Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Tolik se ti po mně stýská? - 4.kapitola

   
Autorka:
 
Calligraphy

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Tadááá! Čtvrtá kapitola. Mám pocit, jako bychom se přehoupli do úplně jiného příběhu. Tentokrát je do něj nahuštěná spousta děje a vše tak trochu... zkratkovitě. Nacpat do překladu nějakou tu poezii a ladnost bylo prakticky nemožné. :-D Snad se v textu ani tak neztratíte. ;-)

Všem vám nesmírně děkujeme za ohlasy a povzbudivé komentáře - naši odměnu a motor pro další snažení. Jste skvělí!

Pokračování patří především vám všem, kdo jste se ozvali: bacil, Blesk, CasiopeaW, cim01, grid, Janpis, kamci, kytka1, Lily, Mája, Margot35, Marta, patolozka, POPO, Profesor, Sanasami, Saskya, sfinga, Sitara, Suellen, Symphony, Tesska, weras, xMononoke, Zuzana

Sevy - děkuji ti, poklade!

Všem vám přejeme příjemné počteníčko!


Vaše Slimča

    

Happy Birthday, Snarry! by tripperfunster
      

Výpravné bitvy by neměly být tak tiché.

Harrymu crčí po tvářích pot. Severus mu zpočátku otíral slané kapky rukou, ale teď už je raději odstraňuje kouzlem. Na pouhé zvednutí prstu totiž spotřebuje daleko více energie než na čarování.

Jeho hůlka leží zakutálená a dávno zapomenutá kdesi pod nočním stolkem. Už ji nepotřebuje.

„Vodu?" Harry neodpovídá, a tak mu lektvarista levituje ke rtům hrnek. Mladík polkne pár doušků.

Minuty v tichosti ubíhají.

„Připrav se," zašeptá Harry.

Do Severuse narazí další vlna magie. Je to, jako když vás někdo potopí pod hladinou a nekonečně dlouho vás tam drží. Snape má pocit, že slyší něčí hlas. Zní to jako Temný pán a také trochu jako otec a - do prdele, bože, dovolte mi vynořit se, nemohu dýchat-

****

Když měl Severus šest let, vydali se s celou rodinou na pláž.

Bylo léto, ale nezvykle studené. Temná voda se vlnila a čeřila. Matka seděla na břehu, vlasy ukryté pod šátkem.

Děti by měly umět plavat.

Ale on se bál. Ta voda byla tak tmavá!

„Severusi - vlez si zpátky - vlez-" Na hlavu a rameno mu zatlačila ruka. „- Pokud je tohle jediný způsob, jak se naučí-"

Matka zírala do nebe a neřekla vůbec nic.

****

Severus se přetočí a vyplivne na podlahu krev. Je jasně rudá. Potřísní barevnou větvičku máty vyobrazenou na koberci. „ ...Harry?" Padne zpět na záda a obrátí se na svého společníka.

Potter je zmáčený potem a třese se. Tvář má zkroucenou v širokém úsměvu plném hrůzy. Na zlomek vteřiny se jejich oči setkají. „ ...Dobré?" lapá Harry po dechu.

„V pořádku. Co ty?" Snape si intenzivně uvědomuje existenci vlastního spodního rtu.

„Skvělé," odpovídá Harry. Prsty námahou zatíná do povlečení. „Tohle je - snadné."

„Snadné." Severus se pokusí zasmát. Vzduch mu zahvízdá v plicích a vyrazí ven v krátkém ostrém kašli.

„Mmm - přesně jako - jsi mě učil."

Tohle jsem tě nikdy neučil, pomyslí si Severus a snaží se nedumat, odkud se v jeho vnitřnostech bere ta krev. Jestli mu v křečích praskl nějaký životně důležitý orgán - přece jen až příliš napínali strunu - „Harry-"

Hladina nad jeho hlavou se uzavře.

****

Nemohl zvolit schůdnější cestu, pokud nechtěl být viděn.

A ještě ke všemu muselo začít pršet! Každý zatracený kousek kluzkého bláta se díky dešti postupně měnil v rozlehlé bahnité pole, dobré tak akorát na zlámání vazu. Severus prakticky neviděl větve, které se mu zaplétaly do vlasů a šlehaly ho do tváří. Ale co na tom, beztak měl díky okolnímu chladu znecitlivěnou kůži. Ran a škrábanců si vlastně ani nevšiml, dokud nedošel ke vchodu, nevypotácel se do schodů a nezhroutil se před kamenným chrličem. Teprve tam také postřehl mazlavou stopu táhnoucí se-

Jako had plazící se z hlubin...

A potom ho uchopily a zdvihly čísi neuvěřitelně silné paže a odnesly jej dovnitř, bez ohledu na okapávající mokrou špínu.

„Drahý chlapče... Díky bohu, přišel jsi domů."

****

Severus se probouzí. Nejprve spustí na podlahu jednu nohu, pak druhou a postaví se. Koupelna je neskutečně daleko.

Jedno chodidlo před druhé - správně.

Uleví si, umyje se, vypláchne z úst kovovou pachuť, kašle a nepodívá se do zrcadla. Znovu kašle. Na bílém porcelánu se objeví růžové fleky.

„Harry."

Lektvarista se odšourá zpět do ložnice. Ví, že si Potterovi často stěžuje na svůj věk, ale právě v této chvíli skutečně cítí na ramenou tíhu každičkého mizerného dne, který prožil.

V posteli leží na břiše bezvládné tělo.

„Harry."

„Harry."

„Pottere."

„Vzbuď se!"

Severus se nedočká odpovědi. Padne zpět na matraci a trhne sebou, když ucítí vlhkost - pot a ještě jiné věci, o nichž jednoduše odmítá přemýšlet. Mávne rukou a čisticí kouzlo zafunguje, aniž by pronesl jediné slovo. Kolem vnímá praskání magie. „... Harry."

Už před měsícem věděl, že tohle špatně skončí. Vlastně to tušil už toho večera, kdy sem dorazili. Rozhodně od první chvíle, kdy se vzrušil při myšlence na Harryho ústa. A té noci, kdy se s Potterem stali milenci, si tím byl naprosto jistý.

Byli přece milenci, nebo ne? - přemítá Severus. „Harry."

Nechce se podívat. Nechce to vidět - nemůže. Rozhodne se raději zůstat navěky lapený přesně v tomto okamžiku. Je lepší strávit zbytek života ve strachu, než aby jedinkrát pohlédl pravdě do očí. „... Harry."

Ticho prořízne zachrápání.

Severusovi náhle chybí kyslík. Otočí se.

Harryho řasy pokojně spočívají na bledých tvářích. Mladík ztratil úplně všechnu barvu, dokonce i jizva ve tvaru blesku vybledla. Je obrácený čelem k Severusovi a paže má pozvednuté v obranném gestu, jako by si chtěl chránit hruď před těžkou ranou. Teď už si Snape nedokáže pomoci a natáhne ruku, aby zkontroloval tep. Přeskočí mezi nimi jiskra. Harryho pulz je silný.

