Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Tolik se ti po mně stýská? - 3.kapitola

   
Autorka:
 
Calligraphy

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: slash, sex (18+)

   

Tak je to tady! První pokus o vložení příspěvku - zatím na starém, dle slov WG nepodporovaném, vzhledu. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Momentálně nejsem schopná říct, jestli je současná podoba stránek udržitelná nebo ne, takže... Hledám alternativy. :-) Obávám se, že všichni musíme počítat s komplikacemi. Ovšem kdo se bojí, nesmí do lesa - takže s chutí do toho a půl je hotovo! :-D

Moc vám všem děkujeme za podporu i nádherné komentáře! Severuse s Harrym jsme opustili ve stádiu sbližování, tak se pojďme mrknout na to, jak se jim daří.

bacil, CasiopeaW, cim, Claire1, Janpis, kamci, kytka1, Mája, patolozka, POPO, Profesor, Sanasami, Saskya, sciurus16, Sitara, symphony, Tesska, weras  , xMononoke, ZJTrane - kapitola je vaše!

Užijte si čtení!

Sevy, díky!

Vaše Slimča!


Happy Birthday, Snarry! by tripperfunster
      

Objevují další hry. Nebo lépe řečeno, Potter je objevuje.

Někdy v průběhu odpoledne začne Snape vypočítavě přecházet po pokoji tam a zase zpět. Dělává to tak od samého začátku. Ráznou chůzí záměrně ukrajuje zbytečné minuty. První polovinu své 'procházky' se otáčí doprava, tu druhou doleva. Má rád symetrii ve všem, dokonce i v bezcílném křižování místnosti.

Potterova hra vypadá následovně:

Harry klidně leží na posteli a sleduje rázujícího Snapea. Pokaždé, když se od něj lektvarista vzdaluje a nemůže vidět, co mladík dělá, zaujme Potter novou polohu. Nějakou hloupou, podivnou a naprosto oplzlou. Na změnu má sotva pár sekund. Hra končí ve chvíli, kdy se Severus zarazí a začne toho provokatéra urážet, přestane pochodovat a rozesměje se, nebo když jej Potter popadne a násilím mu zabrání v chůzi.

Takové zadržení je následováno zápasem, zápas se mění v osahávání a tak dále.

Snape zjišťuje, že se mu ta hra líbí. Vlastně v ní vyhrávají oba.

****

Jednoho rána se oba probudí poněkud rozmrzelí. Okázalým způsobem se pohádají a vytáhnou na světlo staré křivdy a neshody - minulost, rodinu, přátele, fyzický vzhled, nedostatek zkušeností a podobně. Když Harry popadne hůlku, Severus se zamkne v koupelně.

Samozřejmě, že mladíkovi po chvíli vychladne hlava a omlouvá se. Celá ta záležitost ho velice mrzí a jako odškodné nabízí Snapeovi masáž nohou (nebo cokoliv jiného mu lektvarista navrhne).

Severus ho neslyší. Ne doopravdy. Upřeně zírá na svůj odraz v zrcadle nad umyvadlem.

Když se konečně odhodlá vyjít ven, Potter už má úhledně naservírovanou snídani. Severus však jeho smířlivé gesto ignoruje. Ve skutečnosti nemá nejmenší chuť chovat se hezky, a když se na něj Harry usměje, schválně si připomene každou nepříjemnou věc, kterou kdy to idiotské děcko řeklo. Vrátí Harrymu úsměv, přisune si nádobku s máslem a bohatě si potře toast.

„Pochopil jsem," prohlásí Harry a celý zbytek dne se ho nepokusí dotknout.

Snape se cítí hrozně. Má dojem, že na něj nespíš něco leze.

****

Probudí ho další noční můra a on provede svou běžnou rutinu - koupelna, záchod, umyvadlo, sklenice vody, zpátky do postele.

„Jeden by si myslel, že má Voldemort na práci důležitější věci než trávit celou noc tím, že nás zásobuje špatnými sny," zamumlá Potter.

„Nezdává se mi o Voldemortovi," opáčí Severus. „Zdává se mi o mém otci."

****

Probere se zalehnutý Harrym.

Severus lehce chrápajícího kouzelníka opatrně odstrčí a uloží jej do polohy, díky níž by si ten otrava zítra neměl celý den stěžovat na loupání v kříži.

Harry tiše zahuhňá něco jako dotčené 'umpf' a znovu se po něm natáhne.

„Upřímně, Pottere," zafuní Severus podrážděně a pevně se přimkne k přítulnému mladému tělu, „já nejsem žádný pestrobarevný plyšák."

****

„Víš, co se mi líbí? … Tohle." Harry přejíždí prsty po Snapeově podbřišku a kopíruje linii tmavých chloupků táhnoucí se od mužova pupku až do klína. „Tuhle tvou část. Měkký podbřišek," zazubí se.

„Sklapni, Pottere," zabručí Severus, příliš uspokojený na to, aby se hádal. Každičkou buňkou v těle vnímá své končetiny a pravidelný dech.

„Víš," ozve se znovu mladík a zacloumá mu břichem, „že když se uděláš, otevřeš pusu a zezadu narazíš jazykem do zubů? Takhle?" předvádí.

„... Ne. Ne, to jsem nevěděl." lektvarista se přiměje necítit rozpaky kvůli vlastnímu orgasmu.

„... Tušíš, co je na dnešku zvláštního?"

„Ani v nejmenším."

„Už je to měsíc."

Snape zamrká. „... Co prosím?"

„Uplynul měsíc. Od - však víš."

„... Ach."

Harry mu majetnicky přejede dlaní po břiše. „Necítíš se kvůli mně nepohodlně, že?"

„Právě teď by mi asi způsobilo nepohodlí jen máloco." Severus si odhodí z očí pramen vlasů a přinutí se k úšklebku. „Pokud mi naznačuješ, že bychom té události měli věnovat pozornost, obávám se, že jsem ti nic nekoupil."

