Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Tolik se ti po mně stýská? - 5.kapitola

   
Autorka:
 
Calligraphy

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Všem vám přeji krásnou sobotu! Mám potíže se stávkujícím internetem, takže pokud se k vám kapitola dostane už dnes - v sobotu - oslavím to jako malé vítězství.

Co jen povědět k povídce? Právě jsme se přehoupli k její pomyslné třetí části a čekají nás poslední dvě kapitoly. A protože je mi jasné, že jsme naše hrdiny opustili ve velmi... neuspokojivé situaci, nebudu se dlouze vykecávat a rovnou popřeji příjemné čtení!

Sevy i já vám nesmírně děkujeme za všechna slova chvály i povzbuzení, která nám dodávají energii dál pracovat. Tentokrát patří náš vděk: bacil, CasiopeaW, cim01, Janpis, Kathleen, kytka1, Mája, Margot35, Marta, patolozka, POPO, Profesor, Sanasami, Saskya, Sfinga, Sitara, Suellen, Symphony, Tesska, weras, xMononoke, Zuzana


No a má speciální soukromá poklona neletí nikomu jinému než Sevynce. Díky!!


Vaše Slimča

    

Happy Birthday, Snarry! by tripperfunster
      
   Severus si vzpomíná na tu červencovou noc - jednu z prvních, kdy ještě oba věřili, že čekání nepotrvá déle než pár dní. Tenkrát předstíral spánek a o půlnoci zaslechl Pottera proklouznout do koupelny a zavřít za sebou dveře.

Tehdy ho poprvé slyšel zpívat.

„... Hodně štěstí zdraví..."

Protože je Severus trochu opilý (a tudíž sentimentální), zůstává dnes, té samé noci jen o rok později a téměř - duben, květen, červen, červenec - čtyři měsíce poté, co opustil Bradavice, vzhůru.

On sám se narodil v listopadu, ale nikdy to výročí neslavil. A pokud ono nešťastné datum občas zmínila jeho matka, pak jen proto, aby mu připomněla, že jeho cesta na svět nebyla právě z nejlehčích.

Proč jsou vlastně Potterovy narozeniny důležité - není jasné.. Tahle nesmyslná nebelvírská fixace na data! Jedny prázdniny, druhé prázdniny, narození některého z Weasleyů, Halloween, vánoce-

Jeho myslí prolétne slůvko 'výročí' a uvízne mu na jazyku. Severus ho spláchne douškem matné jantarově žluté tekutiny. Jeho speciální recept - díl levné whiskey, díl laciného šumivého ginu, pak to celé prohnat několika filtry, smíchat s pořádnou dávkou starorežné, nechat dvanáct minut odstát a každou minutu zamíchat jednou po směru hodinových ručiček. Nakonec je třeba přidat na jednu porci šestnáct miniaturních bonbonů marshmallow, opatřit ohřívacím kouzlem a okamžitě servírovat - nejlépe v buclatém šálku.

Severus nemá šálek ani bonbony. Obejde se bez nich.

Ostatně, tak je to v jeho životě vlastně se vším.

„Velice pošetilé," zamumlá a znovu usrkne z kádinky. Veškeré jeho sklo teď plní několik různých funkcí. Nezatěžoval se nějakým zařizováním hnízda. Nakupování nádobí mu připadalo spíš jako úkol pro mladou růžolící čarodějku, na kterou někdo doma čeká.

Oheň v krbu pomalu slábne a plameny se barví do žluta.

****

Celý zbytek noci pracuje.

Když má hotovo, sáhne do své sbírky a vybere ametystově fialovou lahvičku. Dosud příliš neinvestoval do nákupu ozdobných flakónů - vlastní pouze jeden či dva. Na afrodisiaka a jim podobné záležitosti. Upřímně, v jeho případě se stejně jedná spíš o zbožné přání, že se někdy dostane k podobnému druhu zboží. Severus nedostává objednávky, které by měly cokoliv společného s romantikou.

Zato jich pár povážlivě hraničilo s protizákonným obchodem. Ne, že by si tím lektvarista příliš lámal hlavu.

Už dříve si slíbil, že bude přijímat jen zakázky, které ho zaujmou - náročné projekty, lektvary vyžadující posouvání hranic, testující jeho vytrvalost a schopnosti. Ovšem zatím - jen pro začátek, než si vybuduje solidní klientskou základnu (a protože vaření brání jeho naprostému sesypání) - bere všechno, co přijde.

'Oblak vzplanutí' pro pana Hercadyho, uzavřený v pečlivě označené lahvičce opatřené ochrannými kouzly, leží na okraji okenního parapetu a je připravený k odeslání. Na etiketu Severus připsal podrobné instrukce, podle nichž je nejvhodnější aplikovat roztok olověným rozprašovačem a pokud možno od hlavy až k patě zahalený brněním z dračí kůže. Lektvarista si pokaždé, když vyplňuje štítky, vybaví tvář Nevilla Longbottoma a raději pečlivě vysvětlí i věci, které by měly každému člověku alespoň s minimem zdravého rozumu připadat naprosto samozřejmé.

Ametystový flakónek je útlý, lehce zakřivený. Krásný. Až příliš krásný, opravdu. Sklenka z čirého skla by měla více než stačit. Použít ametystovou lahvičku by bylo prakticky totéž, jako poslat cedulku s nápisem: 'snažím se'.

Severus sebere dnešní výtvor a přelije ho do... ametystového flakónku, který opatrně zazátkuje. Elegantními tahy pera vypíše na etiketu název a instrukce k užití lektvaru. Třesoucími se prsty kartičku otočí a z rubu připojí slova:

Jelikož jsem si jist, že obdržíte samé pošetilé dary, cítím povinnost poslat něco praktického. Všechno nejlepší, pane Pottere. Nastávající rok bude jistě lepší než ten minulý.

Váš Severus Snape.

V krbu se jedno poleno rozpadne vedví, zbortí se a udusí oheň. Pokoj, náhle osvětlený jen řeřavými uhlíky, potemní.

Lektvarista vezme stužku, přiváže lístek k hrdlu lahvičky a podepře si bradu dlaněmi.

Lehce zamrká na svůj výtvor, než se konečně přinutí položit ho na parapet ke všem ostatním.

Pak ho napadne...

