Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 10.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy, Lucy

 

A je to tady! Definitivně jsem se zbláznila, protože vám dnes namísto původně plánovaných osmi stran přidávám deset. :-D Ajaj... Až mně dojdou zásoby... :-/ Já se sice brzy budu tlouct do hlavy, ale vás ta délka snad potěší. :-)

Dnešní věnování patří nejprve Berušce (1beruska), která poctivě komentovala už minule, ale zradila ji technika, a tím pádem v úvodu nenašla své věnování. Beruško - příště budu vědět! ;-) A dnešní kapitolu si, samozřejmě, zaslouží i ostatní, kdo o sobě dali vědět. Moc, moc, moc vám za vaše komentáře děkuji! Jste moje hnací síla! - A_ja, anneanne, assez, bacil, Bara1982, Cezminka, Cory, enedaka, Gigi..., gleti, grid, Hajmi, Jikita, kami, Michangela, Misule, Mononoke, Nade, nika, Saskya, sevy, Sharlaid, Šaren

Slimča

   

*** Until Proven ***
   

 Harry, jsi tady?“ Hermionin hlas zaburácel ložnicí jako křik Valkýry.

Harry na svém lůžku téměř nadskočil. Spal tak hluboce a klidně, že mu chvíli trvalo, než se zorientoval a uvědomil si, kde vůbec je. Došel k závěru, že ve svých vlastních komnatách v Bradavicích, a že na jeho dveře neodbytně buší Hermiona. Obvykle cítil podobné bušení v hlavě, ale dnes to bylo jiné. Žádná bolest, žádné vyčerpání. Právě naopak. Poprvé po téměř deseti letech se cítil skutečně dobře odpočatý. A, co bylo nejdůležitější, neměl v noci žádné sny. Snapeův lektvar dělal zázraky.

Harry, tak jsi tam?“ zopakovala kamarádka a zněla zoufale ustaraně.

Jo, jsem tu. Pojď dál!“ zavolal Harry, který věděl, že by bez jeho pozvání nevstoupila.

Dveře spojující jejich byty byly vždy odemčené, takže mladá žena ani při neplánované návštěvě nemusela procházet žádnými ochrannými kouzly. Jediné hranice, které respektovala, byly práh Harryho ložnice a koupelna. Ron, po letech společného bydlení, ignoroval dokonce i ty. Hermiona dnes ve svém růžovém svetru a džínách vypadala obzvláště hezky. Přihnala se do pokoje jako velká voda a husté hnědé vlasy jí poletovaly kolem obličeje, zatímco pospíchala ke kamarádově posteli.

Jsi v pořádku?“ sedla si k Harryho kolenům a mladý muž se nadzdvihl.

Jo, proč?“

Včera večer jsem tě po návratu z ministerstva přišla navštívit a čekala jsem celé hodiny,“ vysvětlovala kamarádka a prohlížela si obličej mladého kouzelníka s výrazem starostlivé matky.

Harryho zahřála její péče a rychle vysvětloval: „Promiň. Měl jsem ti nechat vzkaz. Trochu to tady na nás padalo, tak jsme na chvíli vypadli ven.“

My?“ divila se Hermiona.

Byli jsme se Snapem u Tří košťat,“ vysvětloval Harry.

Ty jsi popíjel se Snapem?“ ozval se ode dveří šokovaný, ospalý hlas.

Harry zvedl hlavu. Do jeho ložnice právě vstupoval rozcuchaný Ron v bílé noční košili, s očima zarudlýma nedostatkem spánku. V ruce třímal ranní noviny. Zřejmě byl právě na cestě na toaletu nebo z ní a jen tak mimochodem nakoukl dovnitř. Přistoupil blíž, vylezl na postel k Harryho nohám a pohodlně se rozvalil. Některé věci se nikdy nezmění, pomyslel si spokojeně tmavovlasý kouzelník, když pohlédl na své dva nejlepší přátele. Hermiona seděla upjatě a zpříma jako ředitelka, zatímco Ron vypadal, jakoby měl znovu usnout opřený o pelest. Podobně jej před snídaní navštěvovali téměř každé víkendové ráno, když zrovna spal doma. Byli opravdová rodina - taková, jakou nikdy ve skutečnosti neměl. A tak, jakkoli mohly být jejich ranní vpády nepříjemné, si podobné okamžiky chránil jako oko v hlavě.

Nenazval bych to zrovna popíjením. Spíš jsme večeřeli a povídali si,“ poopravil Harry kamaráda.

Se Snapem?“ zopakoval Ron.

Jo a nebylo to tak špatné. Vážně jsem si to užil,“ potvrdil Harry.

Fakt?“ Představa, že by se někdo mohl jakkoliv bavit se Snapem, byla za hranicemi zrzkova chápání.

