Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Tolik se ti po mně stýská? - 2.kapitola

   
Autorka:
 
Calligraphy

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: slash, sex (18+)

   

Milí spoluzávisláci!

Srdečně vás vítám u druhé kapitoly dílka „Tolik se ti po mně stýská?“ autorky Calligraphy! Páni! Strašně moc vám všem děkuji za milé ohlasy! Neumíte si představit, jak nás se Sevy právě u této povídky povzbuzují. Znovu opakuji, že má pro mě jako pro překladatelku velmi náročnou formu, a vaše ujištění, že se to „dá číst“ je k nezaplacení.

Sevyku – díky! Jsi skvělá a vím, kolik práce ti přidělávám! ;-)

A co bude dnes? Říkáte, že se Harry hroutí? A co povíte po přečtení druhé kapitoly? Jsem zvědavá... ;-)

Dnešní věnování patří všem úžasným a milým komentujícím. aMaja, bacil, Casiopea, Cezminka, cim, janpis, kamci, kytka, patolozka, polpo60, Sanasami, Saskya, Suellen, xMononoke, ZJTrane, symphony, grid, Blesk, POPO, Profesor, Sitara, weras - moc vám děkuji za přízeň a přeji příjemné čtení!

Vaše Slimča!

   

Happy Birthday, Snarry! by tripperfunster
      

Snape si přejede jazykem po zadní straně zubů. „Nikdy jsi to nedělal."

„Dělal," ohradí se Potter, než jeho spravedlivé rozhořčení trochu zakolísá. „Jen... S nikým kdo by mi mohl říct, jestli něco provádím špatně. Pokud vyžaduješ... cokoliv jiného... Pověz mi to. Můžu- Jsem přístupný návrhům."

Bez brýlí vypadá Harry starší i mladší zároveň. Když se Severus pořádně podívá, zahlédne v něm stín Jamese Pottera. Lilly. Cedrika Diggoryho. Siriuse Blacka. Desítky stínů, jeden temnější než druhý. „Co chceš, Pottere? Na co si to hraješ?"

„Zatraceně, Snape!" odsekne mladík a vztyčí se jako rozčilený had. „Chceš vědět, co chci? Co chci! Tak jo. To, co si doopravdy přeju, je přestat si alespoň na pět zasraných minut připadat jako nějaký vězeň. Nic víc. Chci se cítit dobře. Nejen, aby mi nebylo zle, ale opravdu dobře - v tom je totiž rozdíl. Jenom na chviličku," zaprosí. „Už mě nebaví hrát tyhle divné hry plné falše, ve kterých podle všeho tolik vynikáme. Nechci se na tebe pořád zlobit. Protože na tebe nemám vztek! Teď už ne. A nechápu, proč musíme..." Prohrábne si rozcuchané vlasy a pak sjede rukama dolů po krku. Jeho nehty tam na kůži zanechají nenápadné bílé čáry, jež téměř okamžitě mizí. „... Vím, že jsi mě líbal. Ten den kdy jsem- Já vím, žes mě líbal... Cítil jsem to... Nebo... ne...?" Potter svěsí hlavu. Působí naprosto nesvůj. Nejistě, zlomeně, jako by ho někdo polil ledovou vodou.

Severus zarývá prsty do mladíkových boků. Intenzivně vnímá horkost sálající z jeho pokožky. Připomíná mu to jednu dětskou hru, kdy musíte natahovat ruku k plameni svíčky, abyste zjistili, jak blízko se můžete dostat, než vás bolest donutí ucuknout.

„... Chvíli se na mě nedívej," vydechne Potter.

„Pottere!" vyštěkne lektvarista a setká se se smaragdovým pohledem. „Málem sis ve vaně přivodil zápal plic. Snažil jsem se tě zahřát." Což je směšná výmluva, pokud ne vyložená lež. „Jestli se to zvrhlo... v něco víc... intimního... Omlouvám se."

„Nestojím ti o žádné omluvy!" vřískne Potter. Pod kůží mu jiskří magie.

„A já nemám zájem o sex ze soucitu!" prská Snape. Občas mívá pocit, že je jeho jazyk až příliš ostrý.

„Ne...?" zasměje se Harry hořce. „A mohl bych o jeden požádat já?" zašeptá. Nakloní se dopředu a zpod vlasů mu vykoukne nafialovělá jizva.

Severusovy paže, brada i dolní partie sebou cuknou na souhlas. Pamatuje si Potterovu chuť, jeho vůni... A vzpomíná si také na pocit viny. Tentokrát chce udělat správnou věc. Chce Harrymu vysvětlit, že se tím nic nevyřeší. Že ho to nezmění.Ani jednoho z nich. Rozhodně ne k lepšímu. Dál se budou hádat a křičet na sebe. Díky vzájemným intimnostem se s největší pravděpodobností rychle naruší jejich křehké příměří z poslední doby a pak začnou jeden druhého skutečně nenávidět. Chce Harrymu říct, že by měl na svůj nápad zapomenout, že by si měli lehnout a spát... Uložit se a zapomenout. Spát. Chce opakovat lži. Ráno bude líp. Přijdou si pro nás. Brzy. Touží alespoň jedinkrát v životě nezradit důvěru, kterou do něj druzí vložili. Třeba jen protentokrát si přeje být dobrým člověkem, prahne po tom stejně jako po odpuštění, respektu, samotě, vlastních komnatách, Albusově náklonnosti, pomstě, netknutém předloktí, Potterově těle, Potterově vděčnosti... Tolik chce. Cítí příchuť toho slova v ústech i ve všech vnitřnostech. Vnímá ten pocit tak intenzivně, až hrozí, že ho stáhne na dno.

