Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 22.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Dvaadvacítka je konečně na světě. Tentokrát jen taková oddechovka - budujeme vztah. :-) Všem děkuji za podporu! Užijte si čtení! 

Kapitola je pro věrné komentující1beruska, A_ja, anneanne, Bábovka, bacil, Bara1982, Blesk, Cezminka, cim, Cory, enedaka, Gigi..., grid, Hajmi, mamba, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nade, Nelie, nika, Popo, Saskya, sevy, Šaren, willy wonka, ZJTrane

Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Dalším bodem našeho zasedání jsou vánoční prázdniny,“ oznámila Minerva McGonagallová.

Harry vrátil pozornost zpět ke schůzi. Podobné porady zaměstnanců byly poměrně běžné a on měl jen málokdy důvod do nich zasahovat. Řešilo se tady neustále totéž, znova a znova, měsíc po měsíci. Jen vzácně se stávalo, že musel před celým personálem probírat problémy některého studenta. V těch několika málo případech, kdy to byl nucen udělat, obvykle skončili se Snapem v hlasité hádce, protože se zpravidla jednalo o jednoho z jeho Zmijozelů. Ale dnes... Dnes to bylo jiné. Když měl nějaké potíže se Zmijozelem, nadnesl to Severusovi během jejich každodenních schůzek, zatímco si Severus na oplátku stěžoval na poslední výbuch kotlíku. Harry si teprve teď uvědomil, že se po každé takové mimochodem pronesené stížnosti situace jakýmsi záhadným způsobem dramaticky zlepšila.

Ukázalo se, že Severus je zkrátka skvělý! Harry nikdy s žádným milencem nevydržel tak dlouho, natož aby s ním byl v otázkách sexu tak úžasně sladěný. Ovšem v této chvíli a na tomto místě se podobné myšlenky jevily jako dost nevhodné, proto zanechal snění a zaměřil pozornost na aktuální problém.

Vánoční svátky. Vždycky pro něj znamenaly mnoho. Bradavice byly místem, kde prožil své první skutečné vánoce a vždy dbal na to, aby všichni studenti, kteří musí strávit svátky ve škole, měli stejně pěkné vzpomínky jako on. Pravda, byl teprve první prosincový týden, takže měli na plánování ještě hromadu času, ale Minerva vždy rozdělovala potřebné úkoly ve velkém předstihu.

Profesor Kratiknot opět laskavě nabídl, že se s Hagridem postarají o dekorace,“ informovala Minerva své kolegy.

Zase ty nesnesitelné víly a koledující brnění?“ reptal Severus.

Snapeovým směrem se stočilo několik ostrých pohledů, ovšem jinak byla jeho stížnost úplně ignorována, jako by na jeho místě jen zaskřípala židle.

Ozvalo se tiché cinkání kovu a sklíček, to jak se na opačném konci stolu pohnula profesorka Trelawneyová, a zachrastila tak desítkami bezcenných korálků a řetězů, jež nosila kolem krku. Během těch devíti let, které uplynuly od ukončení Harryho školní docházky, se příliš nezměnila. Stále nosila několik vrstev rozevlátého oděvu a páchla kadidlem. „Má křišťálová koule říká, že se letos bude opět Vánoční ples. Bude mít obrovský úspěch.“

Rád bych vám všem připomněl, že když se tato směšná událost konala naposledy, dostalo nejméně dvacet šest studentů školní trest za opilost a sedm za to, že byli chyceni... řekněme in flagranti,“ ušklíbl se Severus.

A všechny jste načapal vy,“ odpověděl kysele profesor Willis, prošedivělý učitel starodávných run.

Harry na druhou stranu spekuloval o tom podivném počtu polapených muchlujících se studentů. Sedm. Měl chuť zeptat se, jestli to byly dva páry a jedna trojka.

Tak mi tedy odpusťte, jestli jsem jediný, kdo se stará, aby se ty tupé hlavy dožily OVCÍ, aniž by dříve podlehly otravě alkoholem, nebo se předčasně reprodukovaly, a přispěly tak k rozšíření jejich už tak dost početných řad,“ odsekl Snape.

Já například mám Vánoční ples ráda,“ nafoukla se Trelawneyová.

