Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Tolik se ti po mně stýská? - 6.kapitola + Epilog

   
Autorka:
 
Calligraphy

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: slash, sex (18+)

   

A je to tady - poslední kapitola další povídky. Jsme se Sevy moc rády, že jste s námi vydrželi až do samého konce a že vás náš malý překladatelský experiment zaujal. Nesmírně nás potěšil každý povzbudivý komentář, každý názor - bez nich by se nám pracovalo daleko hůř a měly bychom rozhodně méně důvodů k úsměvu. :-). Jste opravdu skvělí a doufám, že se časem opět setkáme u nějakého dalšího dílka. Budeme se těšit!

Dnešní - závěrečný díl věnujeme vám: bacil, Blesk, CasiopeaW, cim01, Coretta, grid, Janpis, Mája, Margot35, patolozka, POPO, Profesor, Sanasami, Saskya, Sfinga, Sitara, Tesska, weras, xMononoke, Zuzana

Mé nekonečné díky patří samozřejmě i Sevy- parťačce a betě na jedničku s hvězdičkou. Děkuji, Sevyku, vážím si tvé práce i nasazení!

Vaše Slimča!

   

****

Happy Birthday, Snarry! by tripperfunster
      

Severus zabere sotva na hodinu.

Potter - může spát. A spát. A spát. Jako by spánek celý život odkládal a teď si konečně začal užívat nahamouněný čas. Když někdo použije slovo 'šlofík', rozhodně příliš nevystihuje stav naprostého bezvědomí, v němž se právě nachází Harry.

Lektvarista sesbírá poštu shromážděnou na okenním parapetu, jehož povrch před časem opatřil lehkým lepicím kouzlem, aby odsud nic neodfoukl vítr. Všechny vzkazy jsou až do posledního adresované madame Patricii Velkolepé, výrobkyni lektvarů. Křestní jméno si Severus zvolil po babičce a příjmení převzal po své oblíbené profesorce z dětství. Ženská identita se mu jevila vhodnější i kvůli statisticky prokázané skutečnosti, že čarodějky - lektvaristky prodávají své zboží daleko lépe než kouzelníci. Navíc - když jsou vzorky vlasů použitelné do Mnoholičného lektvaru vyhrabané z popelnice stojící kdesi v zapadlé uličce za dámským salonem krásy, je jen logické, že nejspíš narazíte na něco ženského.

Sovy přinesly dvě nové objednávky, jednu zprávu s příslibem brzké platby od zákaznice, které nedávno poslal Znehybňující lektvar, a nakonec ještě podivně stylizovaný úřední dopis podepsaný jemu neznámými iniciálami. Severus si nad posledním listem povzdechne. Snadno si z něj vyloží skryté narážky na Měsíc a na okamžik se zamyslí. Pak odepíše: 'Ano, vaříme Vlkodlačí lektvar'. K odpovědi však připojí ještě zmínku o skutečně nekřesťansky vysoké ceně medikamentu, to pro případ, že by se jednalo o Lupina. Přijme i zbývající dvě zakázky - rozsáhlou objednávku lektvaru na hubení smrtiplášťů*), kterýnepoškozuje tkaniny, a - světe, div se - další jed na krysy.

Když se Severus na židli trochu nakloní na stranu, zahlédne skrze dveře do ložnice kousek Potterových nohou.

****

Potter se probudí tak akorát k obědu.

Mají kuře, těstoviny a mrkev. Severus by rád nabídl i lahev vína, kdyby nějakou našel.

„Je to výborné. Nevěděl jsem, že umíš vařit."

„Vypadá to, že máme jednu společnou dovednost."

„Nikoho neoklameš," prohlásí Potter s pozvednutým obočím. „Právě jsi mi složil zakuklený kompliment."

****

„Co obvykle děláváš po obědě?"

„Pracuji."

„A potom?"

„Pracuji. Spím. Když si obzvlášť troufám, mohu dokonce číst. Nebo se napít."

„Brzdi! Taková divoká jízda by mě mohla zabít." Potter se zapře o opěradlo a balancuje pouze na dvou nohách své dřevěné židle, zatímco sleduje Severusovu činnost. „... Víš... Můžu odejít, kdykoliv si budeš přát. Nechci obtěžovat."

„Už jsem na vaši přítomnost poměrně zvyklý, pane Pottere."

Severus krájí, seká, drtí - trochu staromódně -

„Chyběl jsi mi."

„Ty mně taky," řekne Potter. Široce se usměje a z ničeho nic i s židlí přepadne dozadu.

****

„Tim..." jódluje Potter napříč celou stupnicí.

„Finnegan. Zatracený Finnegan - následující slovo je Finnegan."

„Pamatuju si slova - jen tě ohromuju svým hlasovým rozsahem."

„To sotva. Leda bys byl schopen přeměnit si hrdlo - což bych ti neradil, dokud popíjíš - ani kdykoliv jindy, když už jsme u toho -pokud ovšem neznáš nějakého kompetentního lékouzelníka - a i tak - kdybys ho změnil, poznával bys pak svůj vlastní hlas? Nebo bys měl pořád pocit, že ti někdo stojí za zády a mluví místo tebe..." Severus zamrká. „Co?"

„Já nevím. Kolik jsi toho měl?" Potter trochu zavrávorá.

„Dvě."

„A kolik si obvykle dáváš?"

„Jednu. Nemám žádné bonbony. Jsi příšerný zpěvák."

„Ty nejsi o moc lepší."

„Ovšem já, pane Pottere, v sobě mám dostatek studu. Ty ne. Klidně by ses předváděl před celým světem a zpíval - no jako teď." Severus se posadí na svůj nově přeměněný gauč. Na jeho žádost je černý a čalounění na dotek připomíná jemný semiš nebo drsnější samet.

„Jediní lidé, kteří mě kdy slyšeli zpívat, jsi ty anebo možná ještě nějaký šmírák, co tajně poslouchal s uchem nalepeným na dveře nebelvírských chlapeckých sprch."