Řekni ne.

„... Udělám, cokoliv chceš," ozve se Potter.

Je to zkouška. Řekni ne. K čertu s tebou! Řekni ne!

„... Severusi?"

Snape se zachvěje. Jednou nohou pomyslně vykročí na správnou cestu... a zastaví se.

Padá a padá, stále hlouběji.

„... Nasaď si brýle."

Harry na okamžik zaváhá, ale to už Severus vyndává kulaté obroučky z nočního stolku a nasazuje mu je na nos.

Do tohohle nepůjdeš poslepu."

„To jde dost těžko, když je jeden krátkozraký," snaží se Harry vtipkovat.

Lektvarista se proti němu nadzvedne a mladík instinktivně couvne. Překvapeně pootevře ústa a zelenýma očima nervózně těká nahoru a dolů. „Už jsi to někdy dělal?" zeptá se starší muž dřív, než se stačí zastavit.

„Jo... Ale vůbec to nebylo takovéhle," přiznává Potter. Srdce mu buší tak prudce, že to vnímá i Severus.

„Já usiluji o to být výjimečnou zkušeností," vydechne Snape v očekávání a přemítá, jak by asi Albuse zklamalo, kdyby tušil, že se jeho mistr lektvarů právě vzdává posledního kousku vytoužené počestnosti. V duchu si přísahá, že jestli teď ten kluk - muž - couvne, v životě mu to neodpustí.

Ve skutečnosti však toto drobné poškádlení vlije Harrymu do tváří lehký ruměnec. Mladík vypadá, že je rozpolcený mezi zíráním na jejich poněkud intimní pozici a vymýšlením nějaké povzbudivé odpovědi. „Pochybuju, že by se na tohle dalo zapomenout," zamumlá, ale Snape ho slyší a rozhodne se, že už má mluvení až nad hlavu.

Vytáhne se ještě o kousek výš, zapře se dlaněmi o matraci a napne krk, aby se zmocnil Potterova spodního rtu. Harry se mu na zlomek vteřiny vyškubne, vzápětí se však s nenasytným stenem vrátí a zaútočí na jeho ústa. Snape si to nechá líbit. Je poddajný. Dovolí Potterovi, aby mu oždiboval rty, dokud mladík špičkou jazyka zkusmo neobjede jejich semknutou křivku. Teprve pak ho vpustí dovnitř, do tepla svých úst. Je to, jako by druhému muži právě otevřel pečlivě ukrytou a dávno ztracenou pokladnici, pro niž je pohlazení vlhkého jazyka tím jediným správným heslem, které ji odemyká.

Stojí to za to.

Potter líbá sladce. Má hebké rty a mrštný jazyk, jímž by dokázal i mučit, je něžný. Přesně pro takový polibek se lidé za nocí potají plíží na Astronomickou věž, kde si ho vychutnávají s červenajícím se společníkem. Severusovi připomíná pošetilé historky z dětství, v nichž se až na samém konci příběhu dozvíte, že mrtvý čaroděj ve skutečnosti jen spí, nebo kde zkrotne i ta nejlítější saň, když jí ze škvíry mezi drápy vytáhnete trn.

Lektvarista popadne Pottera za krkem a hrubě si ho přitáhne blíž. Potřebuje být tvrdší. Drží ho u sebe tak dlouho, dokud ten kluk nepochopí, že se nedočká žádné milosti. Že polibky jsou nejlepší, když se do nich vedle jemného laskání rtů stejnou měrou zapojí také zuby, jazyk a horký dech. Severus se uloží zpět na polštář a stáhne Harryho s sebou.

Potter se silou vší vůle vzepře a strhne si z tváře mlžící se brýle. „Jen mi překážejí, přísahám," zasyčí a znovu se noří do polibku. Divoce spojí jejich ústa. Jednou rukou přitom svírá povlečení a tou druhou uhlově černé vlasy. Tady už předvádí daleko méně zkušeností. Vlhké lízání a sání je plné naléhavosti. Ne, že by si Severus stěžoval. Je čirá radost nemuset oplývat spoustou vlastních zkušeností, když se Harry přisune blíž, vydechne mu do úst a pak se na vteřinu zarazí, než se s novou vervou vrátí ke svému snažení.

Stojí to za to, stojí, stojí- přestaň už, do háje, myslet-

Snape nechává Harryho ještě pár okamžiků vést, než sklouzne níž a zuby zažloutlými věkem a láskou k černému čaji sevře hranu mladíkovy brady.

Potter se zachvěje a ještě pevněji se k němu přimkne. „Koušeš - věděl jsem, že budeš kousat - věděl jsem to," lapá po dechu a naráží boky do těla pod sebou.

Severus souhlasně zapřede, přesune ústa k mladíkovuhebkému krku a znovu skousne, dost na to, aby po sobě nechal zarudlou značku. Dlaněmi mapuje Harryho hrudník a probírá se jeho jemnými tmavými chloupky.

„Do pr- och, do prdele," křičí Harry, zpevní sevření v Severusových vlasech a k lektvaristovu překvapení jej drží na místě.