Jo. Oba jsme byli docela otřesení, a pomohlo nám to,“ vysvětloval Harry.

Ronovy unavené modré oči se na Harryho dívaly způsobem, jakoby se právě přiznal, že jej přitahuje Filch.

Jak je profesoru Snapeovi?“ zeptala se Hermiona s upřímným zájmem.

Harry pokrčil rameny: „Včera to pro něj bylo těžké. Což mi připomíná... Rone?“

Hmmm?“ zrzek prudce otevřel oči.

Postřehl jsi, že jste včera Snapeovi ani nepoděkovali za pomoc? A nikdo mu neřekl, že je volný a může odejít,“ připomněl Harry.

Sakra! Mrzí mě to, kámo. Máš pravdu. Strašně rychle jsme zmizeli. Určitě se mu dneska omluvím. Nebylo to od nás vůbec profesionální,“ lekl se Ron.

Harryho obměkčilo Ronovo okamžité přijetí zodpovědnosti. „Díky!“

Za co?“ podivil se Ron.

Za čaj?“ zkusil Harry s nadějným úsměvem.

Ale my jsme ti žádný čaj nepřinesli,“ odpověděl evidentně napůl spící Ron, než mu to došlo. „Aha.“

Hermiona s hihňáním vytáhla z kapsy svých džínsů hůlku a přivolala tác s kouřící konvicí vařícího čaje, třemi velikými hrnky a nezbytnými přísadami. Zatímco se tác poklidně vznášel po jejím boku, naplnila všechny hrníčky, dochutila nápoje podle zvyku každého z nich a pak podala první Harrymu, druhý Ronovi a poslední si ponechala.

Dík moc,“ smál se Harry a zhluboka se napil.

Taková rafinovanost musí být odměněna,“ ušklíbla se drze Hermiona.

Měl jsi včera štěstí se stopováním Burkeho?“ zeptal se Harry, ačkoliv věděl, že se Ronovi zřejmě nedařilo. Kdyby ano, určitě by jej kvůli tak důležité věci probudili, nebo by alespoň poslali sovu s novinkami.

Ne. Ministerstvo nám poskytlo seznam Burkeho nemovitostí. Je přes tři stopy dlouhý. Nevěřil bys, kolik toho ten muž vlastní. Je bohatší než ti zatracení Malfoyové. Včera jsme prohledali tři panství. Do hodiny musím být znovu v práci, abych vedl další vyšetřování.“

Ach. Chceš nějak pomoct?“ zeptal se Harry a vůbec se mu nelíbila představa, že se Ron poflakuje kolem doupěte člověka, jehož Snape srovnává s Voldemortem.

Oceňuji tvou nabídku, ale víš, co si ministerstvo myslí o neoficiální asistenci,“ odmítl Ron.

I od Harryho?“ nechtěla věřit Hermiona a bylo vidět, jak je z celé situace nešťastná.

Harry přemýšlel nad významem její otázky. Při určitých příležitostech se jistě vyplatí být Chlapcem, který přežil a porazil Voldemorta. Jednání s ministerstvem byla jedna z nich.

Ron pokrčil rameny: „Kdyby to bylo na mě...“

Tak jo. Kdyby sis myslel, že jste ho našli, dej mi vědět, ano?“ prosil Harry. „Nebudu do ničeho zasahovat, ani se nebudu ukazovat, jen tam chci být.“

Ron na chvíli vypadal nerozhodně, ale pak přikývnul: „Dobře, jestli to půjde.“

Díky,“ spokojil se Harry se slibem a přitom si uvědomoval, že je pro něj jeho nejlepší přítel ochoten velmi riskovat. Jestliže někdo při akci odhalí Harryho přítomnost, mohl by Ron dokonce přijít o práci. Bystrozorové se posledních devět let snažili napravit svou pověst a Ronův nový nadřízený, Lawrence, velice dbal na pravidla.

Tak o čem jste si s profesorem Snapem u večeře povídali?“ změnila Hermiona téma. „Byl jsi pryč hrozně dlouho.“

A tak, mezi usrkáváním čaje, začal Harry s vyprávěním.

Rosmerta se ho dotkla?“ nemohl šokovaný Ron uvěřit svým uším, když se Harry dostal až k této části příběhu.

Nejen, že se ho dotkla. Políbila ho před odchodem na tvář,“ informoval Harry.

A profesor Snape ji neproklel?“ divila se Hermiona.

Harry zavrtěl hlavou a pokračoval: „Myslím, že ji má opravdu rád.“

A kdo by neměl,“ řekl Ron. „Možná je, po tom všem, přece jen člověk.“

Harryho z nějakého důvodu poslední tvrzení popudilo, ale nechal to být, poněvadž ještě včera ráno by prohlásil totéž.