Rozrazí okno a zahvízdá. Uslyší šustění křídel a pozdvihne lahvičku vysoko do vzduchu. „Tahle půjde ještě dnes," volá. „Na odpověď... není nutné čekat."

****

Probudí se.

Nepatrně poruší každodenní rutinu, když jde nejprve přímo k oknu a zkontroluje vzkazy. Nic.

„Přece jsi říkal bez odpovědi," zamumlá pod nosem a zamíří do koupelny.

Uleví si, umyje se, učeše. V zrcadle objeví další šedivý vlas a kouzlem ho obarví na černo. Na tomhle domě je vynikající, že jeho zařízení zbytečně nežvaní. Jediným kusem nábytku, který na něj občas promluví, je lednička, a ta se naštěstí omezuje na stručná konstatování typu: „Došlo mléko." Zrcadlo v koupelně nikdy neřekne jediné slovo. Mlčí dokonce i tehdy, když lektvarista celou noc ani oka nezamhouří.

Severus si prohlíží svůj odraz a už se nemračí. Začíná stárnout. Vrásky na jeho tváři se zdají hlubší a stříbra ve vlasech neustále přibývá. První příznaky rostoucího věku. Přemítá, jak asi bude vypadat za dvacet, třicet let. Snape nikdy nepočítal s tím, že by stihl zestárnout. Nu, rozhodně nemůže čekat, že se mu ve tváři usídlí linie smíchu, jaké míval ředitel.

Napadne ho, jestli Potterovi ano.

Koupelna je menší než ta, kterou sdíleli s Harrym, a také daleko opotřebovanější. Porcelánové umyvadlo kdysi puklo a někdo ho neodborně opravil, takže tak docela netěsní. Když se do něj napustí voda, prosakuje ven a s pravidelným tichým pleskáním odkapává na zem, kde naráží na popraskanou dlaždici . Nad toaletní mísou je ke zdi připevněná malá dřevěná skříňka. Severus ji sám přeměnil, což je pravděpodobně důvod, proč se prostřední police trochu kácí na stranu. Uvnitř se ukrývá sbírka těch nejběžnějších přísad. Místo, kde by za normálních okolností měla stát vana, zabírají tři kotlíky. Severus se k nim skloní. U prvního zkontroluje ohřívací kouzlo, přidá kapku slané vody a znovu ho zakryje poklicí. Když nahlédne do druhé nádoby, vyvalí se z ní nasládle zapáchající pára. Lektvarista zamíchá obsah šestkrát proti směru hodinových ručiček. Třetí, největší kotlík obsahuje ostře modrou hmotu hustou jako dehet.

Severus si povzdechne a zírá na své dílo. Dehtovitá substance by měla být světle modrá a podobná spíše pudinku. Kdyby na ni předchozí večer dával pozor namísto bezcílného snění-

„Řekl jsi žádná odpověď!" Vnitřní boj neustává.

Důstojnost - nedůstojnost, Severus jde a ještě jednou kontroluje okno.

****

'Milý pane Pottere'-

Ne.

'Pane Pottere,'-

Lepší.

'Co se týče doručeného koncentrovaného Bezesného spánku'-

Zatraceně - to zní jako potvrzení dodávky zboží.

'Pane Pottere,

Doufám, že vás můj vzkaz zastihne.'-

Nebo jasněji? - 'Doufám, že se máte dobře a že dostanete můj vzkaz?'

Je to Potter. Zbytečně nad tím nepřemýšlej. On by to taky nedělal.

'Nepochybuji, že jste zavalen gratulanty, patolízaly a pochlebovači a dozajista vám nezbývá čas na drobnosti, jakou je udržování korespondence. Já osobně si na to v posledních dnech vyšetřil trochu volného času.'-

„Tomu by neuvěřil ani úplný hlupák." Severus odsune židli od psacího stolu a zmuchlá v pořadí už šestý koncept dopisu.

Skrze závěsy dopadá do místnosti tlumený sluneční svit. Na zdi jídelny visí korková nástěnka rozdělená do tří sekcí - nové zakázky, stávající projekty a objednávky určené k odeslání. Pomocí připínáčků jsou k ní připevněné pergameny obsahující popis jednotlivých zakázek, které se stěhují podle aktuálního stavu zpracování. Záznamy o ukončené práci Severus archivuje a platby ukládá do plechovek od sušenek pod kuchyňským dřezem. Přesné účetnictví chráněné nerozluštitelným kódem si vede na okrajích jednoho z úlovků z výprodeje v místním knihkupectví s názvem 'Divy světa'. Sovy roznášejí obsílky hned ráno a také mu doručují dopisy z poštovního boxu zřízeného v nedalekém kouzelnickém městečku Branimoř.

Ve městě byl celkem dvakrát a pokaždé pod vlivem Mnoholičného lektvaru. Ubohá díra plná ještě ubožejších tupců, ale se skvělým pekařstvím a ucházejícím (i když zaprášeným) bazarem, ve kterém Snape nakoupil většinu svého nábytku.

Severus pracuje, jí, spí, čte si - každé ráno vstane z postele, uvaří čaj, dá si sladkou housku - bez másla.

Vede jednotvárný život.

Ovšem patří jen jemu samotnému.

****

Neměl v plánu koupit domek.

Jenomže vždycky nenáviděl bydlení po hostincích. Jeden nikdy neví, po kom zrovna zdědil povlečení a Severus se ani díky bezpočtu čisticích kouzel nedokázal zbavit pocitu, že se převaluje v cizím potu a mastnotě. Proto se rozhodl sehnat levný byt někde v ústraní. Zhruba v té době také zahlédl onen osudový inzerát.

Jeho text už znal nazpaměť, dokonce i pozpátku. Oba ho s Potterem četli snad tisíckrát - v novinách, které si s sebou přinesli do své skrýše. Od té doby uplynul téměř rok a ta nabídka ve zmíněném tisku stále trůnila v nezměněné podobě.

Severus nevěřil na osud, ale důvěřoval svým vyjednávacím schopnostem s prodejcem, který se zjevně nemohl zbavit nechtěného majetku.

Dům dostal tak říkajíc za hubičku.

Popravdě za víc ta barabizna ani nestojí.

