Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 17.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: sexuální scéna (18+)

 

A je to tady! Co dodat? Dnešní kapitolu bych ráda věnovala především Hajmi2003 a Hajmi50. Ve chvílích, kdy si trhám vlasy a propadám nekonečnému zoufalství nad tou hatmatilkou, kterou někdo kdysi nazval anglickým jazykem, přispěchají holky na pomoc jako rytíři v lesklé zbroji a ... prostě mi to přeloží! :-D Hajminky, děkuji vám! Jste zlatíčka!

A další věnování je pro věrné komentující: A_ja, Anfulka, anneanne, assez, Bábovka, bacil, Bara1982, Blesk, Cezminka, cim, Cory, enedaka, Gigi..., grid, Hanako, Jikita, kami, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nade, Nelie, nika, Saskya, sevy, Sharlaid, Šaren, willy wonka, ZJTrane a pro jednoho bezejmenného človíčka, který zapomněl uvést svůj nick ;-)

Slimča

   

*** Until Proven ***
   

Odchází. Bylo to nevyhnutelné a Severus věděl, že ve skutečnosti unikl dost snadno. Přesto by dal přednost jakékoliv jiné reakci. Například nějaký osobní útok by mu alespoň poskytl vodítko, jak se dál chovat. Potterova naprostá nevšímavost byla strašně znervózňující Co chce dělat? Prokleje ho, promění v solný sloup, nebo z něj vytvoří sochu, která bude na věky připomínat Severusovu monumentální stupiditu? Za svou troufalost by si jistě zasloužil kteroukoliv z předchozích možností.

K jeho obrovskému úžasu se mladší muž nepřemístil pryč, dokonce si ani nenatáhl kalhoty, které mu dosud ležely omotané kolem kotníků. Vlastně se v podstatě nepohnul z místa, kde byli před malou chvílí tak... zaneprázdněni. Postával tam v mokrém kapradí, s kalhotami pod nohama a s rozepnutým hábitem i košilí. Severus cítil, že na něj Potter shora zírá, ale stále mu nedokázal pohlédnout do očí. Když se do jeho zorného pole dostala Potterova ruka, na okamžik přestal dýchat. Všiml si, že Harry nezatíná pěst, ani se mu nenapínají svaly, takže nic nenasvědčovalo tomu, že se jej chystá udeřit. Místo toho se Severusovy tváře velice jemně dotkly silné mozolnaté prsty a zaklonily mu hlavu.

Setkat se s Potterovým pohledem byla snad ta nejtěžší věc, kterou kdy Severus musel udělat, ale nakonec se tím přeci jen přinutil projít. Po prohřešku, kterého se právě dopustil, dlužil mladšímu muži šanci na odplatu. Harry měl ve tváři nečitelný výraz. Rozhodně nevypadal naštvaně, možná spíš zmateně. Jejich pohledy se střetly a zdálo se, že se nějaký čas navzájem studují. Potterovy oči teď vypadaly stejně černé, jako Severusovy vlastní, a jeho tvář halily prohlubující se lesní stíny, takže v ní pro lektvaristu nebylo snadné rozeznat jakoukoliv emoci. .

Vteřiny se nepříjemně protahovaly, a pak najednou Potter bez varování klesl na kolena. Než se Severus stačil zorientovat, objaly jej silné paže a přitáhly si ho k hlubokému polibku, který mu vysál z plic i tu poslední trošku vzduchu, co tam ještě zbývala. Do zad se mu zařezávala kovová spona z Potterova pláště, který mladší muž pevně svíral v pravé ruce, ale Severuse to v této chvíli ani v nejmenším netrápilo. Ve skutečnosti cítil tak obrovskou úlevu a takový úžas, že si nebyl jistý, zda by vůbec dokázal zareagovat i na mnohem významnější podnět. Ať už po tom, co spolu prováděli, očekával cokoliv, polibek to rozhodně nebyl. Vlastně se doopravdy odvážil doufat při nejlepším jen v tiché opovržení.

