Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 24.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča, Sevy

Beta-read: Sevy

 

Ahojky všem! Velice se omlouvám za zpoždění sobotní aktulky. Tento týden byl opravdu krušný a od pátku se u nás doma strhla hotová „návštěvní vichřice“. K počítači jsem se dostala až dnes večer. S kapitolou to vypadalo bídně, ale... Máme Sevy! Ta se – s obětavostí sobě vlastní – dobrovolně nabídla, že se se mnou podělí o překlad. Zlatá! Dnes tedy máte první část kapitoly (až po barevnou poznámku) od Sevynky. Užijte si ji!

Vaše Slimča.

 

P.S.: Už jsem se zmiňovala, že je Sevy děvucha z Ostravy??? :-D

 

Kapitola je pro věrné komentujícíA_ja, Anfulka, anneanne, assez, bacil, Bara1982, BeaX, Blesk, Cezminka, cim, Elza, fallagela, Gigi..., grid, Hajmi, Michangela, Misule, Mononoke, Nade, Nelie, nika, Popo, Salazaret, Saskya, sevy, Sharlaid, Šaren, Willy Wonka, ZJTrane, Zulík

   

*** Until Proven ***
   

„Co to tu meleš na tym pysku o jakemsy koncu?“ mektal Harry. Do dupy! Kdyby mu přitym neskakal hlas jak jakisyk pajtaš na trampolyně! I on sam se zlek, jak se uslyšal.

Šumny stav, jak se mu po tym hrudnim košu rozlel ten slastny pocit ulevy. To jak se do rysu teho umaštěneho pišišvora vlupal šok, kery hned zahalil ten jeho cymbalovity pyšček. „Ale to ni! Enem sem se temu snažil zabranit.“

„Kurec, že to tak něvypadalo,“ huknul naňho ten pajtaš s okularama. Furt byl našponovany jak guma v galatach, bo neměl šajnu, kaj ten umaštěny polidor vlastně miřy. „Enem chci, abyz mi řeknul, jaks to myslel,“ zaškemral.

„Němusiš… se mnu byt tak moc. Beztak si možem… našu huštačku v lužku užit aj tak, a ty něbudeš zanědbavat tu svoju partyju.“

Dyž se k temu pajtašovi s okularama dobambelal cely vyznam slov teho umaštěného polidora, začinal byt nasraty jak zahradkař co zrovna oběvil ščura v zahoně. Takže huštačka v lužku! Tak to si ten umaštěny baraba mysli o tym jejich klidu po robotě. Ten zjizveny chachar se kurec fakt že snažil nědat temu umaštěnci do papuly. Však už davno něbyl žadny maly harant, no ni? S nervama už pomaly v dupě se zoptal: „Takže to, že seš ze mě hotovy jak modelař z balzy je jen kvuli temu seksu, ja? A jinak se tvařyme zas jak kuřy řyť a hury bury?“

Esli to byl ten nasraty hlas teho s tym klykihakem na čele nebo to, co naňho huknul se něvi, ale umaštěnec si uvjedomyl jak teho maleho pišišvora nasral. Ten vrabčak od tych kuzelniku stvrdnul jak moduryt v trubě a haksny se mu rozklepaly pod tym zkumavym pohledem teho nepodarka od Sněhurky. Čekal všecko enem ne ten pyšček skřyveny od litosti, kera se usadila temu nosatemu na gzichtě, až nakonec vyštěknul jak Ryntyntyn na jakehosyk kocura: „Di do dupy ty jelito, sem to tak němyslel!“

*~*~*

 Nic? Co? Tak teda ještě jednou a od Slimči... ;-)

  „Říkáš, že to chceš ukončit?“ zeptal se Harry a tiše si přál, aby to dokázal říci normálním tónem. I sobě samému zněl vyděšeně.