„Takže každý umaštěný perverzák v Bradavicích? Tak to jo!"

„Hm, od této chvíle budeš jediným umaštěným perverzákem, kterému kdy zapěju."

„Omluv mě na okamžik, jen si tady omdlím. Ach - ne - chtěl jsem říct, dej si ještě." Severus se natáhne pro lahev svého speciálního likéru, který mu vzápětí mizí z dosahu. „Pottere!"

„Už ani neudržíš sklínku."

„A ty ano?"

„Jsem v pohodě." Potter se podepře. „Můžu si sednout k tobě?"

„Je to tvůj gauč," odpoví starší.

„A tvůj domek."

„Tvůj gauč v mém domku - jsi v mém domě - měl bys se mnou sedět na svém gauči," míní Severus.

Potter se k němu svalí. „... Netušil jsem, že ten kus nábytku tolik vydrží. Asi budu něco jako - jeden z nejsilnějších kohokoliv - vyrobil jsem ti gauč," prohlásí přesvědčeně.

„Tvůj gauč! Můj domek."

„Dám ti ho. Jako dárek."

„K narozeninám?"

„Jsou to mé narozeniny, ne tvoje." Potter se přisune blíž.

„No a co?"

„Kdy ses narodil ty?"

Severus se zamračí. „Devátého ledna."

„Propásl jsem to, když jsme byli zavření," zachmuří se Potter. „Musím ti něco pořídit."

„Nemám místo na další gauč."

„Nebude to gauč. Vymyslím něco pořádného. Ne, že by tohle nebylo fajnové, zvlášť na první pokus. Nikdy předtím jsem pohovku nedělal."

Severus sleduje Potterova ústa a je naprosto uchvácený. „Ach?" Dál se nedostane.

****

Není to hezké.

Dobrá - Potterovi, který má velice podivný smysl pro estetiku, to tak může připadat. „Sundej - je." Severus těžce oddechuje a potahuje za nevítaný kus látky.

Konečně Harryho vysvobodí z kalhot a prohlíží si mladíkovo břicho, které je snad ještě bledší než zbytek těla. Snape se chopí příležitosti a olízne kůži kolem pupku. Chutná trochu slaně.

„Ach, prosím," žadoní Harry s rukama zabořenýma do Severusových vlasů a ve chvíli, kdy mu starší kouzelník strhává z jedné nohy nohavici, ztratí rovnováhu. Pro Snapea je to perfektní příležitost, aby svého mladšího milence povalil na gauč a zmocnil se jeho rtů. Když se k nim Severus přitiskne, Potter mu vnikne jazykem do úst a s hrdelním vrčením plným touhy mu je plení. Polibek je vlhký, chaotický a zoufalý. Nedočkavé prsty trhají knoflíky Severusovy košile a rozparek na kalhotách. „Postel?"

„Tady." Severus Pottera pevně obemkne nohama i pažemi, skloní hlavu a zaboří tvář do ohbí Harryho krku, kde se sytí jeho vůní.

„Kousni," zanaříká mladší kouzelník.

Severus se snaží trochu zpomalit, být opatrný. Nejprve oždibuje nabízenou šíji, pak vnitřní stranu Potterova zápěstí, nakonec sevře v zubech ztuhlou růžovou bradavku. Potter se při tom bolestivém štípnutí napne, vyrazí boky proti Snapeovu břichu a s tichým zanaříkáním proplete jejich prsty. Lapá po dechu a škube sebou, zatímco lektvaristova tak často krutá a sarkastická ústa pečují o jeho tělo a tiší bolest, kterou před chvílí sama způsobila.

A pak ho Harry z ničeho nic začne tahat nahoru, dokud Severus nesedí vzpřímeně, „Bude tě z toho bolet koleno?" ptá se mladík.

Do Severusovy mysli pronikne skrze opar vzrušení podivná myšlenka. „Ve skutečnosti - už mě vůbec nebolí. Ne od-"

„Prima." Potter nepatrně švihne prsty a Severus ucítí v útrobách neodbytné mazlavé teplo.

„Kde ses to kouzlo naučil?"

„Mám ho z knížky. Kdo by to byl řekl, že je literatura taky k něčemu dobrá?" odpoví mladík se samolibým úsměvem.

Severus mu ho velmi efektivně smaže z tváře - nasedne na mladíkův napjatý penis. Ucítí při tom jen nepatrné pálení, když Harry vyrazí vpřed.

Jejich pohyby jsou neohrabané, ano. Těžkopádné. Lektvaristu dokonce napadne slůvko 'nedůstojné'. Vůbec nedokážousladit rytmus.

Je to fantastické.

„Skvělé."

Tak dobře, skvělé - to by mohlo souhlasit. „Tvůj gauč potřebuje čelo," zaúpí Severus, zatímco se opírá o Potterovu hruď.

„Kritizuješ - pcha." Harry mu rukama drtí boky a přitahuje ho při každém výpadu, dokud do něj Severus nenaráží.

V krbu nehoří oheň, a tak místnost osvětluje jen lampa stojící poblíž lektvaristova psacího stolu. Pohovka se houpe a otřásá v rytmu milování. Severus přemítá, zda ji Harry přeměnil z nějakého kusu nábytku, který strukturou materiálu odpov-

Nohy na pravé straně gauče vypoví službu a oba zaneprázdnění muži se s hlasitým žuchnutím ocitnou rozvalení na podlaze jídelny. Jejich nezadržitelný pád je doprovázen nelidským výkřikem, za jehož původce Severus označí Harryho, i když všechny důkazy svědčí v pravý opak.

„Au."

„Promiň - jsi-" Harry má tu drzost málem se udusit smíchy. „Jsi v pořádku?"

„Ne. A pokud se chceš vyhnout kruté odplatě, měl bys raději rychle dokončit, co jsi začal. Ovšem nějakým méně krkolomným způsobem než před chvílí, řekl bych," upozorní Severus a přetočí se na záda.