„Vždycky odkládáš návštěvu obchodů na poslední chvíli a podívej, kam jsi to dopracoval."

„Pod zámek s kouzelnickým erotomanem," odpoví Severus, zavře oči a chystá se na zasloužený odpočinek. „Jaká muka."

Potter se mu zavrtá pod ohnutou paži. Ve spánku se na něj dokáže tlačit tak silně, že lektvaristu budí. „... Možná v tobě koluje vílí krev, a proto se tě tak rád dotýkám."

„O čem to mluv- Pšššt."

A tak je Potter zticha. Po několika minutách se zdá, že podřimuje. Severus má takové chvíle rád - když jsou oba vzhůru, ale předstírají spánek. Je na nich cosi úžasně mírumilovného a uklidňujícího.

„Šťastné výročí," zamumlá mladík.

****

Probere je doručená večeře.

„Ryba s hranolky! Skvělé," hlásí Harry. „Přísahám, Severusi, kdyby nebylo tebe a jídla..."

Snad je to tím nedbalým, nepřímým způsobem, jakým se mu dostalo komplimentu. Nebo třeba proto, že je Harry právě příliš zaneprázdněný bojem s lahví plnou kečupu a nečeká na odpověď. A nebo možná, jen možná, je Severus připraven uvěřit něčemu dobrému. Takové malé, zvládnutelné pochvale - jako třeba, že je stejně dobrý jako jídlo.

****

Vana je mimořádně vhodným místem k přemýšlení. Severus přemítá, že jestli ještě někdy v životě opustí tento pokoj, nechá si jednu nainstalovat hned vedle kabinetu. Nebo možná přímo uvnitř. Mohl by tvrdit, že se jedná o speciální kotlík. Pokud už z jeho pracovny dávno nezbyl jen dýmající kráter.

Lektvarista ponoří hlavu pod vodu.

Slovo 'výročí' pro něj až do dneška nic neznamenalo. Skutečnost, že ho Potter vůbec použil, byla absurdní. Takové formální, korektní slovo - a spojené s čím?

S měsícem šoustání.

Sentimentální, hloupé děcko. Tak vyhladovělé po poplácání po hlavě, že je ochotné udělat cokoliv. Komukoliv.

Snape děkuje osudu, že je Sirius po smrti. Kdyby se ten bastard nezabil, byl by tu teď s Potterem právě on. A Severus? Nejspíš by seděl někde ve Voldemortově kobce a snášel bičování, kopance a kletby.

Pokoj je malý. Zapáchá. Mají v něm jen masivní tvrdou postel, nepohodlné křeslo, noční stolek, šatník, řadu háčků na pověšení oblečení a pár osobních věcí, které s Harrym stačili během těch deseti minut, jež měli na sbalení, naházet do tašek. Nenávidí to tady.

Ovšem hlubší nenávist v něm budí představa, že odsud odejde.

Severus se se zalapáním po dechu vynoří nad hladinu.

Důkladně se vydrhne - Potter mu nacpe pusu všude, drzý spratek. Lektvarista nemůže to jeho 'výročí' dostat z hlavy. Nikdo, s kým kdy byl, to slovo nikdy - nikdy - ani nezmínil. Jeho rodiče nic podobného neslavili. Pokud by vůbec podobnou význačnou událost zaznamenali, nejspíš by to datum oplakali.

Měsíc šoustání. Nic víc. Samozřejmě, vzájemná fyzická přitažlivost se nedá popřít, ale určitě v tom nejsou žádné city.

Ozve se zaklepání na dveře, které vytrhne Severuse z jeho snění. „Haló, ty tam. Nech nějakou vodu taky pro rybičku."

****

Lektvarista se utře do ručníku. Z okolního chladného vzduchu mu naskáče husí kůže. Má takový zvláštní pocit. Možná je na vině ta strašná zima. Snad právě kvůli ní přeskočil navlékání pyžama a rovnou zalezl do postele. Ano, jednoznačně zima. Zahřeje se pod peřinou a pak se obleče.

Minuty ubíhají.

Z koupelny se ozve klokotavý zvuk odtékající vody a Harry vychází ze dveří. Kolem boků pevně svírá osušku a natahuje se pro noční úbor.

„Harry."

Potter se zarazí s jednou rukou na ručníku a druhou na pyžamu. Vypadá obezřetně.

„Nechtěl bys raději slavit?" zeptá se Snape.

„... Nedělej si ze mě legraci," varuje Potter. Nehýbe se.

Severus se posadí a zády se opře o čelo postele. Stojí mu všechny chloupky za krkem. Lehce pokrčí jedno koleno. „Ještě nikdy jsem neměl výročí."

Potter má možná bídný zrak, ale zdá se, že při studiu Severusovy nahé hrudi mu nic neujde. „Tohle je tvá verze svádění?"

Snape protočí oči a zruší svou pózu. „Chtěl bych říct, že jsem vyšel ze cviku, ale, popravdě, nejsem si jistý, zda jsem kdy vůbec něco podobného ovládal. Fajn, Pottere, tak dobrou noc."

„Počkej minutku. Nikdo neřekl, že máš přestat." Harry nechává své pyžamo viset na háčku.

Severusovi právě v té nejnevhodnější chvíli vyschne v ústech. „H..." Pokusí se získat čas. Protáhne se a odhodí pramen dlouhých vlasů na záda. „M..." zajíkne se a pak na pár okamžiků zcela ztratí kontrolu nad svým hlasem, to když Potter nechá sklouznout k zemi osušku ze svých boků. Jeho štíhlá silueta chvíli balancuje uprostřed kruhu rudé látky jako ztělesnění čistokrevné touhy a pak se vydá k lůžku.

„Dnes večer je zima, nemyslíš?" zeptá se mladík a sundá si brýle.

