Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 12.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy, Lucy

 

Zítřek bude hektický, takže 12. kapitola přibude pro jistotu už dnes. Táááák - slibovala jsem první malinkatou vlaštovičku? Je tady! Drobounká, úplně nenápadná, ale mě TAK potěšila... :-) Tak si ji užijte!

A mám strašnou radost z vás všech, co mi necháváte své úžasné komentáře! Kapitola je pro vás: 1beruska, A_ja, anneanne, assez, Bábovka, bacil, Bara1982, Cezminka, cim, Cory, enedaka, Gigi..., Hajmi, Janica, Jikita, kami, Lucy, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nade, Neriah, nika, Saskya, sevy, Sisa, Šaren

Hezké čtení! Slimča

   

*** Until Proven ***
   

Profesor Snape dnes zase nebyl na večeři,“ poznamenal Harry, když dojedl svůj čokoládový dort. Přestože většina zaměstnanců seděla na svých obvyklých místech a jídlo bylo, jako vždy, luxusní, bez Rona a Snapea se zdál učitelský stůl podivně prázdný.

Hermiona vzhlédla od dokumentů, jež právě srovnávala vedle svého pudinkového koláče: „A ty se mu divíš?“

To se mu nepodobá – vynechat tolik jídel za sebou,“ zavrtěl Harry hlavou.

No, po tom všem, co se stalo...“ začala Hermiona.

To není důvod, proč chybí,“ ozval se z Harryho druhé strany Neville.

Hm?“ obrátil Harry pozornost na jejich bývalého spolužáka. Neville se od svých školních let příliš nezměnil. Byl stále tichý, milý a trochu plachý. Ztratil většinu ze své pubertální buclatosti, ale zůstaly mu hluboké, vážné modré oči, díky nimž vypadal velmi mladě a nevinně.

Teď se usmál a řekl: „Slyšel jsem, co si mezi sebou během sedmé hodiny vykládají studenti. Zdá se, že se Adamu Viersovi během třetí vyučovací hodiny v lektvarech podařilo vyrobit problém, vedle kterého mé vlastní chyby blednou.“

Harry se při pomyšlení, co všechno se mohlo stát, otřásl. Z pohledu dospělého učitele musel uznat, že se ve skutečnosti všichni mohou považovat za šťastlivce, když ve zdraví přestáli výuku lektvarů s Nevillem v jedné místnosti. Nedovedl si představit nic, co by zastínilo jeho vybuchující kotlíky. Alespoň nic, co by sklepení i jejich spolužáci dokázali přežít.

Harry si vyměnil s Hermionou ustaraný pohled a potom se co nejnevinněji zeptal: „Jaký problém?“

Neville pokrčil rameny: „Myslím, že to má co dělat brouky.“

Brouky?“ opakoval Harry.

Hermiona za ním dramaticky zašeptala: „Profesor Snape využívá do svých lektvarů různé druhy jedovatého hmyzu.“

Samozřejmě, ona to musela vědět. To Harry s Nevillem byli šťastní, že si pamatují, jak vypadá kotlík, natož pak, jaké ingredience do něj patří.

Asi už bychom zaslechli, kdyby byla polovina šestého ročníku otrávená, poštípaná nebo hospitalizovaná, že?“ přemýšlel Harry nahlas.

Snad ano,“ potvrdila Hermiona. Očima přelétla přeplněný sál. „Vypadá to, že jsou všichni tady. Co se vlastně stalo, Neville?“

Neville pokrčil rameny: „Munson zmlknul, jakmile zjistil, že je poslouchám. Stačil jsem postřehnout jen to, že je učebna lektvarů válečná zóna. Říkali, že Snape ukončil třetí hodinu o čtyřicet minut dříve a dokonce pro dnešek zrušil i zbytek svého vyučování.“

To ani nechtěl, aby studenti zůstali ve třídě a pomohli ji uklidit?“ divila se Hermiona.

