Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Tolik se ti po mně stýská? - 1.kapitola

   
Autorka:
 
Calligraphy

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: lehčí sex (16+)

   

Ahoj, zdravím všechny naše věrné i nové čtenáře! Vítejte u zbrusu nového překladu povídky, jejíž název v anglickém originále zní „So Lonely Without Me“. Autorka dílka si říká Calligraphy. Opakovaně jsem ji kontaktovala kvůli souhlasu k překladu, ale neozývá se, tak budeme věřit, že proti šíření svého literárního dítěte nic nenamítá. Od této chvíle najdete jeho počeštěnou verzi v kolonce „Tolik se ti po mně stýská?“.

Hlavními hrdiny příběhu jsou opět (a jak jinak – tady u nás) Severus a Harry, tentokrát trochu klišoidně odsouzení ke společnému životu v téměř hermeticky uzavřeném úkrytu. Ještě než se začtete, ráda bych se svěřila se svými překladatelskými zkušenosti. Jedním slovem – Auvajs! To jsem si dala! Calligraphy popsala celý děj v přítomném čase. V angličtině jsem si na to musela zvykat, v češtině... Prostě se to nedalo číst. Věřte, že dostat kapitolu do dnešní relativně obstojné podoby byl pro mě téměř heroický výkon. Snad alespoň některé z vás tato netradiční forma povídání osloví a najdou v povídce přesně to, co já. Spoustu citu, lásky, nevyřčené touhy, odříkání a naděje.

První kapitolu bych ráda věnovala Casiopei a POPO. Cas za to, že si na nás vzpomněla a obohatila nejen českou FF, ale i přímo naše stránky o úžasný překlad posledních dvou Tiřiných povídek, které ještě chyběly do sbírky. A POPO za podporu, neboť sama dobře vím, co pro autorku znamená dobrá a spolehlivá beta.

Poslední poznámka patří Sevynce. Sevy – mnohokrát ti děkuji, že jsi to se mnou nevzdala a bojuješ jako lvice (i když máš asi radši hady ;-))! Jsi skvělá beta a patříš sem jako nos mezi oči! :-)))

A teď už se bavte!


Vaše Slimča

   

 
Happy Birthday, Snarry! by tripperfunster
      

 

„Jsi první na řadě."

„Skutečně?" Severus Snape konečně vzhlédne přes zažloutlé okraje Denního věštce. Do této chvíle ho přečetl celkem šestkrát, od prvního do posledního písmenka. Nevynechal dokonce ani reklamy. V kulturní rubrice našel sedm překlepů a pečlivě je zakroužkoval červeným inkoustem. Pokaždé, když mu padne zrak na křížovky, hořekuje nad svým neprozřetelným jednáním, jelikož všechny vyluštil hned první den.

Potter na jeho otázku souhlasně přikývne a převezme si od něj noviny. „Máš to nachystané, jestli chceš jít." Lektvarista se zvedne z jediného křesla v místnosti a mladík se sveze na jeho místo. Jiný sedací nábytek tady nemají, takže Potter obvykle lehává na posteli, nebo se rozvaluje na podlaze a kroutí bosými palci.

„Víš, Pottere, pokud sis chtěl sednout na mé místo, mohl ses jednoduše zeptat," mručí lektvarista, zatímco rozepíná desítky knoflíčků na hábitu a odvrací se zády. Nikdy nesleduje svlékajícího se Pottera a ví, že se mu na oplátku dostává stejné zdvořilosti.

„Nemám to křeslo rád. Bolí mě z něho záda," prohlásí Potter a zašustí novinami. Vždy, když se jich zmocní, nalistuje nejprve sportovní zpravodajství. Zdá se, že ho baví pozorovat famfrpálové hráče, jak sviští z jedné stany obrázku na druhou.

Už se stalo, že na jednu a tutéž fotografii zíral nepřetržitě sedm hodin. Té noci Snape pečlivě ukryl obě hůlky.

„Tebe bolí záda úplně ze všeho."

„A tebe zase koleno," ohrne Potter nos.

„V mém věku jsou ztuhlé klouby zcela běžnou-"

„Jestli se mi tu zase chystáš bědovat nad svým stářím, tak odcházím," vzteká se mladík.

„Teatrální jako vždy, Pottere." Snape odloží hábit na háček vedle dveří. Povolí dva knoflíky na košili a přetáhne si ji přes hlavu. „Občas se divím, že jsi skončil tady, a ne v Královské shakespearovské společnosti."

„To víš, neprošel jsem konkurzem."

Snape potlačí úsměv a schová si ho do doby, než se ocitne v soukromí koupelny. „V tom případě musela konkurence oplývat snad ještě větším sklonem k melodramatu než ty ."

„Nee, byli jenom vyšší."

Snapeovi opět hrozí, že se usměje. „Tak o tom to celé je, pane Pottere?"

„Nenávidím, když mi říkáš- Cože?"

„Jedná se ve tvém případě o prachobyčejný napoleonský komplex?"

„Nechápu," zazní bezvýrazně. Noviny se ohnou.

„Všechna ta touha naplnit osud zachránce kouzelnického světa - je výsledkem smyslu pro povinnost nebo jde o pouhý syndrom malého vzrůstu?"

„Trhni si, Snape," zamračí se Potter a pronikavě zírá na polonahého lektvaristu.