Madame, vy máte ráda dokonce kadidlo z pačule. Myslím, že k vašemu vkusu a zdravému úsudku už není potřeba cokoliv dodávat,“ kontroval Severus.

Harry zaregistroval zmatený výraz za obrovskými, tlustými brýlemi profesorky Trelawneyové a odvrátil tvář, aby skryl úsměv. Dostaveníčka se Severusem jej opravdu kazila. Skutečně si mužovu jízlivost začínal vychutnávat.

Kolik studentů tady letos zůstává, Minervo?“ zeptal se Neville Longbottom od protějšího konce stolu. Přestože ho Severus stále děsil, naučil se to mladý muž během let lépe skrývat. Trochu zavalitý Harryho spolužák byl na podobných schůzích vždy oázou klidu. Harry oceňoval Nevillův lety vypěstovaný talent, díky němuž dokázal mladý muž vždy změnit téma právě včas, aby odvrátil hrozící hádku, vyprovokovanou Snapeovými urážkami. Jelikož Harrymu Nevillova taktika během minulých čtyř let také jednou či dvakrát pomohla, mohl mu dnešní zásah jen stěží vyčítat. I když, popravdě, užíval si pohled na svého milence, navážejícího se do výstřední učitelky věštění.

Na vánoce jich tady s námi zůstane šestnáct,“ odpověděla Minerva.

To je hodně dětí,“ podotkl Harry.

Ano, také si to myslím,“ souhlasila Minerva.

Proč tolik?“ zajímal se Neville.

No, máme tady čtyři mudlorozené, nad nimiž si rodiny umyly ruce, jakmile jim přišel dopis z Bradavic. Rodiče pěti dalších vycestují přes svátky ze země.“

A ostatní?“ chtěla vědět Hermiona.

Tři z mých Zmijozelů mě požádali, aby mohli zůstat. Nepátral jsem po jejich důvodech,“ informoval Severus.

Dále zde budou ještě dva studenti z Mrzimoru, jeden z Havraspáru a jeden z Nebelvíru,“ dodala Minerva. „Budeme mít plné ruce práce.“

Možná bychom měli zvážit, jak je letos pořádně zabavit, vzhledem k jejich počtu,“ navrhla Hermiona.

Co máte na mysli?“ obrátila se na ni Minerva.

No, ve skutečnosti jsem o tom moc nepřemýšlela, ale...“ bylo evidentní, že Hermiona momentálně nemá jediný kloudný nápad.

Harry se zhluboka nadechl a vyslovil myšlenku, která zatím na všech předchozích zaměstnaneckých poradách skončila totálním fiaskem. Vždy to bylo zejména díky Severusovým kousavým protestům proti zavedení většího množství mudlovských tradic do kouzelnické školy. „Mohli bychom uspořádat to, čemu mudlové říkají 'Tajný Santa'. Skutečný vánoční večírek s koledami.“

Možná by se dokonce někdo mohl za Santu převléknout a rozdávat dárky,“ doplnila ho rychle Hermiona, která se snažila předběhnout Snapeovy protesty. Pak se obrátila na Hagrida: „Nebo třeba za Otce vánoc?“

Harry zadržel dech. Na svého milence se neodvážil ani pohlédnout, jen čekal, kdy Severus jeho nápad nemilosrdně sestřelí. Ve skutečnosti se na typický snapeovský výbuch chystala celá sborovna. Ticho se nepříjemně protahovalo. Harry konečně mrkl na lektvaristu. Jeho kostnatý obličej vypadal nezúčastněně a působil naprosto nečitelně. Zavadili o sebe pohledy a už je ze sebe nespustili. Severus nic neříkal. Harry vnímal vzrůstající zmatek kolem stolu. Jako by mělo přijít svítání a slunce se nějak pozapomnělo objevit na horizontu.

Ticho prolomila teprve Minerva. „Má někdo nějaké námitky? Severusi?“ zeptala se, jako by měla pocit, že jí něco uniklo.

Severus potřásl hlavou: „Jsem si jist, že studenti ten fádní nápad shledají velice zábavným.“

Zdálo se, že pro Minervu je Severusova reakce značně znervózňující, což ostatně platilo i pro Harryho a zbytek lidí v místnosti.

