Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 23.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

 

Tak a je to tady. Sevy i má maličkost vám všem velice děkujeme za trpělivost a podporu, kterou jste nám projevili. V našem případě nepřinesla růže, ale novou kapitolu. Tentokrát jen taková oddechovka, snad potěší.

   

Dnešní část věnujeme všem, kteří čekali a ozvali se. Díky!

   

Hezké čtení, Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Nééééé!“ Harry se probudil s hrdlem rozbolavělým dlouhým křikem a s hlavou napěchovanou obrazy plnými krve a mučení. Lapal po dechu a po rozpáleném těle mu stékal ledový pot. Zhluboka vtáhl do plic chladivý vzduch. Zatímco se snažil trochu sebrat, zvedl se do sedu a očima propátrával okolní potemnělou místnost. Jeho postel, jeho pokoj... Byl v bezpečí. Jenom sen! Stejný jako tisíce předešlých.

Hodiny na krbové římse mu prozradily, že je sotva šest hodin ráno. Sakra! Včera v noci si po návratu od Severuse zapomněl vzít Bezesný spánek. Byl po milování tak utahaný, že od krbu stěží doklopýtal do postele. Ten člověk jednou bude jeho smrt. Ale jaká!

Připomněl si, že je dnes pátek. To znamená, že zítra uplynou přesně tři týdny od jejich prvního polibku v Zapovězeném lese. Harry zaměřil svou mysl na Severuse, jeho dech se pomalu zklidňoval a následky noční můry odeznívaly. Nemohl si pomoci, aby nežasl nad tím, že jsou se Severusem stále spolu. Nikdy dříve neměl tak dlouhý vztah. Všechny minulé známosti byly touto dobou dávno v troskách, ať už díky jeho nočním děsům, nebo prostě proto, že Harry zapomněl na opatrnost a přestal předstírat, že se ničím neliší od ostatních kouzelníků. Noční můry se mezi něj a Severuse zatím nepostavily, jelikož ta dnešní byla po mnoha týdnech klidu první, a co se týče strachu... Severus ani v nejmenším nevypadal, že by jej Harryho větší magická moc děsila. Harry byl dokonce natolik hloupý, že hned po první společné noci zapomněl v Severusových komnatách hůlku. Když si svou chybu uvědomil, obával se, že dostane od Severuse kopačky, ale mýlil se. Když lektvarista při snídani míjel jeho židli, hůlku mu zkrátka nenápadně vrátil a už onen incident nikdy nezmínil. Jeho jednání mělo bezesporu styl i kuráž.

Ve skutečnosti Severuse mimořádná síla Harryho magie vzrušovala, místo aby se jí obával. Harry v životě neměl takového milence. Severus si od něj bez váhání nechal líbit všechno, co si mladší muž usmyslel. Rozum se mu přitom rozutekl a jeho penis se probouzel k životu. Během posledních tří týdnů se Severus noc co noc zcela odevzdával do Harryho moci a plnil mu všechny hříšné touhy. A Harry? Ta naprostá svoboda a nadšení, že se nemusí neustále držet zpátky, pro něj činily ze vztahu se Severusem tu nejvíce vzrušující sexuální Odysseu jeho života. I když byl pro mladého muže způsob, jakým se mu Severus odevzdával, opojnější než cokoliv dosud poznaného, nejednalo se mezi nimi o typické mocenské hrátky. Právě naopak. Dalo by se to nazvat téměř splynutím. Severus se otevřel sexuálně i magicky, Harry pro něj ze sebe vydal vše a Severus na oplátku všechno přijal. Nic nebylo příliš extrémní, nic příliš silné. Harry hluboce obdivoval milencovu odvahu.

To poslední ovšem zůstávalo Harryho tajemstvím. Severus Snape nebyl sentimentálním člověkem. Přestože už tři týdny v kuse každou noc provozovali společný sex, Harry si nebyl jistý, jestli by jeho milenec ocenil nějakou citovou zápletku. Bylo to zvláštní. Když se mladší kouzelník po milování přitulil, Severus jej nikdy neodmítl, ale sám podobný kontakt ani jedinkrát nevyhledal. Harry si začínal myslet, že Severus nic takového zkrátka nepotřebuje. Pokoušel se nebýt příliš náročný, ale pomalu se dostával do bodu, kdy se tomu muži toužil dostat pod kůži. Severus by se nad jeho ubohou přecitlivělostí zřejmě válel smíchy, ale to bylo v pořádku. Harry uměl udržet tajemství. Severus se nikdy nemusí dozvědět, s jakým naivkou vlastně spí.