„... Až příliš hovoříme o počasí."

„Můžem mluvit třeba o jídle. Nebo o koupání."

Severus si prohlédne mladíkovo tělo a pozvedne obočí. „Nevěděl jsem, že ti koupel připadá tak stimulující."

Harry potřese hlavou. „Nepřipadá mi... Máš tady pod tím něco na sobě?"

Deka se sveze Snapeovi k pasu. „Mohl bys to zkontrolovat."

„Chceš, abych to udělal?"

Bude takové docela malé přiznání bolet? Nemůže to být tak strašné, ne? „... Nebyl bych proti."

Mladší kouzelník se připlíží k nohám postele a klekne si kolem lektvaristových kotníků. „Co to d..." Severus se zarazí v půlce věty. Potter sevře přikrývku, pomalu ji táhne k sobě a kousek po kousku odhaluje mužovo bledé, vyhublé tělo.

„Přece jen jsi mi koupil dárek," zamumlá nakonec a sleduje lektvaristovu rostoucí erekci.

Snape se rozpačitě posune a snaží se uvolnit. „A kdo říká, že je to pro tebe? Mohl jsi mě přistihnout uprostřed příjemné masturbace, co ty víš."

„Jo. S myšlenkou na mě."

„Copak ti to dvakrát denně nestačí? To o tobě mám fantazírovat i během těch čtyř minut, které mám sám pro sebe?" Severusovi se zadrhne dech.

Harry jej políbí na bok pochroumaného kolene. „M-hm. Musíš na mě myslet..." Potter mu olizuje vnitřní stranu stehna a jazykem lechtá jemně porostlou kůži. „... pořád."

„Pořád, hm?" Potterovy rty kloužou vzhůru a Severus se vyklene.

„Pořád."

„Pak je tedy, myslím, báječné, že mě nic nerozptyluje."

Mladík se posune, jako by chtěl svého milence vzít do úst, ale Severus si v náhlém popudu uvědomí, že to tak vlastně vůbec nechce. „Počkej," vyhrkne a vytáhne Harryho vzhůru. Jakmile leží boku po boku, přetáhne přes ně deku a povzdechne si, když se udělá tepleji. „Možná - jako tehdy poprvé," navrhne.

Potter přikývne a políbí ho.

****

Je těžké spát.

Nemůže se uvolnit. Oba čelí útoku.

… Ne. Severus čelí útoku.

„Řekni ještě nějaké."

Zelené oči se zavrtávají příliš hluboko. „Obklíčený," řekne Potterovi.

****

Severus sleduje zmítajícího se Harryho lapeného uprostřed noční můry. Pokaždé natáhne ruku, aby ho probral, a na poslední chvíli se zarazí.

„... Měl bych tě nechat trpět," prohlásí.

Občas věří, že někde hluboko v jeho nitru žije nějaká temná, zlomyslná bytost - bytost, která má ráda bolest, ráda ji způsobuje a sleduje - jen díky Merlinovi se nikdy se nedostala Potterovi na kůži - a díky Albusovi nikdy nevztáhla svůj hněv na-

„Pottere, vzbuď se - vstávej. Něco se ti zdá," promluví konečně.

Harry provede svůj vlastní očistný rituál, kterým prochází po každé noční můře. V praxi to znamená, že se Snapeovi vrhne do náruče a zažene strach.

Severus se ho snaží nelíbat. Marně.

****

Hádky už nejsou skutečnými hádkami. A přitom vlastně jsou. A nejsou.

„Nenávidím tě tak moc, že se radši píchnu brkem do oka, než abych se s tebou dál třeba jednu jedinou vteřinu bavil."

„Já tě nenávidím tolik, že si raději oholím hlavu a složím sedmiletou přísahu mlčenlivosti, než abych s tebou znovu promluvil."

„Hmm, jo?" Potter skočí na postel a hopsá na špičkách. „Tak teda... Já bych radši-"

„Prohráváš, Pottere-"

„Ššš, ššš - už něco mám. Radši bych se vzdal famfrpálu, přestěhoval se do Azkabanu a otevřel si stánek, kde bych prodával polibky!" Harry se ještě jednou odrazí, než seskočí na zem a přistane před Snapem. „Než abych s tebou zase mluvil. Přebij to."

„Dobrá. Raději bych - sám sebe proměnil v ženu, požádal veškeré bradavické studentstvo, aby mi říkali Francko, a nosil pod srdcem dítě zplozené z lásky Albuse Brumbála - než abych na tebe opět promluvil," ušklíbne se Severus.

„Dělal bych raději všechno, co jsme prováděli poslední měsíc a půl-"

Severus se usměje.

„S Argusem Filchem... Než abych s tebou ztratil slovo."

Snape se zachvěje. „Vážně Pottere, jsi nechutný."

„Znamená to, že jsem vyhrál?"

„Znepokojivější je skutečnost, že jsme upřednostnili změnu pohlaví a porod dítěte před-"

„Nesnaž se mě rozptýlit. No tak. Zaplať."

„Uf, ne. Teď ne. Úplně vidím ten výjev-"

„Tak kdy? Po večeři?"

„Ano."

Harry mu věnuje široký rozpustilý úsměv. „Radši by ses měl pochlapit."

„Udělám víc než to, Pottere." Severus se skloní a zašeptá mu do ucha: „Budu prosit."

****

Harry začne během koupele nechávat doširoka otevřené dveře.

Severus si občas najde nějakou vhodnou záminku, aby mohl vejít dovnitř. Jako třeba čištění zubů. Nebo jen tak leží na posteli a sleduje, jak se Potter svléká. Harry to, kupodivu, vždycky zvládne udělat tak, aby na něj měl z ložnice dokonalý výhled.

Žádný div, zaznamená Severus, že Potterovi zabere osobní hygiena tolik času. Myje se velmi neefektivně. Mydlí se důkladně a pomalu, dokonce vestoje, aby se pak ohýbal k hůře dostupným místům.