„Ty manipulativní malý zmetku," zavrčí lektvarista. Hledá na Harrym jakékoliv známky fyzického poranění, ale nachází jen půlměsícové šrámy na dlaních od toho, jak mladík zatínal pěsti. „Harry..." Mladší muž se nehýbe, ale dýchá zhluboka a v pravidelném uklidňujícím rytmu. „Dobrá, tak nevstávej. Schválně, jestli mi to vadí! Ty vždycky musíš mít něco..." Pouhá cesta do koupelny a zpět Severuse nesmírně vyčerpala. Zavrtá se zpět do postele a zavře oči - jen na minutku.

****

Severus se probouzí.

Vklouzne do koupelny, uleví si, umyje se, učeše si vlasy a prohrábne je prsty.

Všechno ho bolí.

Vrátí se do pokoje, oblékne se a vytáhne z kuchyňského výtahu... oběd. Sendviče i rajská polévka už vychladly.

„Pottere. Prober se. Pottere... Pottere."

Sní sendvič. Je v něm nějaké maso. Žvýká, ale zřejmě nedokáže rozeznat více než jeho strukturu. Kašle a ucítí slabou příchuť krve.

Přál by si vědět, co je špatně. Řeznou ránu, odřeninu, modřinu - o ty by se dokázal postarat sám, ovšem v případě vnitřních zranění je lepší svěřit se do péče řádně vybaveného lékouzelníka. Nebo musíte mít alespoň nějaké zkušenosti, abyste předešli vážným poraněním nervového systému. A jestli mu něco... prasklo... Přinejmenším to vypadá, že nemá silné vnitřní krvácení.

Potter podle všeho také ne. Severus jej znovu zkontroluje, jen aby se o tom ujistil. Zdá se, že Harry jen tvrdě spí.

Severus je nesmírně trpělivý člověk. Přečkal svůj domov i nástrahy základní školy, pak přišlo krátké období klidu v Bradavicích, než se i tam zklamal, nechal se zotročit Temným pánem a pak vykoupil svou zbloudilou duši ve službách Řádu. Tuto místnost přežil - jak dlouho vlastně? Šest měsíců? Sedm? Nebo víc?

Celý svůj život čekal na záchranu.

A ona nikdy nepřišla.

Severus kašle.

****

Ochranná kouzla nepolevují.

Snape se skutečně snaží. Magie z něj teď proudí daleko snadněji než kdy dřív. Když pozvedne hůlku, ucítí v dlani fyzické bodnutí přívalu energie, a přesto nemá úspěch. Obrana se dál drží. Kdyby s Harrym měli týdny - kdyby věděli - kdyby-

Voldemort už jistě musel zjistit, že jsou tady. Prostě musel! Určitě už je na cestě - leda by to Harry dokázal. Nebo možná, pokud je Temný pán příliš oslabený... A třeba je Albus ukryl tak rafinovaně, že ani pravidelné užívání magie-

Severus krátce pohlédne na své předloktí. Znamení zla získává šedavý odstín. Jestliže jej od sebe Voldemort odřízl, třeba udělal totéž i s Harrym a oba jsou teď volní. Volní a zavření v kleci. Ale Albus si pro ně jistě brzy přijde. Teď, když je Voldemort nedokáže vystopovat, už neexistuje důvod držet je-

- Ne.

Severus nemůže s jistotou říci, co se tam venku vlastně stalo, a upínat se na to by bylo pošetilé. Lektvaristovi nikdy dříve nepomohlo jen tak sedět a točit palci. Kašle krev - a nemůže vzbudit Pottera. „Harry?" Ve skutečnosti ani neočekává odezvu. Další nicnedělání nepřichází v úvahu!

Mají tady kuchyňský výtah.

Když do něj sypou odpadky, kdesi na druhém konci bezpochyby existuje někdo, kdo je zase vytahuje ven. Všechen ten nepořádek pravděpodobně končí v rukou nevinného domácího skřítka, pracujícího pro dodavatele jídla, nebo nějakého kouzelníka či čarodějky. Mohl by tedy poslat dopis-

Kterého si nikdo nevšimne, nebo hůř, pošle ho na ministerstvo.

Severus se otřese. Kdyby chtěl, aby si na něj přede dveřmi počíhala celá Voldemortova armáda, mohl klidně zůstat na hradě. Vždyť jejich malý úkryt se právě teď může nacházet uprostřed frontové linie, přemýšlí Severus. Co takhle společně se zapečetěným dopisem poslat i lístek s instrukcemi, aby ho doručili soví poštou-

Ovšem pokud se nějaká sova do obléhaných Bradavic vůbec dostane. A co když už tam nezůstal naživu nikdo, kdo by jim pomohl? Jestliže Voldemort všechny porazil a oni dva s Potterem jsou jediní, kdo zbyl-

Kéž by byl Severus zvěromágem... Takový Pettigrew by dokázal skočit přímo do malého výtahu-

Ovšem zavřít za sebou dvířka? To sotva. Chtělo by to něco většího - snad opici nebo menšího psa-

„Na co to vůbec myslím?" Zpackaná přeměna by jej mohla odsoudit k doživotnímu trápení s opičím mozkem nebochápavým ocasem - a to byly jen ty lepší varianty, které ho mohly potkat. Nutno dodat, že nikdy nepatřil mezi mistry v přeměňování. Při skládání zkoušek OVCE byl vděčný za „nad očekávání". Kdyby se pokusil zvětšit výtah, mohl by narušit transportní kouzlo a - nebyla by to při vší jejich smůle skutečná třešnička na dortu - odříznout je od přísunu jídla? Kdo ví, jak vůbec Albus zajistil zásobování, aby obešel ochrany.

Severus na chvíli sevře víčka.

„Království za zmenšovací lektvar."

****

Snape rázuje ode zdi ke zdi. Bolí to, ale kupodivu také pomáhá.

Tohle by Albus neudělal, přemítá. Nenechal by nás takhle v pasti. Musí existovat - nějaký způsob-

Severus ví, že jeho vlastní kabela je prázdná, ale možná Potterův kufr... Kam ho jenom-

Obě zavazadla objeví zaklíněná pod postelí. Nejprve zkontroluje své vlastní. Pár ušetřených kousků pergamenu, prázdné lahvičky od lektvarů proti bolesti a na uklidnění, které s sebou přinesl a využíval během prvních týdnů, dva odložené hábity, jež nosil, dokud nezačaly nesnesitelně páchnout, a pár dalších drobností. Lektvarista se předkloní a ještě jednou důkladně prohledá obsah tašky, aby měl jistotu. Výsledek je stejný. Zbytečnosti! Odsune kabelu stranou a přitáhne do středu pokoje druhé zavazadlo.

Potterův kufr je neskladný, otlučený a hnědý. Snape vedle něj poklekne a uvolní přezku. „Prosím," žadoní. „Ať Albus něco schoval dovnitř. Přenášedlo. Klíč k ochranným kouzlům. Cokoliv. Prosím." Odklopí víko.

Zírá.

Po chvíli vzhlédne k Potterovi.

Pak obrátí zrak zpět ke kufru.

Na Pottera.

Do kufru.

Z  úložného prostoru rozšířeného kouzlem pomalu vyndá koště a neviditelný plášť.