Tehdy si Snape dovolí drobný úsměv, ovšem vtiskne mu o něco chladnější výraz, než jaký se mu skutečně vkrádá na rty. „Líbí se ti, co vidíš?" zapřede sladce. Jen na zlomek vteřiny ho napadne, jak by asi Potter reagoval na vážně míněný návrh, ale pak spatří společníkovy měkké, růžové rty, kroutící se do pohrdavého úšklebku. No jistě. Snad před takovými dvaceti lety mohl v někom pohled na jeho tělo vzbudit nějaký zájem. Zato teď... „Žádné pokukování, Pottere."

Nepatrný nádech, zlobný a přiškrcený. Několik zamumlaných slov.

„Co jsi to říkal?"

„Kletbu."

„Hůlku máš položenou na nočním stolku."

„Nepotřebuju hůlku, abych tě proklel."

„Pottere-"

„Stydne ti voda," utne ho náhle mladík. Zní tiše a ztraceně. „Prostě běž. Nechci- Dneska večer to takhle nechci."

****

Potter používá příliš mnoho mýdla a pokaždé tráví ve vaně nekřesťansky dlouhou dobu. Namáčí se jako nějaká akvarijní rybka. To Severus nikdy. Navlhčí si vlasy, odrhne pach ze špatně přístupných míst na těle, použije nepatrné množství šamponu neurčité oranžové barvy, aby si umyl vlasy, a osprchuje se. Když končí s koupelí, zůstává po něm ještě docela teplá voda.

Nicméně, dnes dojde k rozhodnutí, že se ještě chvíli zdrží. Pokrčí kolena, až vykouknou nad hladinu, a opře hlavu o okraj vany. Ticho mu není vzácné, zato samota ano. Postrádá samotu - postrádá osamělost, která mu padne jako starý hábit. Schází mu vlastní komnaty a vana, kterou si mohl napustit horkou vodou třeba tucetkrát za noc. Chybí mu možnost používat ohřívací a čisticí kouzla. Vadí mu, že nemůže rázovat bytem tam a zpět a mluvit sám se sebou. Teď je tady někdo, kdo ho uslyší.

S Potterem velmi brzy zjistili, že jim sice koupelna poskytne tolik vody, kolik si budou přát, ale že ji pec (bezpochyby stejně stará jako samotný dům) nedokáže všechnu ohřát. Denně zvládne naplnit jen jednu jedinou vanu. Dnes už je těžké říci, kdo přišel s nápadem podělit se. Samozřejmě se jednalo o velmi rozumný a praktický návrh. Jeden z nich si tak může dopřát pořádnou horkou koupel a ten druhý alespoň během sprchování nezmrzne. Navíc - ani jeden z nich stejně nebývá nijak zvlášť špinavý. Když někdo omezí váš životní prostor na dvě místnosti, je téměř nemožné se skutečně zaneřádit. Přesto... Na sdílení vody je cosi... znepokojujícího. Jedná se o další vynucenou důvěrnost v už i tak podivné situaci.

Za ten čas, co jsou tady, toho o Potterovi zjistil víc, než kdy chtěl. Ví, že mladík dokáže usnout jen otočený zády ke zdi. Že chrápe, když se necítí dobře. Že čeká, dokud Severus nezabere a pak se rozbrečí. Všiml si, že Potterovy nahé štíhlé nohy vypadají jako- A ty útlé křivky jeho břicha... Už ví, že tomu klukovi občas bývá v noci zima a cítí se v posteli sám, takže vyhledává kontakt s jiným lidským tělem, aby ho zahřálo a utěšilo. Tehdy se tiskne k Severusovi jako k nějakému živému štítu. A ráno - ráno se Potter obvykle budívá s neodbytnou erekcí.

Tohle všechno Severus Snape ví.

A také ví, že se brzy zblázní.

Lektvarista si dopřeje ještě posledních pár minut ve vaně. Na Pottera zbude už jen vlažná voda, ale na tom příliš nesejde. Ten blázen by se pravděpodobně dokázal bez mrknutí oka celé hodiny ráchat i v úplné ledovce. Když se mladík koupe, vychází zpoza zavřených dveří koupelny spousta cákavých a šplouchavých zvuků. Jak někdo dokáže při tak jednoduché činnosti, jakou je mytí, vyprodukovat tak neuvěřitelné množství hluku?

„Vydrák Potterák," zamumlá si pod fousy Severus a ponoří se hlouběji pod hladinu.

****

Dveře se otevřou a s tichým klapnutím zase zavřou. „... Jsi vzhůru?" šeptá Potter.

„Ano." Severus slyší šustění látky, jak se jeho společník utírá a obléká. Nedívá se na něj. Má zavřené oči a tvář zabořenou do polštáře. Dvojpostel, kterou spolu obývají, je dostatečně pohodlná, i když pro náročného nocležníka možná trochu tvrdá.

„Omlouvám se."

Snape otevře jedno oko, ovšem pohledu na druhého muže se dál vyhýbá. „Za co?"

„Že tě nenechám spát."

„To bys měl. Protože mě ráno čeká spousta důležitých schůzek."

Potter si povzdechne. „Proč musíš být vždycky tak... Prostě ty?"

„Kdybych byl někdo jiný, dávno bys mě zabil."

„To ještě pořád můžu, víš?"

„Jen to zkus..." Severus se zaboří hlouběji do polštáře. Pokoj mu náhle připadá nepříjemně chladný a peřiny se ještě nestačily zahřát.

„Ani bys nevěděl, co tě trefilo," vrací mu Potter poněkud opožděně úder.

„Sklapni, Pottere, už je moc hodin. Přilehni si."

„To ty si vždycky stěžuješ, že po mých vlasech zůstává na povlečení kaluž."