Někdo by mu měl vysvětlit, jak to dělat správně.

****

Jednoho večera Severus vejde do koupelny, vyčistí si zuby, opláchne obličej a otočí se, aby zjistil, že se Potter rozvaluje ve vaně. Brýle má, společně se svým nadýchaným nebelvírsky rudým ručníkem, odložené na polici nad hlavou. Nedosáhne na ně, ale zjevně mu nechybí. Leží se zavřenýma očima, pravou nohu má přehozenou přes okraj vany a rytmicky pumpuje pěstí. Svými pohyby čeří vodu - dost na to, aby rozehnal mýdlové bubliny a dopřál Severusovi občasný letmý pohled na své pevné tělo.

Severusův kartáček lehce klepne o porcelán umyvadla, zatímco se muž opře o stěnu a dívá se.

Po chvíli Harry otevře oči a roztáhne ústa do úsměvu.

„Tohle zavání úskokem, Pottere."

Úsměv se změní na provinilý výraz. „Jak jsi na něco takového přišel?"

„Dnes ráno se na mě nikdo nevrhl. To může znamenat jen dvě věci. První - jsi smrtelně nemocen. Nebo druhou - plánoval jsi využít mých služeb jiným způsobem." Severus založí ruce. „Doufám, že si uvědomuješ, že neexistuje způsob, jak mě tam dostat zároveň s tebou. A opovaž se navrhnout, že budeme cokoliv provádět opření o zeď. Nemíním uklouznout v kaluži vody a rozbít si hlavu o-"

„Nic takového mě ani nenapadlo." Potterova ruka dál klouže nahoru a dolů a rozstřikuje kapky vody.

„Tak co tedy?"

„Nic. Absolutně nic."

„... Tak dobře. Budu v posteli." Severus se ještě dlouhou chvíli dívá, než opustí koupelnu.

Když se k němu Potter připojí, má tu drzost jít hned spát.

****

Nic se nezměnilo. Severus snáší odmítnutí docela dobře.

Dělá všechno jako obvykle.

Probudí se, jde do koupelny, mračí se na zrcadlo, uleví si, umyje ruce a obličej, vyčistí si zuby, znovu se zaškaredí na odraz v zrcadle, věnuje ještě důkladnější péči svému chrupu, uhladí si vlasy a vrací se do ložnice, kde s ním Potter nemá sex.

Mezitím se jeho mladší společník probere a vydá se vykonat ranní hygienu. Lektvarista se oblékne a ustele postel. Když mladík opět vykoukne zpoza dveří, divoce mrká a jeho pohled působí poněkud zakaleně. Nemá s ním sex.

Potter se vrhá na svůj trénink, zatímco Severus snad potisící pročítá ty zpropadené noviny. Celá sestava cviků zabere zhruba dvě hodiny a jakmile ji mladík ukončí, dorazí snídaně. Snape naservíruje jídlo na talíře a odloží nádobku s máslem pro pozdější použití. Potter to nekomentuje. Když dojedí, nemá s ním sex.

Dnes se Severus uchýlí k popocházení po pokoji dříve než obvykle. Harry nehraje svou polohovací hru ani mu nenabízí společný sex.

„Cítíš se dobře, Pottere?"

„M-hm," zamručí Harry a dál zírá na míhající se hráče famfrpálu ve sportovní rubrice.

Přichází oběd. Špagety s masovými kuličkami. Potter odmítá dělat cokoliv hloupého, jako třeba snažit se Snapea krmit.

Také nemají sex.

Severus opět chvíli rázuje sem a tam, než se rozhodne pro krátké zdřímnutí. Na nezkušeného pozorovatele by to možná mohlo působit jako trucování. Potter se k němu nepřidá.

Je tady večeře. Jedí ve skličující tichosti. Severus pohlédne na máselničku. „Dnes se koupeš první," řekne.

„Dobře."

Potter dojí, chvíli se povaluje na posteli a potom vyrazí napustit vanu. Pověsí oblečení na háček, vejde do koupelny a zavře dveře.

Pak je na řadě Severus. Pomstí se Potterovi masturbací.

Když se objeví v ložnici, Potter už spí.

Severus vloží máslo do kuchyňského výtahu a zabouchne dvířka.

Žuch!

****

Vydrží to až do příštího odpoledního klidu - dlouhé, nekonečné pauzy mezi polednem a večeří. „Proč."

„Hm?"

„Nehraj si se mnou, Pottere, i když se zdá, že je to obor, v němž nadmíru vynikáš. Proč?"

„Proč co?" ptá se Potter.

„Proč ne-" Severus neurčitě, leč divoce gestikuluje, dokud nemá dojem, že se vyjádřil naprosto jasně.

Harry pokrčí rameny a sklopí zrak ke knize, o níž si je Severus naprosto jistý, že Pottera vůbec nezajímá. „Nevím. Nemyslel jsem si, že bys chtěl. Nikdy jsi o to nepožádal," tvrdí Harry.

Lektvarista prská. „O tom to celé je? Proč jsi mi, zatraceně, neřekl, abych požádal?"

„A jaký by mělo smysl, že o něco jevíš zájem, když bych ti předem řekl, abys to udělal?"

„Prosil jsem tě!"

„Protože jsi prohrál hru."

„Pottere-"

Harry," opraví ho mladík. „A rozhodl jsem se - když budeš chtít - ty víš - budeš si muset říct. Už jsem unavený z pocitu, že tě tak nepokrytě zneužívám." Otočí stránku v knize.

Severus zamrká. „Ty... zneužíváš... mě?"

„Jsi tady, abys mě udržel spokojeného a příčetného, nebo ne? Nechci, aby to byl důvod, proč to děláš. Jestli mě teď omluvíš, mám rozečtenou kapitolu." Harry znovu zaboří nos do knížky.