Harry setřásl poslední pocity z noční můry a vyhrabal se z postele, aby vyrazil vstříc novému dni. Doklopýtal do temné koupelny, kde myšlenkou rozsvítil nástěnné svícny. Na zrcadle nad umyvadlem objevil přilepený kus pergamenu a usmál se, když rozeznal Hermionino písmo.

H.

Chudák Ron se dnes ráno vrátil kupodivu docela čilý, takže se možná neukážeme na snídani. Říká, že bude mít příští pátek volno, takže si na večer nic nedomlouvej.

S láskou taky H.

Merline, Harry svého přítele tolik postrádal! Pátrání po Burkem si vyžádalo prakticky veškerý Ronův čas. Vlastně téměř všichni bystrozorové si teď denně brali dvojité směny. Když měli Harry s Hermionou štěstí, zvládl si s nimi Ron dát alespoň rychlou snídani, ale většinou se ten nešťastník vypotácel z postele a přemístil letaxem zpět do práce dříve, než ti dva vůbec rozlepili oči. Harryho těšilo, že bude mít Hermiona svého muže alespoň na chvíli zase sama pro sebe. Ron neměl celý den volna už týdny, a ačkoliv se Hermiona dokázala zabavit svými zájmovými kroužky a jinými aktivitami, Harry věděl, že manžela hluboce postrádá.

V určitých směrech ovšem Ronova nepřítomnost napomáhala rozvoji vztahu se Severusem. Když tady Ron nebyl, nemusel si Harry vymýšlet žádná trapná vysvětlení své časté absence. Pravda, nejprve Ronovi s Hermionou nic neříkal jednoduše ze strachu, že se jeho vztah se Severusem rozpadne stejně rychle jako všechny předchozí romantické svazky. Když se tak nestalo, otálel zase proto, že si nechtěl nechat kazit radost. Něco mu říkalo, že Ron rozhodně nebude schvalovat to, co spolu se Severusem provádějí. Ne - tohle jednoduše nebyla věc, kterou mohl jen tak nadhodit u snídaně a vyřešit ji během patnácti minut, které na sebe s Ronem měli. Jeho přítel byl navíc přepracovaný a nedospaný, a určitě by se s novými okolnostmi nevyrovnával nejlépe.

Na druhé straně vlastně sám netušil, proč svůj nový vztah tají Hermioně. Nebylo to nedostatkem příležitostí k rozhovoru. Každé úterý a čtvrtek spolu trávili volnou třetí vyučovací hodinu a také společně jedli všechna jídla. Vždy se ptala na Severuse a Harry jí pokaždé referoval jen o té nevinné části jejich večerního dobrodružství. Přese všechno pokušení však nikdy neodhalil změnu povahy jejich přátelství.

Dokonce i teď jej představa, že by se měl někomu svěřit, naplňovala přímo pověrčivým strachem. Celý život byl k Ronovi a Hermioně absolutně otevřený a sdílel s nimi všechny své pletky. A každá z nich, bez výjimky, také skončila nejpozději do týdne od chvíle, kdy se jim se svým poměrem pochlubil. Ovšemže - logicky nemohla existovat spojitost mezi jeho upovídaností a nešťastnými konci vztahů, jenomže tentokrát si poprvé nechal vše pro sebe a také poprvé mu nějaký milenec vydržel tak dlouho.

Ano, nakonec jim to bude muset povědět. Jen si zkrátka chtěl Severuse ještě alespoň nějaký čas užít. Konec konců – příští pátek bude pro důvěrný rozhovor stejně vhodný, jako kterákoliv jiná doba. A navíc by Ron měl být alespoň trochu dobře naložený. S tímto odhodláním si Harry dopřál rychlou ranní sprchu a vydal se do Velké síně. Po kvalitním sexu míval vždy hlad jako vlk.

S Harryho příchodem ještě Velká síň zela prázdnotou. Ve čtvrt na sedm ráno to opravdu nebyl žádný div. Na obvykle prázdném konci učitelského stolu zahlédl Harry sedící vysokou, temnou postavu a nedokázal zadržet úsměv. Zbytek tabule zatím vypadal opuštěně a v síni posedávalo sotva patnáct studentů. Harry většinou zabíral s Ronem a Hermionou místa vedle Nevilla a Hagrida, ale jelikož jeho dva nejlepší přátelé ještě dospávali, neměl nejmenší důvod odepřít si alespoň krátkou Severusovu společnost. Zaregistroval milencův nevrlý profil a pomyslel si, že ráno s konečnou platností nebude jeho nejoblíbenější částí dne. Severus se tak intenzivně soustředil na nalévání čaje, že ani nepostřehl Harryho příchod.