Ne. A po nás vždycky vyžadoval, abychom hned neutekli. Tak si myslím, že ať už se stalo cokoliv, muselo to být opravdu zlé,“ odpověděl Neville.

Harry byl téhož názoru. Rychle položil vidličku a řekl: „Půjdu Snapea zkontrolovat. Ujistit se, jestli jsou on i třída v pořádku.“ Tu část o třídě dodal vlastně jen proto, že mu Neville věnoval prazvláštní pohled.

Jestli se jednalo o kobercové brouky, tak už mu možná z kostí ohlodávají poslední zbytky masa,“ podotkl Neville a nezdálo se, že by byl z té možnosti dvakrát nešťastný.

To už se Harry zvedal na nohy a Hermionino předvídatelné ostré pokárání: „Neville! Jak vůbec můžeš něco takového říct!“ pustil jedním uchem dovnitř a druhým ven. Potlačil úsměv, opustil nešťastně koktajícího Nevilla a vydal se pryč z Velké síně. Radši ty, než já, kámo, pomyslel si ještě a úspěšně završil svůj ústup.

Chodby byly stále přeplněné davy pobíhajících studentů, takže mu trvalo téměř patnáct minut, než si odbyl povinné pozdravy a odpověděl na dotazy kolemjdoucích. Jednalo se o běžnou součást pohybu po bradavických chodbách, ale dnes mu připadalo, že to potrvá snad věčně. Konečně se dostal se ke schodišti do sklepení. Občas, když hodně spěchal, docela chápal, proč je Snape na své studenty tak nepříjemný. Nikdo se zdravým rozumem by neobtěžoval profesora Snapea, plujícího chodbami. Dokonce i ostatní učitelé se mu zdaleka vyhýbali.

Zdálo se to jako věčnost, co měl naposledy příležitost navštívit sklepení, ale dokonce i po více než devítileté přestávce si Harryho nohy pamatovaly cestu. Po těch desítkách trestů, které si tam dole odpykal, by bylo divné, kdyby ne, pomyslel si ironicky. Nebylo překvapením, že po cestě minul pár Zmijozelů, poflakujících se na Snapeově výsostném území. Všichni mu jen zdvořile kývli na pozdrav a šli si svou cestou. Pak konečně dorazil k silným obloukovým dubovým dveřím, vedoucím do učebny lektvarů. Byly sice zavřené, ale nechráněné kouzly, což Harrymu napovědělo, že je Snape pravděpodobně ještě uvnitř.

Cítil se, jakoby mu znovu bylo pouhých třináct a tajně se potuloval po hradu ve svém neviditelném plášti. Harry položil ucho na dveře a zaposlouchal se. Zevnitř vycházel podivný mechanický hukot, ale kromě něj nezaslechl žádné výkřiky ani sténání, které by naznačovaly, že je někdo zaživa ohlodáván kobercovými brouky - a nebo něco podobného. Zaklepal, monotónní hukot se však nezměnil. Harry si byl jistý, že toho bude později litovat, přesto vzal opatrně za kliku. Dveře povolily a otevřely se.

V tu ránu hučení astronomicky zesílilo. Zvuk se uvnitř místnosti odrážel od kamenných sklepních zdí a jeho intenzita se nepříjemně násobila. Znělo to jako nějaké speciální efekty z mudlovského sci-fi filmu - jako motor mateřské lodi, pomyslel si Harry a cítil, že mu z toho rachotu vibrují snad i kosti. Vnořil se do ohlušujícího rámusu a rozhlédl se po učebně. Spatřil však pouze souvislý, pohybující se černý závoj, zahalující celou místnost. Když se jeho zrak přizpůsobil, dokázal rozeznat několik desítek studentských lavic. Všechny byly zaneřáděné zčásti nasekanými ingrediencemi, kotlíky, brky, pergameny a knihami – jasné svědectví o uspěchaném odchodu jejich majitelů. A pak Harrymu těsně kolem hlavy prosvištělo něco obrovského a on reflexivně semknul víčka.