Takže si profesor Snape opravdu myslí, že je Burke tak nebezpečný, jak včera naznačil?“ zeptala se Hermiona.

Ze začátku se zdálo, že Ron bedlivě naslouchá jeho a Hermioninu rozhovoru o Burkem, ale když se oproti včerejšku nedozvěděl nic nového, začala jeho pozornost upadat. Harry byl ponořený do diskuse s přítelkyní, přesto koutkem oka pobaveně sledoval, jak Ronovi začíná padat hlava. Pak se zrzek s trhnutím probral a rozložil noviny v evidentní snaze neusnout v nohách Harryho postele. Černovlasý kouzelník si pomyslel, že by si jeho dlouholetý přítel opravdu zasloužil více spánku, načež se znovu plně zaměřil na Hermioninu otázku, jak mohl Burke prodloužit svůj život.

Do prdele!“ zaklel Ron a napřímil se.

Co?“ zeptali se sborem Hermiona s Harrym.

Podívejte se na tohle! Jak se to, k sakru, mohlo dostat ven? Lawrence bude běsnit!“ úpěl Ron a strkal jim pod nos Denního věštce.

Harry zaostřil na pohyblivou fotografii ušklíbajícího se Severuse Snapea, která zdobila titulní stranu novin. Byl to dost možná profsorův nejošklivější a nejhrozivější obrázek, jaký kdy Harry viděl. Pod ním se skvěl titulek: Bývalý Smrtijed obviněn z obtěžování bradavického studenta. Hermiona zřejmě četla noviny v jeho rukou vzhůru nohama, protože když nakoukla přes jejich okraj, zalapala po dechu. Harry se rychle pohroužil do článku Rity Holoubkové. Podrobně popisoval znásilnění nejmenovaného studenta a otevřeně obviňoval mistra lektvarů z dlouhodobého sexuálního obtěžování mnoha dalších obětí. Harry dokázal článek sotva dočíst, jak zuřil nad jeho důsledky.

To je strašné,“ zašeptala Hermiona.

Odporná ženská!“ zasyčel Harry.

A Ron dodal: „Jestli ji ještě někdy dostaneš do flašky, přísahám, že na ni vystříkám celou plechovku mudlovského spreje proti hmyzu!“

Tohle moc nepomůže, Rone,“ kárala ho Hermiona.

Myslím to vážně,“ bránil se Ron.

Ještě pořád nám to nepomůže,“ odvětila.

To nemůže nikoho nechat na pokoji? Ví, že to není pravda! Ať už nechal informaci o Snapeově obvinění z ministerstva uniknout kdokoliv, musel určitě vědět i to, že je profesor nevinný!“ Harry s třísknutím položil svůj hrnek na noční stolek a vstal z postele.

Nevíme, kde ty informace získala, Harry,“ protestovala Hermiona. „Mohla je zaslechnout včera odpoledne, když sem posílali kvůli zatčení profesora Snapea Martina a McGregora.“

Jo a Voldemort mohl být filantrop a milovník mudlů, kdyby neměl nic společného s pár desítkami vražd,“ odsekl Harry. Popadl z nočního stolku hůlku a hnal se do koupelny vyčurat, neboť to byla jediná věc, u níž nemohl díky kouzlům urychlit svou každodenní ranní rutinu. Stál nad záchodovou mísou a zíral dolů, zatímco vyprazdňoval tlačící močový měchýř, a za pootevřenými dveřmi slyšel rozmlouvat Rona s Hemionou. Když se o minutu později, už oblečený a připravený k odchodu, vrátil z toalety, objevil ustlanou postel a Rona v pracovních šatech. S magií byl život o tolik jednodušší! Zabralo by ještě dalších pět až deset minut, kdyby se měli chystat mudlovským způsobem.

Myslíte si, že už to Minerva ví?“ zajímala se Hermiona.

Netuším, je ještě docela brzo. V neděli většinou neschází do Velké síně tak časně,“ mínil Ron, zatímco všichni tři mířili ke dveřím.

A co profesor Snape?“ starala se Hermiona trochu zadýchaně. To už se hnali dolů pohyblivým schodištěm jako zbloudilí prváci. Harry si opožděně uvědomil, že ani on ani jeho přítelkyně nemají své učitelské hábity, a tak je v běhu tiše přivolal.„Ten člověk žije pod zemí,“ usoudil Ron. „Nikdy bezdůvodně nečte noviny.“

Tohle je docela dobrý důvod, Rone,“ poukázala Hermiona a její slova uťalo zalapání po dechu, když se k ní rychlostí nejmodernějšího modelu Kulového blesku přiřítil její učitelský hábit.

Bože, Harry, varuj mě příště předem, ano?“ zlobila se a stejně jako Harry popadla svůj oděv a soukala se do něj.