Uchechtne se - jen jednou.

„Tohle sis přinesl do - vězení se dvěma místnostmi? Tohle sis přinesl... Kde budeš létat, Pottere? Kolem koho chceš proklouznout? Ach - možná, že když nás ochranná kouzla neuvidí, pustí nás ven. Nebo bychom je mohli porazit ve famfrpálovém zápase! Tohle sis vzal!" Severus převrací plášť v rukou. Látka jemná jako pavučina čpí plísní. „Zůstaneme tu s tím pohřbení."

Chvíli opět zírá do kufru. Zamrká. Zarazí se.

Potterův kufr!

Severus ho popadne, pospíchá k výtahu, otevře poklop a nacpe zavazadlo - nacpe ho-

Je příliš široké.

Snaží se tu věc natočit nebo trochu ohnout.

… Není to dobré.

Severus zasténá. Moc široké. Zatraceně široké! Odstrčí kufr stranou, zakašle a opře se čelem o zeď. Dobrá, alespoň se může bez rizika pokusit přeměnit ten kufr-

Taška!

Popadne a otevře menší kabelu. Dovnitř - možná... Obrátí ji vzhůru dnem a vytřese její obsah na podlahu. Jedna z lahviček se rozbije, ale lektvarista tomu nevěnuje pozornost. Černá taška byla opatřena originálním zvětšovacím kouzlem, aby dokázala pojmout celou základní sadu lektvarů, regál s běžnými přísadami a sérii doporučené literatury. Severusji používal jen občas během svého studia na mistra lektvarů. Bylo dílem neuvěřitelné náhody, že ji nabalil i té noci, kdy s Potterem opouštěli Bradavice.

Snape zvedne tašku a zasune ji do výtahu.

Pasuje.

****

Bývaly dny, kdy si Severus vyčítal, že je tak zaníceným studentem. Občas sledoval své spolužáky užívající si jeden večírek za druhým a potácející se domů v době, kdy on už odcházel do školy. Tenkrát se ušklíbal nad jejich dětinským chováním a zároveň přemítal, zda mu něco neuniká.

Tohle mu to vynahrazuje.

Usadí Pottera do křesla, odstraní povlečení z přikrývek a vystele dno zavazadla. Na okamžik zaváhá a přidá ještě Potterův polštář. Pak nacpe Pottera dovnitř a pevně ho přitom tiskne kolem ramen. Jakmile je mladý muž v tašce, má skoro dostatek místa, aby se mohl natáhnout. Severus ho pečlivě uloží.

Vezme také neviditelný plášť a omotá ho kolem Harryho.

Nakonec zdvihne kabelu a tak, aby byl otvor natočený k poklopu, ji zasune do kuchyňského výtahu. Soukat se dovnitř je zvláštní. Leze nohama napřed a dvakrát málem uvízne. Možná trochu přibral, ačkoliv při tom, jak mu Harry dává dvakrát denně do těla, se mu to nezdá příliš pravděpodobné.

Nakonec se přece jen do malého prostoru dostane. Ať už se zkroutí jakýmkoliv způsobem, vždy leží těsně přitisknutý k Harrymu. Ne, že by mu mladíkova blízkost vadila, ale tulit se k někomu tak těsně ve svém vlastním zavazadle působí trochu nereálně a tísnivě.

„Tohle by tě pobavilo," řekne Severus. Jednou Pottera lehce políbí a nepatrně ho kousne do spodního rtu. Přeje si, aby byli někde v pohádce. V pohádce by se Harry probudil. A on sám by v pohádce necítil v ústech krev.

Lektvarista vysune ruku z tašky a nahmatá okraj dvířek od výtahu. Popadne je a spouští níž a níž-

Žuch!

****

Ten pocit se trochu podobá cestování s Přenášedlem.

Ovšem Severusovi více připomíná jednoho strýce, na jehož jméno si už nevzpomíná a před kterým se vždycky během letních prázdnin schovával. Ten muž navštěvoval otce. Pokaždé malého Severuse vyhazoval do vzduchu tak dlouho, až chlapec škemral, ať ho pustí.

Severus se nebojí.

Nebojí se.

… Nebojí...

****

Všude kolem je tma. Snape přitáhne plášť těsněji k Potterovi a drží oči doširoka otevřené.

Ve chvíli, kdy mu do nich udeří světlo, vyrazí vpřed a napřaženou rukou zamezí jakémukoliv pokusu o opětovné zavření poklopu od výtahu. V další chvíli už vystrkuje hlavu z tašky.

Ocitá se v povážlivé blízkosti malého knoflíkovitého nosu jakéhosi domácího skřítka, který pozvedne obočí. Vlastně která - je to ona. Severus to nikdy nedokáže pořádně rozlišit.

Stvoření na něj slintá.

Snape se kroutí, dokud se mu nepovede vyprostit i druhou ruku, natáhne se a popadne tu věc za krk. Tvor vykvikne. „Kde to jsme?" dožaduje se lektvarista.

Skřítka cosi nesrozumitelně drmolí, a tak Severus zesílí stisk - jen nepatrně. „Co je tohle za místo?" Pak tvorečka pustí, až spadne na zadek a zahanbeně se krčí.

„Šmudla má jen odnášet nádobí-"

Ach, sklapni," zamračí se Snape a škrábe se ven z tašky na podlahu prostorné dobře zařízené kuchyně.Na její protější zdi se táhne řada dalších šesti výtahů. Lektvaristovo chřípí zachytí pach omastku a pečeného chleba. Širokými obloukovými okny proudí dovnitř sluneční paprsky. Působí neskutečně jasně.

Severus zamrká a opatrně vytáhne z kabely nohy. Naštěstí se zdá, že tato část kuchyně je ve výhradní Šmudlině péči. Snape chvatně vyzvedne tašku z výtahu, zkontroluje Pottera, pečlivě ho zavře a přitiskne si zavazadlo k hrudi. „Kde se nacházíme?"

Stvoření dál jen blekotá. Snape ho popadne za povlak na polštář, do kterého je zahalené, a prudce ho zdvihne.

„Poslouchej, ty ňoumo! Buď mi povíš, kde jsem," zaškaredí se, „nebo pro tebe najdu nějakou ponožku."

****

Skřítka leží znehybněná na zemi. Severus si neuvědomuje, že by vědomě použil kouzlo.

Na moment zauvažuje nad neviditelným pláštěm v tašce, ale nakonec ho nechá, kde je. Pokud by ho měl na sobě, musel by neustále předvídat možné komplikace a pohybovat se pomalu, aby zůstal beze zbytku skrytý. Jelikož si neumí představit, že by Albus najal Voldemorta, aby jim servíroval jídlo, zůstane raději viditelný a pokusí se získat pozornost nejbližší živé bytosti, která by mu mohla podat informace.

****

O tři vřískající čarodějky a tři uspávací kouzla později objeví noviny a s otevřenými ústy zírá na datum.

Přece nemůže být konec února!

Severus si sedne za stůl, aby mu nohy nevypověděly službu, a zběžně prohlíží titulky. Útok na Svatého Munga, útok na ministerstvo, obrázek Bradavic, z jejichž jižní věže se valí kouř... Potom si na okraji stránky všimne zežmoulaných rohů, přesně jako na novinách, které s Harrym četli neustále dokola.