Dobré ráno,“ ozval se Harry a svezl se na prázdnou židli vedle Severuse.

Lektvarista mu nejprve chvatně pohlédl přes rameno, jako by se chtěl přesvědčit, že jeho přítel dorazil sám. Teprve potom pohlédl Harrymu do očí a ne až tak úplně kysele odpověděl: „Dobré.“

Ty nemáš rána zrovna v oblibě, co?“ zeptal se Harry vesele.

Vysloužil si tím zlověstný pohled. „Ne po čtyřech a půl hodinách spánku. K čertu, jak můžeš být tak nechutně čiperný?“

Přestože zatím u učitelského stolu seděli jen sami dva, Harry ztišil hlas, takže jeho odpověď mohl slyšet skutečně jen Severus. „Mám úžasného milence, který mi dává chuť do života. Měl bys ho poznat, je opravdu k sežrání. Obzvlášť když se hned po ránu zběsile mračí na svůj šálek čaje.“

Zvrhlíku,“ odsekl Snape, ale Harry si byl jistý, že druhého muže potěšil.

Jo, to má na mě rád,“ pokračoval Harry stejně tichým, hravým tónem.

Severus se chvatně rozhlédl, aby se ujistil, že mají stále zajištěno soukromí, a stejně tiše se zeptal: „A co se líbí tobě na něm?“

Harryho by nikdy nenapadlo, že bude mít Severus dost kuráže položit takovou otázku, byť jako součást hry. Určitě to pro něj nebylo jednoduché, protože jeho temné oči plály nejistotou, než se vrátily ke studiu nezajímavého šálku s čajem.

Harry se zhluboka nadechl a popravdě odpověděl: „Všechno. Má ty nejúžasnější ruce s dlouhými, elegantními prsty. Měly by hrát na piáno. I mé tělo dokáží svými obratnými doteky virtuóza rozeznít jako nějaký hudební nástroj. A má fantastická ústa, perfektně tvarovaná, hluboká a teplá. Nemohu na ně ani pohlédnout, aniž bych je zatoužil ochutnat.“

Severus se neklidně zavrtěl na židli a tiše namítl: „Ten tvůj ideál jistě musí mít i nějaké chyby.“

Pokud ano, tak jsem je zatím neobjevil,“ zavrtěl hlavou Harry. „Vlastně ano. Po ránu bývá poněkud nevrlý, ale i to je na něm sexy.“

Koutky Severusových úst sebou škubly a Harry se při tom pohledu usmál.

Tvé názory jsou zjevně poněkud zmatené,“ řekl Severus.

Jen díky jeho vlastní zdatnosti,“ zavtipkoval Harry a svým prohlášením právě vyhrál celý slovní souboj.

Severus si přiškrceně odfrkl a rty se mu zkroutily do nenápadného, ale nefalšovaného úsměvu. Zdálo se, že si okamžitě uvědomil, co dělá, a vzápětí ten výraz ze své tváře vymazal. „Pottere, prosím! Na tohle je takto po ránu opravdu strašně brzy.“

Ty prostě jenom nechceš, aby studenti viděli, jak se usmíváš. Ještě by si mysleli, že jsi taky jenom člověk, že? Musíš za každou cenu udržet tu svou chladnou-“

Dobré ráno,“ ozval se přímo za jejich zády nejistý Hermionin hlas.

Oba vylekaně nadskočili na svých židlích a rychle se otočili, aby asi půl metru od sebe spatřili zmateně vyhlížející Hermionu s Ronem. Zrzek, oděný v šarlatovém bystrozorském hábitu, měl nakročeno k jejich obvyklým místům na opačném konci stolu. Vypadal, jako by ho někdo zmrazil za chůze právě v okamžiku, kdy zahlédl Harryho sedícího vedle Snapea. Hermiona se zdála přece jen více při smyslech, ale to mohl být pouze účinek jejího důstojného učitelského hábitu a elegantního drdolu, do kterého si dnes ráno svázala vlhké vlasy. Harry zaznamenal, že vlastně oběma jeho přátelům kolem tváří teprve usychají mokré pramínky. Zřejmě teprve nedávno opustili sprchu.