Ve chvíli, kdy se z vedlejší chodby vynořila dvojice studentů, zmírnili svůj úprk na důstojnou chůzi. Když dorazili do Velké síně, seděl už Snape u učitelského stolu, na jehož protějším konci si povídali profesorka Sinistrová a profesor Kratiknot. Na opačné straně sálu zahlédli vstupujícího Nevilla. Jak správně poznamenal Ron, na neděli bylo ještě docela brzy, přesto se kolejní stoly začínaly poměrně rychle zaplňovat. Harry téměř slyšel šokovaný šum šířící se celou halou, jak si studenti podávali z ruky do ruky ranní vydání Denního věštce. Byla to doslova řetězová reakce a Harryho skutečně fascinovala. Sledoval nebelvírský stůl, u kterého se se svými přáteli smál a vtipkoval tmavovlasý Ruben Willis, dokud mu na rameno nepoklepal John Peterson a nepředal mu noviny. Willis mrknul na titulní stranu, chtěl je předat dál a v tu ránu ztuhnul, jak jeho mozek konečně zpracoval, co právě přečetl. Chlapci zamrzl úsměv na rtech a věnoval svou plnou pozornost článku před sebou. Dočetl, dotkl se ramene svého souseda, beze slova mu podstrčil noviny, otočil se k učitelskému stolu a upřel vyděšený, obviňující pohled na mistra lektvarů.

Harry zůstal omráčeně stát mezi dveřmi a hypnotizoval Věštce. Ten právě opustil nebelvírský stůl a doputoval ke Zmijozelům, kde následovala přesně stejná reakce. Mezitím Snape na svém vyvýšeném místě u učitelského stolu absolutně zapomněl na okolní svět. S nosem zabořeným do časopisu nepřítomně míchal svůj ranní čaj, zcela pohroužen do čtení jakéhosi článku o lektvarech.

Pojďte,“ zavelel Harry a vedl Rona a Hermionu k učitelskému stolu. Všichni tři obvykle sedávali s Nevillem a Hagridem, ale dnes je černovlasý kouzelník neomylně směroval na opačnou stranu ke Snapeovi. Ten naopak zpravidla chtěl jíst sám, a pokud si mohl vybrat, byly mezi ním a jeho nejbližším sousedem nejméně čtyři prázdné židle. Harry v té chvíli překonával sám sebe, neboť, Merlin ví, měl sto chutí vzít nohy na ramena a pelášit pryč.

*~*~*

Severus Snape si byl jistý, že se něco děje. Seděl za učitelským stolem, předstíral zaujaté studium svého časopisu, ale ve skutečnosti sledoval, jak si něco studenti podávají z ruky do ruky. Dělali to způsobem, jaký ty tupé hlavy bezpochyby považovaly za nenápadný. Byl v pokušení připlížit se za osobu, která právě třímala tu věc, ať už šlo o cokoliv, a dát tomu hlupákovi lekci o skutečné nenápadnosti, jenomže 'předmět doličný' se právě nacházel u zmijozelské tabule, takže si tu radost raději odpustil. Pak se podezřelá tiskovina přesunula mezi mrzimorské, což jej zbavilo posledních zábran a on se začal těšit na zábavné a dostatečně trapné vysvětlení přistiženého studenta. Vtom něco odvedlo jeho pozornost.

Do Velké síně dorazil Harry Potter s Weasleyovými v patách – obrázek opakující se během posledních patnácti let se železnou pravidelností. Potter a bývalá Grangerová si dopínali učitelské hábity a všichni tři byli v obličeji celí zarudlí, jakoby spolu závodili celou cestu z Nebelvírské věže až sem. Snape znechuceně potřásl hlavou. To opravdu žádný z nich nemá ani matnou představu o existenci pojmu zvaném 'slušnost'? A Ronald Weasley je teď bystrozorem; Merlin nás chraň! Stále se naoko soustředil na své čtení a přemítal, jak se vypořádat s blížící se scénou.