„... Ach, no výborně," protáhne Severus, o nic moudřejší než před chvílí. Přeje si, aby byla noc. Dokonce i uvnitř té podivné kuchyně mu světlo dráždí oči. S klapnutím povolí přezku na svém zavazadle. „Nu, Pottere, jistě tě potěší, že 23. února ještě Bradavice stály. Zbývá jen zjistit, zda se na tom něco změnilo - a my to uděláme. Pokud máš jakýkoliv alternativní návrh, kam se vydat - jako třeba nějaké jiné bezpečné místo s lékouzelnicí v dosahu - sem s ním... Nic? Tak tedy vzhůru do Bradavic."

Severus odstraní neviditelný plášť a dříve, než znovu zavře tašku, se ujistí, že má Harry hlavu uloženou na polštáři.

Bradavice musí stát! Pokud ne...

Upevní si neviditelný plášť kolem ramen, přitiskne si kabelu k hrudi a zhluboka se nadechne. Kašle.

Znovu dýchá, ale mělčeji.

Zavře oči.

Přemísťování je snadné. Jednoduché jako dýchání. Snape se ani jedinkrát za celý život neodštěpil. Zkoušku z přemísťování zvládl napoprvé.

„Prostě to udělej," pokárá se. „Udělej to."

****

„Máš strach?"

„... Ne, můj pane. Těší mě, že mohu být nápomocen."

Tluče mu srdce. Jednou. Dvakrát.

„Nazýváš mě svým pánem, a přitom sloužíš jen sám sobě. Na to nezapomenu. Klekni!"

„Můj pane, poníženě žádám o odp-"

„Crucio," pronesl Voldemort a lehce pobaveně sledoval, jak se jeho otrok svíjí na zemi pod pódiem.

****

Les působí mrtvě.

Obvykle má svůj vlastní tep - bušení kopyt, klapání čelistí, prapodivné houkání a syčení.

Severus přemítá, kdy mohl tak ztichnout. Nicméně, ve stínu mohutných korun panuje příšeří, což je pro něj hotovým požehnáním.

Pohybuje se rychle, ale ne tak tiše, jak by si představoval. Neběžel už celé měsíce a v hrudním koši mu podivně rachotí. V lese žijí tvorové, kteří neloví jen podle zraku, a špatně padnoucí neviditelný plášť je rozhodně nemá šanci oklamat.

Drží hůlku v pohotovosti a bez většího váhání postupuje vpřed. Cestu zná nazpaměť tam i zpátky, za mokra, za sucha, poslepu, prokletý a ano - i krvácející-

- Ticho-

- a zápach něčeho-

„Uf," zasténá Severus a ztěžka se opře o kmen. Zavírají se mu oči. „Probuď se... Hlupáku."

****

S večerem zčerná baldachýn z větví jako inkoust.

Severus se prudce probere, když ucítí jemné tahání za botu. Něco malého rozmazaného a hnědého se jí snaží zmocnit. Odkopne to a schová nohu zpět pod plášť.

„Tady nemůžeme spát," zamumlá směrem k tašce a vysouká se na nohy.

Jeho tělo už dávno vzdalo marný boj. Severus ztrácí rovnováhu a potácí se, klopýtá a přepadává přes kameny a díry. „Tady nemůžeme spát," opakuje stále dokola-

A náhle stojí na okraji čehosi, co jistojistě nemohou být - ne - nemůže se jednat o pozůstatky udržovaného jásavě zeleného trávníku. Kam až oko dohlédne, se táhne země pokrytá bahnem, zjizvená krátery a protkaná stopami po ohni a - tam v dálce-

Bystrozorové.

****

Severus odevzdává hůlku a podrobuje se identifikačním kouzlům. Tichý povědomý hlas mu klade jednu otázku za druhou. Do svých odpovědí vkládá tolik sarkasmu a rozmrzelosti, jakých je ještě ve svém stavu schopen.

„Myslím, že je to opravdu on - Podle mě je to on."

„Je to on."

Někdo se mu snaží sebrat z rukou zavazadlo. Severus sotva udrží rozlepená víčka, ale jeho kouzlo bystrozory načisto odrovná.

„Ech... Profesore? Prosím, nebojujte s bystrozory. Máme za sebou skutečně náročný týden."

Severusův zrak se rozjasňuje. „... Longbottome."

Oplácaný kouzelník sebou lehce trhne a zariskuje roztřesený úsměv. „Zdravím, profesore."

„Snad právě vás neudělali bystrozorem."

„N-ne, pane. Většinu času pomáhám s rostlinami. Víte, přestrojení nepřátelé se kolem nás pokoušejí proklouznout snad celé věky. Ale vás bych poznal vždy a všude. Ach... On krvácí." Neville kývne na jednoho z přihlížejících bystrozorů. „Na ošetřovnu?"

„Ne, prosím, vezměme to přes famfrpálové hřiště a střihněme si jeden rychlý zápas." Severus se nebrání, když ho zvedají.

„Vaši tašku, profesore."

„Ta přijde do rukou jen samotnému řediteli, madame Pomfreyové..." Lektvarista zakašle a pak dodá: „ Nebo Lupinovi." Lupin by měl být v pohodě, pomyslí si. Vlastní život by tomu vlkodlakovi nesvěřil, ale o Harryho se jistě postará.

Longbottomovou tváří se mihne poznání. Mrkne na kabelu a vyštěkne na bystrozory: „Najděte Rema. Měl by být ve svých komnatách - nebo zkuste Velkou síň." Tři muži bez okolků odchvátají směrem k hradu.

„Od kdy," sípe Severus, „poslouchají vaše příkazy?"

Neville zamrká a pak se syčivě nadechne.„Od Malfoye," odpoví tiše a otočí se k ostatním. „Pojďme ho dostat na ošetřovnu."

****

Stojí nad ním Poppy a tiskne mu ke rtům flakónek. Severus polyká.

„Vítej zpátky," říká žena.

Severus upadá do spánku.

****

Zburcují ho kvůli testům a lektvarům.

„Je mrtvý?" ptá se Severus.

„Mrtvý?" zopakuje po něm Poppy.

„Voldemort."

„Ach. Ach ano, Severusi," směje se madame Pomfreyová. „Můj ty- mys- ach, to nic. V jedné chvíli stál v čele útoku a hned v té další padal k zemi. Jeho nohsledi se museli stáhnout - nebo se o to rozhodně snažili. Najednou se bitva úplně otočila... Předpokládám, že to udělal Harry?"

Severus přikývne.

„Všichni jsme v to doufali. Bohužel, válka ještě neskončila. Stále pronásledujeme jeho přívržence. Ale vyhrajeme. Nedělej si žádné starosti, dokud se necítíš dostatečně dobře." Lékouzelnice se prstem zlehka dotkne jeho předloktí.

Severus k němu sklopí pohled. Temné znamení sesychá a olupuje se jako stará malba.

„Tak dobře... Ještě vypij poslední. Copak jsem tě tolikrát nevarovala před účinky dlouhodobého vystavování kletbě Cruciatus-"

„Nebyl to Cruciatus."