S úlevou zaznamenal. Jak se do Severusových výrazných rysů vkrádá šok, než znovu sklouzly do vědomě udržované masky. „Ne. Ve skutečnosti jsem se tomu snažil zabránit.“

Neznělo to tak,“ vypálil Harry. Stále se cítil nepříjemně napjatý, protože popravdě vůbec netušil, kam Severus míří. „Prostě řekni, jak jsi to myslel – prosím.“

Nemusíš... se mnou trávit tolik času. Přece si můžeme... užít naše mimoškolní aktivity, aniž bys přitom zanedbával své přátele.“

Když k Harrymu pronikl význam Severusových slov, jeho mrazivá hrůza se změnila na horoucí vztek. Mimoškolní aktivity! Takže tohle si Snape myslí o jejich společně tráveném čase? Harry se vší silou snažil neztratit sebekontrolu. Už mu přece jen nebylo dvanáct a nemohl si dovolit podlehnout svému hněvu. Strnule se zeptal: „Takže se toužíš setkávat jen kvůli sexu? Jinak se mnou nechceš mít nic společného?“

Ať už to způsobil tón Harryho hlasu nebo samotná slova, zdálo se, že si Severus okamžitě uvědomil milencovu zlost. Harry se obrnil proti pátravému pohledu temných očí. Byl teď připraven snad na všechno. Všechno, kromě lítosti, která prolétla Severusovou náhle nepříjemně napjatou tváří. „Tak jsem to nemyslel!“ vyštěkl.

Ale přesně tohle jsi řekl.“ Harry zíral na špinavou podlahu s letitými nánosy prachu. Z chodby k němu doléhaly výkřiky a smích studentů, míjejících cestou do Velké síně jejich dveře. Kromě nich rušil ticho v místnosti jen Severusův váznoucí dech.

Špatně jsem se vyjádřil,“ dostal ze sebe nakonec starší muž. „Odpusť mi to, Pottere. Nechtěl jsem tě urazit.“

To bylo vůbec poprvé, co se Harry dočkal Severusovy omluvy. Za jiných okolností by mu odpustil, už jen pro to gesto. Věděl, jak je pro tohoto hrdého muže těžké připustit vlastní chybu, jenomže tentokrát jej Severusova slova zasáhla příliš hluboko a srdce nechtělo přestat krvácet. Zhluboka se nadechl, přinutil se vyhledat milencův pohled a dožadoval se: „Tak jak jsi to teda myslel? Protože to zatraceně jasně znělo tak, že se mnou mimo ložnici nechceš mít absolutně nic společného.“ Harry věděl, že na svého společníka doslova civí, ale nemohl si pomoci.

Sledoval Severusův poskakující ohryzek a slyšel hlasité polknutí. „Snažil jsem se ti dát možnost svobodně se vídat s tvými přáteli.“ Severus se odmlčel a pak dodal: „Vím, že Weasleyho postrádáš.“

A já se snažil najít způsob, jak se s ním setkat. Proto jsem tě sem zatáhl – abychom si promluvili o společně stráveném pátečním večeru.“

Myslíš, že si tví přátelé přejí, abych vám dělal během pátečního posezení křena? Chtějí vidět tebe!“

Harry konečně pochopil, oč se tady celou dobu jedná a proč mu Severus udělal takovou nemožnou nabídku. Vůbec nešlo o to, že by o něj ztratil zájem. Skutečný důvod celé té komedie Harryho úplně uzemnil. Doufal, že se přes tyto potíže už dávno přenesli. Díky Merlinovi, že se nakonec skutečně dokázal ovládnout. Přistoupil ke svému milenci blíže a dotkl se jeho paže. „Ron mě požádal, abych s sebou vzal člověka, díky němuž se během posledních několika týdnů cítím šťastný. Ten člověk jsi ty.“

Severus na okamžik uhnul pohledem. Potřeboval znovu najít svou vyrovnanost, aby dokázal odpovědět: „A ty vážně věříš, že si Ronald Weasley přeje slyšet právě toto?“

Ať už to chce slyšet nebo ne, je to pravda.“

Ne všechny pravdy je potřeba vykřičet do světa,“ namítl Severus jemně a se zjevnou neochotou.

Nabudu jim lhát, ani nic tajit,“ nesouhlasil Harry.

Přesto ses jim dosud nepochlubil, s kým poslední tři týdny trávíš noci.“ Ze Severusových úst se sice nejednalo přímo o obvinění, ale mělo to k němu tak blízko, že Harry vlastně neviděl rozdíl.