Lektvarista se posadí na postel. Založí ruce a zírá do zdi. Potter čas od času otočí stránku. „Ta kniha tady bude i zítra."

Harry souhlasně zamručí.

„Bezpochyby stejně jako já," zafuní Severus. Několik následujících chvil ještě setrvá ve své strnulé pozici, než vstane a vyrazí směrem k Potterovi. Vyškubne mu z rukou knihu a zarputile na něj shlíží. „Dokonce to ani nečteš."

Mladší kouzelník mlčí.

„Ach, fajn, Pottere, všechno musí být po tvém - Merlin chraň, abychom ti to nedopřáli." Snape pozvedne obočí. „Tak tedy? Je libo pomazlení?" Dokáže do své věty vtěsnat i špetku sarkasmu, ale ne moc.

Potter se ušklíbne. „Víš - pokud je to všechno, oč požádáš, nic víc ani nedostaneš. Musíš být konkrétnější."

„Ty tvoje hry jsou tak únavné - no dobrá, Pottere - mohl by ses, pěkně prosím, smutně koukám, dostat do stavu sexuálního vzrušení, svléknout si oděv a zúčastnit se lehké, spontánní milostné předehry, než nalubrikuješ svůj ztopořený úd a vsuneš ho do mého-"

„Ne tak konkrétní, ty pitomče."

„Ach?" Severus zaznamená, že je poměrně obtížné působit nenuceně, zatímco si divoce rozepíná knoflíky.

„Úplně by stačilo říct 'ošukej mě' . I když se mi to 'prosím' docela líbilo."

Severus protočí oči. „Pěkně prosím, ošukáš mě?"

„Tak jo, to zní dobře."

****

Harry ho probudí někdy v průběhu dlouhé noci. Severus odhaduje, že může být tak kolem čtvrté.

„Severusi, vidím svůj dech."

„Vypadá to, že nás čeká, slovy klasika, zasraná zima."

„Nezmrzneme tady, že ne?"

„Ne. Kdyby k tomu mělo dojít, vyřeší to ohřívací kouzla."

„Ale potom nás objeví."

„Ovšem nenajdou nás zamrzlé v kusech ledu."

****

„... Jsem ze všeho toho čekání tak unavený. A z toho ticha. Nemáš někdy chuť řvát?"

****

„Vejce jsou zelená. Severusi, ta vajíčka jsou zelená! Co to k..." Harry zmlkne, když se Snape přiblíží, aby zkontroloval podnos.

„Zvláštní. Nejsou zkažená. Vypadá to jako nějaký druh neškodného barviva - co?"

Potter polkne. „Nic. Právě jsem si uvědomil... Jsou vánoce."

Snídani zdobí zelená vejce a snítka cesmíny. Naštěstí se vajíčka dají jíst. Harry se jej snaží přimět, aby se s ním alespoň trochu protáhl, než si dopřejí celý den pauzu.

„Pauzu od čeho?" ptá se Severus.

****

Harry mu v děsivě barvitých detailech líčí Štědrý den v Doupěti.

„To zní strašidelně a přelidněně," prohlašuje Severus, i když to nemyslí zcela vážně.

„A jaké teda byly vánoce u vás doma?" zajímá se Harry.

„... Trávil jsem svátky ve škole."

„Jo, já taky, ale předtím-"

„Jsem je trávil ve škole."

„Jasně, když ti bylo jedenáct, ale do té doby... ach."

„Ano. Ve škole. A upřednostňoval jsem to před návratem domů. No nedívej se na mě tak. Předpokládám, že tvé dřívější oslavy vánočních svátků zahrnovaly vykopnutí z postele, vaření a úklid pro ty odporné mudly."

Harry mlčky přikývne. Melancholická nálada přiměje Severuse vyprávět o svých prvních bradavických vánocích, které ve skutečnosti byly - a když o tom tak mluví, na jiné podobné si ani nevzpomíná - docela hezké. Přistihli ho, jak se po večerce potuluje po chodbách-

„Pokrytče!"

„Ticho, Pottere-" A odvedli jej do ředitelny, kde mu ten velký bílý čaroděj místo trestu nabídl čaj.

****

Přichází oběd. Šunka, brambory, omáčka, zelenina, malý kousek ovocného koláče a k tomu na zapití jablečné víno a čaj.

„Znáš nějaké kouzelnické vánoční písně?"

Severus se odváží zpívat, ale jen proto, že má Potter tak hrozný hlas.

Harry usrkává jabčák. „Nenávidím, že ti to musím říct, ale - 'Vánoce, vánoce přicházejí' není kouzelnická píseň."

„Nikdy jsem se neučil písničky, co se nedají zpívat v hospodě. Tedy kromě těch, do kterých nás nutili ve škole."

„Proč ne?"

„A jaký by to mělo smysl? Byl jsi někdy v hospodě?"

„Ano," přitaká Harry a zamračí se. „Párkrát s Ronem."

„... Fantazíroval jsi někdy o Weasleym?"

„Ve skutečnosti ne. Byl mým prvním opravdickým přítelem. V době, kdy jsem si uvědomil, že se mi líbí kluci, už jsem ho vnímal spíš jako - bratra. A je na holky. Navíc každým coulem zamilovaný do Hermiony. Takže tohle nemělo cenu řešit... Líbí se mi tvá ramena," dodává.

Severus už je na takové odskakování od tématu zvyklý.

„Ten poslední chlápek, s kterým jsi chodil... Miloval jsi ho?" ptá se Harry.

„... Docela jsme si vyhovovali. Oba jsme pocházeli z úctyhodných rodin, které nás do ničeho netlačily, pokud jsme zůstávali dostatečně diskrétní. A oba jsme příliš četli - on pracoval v knihovně se speciální literaturou. Tamní svazky by tě klidně mohly pokousat nebo proklít. Vždy pro mě vybíral a pašoval ty obzvlášť odporné."