Teď už Severus jasně cítí Potterovo vzrušení, otírající se mu o břicho. „Tak ty jsi přístupný návrhům, hm?" zapřede a hlas mu pomalu klesá až k chraplavému šepotu. Mladík se zasténáním přikývne, zatímco mu starší muž začíná svlékat pyžamové kalhoty. Každým zataháním za látku odhaluje další kousek krémově bílé pokožky. „Já rovněž. Máš nějaké speciální přání...?"

„Cokoliv chceš, je fajn," vzdychá mladší a jako uhranutý sleduje klesající pásek svých kalhot.

„Jakkoliv si užívám poslušnost ve třídě, Pottere-"

„Harry!" vykřikne mladý čaroděj, popadne Snapea za zápěstí a zatlačí mu ruku níž, jak se ho snaží povzbudit, aby mu vklouzl pod šaty. „Říkej mi Harry. Nechci, abys mě šukal a volal na mě Pottere."

„Copak, troufáme si?"

Potter se zamračí. „Ty mě nebudeš oslovovat Harry?"

„Harry. Ujišťuji tě, že mám rád pořádnou soulož, stejně jako ostatní muži. Nicméně, nedisponujeme žádným ucházejícím lubrikantem. Nemám zájem trávit následující týden v bolestech a ty určitě také ne." Pyžamové kalhoty sklouznou z Potterova pěkného zadku, vzápětí jsou odkopnuty a končí kdesi pod postelí.

„Mám bolest rád." Harry se pomalu zhoupne dozadu, a odhalí tak své naběhlé mužství, které teď míří přímo k Severusovým ústům, jako virgule ukazující vodní zdroj.

Snape si představuje, jaké by asi teď bylo sevřít ten nádherný penis mezi rty - nebo stehny, když už jsme u toho. „Mezi dobrou a surovou souloží je velký rozdíl."

„Řekni ještě jednou 'soulož'," vydechne Harry přerývaně, zatímco shrnuje lem Snapeova kabátku.

„Proč?"

„Máš sexy hlas."

Severus se zarazí. Nikdo mu nikdy neřekl, že by se některá část jeho osoby dala považovat za přitažlivou. Když se jednou Lucius opil, prohlásil o něm, že je 'docela kus'. Zdůraznil přitom slůvko 'docela'. „Skutečně?" Předkloní se, když se mu Potter snaží přetáhnout přes hlavu vršek od pyžama, který pak odhodí někam do prostoru. Ten už před časem spolykal i Harryho vlastní oděv.

„Jo."

Dva páry rukou, společně s Potterovýma nohama, pomáhají Severusovi z kalhot. Okolní ticho prořízne Harryho smích. „Co?" vyštěkne lektvarista. Ten kluk by přece měl být krátkozraký! A je tma. Kolik toho může vidět?

Harry potřese hlavou a usměje se. „Jsme nazí."

„Kolik ti je?" ptá se Severus poněkud roztržitě, protože Potter si právě naslinil prst a dráždí mu jednu bradavku.

„Líbí se mi, když spíš na zádech. Můžu si tě prohlížet. Nebo vlastně půlku z tebe. Tvůj profil."

„Ten tvoří hlavně nos," odpoví Severus trhaně. Špička prstu mu krouží kolem bradavky, dokud nevytvoří tvrdou hrudku. Pak ji zlehka poškrábe.

„Je hezký. Ehm... Můžu - můžu se tě na něco zeptat?"

„Ven s tím. Nemám svatou trpělivost." Snape už si napětím div nedrtí nehty.

„Jak - jak chceš - protože jestli nebudeme - a já nemyslím, že zvládnu - měl bych si leh- záda..." Zmlkne a naléhavě tře svou erekci o Snapeovo břicho.

„Pro Merlina! Neděláš OVCE z věštění z čísel. Tohle zvládnou dokonce i mudlové. Udělej si pohodlí. Tím začneme."

Potter přikývne, sklouzne na stranu,kde se uloží na matraci a pak Snapea přitáhne blíž. Pečlivě je naaranžuje tak, aby leželi těsně vedle sebe, skoro jako v noci. Teď však lektvaritu šimrají na boku Harryho lehké doteky a co víc, dnes se starší muž rozhodně nerozpakuje a prudce se přisaje k prohlubni mladíkova krku.

„Do prdele," zavrní Severus těsně předtím, než se pevně přitiskne k Potterovu svíjejícímu se zarudlému tělu. Mezi jejich semknuté boky proklouzne ruka, pak druhá... A právě v okamžiku, kdy se lektvarista ocitne v  plné Harryho péči, se i jeho vlastní dlaň sevře kolem přirození mladšího muže. Jemně masíruje sametovou kůži, prsty mapuje nové území od kořene až ke špičce a dráždí vlhnoucí žalud.

„Řekni to ještě," prosí Harry.

„Do prdele," zavrčí Snape a přiráží do Harryho stisku. Jejich pozice sice působí trochu těžkopádně, ale dovoluje mu líbat, kousat, hladit a třít - „Do prdele." Severus si uvědomuje, že má tato poloha ještě jeden bonus navíc. Není náročná pro Potterova záda a jeho vlastní pochroumané koleno.

Harry sténá, hází hlavou ze strany na stranu a jeho uhlově černé vlasy drhnou o povlak na polštáři. „Uh - já," zanaříká jen, než začne pohybovat boky kupředu. Pak už oba ztrácejí pojem o realitě a místnost se zaplní zvuky dvou srážejících se těl. Severus si všimne, že Potter vydává tiché, vysoko posazené výkřiky odněkud ze zadní části krku, zatímco on sám se uchyluje k roztřesenému úpění.