„Nu, ať už se jednalo o cokoliv, teď jsi u nás, v bezpečí. Otevřít! Dnes večer budeš muset podat podrobné hlášení, tak se snaž pořádně odpočívat."

„... Jak je H- Potterovi?"

„Podobně jako někomu, koho už znám jako své staré boty. Je to velmi houževnatý muž." Žena vyprázdní lahvičku do jeho úst.

„Nebelvír," zamumlá Severus a propadne se do bezesného spánku.

****

Probouzí se. Nechá se krmit. Testovat. Kontrolovat. Na své mocné naléhání dostává svolení použít o samotě toaletu. Znovu ho testují. Dostává šálek čaje. Napije se a asi tak o vteřinu později, než bylo třeba, rozpoznává pálení Veritaséra.

Když je Poppy spokojená s jeho stavem, bystrozorové ho vytáhnou z postele. Někam ho vedou a trvá jim celou věčnost, než konečně dorazí do přeplněné místnosti. Severus si musí zaclonit oči, dokud kdosi neztlumí světla.

Čarodějka před ním má jemné stříbřité vlasy. Jsou šedivější než Albusovy, a ne tak husté. „Severusi. Pokud jste připraven, začneme."

****

Popíše Minervě všechno.

Příjezd. To, jak Harry odmítal mluvit, jak trávíval polovinu noci pláčem, jak tiskl zaťaté pěsti proti zdi a zapíral se jimi, jako by se chtěl protlačit skrz, ven... Probouzení. Jídlo. Spánek. Každodenní koupel.

Je těžké všechno si srovnat v hlavě, shrnout - zajetí není zrovna - není-

„Uklidni se, Severusi. Máme čas."

Lektvarista nelíčí sled jednotlivých událostí. Jedná se spíš o- o- střípky z jejich života. Úryvky rozhovorů, podivné pohledy, o pravidelnou rutinu a o to, zda je nebo není dodržována. Cvičení. Rázování po místnosti. Čtení novin. Psaní.

„Vedl sis deník, Severusi? To je báječné, velice ráda bych-"

Ne, ne, ne deník. Nebylo co zaznamenávat. Jen nekonečnou rutinu-

„Tak co jsi tedy psal?"

Nic důležitého - myšlenky, nesmysly, sny-

„Tvé jizvy. Řekni mi, kdy začaly-"

Nemůže posloužit datem. O čas se staral Potter.

„A proč ne ty?"

Protože to dělal Potter! Albus se nikdy nezmínil, že budu vyslých-

„Dobrá, Severusi. Kdybys nám mohl popsat - chronologicky - jak nejlépe dokážeš - co se stalo, když Voldemort-"

Severus se postaví. Má chuť popocházet. Pro jeho výslech vybrali malou třídu bez oken. Možná ji občas používá profesorka Prýtová, když zrovna nemá praktické cvičení. Severus si není jistý. Jak jeho výslech pokračuje, přibývá posluchačů. Minerva, Tonksová, Pošuk Moody s chybějící paží, Pastorek, pár bystrozorů, na jejichž jména si vzpomíná jen matně - Spidrel, Marsh, Antonelli - a také, jak jinak, vlkodlak.

Poví jim o tom všechno. Slabost, krev, vidiny... Když skončí, McGonagallová se vrátí na začátek a neúnavně rekapituluje vše, co jim dosud vyprávěl. Pro Severuse je obtížné neutrhovat se na ni, ale podvolí se a znovu opakuje celý příběh.

(Nebo minimálně všechny jeho důležité části. Připadá mu poněkud nemístné jen tak vyhrknout: 'Ach, a potom mě ošukal.' Konec konců, na takové věci se ho nikdo ani neptá.)

„... Chtěl bys ještě něco dodat, Severusi?"

Lektvarista polkne. „Myslím, že ne."

Nakonec dospějí k oficiálnímu odročení, i když ho předtím Tonksová s Pastorkem zahrnou další řadou otázek. Copak si myslí, že náhle z ničeho nic obrátí a začne vykládat jiný příběh? To stále všichni odmítají uvěřit, že celou dobu pracoval pro Albuse?

„Tohle je směšné. Uvědomuji si, že ředitel musí být právě teď extrémně vytížený, ale skutečně s ním musím hovořit."

Místnost se ponoří do hrobového ticha. Nakonec je to Minerva, kdo povstane.

„Severusi... Albus nás opustil."

****

Kde jen získal takové sklony k melodramatičnosti! Musí to být Potterova vina!

Severus se bez dohadování vrátí zpět do postele. Mechanicky sní jídlo, jež mu nabídnou.

Vejde Poppy a obšírně mu cosi vysvětluje.

„Ach," odpoví jí.

****

Probouzí se. Cítí se...

Už je všemi těmi pocity unavený. Nechat si tak vyříznout srdce a dát domácím skřítkům, aby ho odnesli pryč! Je to nesnesitelná zbytečná věc - a nestojí za všechno to trápení.

Vstane. Odpotácí se do koupelny a téměř se zhroutí do umyvadla. Chybí tady vana. Severus si uleví, vydrhne si tvář drsným kusem mýdla a jakmile si uvědomí, že opět smí používat magii, provede čisticí kouzlo.

Nad umyvadlem visí zrcadlo.

Na Severuse z něj zírá zvláštní utahaný starý muž. Vlasy mu prokvétají pramínky stříbra.

Albus je mrtvý.

Lektvarista se dovleče zpět do postele. Postrádá svůj starý polštář. Ten současný nemá tu správnou vůni.

****

Procitne ze spánku. Dostává jídlo. Minerva k němu vede nekonečný proslov. Neustále se ptá jak, kde a proč, až má Severus pocit, že se z toho pozvrací.

„Jsem utahaný," řekne. „Vypadni."

****

„Četl jsem ty noviny nejmíň stokrát. Včetně reklam! Už mi z toho pomalu krvácejí oční bulvy."

„Prosím, jen to ne," zamumlal Severus. „Ta deka už si vytrpěla dost."

„... Máš zarostlé podpaží," prohlásil Potter.

Severus nadzdvihl jedno víčko. „... Ano?"

„Máš pod paží chlupy. To je divné, jak jsi lidský. Chci říct - čistíš si zuby a chodíš do koupelny a … Všechno je to tak normální. Vždycky jsem si představoval, že nocuješ v rakvi."

„Nejsem upír."

„Byla švanda si to myslet."

„Vrať mi mou ruku, prosím... Děkuji."

Potter se zavrtěl. „Přefiknul jsem tě."

„Ano...?" A co?

„Vezmeš si i ty mě?"

„Nebuď únavný, Pottere. Běž spát."

„Já si totiž myslím, že by to bylo jen spravedlivé. Měl bys - myslím - jasně, že bys měl. Jestli chceš... Jenom, je zajímavé - jak - jsi profesor Snape. Se zarostlým podpažím. A přefiknul jsem tě." Potter vzdychne. „To je na tom to nejúžasnější."

„Jsem rád, že se bavíš. Nech starého člověka odpočívat."