Zavřete ty dveře! Hned!“ vyštěkl v tu samou chvíli známý a velice rozzuřený hlas.

Harry příkaz instinktivně poslechl. Vzápětí mu něco narazilo do levého bicepsu a zůstalo tam. Bylo to natolik překvapivé, že mladší kouzelník okamžitě zase otevřel oči. Další tvor se mu usadil na hlavě a uhnízdil se ve vlasech. Harry ohromeně zíral dolů do obrovských oranžových očí nějakého hmyzu, který spokojeně odpočíval na levém rukávu jeho učitelského hábitu. Zvíře bylo asi tři palce dlouhé, mělo krátké černé kulovité tělo a průsvitná, tmavě žilkovaná křídla. Zatímco si ho Harry prohlížel, přistálo mu na paži další a zabydlelo se tam. Ten pohybující se černý závoj, který spatřil po otevření dveří, byl podle všeho obří hmyzí roj.

Harrymu se zvedl žaludek, když si uvědomil, kolik těch potvor je. Byly všude kolem – na lavicích, na stěnách, podlahách, oknech, na jeho šatech... Učebna lektvarů se tou havětí přímo hemžila. Vzduchem téměř opile kroužily stovky, možná dokonce tisíce podivných hmyzích stvoření. Jedna z oblud na Harryho paži spustila ohlušující „zpěv“, a mladý muž tak díky tomu bez nejmenších pochybností identifikoval původ šíleného hluku všude kolem.

Rozhlédl se po třídě a naskytl se mu nezapomenutelný pohled: Severus Snape se zuřivě oháněl zelenou síťkou na motýly a pronásledoval obrovská stvoření, motající se učebnou lektvarů. Po jeho boku se trpělivě vznášela velká černá kovová bedna. Zdálo se, že je očarovaná tak, aby vpustila hmyz dovnitř, ale už ne ven. Mistr lektvarů máchající síťkou představoval vskutku zvláštní obrázek: černý hábit, bledá pleť, tmavé vlasy padající mu do očí... Vypadal spíš jako vampýr na lovu motýlů, pomyslel si Harry a odolal nutkání zasmát se tomu neskutečnému pohledu.

Co chcete, Pottere?“ žádal Snape. „Jak vidíte, jsem momentálně poněkud zaneprázdněn.“

Harry musel obdivovat jeho vyrovnanost. Ten muž byl nepochybně rozčilený, ale ve chvíli, kdy promluvil, to znělo, jakoby jej někdo vyrušil spíše při známkování testů, než při pokusu zastavit invazi hmyzu biblických rozměrů. Jeho kousavá poznámka by asi měla větší efekt, kdyby mu právě v okamžiku, kdy zavíral ústa, nepřistála přímo na výrazném nose jedna z těch rudookých potvor. K překvapení mladšího kouzelníka sebou lektvarista ani netrhl, ani se po té obludě neohnal, jen ji opatrně uchopil volnou rukou a přesunul do levitující bedny. Harryho koutky sebou cukaly v potlačovaném úsměvu. Věděl však, že vyjádřit jakékoliv pobavení nad současnou situací by jej patrně stálo život. Mohl sice před devíti lety porazit Voldemorta, ale neměl nejmenší pochyby, jak by dopadl tváří v tvář rozzuřenému Snapeovi.

Máte nějaký speciální důvod, proč jste přišel, nebo jste se pouze domníval, že bude vaše nevyžádaná přítomnost perfektní tečkou za mým idylickým dnem?“ vrčel Snape.

Harry znal perfektní způsob, jak Snapea odzbrojit – řekl pravdu: „Ve skutečnosti jsem se přišel podívat, jak na tom jste. Neville dnes na večeři říkal, že se v učebně lektvarů vyskytly nějaké komplikace.“

Přesně podle očekávání vyvolalo jeho vysvětlení úšklebek. Znepokojení a nedůvěru v lektvaristově obličeji nahradil kyselý výraz. Harry se nemohl rozhodnout, čemu dává přednost. Podezřívavý Snape nebyl ve skutečnosti o nic lákavější, než namíchnutý Snape.