Jistě – i to mohlo stále přijít. Nesměl zapomínat, že má tu čest s impulzívním Nebelvírem. Říká se, že vás důsledky jednání s lidmi z Potterovy koleje dostihnou často až dlouho poté, co jste se s nimi nějak zapletli. Zatímco se v lektvaristově pesimistické mysli vytvářely katastrofické scénáře, jeden horší než druhý, Potter jej dále líbal. Severusův pud sebezáchovy přímo křičel, že tohle nemůže dopadnout dobře. Nakonec však, navzdory jeho zdravému rozumu, svůdná Potterova chuť a jemnost kontaktu všechny sužující myšlenky vypudily.

Pomalu jim začínal docházet kyslík, a tak se od sebe neochotně odtrhli. V té chvíli si Severus pomyslel, že už snad dokázal vztyčit dostatek ochranných bariér, aby se setkal s Potterovým pohledem. Mladší muž se na něj trochu stydlivě usmíval a bylo nad slunce jasnější, že vůbec netuší, jak s ním právě teď jednat. Beznadějný Nebelvír! To Zmijozel už by jistě věděl, jak jej ponížit a vysmát se jeho hlouposti a nestydatosti. Zatímco nad tím Severus přemítal, uvolnil jej Potter ze svého sevření a pravou rukou mu za zády roztřepal svůj plášť. Rozprostřel ho na mírně svažitou, vlhkou půdu a když po něm Severus střelil zvídavým pohledem, Harry vztáhl paže, uchopil jej za ramena a tlačil ho dolů na černou vlněnou látku. S dalším nesmělým úsměvem pronesl: „Jsi na řadě.“

Co?

Severus se ne zrovna elegantním způsobem svalil z kleku na zem a byl rád, že se přitom nijak nezranil. Na kůži mu přes položený plášť i jeho vlastní hábit, vestu a košili prosakovala vlhkost z promáčené půdy, ale jakmile se k němu Potter svezl pro další polibek, přestal ji vnímat. Bylo to zvláštní. Někdy se zdálo, jako by celý svůj život strávil v chladu a nepohodlí. Samozřejmě, pokud přes pětatřicet let žijete v hlubokém podzemí, jsou takové nepříjemné pocity nevyhnutelné, přesto si na ně Severus nikdy nezvykl. Nezáleželo na tom, kolik si oblékl vrstev, stejně mu nikdy nebylo dostatečně teplo. Ale když jej teď zahalila Potterova tělesná horkost, poprvé, kam až jeho paměť sahala, se cítil příjemně. Vlastně více než příjemně. Ten pocit, že na něm opatrně spočívá tvrdé, svalnaté tělo mladšího muže, byl naprosto blažený. Bezmyšlenkovitě přesunul roztřesené ruce na široká, zahalená záda nad sebou a svíjel se pod neznámými fyzickými pocity, které se přes něj převalily.

Potter mu vrací pozornost? Severus nic takového ani v nejmenším neočekával. Bohatě by mu stačilo, že si od něj před chvíli nechal druhý muž poskytnout trochu potěšení. Že se ho jednoduše směl dotknout a cítit pod jeho horkou kůží proudit život. Harryho rty jej dále zasypávaly polibky a zdálo se, jako by mu svou péčí chtěly říci, že bude všechno v pořádku. Přes to přese všechno uhánělo Severusovo srdce čím dál tím rychleji a jeho tělo se napínalo, jak se snažil pochopit Potterovu motivaci. Dokázal by unést opovržení, dokonce i nenávist, ale neunesl by soucit.