„Ne - co - co se snažím říct, je - že je to zvláštní. Někteří lidé působí - já nevím - nezdají se až tak lidští a najednou, jednoho dne, mají pod paží chlupy. Je to divné."

„Ty jsi divný. Spi už."

****

Otočí se a zakašle. Teď už se jedná jen o suchý dráždivý kašel.

Teď přeci měl přijít na řadu společný čajový dýchánek. Když už je po všem... Když je Voldemort mrtvý, měli spolu popíjet čaj. Severus si to představoval snad tisíckrát.

Ředitel měl sedět za svým stolem, nabízet další cukr a, navzdory odmítnutí, házet do Snapeova hrnku jednu kostku navíc. Usmíval by se, blýskal těma svýma jiskřivýma očima a říkal by: „Dobrá práce, Severusi. Bez tebe bychom to nezvládli."

Severus by upíjel přeslazený nápoj a děkoval za uznání. Prohodil by něco ve smyslu, jak je rád, že válka skončila, a jak oba tvrdě pracovali.

Albus by se ho zeptal, co míní dělat se zbytkem svého života.

Lektvarista by buď odpověděl naprosto přesně - nebo by naopak řekl, že nemá nejmenší tušení.

Pak by se smáli.

****

Poppy ho probouzí a dává mu jídlo. Pomůže mu do koupelny, ale on ji nechá čekat přede dveřmi. Uleví si a zhruba v polovině umývání přejde na čisticí kouzla. Ještě chvíli zírá na toho zvláštního cizího muže v zrcadle.

Lékouzelnice ho doprovodí zpět do postele a ptá se, zda rozumí-

„Že je Albus mrtvý. Ano. Rozumím."

Ano, ale také-

„Potter je v kómatu."

Poppy je vlídná. Severus si pomyslí, že lékouzelnicí už se člověk rodí, ne učí. Žena jej uloží.

„Zůstaň chvíli." Připadá si velmi nedospělý. „Pokud ti to nevadí."

„Kéž bych mohla," odpovídá ošetřovatelka a něžně mu odhrnuje vlasy z tváří. „Věř mi, udělala bych to moc ráda, ale..."

„Povinnost volá."

„Obávám se, že ano." Pohybuje se s křehkou grácií. Severus má chuť zeptat se, proč nikdy neměla děti. Byla by dobrou matkou. „Teď se trochu vyspi."

Lektvarista přikývne a otočí se zády.

****

„Už jsi na tom dostatečně dobře, abys mohl vstát a něco dělat," prohlásí Poppy. „Nemůžeš trávit celý život v posteli. - Věř mi, zkoušela jsem to."

„Potřebuješ ten pokoj pro někoho jiného?"

„Ne. Ve skutečnosti nemáme mnoho zraněných." Podle jejího tónu Severus pochopí, že by se mnohem raději topila v moři pacientů. Znamenalo by to totiž méně mrtvých. „A od doby, co je Svatý Mungo opět pod naší kontrolou, poslali většinu potřebných tam."

„Potter..."

„Ach, Harryho se nevzdáme - teď, když ho máme zpět. Leží ve vedlejší místnosti. Předpokládám, že se hodláš vrátit dolů do sklepení?"

„Brzy," odpoví Severus a dokáže tou lží obalamutit dokonce i sám sebe.

****

Jeho první zjevení ve Velké síni je doprovázeno potleskem. Pastorek jej poplácává po rameni.

Severus se otočí a prchá.

****

Neville Longbottom svírá v dlani jablko. „Mohu si přisednout?"

Severus pokrčí rameny, jako by říkal: 'Dělej si, co chceš, Lonbottome. Okenní parapet je dost široký třeba pro deset takových idiotů, a pokud rád pozoruješ černý dým valící se z hořících hromad odpadků - přijmi mé pozvání a pokochej se.'

„Ani mně se ve Velké síni nelíbí... Dáte si?"

Lektvarista si vezme nabízené ovoce - ovšem jen proto, že má hlad. Rozhodně netouží po ničí společnosti. Longbottom navíc zcela jistě nesplňuje jeho představy o ideálním parťákovi. Ta chodící kouzelnická pohroma má pod očima temné kruhy, které svou barvou zdatně soupeří s mladíkovým švestkovým hábitem.

Longbottom se usadí na opačnou stranu okenní římsy, odněkud vyloví další jablko a s vervou se do něj pustí, asi jako když veverka chroupe burský ořech. Svíráho v dlaních obou rukou a rychlými pohyby zubů ukusuje jednotlivá sousta.

Severus otevře ústa. Chce říci - kde jste nechal všechny své bystrozory? - ale místo toho z něj vypadne: „Který Malfoy?"

„... Ten starší." Neville téměř přitiskne tvář k okenní tabuli.

„Jak jste dokázal proklít Luciuse Malfoye?"

Ta chodící katastrofa potřese hlavou. „Nedokázal. On byl - Trefil jsem ho šutrem."

„Sprovodil jste Luciuse Malfoye ze světa kamenem."

„Snažil jsem se ho zasáhnout kouzlem, ale nešlo mi to... Byl to docela velký šutrák... Zabili mi mámu a tátu." Neville tahá z kapsy další jablko a zakusuje se do něj. Severus chvíli sleduje jeho pracující hrdlo.

„Ode mě se nedočkáte porozumění, pane Longbottome."

Neville nevypadá překvapeně. „Jabko?"

„Ještě jsem nezačal jíst ani to první."

„Ach. Dobře." Mladík pokračuje ve žvýkání.

„Děláte si zásoby na zimu?"

„Prosím?"

„Zapomeňte na to."

„Zima už skoro skončila, pane."

„Řekl jsem - zapomeňte na to."

****

Lupin přichází na ošetřovnu, aby si s ním promluvil. Bude se konat schůze Řádu.

„Nezúčastním se."

„Snape-"

„Temný pán je mrtev. Nesnaž se mě poučovat."

****

Severus Snape tráví dny zahálkou. Kdosi mu navrhuje, že by možná rád zkontroloval zásoby přísad do lektvarů. Podle jiných ještě stále zuří válka a je potřeba udělat spoustu práce. Prý existuje mnoho způsobů, jak může být schopný lektvarista nápomocen.

Severus se probouzí okolo poledne, myje se, češe a odmítá nařčení madame Pomfreyové, že už je dostatečně zdráv, aby odešel z nemocničního křídla. Přiměje jednoho z mladšíchbojovníků, aby mu přinesl šálek čaje, a podle navyklého vzorce z dob, kdy pořádal hony na studenty, projde hrad křížem krážem. Sní večeři, kterou mu nabídne Longbottom - ať už je to cokoliv - a neopomene toho 'Nejšťastnějšího idiota na světě' ponížit. Oba se pak cítí lépe. Nakonec ze zakázané části knihovny ukradne pár svazků a až do časných ranních hodin se zavře ve staré Filchově kanceláři.

Netuší, kam se Filch poděl a ani to vědět nechce. Raději se domnívá, že Albus toho starého muže a jeho kočku jednoduše poslal pryč.

Severus si pomyslí, že je skutečně velmi pošetilé oplakávat někoho jen proto, že měl benevolentní přístup k disciplíně a jednou vám pomohl obvázat nohu.