Včerejší události byly stále příliš čerstvé. Nepochyboval, že kdyby nebylo Pottera, strávil by nejen minulou noc, ale s největší pravděpodobností celý zbytek života v azkabanském vězení. Ačkoliv Potter popřel existenci jakéhokoliv dluhu, Snape věděl, že mu vděčí za svůj život - stejně jako před lety jeho otci. Při samotné představě dalšího životního dluhu, visícího nad jeho hlavou, se otřásl odporem. Jenomže - tento Potter se z profesorova závazku nepokoušel nic vytěžit, jako by to udělal James. Harry po něm nechtěl, aby se cítil jako dlužník, nechtěl, aby mu poklonkoval, nebo se před ním plazil a vyjadřoval doživotní vděčnost. Ve skutečnosti Potter svou akci zlehčil jako pomoc 'bratru ve zbrani'. To sice byla věc, kterou Snape uznával, ale rozum mu říkal, že se včerejší situací nijak nesouvisí. I když na Pottera zatlačil a chtěl znát jeho požadavky, bylo jediným přáním mladšího muže ukončení vzájemného nepřátelství. Zkušenosti Severuse naučily, že to nemůže být pravda. Že Potter musí mít něco za lubem. Něco, s čím na něj vyrukuje později. Ale mladší kouzelník žádal o uvolnění napětí mezi nimi tak naléhavě, že jej Severus zkrátka nemohl jen tak odmítnout. Alespoň ne do chvíle, než se ukáží Potterovy skutečné postranní motivy. A dokonce i potom mu Severus bude stále vděčit za svou svobodu, takže ať už jej mladý kouzelník požádá o cokoliv, udělá vše, co bude v jeho silách, aby svůj dluh splatil. To ovšem neznamená, že se bude před Potterem ponižovat. Alespoň ne do doby, kdy to po něm ten člověk začne chtít.

Severus očekával, že se Potter se svými kumpány vydá na opačný konec stolu, který v duchu nazýval 'Nebelvírské ghetto'. K jeho nemalému zděšení si to však Harry Potter namířil rovnou k prázdnému místu vedle něj a Weasleyovi se mu drželi v patách jako dětské kačenky na provázku.

Opravdu, Pottere, tohle už je příliš,“ stěžoval si Severus, když se mladý kouzelník svezl na sousední židli a značně nesví Weasleyové se usadili po mladíkově druhém boku. „Jestli toho nenecháte, opravdu vám otrávím kávu.“

Pane, měl byste něco vidět,“ řekl Potter s nepřehlédnutelnou naléhavostí a posunul k němu kopii Denního věštce.

Severus levou rukou automaticky hmátnul po smotaných novinách, zatímco pravou nesl k ústům hrneček s čajem. Očima přelétl titulní stranu, kde spatřil svůj vlastní šklebící se obličej. Po přečtení titulku pod obrázkem málem upustil šálek a vylil přitom polovinu jeho obsahu do misky s ovesnou kaší. Spěšně jej vyrovnal a postavil na stůl. Cítil, jak se mu do obličeje hrne krev, když se snažil přebrat si, co vidí: Bývalý Smrtijed obviněn z obtěžování studenta. Včerejší noční můra ještě zdaleka neskončila! Teď o jeho falešném obvinění věděl celý kouzelnický svět.

Bylo mu jasné, že jeho učitelská kariéra právě skončila. Začetl se do článku a neustále se ujišťoval, že si ve tváři udržuje kamenný výraz. Nebyl obviňován jen ze včerejšího znásilnění. Holoubková ho nestydatě nařkla z dlouhodobého sexuálního obtěžování studentů. Jenomže ve Westfieldově případě se mohl alespoň všem těm nesmyslným tvrzením bránit, ale jak měl dokázat svou nevinu u zločinů, které se nikdy nestaly, zločinů, jež neměly žalobce? Byl tak vyvedený z míry, že doslova nadskočil na židli, když Potter natáhnul ruku, aby se dotknul jeho rukávu, a snad tím nejměkčím tónem, jakým k němu kdy kdo mluvil, pronesl: „To se spraví.“

Severus musel uznat, že je Potterova starostlivost opodstatněná. Kdyby měl slabé srdce a byl dva dny po sobě veřejně obviněn z takové zvrhlosti, dozajista by ho to dorazilo. Pomalu vydechl a pak tiše promluvil: „Myslím, že se to dalo očekávat.“

Ne,“ byl to překvapivě Weasley, kdo se ozval ze svého místa vedle Pottera, a zněl skutečně rozzuřeně. „Tohle se nedalo očekávat. Je to skandál! Omlouvám se, profesore. Zřejmě tu informaci nechal uniknout někdo z ministerstva. Slibuji, že se mu co nejrychleji dostaneme na kobylku.“

Co nejrychleji?“ opakoval Severus.

Rozcuchaný zrzek horlivě přikyvoval: „Ano.“

Nemohl jsem nezaznamenat, že zatím posedáváte u své snídaně,“ poukázal Severus.

Weasley měl v sobě tolik slušnosti, že zčervenal rozpaky.

Byla to jeho žena, kdo se postavil na zrzkovu obranu: „Ron se dnes dostal domů až po čtvrté hodině ranní. Za půl hodiny znovu nastupuje do práce a má před sebou dalších osmnáct hodin prohledávání Burkeho nemovitostí.“

Slibuji, že najdeme osobu, která ty informace pustila do éteru, pane, a určitě z toho vyvodíme důsledky,“ dušoval se Weasley. „A také vám musím poděkovat za včerejší pomoc a omluvit se, že jsem tak neučinil už dříve. Bylo to ode mne velice nevhodné.“

Severus se podíval na Pottera a bylo mu jasné, že v tom má prsty: „To je úleva, skutečně.“

Potter pokrčil rameny.