Severus se znal. Nikdo se jej nikdy dobrovolně nedotýkal. Alespoň ne proto, aby jej potěšil. A určitě ne s takovou péčí a něhou. Potter opustil jeho ústa, aby si prolíbal cestičku k bradě, pak mu svým nosem lehce přešel přes vlasy na spánku a začal ho olizovat za uchem. Severus se zachvěl pod náporem nádherných pocitů a stěží potlačil povzdech, který se mu dral skrz pootevřené rty. Přestože se celý třásl rozkoší, intenzivně si uvědomoval stav svých nemytých vlasů. Čistící kouzla fungovala jen na kůži. Pokožku na hlavě měl tedy vždy čistou, ale vlasy, co z ní vyrůstaly, musely zkrátka počkat, až si vzpomene na koupel... A on si dokonce ani neuvědomoval, kdy se tak stalo naposledy. Minulý týden? Nebo předminulý? Severus si zahanbeně přál... Tedy, ve skutečnosti měl mnoho přání, všechna zcela nesplnitelná.

Přesto ještě dokázal posbírat zbytky své hrdosti, a když mu Potter začal olizovat krk, zarazil jej: „Pottere, nemusíte se zatěžovat. To, co jsme dělali před chvílí, bylo postačující.“

Tak! Dokonce to dokázal vyslovit téměř normálním tónem. Potter zvedl hlavu a shlížel na něj mezi stíny. Severus se podivoval, co asi tak může vidět.

Nelíbí se ti to?“ Tichá otázka byla prosycená zmatkem. „Zdálo se mi, že ano.“

O to nejde.“

A oč tedy jde?“ zeptal se Potter s patrnou podrážděností v hlase.

Nemusíte-“

Líbí se mi, co děláme,“ ujišťoval ho Potter.

Potterovi se líbí dotýkat se jej? Usoudil, že je to nesmysl a vyštěkl: „Nelžete mi!“

Cože?“ předstíral Potter dál naivitu. Snape by mu tu nechápavě znějící otázku téměř uvěřil.

Oba víme, že to očividně není možné,“ odpověděl Severus a zoufale si přál, aby si tak moc neužíval ten pocit, že na něm opatrně spočívá dobře osvalené mužské tělo. Je obtížné udržet si dostatečnou emocionální vzdálenost, když někomu ležíte v objetí.

Proč to není možné?“ chtěl vědět Potter a už se ani nesnažil skrýt roztrpčení.

Chcete mě donutit, abych to řekl nahlas?“ dožadoval se Severus. Když zpozoroval zmatené vrásky, brázdící čelo jeho společníka, došlo mu, že to tomu hlupákovi bude muset skutečně hláskovat. „Vy jste 'Chlapec, který přežil', zachránce kouzelnického světa. Já jsem umaštěný mizera, kte... ummm-“

Zbytek věty umlčela Potterova dlaň, která mu přikryla oteklé rty.

Přestaň!“ K Severusovu úžasu se zdálo, že Potter zkoumá jeho tvář. Mohl téměř cítit, jak mladší muž přemýšlí. Tlak ruky na rtech se zmírnil a Potter mu ukazováčkem začal nepřítomně hladit kůži kolem nosu. Lechtalo to. „Nech mě to pro tebe udělat, prosím...“ Harryho dlaň pomalu opustila jeho ústa.

Severus uvažoval o té nabídce a bezděčně si přitom navlhčil namožené rty. Teprve opožděně si uvědomil, že Potter jako v transu sleduje pohybující se špičku jeho jazyka. Severus se sice v podobné situaci nacházel naposledy snad před dvaceti lety, přesto mu instinkty jasně napovídaly, že je jeho společník skutečně vzrušený. Ještě před chvílí by to zjištění využil jako zbraň. Teď jej jednoduše zarazilo, zmátlo, dokonce i dost vylekalo. Věděl, že s ním Potter nehraje žádnou hru o nadvládu. Na druhé straně - s ním přece nikdy nikdo nespal jen tak 'pro radost'. Pokaždé k tomu existoval nějaký postranní motiv, ale v současné situaci si za nic na světě nedokázal představit jaký. Pud sebezáchovy mu radil utíkat, vyhnout se této nebezpečné pasti. Jenomže se cítil až příliš dobře na to, aby Pottera dokázal odmítnout.