Vy nemáte žádné výhrady k mudlovskému večírku s koledami a Santou?“ ujišťovala se ředitelka.

Mám mnoho výhrad. Nicméně, vaším záměrem je pobavit tu bandu hlupáků, ne? Takže, přestože je ten návrh ubohý, pořád zní lépe než opakování loňského fiaska s Vánočním plesem,“ odpověděl Severus škrobeně.

Je ti dobře, Severusi?“ odvážila se madame Pomfreyová položit otázku, která všechny ostatní pálila na jazyku.

Když Severus zareagoval svým typickým, kousavým způsobem, vyměnili si Harry s Hermionou udivený pohled a ostatní kolem stolu následovali jejich příkladu. Nikdo nemohl uvěřit, že Severus Snape souhlasí a dokonce bez jakéhokoliv dohadování.

Minerva vypadala docela nervózně. Jako by očekávala, že ta podivná náhražka Snapea po jejím boku každou chvíli exploduje. Přesto pokračovala: „Dobrá, tak tedy dohodnuto. Máme tady nějaké dobrovolníky, kteří výměnu dárků zorganizují?“

Já to udělám,“ nabídla se Hermiona.

A co představitel Otce vánoc?“ ptala se Minerva.

Z nějakého důvodu všichni stále zírali na Severuse. Jakoby si snad mysleli, že se ten podezřelý dvojník nabízené role ujme. K Harryho neskonalé vděčnosti se ozval Hagridův hluboký, chraplavý hlas: „Já se hlásím, ředitelko. Teda, jestli mi někdo udělá kostým.“

S tím ti dokážu pomoci, Hagride,“ ujistila ho Hermiona.

Já jsem docela slušná švadlena,“ překvapila všechny madame Pomfreyová. „Mohu také přiložit ruku k dílu, když budete mít zájem.“

Díky,“ usmála se Hermiona. „Pomoc budeme nejspíš potřebovat. Já jsem s jehlou opravdu hrozná a Harry ještě horší.“

Nikdy bych neřekl, že se ve volném čase věnujete šití, Pottere,“ protáhl Severus po Harryho boku.

Jako Ronův nejlepší přítel se Harry skutečně pokoušel spravit zrzkovo oblečení z druhé ruky, to když už na něj byla příliš často používána magie a kouzla jednoduše nefungovala. Jenomže to přece nemohl říct přede všemi kolegy, že?

Cítil, jak se červená. „No, já...“

Harry byl ušetřen nutnosti odpovídat ve chvíli, kdy se místností znovu rozlehl mrzutý, uražený hlas profesorky Trelawneyové: „Takže má idea Vánočního plesu byla zcela zamítnuta, Minervo?“

Budu o ní uvažovat,“ slíbila Minerva.

V mé vizi jsme si to všichni velice užívali,“ podotkla Trelawneyová.

O tom nepochybuji,“ odvětila Minerva a její strohý tón nenechal nikoho na pochybách, co si o tom všem myslí. „Pokud už nikdo nemáte nic dalšího, můžeme se rozejít. Všem vám děkuji za účast a za spolupráci.“

Místnost se rychle vylidnila a u prázdného stolu zůstali sedět jen Hermiona, Harry a Severus.

Uvidíme se později, Harry,“ vyhrkla Hermiona a pospíchala ke dveřím, jako by se nemohla dočkat, až bude co nejdál od Severuse, dříve než ten muž projde nějakou děsivou proměnou.

Harry věděl, jak se cítí. Když konečně u stolu plného opuštěných brků, pergamenů a čajových šálků osaměli, zeptal se: „Co se to tady děje?“

Co tím myslíš?“ zamumlal nepřítomně Severus, zatímco skládal pergameny, jež před začátkem porady známkoval.

Souhlasil jsi s 'Tajným Santou' a koledami. Kdo jsi a co jsi udělal se skutečným Severusem Snapem?“ napůl zavtipkoval Harry.

Jak už jsem poukázal, tento návrh nabízí rozhodně méně prostoru k nějakému pohoršujícímu jednání než Vánoční ples,“ řekl Severus.