Krčí se na úpatí malého útesu. Z čelní strany působí na kolemjdoucí dojmem, že ji kdysi postavili na vrcholku skály, ale ona pak nějakým nedopatřením sklouzla přes okraj dolů. Má křivé rohy a okna tak docela nepasují k rámům.

Severusovi se líbí představa, že se domek pokoušel dobrovolně ukončit svou bídnou existenci. Sbohem, krutý světe - křup.

Lektvarista nikdy neměl vlastní dům a připadalo mu vhodné začít s něčím menším. Tady má čtyři místnosti - kuchyň, jídelnu, ložnici a koupelnu. V rohu zahrady stojí kůlna pro sovy.

Stěny a podlahy nejsou zrovna rovné. Severus musí podkládat stůl i trojnožky pod kotlíky starými knihami a časopisy. Dokonce i vanu na zvířecích nožkách, stojící vedle psacího stolu v jídelně, podepřel kopií staršího čtvrtletníku 'Lektvary'.

Ovšem samostatné bydlení má své nesporné výhody.

Tak například - Severus se může koupat v hlavní místnosti v dosahu tepla z krbu. Sám se rozhoduje, kdy vstát, kdy se najíst, spát, pracovat nebo si číst. Během doby, co je tady, už stačil zjistit, že se cítí lépe, když začne svůj pracovní den až v osm hodin ráno namísto v šest. Oběd si dává kolem jedné a čaj v podstatě kdykoliv během dne. Večeří o půl sedmé a pak se ještě vrhne na něco malého, aby se nějak zaměstnal. Odeslání objednávek a nákupy vyřizuje hned ráno, později pak nějaký ten úklid, pár domácích prací, kontrolu ochran, třídění nových objednávek-

Rutina je důležitá. Vstát z postele je důležité.

Někdy - to nedokáže.

Severus znovu prohlédne okno. Vzkaz od Pottera pořád nedorazil - i když přece řekl, že není třeba čekat na odpověď.

„Šílenství," prohlásí muž a vyjde ven rozeslat hotové zboží.

****

„Protivo - s tímhle maximálně opatrně." Houkající sova si prohlédne zabalenou lahvičku s 'Oblakem vzplanutí', mrkne na adresu a vzlétne k nebi.

„Kyklope. Risku. Lumpe. Kulhavko." Ptáci se jeden po druhém snášejí ze svých bidýlek a odnášejí podanou poštu. Zdá se, že Severusovy sovy z Bradavic - Kyklop, Opičák a Osrik - odněkud přivedly všechny ostatní. Lektvarista nemá ponětí, zda jsou noví ptáci bradavičtí uprchlíci nebo pouzí tuláci. Většina domácností se sovy jen tak lehce nevzdá - a opačně platí totéž. „Osriku. Bahňáku. Opičáku. Klínku... Klínku... Klínku? Nevrátil se?"

Opičák zavrtí kropenatou hlavou a zahouká.

****

Během vaření jednoduchého lektvaru na odehnání zlobrů ještě dvakrát zkontroluje kůlnu.

Žádná sova. Žádný vzkaz. Nic.

Střechu domku pomalu zahaluje prodlužující se stín útesu.

****

Té noci ho vzbudí pískání a škrábání drápků.

„Nox." Lampa se zamrkáním zhasne.

Severus se vysouká z postele a plíží se do jídelny.

Přikrčená šedivá sova s pokroucenými pařáty tluče do skla. Klínek.

Lektvarista udělá k oknu čtyři dlouhé kroky a prudce ho rozrazí. Sova kolem něj prolétne a přistane na stole. Chladný průvan rozfouká srovnané papíry.

Klínek nic nenese. Chvěje se od hlavy až po konečky prstů.

Severus zavře okno. „Copak? Co se stalo? Zaútočili na tebe? Sebrali ti lektvar?"

Skučící sova schová hlavu pod křídlo.

„Cože? Co to znamená? Připomeň mi, že mám pro většinu z vás připravit formulář - zaškrtni první políčko, pokud lektvar explodoval, druhé, když zákazník odmítl zaplatit..." Zachvěje se chladem a sundá župan z háčku na dveřích do ložnice. V létě by přece mělo být teplo! „Neskutečná zima v tomto ročním období... Jsi zraněný?"

Klínek potřese hlavou a znovu se skryje pod křídlem.

„Co?" vyštěkne Severus. Ať už má sovy jakkoliv rád, ti ptáci umí být pěkně protivní. „... Tak co?" zopakuje ještě jednou.

Sova se zadívá na okno.

Koncert cvrčků před domkem na okamžik připomíná hřmění při bouřce.

A najednou - žuch-

- a zvuk podpatků šoupajících se po štěrku.

V Severusovi se zadrhne dech. „Accio hůlka," zašeptá.

Hladké dřevo mu vklouzne do dlaně ve chvíli, kdy zády narazí do nástěnky. Několik přišpendlených papírků s objednávkami se snese k zemi. Kouzelník ani nedýchá. Jako naschvál má chuť se rozkašlat.

Severus ví o lidech, jež ho chtějí dostat. Jsou tu i tací, co věří, že je hrdina. Kouzelníci a čarodějky, kteří by mu na ulici ochotně potřásli rukou, kdyby ho potkali. Ale proti nim stojí ti, podle nichž je možná tím nejpodlejším zrádcem, jakého kdy kouzelnický svět poznal.

Nebojoval už více než rok.

Je zvláštní, že se nebojí. Pokud ho našli - nu, tak ho tedy našli.

Dobře.

Severus se natáhne po klice vstupních dveří, kletbu připravenou na jazyku.

„...Haló...?" zavolá kdosi.

Severusovi se rozšíří oči a stáhne se mu hrdlo. Přitiskne se ke zdi.

„Haló...?"

„Musel jsem přijít o rozum... Já prostě musel poslat dárek... Zkrátka musel," šeptá lektvarista. Potřese hlavou a přinutí se zmlknout. Už nebude pít. Nikdy!

„Haló...?" opakuje známý hlas, pořád jasný jako zvon. Tedy ne při zpěvu. „...Viděl jsem světlo! Haló!"

Domek nemá zadní východ. Severus není připojen k letaxové síti. Jeho protipřemísťovací bariéry jsou silné.

Je v pasti.