„Víš, stačilo by přiznat, že se ti to takhle dole víc líbí," směje se Harry.

V odpověď Severus založí ruce a zvedne kolena. „Kdybys byl tak laskav," protáhne.

Podlaha z tvrdého dřeva pod Snapeovými zády je - měkká? Celou jídelnu teď pokrývá vínově rudý koberec. Harry se vyškrábe nad Severuse a políbí ho na tvář, na čelo, na rty-

Do svého milence vstoupí jemným tlakem, jenž není doprovázen žádným nepříjemným třením, jen kluzkým pocitem naplnění. „Harry?"

„Severusi," odpoví Harry a lektvarista v té chvíli nedokáže říci, zda ten podivný svit v mladíkových očích způsobuje nějaká emoce nebo jen vypitá starorežná.

„Taháš mě za vlasy."

„Ach - Bož - promiň."

Harry posune dlaň a omluvně prohrábne hebké a až na pár stříbrných nitek černé prameny.

„To neznamená, že máš přestat," zamračí se starší muž a pak se oba vrhnou do víru vášně. Potter do něj horečně přiráží, Severus se prohýbá v bedrech a vychází vstříc mladíkovu neúnavnému plenění. Harry zvládá dráždit každé citlivé místo lektvaristova těla - potem zvlhlou dlaní se mezi jejich přitisknutými břichy věnuje Snapeově dychtivé erekci. Nemusí se příliš namáhat. Každé polaskání naběhlého mužství vynáší Severuse výš a výš, blíže ke slastnému zakončení.

„Jeď - jeď - jeď," povzbuzuje Pottera, dokud se to slovo neslije v pouhé přiškrcené úpění někde v hloubi jeho krku, pak napne svaly na nohou a se sladkým pocitem vyvrcholení potřísní milencovu zaťatou pěst.

Ach, stálo to za to.

Harry zdvihne mazlavé prsty k ústům a špičkou jazyka objede jejich konce. Pravou bradavku má zarudlou předchozí Severusovou péčí. Teď už uspokojený lektvarista k ní natáhne ruku a jemně za ni zatahá.

Harry si s výkřikem přitlačí jeho dlaň k hrudi a v extatickém oparu se divoce noří do tepla druhého muže, dokud nezkolabuje do ochotné čekající náruče.

Ještě dlouho poté se ani jeden z nich nepohne.

****

„... Budou mě potřebovat kvůli-" Potter zmlkne a povzdechne si. Pak pokračuje, ale s určitou obezřetností, jako člověk, který se prodírá hustým křovím. „Lidi právě teď potřebujou Chlapce, který přežil. Ne - Já vím, že pro mnoho z nich jsem jenom něco jako symbol. Ale symboly jsou důležité. A pokud to pomůže Bradavicím - pokud to pomůže Svatému Mungovi - budu se každý víkend ukazovat a budu mávat a nechám si potřásat rukou. To jim dopřeju. Ale... Zasloužím si taky žít. Když si odbudu povinnosti." Harry zírá na lampu nad postelí. „Je mi pětadvacet, víš? Už mám načase."

Snape pozvedne obočí. „Načase?" zopakuje.

„Načase najít si vhodného přítele."

„Netuším, proč si myslíš, že bys ho měl hledat právě tady."

„Mizero."

****

Severus probudí Pottera svou noční můrou. Je ukolébán do spánku polibkem.

****

Potter neodchází.

Zůstává v domě až do dříve zmiňované soboty, kdy na sebe navlékne zlatý hábit a řekne Severusovi, že se vrátí, jak nejdříve to půjde.

Lektvarista, který je poprvé po dlouhé době zase sám, se rozhodne podniknout výlet do města a pod vlivem Mnoholičného lektvaru tam nakoupit nějaké potraviny.

Při té příležitosti si v pekárně čaj a listuje výtisky Denního věštce z posledních dní. Zprávy nejsou nijak zvlášť zajímavé, dokud se nedostane zhruba do poloviny týdne, kdy palcové titulky hlásají:

CHLAPEC, KTERÝ PŘEŽIL - POHŘEŠOVÁN!

Článek pod nimi líčí veskrze poutavý příběh o šesti nevysvětlitelně zmatených bystrozorech, ukradeném koštěti, otevřeném okně, narozeninovém večírku bez oslavence a o jednom ztraceném zachránci kouzelnického světa. Jediné oficiální vyjádření zní 'bez komentáře', ale jinak se ze všech stran šíří divoké spekulace. Doprovodná fotografie zobrazuje netknutý narozeninový dort a pár silně roztrpčených hostů.

Čtvrteční odvážná otázka zní:

KDE JE HARRY POTTER?

Noviny citují dva hlavní experty (o jejichž specializaci se nikdo nezmiňuje), kteří se shodují, že Harry Potter byl s největší pravděpodobností zajat Smrtijedy. Jeden tvrdí, že je Potter mrtev, zatímco druhý připouští možnost, že žije a únosci jej hodlají vyměnit za imunitu nebo propuštění vězňů.

Páteční vydání vyznívá poněkud pochmurněji:

CHLAPEC, KTERÝ ZŮSTAL - NAŽIVU?

Může se pochlubit rozhovorem s mudly, kteří mladíka vychovali, a s Remusem Lupinem, jeho kmotrem-

„Zbožné přání."

Autor k tomu titulu dodává, že se v Lupinově případě jedná o 'adoptivního kmotra'.

 Podle Severusova názoru je možnost vybrat si a osvojit kmotra naprostým popřením podstaty celého léty prověřeného systému.

Lupin reportérům sděluje své skálopevné přesvědčení, že Pottera získají zpět.

Nicméně, když to Severus shrne, nejvíc se mu zamlouvá dnešní titulek:

POTTEROVSKÁ DETEKTIVKA.