„Se-ve-ru-si," zakňučí Potter. Slabiky od sebe odděluje v rytmu sladěném s jednotlivými výpady.

„Ano," vydechne Snape. Máš krásný hlas. To už ovšem nevysloví a raději Harryho umlčí svými ústy. Zkrátka jen proto, že to smí udělat.

Potter divoce saje jeho jazyk, lapá po vzduchu a své hrdlo nabízí tak nepokrytě, že má Snape sotva na výběr, co dělat. Zkrátka přiloží zuby k bledé pokožce a kousne. Mladšímu kouzelníkovi poklesne brada v němém výkřiku, zatímco vyvrcholí na Snapeovo břicho.

Severus nechce zůstat pozadu, tím méně právě za Potterem, a tak se jen o pár sekund později vyprázdní do Harryho dlaně. Mladík zabrouká jakési nesmysly a políbí ho na čelo.

Stojí to za to.

Někde hluboko uvnitř Snape přemítá, jak špatně asi tohle celé skončí. Možná proto jeho touhu nakonec vždycky přehluší strach - Severus musel za všechno, co si kdy v životě přál, tvrdě zaplatit.

Potter se směje. „... Vesele, vesele, vesele, vesele... život je jen sen..." zpívá tichým netrénovaným hlasem.

Snape nedokáže vymyslet žádnou odpověď.

Po pár minutách Harry vstane, přinese žínku a utře si ruku. Nabídne vlhký kousek látky i Severusovi, ale ten se nemůže pohnout, takže ho Potter očistí sám. Vrátí žínku do koupelny, vyleze zpět na postel, zavrtá se pod přikrývku na své straně lůžka, majetnicky Snapea políbí na rty, přitulí se k němu a jde spát.

O hodinu později řekne Severus ztichlému pokoji a spícímu kouzelníkovi: „Jsi strašně otravný. Víš to, že?"

****

Snape zapadá do své obvyklé rutiny.

Ráno se probudí první, popadne z věšáku oblečení, vklouzne do koupelny, uleví si, ustrojí se, opláchne obličej, vyčistí si zuby a pár minut zkoumá v zrcadle svůj odraz (přičemž vzdychá nad stavem vlasů, chrupu a - ano, děkuji pěkně - nosu). Počká dalších pár minut, sesbírá kuráž a vyjde ven, načež je přišpendlen ke zdi ospalýma zelenýma očima. Severus ani nepostřehne, jak se Potter dostal z postele až ke koupelně, dokud se dveře mezi nimi znenadání nezaklapnou. Lektvarista náhle neví, co s rukama, a tak ustele postel.

Je cítit sexem.

Harry zakrátko opouští svůj úkryt a je stále stejně nahý, jako když rázoval dovnitř. „Brr," říká. Snape si pomyslí, že pečlivě srovnané lůžkoviny musely trochu pozměnit jeho plány, protože mladík zařadí zpátečku, zvedne z podlahy zmačkané pyžamo, které se tam celou noc povalovalo, a navlékne si ho.

Snape stojí v rohu. Cítí se asi stejně hloupě jako po svém prvním tanci na školním plese.

„Je zima," ozve se Potter.

„... Ano."

„Fakt veliká zima."

„Ano."

„Je to - bude to v pohodě, když-"

„Ty chceš-"

„Znova tu postel ustelu, přísahám-"

„Ne - klidně běž - Já jsem-"

„Jenom proto, že je takové chladno."

„Jistě."

Potter vklouzne zpět do peřin. „Myslím, že už toho před snídaní stejně moc nestihnem."

„To je pravda."

„... Chceš se přidat?"

Severuse tlačí v kříži chladná stěna, o kterou se opírá. „Už..." Polkne a zkusí to znovu: „Už jsem se oblékl."

„Ach. Dobře. No... Jsi si jistý, že ti není zima? Později bude tepleji-"

„Nač všechno to tlachání o teplotě, Pottere?" Snape se zarazí dřív, než začne pochodovat tam a zpět. Někdy je ten pokoj strašně malý-

„Je chladno, nic víc. Nemusíš se na mě utrhovat."

„Neutrhuju se na tebe," utrhne se Snape. „Ach, sakra..." Sveze se do křesla. „Byl to špatný nápad."

„Co? Vylézat z postele?" Harry se snaží mluvit vlídně, ale vyzní spíš pobaveně.

„Ty víš, o čem mluvím. Nemožný fracku." Zaboří se do křesla a založí paže.

„No, tak si vyber, Snape. Jsem dítě nebo muž? …Nebo tě odrazuje právě představa, že jsem kluk?"

Severus se na něj dívá, jak leží napůl natažený na posteli. Harry ho na oplátku sleduje ostražitým, ale vzdorovitým pohledem. Bojová maska. Snape odolá pokušení vyrazit pro hůlku. „Ano, Pottere, odrazuje mě ten do očí bijící nedostatek zkušeností. Šílím z toho."

„Do prdele s tebou! Ach, počkej, to je přece přesně to, co neuděláš. Jsem na to až moc křehký - a nebo možná - no ano - tak. Co kdybych předstíral, že jsem v bezvědomí?" Potter sebou praští na záda a zavře oči. „Takhle to chceš?"

„To, co chci, Pottere, je někdo, kdo sám, pro Merlina, doopravdy ví, co si přeje. Zatracených studentů už jsem si užil dost!"