„Haló!" Dveře se díky silnému bušení otřásají v pantech. Ochrany praskají - ale i kdyby Pottera na okamžik zdržely, Severus nemá v domku šanci. Představuje si, jak Harry prkno po prkně rozebírá jeho stěny - nebo jak zvedá celou stavbu levitačním kouzlem a třese s ní tak dlouho, dokud její obyvatel nevypadne ven.

Klínek doskáče ke kraji stolu a mračí se na něj.

„Ach, ty jedno nemožné zvíře," zasyčí lektvarista. „Nedokážeš pořádně provést ani bojovou misi, co? Ó ne - ty si klidně přitáhneš Harryho ztraceného Pottera!."

„Haló? Haló!" Výkřiky doprovází soustavné bušení.

Ach, tak fajn - když ho nenechá na pokoji-

Jak Severus přistoupí ke dveřím a natáhne ruku, aby otevřel, klika pod jeho dlaní se zběsile zmítá nahoru a dolů. Kroky se vzdalují a zase přibližují.

„Alohomora!... Alohomora! Alohomora!" poslední kouzlo už zní jako zpanikařené kvílení.

Ochrany zakolísají - a vydrží.

Severus se rozkašle.

Hlas venku ztichne.

Lektvarista se zhluboka nadechne . „... Jsou chráněné," zvolá přes uzavřený východ. „Počkej... Jen chvilku." Zámek pod jeho prsty lehce povolí. „Odmítám používat názvy sladkostí," řekne. Heslo je přijato a ochrany zmizí.

Mizera.

Severus otevře dveře.

****

Ne, že by to byla nějaká velká útěcha, ale Potter vypadá minimálně stejně otřeseně jako on sám.

Jednou rukou svírá násadu závodního koštěte, jako by na tom závisel jeho život, a druhou schovává v kapse zlatého hábitu. Jak mladík přešlapuje z nohy na nohu, drahá látka tiše šustí. Harry se také zdá vyšší. Aha - nové boty. Nejsou ušité z dračí kůže, ale mají podobnou povrchovou úpravu - a nenápadné podpatky. Potterovi žhnou tváře. Jizva ve tvaru blesku na čele mu zbledla a je docela nenápadná. Tak, jak teď vypadá, mohl klidně vystoupit přímo z titulní stránky týdeníku Čarodějka.

„Tvoje vlasy pořád vypadají příšerně," prohlásí Severus.

Potter stojí na štěrkem vysypané cestičce před podivným mrňavým domkem a zírá.

Snape mu pohled oplácí. „... Ano?"

Cvrčci neúnavně pokračují ve svém nočním koncertu. Lektvarista si na okamžik není jistý, jestli jeho návštěvník promluví, nebo rovnou omdlí.

„Měl bych být na večírku - mám narozeniny - což samozřejmě víš, poslals mi - děkuju za - děkuji ti za dárek," vysype ze sebe mladík a vytáhne z kapsy ametystovou lahvičku. Padne mu do dlaně.

„Za málo." Severus stroze přikývne. Snaží se nezrudnout rozpaky. Pomůže mu v tom nevrlost a léty vypěstovaná bledost.

Vteřiny ubíhají.

Harry vrátí lektvar do kapsy.

„... Čaj?" nabídne nakonec Severus, poněvadž jinak nemá ponětí, co říci.

„Jo - to by bylo - dobré - jestli nejsi - myslím - pokud jsi - vzbudil jsem tě?" zamračí se.

„Jistě, že ne." Severus se otočí a projde dveřmi zpátky do jídelny. Po zemi se válejí lístečky s objednávkami, roztřesená sova se pokouší vtěsnat do prostoru mezi zdí a psacím stolem a mezi tím vším trůní vana. Kartáč na záda a mýdlo na jejím okraji naprosto znemožňují tvrzení, že se jedná o náhradu velkého kotlíku. „Neměl jsem čas uklidit," zamumlá starší kouzelník a připadá si přitom k nesnesení směšně - uprostřed křivé vstupní chodbičky, v chatrném černém županu a noční košili, se svým obřím zahnutým nosem a šedivějícími vlasy-

„Nevěděl jsem, že odejdeš," vyhrkne náhle Potter.

Lektvarista se otočí.

Harry kope špičkou boty do štěrku. „Nevěděl jsem, že se chystáš odejít - tenkrát. Netušil jsem vůbec, která bije. Řekli mi, že jsi v pořádku - že jsi nás dostal ven - a pak všichni vtipkovali, jako bych strávil celé měsíce skládáním OVCÍ z lektvarů. Nikomu ses ani neobtěžoval sdělit, že jsme byli-" Chvilkové zaváhání. „Přátelé."

Snape se naježí. „A díky tomu drobnému opomenutí jsem ještě tady, namísto abych visel na nejbližším stromě. Jakkoliv romanticky to může vyznít, mé doznání k osobním plánům s o dvacet let mladším klukem, který leží v bezvědomí na ošetřovně a není schopen vyvrátit-"

„Neopovažuj se mě nazývat klukem!" Potterovi se zablýskne v očích. „Já nejsem ten, kdo utekl."

„Neutíkal jsem, pane Pottere. Odcházel jsem - docela rozvážným krokem. Nikdo mě nezdržoval."

„Ani jsi mi nenaznačil, že chceš zmizet! Ani - prostě jsi šel - zkrátka šel!" V hlase už má zase nádech hysterie. Ve svých lesklých zlatých šatech připomíná rozrušeného Fawkese.

Severus založí ruce. „Ano, šel."

„Jak můžeš...?" zaprská Harry. „Máš vůbec představu, jaké to bylo - probudit se, vidět kolem sebe všechny ty známé, slyšet, že je po válce, pak všechny ty oslavy - zjistit, že ředitel zemřel - a pak jsi byl prostě - pryč."

„Omluvám se - o to tady jde?" Severus se vrátí ke vchodovým dveřím. „Přišel jsi, abys mě obviňoval, nebo po mně chceš ještě něco dalšího?" Cvrčci. Na nebi září bledě stříbrný měsíc. „Jsi tady jménem svého náhradního kmotra? Řekni mu, že už Vlkodlačí lektvar nevařím."

„Nejsem tu kvůli Remusovi." Potterovi se rozšíří chřípí. „Přišel jsem ti poděkovat."

„Už jsi to udělal." Snapeův hlas mrazí. „Něco dalšího?"