Tohle není dobré, Rone, i kdyby Věštec vytiskl oficiální omluvu,“ řekla Hermiona Weasleyová a poklepala prstem na noviny.

To mi povídejte,“ odfrkl si Severus.

Budeme zkrátka muset zavést bezpečnostní opatření, dokud nebude Burke dopaden a neprokáže se jeho vina,“ uzavřel to Potter.

My?“ podivil se Severus.

Ano, my,“ odsekl podrážděně mladý kouzelník. „Jedná se o útok na celou školu, nejen na vaši osobu. Burke mohl podobně obvinit kteréhokoliv mužského člena učitelského sboru.“

Už přichází ředitelka,“ upozornil Ronald Weasley a zadíval se přes Severusovo pravé rameno k nejbližším bočním dveřím.

Minerva McGonagallová se přihnala neuvěřitelnou rychlostí a její černo – zelený hábit za ní vlál způsobem, za jaký by se nemusel stydět ani samotný Severus. Postavila se za ředitelský řečnický pult a zjednala si pozornost celého sálu. Když promluvila ke studentům, ve tváři se jí zračilo silné napětí: „Dobré ráno! Jsem si jistá, že už jste v této chvíli všichni viděli dnešní článek v ranním Denním věštci.“

Severusovi se stáhl žaludek obavami a očima přelétl moře nervózních tváří poslouchajících Minervu. Většina jich věnovala pozornost ředitelce, ale mnoho pohledů se obracelo i jeho směrem. Lektvarista byl na Minervin projev stejně zvědavý, jako všichni ostatní. Oznámí teď masám studentstva jeho propuštění? Samotné obvinění by k tomu jistě bylo dostatečným důvodem.

Ředitelka se rozhovořila a její třesoucí se hlas naplnil sál: „Chci vás ubezpečit, že veškerá prohlášení v článku jsou naprosto nepravdivá. Přestože byl včera odpoledne skutečně poblíž Prasinek napaden jeden z bradavických studentů,“ sálem to zašumělo, „profesor Snape s tím nemá nic společného. Bystrozor Weasley a profesor Potter včera prokázali jeho nevinu.“

Severus musel Minervu v duchu pochválit. Dokázala s lidmi manipulovat téměř stejně mistrně, jako svého času Albus. Věděla, jak studenti Pottera i Ronalda Weasleyeho zbožňují, a spočítala si, že Severusovo očištění z jejich strany vydá za deset prohlášení ministerstva nebo jakoukoliv novinářskou kampaň. Náhle přetékal vděčností, že oba mladí muži sedí po jeho boku a Potter se stále nedbale dotýká jeho rukávu. Viděl, jak jej nedůvěřivě sledují desítky očí a jak se jejich výraz mění, jakmile zavadí pohledem o Pottera a Weasleyovy. Jejich mlčenlivá přítomnost tišila davy studentstva spolehlivěji, než by to kdy dokázala ředitelčina řeč.

Minerva pokračovala: „Ministerstvo už pátrá po skutečném viníkovi, který se ze svého zločinu pokusil nařknout profesora Snapea. Ujišťuji vás, že dokud ministerstvo padoucha zodpovědného za onen trestný čin nezatkne, uděláme maximum pro vaši bezpečnost. Z tohoto důvodu až do odvolání ruším všechny návštěvy Prasinek.“

Publikem proběhla vlna protestů, ale nezdála se zdaleka tak silná, jak by bezesporu byla za jiných okolností.

Školní rada už kontaktovala naše právníky a podala na obranu profesora Snapea proti Dennímu věštci trestní oznámení pro urážku na cti,“ informovala Minerva. „Podobná tvrzení nebudeme brát na lehkou váhu. Už jsem hovořila s editorem Věštce a brzy vyjde odvolání článku i s omluvou.“

Severus trhnul hlavou a otočil k ředitelce tvář. Škoda způsobená obviněním už se, samozřejmě, dala stěží odčinit, ale... tohle nečekal.

Chci, abyste věděli, že profesor Snape má naši plnou důvěru. Více než dvacet let je jedním z nejlepších a nejúctyhodnějších bradavických učitelů a nikdy se nezapletl do žádného skandálu. Od každého z vás očekávám, že s ním budete jednat s respektem a podpoříte jej, jak si to zaslouží každý z našich pedagogů. Jsem si jistá, že na vás budu moct být hrdá,“ dokončila svou řeč Minerva. Její pohled na okamžik sklouznul k učitelskému stolu, kde mnozí vypadali všemi nařčeními vznesenými vůči lektvaristovi stejně šokováni jako žáci. Pak se obrátila zpět ke studentům a pokračovala: „Všechna obvinění směřovaná na profesora Snapea jsou sice falešná, přesto - pokud se někdo díky nim bude cítit rozrušený, obraťte se, prosím, na vedoucího své koleje, madame Pomfreyovou nebo na mě. Jsme tady všichni pro vás. Děkuji.“ S tím Minerva odstoupila od řečnického pultu a posadila se na své místo ve středu profesorského stolu.