Nato Severus vzhlédne a konečně upře zrak přímo na svého společníka. Potter je oblečený v příšerném nebelvírsky zlatém pyžamu, své všudypřítomné brýle má odložené na nočním stolku (hned vedle budíku, který před časem raději otočili ke zdi) a jeho zelené oči působí podivně nechráněně a rozostřeně. Přes čelo se mu táhne zanícená jizva ve tvaru blesku. V těchto dnech se nejedná o nic neobvyklého, i když se o tom Severus pravidelně přesvědčuje jen ve chvílích, kdy se Potter vykoupe a odhrne si z čela mokré vlasy. Právě teď mladý kouzelník nebelvírsky rudým ručníkem divoce drhne své vrabčí hnízdo, než o vteřinu později zaregistruje, že je pozorován.

„Co? Dělám něco špatně? Existuje nějaká správná technika vysoušení vlasů, kterou jsem se nenaučil?"

„Ne."

„Tak co teda?"

„Nic, Pottere, prostě pojď sem." Severus sleduje, jak mladík přehazuje mokrou osušku přes opěradlo židle a přichází k posteli. Lehce se přehoupne přes nataženého lektvaristu a zaleze pod peřinu, kde si s notnou dávkou funění a vrtění dělá pohodlí, dokud se konečně neuhnízdí a nezůstane v klidu ležet.

„Dobrou, Snape."

„Ty jsi ten nejhlučnější kluk v celém kouzelnickém světě."

„Mám čtyřiadvacet, přestaň mi říkat 'kluk'."

„Dobrou noc, Pottere... Žádné sny."

„Žádné sny."

****

Severus se probudí uprostřed noci s čelem zvlhlým od potu, třesoucíma se rukama a jazykem přilepeným na patro. Doufá, že nekřičel. Křik ho ponižuje snad ještě víc než pláč. Vyškrábe se z postele a potácí se do koupelny.

Opláchne si obličej, uleví si a vypije sklenici vody.

Když se vrátí, deky na jeho polovině postele jsou poskládány v jakémsi uvítacím gestu. Potter zírá na jeho siluetu ve tmě. Bez brýlí trochu šilhá.

„Jeden z těch špatných?" ptá se.

Snape přikývne. Není si jistý, zda to Potter vidí, a tak dodá 'ano'.

„Mně se zdál jeden odporný asi před hodinou. Už jsem nedokázal zabrat."

Snape zabručí a uloží se zpět do peřin. „Neslyšel jsem tě."

„Vypadal jsi, že máš svou vlastní noční můru. Skoro jsem tě probudil, ale..." Potter se usměje. „Od posledka mám ještě pořád modřinu, víš?"

Snape to přijme zamručením. Pak se mezi nimi rozhostí krátké ticho.

„... Lhal jsem."

„O čem to blábolíš, Pottere?" Oba znějí rozespale a nezřetelně. Tak je pro ně jednodušší hovořit, odsunout díky předstírané únavě vzájemnou nevraživost.

„Usmíval ses. Připadalo mi, že je ti fajn - zpočátku. Proto jsem tě neprobral. Myslel jsem, že možná máš nějaký pěkný sen... Vzbudil jsem tě, když to začalo vypadat zle. Praštil jsem tě polštářem."

„Ach." Snape se obrátí na bok, čelem ke dveřím do chodby. Dveřím, které nikdo zvenku nevidí. Dveřím hlídaným a chráněným tolika kouzly, že by pro nějakého útočníka bylo snazší probourat se podlahou nebo stropem, než použít kliku. Samozřejmě, zabezpečen je i zbytek místnosti. „Děkuji," dodá lektvarista a cítí se při tom docela velkoryse.

„Není zač."

Potter je pár minut zticha.

„Bylo to tak zlé, Pottere?"

„Tento týden zatím nejhorší... Myslím, že začínám panikařit."

„Za hranicí paniky jsem už celé týdny."

„To teda nejsi."

„Ale ano, jsem," odsekne Snape. Dětinské? Ano. Ale Potter koneckonců je dítě, i když čtyřiadvacetileté.

„Nejsi. Jsi věčně namíchnutý, ale ne vyděšený."

„To proto, že se cítím naprosto zoufalý, děkuji pěkně."

„To už je během chvilky druhé poděkování! Kdo jsi a co jsi provedl s mým starým protivným profesorem lektvarů?"

„Severusem Snapem? Ten zešílel. Jsem jeho dvojník," zamumlá Snape do polštáře.

„Tak jo. Já jsem Harry Potter. Rád tě poznávám." Kolem lektvaristova boku proklouzne ruka. Severus ji popadne, zatřese s ní a snaží se při tom nevnímat horkost kůže a příjemné pocity, které vyvolává její, byť sebemenší, dotek.

„Bezpochyby jsem ti učaroval," utrousí starší muž.

Potter se směje jasným zvonivým hlasem a Severus se uculuje do svého podhlavníku. Pak na chvíli opět zůstávají zticha. „Líbí se mi, když jsi takový," prohlásí Potter.

„Jaký?"

„Jako teď."

„Dvojník?"

„Když ke mně necítíš nenávist."

„Necítím k tobě nenávist, Pottere." Slůvko 'nenávist' má lektvarista v úmyslu pronést tak, aby nebylo pochyb, že se místo něj daleko více hodí výraz 'protivit si' nebo 'opovrhovat', ale zamýšlený sarkasmus se mu po cestě někam vytratí, tak jako už tolikrát pozdě v noci v jedné posteli s Harrym zatraceným Potterem. Jeho 'necítím k tobě nenávist' zní téměř... laskavě. Severus ta slova bezhlesně zopakuje pohybem rtů. Necítím k tobě nenávist. Díky tomu doznání se mu lehce zhoupne žaludek a překvapí ho, že se teď, když ho vyslovil nahlas, cítí o něco lépe.