Jak vidíte, mám se skvěle,“ řekl upjatě mistr lektvarů. V té chvíli se jeden z potácejících se hmyzích exemplářů se skutečně perfektním načasováním srazil se Snapeovou pravou tváří. Pokud měl v plánu ladné přistání, rozhodně se mu nepovedlo. Harry se snažil, opravdu, ale jeho smích byl silnější a zkrátka vybublal na povrch. Snape si tiše povzdechl a přesunul hmyz ze svého obličeje do kovové bedny.

Nekoušou, že?“ zeptal se Harry, když konečně potlačil chechot.

Stál bych tady a nechal je pochodovat po celém svém obličeji a po rukou, kdyby ano? Používejte mozek, Pottere! Minerva mě ujišťuje, že nějaký máte; ovšem pro doložení jejího tvrzení jsem během našeho patnáctiletého společného působení viděl jen žalostně málo důkazů.“

Harryho úsměv se rozšířil: „Co jsou zač?“

Magicicada septendecim,“ odpověděl Snape nepřítomně a máchl síťkou, aby za letu zachytil další tři stvoření.

Magické...?“

Tentokrát byl Snapeův povzdech hlasitější: „Ne magické. Magi–cicada. Vzpomínáte si na latinu, ne?“

Matně. To v překladu znamená... sedmdesát-“

Snape zjevně nebyl ochoten protrpět jeho chabé pokusy na něco si vzpomenout, neboť jej přerušil a vysvětlil: „ Je to vědecké pojmenování pro 'americké sedmnáctileté cikády'.“

A co dělají tady?“ zajímal se Harry a setřásl další čtyři jedince, kteří se na něm, jak se zdálo, trvale usídlili. Uvědomil si, že kdyby tady stál dostatečně dlouho, byl by za chvíli od hlavy až po paty obalen masou okřídlených příšerek, jako nějaká ubohá oběť v mudlovském hororu.

Právě teď létají, přistávají a pokoušejí se přivábit partnera,“ konstatoval Snape.

Teď si pro změnu povzdechl Harry: „Měl jsem na mysli, jak se sem ta havěť dostala. Nepředpokládám, že jste chtěl, aby se tady takhle rojila, nebo se pletu?“

Pottere, tohle je asi ta nejidiotštější otázka ze všech idiotských otázek, co jste mi kdy položil. Samozřejmě, že jsem netoužil po biblickém mračnu kobylek v učebně lektvarů! A abych si ušetřil další vysvětlování bolestně zřejmých skutečností, jsou v tomto stavu, poněvadž pan Viers cítil potřebu procvičovat si svůj domácí úkol z přeměňování zrovna v mé hodině, zatímco slečna Adairová současně použila zcela stejně nevhodné kouzlo odolnosti.“

Jejich kouzla se zkřížila?“ zeptal se Harry po zděšené odmlce. Dokonce i prváci znali nebezpečí míchání kouzel. Nejenže byly výsledky podobných pokusů nepředvídatelné, ale často měly tendenci k nezvratnosti. Nemocnice u sv. Munga byla plná obětí náhodné magie.

Snape přikývnul. „Obě kouzla zasáhla stůl s přísadami v témže okamžiku. Kdyby ti tupci dostali za domácí úkol spojit svá kouzla, nikdy by to nezvládli. Ale jelikož se jednalo o výsledek naprosté ignorace, byla kombinace obou kouzel skvěle provedená. Obě naráz trefila Magicicada septendecim v larválním stádiu a transformovala nevyvinuté, spící cikády do jejich dospělého stavu. Výsledek vidíte před sebou.“

Ech, proč na jejich pochytání nepoužijete přivolávací kouzlo?“ divil se Harry.