„Vybíráš si nějakého z každého ročníku? Jsou na jedno použití jako papírové kapesníky? A kolikátý v pořadí jsem já? Desátý? Nebo více? Trvalo ti docela dlouho, než ses ke mně propracoval. Co jsem dělal špatně? Dáváš přednost blonďákům? Třeba jsi pokaždé, když jsem ležel v bezvědomí na ošetřovně, vymazal madame Pomfreyové paměť a vrhl ses na mě-"

„Pane Pottere," zavrčí Snape. „Než učiníte takové závažné obvinění, mohu vám připomenout, že byste si měl zamést především před vlastním prahem? Já nebyl ten, kdo se sápal na svého profesora a žadonil o soulož."

„Jako bys to sám nechtěl! Byl jsi tvrdý ve vteřině, kdy jsem tě probudil!"

„Do ničeho jsem tě nenutil, Pottere!" křičí Severus ve chvíli, kdy mu pod koleny zakřupe okraj matrace. Ocitá se tváří v tvář zelenookému monstru, které se zvedlo do klekua zuřivě na něj vrčí. „Nenutil jsem tě!"opakuje Severus. Albusi, věř mi. „Řekl sis o to! Přiznej to!"

„Tak uznej, že jsi to chtěl a že se ti to líbilo!"

Severus zaskřípe zuby a bez obalu přikývne. „Fajn! A teď ty."

„Řekl jsem si o to," připustí Potter klidně. „Chtěl jsem to a chci to pořád. A teď už," prohlásí a natáhne ruku, „pojď sem. Hřeješ."

Snapeovi se rozšíří oči.

****

„Ale... proč?"

„Protože. Sklapni."

„Jsi blázen."

„Možná. Nemluv."

„Udělej mě, Pottere."

„Řekl sis o to."

****

„... Na mně toho není moc ke koukání. Pohled na mé tělo ti nemůže chybět." To už ale Severusovy ruce hledají pásek od kalhot.

„Pff. Taky nejsem žádná výhra," odpoví Harry. „... Mohl bys mě zase kousnout?"

„Řekl sis o to."

****

Vracejí se do zajetých kolejí, ale s několika změnami.

Stále probíhá pravidelný trénink a nemění se ani opakovaná četba starého vydání nedělního Denního věštce. Ze snídaně se však stal neuspěchaný rituál. Teď si spolu povídají, i když pečlivě volí témata jako třeba počasí, slovní zásoba, famfrpál, jejich bolestivá zranění, jak moc slaná jsou dnešní vejce, oblíbená jídla, bradavické portréty, nebo proč asi dostávají ostružinový džem právě jednou za tři dny. Severus se snaží držet na uzdě svůj sarkasmus, Potter potlačuje neustálé nutkání bránit se.

Obvykle se vyhýbají hovoru o osobním životě.

****

Potter mu vychází vstříc a podává mu sůl, pepř a máslo. Severus okrajuje kůrku z chleba.

„... Můžu se tě na něco zeptat? A klidně mi odpověz podle pravdy," ozve se Harry. „... Jsem aspoň trochu dobrý?"

Severus zamrká. „Trochu dobrý?"

„No vždyť víš... v tom. Chápeš."

Zvednutá obočí.

„Tak jo, nedívej se na mě tak - fajn - beru tu otázku zpět."

„... Řekněme to tak. Kdybych byl nucen tě oznámkovat... prošel bys."

„Ach." Harry se usměje. Snape má pocit, že zahlédl dokonce trochu červeně ve tvářích. „Děkuju."

****

„Já jsem - skutečně - spíše ošklivý člověk."

„Ne, nejsi."

Snape si založí ruce.

„Nejsi. To mi nerozmluvíš," prohlásí Potter a vyplázne jazyk.

„Použij tu pusu na něco účelnějšího, Pottere."

„Řekl sis o to."

Ta věta se mezi nimi stala jakýmsi vtipem.

****

„... Raději bychom se měli vykoupat."

„Kdo je na řadě?"

„Nevím," funí Harry a usmívá se proti Snapeově vlhké pokožce. „Když tě pustím prvního, můžu se dívat?"

Smím se dívat."

„Jistě, že můžeš, Severusi. Takže jdu první, ne?"

****

Severus se snaží být rád, že Potter našel novou cestu, jak se srovnat se svým životem. Jmenovitě sex. Ale určitě to není zdravý způsob, jak se vypořádat se smutkem a osamělostí. Nemůže být, když máte za partnera chlípného, umaštěného, o dvacet let staršího mistra lektvarů.

Severus Snape není dobrý člověk. Kdyby ano, nezneužíval by s takovou chutí Potterovy zranitelnosti. Už pomalu začíná nenávidět vlastní odraz v zrcadle.

Občas jen tak leží vedle Pottera a představuje si, co by se asi dělo, kdyby sem za jiných okolností místo něj poslali Lupina. Přemítá, jak dlouho by asi trvalo, než by se mladík tomu prašivému vlkodlakovi pověsil na krk. Ovšem přemýšlet o tom je, samozřejmě, nesmyslné. Jakmile by nastal úplněk, Potter by skončil rozcupovaný na kousíčky nebo přeměněný na temné stvoření.

Když teď lektvaristu přepadne noční můra, Potter jej probudí a políbí.

Místnost je velmi malá.

Lepší výraz Severuse nenapadá. Nemůže se totiž rozhodnout mezi přívlastky 'útulná' a 'stísněná'.

****

„Nezírej na mě."