Nepřichází žádná útočná odpověď. Uplyne pár sekund. „Ani já k tobě necítím nenávist, Snape... Jsi ještě vzhůru?"

„Ohromený, ale při smyslech."

„Sklapni," směje se Potter a Snape téměř slyší převrácení očí, které ten smích doprovází.

„Potter ke mně necítí nenávist! Černá je bílá, nahoře je dole a měsíc je vyrobený z plísňového sýra."

„A Voldemort dobrovolně ukončil válku, aby se staral o ubohé slepé sirotky na jihu Francie."

Snape si odfrkne. Chce se mu smát. „Prosím tě - to už se spíš ocitnu v posteli s Harrym zatraceným Potterem."

„Ty jsi v posteli s Harrym zatraceným Potterem," konstatuje mladší muž. „Ááá, kdyby nás tak viděla Rita Holoubková!"

„Koho by napadlo, k čemu všemu se snížíš kvůli palcovým titulkům na předních stránkách novin."

„Koho by napadlo, k čemu se snížíme kvůli záchraně vlastních životů..." Smích, který vybublá Potterovi z hrdla, zní trochu divně a je z něj cítit závan hysterie.

„Za všechno se platí... A tato cena není zase tak vysoká," prohodí Snape.

Potter se neklidně zavrtí. „Myslíš-"

„Přijdou pro nás."

„Kdy?"

„Brzy."

„Brzy za týden? Brzy za měsíc?"

„Brzy." Severus to říká tak často, že už se nezmůže ani na náznak upřímnosti v hlase.

„To už mi jako odpověď nestačí. Co když jsou mrtví? Co když nikdo neví, že jsme tady, co když nás prodali, co když je po válce a Voldemort zvítězil? Brumbál nás ukryl, nemůže totéž udělat pro sebe. Co zastaví jeho vrahy, aby na něj neuspořádali hon? Co mu zabrání zemřít? On jediný ví, kde jsme, on jediný-"

Severus nahmatá ve tmě mladíkovu ruku a sevře ji. Kouzelník vedle něj trhaně lapá po dechu. „Proto tady máme hůlky, Pottere," vydechne Snape a nutí se mluvit klidně. „Pokud se nikdo neobjeví a přestane přicházet jídlo, jestli se stane něco naléhavého... můžeme uprchnout."

„A co když ti řekl, že dokážeme prolomit ochrany, jen aby tě přiměl s tímhle souhlasit? Co když se nezvládneme dostat ven? Co když to udělal, aby nás chránil před námi samými, jako ten den kdy-"

„Jsi paranoidní, Pottere."

„Proto jsem ještě naživu."

„Jsi ještě naživu, protože tě našli včas." Severus vypustí dlouhý výdech. Ruka, kterou svírá, se mu vyškubne i se vším teplem a pohodlím. Bříška lektvaristových prstů na okamžik zavadí o ztvrdlou vystouplou tkáň na Potterově zápěstí.

„Hajzle," zasyčí Potter. „Jak se opovažuješ o tom začínat! Byl jsem- Byl jsem-"

Snape už slyšel všechny kolující klepy a všechna možná i nemožná vysvětlení. 'Stres,' tvrdila Minerva. 'Šok,' mínil Lupin. 'Ano, je to nešťastné. Citronový bonbon?' nabídl Brumbál.

„Nedívej se na mě, Snape," vyštěkne Potter a vykope se zpod deky. „Podej mi brýle."

„Nač?"

„Jdu do koupelny. Prostě mi dej-"

Snape popadne kulaté obroučky těsně předtím, než na ně Potter, který teď v marné snaze najít je slepě tápe po nočním stolku, dosáhne. „Je zima. Nemíním si zítra celý den hrát na chůvu jen proto, že se Harry zatracený Potter chtěl ubrečet do spánku ve vaně." Starší kouzelník zasune předmět jejich sváru pod postel. Teprve pak si uvědomí vlastní chybu.

Na rameni cítí sevření teplé dlaně, která ho tlačí ho do matrace, zatímco jej Potterova hůlka dloube do boku. „Vrať mi moje brýle!"

„Ne. Běž spát."

„Sakra, Snape, zlomím ti hůlku!"

„Dobrá, zničím ti brýle."

„A já pak rozštípu svou vlastní hůlku. A kde potom budeme, ha?"

„Předpokládám... Vydáni na milost a nemilost Brumbálovi," odpoví Snape přidušeně.

Potter chvíli nemluví. „... Takže... se vůbec nic nezmění..."

„Budeš slepý." Mladík padne zpět na svou stranu postele a Snape prudce vydechne. „Copak ses úplně zbláznil?"

„Snažím se, profesore. Merline, jak já se snažím." Potter vklouzne zpět pod přikrývku. „Příšerná zima."

„Je teprve listopad. Bude hůř."

„Kam se poděl Snape - optimista?"

„Patrně ho definitivně otrávilo napadení ve vlastní posteli."

„Je to z poloviny taky moje postel... Myslíš, že bychom mohli přimět výtah na jídlo, aby nám poslal nějaké deky?"

„Můžeš to zkusit," odhodlá se Severus zariskovat, i když mu náhlá společníkova přeměna v malého, povolného Harryho zatraceného Pottera připadá podezřelá. „Ovšem musím říct, že by mě nějaké kouzlo či kouzelná formule z tvé strany přesvědčilo více než jen prázdné tlachání."

„Žádná magie," zadeklamuje Potter se zívnutím, „nebo nás dokážou najít."