Tohle není zrovna věc, se kterou bych se mohl vytasit u učitelského stolu, což je momentálně jediné místo, kde jsem poslední dobou Rona vídal,“ protestoval Harry.

Nesnaž se převést Zmijozela. Neřekl jsi jim to, protože-“

Harry nepotřeboval své umění nitrobrany a nitrozpytu, aby vnímal zbytek nedokončené věty: 'protože se za mě stydíš'. Úplně slyšel, jak to rezonuje myslí jeho tolikrát zrazeného milence. Nepřál si, aby byl Severus nucen vyjádřit svou nejistotu, a tak místo toho vyslovil vlastní obavy: „Nesvěřil jsem se jim, protože jsem ani nedoufal, že se mnou vydržíš tak dlouho. Jsi první partner, který to dokázal.“

Severus zúžil oči a podezřívavě si mladšího kouzelníka prohlížel. Harry se obrnil proti přívalu nadávek, ale po chvíli se z lektvaristovy tváře vytratila všechna zlost i jízlivost. Severus na něj ještě chvíli shlížel, než opatrně promluvil: „To přece nemůže být pravda.“

Nemůže?“

Absolutní nevíra v Severusových očích byla tím největším darem, jaký kdy Harry dostal. Zřejmě dříve, než si to stihl promyslet, se Severus zeptal: „Proč by tě někdo opouštěl?“ A pak okamžitě doplnil: „To byla z mé strany nevhodná otázka. Nemusíš odpovídat.“

Ne, to je v pořádku. Chci, abys to věděl.“ Harry se zhluboka nadechl a pokračoval: „Viděl jsi, jak neopatrně mohu zacházet se svou mocí, když se... vzruším. Zapomínám používat hůlku a lidi to děsí. A pokud někoho neodstraší tohle, pak jej obvykle odeženou mé noční můry.“ Severus se zatím nestal svědkem žádného z jeho nočních děsů, ale Harry se cítil lépe, když jej teď varoval předem.

Noční můry?“ zajímal se Severus a položil mu ruku na rameno.

Se Severusovým dotykem konečně zmizelo i kamení z Harryho žaludku. Severus jen zřídka inicioval fyzický kontakt, a pokud se tak stalo, už to něco znamenalo.

Ty sny jsou velmi kruté a já se budívám s potřebou bránit se, připravený k boji a ...“ Harry zaváhal. Nakonec se zhluboka nadechl a pokračoval: „Zkrátka a dobře, ani jediný z mých milenců nebyl schopen vydržet déle než týden, nebo tak nějak – až teď ty. Už je to tři týdny a ty jsi pořád tady. Je to pro mě něco jako zázrak a přál bych si ho sdílet s mými nejbližšími přáteli... Pokud ovšem nemáš nic proti tomu, aby o nás věděli.“

Na to Harry dříve nepomyslel. Možná Severus nikoho netouží informovat o svých osobních záležitostech.

Ještě jsem nikdy nebyl ničí zázrak,“ prohodil Severus hlasem prosyceným emocemi. Pevněji stiskl Harryho rameno.

No, tak můj jsi,“ ujistil jej Harry a přistoupil blíž. Vklouzl rukama pod Severusův rozepnutý hábit a objal jeho štíhlý pas. Pro Harryho teď bylo naprosto přirozené složit hlavu na milencovu hruď, vnímat její pomalé stoupání a klesání a poslouchat tlukot Severusova srdce. Severus se sklonil a opětoval Harryho pevný stisk. Mladšího muže přitom omotal volnými cípy hábitu a schoval ho do něj jako do teplé kukly. Byl o tolik vyšší než on, že Harrymu vykukovala ze záhybů černé látky jen střapatá hlava.