„... Je mi líto, že - to nevyšlo."

Severus pokrčí rameny. „Já jsem spíš rád, že to tehdy včas skončilo. Pokud je člověk příliš zbabělý na to, aby... Bylo by to pro nás pro oba příliš nebezpečné… Navíc příšerně líbal."

„Já nejsem příšerný, nebo ano?"

„Tady už zase někdo škemrá po ujištění," zareptá dobromyslně Severus a přitiskne rty na Harryho čelist.

„A někdo tu zase pořád odmítá přímo odpovědět na otázku," vrací mu Harry útok, což jim nakonec zajistí zábavu na celý zbytek odpoledne.

****

Společně s večeří dorazí červené a zelené ubrousky, dvě malé krabičky čokolády, vaječný koňak a vizitka s nějakým textem. „Veselé vánoce! Děkujeme za vaši přízeň," čte Harry. „No, tím se to všechno vysvětluje. Živí nás stravovací služba."

„Škoda. Máme po záhadě."

Najedí se, vypijí koňak, lehnou si na postel a zírají do stropu.

„Tohle je hezké."

Severus se ušklíbne a pak mu dojde, že to promluvil on sám.

****

„Nebolí tě z toho koleno, že?"

„Je to dobré," zašeptá Severus. Nohy má zaháknuté za Harryho ramena. „Nejsem z porcelánu."

„Jestli to tak nechceš, řekni, abych přestal, a uděláme to jinak."

Lektvarista potřese hlavou a na chvíli ho rozptýlí zjištění, o kolik mu během zdejšího pobytu povyrostly vlasy. Pak se Harry nastaví, pozvedne Severusovy boky a vklouzne dovnitř. Oba na okamžik znehybní. Ze začátku jejich podivného vztahu potřeboval Snape čas, aby se při sexu uvolnil a trochu přizpůsobil. Nyní si strnulé počáteční chvíle užívá a vychutnává během nich ten zvláštní pocit úplnosti. Ovšem dnes do něj Harry díky poloze tváří v tvář vniká pod malinko odlišným úhlem než obvykle. Možná si Severus bude muset přece jen zvykat.

„Otevři oči," žádá Harry.

Starší muž mu vyhoví.

****

„Tak už konečně dělej," lapá Harry po dechu a frustrovaně si otírá tvář o polštář.

„Jedeme podle mého jízdního řádu, vzpomínáš?"

„Prosím," vykřikne Harry a vyráží boky proti matraci. „Potřebuju se udělat."

„Přestaň." Potter vyfasuje lehké plácnutí a vykvikne. Severusovi však připadá změna stran jedině fér. Vsune prsty ještě o něco hlouběji a maže a roztahuje milencův těsný vstup, jak nejlépe dokáže. Harry mu odpovídá zoufalým sténáním. „Přece nechceš, abych tě zranil, ne?"

„Ty mě nezraníš," vzdychá Harry.

„Snažím se."

„Jsem připravený. Děláš to jen proto, abys mě mučil."

„Řekl sis o to, Pottere."

„Jestli se mi chystáš říkat Pottere, zatímco budeš strkat penis do mého zadku, přísahám, že tě praštím."

Snape opatrně stáhne prsty a chvíli mu trvá, než si otře ruku a sám se připraví pomocí dostatečné vrstvy másla. „Dobře, Harry. Vidím, že umíš být i poslušný, když chceš," dodává se zafuněním ve chvíli, kdy Harry ještě o něco víc roztáhne stehna.

„Pokud mám motivaci."

Severus hladí mléčně bledou kůži v Harryho kříži a snaží se lehkými doteky rozehnat milencovo napětí. Mladší kouzelník vzdychá a pěstmi drtí polštář. „Pokus se uvolnit," vydechne Snape.

„To se ti lehko řekne. Ty nejsi - aach."

Severus se cítí jako nějaká nešetrná bestie. Připadá si těžkopádný a hrubý. Žalud jeho mužství je příliš velký a ne dost kluzký na to, aby lehce vnikl dovnitř. Snape tlačí na drobný zvrásněný otvor a snaží se ignorovat Harryho nesrozumitelné kvílení. A pak se mladík zhoupne a donutí ho prodrat se skrz těsný prstenec svalů.

„Víc," zanaříká Harry. „Můžu - zvládnout víc." Oba těžce dýchají a Severus se posunuje stále hlouběji a hlouběji, dokud není zabořený zcela nadoraz.

„V pořádku?" ptá se a snaží se nehýbat.

„Hmh - dobré," přikývne Harry.

A pak se společně dají pomalým houpavým tempem do pohybu. Severus proklouzne rukou kolem Harryho hrudi, uchopí jeho poněkud zvadlou erekci a přinutí ji znovu ztuhnout. Slyší, jak se do mladíkova těžkého trhaného dechu vkrádá potěšení, a málem nadšeně zavýskne. Chce, aby se to Harrymu líbilo, aby se mu líbil on sám - Touží Harryho učinit šťastným - Přeje si, aby se mladík přetočil, políbil ho a řekl, že to bylo skvělé - Chce, aby se ho Harry pokoušel krmit u oběda - A chce si dál užívat všechny ty směšné hádky, na jejichž konci se jeden z nich ocitne natlačený proti zdi-

„Miluju tě," zalapá Severus po dechu a přiráží do Harryho tak hluboko, jak může. Znovu a znovu se noří do těsného horka a je snad ještě vzrušenější než na začátku. „Miluju tě," opakuje a ztrácí se v pravidelném rytmu milování a v Harryho teple, dokud v dlouhých a pomalých výtryscích nevyvrcholí.

Potter potřebuje pouhou minutu k dobru, aby sebou v Severusově sevření trhnul a se slastným zaúpěním jej následoval.

Společně se zhroutí na postel, ještě stále spojení.