„Proč jsi jim alespoň neřekl, že jsme přátelé?"

„Protože nejsme, pane Pottere - a pochybuji, že kdy budeme - přátelé." Severus se otočí na patě a vkráčí zpět do domku, kde mezi papíry a připínáčky kličkuje do kuchyně.

V jeho nitru se něco zoufale topí - a pak zaslechne tiché ťuknutí podrážek o dřevěná prkna na podlaze.

Naplní konvici.

****

Pijí čaj u malého stolku v rohu kuchyně. Nestojí úplně rovně a pokaždé, když se o něj Potter opře loktem, se zakymácí. „Pardon."

„Ještě jsem se nedostal k tomu, abych ho přeměnil... Obvykle ho vůbec nepoužívám. Nemívám moc oficiálních návštěv." Uprostřed stolu, hned vedle konvice, leží talířek se sušenkami. Severus se pro jednu z nich začne natahovat. V té chvíli se pohne i Potterova ruka. Potter k němu vzhlédne a stáhne se. Sušenek se nikdo ani nedotkne.

„Většinou jím s bystrozory, kteří mě hlídají. Občas se ukáže Remus nebo Bill. A sem tam taky Hermiona s Ronem."

„Jak milé, že se ještě zahazuješ s námi obyčejnými smrtelníky."

Potter našpulí rty a fouká do čaje. „Jsi na mě tak naštvaný, nebo se prostě cítíš nesvůj?"

Severus jednou rukou sevře pásek od županu a přeje si, aby Potter býval přišel během dne, jako každý normální člověk. „Nepředstírej dospělost - jde ti to uboze. Stěží někoho ohromíš a navíc to působí neupřímně." Lektvarista doufá, že se mu podaří nerozbít vlastní hrnek. Potter znovu narazí loktem do stolu a donutí ho nadskočit.

„Promiň." Harry se natáhne pro sušenku a tentokrát slaví úspěch. „Já..." Kousne do ní, rozmělní v ústech a polkne. „... Měl bych jít?"

Ne. „Pokud je tvým snem letět uprostřed noci zpět do Bradavic, posluž si."

„Nejsem v Bradavicích."

„Ach? Takže zpátky v Díře s Weasleyovými?"

Tentokrát měl Harry dost rozumu, aby protočil oči. „Nebydlím ani v Doupěti. Přesunuli mě na bezpečné místo - nebo alespoň předpokládají, že je bezpečné. Když mě našla tvá sova, bystrozorové mysleli, že je trefí šlak. Vlastně to bylo docela legrační... Jak mě vlastně objevila?"

„Nemám ponětí."

„Třeba ji nasměrovala ředitelka - pokud naštvaně poletovala po Bradavicích..."

„Možná." Ředitelka, skutečně. Severus vyprázdní svůj šálek a nalije si další. Když zvedá konvici, pár kapek se rozstříkne na desku stolu. Harry se předkloní a setře je rukávem. „Pán teď dělá domácího skřítka?"

„Pán o tom přemýšlí. Ve skutečnosti ještě neví, co si počít s budoucností - nechává tu otázku otevřenou," odpoví Harry s vážnou tváří. Severus si na chvíli myslí, že snad dokonce mluví vážně.

„Ještě tě nepožádali, abys profesionálně hrál famfrpál?"

„Ve skutečnosti ne. I když jsem si jistý, že by to udělali, kdyby mě dnes zahlédli, jak pronásleduju tvou sovu. Takhle jsem neletěl už... celý rok?"

„Žasnu, že ti dovolili jít ven."

Harry uždibuje sušenku. „Tyhle mi chutnají. Co jsou zač?"

„Obyčejné sušenky... Pane Pottere-"

„Nepustili mě." Potter žvýká. „Mám rád takové ty s trochou džemu uprostřed." Polyká. „Sedím zavřený v pokoji. Mám k dispozici více čtení, vídám se s lidmi, neplatí pro mě přísný zákaz používat magii - jen středně silný - a všichni na mě koukají, jako by mi narostly tři hlavy." Harry na okamžik zmlkne. „... Tyhle jsou opravdu dobré. Kde je kupuješ?" Potter ukáže na sladkosti.

Severus se trochu uvolní. V mluvení o jídle jsou oba dobří. „V pekárně ve městě."

„Městě?"

„Zhruba západním směrem, za kopcem. V Branimoři. No nedívej se na mě - já ho nepojmenoval. V sobotu chodívám - nakupovat."

„Nikdo tě nepoznává? Tvůj obrázek je v novinách skoro stejně často jako-"

„Mnoholičný lektvar."

„Ach. Jasně. Ty a lektvary... Pořád zapomínám zjevné. Už mlčím." Potterovi se zlomí hlas.

Severus vzhlédne od svého šálku a spatří rozostřený obrázek. Tmavé rozcuchané vlasy, mléčně bílou kůži. „Takže... teď máš čas."

„Jo." Potter převrací sušenku v prstech. „... Nevěděl jsem, že odejdeš. Říkal jsem si, že - že jsi musel mít nějaký důvod nikomu neříct o - však víš - a předpokládal jsem, že budeme mít možnost promluvit si později - nevěděl jsem, že ode-" Harry se zajíkne. „Nikdy jsme neprobírali, co bude, jestli - co se stane, až se dostaneme ven."

„Ne, pane Pottere, neprobírali." Dívá se do svého nápoje a ví, že Potter dělá totéž. Severus je utahaný. Dva šálky čaje a pořád cítí únavu ve všech kostech. Protře si prsty oči.

„Věděl jsem, že tě budím."

„Uprostřed noci? Máš ten dojem?"

„Nebuď na mě naštvaný. Příště radši udělej něco smysluplného - jako třeba, že mi pošleš pozvánku s instrukcemi. Zkoušel jsi někdy pronásledovat potmě na koštěti sovu? A snažila se mě setřást! Není to jednoduché."

„Možná jsem nechtěl, aby mě někdo našel, pane Pottere."

„Poslals mi dárek a podepsal se. Od tebe je to hotová prosba." Potterův šálek klepne o stůl.

Harry měl vždycky talent přisypat Severusovi sůl do rány. Lektvarista vstává. „To by stačilo, Pottere. Zítra mám práci." Začne uklízet stůl.

„Jakou práci?"

