Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 21.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

A máme tady "ráno poté". S překladem moc spokojená nejsem, ale tlačí mě čas, takže si čtení užijete snad i takhle.

Kapitolu věnuji komentujícím1beruska, A_ja, Anfulka, anneanne, assez, Bábovka, bacil, Bara1982, Blesk, Cezminka, cim, Cory, enedaka, Gigi..., grid, Hajmi, kami, mamba, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nade, Nelie, nika, Popo, Saskya, sevy, Šaren, willy wonka, ZJTrane

Hezké čtení! Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Severuse probudil závan ledového vzduchu, který mu olízl holá záda. Napjal se, protože vůbec netušil, kde je, ani proč nespí ve své vlastní posteli. Zvedl hlavu z vyhřátého polštáře a rozhlížel se po temném okolí. Šokovaně si uvědomil, že se jeho domnělý polštář zvedá a klesá v nezaměnitelném rytmu lidského dechu. Kdo...?

Severus se odtáhl od cizího těla. Kolem sebe cítil měkké podušky a něco, co vypadalo jako koberec, ale svou hůlku nikde nenahmatal. Posadil se a horečně zíral kolem. Jediné světlo v místnosti vycházelo z dohořívajících uhlíků v ohništi, vzdáleném asi půl metru od jeho levého ramene. Evidentně ležel na podlaze.

Vzpomínky jej zasáhly v plné síle přesně ve chvíli, kdy se chystal vyskočit na nohy. Harry Potter. Ten lehce oddechující muž po jeho boku je Harry Potter, se kterým znovu... Severus si vybavil přesný průběh minulé noci a ztěžka polkl. Přál si, aby mohl být šokován svým vlastním chováním, ale znal se. Uvědomoval si, že v mládí jej jeho fascinace mocí dohnala i do mnohem horších situací. Alespoň se utěšoval vědomím, že i když se před pár hodinami dobrovolně stal nevolníkem Harryho Pottera, nezískal na těle žádný cejch, ani neztratil duši, ale příliš to nepomáhalo. Musel si zkrátka přiznat, že úplně stejně jako za mlada vyměnil svou sebeúctu za sex.

Až se Potter probudí, bude jím znechucený. Neexistuje způsob, jak se tomu vyhnout. Navíc se Severus za okamžik bude muset vypořádat s něčím, na co jej žádná z jeho dřívějších zkušeností nepřipravila – s trapným 'ránem poté'. Pro tuto chvíli se sice té scéně dokáže vyhnout a někam zbaběle utéct, ale stejně bude Potterovi nucen dříve či později čelit a postavit se následkům svého jednání z minulé noci.

Myšlenka na útěk byla opravdu lákavá. Jenomže kam by vůbec šel? I kdyby vynechal všechna jídla, uvidí dnes Pottera na odpolední poradě učitelského sboru. Ne! Severus u toho, co mu druhý čaroděj poví, opravdu nepotřeboval žádné svědky. Snad stokrát se proklel za svou hloupost. Co si vůbec myslel? Jak mohl sám sebe před Potterem tak shodit? Copak je opravdu taková děvka, která roztáhne nohy před každým mocnějším kouzelníkem? Očividně ano.

Severus se třásl a nebylo to pouze zimou. Prohrábl si vlasy a pokusil se přemýšlet, zatímco mu o sebe začaly cvakat zuby a po těle mu vyskočila husí kůže. To znamenalo, že se musí v první řadě zahřát. Jestliže leží na podlaze před krbem, někde napravo by měla být hromada dřeva. Po kolenou se doplazil k ohništi, natáhl se na jeho pravou stranu a poslepu tápal po zdi, až jeho prsty konečně narazily na suchou, drsnou kůru. Nabral pár pořádných polínek a položil je na rudé uhlíky. Suché dříví se okamžitě vzňalo a během tří minut v místnosti opět vesele plápolal oheň. Jeho teplo pohladilo Severusovo tělo, stejně jako v noci Potterovy ruce...