„Já to vím… Hloupý kluku," dodává Snape. Cítí se trochu ztracený. Svrbí ho kůže. A nějaká zrádná část mozku se ho snaží přesvědčit, aby se přisunul blíž do tepla na opačné straně lůžka. Zachvěje se.

„Je ti taky zima?"

Snape si povytáhne přikrývku o něco blíž k bradě. „Nemístná teplota."

****

Celé minuty zírá na zavřené dveře koupelny. Nevychází zpoza nich žádný zvuk. Nakonec jemně zaklepe a volá: „Pottere...?"

Žádná odpověď.

Ze Severusových úst se nekontrolovatelně hrnou slova a věty. Většinou jména všech možných božstev, ve která nikdy nevěřil, promíchaná s nadávkami. „Pottere... Pottere!"

Žádná odpověď.

****

„Ty jeden zatracený usoplenče!"

„Trhni si, S-S-Snape," vydechne Potter slabě a hlava mu padne na lektvaristovu hruď.

„Proč ses prostě neproklel, hmmm? Ale to ne, nač dělat věci účinným způsobem, když se jedná o Harryho zatraceného Pottera-"

„Neříkej mi H..."

Mezitím Snape s vypětím všech sil vytáhne tu zmáčenou živoucí pohromu - Harryho zatraceného Pottera, ještě pořád oblečeného v pyžamu - z vany. Ten kluk je v bezvědomí, zmrzlý na kost a promodralý. Vlastně ne. Kůži má nasáklou vodou a hraje všemi barvami, doslova opalizuje. Vypadá jako nějaká ryba. Zmítá se na podlaze koupelny a nekontrolovatelně se chvěje. Snape kleje, vrčí, prská a strhává jeho mokré oblečení. V kterékoliv jiné chvíli by se mu za podobných okolností třásly ruce. Popadne menšího muže kolem pasu, zvedne ho a táhne jeho téměř mrtvou váhu do vedlejšího pokoje.

Pak použije vlastní ručník, aby setřel nejhorší vlhkost. Odhodí peřiny, svalí Pottera do středu lůžka, přikryje ho a, s prsty třesoucími se dozajista pouhou přemírou adrenalinu, svléká vlastní noční oděv.

„Nějak se s tím srovnej, Pottere. Nemáme oheň," zamumlá do neslyšícího ucha a omotá kolem nehybného muže - kluka - kluka! všechny končetiny. Přetáhne jim přes hlavy deky a doufá, že tak oběma zajistí trochu více tepla. Poté uchopí Potterovu ledovou dlaň a soustředěně ji tře, než muž- kluka otočí k sobě a vsune si jeho ruce do podpaží. Teplým stehnem vklouzne mezi mladíkova promrzlá kolena a pevně se k němu přitiskne.

Ústa má jen pár centimetrů od Potterových rtů. Už nejsou tak růžové a perfektní. Ne teď.

Severus je zahřívá.

****

„Tohle je velmi špatné," říká té zpropadené místnosti kolem.

Nikdo neodpovídá.

Potter je v bezvědomí, ale dýchá hluboce a pravidelně. Pomalu, ale jistě se zahřívá.

Severus objeví studené místo poblíž mladíkovy klíční kosti. „Velmi špatné," zašeptá a zmlkne, aby mohl ten kousek kůže políbit. Dokáže se ovládnout, aby neštípal, nesál a nekousal, ale... Jak on by si Pottera označkoval! Jen kdyby-

„Tohle je - skutečně - špatné. Je to ubohé... Já sem ubohý... A tohle ještě ubožejší."

Snape je vděčný, že se místnost opět rozhodne nechat si všechny morální odsudky pro sebe. Nakonec, tady se nejedná o znásilnění. Kdepak. S tím nehezkým slovem to nemá zhola nic společného. Zvláště, když se Severus ještě nezbavil spodního prádla a záměrně se vyhýbá Potterovým partiím, které se skrývají mezi hrudníkem a koleny. Ovšem ostatních předností s chutí využívá.

Prsty pročesává černý chomáč vlasů a pravidelnými pohyby z nich pečlivě vymačkává poslední zbytky vody.

Mapuje roztřepené jizvy, vyryté kolem Potterových zápěstí. Mají téměř tvar blesku... Slyšel, že to Harry udělal nožem na dopisy. Po jakési schůzi ho ukradl z Brumbálova stolu a ukryl v kapse hábitu. Čekal do setmění, aby se pokusil ukončit svůj mladý život. Neuspěl.

A v poněkud sebevražedném útoku provedeném následujícího rána jej nezabili ani Smrtijedi.

A nepovedlo se jim to ani dalšího večera.

'Existuje jedno místo, Severusi. Ještě není zcela připravené, ale mělo by posloužit. Nepotrvá to déle než pár týdnů... Bylo zbudováno pro jednoho, ne pro dva... Ale ten chlapec nemůže zůstat sám. Rozumíš?'

„Ano, Albusi," šeptá Snape stále dokola a mysl se mu pomalu vyjasňuje, když na okamžik zmlkne, aby políbil koutek Potterových úst. Har- Potter k němu perfektně pasuje. Je jen o pár centimetrů menší a malinko robustnější. Zjizvený, hladký, měkký, tvrdý... Snape rukama zkoumá povrch studené kůže a nakonec proklouzne jazykem mezi mladíkovy rty.

„Tohle je velice špatné," zalapá po dechu, když se celý roztřesený a napjatý odtáhne.

Ale Potter mu neříká ne.

****

Severus se probudí a čelí skelnému zelenému pohledu.