„Vařím na zakázku lektvary objednané soví poštou. Tedy většinou lektvary."

„Ach... A jde to dobře?"

„Zatím ano."

„... To jsem rád."

„Je to zvláštní - ať je válka nebo mír, lektvary jdou pořád na odbyt."

„To by mě nenapadlo." Harry mu podává svůj zpola plný hrnek. Severus toho nevyužije jako záminky, aby se Pottera dotknul.

„Inu, lektvary ve škole nikdy nepatřily mezi tvé favority."

„Pravda." Mladík složí ruce do klína. „... Ředitel mi jednou vykládal, že jsi ho kdysi, ještě coby student, požádal o celý rok individuálního studia."

Severusovi se ta vzpomínka vynoří až nečekaně přesně. „Bylo mi šestnáct. Polovinu hodin jsem měl s Nebelvíry - bez urážky."

Harry si tiše odfrkne.

„Pracoval jsem na dryáku na zabíjení draků... Měl jsem se stát nejmladším kouzelníkem, který kdy prezentoval svou základní myšlenku na Eurolektvarech." Severus přistoupí ke dřezu. Kuchyň je ještě menší než jídelna. Podle mužova názoru tady kdysi museli žít mudlové - nebo alespoň mudlorození. Pracovní desku se zapuštěným dřezem rámuje z jedné strany lednice a z té druhé starý sporák. Všechny spotřebiče někdo očaroval, aby je mohli pohodlně používat i kouzelníci. Nahoře na stěně visí skříňky se Severusovým sklem a několika lektvary z jeho soukromé sbírky, které nebyl schopen zpeněžit v Obrtlé ulici.

„Proč jsi chtěl zabíjet draky?"

„Protože to ještě nikdo jiný nedělal. Ne za pomoci lektvarů." Další Severusova myšlenka patří řediteli a vzpomínce na své mladší já. Vybavuje si, jak seděl proti Albusovi u jeho stolu a nepohodlně se ošíval, zatímco tomu muži sděloval svou prosbu. Cítil se při tom jako idiotské děcko. Brumbál si dokonce ani nepřečetl jeho písemnou žádost. Povídal cosi o sociálních dovednostech, spoluúčasti a o přiměřené zábavě pro šestnáctiletého hocha. Tady máš citronový bonbon, poplácání po hlavě a běž si po svých.

Severus si uvědomí, že zatíná zuby. Ještě po třiceti letech ho ta vzpomínka rozpaluje doběla.

„Proč ne?"

„Existují snadnější způsoby, jak si s tím poradit. Obvyklou metodou je zvíře uspat a vytlouct mu z hlavy mozek. Dosud neexistuje jed vyrobený tak, aby zabil draka - nebo přesněji - zabil draka, aniž by zničil nebo kontaminoval všechny cenné části jeho těla. Dračí kůže je netečná vůči téměř všem lektvarům - a říkám téměř, protože může existovat nějaký, který jsme ještě neobjevili. Každopádně to znamená, že nelze počítat s lokální aplikací. Dýchací systém není praktický - potřeboval bys vzduchotěsnou sadu nástrojů, koncentrovanou dávku - a teploty uvnitř dračích plic-" Severus zmlkne a zahledí se na nesourodé hrnky ve svých rukou. Nedělá tady žádnou přednášku. Už není učitel.

„Severusi? Jsi v pořádku?"

„Ano... Unavený."

„To já taky. Měl bys vědět... Taky jsem to nikomu neřekl. O - tobě a o mně. Takže speciálně za tohle se na tebe ve skutečnosti ani nemůžu zlobit... Ale pořád platí, že jsi neměl takhle zmizet... Myslím, že bych měl - jít." Potter se ani nepohne.

Severus přemýšlí, jak se vlastně dýchá. „Umím si představit, že zachránci kouzelnického světa absolvují jednu schůzku za druhou."

„Nemám žádné schůzky... Něco mi domluvili na sobotu, jinak jsem volný. Více - méně." Harry po něm pokradmu pokukuje.

„Dělejte si, co se vám zlíbí, pane Pottere. Nikdy jste s tím neměl problém."

„Co by sis přál?"

„Jít do postele," odpoví popravdě Severus.

„Dobrá." Harry se nezvedá. „Tak já - teda půjdu." Pak konečně vstane a stolek se zakymácí.

Dveře lednice se náhle zdají zcela fascinující. „Samozřejmě - bys mohl zůstat. Dnes v noci. Je nebezpečné létat unavený. Nad neznámým územím a tak..." Nezmíní se o zjevné skutečnosti - že by Potter mohl vyletět ven, za hranice ochranných kouzel, a odtamtud se přemístit kamkoliv potřebuje.

Mladší kouzelník vypadá, že lektvaristovu poznámku pečlivě zvažuje. „Říkali, že se dnes schyluje k dešti."

„Pokud někdo chce riskovat vlastní život, není jistější způsob, než létání v bouřce."

„Nejspíš bych tady měl přenocovat," přikývne Potter.

„Možná to bude nejlepší," kopíruje Severus jeho pohyb. „Koupelna - je za ložnicí. Dej pozor, abys nevrazil do kotlíků. Noční košili najdeš v druhém šuplíku v prádelníku. Můžeš si vybrat mezi bílou a šedou. Obávám se, že nevlastním nic ve zlaté."

Harry si odfrkne. „Nemáš tušení, jak už se mi z té barvy zvedá žaludek." Postává ve dveřích. „... Jdeš taky?"

„Budu tam za pár minut."

„Dobře."

Umýt konvici - hrnky - dát sušenky zpět do plechovky. Pak ještě talířek. Severus zamíří do jídelny, sundá z police útlý svazek - 'Numerologie pro idioty' - vsune ho pod nohu kuchyňského stolu, který utře. V jídelně vypustí ven sovu, srovná papíry a posbírá připínáčky.

Potterovo koště se opírá o stěnu vedle vchodových dveří.

****

Harryho brýle leží společně s hůlkou a ametystovou lahvičkou na nočním stolku. Když Severus vstoupí do místnosti, Potter rozlepí víčka a zabodne zelený pohled jeho směrem. Půjčená noční košile, kterou si oblékl, je mu trochu velká, a tak si vyroloval rukávy. Leží otočený zády ke zdi a v uvítacím gestu odhrnuje roh přikrývky.