Ministerstvo v něm podává oficiální komentář: 'Tento případ řešíme.' Noviny zpovídají jednoho ze zmatených bystrozorů, jenž plačtivě přiznává, že si vůbec nevybavuje události předcházející tomu 'hrozivému útoku'. Článek rovněž dává lidem pramalou šanci, že by se Potter mohl objevit na plánovaném odhalení památníku válečných veteránů v Ottery St. Catchpole.

„Ještě čaj, slečno?"

„Ach - ne, děkuji." Severus poskládá noviny a prohlédne si vlastní ruce, aby se přesvědčil, že ještě nezačala zpětná přeměna.

„Je to napínavé, co? Všichni nosíme zlaté stuhy, dokud ho nenajdou - bůh žehnej jeho ubohému srdci," zamlaská majitelka podniku a potřese hlavou.

Teprve později, už s plnou náručí balíčků, si Severus dovolí přemýšlet o místnosti plné Harryho přátel a takzvané rodiny. Před očima se mu odvíjí scéna vycházející z obrázku v tisku. V duchu vidí i Harryho, jak se v jakési tmavé místnosti převléká do svého zlatého roucha. Pak dorazí lektvaristova sova - přesměrovaná kým?

Harry tenkrát věděl, že musí jít na oslavu narozenin - svých vlastních narozenin.

A místo aby jen přijal poslaný dárek a nechal to plavat, rozhodl se postavit šesti bystrozorům, spáchat drobnou krádež a pronásledovat Severusovu sovu, Merlin ví jak-

Vybral si Severuse.

****

Potter se objevuje na prahu v osm hodin a třicet tři minuty večer. Nese si malý kufřík.

„Máš hlad?"

„Jako vlk. Nemusel jsi na mě čekat. Ani jsem nepočítal, že něco nachystáš."

„Doufal jsem, že tě zítra výčitky svědomí donutí vařit na oplátku. Musím vyrobit várku léku na vdovské prokletí."

„Vidíš? Věděl jsem, že potřebuješ domácího skřítka. Nebo alespoň pomocníka. Rozhodl jsem se, že ti vyrobím nádobí. Chybí ti."

„Jedna sada by se možná hodila," připouští Severus. „Jaký - jsi měl den?"

Potter se posadí ke stolu. „Dlouhý," povzdechne si. „A ty?"

Po chvíli oba zjistí, že jsou v mluvení o nákupech stejně zdatní jako v tlachání o jídle. Pokud se jídlo a nakupování zkombinují, konverzace plyne velmi hladce.

„Ten útes..." nadhodí Potter, „je z dostatečně silného kamene?"

****

Severus se probere s něčí hubenou nohou natlačenou mezi své vlastní. Na hrudi mu spočívá cizí ruka.

Ještě pořád mu to připadá jako nějaký povedený vtípek. Harry leží v jeho posteli a tiskne se k němu tak těsně, až lektvarista cítí tlukot jeho srdce.

„Vzbudil jsem tě?"

„... Ne."

Ruka se trochu odsune, takže se bříška Harryho prstů letmo dotýkají Severusovy kyčle. „Nevadí?"

„Nevadí." Severus cítí vzadu na krku horký dech a odolává nutkání zaúpět. Konečky prstů vklouznou pod kabátek pyžama a pálí ho na nahé kůži.

„A tohle?"

„Taky ne," vydechne lektvarista. Potterovo koleno se vtlačí hlouběji mezi jeho vlastní a neposedná ruka přejíždí vzhůru a zase dolů.

„Zbožňuju tvé břicho. Rád se ho dotýkám." Harry se otře tváří o Severusův krk a povzdechne si. „Tvé břicho mi chybělo."

„... Není na něm nic zvláštního."

„Je to tvá nejměkčí část."

„Líbí se ti jen proto, že ti dovolím, aby ses ho dotýkal."

„Ne. Líbí se mi a ještě navíc mi dovolíš, abych se ho dotýkal... Podíváš se na mě?"

Severus se přetočí na záda.

„Pomohlo by, kdybys otevřel oči," podotkne Harry.

Lektvarista mu vyhoví. Strop nad Harryho hlavou osvětlují sluneční paprsky. Skoro černé mladíkovy vlasy trčí na všechny strany. Jizva na jeho čele vypadá jako klikatá bílá čára. Teplo sálající z postele mu zbarvilo tváře do červena. „Zdravím, pane Pottere."

„Nazdárek, profesore - teď bych ti vlastně měl říkat mistře Snape, že?" Jeho smaragdové oči září dokonce i v šeru ložnice.

Potter se podepře na lokti a přeběhne prsty po citlivé pokožce.

„Mistře - na to bych si i dokázal zvyknout."

„Sklapni," zasměje se Potter a zaboří tvář do Severusova ramene. „Dobré ráno."

„Ano. To je."

****

Harry si hraje se svou sovou, píše dopisy, pomáhá v kuchyni a přemění mu sadu sklenic na nápoje, vedle níž by kdejaká profesionální práce bledla závistí.

„Tohle všechno opravdu nepotřebujeme."

„No jo. Nechal jsem se unést. Jenže jakmile jsem zjistil, jak na to... Možná některé z nich někomu daruju. Jednomu ze svých bystrozorů dlužím omluvu."

„Pročpak?"

„No... Měli jsme všichni takovou debatu o tom, že sem chodím. Chtějí vědět, kam mizím. Všichni byli naštvaní, padala silná slova, sem tam prolétlo i nějaké to kouzlo- Na jednoho z nich jsem byl trochu tvrdý. Ale člověk si musí nastavit hranice. Můžou mě hlídat, dokud jsem v Bradavicích - ale sem mě zkrátka budou pouštět samotného. Mimochodem - dozvěděl jsem se, že tvůj dárek mi nechala doručit ředitelka. Říkala, že od tebe očekává dopis, takže minimálně jedna osoba ví, že jsme my dva pořád v kontaktu. A požádala mě, zda by ses tentokrát mohl v adrese vyhnout oslovení 'Velká uječená harpyje'.

„Copak to není její křestní jméno?"