Ve Velké síni propukla bouřlivá diskuse a Severus se setkal s Minerviným jiskřivým pohledem. Shlížela na něj ze svého místa a povzbudivě se na usmívala. Podobný úsměv kdysi uštědřovala „Chlapci, který přežil“, když mu reportérští lovci senzací dělali ze života peklo. Severus byl ředitelčiným veřejným vystoupením na jeho podporu stále ohromen. Jakmile spatřil onen hanlivý titulek v novinách, byl si jistý, že přijde o práci. Ať už bylo nařčení pravdivé nebo ne, který rodič by si přál, aby člověk obviněný z pedofilie učil jeho dítě? Ředitelčino rozhodnutí postavit se za něj bude mezi rodiči a veřejností velmi nepopulární.

Říkal jsem vám, že je Minerva na vaší straně,“ ozval se z vedlejší židle Potter.

Za normálních okolností by se Severus zamračil a utrousil nějaký sžíravý komentář na téma 'říkal jsem to', ale protentokrát mu skutečně nevadilo, že byl usvědčen z omylu.

Vypadá to tak,“ odpověděl a snažil se získat kontrolu nad svými rozbouřenými emocemi.

Tušíš, kdo předal ty informace Holoubkové?“ zeptala se Hermiona svého manžela.

Potter se otočil, aby si vyslechl Weasleyho odpověď, a Severus vydechl úlevou, když ruka mladšího kouzelníka konečně pustila jeho paži. Pro Pottera a jeho kumpány mohl být občasný dotek zcela běžnou záležitostí, ale na něj něco podobného působilo velmi rušivě. Ve skutečnosti byl dost překvapen, že na něj Potter vůbec sáhnul. Znali se sice už patnáct let, ale rozhodně mezi nimi nepanoval tento druh vztahu. Aby řekl pravdu, Severus nikdy s nikým nevyhledával podobný typ nenuceného kamarádství, snad kromě Luciuse. Jenomže ten měl své vlastní důvody pro navázání přátelství.

Jistěže věděl, že i Potter má nějaké postranní motivy k tomu, co poslední dva dny dělal. Nikdo se o něj nikdy nestaral jen tak, pro jeho dobro. Ale ať už mu Potter prokazoval svou loajalitu a ochranu z jakéhokoliv popudu, Severus byl přesvědčen, že po něm nebude mladý kouzelník chtít nic nečestného ani ponižujícího. Natolik jej znal. A právě teď získával díky Potterově podpoře daleko více, než z ní mohl mít samotný Potter. Ve skutečnosti si nedokázal vzpomenout, kdy byl naposledy z něčeho obviněn a měl někoho na své straně. Albus jej pokaždé podržel, samozřejmě, ale dělal to proto, že pro něj Severus pracoval a riskoval život. Ale kohokoliv jiného... Věděl, že jej lidé považují za 'sociálně malomocného'. Minerva se k němu sice chovala vždy slušně a zdvořile, dokonce i když byl po první porážce Voldemorta postaven před soud, nicméně, ona byla spíš výjimkou vybočující z řady. Většina kolegů si od něj udržovala odstup a hovořili s ním, nebo jej jinak kontaktovali, jen pokud to bylo nezbytně nutné. Což mu ostatně za normálních okolností vyhovovalo.

Když se nad tím zamyslel, byli Potter a bývalá Grangerová jediní dva učitelé, snad kromě Kratiknota a Hagrida, kteří jej důsledně zdravili a pokoušeli se s ním normálně komunikovat. Vždycky se domníval, že jej ti dva jen provokují. To Ronald Weasley se nikdy nepřetvařoval a většinou jej ignoroval, což byl pro Severuse zcela vyhovující stav. Ale teď, když viděl Pottera a Grangerovou sedět po svém boku, se starostmi jasně vepsanými ve tvářích, přemýšlel, jestli se v nich přece jen nemýlil. Možná se jej opravdu nesnažili záměrně dráždit. Možná se s ním skutečně pokoušeli navázat kontakt. Potter ho včera nazval 'bratrem ve zbrani'. Ten člověk byl dostatečně velký idealista na to, aby ctí a uznáním, jaké jsou s tím titulem spojeny, obdařil dokonce někoho takového, jako je Severus. Bylo to určitě téma k zamyšlení a rozhodně se jevilo daleko příjemnější zaobírat se právě tímto, než tím hrozným obviněním v dnešních novinách.