Sleduje, jak si Severus sundává župan a uklízí ho na háček. „Necháváš rozsvícenou lampu?" mávne směrem k ozdobné lampičce v barvách zapadajícího slunce, jež visí nad postelí. Jedná se o jednu z ne příliš povedených bazarových koupí.

„Příležitostně. Jsem tady teprve pár týdnů a nerad bych se ve tmě o něco přerazil." Není to úplná lež.

Harry si ještě trochu povytáhne rukáv a zvedne ruku. Mávne prsty, jako by držel hůlku. Lampa se rozzáří a mladý kouzelník se znovu uloží. „... Nepotřebuju hůlku. Pořád ji před bystrozory používám, ale - je mi k ničemu."

„U mě je to stejné." Severus si s děsivou intenzitou uvědomuje každý svůj pohyb. Dokonce zapomněl, jak zalézt do postele, což je věc, o níž nikdy nemusel nějak zvlášť přemýšlet. Nejprve se zkusí posadit na pelest, pak vsune nohy pod přikrývku - položí se - dobře - přesně tak.

„Nenech mě urvat celý polštář jen pro sebe," ozve se Harry a náhle se ocitá velmi, velmi blízko - těsně přitisknutý k Severusovu boku, jako by se nikdy nerozdělili.

Mladík ještě pro ně pro oba upravuje podhlavník a lektvarista se nadzvedne. „Měl bych sehnat ještě jeden."

„To není špatný nápad. Pro případ, že by se zase někdy tak neakceptovatelně zvrtlo počasí," zívne Harry.

„... Dobré slovo."

„... Když říkáš."

„Neakceptovatelně."

Harry se přitulí. „Dobrou noc."

„Dobrou noc... Žádné sny."

„Žádné sny."

Oba pár chvil mlčí. Pak se Severus otočí na bok, ovine Potterovi paži kolem pasu a přitáhne ho blíž.

****

Ráno Potter stále zůstává. Tedy ne v posteli, ale Severus ho nalezne v kuchyni.

Harry stojí u linky. „Udělal jsem vajíčka," říká a ukáže na pánev. Severus si nevzpomíná, že by kdy takovou vlastnil. Také si všimne, že 'Numerologie pro idioty' leží na pracovní desce. Letmo zkontroluje rozviklaný jídelní stůl, jen aby zjistil, že je teď vyrobený z tmavého lesklého dřeva, které se podle jeho názoru snad ani nevyskytuje ve volné přírodě. Všechny nohy perfektně sedí na nerovné podlaze.

„Jsem teď v přeměňování docela dobrý."

„Vypadá to tak... Jak dlouho ti to trvalo?"

„Pár minut. Nebo tak nějak. Dlouho ne."

Severus si poškrábe předloktí. Místo, kde kdysi bolestivě tepalo temné znamení, občas svědí.

„Myslím, že bych to dokázal vrátit do původního stavu, kdybys chtěl."

Lektvarista pokrčí jedním ramenem. „Tenhle je - poslouží."

„Měl bych tě varovat - Zapracoval jsem taky na nohách tvého psacího stolu a vany."

„Ach." Starší muž chvatně zvažuje, zda by se měl bránit kvůli jejímu umístění, ale pokud ho tím Potter nemíní popichovat...

„Posaď se," pobídne ho mladík a kmitá kolem linky.

Severus si všimne, že Potter přizpůsobil novému stolu i vzhled židlí. „... Lepší v přeměňování."

„Jo - přál bych si, abych se mohl vrátit do školy a znovu projít závěrečnou zkouškou. Tady máš. Míchaná vejce ala Potter." Harry naservíruje vrchovatou porci nadýchaných žlutých vajíček na bílém talíři. Vzápětí vedle přistanou i dvě sklenice s džusem.

Severus až do této chvíle jídal z papíru a nápoje si naléval do kádinek. Nevlastní pánvičku, vařečku, talíře nebo dokonce sklenky na džus. „ Řekni mi, že jsi nepřeměnil i jídlo."

Harry postaví na stůl ještě podnos plný toustů a skleničku marmelády, aby byla jeho nabídka kompletní. „Nee. To bychom měli slaninu. No tak, najez se."

Lektvarista zvedne jemu neznámou stříbrnou vidličku a s pozvednutým obočím vzhlédne k Potterovi, který je ovšem z ničeho nic až příliš zaměstnán roztíráním marmelády na toust a odmítá jeho pohled opětovat.

Severus ví, že mezi nimi visí spousta věcí, o nichž by si měli promluvit. Probrat otázky týkající se povahy jejich současného vztahu i budoucnosti. Také je časem určitě všechny položí - až na to, že právě v této chvíli je podivně, dokonce až mimořádně uklidňující sledovat, jak Potter baští vajíčka, přikusuje toust s trochou marmelády - a pak se kochat jeho výrazem, když mladík smíchá v ústech chuť vajec a džemu, a rozhodne se, že na tento nápad ještě nedozrál ten správný čas.

Oba mlčí.

****

Přestože je teď Potter odpočatý a sytý a po obloze zalité sluncem se honí jen pár obláčků, ani jeden z nich se nezmíní o nějakém odchodu.

Rutina. Snídaně, mytí, česání, oblékání, kontrola kotlíků-

„Tohle všechno jsou lektvary?"

„Tento ne."

„A co to je?"

„Cukrová směs do lektvaru pro malá zvířata, aby jim chutnal. Přidám ho na závěr."

„Když říkáš malá zvířata - nemyslíš děti, že ne?"

Vyběhnout ven do kůlny s dodávkami-

Osrik, jak se ukáže, není kluk.

„Hedviko! Nemůžu tomu uvěřit - Hedviko! Myslel jsem, že jsi- ty jeden příšerný bastarde, ukradls mi sovu! Pojď ke mně, děvče-"

Severus založí ruce a sleduje, jak se Potter muchluje se svou sovou. Klínek je pozoruje ze svého bidýlka a jeho nesouhlasný výraz hovoří za vše. Snape se na něj zamračí. „To ty jsi ho sem přivedl. Pottere - dej pozor na jeho - její - křídlo. Zahojilo se teprve před pár týdny."

„Měla ho zlomené?" ptá se mladík. „Ty sis polámala křídlo, holka?" Harry na svého ptáka mluví, jako by čekal odpověď.