Severus se vrátil do jejich provizorního lůžka s vědomím, že se s celou tou situací musí co nejdříve poprat. Při pohledu na nahého Harryho Pottera, rozvaleného v jejich hnízdě z podušek a polštářů z gauče, se mu sevřelo srdce. I přes neutuchající pocit úzkosti musel ten obrázek obdivovat. Rozcuchané hnízdo černých vlasů, které nikdy nevypadaly upraveně, a obličej – tak výrazný a nevinný. James Potter byl určitým arogantním způsobem hezký, ale Harryho přitažlivost se zdála, přes vší podobnost s otcem, daleko čistší a podmanivější. Severus si o sobě nikdy nemyslel, že by dokázal ocenit vlídnost, ale Harryho tvář byla laskavá a mírná... A jemu se to na něm líbilo. Měl rád důlek uprostřed Harryho silné brady, jenž určitě nezdědil po Jamesovi, i klikatou jizvu ve tvaru blesku na čele.

Potter spal spánkem spravedlivých na hromadě zelených podušek z gauče a černě a stříbrně vzorovaných polštářů. Deka, kterou je předtím Severus oba přikryl, se z něj svezla na stranu. Severus ji s sebou určitě strhl při svém úhybném manévru. Mladší muž byl skutečně velmi krásný. A zvláště teď, když tak klidně ležel a spánek smyl z jeho tváře všechny starosti. Severus okamžik zíral na Potterovu mléčně bílou pleť na levé klíční kosti, než se natáhl pro přikrývku, aby jej opět zahalil.

Chyba! Ve chvíli, kdy se látka dotkla Harryho citlivé pokožky, rozlepil druhý muž oči. Zelená barva se naplnila panikou a Severus se obrnil v očekávání okamžiku, kdy jej Potter spatří, připomene si události minulé noci a zmatek v jeho očích se změní v pohrdání nebo ještě něco horšího. Jakmile na něj však Potter zaostřil, všechny obavy z jeho rysů vyprchaly. Mladší muž zamrkal a Severus mohl téměř cítit vzpomínky, prohánějící se jeho sotva probuzenou myslí.

K Severusovu zmatku prolétl Harryho tváří ospalý úsměv a mladší muž ochraptěle zamumlal: „Dobré ráno.“

Severus ještě stále zpracovával ten zdvořilý pozdrav, když ho Potter vzal za ruce a přitáhl si jej k polibku. Zdálo se, že ho ani nenapadlo přemýšlet o nepříjemném ranním dechu; prostě mu jen se vší vervou plenil ústa. A Severus? Sotva by si chtěl stěžovat. Vždyť on sám chutnal i během dne mnohem hůř, než ústa jeho ospalého společníka. Za každou cenu si snažil zachovat sebeovládání. Věděl, že se Potterovy pocity velice rychle změní. Nejpozději ve chvíli, kdy si najde čas a promyslí si všechny události minulé noci. Severus se při polibku chtěl držet zpátky, opravdu, ale nedařilo se mu to. Přese všechno své úsilí odpovídal na dráždění Harryho suchých úst a setrval v polibku až do chvíle, kdy byli oba nuceni odtáhnout se pro nedostatek vzduchu. Potter usadil své ruce na Severusových zádech a beze slov jej tak prosil, aby zůstal, kde je – napůl ležící na Harrym. Věci se vůbec nevyvíjely tak, jak Severus očekával. Konsternovaně shlížel do Potterovy kostnaté tváře ozářené plameny a vdechoval vůni společného sexu.

Včera v noci jsi byl fantastický,“ prohlásil Harry tím svým spánkem ochraptělým hlasem. „Děkuji ti.“

Severusovi se do tváří hrnula horkost. Potter mu nenadává? Nepranýřuje ho za tu ostudnou ukázku slabosti? On mu děkuje?

Jsi v pořádku?“ zeptal se Potter.