Harry se směje.

Severusovi už to dávno nevadí. Potter se nikdy nesměje jemu, a navíc - lektvarista je naprosto vyčerpaný. Má pocit, že by teď dokázal prospat snad celý rok.

****

Snídaně.

Severus Potterovi vysvětluje, že věci vyřčené během, ehm, aktu - by se ve skutečnosti neměly brát tak docela vážně. Že vše, co člověk vypustí z úst ve, ach, žhavých chvilkách - doopravdy nemůže-

„Severusi."

Starší muž zmlkne.

„To je v pohodě. Taky tě miluju," prohlásí Harry, namaže si na toust trochu více džemu a dolije čaj.

****

Čas běží.

Severusovi se zdá, že uběhly celé roky, ale ve skutečnosti muselo minout jen pár dní. Snape už je, v zájmu zachování vlastní příčetnosti, přestal počítat.

Někdy se mu udělá zle už jen z pohledu na Harryho. Jindy by nejraději nedělal nic jiného, jen se díval.

„Chybí mi famfrpál."

„Postrádám školní tresty."

„Sadisto. A když už jsme u toho, chci, abys mě příště pokousal. Poslední dobou jsi to nedělal."

„... Jak dlouho už čekáš na příležitost mi to říct?"

„... Nějaký čas. Nedívej se na mě, jako bych byl nějaký divný. Ty jsi ten, kdo kouše, což je přinejmenším stejně zvrácené jako chtít se nechat kousnout. Kousat," opraví se.

****

„... Nikdy se odsud nedostaneme."

„Nee," souhlasí Harry. „Zůstanem tu až do vysokého věku. Jestli si myslíš, že to tady teď smrdí, tak jen počkej, až jeden z nás umře."

„Nebuď morbidní."

„Řekni to ještě jednou."

„Ne... Morbidní."

****

Severus kousne do jedné z čokoládových sušenek, které dorazí s obědem, a snaží se nemyslet na Albuse.

„Podstatnou otázkou je," říká Harry, „kdy úplně přestane téct teplá voda. Podle mě každou chvíli."

Severus přikývne na souhlas a nepřítomně si promne předloktí.

„Ne, že bychom s tím dokázali něco pořádného dělat. Ale napadlo mě - mohli bychom zariskovat a pokusit se o trvalé ohřívací kouzlo. Pozitivní je, že ho budeme muset použít jen jednou, ale má i svou nevýhodu. Jeho umístění nám potrvá déle."

„A jestli ho provedeme nesprávně, budou z nás brzy pečínky."

„Jo, to taky. Ale jsme přece drsní a fikaní kouzelníci. Zvládneme to. A navíc už ten problém nemůžeme příliš dlouho ignorovat... Severusi? … Jsi v pořádku?"

„Nemám moc velký hlad," odpoví starší muž, položí půlku nedojedené sušenky na tác a zhroutí se.

****

„Prosím, ať je to něco pro nemocného, ať je to něco pro nemocného..." modlí se Harry.

Severus slyší otvírající se dvířka výtahu.

„Polívka! Polívka a sendviče - Severusi, myslíš, že bys zvládl trochu polévky?"

Lektvarista otevře ústa, aby se zeptal jaké. Nevydá ani hlásek.

„Tady. Trochu tě podepřu - vezmi si taky můj polštář - ták. Zkusíš se najíst?"

Polévka je rajská. Harry mu čas od času vsune do úst zpola naplněnou lžíci. Severus se necítí hladový, ani mu není na zvracení, vážně. Připadá si jen unavený.

„Chceš se ještě trochu vyspat?" Harry ho políbí a odstraní podnos.

„Mmm-hmm." Severus se pousměje. Nikdo na něj nebývá milý, když je nemocný.

****

Harry sedí na kraji postele s hůlkou v ruce a hlavou v dlaních.

„Harry?" ozve se Severus.

„Nemůžu prolomit ochrany," zajíkne se mladík. „Ten neskutečný bastard! Nemůžu prolomit ochrany..."

****

„Severusi, vzbuď se. Máme pomerančový džus od snídaně a čaj. Nevím, jestli bys zvládl roštěnku, ale pokud chceš, zbyl tady jeden toust. Máš chuť na toust?"

Severus přikývne.

„Marmeládu?"

„Ano, děkuji."

„Bude to v pořádku, hm? Víš to, že jo? Bude to dobré. Možná jde o - otravu jídlem. Nebo za to může ten slaný koláč. Měl jsem dojem, že divně smrdí, a dal jsem ti svůj kousek, vzpomínáš? Budeš v pořádku."

****

Severus se probudí.

Je mu teplo. Pokoj nepáchne. Na nočním stolku stojí lehce kouřící čajová konvice.

Na okamžik si myslí, že už zemřel.

Křeslo je přitažené k posteli a na něm podřimuje Harry s novinami v jedné a hůlkou v druhé ruce.

„Pottere."

Mladík se s trhnutím probere. „Ach - jsi vzhůru. Promiň, já-"

„Magie...?" hádá lektvarista.

„Už dávno jsme měli použít ohřívací kouzlo a- Hele, právě jsem nechtě vytvořil něco jako magický ekvivalent záchranné světlice, když jsem se snažil vyhodit do povětří ochranná kouzla, tak jsem si říkal- Myslel jsem, že už nic nepokazím, když si pro změnu dopřejeme trochu čistoty a pohodlí."

„Voldemort-"

„Já vím, vím - ale - to nic. Nedovolím, abys onemocněl ještě víc."

„Ne, Pottere. Je to Voldemort," naléhá s jistou námahou Severus a napřáhne paži. Harry ji uchopí, vyhrne rukáv a odhalí nateklé znamení zla.