Severus rozdělí balíčky mezi ostatní sovy a cukají mu koutky, zatímco za jeho zády pokračuje bouřlivé vítání a jednostranná konverzace.

****

„Chceš, abych uvařil oběd?" Harry se nepřevlékl zpět do svého zlatého hábitu a nových bot. Pobíhá kolem bos a ještě pořád v noční košili. Z úcty k dennímu světlu k ní přidal jedny ze Severusových kalhot.

Lektvarista na svém pracovním stole v koupelně pečlivě roztírá scvrklofík. Oblékl si na to jen košili. „Nejsi domácí skřítek."

„Já vím. Ale ty jsi - zaměstnaný - a já nemám co dělat. Už je to nějaký čas, co jsem pro někoho vařil, tak-"

„Kde ses naučil vařit?"

Většinou z knížek. A od tety," zašklebí se. „Jenže v jejím pojetí znamená slovo 'okořenit' vrazit do toho celý kýbl soli. Tak mám něco nachystat?"

„Nemám hlad."

„A co čaj?"

Severus jednou přikývne.

O pár minut později mu Potter přináší kouřící nápoj. Jelikož má Snape špinavé ruce, položí mu Harry šálek i konvici do ohbí lokte a zase zmizí.

Lektvarista ho slyší šmejdit po domě. Jako by se dotýkal jednotlivých věcí, prohlížel je, otevíral šuplíky-

Když je Severus hotov s přípravami, opláchne si ruce a usrkává už skoro studený čaj. Je dochucený jen malým množstvím mléka - přesně, jak ho má rád.

****

Umyvadlo v koupelně je opravené, stejně jako prostřední police ve skříňce.

Potter tiše dýchá do polštáře. Působí tak nevinně.

Severus náhle pocítí touhu probrat ho a dožadovat se vysvětlení, co přesně tady dělá. Musí mít nějaký postranní motiv. Co může chtít? Harry má přátele - úžasné pohledné čarodějky a kouzelníky, kteří ho jistě zahrnují city, pozorností a dary.

„... Co se děje?" Jedno zelené oko se otevře.

Lektvarista si uvědomí, že zírá - možná už nějaký ten čas. „Nic."

„Víš, v čem je léto speciální? Odpoledne přímo vybízí ke zdřímnutí. Slunko mě uspává." Jeho hlas je trochu chraplavý.

„A není to vším tím přeměňováním?"

„Děláš si srandu? Mohl bych ti vyrobit zámek a necítil bych únavu."

„Skutečně."

Potter se na něj zdola ušklíbne. Malátně se překulí a Severus letmo zahlédne nahou kůži v místě, kde se mladíkovi vykasá košile. Kalhoty Potterovi příjemně sedí kolem boků, ale jsou také příliš dlouhé. Manžety na nohavicích se mu rozlévají kolem kotníků. „Chceš zámek?"

„Nijak zvlášť. Jen si představ to uklízení."

„Mohl by sis pořídit domácího skřítka."

„Nechci domácího skřítka." Někdy v průběhu konverzace si Severus uvědomí, že se jeho hlas přizpůsobil tomu Potterovu.

„A co chceš?"

„...Jak laskavé, že se ptáte, pane Pottere."

„Zabilo by tě, kdybys mi zase říkal Harry?"

„Co tady děláš?" zašeptá ochraptěle Severus.

„Chceš, abych šel?"

„To jsem neřekl."

„Tak něco pověz... Jsi tak tichý." Potter se natáhne a vezme ho za ruku.

Severus se nechá stáhnout na postel. Ložní prádlo je ještě pomačkané po předchozí noci. „Nejsem, opravdu... Tichý."

„Možná se mi to jen zdá - už je to nějaká ta chvíle." Potter leží na zádech a přitahuje si jednu Severusovu paži k pasu. Prsty jejich spojených rukou se propletou. „Víš... Měli bychom oslavovat. Vím, že ještě pořád není oficiálně po válce, ale..."

„Neměl jsem náladu." Severus usoudí, že jelikož mu Potter vzal polštář, je jen spravedlivé použít jako náhradu mladíkovo břicho. Z Potterova těla sálá horkost, jakou se mohou pyšnit jen ospalci. Lektvaristovi visí nohy přes okraj postele, i když pokrčí kolena.

„Ani já ne." Harry mu volnou rukou prohrábne vlasy. „Šedivíš."

„Jsem velmi starý."

Harry ho jemně víská. „Úplná vykopávka," potlačí zívnutí.

„Nudím vás, pane Pottere?"

„Ne," prohlásí mladík a vyplázne jazyk. „Máš pohodlnou postel," zamumlá a pak zavře oči. „Prostě tady zůstanu ležet až do konce svých dní. Nevadí?"

Severus si představí Pottera, který spí celá desetiletí a obrůstá vinnou révou, už mu šediví vlasy a Weasleyovi ho ukládají do skleněného boxu a drží u něj nepřetržitou stráž. „Zasloužíme si odpočinek."

„Říká pan Koupil jsem dům a začal podnikat."

„Za prvé - ten dům není nic moc. A za druhé - nejedná se o nějak zvlášť výnosné podnikání."

„Ale aspoň něco děláš. Já půl dne prospím. Někdy i víc. Nic jsem nedokázal."

„Víš - já tohle všechno stejně dělám naschvál." Severus slyší vlastní hlas rezonující na Potterově břiše.

„Co?"

„Nic tvého nepřítele nerozzuří víc než úspěch. Zní to dobře, nemyslíš? 'Copak jsi prováděl, ty starý umaštěný zrádce?' 'Trávil jsem čas na pobřeží renovací domu'-"

„Víš, že lidé už o tobě smýšlejí jinak."

„Ne, nesmýšlejí."

„Ale ano, smýšlejí."

Vážně neexistuje důvod, proč Potterovi vyvracet jeho bludy. „Dobrá."

„... Jsi v pořádku?"

Severus chce odpovědět 'ano'.

„Dáš si se mnou šlofíka?"

Protentokrát to udělá.

Predchozi_brk.png
Dalsi_kanka.png
      
KOMENTOVAT v návštěvní knize
       
   
   
   
   
   
   
   
11.05.2013 14:40:19
Slimca75
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one