Ano, proč mě to jen nenapadlo? Prosím, poslužte si!“ Snape v rozmáchlém gestu mávl rukou s dlouhými prsty mezi mračno létajících cikád. Mnohé z nich už jim, zatímco hovořili, přistály ve vlasech, na tvářích a ramenou. Harry skutečně sahal do kapsy, zatímco pozoroval Snapea, jak ze sebe trpělivě sundává jednu cikádu po druhé a přesouvá je do bedny. Byl mu podezřelý Snapeův tón, a tak když vytáhl svou cesmínovou hůlku, použil na cikády tak silné přivolávací kouzlo, že by bez problémů přitáhlo všechen hmyz až z Exeteru, kdyby si to přál. Ale méně než stopu vzdálené cikády dál nerušeně pokračovaly ve svém potácivém letu.

Nefunguje to,“ konstatoval Harry po chvíli. Věděl, kolik síly do toho kouzla vložil. Mělo by zabrat!

Opět vám gratuluji k uvedení zatraceně zřejmého, Pottere,“ řekl Snape jízlivě.

Harry jeho tón ignoroval a zeptal se: „Proč to nefunguje?“

Předpokládám, že to má co dělat s kouzlem odolnosti slečny Adairové.“

Harry sledoval hmyzí roj, třepotající se téměř slepě po laboratoři, a náhle jej přepadl strach o dva nešťastné studenty, kteří tu pohromu zapříčinili. Opatrně vyslovil své obavy: „Maggie a Adam nejsou mezi svými výtvory, že?“

Co?“

No, neumím si představit, že jste na tohle reagoval... klidně,“ ukázal Harry na stvoření kolem sebe.

Snape ze sebe vyloudil neveselý smích: „Připouštím, že jsem měl chuť ty dva proklít, ale ne, pachatelé této pohromy nejsou mezi svými výtvory. Nicméně, pan Viers a slečna Adairová si budou odpykávat školní trest s panem Jodfriesem až do konce-“

Svých životů?“ tipnul Harry a do obličeje se mu vkradl další úsměv.

Věřte mi, kdybych měl tu možnost-“ Ať už chtěl Snape říci cokoli, zavřel ústa dříve, než mu na rtech přistála další cikáda. Harry sledoval, jak ji trpělivě sebral a přidal do bedny.

Nemůžeme je prostě vyhubit?“ Harry netrpěl žádnou hmyzí fobií, ale hemžení rudookých potvor mu lezlo na nervy. Neuměl si představit, jak by na jeho místě reagoval Ron.

Každou kletbu, kterou bychom se na ně pokusili seslat, by odrazili stejně snadno, jako vaše přivolávací kouzlo,“ odpověděl Snape.

Můžeme použít mudlovské pesticidy,“ navrhnul Harry.

Pottere, larvy byly importovány ze Států a byly nehorázně drahé. Tyto cikády jsou dostupné jen jednou za sedmnáct let. Díky jejich přirozenému životnímu cyklu je budu moci nahradit nejdříve za dvanáct let. Nezničím tyto cenné dospělé jedince.“

Dobře, tak co s nimi uděláte?“

V této chvíli je chci především pochytat,“ řekl Snape a svá slova podtrhl výpadem na několik letících cikád.

To zabere hodiny, možná dokonce dny.“

Tak pak bych se měl raději vrátit k práci, není-liž pravda?“ protáhl Snape.

Harrymu chvíli trvalo – dobře, několik chvil – než se zbavil cikád, které na něm odpočívaly. Z jejich nožiček, kroutících se mu na kůži na rukou, se mu dělalo nevolno. Zíral na mračno havěti hemžící se po třídě a pomyslel si, že Snapea čeká nadlidský úkol. Nikoho přece nemohl nechat samotného u tak skličující činnosti, dokonce ani Snapea! A tak zvedl z nejbližší lavice zapomenutý brk a přeměnil ho na síťku podobnou té profesorově.

Co to děláte?“ zeptal se Snape, když Harry zachytil v letu několik cikád dříve, než se mohly připojit ke svým přítelkyním odpočívajícím na jeho vlastním těle.