Ale když neuspořádáme vůbec nic, pak nebude absolutně žádná příležitost tropit nepřístojnosti,“ namítal Harry.

To je bez debat,“ souhlasil Severus.

Něco na celé té věci Harryho zneklidňovalo. Napadal ho pouze jediný důvod, proč Severus jeho návrh tak ochotně odkýval – změnil se jejich vzájemný vztah. Nedalo mu žádnou velkou práci vzpomenout si, jak býval Severus coby jeho učitel nechutně despotický. Jak okatě přiděloval body vlastní koleji a nechal toho bastarda Malfoye, aby mu procházely pokusy o vraždu, zatímco Nebelvíry trestal za pouhou existenci. Ostatně, nedávné problémy Carla Westfielda, zapříčiněné Severusovými klasifikačními návyky, Harrymu prozradily, že se jeho milenec od těch dob příliš nezměnil.

Harry se to rozhodl lektvaristovi připomenout. „Ještě loni bys oba návrhy vetoval a zadupal mě do hlíny.“

Ano, to bych jistě udělal,“ souhlasil Severus s rozčilujícím klidem, jako by si Harryho zmatek pořádně užíval.

Tak co je letos jiné? Já přece vím, že nechceš 'Tajného Santu' ani koledy.“

Samozřejmě, že nechci. Celá ta myšlenka na zavádění mudlovských zvyklostí sem k nám je urážkou tradic kouzelnického světa,“ odpověděl Severus naprosto klidně.

Tak proč jsi to neřekl?“ dožadoval se Harry. „Loni bys se mnou kvůli tomu bojoval na život a na smrt.“

Do Severusova postoje se konečně vkradlo něco jako neklid. Jeho temný pohled zabloudil k otevřeným dveřím. Vytáhl hůlku, zamumlal kouzlo, kterým dveře zavřel, a dalším je zabezpečil proti odposlouchávání, než odpověděl: „Dnes se mají věci poněkud jinak. Loni jsem shledával zábavným rozčilovat tě a mařit tvé malé nebelvírské plány. Letos... není v mém zájmu zbytečně tě popichovat.“

Protože spolu spíme?“ zeptal se Harry a nebyl si moc jistý, jak se při té představě cítit. Takové nespravedlivé nadržování bylo jednou ze Severusových nejméně atraktivních vlastností.

Ano,“ potvrdil Severus bez zaváhání. „Vadí ti to?“

Harry se snažil najít správný způsob, jak to vysvětlit. „Není správné, abys se mnou souhlasil jen proto, že jsem to já, když to tak necítíš.“

Aha,“ hlesl Severus tiše a po chvíli přemýšlení se zeptal: „Ale není to tak, že tě tví přátelé při podobných příležitostech vždy podpoří? Na poradách sboru jsem si často všiml, že se za tebe postaví, i když na tvých návrzích nemají žádný osobní zájem. Tak v čem bylo to, co jsem dnes udělal já, jiné?“

Severus zřejmě skutečně neměl nejmenší tušení, co je přátelství.

Rozdíl je v tom, že když mi Hermiona s Nevillem vyjádří podporu, nechtějí přitom ve skutečnosti udělat něco absolutně odlišného. Nejdou proti vlastnímu přesvědčení, jen aby stáli za mnou. Ty jsi dnes udělal to, že jsi souhlasil s něčím, co si doopravdy nepřeješ, a to jen proto, abys mi vyhověl.“

Ano,“ potvrdil Severus, jako by na tom nebylo nic špatného. Po chvíli pověděl: „Ve Zmijozelu je vyjádření podpory jediný způsob, jak rozlišit přítele od nepřítele. Principy vstupují do této záležitosti jen zřídka.“

Harry přemýšlel, jak to asi na Severuse muselo působit - vyrůstat v prostředí, kde byly nespravedlivé zvýhodňování a bezmyšlenkovitá podpora jedinými známkami oddanosti. Severus se nenaučil, jak někomu jiným způsobem ukázat svou náklonnost. A teď Harrymu, vlastně tou jedinou cestou jakou znal, říkal, že mu na něm záleží.