Myslel jsem, že ještě spíte,“ zazubil se Harry, než opožděně pozdravil: „Dobré ráno, vy dva!“

Hermiona se usmála, ukázala na dvě prázdné židle vedle Harryho a zeptala se: „Je tady volno?“ Svou otázku směřovala na Severuse, který se obvykle snažil izolovat nejméně čtyřmi volnými židlemi, pokud to jen trochu šlo.

Severusova odpověď zněla trochu jako zašustění vysušených netopýřích křídel: „Bohužel ty židle nevlastním.“

Ronova tvář se stáhla hněvem.

Dříve než mohl kdokoliv pronést cokoliv dalšího, Harry se ušklíbl a přeložil: „To ve zmijozelštině znamená: 'Bude mi potěšením, když nás poctíte svou společností'.“

Harryho přátelé se stále nehýbali, snad v očekávání Snapeova povolení, že se smějí připojit.

Po několika vteřinách toho nepříjemného zdržování Snape rozčileně vyhrkl: „Oh, prostě si sedněte, nebudu vám strhávat body!“

Hermiona se zahihňala a odsunula nejbližší židli. Ron ji po chvíli následoval. Nastalo další ticho, snad ještě trapnější než to předchozí. Harry si přímo bytostně uvědomoval upřené pohledy svých nejlepších přátel. Raději si rychle nabral míchaná vejce a slaninu a natáhl se pro toust. Lehce se přitom dotkl Severusovy ruky a nedokázal potlačit zachvění. Potřeboval trochu zmírnit své napětí, a tak pohlédl na Rona. Jeho přítel vypadal naprosto vyčerpaně. Pod očima měl tmavé kruhy a jeho obvykle vlídné rysy teď vyzařovaly napětí.

Jak pokračuje vyšetřování?“ zajímal se Harry.

Ron zaúpěl: „Vůbec! Pořád prohledáváme Burkeho državy. Jednu zatracenou nemovitost po druhé. Je to horor!“

To mě mrzí. Můžu s něčím pomoct?“ chtěl vědět Harry. Pohled na tak zničeného přítele byl k vzteku.

V Ronových modrých očích na okamžik zahrály staré známé šibalské jiskřičky: „Můžeš mi podat smetanu.“

Najednou bylo mezi nimi zase všechno jako dřív a oba se úlevně rozesmáli. Harry mrkl na Severuse po svém boku. I on vypadal pobaveně, přestože si v obličeji dokázal udržet kamenný výraz. Zato Ron už zase působil napjatě. Dokonce i jídlo do sebe házel bez svého obvyklého nadšení a veselého klábosení. Harry o něj skutečně začínal mít starost, ale potom se zrzek otočil přímo na něj a tichým, důvěrným tónem prohodil: „Ať už děláš cokoliv, jen tak dál.“

Co?“ nechápal Harry.

Vypadáš dobře, Harry. Skoro jako – Sakra!“ Ve vzduchu za Ronovými zády se rozdrnčel poplašný zvonek. Harryho přítel byl v posledních dnech tak unavený, že si musel nastavovat magický budík, aby mu připomínal, že je čas vyrazit. „Povinnost volá.“ Shrábl z podnosu před sebou pár muffinů a vyskočil na nohy. Potom se ještě sehnul, aby dal Hermioně rychlý polibek na rozloučenou, a s pohledem obráceným zpět na Harryho chvatně prohodil: „Vím, že jsem se tady poslední dobou moc neukazoval, ale ty jsi taky nebyl dvakrát vidět. Ať už plánuješ cokoliv, příští týden si páteční noc rozhodně rezervuj pro nás. Mám volno, tak vyrazíme ke Třem košťatům.“ Pak ztišil hlas a pokračoval: „A ať už ti tu zdravou barvu do tváří vrátil kdokoliv, vezmi ho s sebou. Chci ho poznat. Mějte se všichni!“ Lehce stiskl Harryho rameno, kývl Snapeovým směrem, otočil se na patě a jako opozdilý druháček se rozběhl k nejbližšímu krbu.

Ten se od školních let vůbec nezměnil, co?“ zeptal se Severus povzneseně, zatímco všichni sledovali mužovu rudě oděnou postavu, řítící se Velkou síní a stahující na sebe pozornost všech přítomných.

Je o něco vyšší,“ odporoval Harry a oba se s Hermionou zahihňali.