Severus zmateně uvažoval nad Harryho idiotskou otázkou. Dnes v noci se tomu muži doslova naservíroval na zlatém podnose. Potter s ním mohl dělat cokoliv, co si zamanul, a on vůči tomu byl absolutně bezbranný. Ne, to není přesné. Severus věděl, že by se ve skutečnosti Harryho ani nepokusil zastavit. Byl ztracen už v okamžiku, kdy se jej Harry poprvé dotkl a on ucítil neuvěřitelné množství moci, proudící pod kůží mladšího muže. Nerozuměl tomu, proč jej tolik svádí možnost pocítit na vlastní kůži magii silnějšího kouzelníka. Nicméně byl sám k sobě příliš upřímný na to, aby něco z toho popíral. Ano, dokázal si to připustit, což ovšem zdaleka neznamenalo, že je připraven vypořádat se s následky.

Severusi, jsi v pořádku?“ zopakoval Potter svůj dotaz a natáhl se k lektvaristově tváři, aby ji mohl pohladit. Vypadal opravdu ustaraně.

Severusovi se podařilo přikývnout. Nebylo to mnoho, jenomže v té chvíli měl mozek stejně ztuhlý, jako prochladlé tělo.

Bože, ty jsi studený,“ lekl se Harry, jako by mu četl myšlenky, a vrtěl se tak dlouho, až dostal oba dva pod deku. „Je to lepší?“

S vlídností neměl Severus žádné zkušenosti. Byla pro něj natolik cizí, že ho téměř vyděsila. Jelikož ani za mák nevěřil vlastnímu hlasu, zmohl se jen na další přikývnutí.

Potter zjevně takové problémy s řečí neměl, protože se začal vyptávat: „Kolik je hodin?“ Potom mrkl na starožitné hodiny ve vzdáleném rohu místnosti. Určitě musel použít nějaké tiché kouzlo na spravení zraku, protože jeho brýle ještě stále ležely na stole. Přesto byl schopen přečíst údaj na ciferníku a odpovědět si na svou vlastní otázku. „Teprve půl sedmé. Máme čas. Odpočívej.“

Severus se podvolil lehkému tlaku ruky na svém zátylku a položil se na polštář vedle Pottera. Pokoušel se nebýt příliš napjatý, když přes něj jeho společník v mileneckém gestu přehodil ruku a nohu. Muži, které poznal v minulosti, nebyli zrovna mazlící typy. A i kdyby ano, rozhodně by takovou něhou neplýtvali zrovna na něm. Severuse Potterův postoj mátl. Mladý muž přece strávil celý svůj dospělý život v kouzelnickém světě. Dokonce i tupý Nebelvír snad musel chápat, jak... nepatřičně se Severus v noci choval.

Jsi po ránu vždycky takhle nemluvný, nebo je něco špatně?“ zeptal se Potter poté, co Severus ani po pětiminutovém hlazení nedokázal uvolnit své ztuhlé svaly. „Jestli tady zůstávám moc dlouho a měl bych vypadnout, stačí říct.“

Ccco?“ zachroptěl Severus a znělo to spíše jako zakrákání havrana než jako otázka.

Poslední noc byla docela... intenzivní,“ pronesl Porter zvolna. Zdálo se, že obezřetně volí slova. „Já, éééé, asi jsem některé věci neměl dělat?“

Neměl dělat některé věci?“ vyhrkl šokovaný Severus dříve, než si to stihl promyslet. „Vždyť já jsem byl ten, kdo to navrhl. To já jsem... odhalil takovou... ponižující slabost.“

Ouha,“ vyjevil se Potter a vzepřel se na rukou, aby viděl svému milenci do obličeje. „O čem to mluvíš?“

Severusovy tváře hořely hanbou jako oheň v krbu. Zíral na Potterův malý, pohledný nos a neochotně upřesnil své provinění: „Minulou noc jsem prokázal žalostný nedostatek sebeovládání. Vzdal jsem se vší důstojnosti a vydal se ti na milost a nemilost. Většina lidí by to považovala za... perverzní a potrestala mě za mou ubohost-“