Když se v pozdních hodinách vrátí na ošetřovnu, bystrozorové strážící Harryho jej prošacují, seberou mu hůlku a dovolí mu projít skrz ochrany. Nikdy ho s Harrym nenechají o samotě, ani jej nepustí dost blízko, aby se mohl spícího muže dotknout, ale Severus i ze své vzdálenosti vidí mladíkův zvedající se a klesající hrudník, tmavé řasy spočívající na bledých tvářích i to, jak je Harry ve spánku krásný. Občas mu stráž umožní sedět na židli vedle dveří a jen se - dívat.

Nikdy ne déle než patnáct minut, ale to mu stačí.

****

Severus má rád černou.

Nemusí se převlékat na pohřby a na svatby ho beztak nikdo nezve.

****

Snape slyší zprávy z boje, sleduje skupinky procházejících cizinců... Ví, že tam venku zuří válka.

Nezajímá ho to.

Učiní jeden ubohý pokus - starat se - ale zjišťuje, že raději šťourá do olupujícího se temného znamení na paži, dívá se z okna a pobrukuje hospodské melodie.

****

Lupin mele a mele a mele. Severus čas od času přikývne, ale za chvíli se v tom blábolení docela ztrácí. „Lupine, co chceš?"

Vlkodlak se usměje a lehce ho šťouchne do lokte. „Snažím se ti poděkovat. Že jsi ho přinesl zpět."

„To je skutečně obrovská zásluha, pokud se nikdy neprobere."

„Tohle neříkej. Probudí se," trvá na svém Lupin. Jeho přesvědčení Severuse udivuje.

„Proč? Protože se jedná o Harryho zatraceného Pottera? Protože on je zázrak? Protože dokáže cokoliv? Dovol mi něco říct, Lupine - znám ho lépe, než jsi kdy mohl ty - jak ho nikdy ani nepoznáš. On není Superman - nikdy nebyl. Spíš bych ho nazval přecitlivělou hromádkou nervů plnou nejistoty a pitomého štěstí-"

„Myslím, že je smutné, Severusi, když o něm mluvíš, jako by už byl mrtvý. Uvědomuji si, že si to můžeš přát, protože až nám jednou poví pravdu o tom, co se stalo v tom pokoji-"

Lektvarista začne zvedat ruku, jako by chtěl Lupina uhodit, ale zarazí se a zase ji položí. „Na co přesně narážíš?"

„Vůbec na nic, Severusi. Proč? Něco nám tajíš?" kření se Lupin.

Severus si uvědomí, že ho ten muž popichuje. Pozvedne obočí.

Vlkodlak si povzdechne. „Nepřišel jsem za tebou, abych se hádal. Chtěl jsem ti poděkovat. Vím, že se s Harrym navzájem nenávidíte. Ale dokonce, i když jsi - no, zkrátka celý ty - přivedl jsi ho zpátky. Díky."

„Už jsi konečně domluvil?"

„Jistě. Jen jsem - ti chtěl vyjádřit vděčnost."

„Tak jsi to udělal. A teď můžeš jít."

Lupin se zvedne k odchodu a nedopatřením po sobě zanechá zmačkaný obal od čokoládové tyčinky. Zavře za sebou dveře. Severus přemýšlí, do jaké míry je jeho návštěvník skutečně vděčný a nakolik už si, ne zrovna mazaně, připravuje půdu, aby mohl požádat o Vlkodlačí lektvar.

„Co tady vůbec dělám?" zašeptá Severus do zdi.

****

Severuse probudí vzrušený hovor.

Vstane, umyje se, učeše, oblékne a vykročí na přeplněnou chodbu jen proto, aby byl vzápětí odstrčen ke zdi rozrušeným davem kouzelníků a čarodějek.

„Je vzhůru! Je vzhůru! Harry Potter!"

Snapea napadne, že asi není tak docela v pořádku toužit všechny kolem proklít, ukrást jim ten jejich zelenooký zázrak a unést ho někam, kde na něj všechny ty nenechavé pracky nedosáhnou. Rozhodně není v pořádku, že se zformoval tenhle improvizovaný uvítací špalír a že on sám skončil vmáčknutý někde v jeho středu. Severus se začne prodírat na začátek řady.

Ostré lokty by neměl nikdo podceňovat.

****

Hradba weasleyovských těl lemuje všechna okna a brání slunečním paprskům pronikat do místnosti. Lupin se opírá o stěnu nedaleko dveří a září, jako by se jeho život netočil kolem Měsíce, ale jen a jen kolem Pottera. Minervě náleží výsada používat jedinou polstrovanou židli v místnosti a 'Tupohlavec Weasley' a slečna 'Všechno vím' sedí vedle-

Harryho zatraceného Pottera, čerstvě uprchlého ze spárů Smrti - nebo kómatu, ovšem slovo smrt lépe vystihuje situaci a tak to také budou vyprávět legendy.Potter mrká jako čerstvě vylíhnuté kuře. Vypadá tak mladě, uprostřed všech těch rozesmátých tváří! Všech zubů...

Jestlipak by Harryho kousli, kdyby je poprosil? - napadne Severuse.

„Severusi," ozve se Minerva.

A pak jej Potter spatří - skutečně spatří. Zelené oči ho přikovají na místě, ovšem lektvarista by se stejně neodvážil pohnout, jinak by se určitě prozradil.

„Nebyla jsem si jistá, jestli se zastavíš," šveholí ředitelka. Říká ještě něco dalšího, bezpochyby na jeho účet, ale Severus ji neposlouchá.

Zírá na Pottera. Rozcuchané tmavé vlasy - jsou skoro černé, ale na bílém polštáři vynikne jejichnejtemnější hnědý odstín. Zelené duhovky, připomínající Severusovi hned několik věcí - sekání máty, nevšední pocit, že po něm někdo touží, a také, což je nejvíc zahanbující, vůni másla. Růžové perfektní rty...

Lektvarista se zamračí. Přinesl Pottera do Bradavic v jeho šatech. Pak mu Poppy dala nemocniční róbu, ale někdo ho v mezičase stihl navléknout do nebelvírského zlatého pyžama, které si v ničem nezadá s tím, jež nechali ve svém úkrytu. V klíně mu spočívá rudo-zlatá přikrývka. Severus střelí pichlavým pohledem k Molly Weasleyové.

Lupin si pročistí hrdlo.

Severus, navzdory nevlídné společnosti, udělá krok směrem k lůžku. Grangerová a Weasley viditelně couvnou.

Ale je to dobré - je to skvělé - Severus je vzhůru. Harry se probral. Jsou v pořádku - oba dva přežili. A ani jeden z nich nezklamal.

Albus to věděl. Ten starý kouzelník musel mít jistotu, že do takového úkolu Severus vloží všechen svůj um. Lektvarista udělá další krok. Zamrká. Otevře ústa a zase je zavře. Všichni zírají. Určitě to poznali - bože - jak by ne? Z jeho tváře to musí přímo křičet!

„Pottere," vyštěkne. Postřehne, jak se Grangerová natahuje, aby Harryho chytila za ruku, a rty se mu zkřiví ve snaze zadržet peprnou urážku.