„..."

„Myslím to vážně, Pottere. Vyber si laskavě jiný objekt."

„..."

„Co! Tak co chceš? No dobře. Oč jde? O čem si chceš promluvit?" Severus odhodí vidličku, až zazvoní o talíř. Trocha míchaných vajec vystříkne na podlahu. Potter dál zírá. „Předpokládám, že-"

„Co říkáš na rozpuštěné máslo?" přeruší ho Harry.

„Cože?" zarazí se Snape.

„Jako lubrikant. Rozpuštěné máslo." Potter ukáže na máselničku, která leží na tácu před nimi. „Dostáváme ho každé ráno."

Snape zamrká. „... Už od prvního dne."

„Jo."

„... Jsme naprostí pitomci."

****

Severus je neustále ve střehu, teď dokonce víc než kdy dřív. Pořád čeká, kdy mu zase Potter provede jednu z těch věcí. Jako třeba, že se na něj bez předchozího varování vrhne, rozepne mu košili a začne mu dráždit bradavku.

Musí se jednat o nějakou prapodivnou formu mučení.

****

Kolem čtvrté hodiny ranní ho probudí vrznutí dveří, když Harry opouští koupelnu.

„Sen?" hádá Severus, zatímco se Potter vrací do postele.

Mladík hned neodpoví. Zaleze pod deku a povzdechne si. „Žádná noční můra. Jen jsem přemýšlel."

Severus polkne. Nevedou spolu konverzace tohoto typu. „... O čem?"

„Nevím... Jak nejlépe někomu říct, že lituješ, že jsi z něj udělal mrzáka?"

„... Co takhle uhradit léčbu, ať to stojí, co to stojí?"

Harry se zamračí. „Dost nešikovně zvolená slova."

„Ach... Nebylo to záměrné." Snapeův hlas je ještě stále nasáklý spánkem.

„Já vím."

„... Měl bych ti říct, že to nebyla tvá vina?"

„Ne."

„Vůbec se toho útoku neměla účastnit... Grangerová bývala vždycky lepší taktik než pěšák. Předpokládám, že dostane protézy a stráví zbytek války na zadku v místnosti plné map, zatímco bude přesouvat připínáčkové kouzelníky z místa na místo."

„... Říkáš to jen proto, abych se cítil líp. A navíc ti to vůbec nejde. Copak tě nikdy nikdo neučil vcítit se do jiného člověka?"

„Pottere, když se Albusovi poláme jedna z figurek, odsune ji stranou, aby se zotavila. Podívej se na nás."

Harry mlčí. „... Jenomže ty nejsi zlomený."

„Věř tomu nebo ne, Pottere, nejsi jediný, kdo tady občas dělá směšná rozhodnutí." Harry stočí pohled k jeho temnému znamení, ačkoliv právě na to Snape nenaráží.

„Bolí to?"

„Ano."

„Pořád?"

„Ne. Jen občas."

„Stejně jako to moje," ukáže Harry na svou jizvu ve tvaru blesku. „On je pořád někde tam, venku. Myslím, že to znamená, že v té době zrovna zuří nějaká bitva."

„Pravděpodobně." Vypadá to jako konec rozhovoru. Severusovi už klesají víčka, když Harry opět promluví.

„... Jsem rád, že poslali tebe. Napřed jsem tu myšlenku nenáviděl, ale teď... Neumím si představit, že bych tady byl s kýmkoliv jiným."

„Mysli, Pottere. Kdyby poslali Tonksovou, mohl bys mít každou noc jiného kouzelníka."

Harry ho praští polštářem.

****

„Proč ses k nim přidal?"

Severus se pohodlně natáhne na postel. Do vlasů mu klouže kapka potu. „Proč to chceš vědět?"

„Ze zvědavosti. A protože o tobě chci zjistit víc, než jen jak ti chutnají vajíčka."

Snape má nohy jako z rosolu. „Dobrá, Pottere. Toužíš slyšet zdlouhavou, hloupou, klišoidní odpověď, kterou jsem dal Albusovi, nebo chceš pravdu?"

„... Můžu slyšet obojí?"

Severus se zavrtí. „Albusovi jsem řekl v podstatě tolik, že to bylo kvůli slávě, moci, penězům, rodině, nátlaku vrstevníků, pomstě a tak dále."

„A tohle není pravda?"

„Snůška přijatelných motivů, ale ne skutečný důvod."

Harry se přisune blíž. „A co bylo pravým důvodem?"

„Požádali mě."

****

„... Nenávidím Siriuse. Za to, že zemřel. Nenávidím ho za to, že mi něco slíbil a pak mi prostě zmizel ze života."

„... Taky ho nenávidím."

„..."

„No co?"

****

„Albus napouští své sladkosti lektvary."

„Ne!"

Severus přikývne přes hranu novin. „M-hm. Citronové bonbony... Řekněme, že už mu chuťově nepostřehnutelný uklidňující lektvar a malá kapka Veritaséra nejednou posloužily."

„Děláš si srandu."

„A víš, co dělá s čokoládovými sušenkami?"

„Ale ty jsem jedl!"

****

Snape zvažoval, že bude nahoře, ale nakonec se rozhodl odhalit své skutečné preference. Přirozeně tak neučinil proto, že vlastně nikdy nebyl žádný Cassanova. K této volbě došel čistě na základě svých předchozích zkušeností.

Přiznal se příliš brzy.

„Připraven?" ptá se Harry a drsnou dlaní hladí Severusovu zářivě bledou pokožku.