Loajalita byla důležitá. Jeho přátelé za ním vždy stáli, v dobrém i ve zlém. Harry si velice dobře pamatoval chvíle, kdy Ron s Hermionou zůstali po jeho boku, zatímco se k němu celý zbytek školy otočil zády. Bylo tedy to, o čem mluvil Severus, skutečně tolik odlišné od jejich neochvějné podpory? Harry si přál říci, že ne, ale někde hluboko uvnitř cítil, že to není pravda. Hermiona s Ronem sice vždy stáli při něm, ale pokaždé mu také dali na srozuměnou, když si mysleli, že dělá chybu. Severus přece nemohl nadšeně souhlasit s věcmi, které mu byly vyloženě proti srsti, jen aby se Harrymu zavděčil. To bylo špatné, hrozně špatné! Ale jak by to měl říci a přitom druhého muže neurazit? Severus vlastně svým nemotorným způsobem učinil velice veřejné prohlášení o svých citech k němu, i když si toho byli vědomi jen oni dva. Všichni ostatní účastníci porady dnes byli bezesporu přesvědčení, že se Severus definitivně zbláznil.

Dobře, už vím, jaký postoj považuješ za těchto okolností za správný,“ řekl nakonec Harry. „Ale já už přece vím, že jsi můj přítel. Nemusíš… znásilňovat své přesvědčení jen proto, abys mi to dokázal. Chápu, že máme nejspíš na úplně každou věc pod sluncem absolutně rozdílný názor, takže neočekávám, že se mnou budeš ve všem souhlasit. Když se občas pohádáme, neznamená to, že už nejsme přátelé. Prostě jsme se jen na něčem neshodli. A dokud na sebe nebudeme křičet a nepůjdeme si po krku, tak jako dřív, je všechno v pořádku. Jestli chceš Minervě říct, aby ten vánoční večírek odvolala...“

Severus na něj jen nepříjemně dlouho zíral, ve tváři nečitelný výraz. Potom promluvil: „Pro mě jsou všechny tyto sezónní pošetilosti stejně urážející. Přestože... oceňuji pocity, které jsi vyjádřil, musíš pochopit, že takto já zkrátka jednám. Jsem Zmijozel. Zmijozelové se otevřeně nestaví proti těm, které... nazývají přáteli. Nepůjdu proti tobě, dokud jsme...“

Když Harry viděl, jaké s tím má Severus potíže, dokončil větu za něj: „Milenci. Jsme milenci. Můžeš to říct.“

Jestliže nedokážeš přijmout, že...“ Severus zaváhal.

Harry se mu vlastně nedivil. Vždyť on Severusovi de facto vyčítá, že jej podpořil. To musí být pro jeho citově izolovaného přítele velice matoucí. Natáhl ruku a položil ji Severusovi na rukáv. „Omlouvám se. Jen jsem se ti snažil vysvětlit, že se všechno nepokazí, když se pohádáme.“

To se právě stalo, ne?“ zeptal se Severus s nádechem humoru v hlase.

Harry úlevně přikývl. „Myslím, že jo.“ Topil se v milencových bezedných očích a nepřál si nic jiného, než přikrýt jeho rty svými a slíbat z milencových hlídaných rysů všechno napětí. Nebyl ovšem tak hloupý, aby něco podobného riskoval ve sborovně, i když byly dveře zamčené a zabezpečené tišícím kouzlem. „Asi za deset minut začíná večeře.“

To je pravda,“ souhlasil Severus. Jeho sametový, smyslný hlas s Harrym zamával úplně stejně jako pokaždé.

Ech... Máš velký hlad?“

Severus okamžitě přikývl, a pak dodal zastřeným, roztouženým tónem: „Ale ne na jídlo.“

Mohli bychom se, ehm, přemístit krbem do tvých komnat,“ navrhl Harry a přemítal, že pokud to okamžitě neudělají, skončí oba během třiceti vteřin na podlaze přímo tady, uprostřed sborovny.

To zní mnohem lákavěji,“ prohlásil Severus a s hromádkou pergamenů v ruce se postavil.

Harry nemohl uvěřit, jak rychle se mezi nimi vše urovnalo, ale otočil se a následoval svého milence ke krbu.

*~*~* 

Předchozí      Další

   



 

26.12.2010 20:03:00
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one