„Ahoj," zašeptá mladší kouzelník a protahuje se mu v náručí. Jeho rozehřátá kůže se tře o Snapeovu vlastní. Kluzký pot, ztuhlé bradavky, jemné chloupky... A pod tím vším praskání potlačované magie.

„Pottere," zamumlá místo pozdravu. Pravou nohu má uvězněnou mezi dvěma svalnatými stehny.

„Já se vůbec nebudím," prohlásí Potter pevně a zaboří tvář do Snapeovy hrudi. „Už jsem se rozhodl. Tohle je sen, můžu si dělat, co chci. Prostě se neprobudím."

„Pottere," zasyčí Snape a velmi teplé mladé tělo se přitáhne do ještě těsnějšího objetí. Potter ho klouby na prstech bezmyšlenkovitě hladí v kříži. „Není to tak, jak to vypa-"

„Tohle je sen, profesore," povzdechne si mladík rozespale. Oba jsou unavení. Byla to dlouhá noc. „Je to sen. Od teďka. Sen. A ve snu tě nemusím nenávidět a ty nemusíš nenávidět mě. A můžeme... se jeden o druhého postarat. Dobře? … Tak dobře?" prosí Harry. „Protože se nám to zdá, vidíš?"

Severus cítí z Potterových vlasů šampon. Mohl by bojovat, ví to. Mohl by jen jedinkrát odseknout a během okamžiku je vrátit do reality jejich malého vězení.

Ale Potter hřeje. Potter je kolem něj omotaný jako drak, co hlídá zlatý poklad.

„Brýle máš pod postelí," řekne nakonec a Harry si povzdechne. I Snape vypustí povzdech a pak je oba znovu přemůže spánek.

****

Tráví s Harrym den v posteli.

Něco takového ještě nikdy neudělali. Už krátce po příjezdu si vytvořili každodenní rutinu, kterou striktně dodržují. Snape obvykle vstává první a začne s ranní hygienou. V době, kdy ji dokončuje, bývá Potter vzhůru. Snědí spolu snídani, přičemž ji neopomenou náležitě zkritizovat a pak se Potter pouští do složité série cviků. Celá sestava mu zabere zhruba dvě hodiny, během nichž Snape čte některé ze starých novin, nebo si vybere jednu z nepatrného množství knih, jež tady mají k dispozici. Někdy také píše. Po absolvování rozcvičky se Potter omluví a odchází se do koupelny umýt...

Bouchnutí poklopu kuchyňského výtahu je upozorní, že právě dorazila snídaně. Dostávají čaj, toust, máslo, džem, vajíčka a dva párky na osobu. Dnes Severus přinese tác do postele a uloží jim ho na kolena.

„Ta vejce jsou vždycky přesolená."

Severus nedokáže vypotit žádnou trefnou poznámku. „Vejce jsou vejce, Pottere."

„Ale tahle jsou slaná." Harry je pod dekou nahý. Nezdá se, že by mu to vadilo.

Po jídle se lektvarista s omluvou vydá do koupelny. Vypustí z vany vodu, pověsí Potterovo mokré pyžamo, uleví si, vyčistí zuby a opláchne si ruce a tvář.

Po návratu zjišťuje, že Potter uklidil prázdný podnos do výtahu. Deky na Severusově straně lůžka leží shrnuté na stranu. „Pojď zpátky," požádá mladík.

Severus poslechne.

****

Příliš se nehýbou. Ani nemluví. Když se Severus posune nebo otočí, Potter změní polohu s ním. Snape odmítá zkoumat, co se děje nebo neděje pod peřinou, jestli je Potter tvrdý a zda by se to pružné tělo pod jeho dlaněmi prohnulo.

Než dorazí večeře, mladík se vykutá z postele, aby použil koupelnu. „Za pět minut jsem zpátky," zavolá přes rameno. Ten chlap má nádherný zadek!

Severus otočí hodiny a stopuje mu čas.

****

„Přeskočil jsi svou rozcvičku," řekne nakonec, když už je napětí po dvou hodinách mlčení nesnesitelné.

„Já vím," povzdechne si Potter. „Slibuju, že zítra už zase budu hodný malý vraždící stroj."

„To je morbidní, Pottere."

„Ale pravdivé."

„Buď zticha."

„... Chtěl ses dnes večer koupat?"

Snape se zamračí.

„Vím, co si myslíš," dí mladší kouzelník.

„Nikdy jsi nebyl tak dobrý nitrozpytec, Pottere."

„Říkáš si: Udělá něco hrozného, zatímco budu ve vaně? Nebo: Provede něco strašného, zatímco tam bude on?"

„Na tohle jsem nemyslel."

„Myslel."

„Nemyslel."

„Myslel."

„Nemyslel."

„Ano, myslel."

„Vydržím se klidně dohadovat celou noc, Pottere."

„Vím, já taky."

„Ne, nevydržíš."

„Ano, vydržím. A nehádej se. Já už nechci bojovat. Prosím," zaúpí Potter a schová nos do společníkova kostnatého ramene. Jeho dech měkce laská Severusovu klíční kost.

„Ty sis začal."

„Pak se omlouvám. Pane."

„Neříkej mi pane, když se se mnou mazlíš."

„Já se nemazlím... Jak tě mám oslovovat?"

„Já nevím." Což je pravda.

„Budu ti říkat, jakkoliv si přeješ... Prosím, už mě netituluj Harry zatracený Potter."

„Tak jak na tebe mám volat?"

„Potter je v pohodě."

„Tobě by se nelíbilo, kdybych tě oslovoval Harry?"