Tak za prvé! To, co jsi mi nabídl, bylo neuvěřitelné, ne perverzní a už určitě ne ubohé,“ přerušil jej Potter a jeho oči plály emocemi. „Říct si v tomto netolerantním světě o něco, co potřebujeme, vyžaduje pořádnou kuráž. Nechodil jsi kolem horké kaše, ani jsi neskrýval, co chceš. Vyložil jsi karty na stůl a svou upřímností riskoval úplně všechno. Na tom není nic ubohého ani zbabělého. A každý, kdo by chtěl tvou odvahu potrestat,“ vyplivl Potter poslední slovo, jako by chtěl někoho zabít, „tě není hoden.“

Není hoden? Potter se mu neposmívá? On opravdu myslel vážně všechno, co řekl! Nebelvírská upřímnost z něj doslova sálala. Jako by přímo zářil. Severus pevně zavřel oči, toho jasu na něj bylo příliš. Harryho slova na něj působila jako závan čerstvého vzduchu, nebo možná jako by z něj někdo náhle a neočekávané sňal nějaké těžké břemeno. Merline, může to být pravda? Potter nad ním přemýšlel. Jistě, musel to udělat, ale... Nemyslí si o něm, že je zvrácený!

Harry kolem něj ovinul paže a přitáhl si ho blíž. Severuse ani nenapadlo to gesto odmítnout. Třásl se vědomím, že není ničeho podobného hoden, ale přesto se přitulil, s tichou modlitbou na rtech. Ať už mu toto požehnání tam nahoře dopřál kdokoliv, Severus doufal, že mu jej zase příliš brzy nevezme. Toužil si ještě alespoň malou chvíli vychutnávat ten úžasný pocit sounáležitosti, než Potterovi dojde, jak se zmýlil, a půjde zas o dům dál.

Potter jej pevně svíral velice dlouho. Hladil ho při tom po zádech a svými rty spočíval na temeni jeho hlavy. Severus byl rád, že si včera našel čas na umytí vlasů. Vždyť Potter spal téměř celou noc s nosem i prsty zabořenými do jejich černé záplavy. Kdyby se jednalo o některého z jeho dávných zmijozelských milenců, měl by Severus jisté obavy přijmout takový veskrze neúčelný kontakt. Kvůli podobným prohřeškům by byl bezesporu považován za slabocha. Jenomže tady ležel Harry a podle způsobu, jakým se teď k Severusovi tiskl, mohl lektvarista říci, že si obětí užívá zrovna tak, jako on sám.

Severus spočíval schoulený v úkrytu Potterových paží a intenzivně si uvědomoval každý kousíček vlastního těla. Ovšem ne na sexuální úrovni. Pocit spokojenosti, který mu proudil malátnými končetinami, pro něj byl naprosto neznámý, stejně jako podivné emoce, jež si nedokázal zařadit. Chvíli mu trvalo, než zvládl dešifrovat, co vlastně prožívá. Něco podobného jej potkalo naposledy v útlém dětství. Celý svůj dospělý život strávil mezi dravci. Nikdy nepoznal, jaké to je – cítit se ve společnosti jiného kouzelníka v bezpečí. Navíc skutečnost, že by jej někdo i přes jeho nepříjemnou povahu chtěl chránit, byla natolik ojedinělá, že mu trvalo opravdu dlouho, než to pochopil. A přece to byla nepopiratelná pravda. Ležel v Potterově náručí a cítil se v bezpečí.