****

Severus se zahledí na úvodník Denního věštce. „Žij tady."

„... Budeme se muset připojit k letaxové síti."

„Souhlasím."

„Tak jo," řekne Harry a pokračuje v přeměňování sady hranatých brčálově zelených a jako papír tenkých talířů.

O deset minut později se Potter rozchechtá.

****

Existuje mnoho věcí, o nichž spolu nemluví.

Severuse jakákoliv zmínka o řediteli dohání k zuřivosti, rozmrzelosti, nebo k záchvatu tichého osamělého pláče - v závislosti na kontextu. Témata jako ministerstvo, válka, procesy se Smrtijedy - díky všem se cítí nesvůj a není schopen vést slušnou konverzaci.

Ani Potter nemluví rád o Albusovi. Rovněž nenávidí diskuse o válce, ministerstvu, bystrozorech, Smrtijedech, bývalých Smrtijedech, svých rodičích, Dursleyových, Pobertech, svých školních letech v Bradavicích, Remusi Lupinovi, Siriusi Blackovi, Weasleyových- „Nelíbí se mi, když musím o kterémkoliv z nich přemýšlet, zatímco jsem tady."

„No, tím se vše vysvětluje."

„Ne - to je jako - jako - vnější svět je tam venku - a my jsme tady. Nemám rád, když se ten druhý svět dostane dovnitř... Řekl jsem Ronovi a Hermioně, že s někým žiju. Tvrdí, že ze mě mají radost. Něco se doneslo i Remusovi. Chce se seznámit s 'mým vyvoleným'."

„Uf. Tak bys mě nenazval!"

„A kdo říkal, že mluvím o tobě?"

Snapepo něm hodí polštářem. Teď už jich vlastní slušnou hromadu, skoro ve všech barvách. Některé mají dokonce střapce - jedno z Potterových přeměňovacích stadií. Moc parády nenadělají, ale slouží jako perfektní munice.

****

Zájemce o Vlkodlačí lektvar se ozve znovu a přidá otázku-

„Tohle je směšné."

„Proč?" zajímá se Harry.

„Protože, Pottere, se Vlkodlačí lektvar nedá skladovat. Chtějí množstevní slevu - Sice bych ho mohl uvařit čtyřicet dávek, ale jen tehdy, pokud by měli přístup ke čtyřiceti vlkodlakům, co ho okamžitě vypijí..." Severus zamrká. „Přece si nemyslíš - to určitě ne."

Potter se k tomu problému staví opatrně. „To je spousta vlkodlaků."

****

Je to skutečně spousta vlkodlaků. Madame Velkolepá se se čtyřmi z nich setká v zadní části jedné z nejzchátralejších putyk v Obrtlé ulici. Jistý 'Lord' se zjevně rozhodl, že by mohl ve svém vlastním zájmu mít pod kontrolou jisté klíčové osoby v jistých organizacích. Určitá skupina vlkodlaků, pevně spjatá s oním 'Lordem', mu velkoryse věnovala vysoce nakažlivé sliny a vše, co pak museli jeho přisluhovači učinit, bylo naočkovat jimi dotyčné klíčové figury. Pak byli všichni vydíráni. Někteří se nechali zmanipulovat - jiní ne.

Během schůzky s lektvaristou trvají na jeho naprosté mlčenlivosti. Dokonce mají tu drzost použít na něj neurčité výhrůžky ohledně jeho života, jako by Severus nevěděl, že třímá v rukou společnou budoucnost té podivné smečky. Všichni také svorně nenávidí ostatní vlkodlaky.

Severusovi se okamžitě zalíbí.

Nabídne jim už ne tak přemrštěnou cenu za dávku.

Oni přijímají.

****

„Týden vaření za cenu třicetidenní práce. Vypadá to na dobrý měsíc."

„A co budeš dělat s jeho zbytkem?"

„Věnovat se výzkumu. Své první lásce."

„Zabíjení draků?"

„Kdo ví."

„Jeden by řekl, že bys mohl... Tady nebude na práci zrovna moc místa."

„Budu si někde muset pronajmout nějaké prostory. Není možné, aby nám před domem korzovali vlkodlaci, kteří si potřebují vyzvednout svou dávku."

„Mohli by se dopravovat letaxem přímo do tvé laboratoře," usmívá se blaženě Potter.

„Ano, pokud bych nějakou..." Severus vrhne na svého společníka postranní pohled.

„Něco jsem ti vyrobil. Možná bys chtěl zkontrolovat zadní východ, hm? Všechno nejlepší k předčasným narozeninám!"

Severus se ani neobtěžuje vysvětlováním, že jeho dům nemá žádný zadní východ - protože zkrátka ví, že až se podívá správným směrem, prostě ho tam najde. A mimo to- „Vysekal jsi ho do skály?"

„Mělo by to být perfektní - až na větrání. Říkal jsem si, že tuhle drobnost bys možná raději zařídil sám. Nakonec, budeš to ty, kdo bude tam uvnitř dýchat. Pokud bys potřeboval víc místa - stoly - police - můžu se o ně postarat."

„Jako ses postaral o gauč?"

„Postaral jsem se o gauč! Dneska vypadáš dobře, vykoupej se se mnou."

****

Harry se v domku zdržuje zhruba stejně často, jako tam není. Po Chlapci, který přežil je stále vysoká poptávka. Každý týden dojde k nějaké hádce - ať už se jedná o jeho přidělenou stráž, které se musí pravidelně vyhýbat, když se chce dostat zpět do domku, o ředitelku, Weasleyovy, Lupina - o jeho neustálé mizení.

Severus odmítá většinu žádostí pro madame Velkolepou. Zařizuje si laboratoř (jeskyně se spoustou plochých výstupků a menším počtem docela solidních polic) a investuje do několika nových kotlíků.