„Nerozumím. Tímhle způsobem na tebe nemůže zaútočit. Nemůže tě najít - nemůže ti ublížit. Rozptylující kouzla - jsi chráněný před-"

„Nebolí to." Severus potřese hlavou. Už je tím dlouhým mluvením unavený. Tak unavený! Touží po šálku čaje a zdřímnutí. „Albus udělal, co bylo v jeho silách, ale to tetování nemohl odstranit."

„Nechápu."

„Nejedná se o útok jmenovitě na mě," vysvětluje Severus. Před očima mu plují podivné strašidelné obrazy. „Připravuje se k bitvě. Vysává a vstřebává energii ze všech svých vzdálenějších přívrženců." Potterovy rty se zkroutí v zuřivém vzlyku. „Pořád je mezi námi - spojení, vidíš... Nebolí to."

„Zabije tě?"

„Vezme si všechno, co bude moct. Neumím si představit, že by někoho ušetřil." Víčka mu neskutečně těžknou. „Nebolí to," dušuje se.

„To není fér!" brečí Harry. Vyleze na postel a zaboří tvář do Severusovy hrudi. „Nesmí tě dostat. Všechny mi bere - tebe nemůže mít - už mi nesmí sebrat nikoho dalšího. Nesmí mi tě vzít!"

„Je mi to líto," řekne Severus.

****

Severus se probudí v agónii. Buší mu ve spáncích a je vyčerpaný. Tolik vyčerpaný... Teď, když se objevily kruté bolesti, dokonce cítí, jak ho opouští magie. Jak z něj proudí jako krev z otevřené rány. „Pomoz mi," prosí a nemůže přijít na to, proč jen to tak bolí. Přece by nemělo...

„Pomůžu," zadrnčí mu v uchu něčí hlas.

Severus náhle ucítí vlnu magické energie, ale tentokrát jej plní, nabíjí - a zároveň odtéká pryč, asi jako když přesíváte písek sítem. „Ne - nedělej - ne tvoji. Jenom ji vezme-"

„To není má magie."

Severus otevře oči. Spatří strop - a také bojové pole, cáry barevného kouře, hrad - Bradavice. „Co to děláš?"

„Nesmí mi tě vzít," opakuje Harry a pumpuje do něj další sílu, stále rychleji a rychleji. „Sebere mi každého, koho miluji, každého! A myslí si, že to může udělat znovu - ale už mu to nedovolím. Tentokrát ne!"

Snapeova vidina se halí kouřovou clonou - kletby dostihují své cíle, skřeti se sápou na útočící mantikoru - „Jak to - co to-"

„To spojení nefunguje jen jedním směrem, Severusi. Ty jsi svázaný s ním, on se mnou a já mám zase vazbu na tebe."

„Kradeš mu magii," zalapá Severus po dechu. Právě teď vidí - vidí přesně to, co Temný pán. Sleduje, jak Voldemort zakolísá a zpomalí postup. Lektvaristovasíla teď odtéká jen drobným praménkem, zato dovnitř se kouzelná moc valí jako mohutný vodopád.

„Beru si zpět tu tvou."

„Ne, ty-" Severus se zkroutí spolu s Harrym, když je Voldemort nechá pocítit svůj hněv. Skrze magické spojení se jim do těla zavrtává bolest jako ostré vruty, ale Severus má pocit, že je ten útok ve skutečnosti slabý. Pozoruje Voldemorta padajícího na kolena do špíny, křičícího rozkazy na své pobočníky, a náhle bez nejmenších pochyb ví, že dnešní bitva neznamená porážku strany světla. Bradavice stále stojí, čelní linie musí být blízko-

Harry vykřikne-

A Severus se k němu upne celým svým bytím a následuje magický proud. V ústech ucítí kovovou příchuť a bez meškání ovine svou energii kolem přicházející Voldemortovy kletby - kolem samotné Voldemortovy přítomnosti ve spojení - a zadrží ho. Křičí při tom jako někdo, kdo právě zarazil svištící ostří meče holýma rukama.

Náhle je ticho. Ze Severusova vědomí zmizí všechny vidiny a zůstávají jen vlny přitékající kouzelné moci a veškerá Snapeova nenávist, valící se ven a deroucí se skrz magické pouto vstříc mysli Temného pána chráněné mocnými štíty. Severus na ně uhodí, buší do nich, škrábe a podlézá je... Dělá všechno, aby odvedl nepřítelovu pozornost - pryč od bitvy, od Harryho... A když na něj Voldemort konečně zaměří svůj přimhouřený vnitřní zrak, začne lektvarista jednat. On - věčně nabručený a ufňukaný čaroděj, dokonale ovládajícího umění nitrobrany, který se kdysi plazil v prachu u nohou svého odporného pána, sesbírá všechen svůj hněv a přetvoří jej v mocnou zbraň, jež vzápětí přesně zasáhne svůj cíl.

Voldemort odřízne spojení.

Severus zamrká a zalapá po vzduchu. Snaží se posadit, ale nemůže. Cítí se fyzicky naprosto vyčerpaný, zato magicky-

Ucítí další příval energie a otočí hlavu.

Harry se chvěje a oběma rukama pevně svírá hůlku. „Můžu jí dostat víc," zaskřehotá. „Můžu z něj zkusit vytáhnout víc. On je - je zraněný. Nejen od tebe - předtím. Je slabý - když vydržím - pomoz mi."

„Jak?"

„Drž mě," odpoví mladík. Severus se s námahou přetočí na bok a omotá paže kolem Harryho pasu. „Seberu mu všechno, co můžu - ale nevím, jestli to všechno vydržím. Jsem trochu vystrašený," připouští. „Nevím, jestli zvládnu-"

„Nevíme kde, kdy nebo jak se to nakonec stane. Nemusíš ho zabít právě dnes."

„Zkusím to."

Predchozi_brk.png
Dalsi_kanka.png
      
KOMENTOVAT v návštěvní knize
       
   
   
   
   
   
   
   
25.03.2013 13:35:36
Slimca75
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one