„Tak už dělej."

„Řekl sis..." Potter mu vklouzne dvěma prsty mezi půlky, „... o to." Jeho dotek je tak lehký, že se pod ním Severus svíjí jako had.

„Neplýtvej máslem."

„Ššš. Jinak se nemůžu soustředit." Potter ho plácne přes vyšpulený zadek.

Lektvarrista pevněji sevře opěradlo a zachvěje se. Stojí rozkročený nad jednou opěrkou mohutného ušáku, většinu své váhy drží zdravým kolenem zapřeným o sedák a nemocnou nohu má pohodlně nataženou vedle křesla. Tato poloha umožňuje Harrymu, aby si jej zezadu vzal a nezpůsobil při tom ani jednomu z nich bolest.

Ne, že by si to Harry nepřál zkusit tváří v tvář - přál - ale Severus už neměl sílu komukoliv vysvětlovat, proč přesně nechce sledovat Pottera, jak se na něj dívá.

„Praštil jsem tě moc?"

„Ne, ale nenechávej se příliš unést."

Prsty mu obkrouží konečník a pak začnou pracovat uvnitř. „To bych si nedovolil."

Z mladíkova hlasu čiší pobavení a Severusovi je jasné, že nejspíš v nejbližší době dostane párkrát přes zadek. Musí své tělo naučit disciplíně. Harry totiž prokázal jeden nesporný talent. Ne v lektvarech či nitrobraně, ale v jiném hloupém, leč populárním umění. Pečlivě zaznamenává a třídí každý Severusův vzdech a pak opakuje vše, čím si dříve u svého partnera vysloužil příznivou odezvu. Pro lektvaristu je zvláštní být takto pod drobnohledem. Připomíná mu to život špeha. Člověk si musí dokonale uvědomovat každý svůj čin, každé gesto, jinak riskuje nechtěné odhalení něčeho osobního.

„... Jsi duchem úplně mimo."

„Prostě to udělej, Pottere. Té předehry už bylo dost," zasyčí Snape. Prsty se stáhnou stejně pomalu, jako vklouzly dovnitř. „Přestaň mě dráždit a pohni se," vrčí lektvarista.

Harry ho jednou rukou obejme kolem pasu a předkloní se. Jeho ztopořené mužství se přitom otírá o Severusovo pozadí. „Proč pro jednou nemůžeme postupovat pomalu?"

„Pomalé tempo je pro milence, ne pro dva lidi poskytující si oboustranně výhodné uvolnění." Osten v jeho prohlášení není úmyslný, ale bez ohledu na to zasáhne svůj cíl přesně a efektivně. Snape cítí na svém vstupu kluzký, tupý žalud, a tak na něj zatlačí.

„... Přál bych si, abys mě měl rád," sténá Harry a opatrně proniká hlouběji, dokud není zcela pohlcen. „Abych pro tebe znamenal tolik, že si o mě sám řekneš, místo abych pořád žadonil jenom já," zavrčí a začne se pohybovat. „Nechal bych tě nahoře, kdybys měl zájem - jestli chceš, tak to řekni - poprvé to bylo fajn - vykouřím ti ho - jen mi dej vědět - nebo nedávej, prostě si mě vem, ukaž mi, po čem toužíš, a já to udělám-" Výpady zrychlují a dřevěné nohy křesla buší do podlahy.

„Děláš - to - právě - teď - ty - pito- ach, píchej," dostane ze sebe Snape. Potter přiráží stále hlouběji a hlouběji a jeho silný penis zastiňuje všechny ostatní vjemy. Severus skloní hlavu, opře se čelem o ruce, pevně se drží a s každým dalším vpádem zanaříká. Víčka mu rozechvěle kmitají a v zorném poli se mu tak střídavě objevuje a zase mizí temné znamení.

****

Když lektvarista vešel do koupelny, hodiny ukazovaly tři ráno. Teď může být něco kolem páté.

Severus si nenapustil vanu ledovou vodou, navzdory skutečnosti, že se teď cítí asi stejně zničeně jako Potter. Popravdě - nenapustil žádnou vodu.

Pár minut o samotě...

Je zima.

A kůži má načichlou máslem. Ne, že by si na to nezačínal zvykat.

Přitáhne kolena k hrudi a jedním si podepře bradu. Má zkřehlé prsty. Přemítá, že dokud se mu do nich nevrátí cit, bylo by zřejmě naprosto zbytečné pokoušet se Pottera uškrtit. Nějaký čas nemění polohu. Připadá mu to jako věčnost, ale ve skutečnosti muselo uplynout jen něco kolem patnácti minut.

Když vzhlédne, ode dveří ho provrtává pár zelených očí. Zmuchlané nebelvírsky zlaté pyžamo svou barvou podivně připomíná žluč. „... Jsi v pohodě? … Snape?"

Snape vycení zuby. „Tak ty si přeješ, abych tě měl rád!" vyprskne, když opakuje Harryho prohlášení. „Chceš, abych tě měl rád? Řekni mi, Pottere, kdyby mi na tobě nezáleželo, zapáchal bych teď jako stánek s rychlým občerstvením? Pokud bych tě neměl rád, zachraňoval bych ti život? Kdybys mi byl úplně lhostejný, nesouhlasil bych s touhle- Kdybych tě neměl rád, neobtěžoval bych tě ve spánku."

„Pořád se kvůli tomu cítíš provinile?"