Copak už někdy dříve ležel za smyslné letní noci uprostřed lesa a držel při tom v náručí krásného mladého muže, který se s ním toužil milovat? Ani na jediné z jeho sexuálních schůzek nebylo nikdy nic, co by alespoň trochu zavánělo romantikou. Severus věděl, že Potter ve skutečnosti nemůže chtít být zrovna tady a dělat některé věci právě s ním, ale zároveň v něm doutnal ten mizerný a zrádný pocit - naděje. Naděje, která jej už dříve přesvědčovala, že je možné odčinit hříchy mládí a která jej teď nutila podlehnout té svůdné něze a alespoň jednou jedinkrát za svůj mizerný život okusit něco čistého a blahodárného.

Potter přece byl ten, kdo tady učinil nabídku. Tak jaký mělo smysl nadále odmítat něco, po čem Severus tak strašně prahl? Jen si musel být jistý, že se nejedná pouze dobročinnost. Severus přemáhal svou podezřívavost a nejistotu, a zatímco se pokoušel ignorovat intimitu jejich propletených těl, vyprskl: „Proč?“

Potter na něj upřeně zíral, a nakonec trochu zastřeným hlasem odpověděl: „Protože chci.“

Kdyby teď Severus zachytil třeba jen pouhý závan lítosti, spálil by Pottera na popel. Ale v otevřeném obličeji mladšího muže se zračil jen silný chtíč; jako by doopravdy věřil, že to celé podniká nejen pro Severuse, ale i pro sebe. To bylo... šokující. Lidi v minulosti vzrušoval jen způsob, jakým ho využívali. Dnes se poprvé stalo, že se jej někdo skutečně chtěl dotýkat. I kdyby ho teď měl Potter v plánu jednoduše přišpendlit k zemi a prachsprostě ošukat, snad by mu to i dovolil. Už jen pro ten nový, neznámý pocit, že je skutečně žádoucí.

Dovolil by to? Koho se to snaží obelhat? Kdyby věřil, že má nějakou šanci na úspěch, klidně by Potterovi i zaplatil, jen aby to udělal. Severus se potřeboval přesvědčit, že se mu všechno jen nezdá, a tak natáhl pravou ruku a lehce Pottera pohladil po výrazné lícní kosti. Hladká kůže bez vrásek pod jeho prsty byla tak příjemná, že ji klidně mohl považovat za sen. Jenomže jeho mysl jej nikdy neobdařila tak příjemnými nočními vizemi, takže to zkrátka muselo být reálné. Potter neucukl, ani se nenapjal. Byli teď tak blízko sebe, že by Severus určitě zachytil jakoukoliv odmítavou reakci. Mladší muž se rozhodně nechoval, jako by mu byly jeho doteky nepříjemné.

Potter zamrkal a tiše se zeptal: „To znamená ano?“

Severus bezmyšlenkovitě přikývl. Harry se sklonil k dalšímu polibku a všechny lektvaristovy naděje na zachování jasného rozumu splaskly.

Potter strávil prozkoumáváním Severusových úst až neuvěřitelně dlouhou dobu, jako by mu jejich ochutnávání činilo nějaké zvláštní potěšení. A když už se zdálo, že by jeden druhého bezpečně poznali jen podle chuti, opustil napuchlé rty a vydal se jižněji. Severus byl vždy velice citlivý na krku a kolem uší. To, co v těch místech Potter během příštích deseti minut vyváděl svým jazykem, zuby a dechem jej totálně rozložilo. Třásl se a lapal po dechu, zatímco mu tělo hořelo vzrušením. Veškerou svou sílu vložil do snahy nekňourat.

Ani si přesně neuvědomoval, jakým způsobem mu Potter rozepnul množství knoflíků na černé vestě a bílé košili. Možná použil ruce, možná kouzlo... Postřehl jen to, že se z něj Harry svezl na stranu, aby měl větší manévrovací prostor a lepší přístup ke zbytku jeho roztouženého těla. Náhle se Potterova talentovaná ústa přisála k Severusově levé bradavce a vyslala jeho nervovým systémem vlnu neuvěřitelně silných pocitů, které nekompromisně ničily jeho sebeovládání a posílaly mu šimrající úponky potěšení přímo do klína.