Potter si osvojí zvyk nechávat mu na krbové římse hrst mincí, kdykoliv se na čas objeví. Pokaždé zamumlá cosi o tom, jak nerad s sebou tahá drobné. Ani jeden z nich nerozmazává skutečnost, že se za 'drobné' dají považovat všechny kouzelnické peníze. Jedná se o Potterův způsob, jak přispět do domácnosti i něčím jiným než jen otřesně přezdobenými koberci, záclonami a ručníky. Severus to tak má raději, než když Potter tajně podstrčí peníze do plechovek pod dřezem, a způsobí tak dokonalé zmatky v účtech.

Ne, že by mu vadilo být špinavým tajemstvím Harryho Pottera. Rozhodně to považuje za lepší variantu, než třeba přijít o Harryho, nebo si nechat spílat od Weasleyových - ale je mu jasné, že Pottera už takové uspořádání pomalu zmáhá.

K něčemu se schyluje. Cítí to v kostech.

****

„Musím jít."

Severus sleduje Potterovo zápasení se zlatým hábitem - občas je rudě lemovaný, jindy zase lesklý - a neptá se, kam se mladík chystá. Nechce vědět ani to, kdy se vrátí. Nepochybuje, že kdyby se jejich role obrátily, Harry by to z něj bez obalu páčil. On sám se však zmůže maximálně na: „Vařím dnes večer pro dva?" Nejedná se o příliš rafinovanou otázku, Potter ho má prokouknutého skrz naskrz, ovšem předstírá, že to tak není.

„Ano," odpoví Harry. Nebo také: „Dneska jsem na řadě já." Pokud zní odpověď ne, tak jako dnes, prohodí něco jako: „Nee. Budeš mít celý dům pro sebe. Nepořádej žádné divoké večírky a pokud si pozveš některé ze svých ostatních kluků, řekni jim, aby do půlnoci vypadli."

„Nebo co?"

„Nebo je vyhodím."

„Je to můj domek," prohlásí Snape, jen aby trochu rozvířil kalné vody.

„No, pak prostě uspořádám převrat, to zvládnu levou zadní, svrhnu ministra a prohlásím se císařem. Domek tak bude patřit mně a vyrazím si z něj, koho budu chtít," rozhodne Potter. Očarované boty mu těsně obemknou kotníky. „Pokusím se vrátit, co nejdřív to půjde."

„Je to tvůj život, Pottere - nepatříš mi." Severus se vrátí ke škrábání svých poznámek.

„... Proč tohle děláš?"

„Co jako?"

„Chceš mě tady, že jo?"

„Ano, pane Pottere, a čím dříve vypadnete, tím spíš se můžete vrátit a zahltit mě vyprávěním o vnějším světě."

Potter vleče koště ke dveřím. Ozývá se drhnutí štětin o podlahu. „... Musíš celou dobu být takový miz..." mumlá si mladík pod fousy.

„Nechám ti večeři v ledničce."

„Nemusíš se obtěžovat."

„Na tom nesejde. I tak budu vařit pro osm lidí-"

„Osm?"

„Zbytek mých milenců."

„Sklapni - umaštěný mi-" zachechtá se Harry a vrzne vchodovými dveřmi. Klapnutí bot, zasvištění koštěte, bouchnutí zavírajících se dveří-

A je ticho. Severus odsune účetní knihu, podepře si bradu dlaní a usměje se.

****

Na jakési dobročinné akci se někdo pokusí připravit Pottera o život. Harry se následující dva týdny ukrývá v domku a odmítá o tom mluvit.

****

Severus by čekal, že jej bude vaření čtyřiceti dávek Vlkodlačího lektvaru zmáhat mnohem více. Možná tomu tak není, protože ho nikdo nerozptyluje, ale v duchu spíš předpokládá, že si z posledního setkání s Voldemortem odnesl pár neobvyklých schopností. Podobně jako Potter, který je bez problémů schopen přeměnit hromádku štěrku na sadu broušeného skla.

Vlkodlaci skrývají tváře pod kapucí a pro lektvar se do laboratoře dopravují v pravidelných intervalech. Nikdy madame Velkolepé neodhalí svou totožnost, ale platí včas.

Severus opět začíná držet krok s odbornými časopisy. Nechá si poslat brožury vytištěné u příležitosti konference 'Eurolektvary'.

„Eurolektvary? Kdy se to koná?"

„V červnu."

„Pojedeš tam?"

„Uvažuji o tom."

„Jako madame Velkolepá nebo Severus Snape?"

„Neměl bych se celý týden dopovat Mnoholičným lektvarem. Budu vystupovat sám za sebe - pokud se zúčastním."

„Nebude to nebezpečné?"

„Inu - člověk se nemůže schovávat donekonečna." Lektvarista si uvědomí, že právě z jeho úst to zní docela podivně. Ale co - možná, že když se jen jedinkrát za život někam vypraví, nebude to tolik bolet.

Nakonec skutečně odešle přihlášku s nabídkou, že na konferenci vystoupí. Sice ještě pořád netuší, jak zabít draka, ovšem ovládá techniky vaření a individuálních úprav vlkodlačího lektvaru. V náhlém návalu optimismu ještě jednou překontroluje zásilku podepsanou jeho jménem, za nímž je připojena poznámka 's doprovodem'.

O týden později obdrží dopis.

Severus Snape přednese úvod do přípravy vlkodlačího lektvaru v neděli v devět hodin ráno v pomocné laboratoři.

„Pošli mi pohlednici," houkne Harry.

„Myslel jsem si, že by sis mohl ve svém rozvrhu vyšetřit nějaké místo a přidat se ke mně."

Potter zamrká. „Je to v červnu."

„Nenapadlo mě, že by si tě měl člověk rezervovat roky dopředu."

„Ne, to jen... Jen to celé proběhne v červnu. Zveš mě, abych s tebou na týden odcestoval - v červnu."

„Možná tě to bude strašně nudit. Ukaž se třeba jen na jeden den, pokud chceš. Nějak tě zamaskujeme - navíc zrovna ve Vídni nebude Harryho Pottera nikdo hledat. Pro Merlina - co se děje?"