Nakonec mladší muž prolomil ticho: „Raději se krbem přenesu zpátky do svého bytu a nachystám se na vyučování. Ještě mám oznámkovat padesát testů. Uvidím tě zase večer? Třeba bychom si mohli zahrát šachy...“

Harryho hlas byl plný naděje. Působil skoro dojmem, jako by jej Severusovo odmítnutí mělo zdrtit. Ve skutečnosti bylo odmítnutí to poslední, na co Severus myslel, ale pud sebezáchovy mu našeptával, že pokračovat v pravidelných schůzkách není nejlepší nápad. Nikdy v životě nepoznal podobné pocity jako dnes. Kdyby Potter nakonec odešel, tak jako všichni ostatní, Severuse by to zabilo. Otevřel ústa a chystal se jemně odmítnout, ale výraz v Potterových rozostřených zelených očích, zářících nepokrytou nadějí a dychtivostí, úplně zmařil jeho logické rozhodnutí. Namísto zamýšleného odmítnutí ze Severuse absolutně neočekávaně vypadlo: „Jestli budeš chtít...“

Severus měl chuť proklít vlastní slabost, ale úleva a radost, které prolétly Potterovým obličejem, jej absolutně odzbrojily. Nakonec byl rád, že nechal své srdce zvítězit nad zdravým rozumem. Až jej Potter opustí, budou mít na vzájemné zraňování času dost. A teď... Teď by si možná mohl Harryho jednoduše užít.

Skvělé,“ rozzářil se Harry a impulzivně jej objal. „Přál bych si, aby byl víkend. To bychom tady mohli jen tak ležet třeba celé dopoledne.“

Tohle lidé dělávají? Tráví celé dopoledne nazí v posteli? Severus si pomyslel, že jeho neznalost v oblasti mezilidských vztahů je opravdu žalostná.

No, budeme muset počkat do soboty,“ usoudil Potter.

Ano, do soboty,“ opakoval Severus jako ozvěna a přál si neznít tak zmateně, jak se právě cítil. Ještě nikdy mu po souloži nikdo nenaznačoval, že tady pro něj bude i po téměř celém týdnu.

Potter vzal Severusovu tvář do dlaní a přitáhl si jej do hlubokého polibku, připomínajícího příslib. „Bože,“ usmál se zadýchaně, když se konečně oddělili. „Ty jsi opravdu neuvěřitelný. Celý den budu úplně k ničemu. Nebudu schopný myslet na nic jiného, než na večer.“

Severus hledal v Harryho mírně rozostřeném pohledu nějaký náznak lži, ale našel jen hlad a teplo. Žádné falešné lichotky, žádné postranní myšlenky, jen... stará dobrá touha. Severus se nechtěl nechat ovládat sentimentalitou. Potter byl o více než dvacet let mladší. Životy mladých mužů jsou natolik řízené hormony, že v Potterově prohlášení pravděpodobně nebylo vůbec nic osobního. Nejspíš by v této chvíli cítil totéž ke komukoliv, s kým před chvílí souložil. Ale nakonec – i tohle byla příjemná změna. Mohl považovat za čest, že je vnímán stejným způsobem, jako ostatní milenci tohoto pohledného mladého čaroděje, a ne jako nějaká hrozná a nepříjemná chyba.

Takže dnes večer,“ dodal Severus a cítil se pod společníkovým zářícím pohledem dost nepohodlně.

Potter se s viditelnou nechutí vymanil z obětí a postavil se na nohy. Severus se opravdu snažil vší silou udržet oči na Harryho obličeji, ale nedařilo se. Proti své vůli si prohlížel dokonalou linii mužova štíhlého, svalnatého těla a příjemně nalité, pohupující se genitálie. Potter si rukou prohrábl chaotické černé hnízdo, které nazýval vlasy, tiše přivolal brýle z blízkého stolku a rozhlédl se po podlaze osvětlené ohněm z krbu.

Nemám ponětí, kde skončilo mé oblečení. Zmenšíš ho a přineseš dnes večer, prosím?“

Ty budeš cestovat letaxem nahý?“ vyjevil se Severus.

Šokující, že?“ zasmál se Potter. „Jen doufám, že špatně nevyslovím jméno svých komnat. Když jsem použil letax poprvé, omylem jsem skončil v nějaké zastavárně v Obrtlé ulici.“

Doufám, že si tam za tebe alespoň nechali řádně zaplatit. Předpokládám, že kdyby ses tam ukázal takhle, mohl by si majitel přirazit ještě pár tisíc galeonů navrch.“

Potter na něj vytřeštil oči: „To byl kompliment?“

Neurážej mě,“ odfrkl si Severus, ale neznělo to ani trochu vážně.