„Nedoufám v zázraky."

„... Vzhledem k tomu, že sníme..."

„Ano?"

„Když mi budeš říkat Severusi... A zdržíš se poznámek ohledně mé současné či minulé umaštěnosti, nebudu se bránit oslovení 'Harry'."

„... Platí."

Pauza. Severusovi se občas zdá, že slyší cvrčky. Což je nesmysl, takže možná začíná mít halucinace.

„Severusi?" splyne Potterovi ze rtů. Je to nové, zvláštní.

„Harry," odpoví stejně váhavě.

„Jdu se vykoupat. Chceš být první nebo druhý?"

„Kdo je na řadě?"

„Ty," řekne Harry a Severus přikývne, i když ví, že Potter lže. „Mám ti to připravit?"

„Ne... Nechám otevřené dveře," rozhodne se lektvarista. „A až vlezeš do vany, očekávám od tebe totéž.

„To zní férově," vzdychne Potter.

****

Když se s Potterem míjejí, Severus zaznamená, že si Harry oblékl zmačkané kalhoty. Kývne na něj a trochu se mu uleví, že Harry Potter není až tak doslova zatracený. „Voda už dlouho nevydrží teplá," prohodí.

„Jo, dobře." Dveře mezi nimi se přivřou.

Zatímco se Severus souká do svého velmi praktického černo-šedého bavlněného pyžama, naslouchá zvukům doprovázejícím Potterovo cachtání. Ten člověk nemá žádné zábrany. Žblunknutí, když se usadí do vany, tiché šplouchání, jak začíná velmi jemným mýdlem drhnout pevné svalnaté nohy - možná dokonce mezi roztaženými stehny. Dotek mýdla je na tak měkké kůži jistě drsný a chladivý. Třeba sám sebe laská. Možná je pro něj koupel vítanou příležitostí, jak strávit pár chvil o samotě, bez cizích neodbytných pohledů. Se zády zapřenými o bok vany a s  krkem napjatým jako struna hypnotizuje pootevřené dveře, zatímco dlaní divoce zpracovává ztuhlé mužství. Snad si kouše spodní ret a nemůže se rozhodnout, zda si přeje být vyrušen, nebo se toho děsí.

Severus sedí na kraji lůžka a zatíná pěsti. Potter se obvykle koupává dlouho. Většinou. V lektvaristovi se sváří strach s touhou. Obavy nakonec získávají trochu navrch. Kouzelník nadzvedne přikrývku a zaleze do postele. Ještě pořád je vyhřátá, jak v ní... proleželi celý den.

Plně vzrušený, zmatený a velmi čilý Severus si udělá pohodlí.

Z koupelny to zní, jako by si Potter umýval vlasy.

Snapeova pravá ruka se jakoby z vlastní vůle rozběhne dolů, sklouzne po břiše, prodere se přes okraj kalhot a pak konečně dosáhne k nalité erekci. Ještě než ji Severus začne v pravidelném rytmu zpracovávat, jemně obkrouží vlhkou hlavičku. Oči upírá na dveře. Kdyby to tak stihl, než se Potter objeví...

Jenomže on chce, aby ho Harry přistihl. Ach ano, přeje si, aby mladík sledovat, jak tohle dělá, touží toho muže líbat a šoustat a nechat si totéž líbit od něj. Chce, aby se na něho Harry ušklíbal a urážel ho, zatímco ho bez milosti přišpendlí k matraci. Přeje si, aby mu Harry seděl obkročmo kolem boků a šeptal ty nádherné lži - tohle je tak dobré - chci tě - potřebuju tě-

Necítím k tobě nenávist.

Severus s prudkým výdechem vyvrcholí.

Kosti mu na pár okamžiků zrosolovatí potěšením a pocitem viny. Potter se ještě myje. Lektvarista se toužebně zadívá na svou hůlku, přinutí se vstát a očistí se papírovým ubrouskem, který tady zbyl od večeře. Pak ho hodí do kuchyňského výtahu. Zaklapne dvířka, uslyší bouchnutí a zase je otevře. Ubrousek je pryč.

Představuje si, jak strká do výtahu jejich hůlky. Jak si rve srdce z těla a schovává ho do té malé dřevěné krabice, zavírá poklop a poslouchá tichý úder.

Jenomže slyší jenom vodu.

„Co tam děláš, Pottere? Baletíš?" vyštěkne.

****

Snape se probouzí s křikem.

Harry se tiskne ke zdi. Buď ho neslyšel, nebo to možná předstírá.

****

Je to, jako by se včerejšek nikdy nestal.

Potter cvičí, Snape uklízí a čte.

V době oběda se zaseknou dvířka od výtahu na jídlo. Severus do nich praští pěstí a ona se lehce otevřou.

„Do prdele, snažíš se to rozbít?"

„Ach, omlouvám se. Už ses se mnou opět uráčil hovořit?" Dostali rajskou polévku, krekry a sendviče s kuřecím salátem.

„Nebuď pitomec. Jsme na té věci závislí, tak s ní zacházej trochu slušně. I když... Tady vlastně mluvíme o tobě a já si nemyslím, že by někdo jako ty dokázal rozeznat slušnost, i kdyby tě kousla-"

„Nejsem nějaká zasraná chůva, abych tady snášel tvé urážky, Pottere! Na," vyštěkne Snape, popadne z nočního stolku hůlky a mrští je na Harryho. „Buď chvíli užitečný a zabij se jednou pořádně." Lektvarista má sotva okamžik na to, aby zaregistroval nepokrytý šok v Harryho tváři, než se otočí na patě a vrazí do koupelny. Zabouchne za sebou dveře, opře se o ně zády a svěsí hlavu. Setrvá tak, dokud se jeho důstojnost nerozpustí v dešti bezhlesných slz.