Potter se Severusovi pověsí kolem krku a drží se jak klíště.

„Co?"

„Nic... Je hezké vědět, že se mě nechystáš zbavit."

****

Potter odněkud přitáhne vánoční stromek a dvě snítky jmelí.

Severus je od rána do večera týrán ve jménu vánočních tradic.

Štědrý večer stráví v domku. Lektvarista dostane křeslo do laboratoře, pár knih, o nichž se zmínil, že by si je přál, a Pottera s mašlí.

Na vánoce ráno odchází Harry do Doupěte. Vrací se s náručí plnou dárků a jeden z balíčků v pestrobarevném obalu podává Severusovi.

Balík je nadepsán 'Pro Harryho vyvolenou osobu'.

„Co je to...?"

„Ech. To ti posílá - to je weasleyovský svetr. A myslím, že se domnívají, že jsi dívka... Tak se tolik neřehtej. Něco rozbiješ."

****

Jednoho šedivého středečního odpoledne přivede Harry do domku hosta.

Severus není na jeho příchod předem upozorněn. Po dlouhém úmorném dopoledni stráveném v jeskyni si na chvíli odskočí do kuchyně, jen aby neplánovaně přerušil Harryho čajový dýchánek s Lupinem. Harry má na sobě rudý hábit a s nohama křížem sedí na gauči. Vlkodlak je oblečený jako obvykle - v ošuntělém svetru.

„Severusi," ozve se Harry.

Lupinovi se rozšíří oči.

„Otevřu lahev vína," usoudí Severus.

****

Nejde to dobře - ale vyhnou se krveprolití, aspoň tak.

„S obědem si nedělej starosti. Nemám hlad." Potter se odšourá do ložnice a úplně oblečený a dokonce v botách se zachumlá pod peřinu.

****

Harry si při milování jen zřídka volí pasivní roli. Nemá ji tolik v oblibě jako Severus. Předtím a potom potřebuje pevné objetí a má to rád jen tváří v tvář.

Harry si kouše ret.

Severus se pohybuje mučivě pomalu. S houpáním v bocích vstupuje do mladého těla pod sebou a vyplňuje ho tak jemně a kompletně, jak jen dokáže.

„Trochu víc," prosí Harry. Prsty má propletené za Severusovým krkem, nohy omotané kolem jeho hrudi. „Víc - ach - tam."

Potter možná působí poněkud zaraženě, ale potřebuje jen málo povzbuzení. K vrcholu dospěje velmi rychle. Pevně přitom svírá milencova záda a zarývá do nich nehty, po kterých zůstávají zarudlé značky.

Snapeovi to trvá o něco déle. Mladík se mezitím trochu vzpamatuje a pozoruje ho. Severus musí zavřít oči. „Rád se na tebe dívám," šeptá Harry. „Koukni se na mě."

Starší kouzelník se vpije pohledem do Potterových dokonale zelených duhovek - a pak je bez varování vtažen dovnitř. Na jeden kratičký okamžik se jejich vědomí vzájemně dotknou.

Potter mu položí dlaň na tvář. „Nikam neodcházím."

Severus bezmocně vyvrcholí.

Nějaký čas poté leží po Harryho boku a ani při nejlepší vůli nedokáže potlačit špatné vzpomínky. Ani jeden z nich nemluví - ale každých pár minut si vymění cosi jako mentální pomazlení.

„... Myslel jsem to vážně. Už jsem čelil horším než je Remus. Jen si na tu myšlenku musí zvyknout. Jako všichni ostatní."

„To slůvko 'všichni' zahrnuje celý kouzelnický svět?"

„Mm-hm," zamumlá Potter.

Ticho.

„V zimě není slyšet moc cvrčků, co?"

„Ne... Nestrávil jsem celý den v posteli od toho týdne, kdy jsem koupil domek. Co tak něco podobného naplánovat na zítřek?"

„Mohli bychom si objednat večeři... Chceš dnes v noci nechat svítit?"

„Je mi to jedno."

Potter zvedne ruku a lampa zabliká.

****



EPILOG



Severus se nedá považovat za úplného samotáře, ne v pravém smyslu slova.

Pravda, většinu času tráví jen na dvou místech - v Potterových komnatách v Bradavicích (ten kluk je nejen nejsilnějším kouzelníkem snad v celé Evropě, ale dosáhl i vysokého postavení asistenta famfrpálového trenéra a navíc supluje za Lupina, když má vlkodlak 'své dny') a ve 'Snapeově domku'. (Tak jeho 'rezidenci' pokřtili reportéři v palcových titulcích Denního věštce. Nikdy ji ve skutečnosti neviděli a zjevně předpokládali, že je daleko prostornější). To však neznamená, že se nikdy nedostane mezi lidi. Všechny nutné pochůzky a shánění přísad do lektvarů vyřizuje ze zásady osobně.

Když má dobrý den, podaří se mu nerušeně nakupovat celou jednu hodinu, než se stane následující:

„Pane Snape - Severusi Snape! Roy Všetečka - Blesk pro kouzelníky - mohu vám položit pár otázek - je pravda, že jste s Harrym Potterem ve při?"

Severus po jednom vybírá broučí očka. Trvá to déle, ale je to jediný způsob, jak zaručit jejich kvalitu. „Ne," prohlásí a naplní plechovku půl uncí zmíněné přísady.

„Co říkáte na pomluvy, které tvrdí, že se Potter stýká se známým povalečem Krasoňem Vesmírným?"

„Naprostý nesmysl," řekne Severus. „Nechte mě být."

„Už jen pár otázek, pane Snape," nevzdává se reportér a probírá se hromádkou papírů s poznámkami.

Severus si všimne, že ten muž má zuby jako Zlatoslav Lockhart. Rychle proklouzne kolem regálů k pokladně.

„Vezmete si dnes nějaké celé netopýry, mistře Snape?"