Potterův smích zaplnil celou místnost. Stál tam, díval se na Severuse a nakonec jen potřásl hlavou: „Ty jsi samé překvapení, Severusi Snape.“ Potom sebral z krabičky na krbové římse plnou hrst lesklého letaxového prášku, pečlivě vyslovil: „Komnaty Harryho Pottera, Škola čar a kouzel v Bradavicích,“ načež vstoupil do zelených plamenů a zmizel. Úplně nahý.

Potter byl dávno pryč a jeho smích ještě stále vibroval vzduchem. Severus se rozhlížel po svém zbědovaném obývacím pokoji a přemýšlel, proč najednou působí tak neskutečně prázdným dojmem. Věděl, že by měl vstát, uklidit a potom se připravit na vyučování, ale byl příliš ohromený na to, aby se dokázal pohnout. Události posledních dvou dní byly jednoduše příliš nepochopitelné a nedokázal je jen tak lehce strávit.

Tohle šílenství mělo skončit trapnou scénou už v sobotu večer, hned poté, co si nesprávně vyložil Potterovu motivaci pro společné schůzky. Jenomže Potter neodmítl jeho neohrabané svádění. A co víc, mladší kouzelník se vrátil a chtěl víc. Když nad sebou Severus včera v noci ztratil kontrolu a nestydatě se Potterovi nabídl, Nebelvír se nezachoval stejně jako všichni kouzelníci před ním. Nezneužil Severuse, neponížil ho a znechuceně neodešel. Severus poprvé v životě nemusel zaplatit za své potěšení ponížením ani bolestí. Ve chvíli, kdy jej Potter mohl využít jako nějakou děvku, neudělal mladší muž nic víc, než že ho objal svou magií a krmil jej potěšením tak dlouho, až Severus dokázal stěží vnímat realitu.

Ještě úžasnější byl způsob, jakým se vyvinulo dnešní ráno. Severus se po sexu ještě nikdy nesetkal s uznáním a náklonností. Potter se k němu nechoval jako k člověku, který se právě příšerně shodil, ani ho nelitoval. Tvářil se téměř, jako by od Severuse dostal nějaký dar. Bylo to naprosto matoucí.

Ať už se události předešlých dní zdály jakkoliv nepochopitelné, Severus nechtěl za žádnou cenu jejich 'vztah' ohrozit nějakým neuváženým činem. Na to mu bylo až příliš příjemně, i když všechno uvnitř něj křičelo, že by ho toto intimní přátelství mohlo zničit tak, jako žádné z předešlých. Ne, nechystá se vyskakovat z rozjetého vlaku, ať už bude jeho jízda sebekratší. A až jednou všechno skončí, vypořádá se s důsledky. Severus se utěšoval myšlenkou, že žádné následky nemohou být tak hrozné, jako když přijal Znamení zla. Ať už se mu s Harrym Potterem stane cokoliv, nemůže to být tak katastrofální.

Severus si byl jistý, že celá ta záležitost nebude mít dlouhého trvání. Potter je mladý a okouzlující. Dříve či později jej zaujme nějaký jiný čaroděj odpovídajícího věku. Už jen myšlenka na nevyhnutelný rozchod Severuse zraňovala, ale nebyl takový hlupák, aby si představoval, že nikdy nepřijde.

Právě teď byl pro Pottera pravděpodobně vítaným rozptýlením. Harry jej považoval za vzrušující výzvu. Každý Zmijozel by chápal euforii z dobytí nedosažitelného. Ale s postupujícím časem bude vzrušení opadat. Potter jej uvidí v pravém světle a z jejich vztahu se stane klišé: Starší kouzelník, který se zoufale snaží oživit upadající zájem svého mladého milence. Severus věděl, že se na tuto možnost musí připravit. A bylo mu jasné, co je potřeba udělat, až ten okamžik přijde. Nechá Pottera odejít - s důstojností a velkorysostí. A bude se snažit být vděčný za čas, který mu byl dopřán v jeho společnosti.