Severus nechtěl dát najevo slabost nebo jakoukoliv touhu. Chtěl zachovat alespoň zdání důstojnosti, ale když se otřásal pod útoky Potterova kroužícího jazyka, už zkrátka nedokázal zadržet výkřik. Nevýslovně se za ten krátký, žalostný zvuk, jenž mu unikl z krku, styděl, ale Potter mu jen uklidňujícím způsobem lehce přejel rukou po žebrech, jako by bylo všechno v nejlepším pořádku. Jako kdyby Severuse ta známka vzrušení v Harryho očích nijak nesnížila.

Zatímco Potter systematicky pokračoval v dráždění bradavek, už jej nepřestal hladit, a když pak zlehounka zavadil o předek Severusových kalhot, muž sebou zazmítal jako při zásahu Cruciatem. Již téměř dvě desetiletí uplynula od chvíle kdy se jej v těch partiích někdo dotýkal, nepočítal-li vlastní ruku. Každičký nerv v těle se mu po tom téměř náhodném kontaktu rozechvěl vzrušením. Tentokrát už sténání zadržet nedokázal. Jeho organismus přehnaně reagoval na sebemenší podněty a od hlavy po konečky prstů se mu začalo šířit známé pnutí. Onen příslovečný závan, který prostoupí každičkou vaší buňkou těsně předtím, než exploduje rozkoší. Severus si zděšeně uvědomil, že je pouhý krůček od toho, aby se ztrapnil a vyvrcholil do kalhot jako nějaký nadržený puberťák.

Prosím...“ zasténal chraplavě a zabořil prsty hluboko do Potterových neposlušných, hebkých, černých vlasů. „Já...“

On... co? Co by vůbec mohl říci, aby zabránil ponížení? Potter zvedl hlavu a podíval se mu do očí. Severus přes mlhu pulzujícího vzrušení sledoval, jak zmatek mladšího muže pomalu ustupuje překvapenému pochopení. Když se Potterův pohled přesunul na bouli v Severusových kalhotách, měl starší muž pocit, že zemře hanbou. Potter mu znova pohlédl do obličeje a, překvapivě bez jakékoliv stopy namyšlenosti nebo výsměchu, se jemně otázal: „Příliš blízko?“ Nehlásal své vítězství, nebyl arogantní, jen se jednoduše zeptal.

Severus cítil, jak mu hoří tváře, když ztuha souhlasně přikývl. V této chvíli nedokázal ani říct, jestli vydrží, než mu někdo rozepne kalhoty. Byl si téměř jistý, že jej jediný další dotek vynese na vrchol. Znovu se namáhavě nadechl. Byl tak zoufalý potřebou udělat se, že už mu ani vlastní ponížení nepřišlo jako tak špatný nápad. Jeho pocity přestaly být příjemné někdy těsně před tím, než Potter dosáhl orgasmu. A přestože bylo laskání, jež mu mladší muž dopřával, opravdovým darem, pro něj teď znamenalo hotová muka. Opožděně si uvědomil, že měl vzít nohy na ramena ihned poté, co jeho společník vyvrcholil, a pak se o samotě postarat o vlastní problém, jako už mnohokrát předtím.

Když se mu Potterův pohled znovu vrátil do klína, téměř umíral rozpaky. Mladší kouzelník nepohnul rty, ani nevytáhl hůlku, a přesto Severus viděl i cítil, jak se mu rozepíná knoflík na kalhotách. I zip se opatrně sunul dolů přes pulzující bouli, která se skrz něj sama pokoušela prorazit cestu ven. Severusovi se z úst vydral nezadržitelný povzdech. Možná jej způsobila fyzická úleva, která se prohnala jeho osvobozeným tělem, a možná také úžas nad nedbalou ukázkou magie a vůle tak silných, že k jejich využití stačila pouhá myšlenka. Jedním si byl jistý - když mu z erekce sklouzly kalhoty i spodky, byl volný a jeho tělo zpívalo ulehčením natolik silným, že vydalo za deset orgasmů. Jako by se celé jeho já dokázalo znovu nadechnout.