Potter na okamžik pohlédne na Lupina a zase zpět. „... Profesore Snape."

Severuse to dávné oslovení bodne jako osten, ale nehne ani brvou. Proč by jej mělo trápit, že mu Potter ve společnosti přátel a rodiny neříká Severusi? Nu - netrápí. Ani v nejmenším. Protože až ta novinka o probuzení 'Zlatého chlapce' trochu zevšední - až všichni přestanou Pottera pronásledovat - až se všechno trochu utřepe - pak-

Stisk Grangerové zesílí. Zeď Weasleyových zmohutní. Potter je zticha.

Ach.

… Ach.

… Ach...

Samozřejmě.

„Dobré odpoledne," řekne Severus a trhne sebou, když se mu na rameni usadí něčí ruka a směruje ho k východu.

„Dobrá, Snape, myslím, že pro dnešek už tě má Harry tak akorát. Dej teď prostor zase nám ostatním, ano?" vtipkuje vlkodlak.

Někdo z Weasleyových se zachechtá.

Severus se otočí zpět k Potterovi, jehož pozornost je právě teď rozptýlená díky nějakému proslovu od Grangerové. Na údajného mrzáka vypadá ta holka nápadně neporušeně. Ostatně jako všichni kolem. Neporušení a šťastní.

Fajn - nechte si ho - chce říct Severus. Vezměte si toho vašeho miláčka, oblečte ho do kolejních barev a předstírejte, že nikdy nebyla žádná válka. Bude mu beze mě dobře. A také bez Albuse-

Oni Potterovi neřekli o řediteli!

V Severusovi vzklíčí zrnko zlomyslnosti a pomalu začíná prorůstat ven.

„Albus je mrtvý," vyhrkne a cítí, jak mu Lupinova ruka sjíždí z ramene. „Ředitel je mrtvý." Severus se na nikoho z přihlížejících nepodívá, otočí se a probije si cestu ke dveřím.

Svatby a večírky. Severuse nikdy nezvou na svatby a na večírky.

****

Je unavený. Vlastní tělo mu připadá vysušené, scvrklé a staré. Představuje si, že se rozpadá na prach - kůže mu praská jako letitý pergamen, vnitřnosti se přesýpají jako jemný bílý písek, kosti má měkké jako křída.

Myslí si, že umře.

A potom ho napadne - pokud má skutečně umřít, nemělo by se to stát tady. Má dojem, že kdyby skonal v Bradavicích nebo na jejich pozemcích, skončil by jako Binns či Krvavý baron a celý zbytek posmrtného života by se musel potýkat s dětmi.

Takže - čistě proto, že umírá - ne kvůli Potterovi - ne kvůli Albusovi - ne proto, že se děsí každého probuzení - a rozhodně ne proto, že nenávidí pohled do zrcadla a skutečnost, že je hrad přeplněný tupci, díky kterým nesmí ani držet Harryho zatraceného debilního Pottera za ruku-

Prostě proto, že umírá. To je důvod, kvůli němuž se rozhodne odejít.

****

Jeho laboratoř je jeden velký chaos. Zjevně se už celé měsíce nenašel žádný reptající hříšník, který by ji v rámci svého trestu uklidil. Severusovi se podaří najít skládací kotlík (před časem bez něj nechtěl jít ani do úkrytu) a pár skleněných lahviček, křivulí a jiných drobností.

V kanceláři posbírá všechno užitečné, co tam ještě zbylo - brky, inkoust, pergameny a několik méně známých spisů, na něž bývá občas odkazováno a jejichž obsah si ještě tak úplně nezapamatoval-

****

Police ve skladišti jsou prázdné, leží na nich jen hrstka plesnivějících scvrklofíků, křídla- „Ach."

Jeho pohotovostní zásoby jsou pryč. Nezbyl jediný léčivý, povzbuzující ani uklidňující lektvar, žádný Bezesný spánek. To očekával. Jenomže tady chybí i daleko podivnější směsi - lešticí či levitační odvar, dokonce i hloupý odpuzovač prachu - není po nich ani stopa. Prostě nic. Všechno je pečlivě vybrané.

Pak mu zabloudí zrak k zaprášeným dveřím zabezpečeného kabinetu označeného lebkou se zkříženými hnáty - zachvěje se - a mosaznou tabulkou s nápisem 'Jed'.

Jestli prolomili ochrany-

Snape přiloží dlaň k destičce. „Veneficus."*

Dveře se s klapnutím otevřou a před lektvaristou se objeví řada tmavých lahviček z matného skla.

Vezme je všechny.

****

Po zdolání čtvrtého schodiště už mu značně protestují plíce. Vyléčený, skutečně!

Severus dorazí do sovince. Čarodějka hlídající vchod mu pokývne.

Až příliš mnoho bidýlek zeje prázdnotou. Pár zbývajících sov na něj zvědavě pokukuje lesklýma očima.

Severusův proslov není z nejdelších: „Neslibuji mnoho. Změnu okolní krajiny a žádné velké dobrodružství."

K jeho překvapení k němu sletí tři ptáci. Dva hnědí - jeden s ošklivou popáleninou na levém boku a druhý s chybějícím okem - a pak sněžně bílá sova se zavázaným zlomeným křídlem. Dobrá. Ubožáci si nemohou vybírat.

Snape si přivlastní jednu z větších klecí.

****

Z nějakého důvodu na něj pod schodištěm čeká Longbottom. „Takže odcházíte, pane?"

„Ne, Longbottome," ušklíbne se starší muž jedovatě, zatímco se za ním ve vzduchu vznáší jeho kufr a klec. „Peču koláč. Copak to tak nevypadá?"

„Vypadá to, že nás opouštíte, profesore."

„Díky Merlinovi, že jste nepřišel o své oslňující dedukční schopnosti."

„Chtěl jsem se ujistit, že dostanete zpět tohle. Věci mají tendenci se ztrácet, při všem tom - zmatku. Pane." Longbottom ještě stále nevyrostl ze své dětské oplácanosti. V zavalitých prstech svírá odřenou černou kabelu.

„Zmatek - ha! Lupiči a zloději. Držte se svého diplomatického vyjadřování, Longbottome, a mohl byste se stát příštím ministrem magie." Severus si vezme zavazadlo.

„Děkuji vám, pane."

„To nebyl kompliment." Lektvarista proklouzne kolem té koncentrované neschopnosti.

„Uvědomuji si to, pane," zavolá za ním Longbottom. „Na shledanou."

Ach, pro lásku- „Longbottome... Děkuji."

„Za málo, profesore."

****

Cítí se... prázdný. Ani přesně netuší, kam jde, jak se tam dostane, nebo co ho to bude stát, až tam dorazí.

Teď už ale ví, že je sám. Jeho otec je pryč. Albus je pryč. Voldemort je pryč. Potter ho nepotřebuje.

Poprvé v životě nemá Severus žalářníka.

Je... volný.


* Veneficus = čaroděj

Predchozi_brk.png
Dalsi_kanka.png
      
KOMENTOVAT v návštěvní knize
       
   
   
   
   
   
   
   
01.04.2013 22:59:55
Slimca75
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one