Chmurná budoucnost. Ale copak byly jeho vyhlídky někdy jiné? Chyba, které se dopustil v sedmnácti, jej odsoudila k životu ve vyhnanství. Věděl, že může být šťastný, že Pottera vůbec získal. Věděl to! A přesto – po pouhých dvou společných nocích mu myšlenka na Potterův odchod ležela na prsou jako těžký balvan. O kolik horší to bude později? Po pár dalších schůzkách podobných poslední noci?

Ale záleží na tom vůbec? Dokázal by si odepřít šanci cítit se alespoň na pár dní naživu? Severus si nedělal iluze. Dnes nebo nejpozději zítra v noci ho Potter přefikne, a pak už nebude mít žádný reálný důvod zůstávat. Poslední Severusovo tajemství bude pokořeno a Potter odejde. To zjištění sice bolelo, ale zároveň bylo jakýmsi způsobem osvobozující. Všechno předstírání bude u konce stejně jako jejich matoucí společenská setkání, a on se bude moci vrátit ke své tiché samotě a v soukromí si lízat rány.

Severus, uklidněný svým plánem, se konečně zvedl z provizorní postele z polštářů a hledal hůlku, aby uklidil obývací pokoj. Domníval se, že Harry nechal své šaty zmizet do prádelního koše ve svých komnatách, ale všechny se válely tady, poházené mezi polštáři. Džíny, které měl Harry včera večer na sobě, teď ležely smotané pod posledním polštářem a z jejich zadní kapsy vykukovala Potterova cesmínová hůlka. Severus při pohledu na ni zamrzl na místě.

Potter tady tak lehkomyslně zapomněl vlastně jedinou věc, která sloužila čarodějům na obranou. O míře jeho moci to vypovídalo snad více než samotné zabití Voldemorta. Který kouzelník by jen tak opustil svou hůlku? Dokonce ani Albus a Lord Voldemort ji nepouštěli z ruky, přestože dokázali využívat magii i bez ní. Byla Harryho síla natolik extrémní, že klidně mohl na svou hůlku zapomenout? Dokázal se bez ní ubránit?

Severusovi stačilo vzpomenout si na pár věcí, které s ním Potter minulou noc bez použití hůlky prováděl, a měl svou odpověď. Celou dobu, co spolu byli, využíval Harry několik kouzel současně. Ve vrcholném okamžiku Severus napočítal pět simultánních kouzel: svíce, levitační kouzlo a tři sondy. Pět kouzel... A ten člověk měl stále energii na sex!

Potter byl opravdu fascinující. Zdálo se, že schopnosti zachránce kouzelnického světa snad nemají hranice. Harryho zkrátka něco napadne a okamžitě se to i stane. Žádný čaroděj, kterého kdy Severus znal, nebyl schopen vládnout takovou silou, jako včera v noci Potter. Dokonce ani Voldemort na vrcholu svých sil. Severus věděl, že kdyby měl rozum, bál by se, ale copak někdy dokázal být opatrný, když se setkal tváří v tvář s vábením takové mocné magie?

Potřásl hlavou a sebral Potterovu hůlku. Pro Harryho sice může být zbytečná, ale i tak by ji raději měl nosit. Třeba proto, aby ukolébal okolí k falešnému pocitu bezpečí. Severus mu ji musí vrátit ještě dnes ráno ve Velké síni.

Při představě, že tak brzy znovu uvidí Harryho, ovládla Severuse vlna vzrušení. Věděl, že je to naprosto pošetilé, a přesto... Než se stane nevyhnutelné a všechno skončí, chtěl si během toho krátkého času, který mu bude v Harryho společnosti dopřán, vychutnat i tu poslední nabízenou kapku potěšení.

*~*~* 

Předchozí      Další

   



 

18.12.2010 18:58:27
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one