Severus sebou trhnul a zabořil se hlouběji do židle, když zaregistroval něčí ruku, blížící se jeho směrem. Byla to však jen Hermiona Weasleyová, která se natahovala přes Pottera, aby si do šálku doplnila čaj.

Mohl bys mi podat smetanu, Harry?“ zeptala se.

Severus na sobě cítil stovky upřených pohledů, když mu společně s Potterem nalila a ochutila čaj. Byl překvapen, že se ani jeden z nich nemusel ptát, jak jej má rád. Potter prostě do čaje dolil smetanu, až byl světle hnědý, jak jej Severus vždycky pil. Došlo mu, že není jediným tichým pozorovatelem u učitelského stolu.

Měl byste něco sníst,“ radila Hermiona.

Severus se na ni otočil, připravený uštědřit jí pár peprných poznámek. Její výraz mu prozradil, že očekává přesně takovou reakci. I Potter vypadal, že zadržuje dech. Zírali na sebe bez hnutí snad celou věčnost. Dobře – on se mračil, zatímco jeho dva bývalí studenti tam seděli a vypadali jako králíci lapení do oka, čekající na svého lovce, jenž jim má zakroutit krkem. Severus opravdu netušil, jak z toho ven. Nenáviděl pokrytectví a zdvořilosti, jaké vnucovalo lidem společenské vychování. Měl by vedle sebe mnohem raději někoho, kdo by jej nenáviděl a vrčel na něj, namísto úsměvů a vtipkování. Ale... chování Pottera a Grangerové mu ukázalo, že přes veškeré jeho dlouholeté úsilí k němu zřejmě necítí nenávist.

Severuse podráždilo jeho vlastní uhánějící srdce. Skoro jakoby se bál. Nedávalo to smysl. Pořád mu ještě kvůli hanlivému článku hrozil vyhazov, ale přesto jej, zcela nelogicky, nejvíce znepokojovala právě tato bezvýznamná skutečnost. Netušil proč, ale díky jejich laskavosti se cítil... zranitelnější. Jedna jeho část se hluboce obávala, že jakmile přijme nabízenou účast, oba mladí lidé se k němu otočí zády a vysmějí se jeho slabosti. Moc nepomáhala ani skutečnost, že by to nebylo poprvé. Jeho školní léta byla protkána spoustou podobných incidentů a mnohé z nich se udály právě v této síni. Ale s jinými lidmi, připomněl si Severus. I ti dnešní sice byli Nebelvíři a jeden z nich se dokonce pyšnil proklatým obličejem Jamese Pottera, ale ten muž nebyl James a žena vedle něj by mohla se svým smyslem pro čest a fair play klidně soupeřit se samotnou Minervou. Existovalo mnoho způsobů, jakými mu ti dva mohli ublížit, ale Severus si byl poměrně jistý, že jej nikdy nebudou veřejně ponižovat jen tak – pro zábavu.

Zhluboka se nadechl, setkal se s doširoka otevřenýma, téměř ustrašenýma očima Hermiony Weasleyové a krátce přikývl. Okolní napětí opadlo jako veliký balvan. Hermionin obličej se rozzářil úsměvem a bez dalších řečí mu na blízký talíř naložila opečenou slaninu, kterou Severus upřednostňoval, přidala vrchovatou porci míchaných vajec, toast s máslem a všechno mu to přes Pottera poslala.

Když se zamumláním díků přijímal talíř, cítil na sobě téměř každý pohled ve Velké síni, včetně těch učitelských na druhém konci stolu. Ačkoliv už ani v nejmenším neměl hlad, chápal, jak je v podobných situacích důležité udržet si kamennou tvář. Takže zatímco se snažil ignorovat desítky zvědavých očí, nasoukal do sebe silou vůle vajíčka i toast.

Právě se natáhl po prvním kousku slaniny, když do Velké síně vletělo hejno poštovních sov, obtěžkaných obálkami a balíky, a roznášelo svůj náklad po celém sále. Vlastně nebylo příliš velkým překvapením, že si to mnohé z nich namířily k ředitelčinu a jeho místu, kde v rychlosti shazovaly zlověstné rudé obálky a rychle se hnaly pryč. Dokonce i sovy věděly, že je lepší po doručení huláku ihned zmizet a nečekat na odměnu. Když před jeho talíř přistál poslední dopis, Severus všechny posbíral a s rychlým pohledem na Pottera a Weasleyovy řekl: „Omluvte mě, prosím, musím se postarat o tohle.“ Severus se zatraceně snažil, aby jeho odchod z Velké síně působil nenuceně, přestože ve skutečnosti toužil co nejrychleji prchnout.

 

*~*~* 

Předchozí      Další

   

 

 

01.10.2010 21:38:19
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one