Potter vztáhl svou silnou, talentovanou ruku k jeho erekci. Severus se třásl a zuby nehty se snažil nevyvrcholit hned při prvním doteku. Byl neskutečně vděčný, že to Potter neprotahuje a nedělá kolem žádný povyk. Zkrátka jen úplně samozřejmě omotal své mozolnaté prsty kolem bolavého, překrveného penisu. Když Severus spatřil, jak se Harryho tmavá, střapatá hlava sklání k jeho klínu, unikl mu mezi zuby syčivý zvuk. Nikdy by o nic podobného nepožádal. Ruční práce by byla více než dostačující. Hlavičku jeho penisu zaplavilo vlhké teplo. Ten pocit byl mokrý, žhavý a překrásný. A když druhý muž poprvé zkusmo nasál, byl Severus ztracen. Všechno potlačované vzrušení explodovalo v obrovský požár, a on se s trhaným výkřikem udělal přímo do Potterovy pusy. Jako nějaký třeťák, který se vystříká dříve, než jej jiný student stačí vykouřit! Takový nedostatek sebeovládání byl ponižující, ale on už se zkrátka nedokázal udržet.

Bylo jasné, že má mladší muž daleko více praxe, než on sám. Nezdálo se, že by měl Potter jakékoliv problémy s dýcháním, když mu Severus explodoval do krku. Namísto aby Harry vše vyplivl, jako každý milenec před ním, nasál silněji a vsunul si pulzující orgán hluboko do úst. Tím jen umocnil a prodloužil Severusovu rozkoš. Starší muž měl pocit, jako by jeho sperma proudilo do Potterových chtivých úst jako nějaká dravá řeka. Potter je bez protestů spolykal a vytrval v tom úžasném sání, dokud Severus nebyl ochablý a prázdný. Teprve potom zvedl hlavu.

Lektvaristovi ještě v uších hučela ozvěna vlastního divoce bušícího srdce, když se trhaně nadechl a čekal, až zase bude schopen logického úsudku. Ze zkušeností věděl, že by se teď měl mít na pozoru a že se mezi ně určitě vkradou rozpaky. Jenomže když se Potter usadil zpět na plášť a pokrčeným kolenem se přitom dotýkal Severusova lokte, starší muž nějak nedokázal odvrátit pozornost od vlastního pocitu absolutní radosti, po níž tak strašně dlouho toužil. Díky ní teď neměl nejmenší pomyšlení na svou obvyklou obezřetnost. Ani netušil, že vůbec může existovat taková rozkoš. Potter jej zahrnul tolika doteky a byl tak jemný... To, co dnes večer prováděli, obrátilo Severusův svět vzhůru nohama.

Tolik let považoval něco podobného za zhola nemožné! Představa, že by se jej ještě někdy někdo mohl chtít dotknout, byla natolik nereálná, že si o tom nedovolil ani snít. Věděl, co si o něm studenti a kolegové myslí. Ti, jenž jej znali, jím pohrdali za to, kým je. No a ti ostatní jej nenáviděli za to, kým býval. Ještě horší se zdálo jeho vlastní sebehodnocení. Až příliš dobře znal své nedostatky. Nikdy nebyl atraktivní nebo okouzlující. Naučil se žít i bez toho. Dokonce se dokázal přesvědčit, že ani nepotřebuje podobný typ fyzického kontaktu. Po desetiletích plných osamělosti věřil, že je jeho tělo po sexuální stránce zcela vyhořelé. Zjištění, že se tolik let tak strašně mýlil, skutečně otřáslo jeho životem až do základů. Jeho tělo nebylo mrtvé! Právě naopak. Dokonce ani jako mladík se nechvěl takovou životní silou a rozkoší.