****

Tiché zaklepání. „Je tady večeře."

„... Nezájem."

„Máme pečené maso a brambory. Myslím, že se nás obsluha snaží navzájem udobřit."

Snapeovi zakručí v břiše. „Nemám hlad."

„... Já se taky chci udobřit."

„Běž pryč, Pottere."

„Ne, já... Děkuju. Vím, že... Vím, že jsi tady kvůli mně. Všechno je to moje vina. Kdybych nebyl takový zoufalý ubožák, možná bys teď žil na místě, kde bys měl alespoň vlastní postel a něco nového na čtení-"

„Pro Boha svatého, Pottere - drž hubu!"

„Omlouvám se... Prosím, pojď ven." Není to obyčejné kňourání, spíš úpěnlivá žádost. „Prosím."

„To se ti po mně tak stýská?" zavrčí Snape.

„... Jo."

****

Snape se nezmíní o koupeli. Potter také ne. Obvykle večerní očistu nepřeskakují. Lektvarista už dříve vedl dlouhý poučný monolog na téma 'nebezpečí plynoucí ze zanedbávání osobní hygieny v uzavřeném prostoru - byť na jediný den či dva', ale nikdo z nich na to nepoukáže. Jedí a pijí v relativní tichosti. Potom se převléknou na spaní a každý při tom sleduje opačnou stěnu.

Když si lehají, je pro ně poněkud jednodušší hovořit.

„Brambory byly vynikající."

„A pečeně?"

„Hrůzostrašná."

„Hezké slovo."

„Ve velké knize, která se jmenuje Slovník, je takových spousta."

„K čemu by mi byl, když mám tebe?"

„Je zázrak, že jsi dokončil školu."

„... Vymysli další takový vznešený výraz."

„Pravděpodobnost."

„Ještě jeden."

„Ilusionismus."

„Dneska večer je opravdu zima. Za chvíli tady uvidíme vlastní dech... Vadilo by ti, kdybych se přisunul trochu blíž? Jsi skoro tak dobrý jako radiátor."

„Cokoliv si zamaneš, Pottere."

Potter je cítit vodou a tím oranžovým šamponem. Rty má růžové a perfektní a Severus se odmítá mučit tím, že by si je prohlížel. „Mhm... Myslel jsem, že Zmijozelové jsou chladní."

Snape přesně rozezná okamžik, kdy si mladík uvědomí, co že to vlastně řekl, protože se celý napne. Než ten kluk začne koktat své nesmyslné omluvy, rozhodne se ho starší kouzelník vysvobodit. „Jen obrazně."

„Teploučko... Vymysli další."

„Svažitý. Pojď spát."

„Žádné sny."

„Žádné sny."

****

Probere se omotaný kolem Harryho. Mladší kouzelník se mazlí s jeho krkem.

„H... Pottere?"

„Tohle nutně nemusí být mizerné. To, že jsme tady. Není třeba, abys..." Pohybuje rty k nahé kůži pod Snapeovým límečkem a zašeptá: „Můžu pro tebe udělat pár věcí." Zelené oči přelétnou odkrytou část jeho těla. „Tobě."

Severusovi se zasekne hlas v hrdle a než se stihne přesvědčit, že to není pouhý sen, Potter ho jemně přetočí na záda a jednu nohu mu zahákne kolem pasu. Pak se lehce vyhoupne nahoru a obkročmo se na něj posadí. Většinu své váhy drží vlastními koleny.

„Pottere," zalapá Snape po dechu. Dívá se, jak si mladík nad ním rozepíná knoflíky, a jeho dosud klidný penis začíná reagovat.

„Ššš," tiší ho Potter a hypnotizuje přitom bod někde poblíž Snapeových očí. „Děje se to. A jsem Harry, vzpomínáš?" Vršek mladíkova pyžama se rozevře, sklouzne ze širokých ramen a odhalí téměř holou vypracovanou hruď. „Severusi...?"

Snape zaklapne víčka a pak je zase obezřetně otevře. Ve slabém světle doléhajícím z koupelny a bez brýlí vypadá Potter skoro směšně. Vlasy mu trčí na všechny strany, nejistě mrká a hrudník se mu nervozitou zvedá a zase klesá takovou rychlostí, jako by právě uběhl maraton.

„Tohle přece chceš, ne?" ptá se Potter potichu a ochraptěle. Položí lektvaristovi dlaně na prsa a klouže jimi dolů, níž a níž... Pak zaměří pronikavý pohled na jeho ploché břicho. „Nebo snad ne?" domáhá se odpovědi a rozhoupe pánev.

Severus natáhne ruku k mladíkovu boku a uchopí ho v místě, kde jeho hladká kůže mizí pod lemem pyžamových kalhot. Zastaví jeho pohyb. „Co chceš ty, Pottere?"

„Harry," je opraven. „Nechci nic. Chci tebe."

„Takže já jsem nic, Pottere?"

„C- Ne, nejsi nic. Neztěžuj to tolik. Může to být docela jednoduché," prosí Potter sladce. Jeho čistý dech voní mátou a Severus přemítá, jestli vstal a vyčistil si zuby, než ho začal svádět. Mladší kouzelník se skloní blíž a nabízí mu svá perfektní růžová ústa. „Nechceš mě políbit?" zašeptá.

Dalsi_brk.png
      
KOMENTOVAT v návštěvní knize
       
   
   
   
   
   
   
   
03.02.2014 17:22:45
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one