A v určitých oblastech se od té doby jeho schopnosti výrazně zlepšily,“ dodala Hermiona s nepřehlédnutelným nádechem spokojenosti, takže nikoho nenechala na pochybách, kam tím míří.

Harry téměř cítil, jak Severus zvažuje svá další slova, nakonec se však jeho milenec neudržel a hedvábně pronesl: „Umím si představit, že to není typ dovedností, o němž by člověk mohl diskutovat u snídaně.“

Harry potlačil úsměv a pohlédl na Hermionu. Rozhodně si přál vidět její reakci na Severusovu tak netypicky osobní poznámku. Mladé ženě se v šokovaném úžasu rozšířily oči, ale rychle to zamaskovala a upjatě odpověděla: „To jistě ne.“ V té chvíli by si nezadala ani s nejpřísnějším výrazem profesorky McGonagallové.

Tentokrát už si Harry nebral servítky a vybuchl v hurónském smíchu. Hermiona se k němu brzy přidala a oba po očku zkoumali Severuse. Oči mu zářily vnitřním úsměvem. Pohled na lektvaristu, který si klidně pojídal ovesnou kaši, jako by před chvílí vůbec neprohlásil něco lechtivého, je oba odstřelil. Po chvíli se jim přece jen podařilo uklidnit a vrátit pozornost k vlastní snídani.

Tak jo. Musím si u Madame Pinceové vyzvednout knihu, kterou mi měla objednat,“ konstaovala Hermiona po jídle. „Uvidíme se později, Harry. Ráda jsem si s vámi popovídala, profesore.“

Severus se zdvořilým: „Nápodobně,“ nonšalantně přikývl.

Hermiona opustila stůl sice stejně spěšně, ale daleko elegantněji než její manžel. Jakmile zmizela, pohlédl Harry opět na Severuse a tiše pronesl: „Díky.“

Za?“ podivil se Severus.

Harry pokrčil rameny: „Že jsi nikoho u stolu nevykuchal?“

Den je ještě mladý.“

Jo, ale my už jsme tady oba skončili. Půjdeme?“ zeptal se Harry.

Blížili se ke dveřím do chodby a Harry se chvatně rozhlédl. Byli sami, ale určitě to nepotrvá dlouho. „Máš chvilku? Rád bych si s tebou promluvil.“ Pohled mu padl na jednu z mnoha nepoužívaných učeben, jaké se nacházely téměř v každém patře Bradavického hradu. „Třeba tady.“ Severus jej následoval do zaprášené, ponuré místnosti, obložené školními lavicemi a několika špatně identifikovatelnými kusy nábytku.

Je toto melodrama opravdu nutné?“ protestoval lektvarista. „Jestli nás odsud někdo uvidí vycházet, budeme vypadat jako nějací záškoláci z šestého ročníku.“

Harry se zasmál: „Neměj obavy. Z dobrého zdroje se mi doneslo, že profesor Snape je momentálně zaneprázdněn. Jsme v bezpečí.“

Skutečně, Pottere,“ odfrkl si Severus. Jeho přehnaně podrážděný tón Harrymu prozradil, že se muž jejich škádlením ve skutečnosti dobře baví. „Tak o čem jsi se mnou chtěl hovořit?“

Slyšel jsi Rona. Půjdeš příští pátek se mnou?“

Zmateně sledoval Severusův napjatý výraz.

Po několika vteřinách ticha lektvarista opatrně pronesl: „Nemusíš si přidělávat takové problémy.“

Problémy?“ zopakoval Harry. Věděl, že to asi zní prázdně a hloupě, ale on prostě nedokázal pochopit Severusovy představy o přátelství. Pokaždé, když se se Severusem pokoušel skutečně mluvit, dopadlo to takhle. Jeho milenec vztyčil ochranné valy a najednou jako by jeden hovořil o koze a druhý o voze.

Opravdu se mě svědomitě snažíš zapojit do... společenského života, ale nemusíš zacházet tak daleko. Máš i jiné přátele a zájmy, které jsi díky tomu, že jsem si zabral všechno tvé volno, zanedbával. Je načase vrátit se k nim.“

Harry pochopil Severusova slova po svém, žaludek se mu stáhl hrůzou a v ústech měl najednou sucho. Nemohl se pořádně nadechnout a srdce mu splašeně bušilo do žeber. Severus ho opouští? 

Předchozí      Další

   



 

21.01.2011 23:22:56
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one