Potter natáhl levou ruku a téměř nepřítomně ho pohladil po vlasech. Severus mu to dovolil. Jemné pramínky jej šimraly za krkem a na spáncích a způsobovaly mu, tak jako pokaždé, neuvěřitelně slastné pocity. Dlouho vůbec nemluvili. Severus jen ležel na plášti a vzhlížel do pohledného Potterova obličeje, zatímco se mladší muž probíral jeho vlasy, pozoroval jej a myslel si Merlin ví co. Ani jeden z nich se nepokoušel prolomit ticho. Skoro jako by oba instinktivně pochopili, že to, co spolu před chvílí sdíleli, by jakákoliv slova mohla zničit. Teprve první chladivé kapky, dopadající na Severusovo nahé břicho, jej donutily posadit se.

Zase začíná pršet,“ podržel se Potter svého neblahého zvyku a znovu konstatoval zjevné.

Za normálních okolností by Severus na podobné prohlášení zareagoval nějakou kousavou poznámkou na téma Potterových nemožných zvyklostí. Úplně cítil, jak se mladší muž napjal a emocionálně odtáhl, když se bezpochyby obrnil v očekávání přesně takové reakce. V té chvíli si Severus uvědomil, že ať už teď odpoví jakkoliv, udá tím ráz všech jejich následujících setkání, a tak spolkl nutkání Pottera ponížit a neochotně připustil: „Ano. Možná bychom se měli vrátit do hradu.“

Téměř bytostně ucítil Potterovo překvapení, když mladší muž tlumeně souhlasil: „Jo, to je asi pravda.“

Nemotorně se vyškrábali na nohy a aniž by na sebe navzájem jedinkrát pohlédli, dávali do pořádku své oblečení. Potter si jen zapnul košili a natáhl kalhoty, zatímco Severusovi trvalo oblékání ze zřejmých důvodů mnohem déle. Už jen knoflíčky na hábitu zabraly spoustu času, zvláště, když se jejich majiteli lehce třásly prsty. Přisuzoval to nervozitě způsobené vědomím, že jej soustředěně pozoruje pár zelených očí. Severus neustále očekával nějakou žádost o vysvětlení, nebo třeba varování, že už se nikdy nic podobného nebude opakovat, ale Potter zůstával až nervy drásajícím způsobem tichý.

Když lektvarista konečně zdolal poslední knoflík, už pořádně lilo a Potter mu beze slova podal plášť. S kývnutím jej přijal a vydal se směrem k potoku na zpáteční cestu do Bradavic. Nikdy v životě tolik nevnímal vlastní tělo a vše, co jej obklopovalo. Cítil každou kapku, jež se mu rozstříkla na tváři, opojnou vůni, stoupající z úrodné půdy a z rostlin všude kolem. A pak také tu nejvíce znepokojující věc ze všech – Potterovo tělesné teplo. V mohutných vlnách vyzařovalo z mladšího kouzelníka, kráčejícího po jeho boku. Lektvarista si byl jistý, že kdyby teď Potterovým směrem otočil hlavu, jeho nos by zachytil mužův pach - jako lovecký pes větřící svou kořist. Severus si uvědomil, že už nikdy nebude schopen stát v Harryho blízkosti, aniž by mu jeho vůně připomněla dnešní noc. Nebyl však úplně přesvědčen, že je to zrovna dobrá věc.

Každopádně, nedostatek postkoitálního znechucení z partnerovy strany byl novinkou. Samozřejmě – co není, může být. Jen co Potterovu tupému, nebelvírskému mozku dojde, co se dělo s jeho tělem. Severus každopádně překypoval vděkem za iluzi smíru, i kdyby měla být pouze dočasná. Nenalhával si, že potrvá věčně, ale pro něj se zdála důležitá právě teď, v okamžicích, které mohly být nejbolestnější. Severus si myslel, že dokáže ustát následky svého jednání, jen potřeboval pár hodin k dobru, aby dokázal znovu vystavět obranné hradby. V této chvíli, když se cítil slabý a zranitelný, bylo předstírání fajn.