„Čtyři - od každé velikosti jednoho. A po cestě mi přibalte tři ocásky - krysí, co nejdelší." Zatímco Severus čeká, než obsluha vyřídí jeho objednávku, zaměstnává se prohlížením ošatek se semínky vedle kasy.

„Pane Snape! Pane Snape! Filip Tvdrdohlavý - Spojené řeči-"

„Ouou! My ho viděli první! Pane Snape - Roy Všetečka, Blesk pro kouzelníky-"

„Ano, to už jste říkal," odtuší lektvarista a vybere si váček se směsí semen.

„Co si myslíte o nové knize Draca Malfoye - 'Smrtijed ve mně'?"

„Je to brak. Spousta nafouknutých pomluv předkládaných jako skutečnost. Nepochybuji, že na ní vydělá miliony. A teď mi dejte pokoj."

„Pane Snape - SPKPD nedávno odsoudila vaši práci - vaše reakce, komentáře?"

„Co je SP-"

„Společnost proti krutému pronásledování draků."

„Nikdy jsem o nich neslyšel - a nepronásleduji draky. Umírají, to ano, ale s pronásledováním to nemá nic společného."

Prodavač se vrací a předává mu krabici a balíček s ocásky. „Jsou omráčení, pane, neměli by se hýbat asi tak dvě hodiny. Připíšu vám to na účet."

„Děkuji vám." Snape se otočí a prudce vrazí do dalšího novináře.

„Pan Snape - Severus Snape - Ilze Báječná, Deník Zázračný mág - jaké to je, spát s Harrym Potterem?"

Severus zamrká. „Náročné na kolena. A teď mě omluvte."

****

Jeden dosti nechvalně známý kouzelník vypráví novinám příběh o prodloužené schůzce s Harrym Potterem. O tři dny později ho přepadnou tak kruté žaludeční křeče, že musí být hospitalizován.

„Severusi!"

„Ano?"

Harry skloní Denního věštce. „Můžeš mi to nějak vysvětlit?"

„Vypadá to, jako by snědl něco, co mu nesedlo."

„Řekni, že to není smrtelné."

„Není to smrtelné."

„Už to nedělej," žádá Harry. „Ale oceňuji tvůj zájem."

****

Na štědrý večer přicestuje letaxem.

„Ach, Severusi - už jsi tady. Haló, všichni! Severus se konečně ukázal," usmívá se Bill. „Jenom tě popichuju. Mohu si od tebe převzít dárky? Dám je pod stromeček."

„Ach - ano." Severus se vzdá pečlivě zabalených a popsaných balíčků. „Děkuji," dodá. Doupě je vyhřáté, přelidněné a vzduchem se line vůně vařených pokrmů.

„V pohodě. Máma s tebou chce mluvit."

„Kvůli čemu? Copak už se dost nenakřičela?"

„Chce, abys z Harryho udělal poctivého muže. Vypadá to totiž, že se na tebe dost upnul a tak. Taky ti letos upletla svetr."

„Doufám, že není zase růžový."

„Je modrý. Ona odmítá vyrábět černé. Ráno si ho obleč a zabráníš hádce," poznamená Bill moudře.

„Beru na vědomí."

„Hej - to není fér! Najdi si vlastního!" vpadne Harry do předsíně. Téměř při tom poskakuje a nepřejícně zírá na Billa. „Tenhle je můj," chytí Severuse kolem pasu.

„Klídek. Jen jsem ho trošku strašil, než bude muset čelit naší mamce. Nechám vás dvě hrdličky o samotě," protáhne Bill škádlivě a pošilhává po nich.

„Sklapni," směje se Harry.

Zrzek vyrobí pár mlaskavých zvuků imitujících polibky a odnáší dárky chodbou k prosvětlenému pokoji.

Severus stojí a je velmi tichý. Ocitnout se v Doupěti pro něj znamená zhruba totéž jako navštívit jinou planetu.

„Jak se držíš?" pohladí ho Harry majetnicky v kříži.

„Zatím to jde."

„Jsem rád, žes přišel. Sluší ti to. Mám rád ten hábit se stříbrným lemováním."

„Říkáš to jen proto, abych neodešel."

„Ne. Ale letos bys měl zůstat. Vybral sis perfektní rok na to, abys nebyl středem pozornosti. Vím, že jsem se kolem loňských vánoc choval nemožně - ale ty letošní jsou skvělé."

„A to proč?"

„Dvojčata tráví prázdniny v Nizozemí, takže se nemusíš obávat, že ti vybuchne jídlo. A co víc," sníží Potter hlas až na úroveň šepotu, „je tady Percy. Od předválečných časů poprvé. Nikdo si tě ani nevšimne. Tedy kromě mě. Pusu," poručí si Potter a Severus mu vyhoví. „A mezi námi - přesně tak mi to vyhovuje."

„Vím, že jsem tvůj majetek, Pottere - nemusíš mě o tom pořád přesvědčovat."

„Ale no tak. Pojďme se připojit k ostatním. Budu pořád s tebou."

„Slibuješ?"

„Slibuju." Harry ho vezme za ruku a vede chodbou.

Severusovo zděšení postupuje na další úroveň. „... Koupil jsem Lupinovi čokoládu."

„Dobrá volba."

****

KONEC

   

*) Smrtiplášť (Lefthifold) - Známý jako živoucí rubáš. Vyskytuje jen velmi vzácně v pásmu tropického klimatu. Připomíná centimetr a půl tlustý plášť (silnější je jen v případě, že přednedávnem zabil a pozřel nějakou oběť), který v noci klouže těsně při zemi. Svou oběť obalí a zadusí. Zastaví ho jen Patronovo zaklínadlo, ale jelikož obvykle napadá kouzelníky ve spánku, mají dotyční jen malou šanci zaklínadlo úspěšně použít.

Predchozi_brk.png
      
KOMENTOVAT v návštěvní knize
       
   
   
   
   
   
   
   
14.07.2013 12:30:21
Slimca75
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one