„Mohl bys laskavě vypadnout, Pottere?"

„Ne. Nemůžu usnout. Postel vychladla."

Zírají na sebe. Snape natáhne nohy, nakolik mu vana dovolí, a překříží je v kotnících. Ohne ruce a spojí ukazováčky do stříšky. „Uvědomuješ si, co udělají, až zjistí, že zneužívám Chlapce, který přežil-"

„Tak za prvé mě nezneužíváš a za druhé nejsem chlapec. Tohle už jsme řešili. Náš zájem je oboustranný a rozhodně to považuju za lepší variantu než potají masturbovat. A teď pojď do postele." Harry natáhne ruku, aby mu pomohl vstát.

„Nebyl jsem s nikým čtrnáct let," vyhrkne Severus.

„... Co prosím?"

„Přerušil jsi velmi dlouhý půst."

„... Čt - čtrnáct let?"

„Téměř polovinu tvého života, Pottere. Tři pětiny, mám-li být přesný. Nikoho jsem neměl celých čtrnáct let, dokud..."

Potter se opře o umyvadlo a zhluboka se nadechne. „V duchu tvého předchozího přiznání..."

„Bože, nic mi neříkej," odfrkne si Snape. „A nedělej si starosti. Já to vím."

„... Bylo to tak znát?"

„Měl jsem silné podezření. Nakonec, jednou z důležitých součástí mého životního poslání bylo sledovat tě na každém kroku. Dost pochybuji, že bys mi, zvláště v posledních pár letech, dokázal proklouznout s někým jiným než Weasleym, Pastorkem nebo Lupinem."

„Ron je na holky, Pastorek miluje jen svou hůlku a Lupin mi připadá jako... můj vlastní táta."

„Přesně." Snape si znovu přitáhne kolena. „Merlin mi pomáhej. Jsem zodpovědný za ztrátu věnečku Harryho zat-"

„Jestli mi řekneš Harry zatracený Potter, prokleju tě."

„Proklej si sám sebe."

„Odprejskni."

„Kašlu na tebe."

„Umaštěný mizero."

„Pitomé děcko." Z jejich dohadování už zmizela veškerá zášť. Harry nabízí ruku. Snape se na ni podívá a pak vzhlédne k Potterovi. „... Už to moc dlouho nevydržím. Musí pro nás přijít. Prostě musí!"

„Přijdou. Brzy," říká Potter s náznakem úsměvu na rtech.

„Kdy?"

„Brzy."

„... Ty jsi strašný lhář."

„Ech, nojo, řekl sis o to. Tak pojď."

Severus se chopí nabízené dlaně, vytáhne se nahoru a následuje Harryho do postele."

****

Jedno odpoledne zápasí v páce.

Potter ho čtyřikrát porazí a jako odškodnění mu dopřeje orální sex.

Snape nedokáže odolat pokušení a prohlásí, že Potter už v životě nebude chtít jiný penis než ten jeho. Stejně neodbytná je myšlenka, že je to zároveň ten jediný, který kdy Potter měl.

****

„Čtrnáct let, hm? Co donutí chlapa čekat čtrnáct let?"

„Takhle si zrovna nepředstavuji pohádku na dobrou noc."

„Chceš kvůli tomu vstát? No tak! Mrzne."

Snape se vzdá a zahrne Pottera výčtem některých méně odpudivých detailů ze své minulosti. Podobná budoucnost čeká i jeho vztah s Harrym. Odhalí je, rozdělí a Severuse odstrčí stranou. Ví to.

„Ach," zívne Harry. „To je mi líto." Severus ho pohladí po neposlušných vlasech.

****

Harry nakonec odpoví na mnoho otázek, aniž by mu byly položeny.

„V jeho kanceláři bylo deset lidí. Všichni mluvili o mně. Vzal jsem ho přímo zprostředka jeho stolu a strčil do kapsy. Nikdo si mě nevšiml."

„Já jsem tam nebyl."

„Ne. Poslali tě na nějakou misi. Kdyby ses té schůzky účastnil, prohledal bys mě a pak mi před celým Řádem vynadal do zlodějů."

„To není prav..." Snape protočí oči. „No tak jo. Ale zasloužil by sis to."

„Ech, možná... Jen jsem chtěl něco udělat, víš? Poradím si s vědomím, že funguju jako živý terč, jen když nemusím sedět na zadku a čekat. …Lidé umírají, právě teď, jsou tam venku a přicházejí o život. Já mám být ten, kdo to zastaví, ale nikdo mi neřekne jak, kdy nebo proč, chápeš? No nic, zrovna v téhle chvíli se mi o tom nechce povídat. Pojďme mluvit o něčem jiném. Nebo dělat něco jiného."

„Co třeba?"

„Já nevím, cokoliv. Do háje, dokonce bys mě mohl něco naučit. Ale ne lektvary," dodává rychle.

O dvě hodiny později umí Potter zazpívat irskou píseň 'Plačky nad Finneganem'. Slova ovládá dokonale, jen melodie mu občas trochu zakolísá, ale na tom bude v hospodě sotva záležet.

Pokud ještě někdy v životě uvidí hospodu.

Predchozi_brk.png
Dalsi_kanka.png
   
   
Poznámka překladatele:
Píseň 'Plačky nad Finneganem' - http://www.youtube.com/watch?v=L6QTwZDzak4
   
   
      
KOMENTOVAT v návštěvní knize
       
   
   
   
   
   
   
   
24.03.2013 18:50:21
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one