Když je budete chytat sám, strávíte u toho celou noc,“ vysvětlil Harry a vykročil k levitující bedně, aby nejprve vyprostil cikády ze síťky, do níž se neustále zachytávaly svýma jemnýma nožičkama, a potom je přenesl do očarovaného otvoru v horní části boxu. Ta havěť podivně hřála v rukou a pokaždé, když se Harrymu kolem prstů omotaly jejich pavoučí nožky, zvedl se mu odporem žaludek. Když se podíval dolů do bedny, spatřil v ní stovky cikád, lezoucích jedna přes druhou.

Snape ztuhnul: „Nežádal jsem vás o pomoc.“

To já vím. Odmítáte ji?“ zeptal se Harry a pevně se na Snapea podíval.

Zdánlivě bezedné tmavé oči se zaměřily na mračno havěti a zase zpět na mladšího kouzelníka, než Snape neochotně hlesl: „Ne.“

Harry udusil úsměv nad tím ne příliš nadšeným lektvaristovým přiznáním, že potřebuje pomoc, a řekl: „Fajn.“

Otáčel se zpět ke své práci a chtěl posbírat další okřídlené tvory, když zaregistroval Snapeova záda, pokrytá množstvím cikád. „Nehýbejte se chvíli. Máte je úplně všude.“

Harry přistoupil ke svému společníkovi, sundával hmyz z jeho černého hábitu a přesouval jej do bedny. Mohl přitom z boku pohodlně pozorovat lektvaristovu uzavřenou tvář. Muž měl přísný a ostrý profil, ale ne ošklivý, jak si mladší kouzelník myslel v dobách svého dětství. Byl to ten typ obličeje s mohutnými rysy, jaký můžete vidět na řeckých sochách v Louvru, uvědomil si. Snape stál celou dobu nehybně jako kámen, jakoby byl odhodlaný onen dojem sochy ještě posílit, a zdálo se, že se během své „očisty“ cítí neskutečně nepohodlně. Harry si všimnul, že se jedna z cikád snaží zamotat do vlasů na Snapeově krku, a tak udělal krok před profesora a sáhl po ní. Šest chlupatých nožek se houževnatě drželo hustých vlasů a zvedalo je do výšky, jak se Harry pokoušel hmyz odstranit bez bolestivého zatahání.

Soustředěně cikádu vyprošťoval, překvapený jemností vlasů pod svými prsty. Ve chvíli, kdy jeden dlouhý černý a překvapivě čistý pramen dopadl zpět na Snapeův krk, muž se viditelně napjal a vyrovnal záda do nepřirozené přímky. Jejich pohledy se setkaly a zůstaly uzamčeny. Snapeův profil mohl vypadat jako z kamene, ale jeho oči byly něco docela jiného. Harry nikdy neviděl něco tak lidského jako šokované potěšení, které Snape okamžitě zamaskoval. Ona prchavá emoce byla postřehnutelná jen na pár kratičkých úderů srdce, ale Harry v té chvíli zatajil dech, zasažený neočekávaným pocitem... důvěrnosti. Instinktivně věděl, že ta rychle umlčená radost byla něco, co vidělo jen velmi málo lidí. Jako při každé takto vzácné příležitosti se jej zmocnilo určité vzrušení.

Když už nic jiného, lektvaristova reakce mu odpověděla na otázku, která jej vždy mátla. Celých patnáct let se divil, proč Snape nosí takové neupravené dlouhé vlasy. S jeho zarputilými, asketickými způsoby a viktoriánským šatníkem by se ke Snapeovu stylu hodil spíše krátký vojenský sestřih. Přesto ten člověk celý čas, co jej Harry znal, nosil dlouhý porost slepený do pramínků. Teď věděl proč. Severus Snape, protivný nedotknutelný mistr lektvarů z jeho dětství, měl rád, když si někdo hrál s jeho vlasy. Ta představa byla naprosto šokující. Vzápětí po tomto zjištění následovala další nepatřičná otázka. Když Harry sledoval Snapeův prázdný pohled i obličej, zbavený všech emocí, nemohl si pomoci, aby nepřemýšlel, kdo si s těmi vlasy hrál. Komu Severus Snape dovolil, aby se ho dotýkal?