Severus potmě klopýtal zvoleným směrem a doufal, že jde správně. Na nedalekém břehu potoka kvákaly žáby, jejichž podivná symfonie se snažila přehlušit teď už trvalé šumění deště. Nohy mu podkluzovaly na blátě a vlhkých kamenech, zatímco se urputně snažil vyhýbat větvím a trní, které mu drásaly nechráněný obličej. Zarputile se prodíral vpřed, dokud les před nimi neozářilo modravé světlo ze špičky Potterovy hůlky.

Severus se po něm ohlédl a Potter s pokrčením ramen prohlásil: „Je trochu tma.“

Vůbec jej nenapadlo rozsvítit! Lektvaristovi se rozhodně ani trochu nelíbilo, co tato skutečnost vypovídá o jeho duševním stavu. Rychle vytáhl vlastní hůlku a zašeptal: „Lumos,“ aby to napravil. Orientace mezi stromy se okamžitě zdála o poznání jednodušší. Instinktivně se napjal v očekávání nějakého sžíravého komentáře ohledně předvedeného nedostatku zdravého rozumu, ale žádný nepřišel. Potter jednoduše kráčel po jeho boku promokajícím listím, jako by se nestalo vůbec nic neobvyklého.

Když dospěli k ochranné bariéře očarovaného ekosystému, déšť se změnil na sníh. Během jediného kroku se dostali z kluzké blátivé půdy na zem pokrytou jemným sněhovým popraškem. Zakousl se do nich prudký vítr, jenž se po jejich letním dobrodružství zdál snad ještě krutější než prve. Oba si nasadili kapuce a sklesle se vlekli k hranici zasněženého lesa. Otevřený kopcovitý terén mezi okrajem husté hradby stromů a hradem byl snad ještě horší. Vichr jim hnal sníh rovnou do tváří, bodal a oslepoval je, zatímco se škrábali do příkrého, kluzkého kopce mezi Hagridovou chalupou a hradními zdmi. Boj s živly vyžadoval tolik energie, že ani jeden z nich během zpáteční cesty do školy nepromluvil.

Zdálo se to jako věčnost, než konečně prošli bočním vchodem a stanuli na hlavním hradním schodišti, po němž se proháněl studený průvan. Setřásli ze sebe sníh a Severus pocítil, jak na jeho větrem ošlehanou kůži doráží trochu teplejší vzduch. V té chvíli mu došlo, že ani jeden z nich neměl dostatek duchapřítomnosti, aby použil obyčejné oteplovací kouzlo, jaké by bezesporu zvládl každý čtvrťák. Bylo to zvláštní, ale když se podíval na Potterovy zarudlé tváře, mohl téměř cítit, že druhý muž právě dospěl ke stejnému zjištění.

Potter na něj pohlédl s okouzlujícím, omluvným úsměvem a prohlásil: „Myslím, že jsme měli v hlavě jiné věci.“

Potvrdil tak Severusův předpoklad, nijak ovšem nezmírnil jeho vnitřní napětí. Severus upjatě přikývl. Potřeboval uniknout dříve, než proti své vůli sklouzne k jízlivosti, a tak tiše promluvil: „Je velmi pozdě.“

Ano, no, myslím, že bychom si asi měli popřát dobrou noc.“ Z Potterových úst to vyznělo skoro jako otázka.

Severus odmítal zareagovat na zraněný výraz plný zmatku, který zaplavil Potterův až příliš čitelný obličej. Znovu posbíral veškerou svou důstojnost, úsečně řekl: „Dobrou noc“ a s teatrálním zavířením pláště rychle vykročil ke schodišti do sklepení. Zatímco prchal, cítil v zádech Potterův upřený pohled.

*~*~*  

Předchozí      Další

   



20.11.2010 00:23:19
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one