To bude stačit, děkuji vám,“ řekl Snape upjatě a poodstoupil.

Profesorův ústup byl stěží překvapující. Harryho ovšem zmátl jeho vlastní pocit... zklamání. Něco uvnitř něj se při tom manévru pevně sevřelo. Připadal si téměř odmítnutý, což nedávalo smysl. Opravdu se chtěl dotýkat Snapea? Jeho mozek křičel Ne, ale divoce tlukoucí srdce hovořilo jinak a o mnoho upřímněji. Harry, zmatený vlastní tělesnou reakcí, tupě zíral na druhého muže. Snape jej měl odpuzovat, stejně jako ta havěť, kterou musel chytat. Až na to, že odpor bylo to poslední, co cítil.

Stáli tak blízko, že Harrymu nemohlo uniknout, jak přísný obličej před ním ještě ztvrdnul, jakoby byl vytesaný z žuly. Mladší kouzelník byl stále zmatený svou emocionální reakcí na obyčejný dotek Snapeových vlasů a nemohl přijít na to, co je špatně. Druhý muž vypadal, jakoby byl připravený na hotový Armagedon. Nebo na výsměch, jak si Harry opožděně uvědomil. Lektvarista měl ve tváři stejně kontrolovaný výraz jako v sobotu - poté, co se dotkly jejich mysli.

Harry netušil, co říci, aby věci trochu napravil, a tak rozpačitě nabídl: „Jsou velmi hebké.“

Co?“ vyštěkl Snape a pohledem rentgenoval Harryho obličej, jakoby hledal úšklebek.

Harrymu došlo, že všechno ještě více zašmodrchal a rychle zkoušel vysvětlit: „Vaše vlasy. Jsou velice jemné.“

Uprostřed Snapeova obočí se zformovala hluboká vráska: „Jestli se pokoušíte být vtipný-“

Ne, já jen...“ Jen co? Jsem okouzlený pocitem Snapeových mastných vlasů protékajících mi mezi prsty? Jenomže nejsou vůbec mastné. Jsou husté a nádherné, přestože díky zanedbanému střihu vypadají, jakoby je celou noc přežvykovaly sklepní krysy. „Omlouvám se. To byl velmi osobní komentář. Měl jsem si to nechat pro sebe. Můžeme prostě zapomenout, že jsem to řekl?“ Domníval se, že změna tématu by byla rozhodně na místě, a proto připomněl: „My, ehm, měli bychom raději začít s chytáním té havěti, pokud s tím chceme být hotoví ještě dnes.“

Snape sice stále vypadal podezřívavě, ale přikývl. Harry se snažil soustředit na lapání cikád, přestože na sobě stále cítil pohled temných očí. Po chvíli se lektvarista přece jen otočil, aby se věnoval vlastnímu loveckému úsilí, ovšem místnost prostoupilo napětí, které tu předtím nebylo. Kdykoliv se při své činnosti dostali na dosah ruky, Harry si intenzivně uvědomoval přítomnost druhého muže. A pokaždé, když se Snape sklonil nad vznášející se černou bednou, aby uložil další cikády, dlouhé vlasy se mu zhouply do očí a Harry si nemohl pomoci, aby nevzpomínal, jaký to byl pocit, když mu klouzaly mezi prsty. Ksakru, co se to s ním děje? Copak je blázen? Stojí tady a sní o Severusi Snapeovi. Ze všech lidí právě o něm! Jestli se Snape někdy dozví, o čem přemýšlí, prokleje ho až do sedmého kolene. Nebo ho nechá zavřít u Munga, a to z dobrého důvodu. Harry se snažil vytěsnit z hlavy všechny ty podivné myšlenky a zaměřit se na svůj aktuální úkol. 

Předchozí      Další

   
15.10.2010 22:58:28
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one