Pottere... Harry, omlouvám se, nenapadlo mě-“

Severus Harryho nikdy neoslovoval křestním jménem. „Pšššt, to je v pořádku,“ zašeptal Harry a pevněji se přivinul ke svému milenci

Stáli tak ještě velmi, velmi dlouho. Tiší a zaklesnutí jeden do druhého. Nakonec Severus neochotně poznamenal: „Za patnáct minut začíná vyučování.“

Harry se s povzdechem odtáhl. Jakmile jej nechránil milencův hábit, zdála se celá místnost nějak podivně chladná. Zvedl hlavu a vyhledal Severusův pohled: „Takže půjdeš v pátek se mnou?“

Pokud si to opravdu přeješ. Nicméně, způsobí to... komplikace,“ varoval Severus. „Tví přátelé nebudou současným vývojem nadšeni.“

Možná ne, ale zvyknou si,“ ujišťoval Harry svého přítele a stále nemohl uvěřit, že Severus skutečně souhlasí.

Tak tedy domluveno.“

Díky, to je skvělé!“ křenil se Harry. „Pořád platí dnešní večer?“

Po skončení školních trestů.“

Ano, samozřejmě. Nechceš pro změnu přijít ke mně nahoru? Nedávno jsem objevil takovou mudlovskou slovní hru, myslím, že by se ti mohla líbit. Už jsi někdy hrál SCRABBLE?“

Severus nasadil výraz dobře ukrývaného zděšení, jemuž se během Harryho návrhů na jakoukoliv novou společnou aktivitu nikdy nedokázal ubránit. „Nikdy jsem o tom ani neslyšel.“

Neboj se. S tvou slovní zásobou ti nebude činit nejmenší potíže. Porazíš mě,“ předpovídal Harry.

Copak nestačí, že tě pokaždé rozmetám na šachovnici?“ nedokázal Severus potlačit svou typicky zmijozelskou nadřazenost.

Harry se zasmál: „Asi jsem masochista.“

Jestli si nepospíšíš, budeš za chvíli opozdilý masochista. My oba,“ poukázal Severus.

Sakra. Tak se ukaž, až propustíš poškoláky. Mé komnaty najdeš na konci chodby v posledním patře Nebelvírské věže, hned vedle bytu vedoucí koleje.“

Budu potřebovat heslo, abych prošel tvými ochrannými kouzly?“ zajímal se Severus.

Harry zakroutil hlavou: „Nebudeš, ale pro všechny případy ti ho stejně dám.“ Na tuhle příležitost čekal celý týden! Nehnul ani brvou, když Severusovi se vší vážností sděloval: „Heslo zní: Severus Snape, zmijozelský sexuální bůh.“

Budiž Severusovi ke cti, že mu čelist poklesla skutečně jen nepatrně. „To není pravda!“ vyjekl.

Teď už se Harry smál. Za pohled na Severusův výraz ten hloupý vtípek opravdu stál. „Je to pravda,“ ujišťoval ho. „Přísahám. Skoč si nahoru přes oběd, když nebudu doma, a ujisti se, pokud mi nevěříš.“

Proč bys...?“

No, měli bychom používat něco, nač nikdo nepřijde. Tímto způsobem o tobě určitě nikdo neuvažuje. Jen já znám pravdu.“

Nejprve se zdálo, že Severus netuší, jak zareagovat. Bojoval se svou podezřívavostí a démony z minulosti, díky nimž se nikdy nepovažoval za žádoucí osobu. Harry očekával nevyhnutelné námitky nebo obvinění z výsměchu, ale Severus namísto protestů sytě zrudl a tichým, rozpačitým hlasem se zeptal: „Ty jsi opravdu docela šílený, víš to?“

Harry se zašklebil a rozesmál: „A to sis všiml až teď?“

A potom, prostě proto, že mohl, vztáhl ruce, sklonil Severusovi hlavu a věnoval mu jemný polibek s vůní čaje. Bylo to tak příjemné! Pokaždé, když se jejich rty setkaly, ztrácel Harry rozum a teď byl ochoten skončit zapletený jeden do druhého na zaprášené podlaze. Severus měl naštěstí tolik duchapřítomnosti, že se stáhl dříve, než se jim situace stačila zcela vymknout z rukou.

Upřel na Harryho pálící pohled plný touhy: „Oba máme zpoždění.“

Jo,“ přikývl Harry. „Uvidíme se později.“

Prázdnou učebnu opustili bok po boku. Díky Harryho proslulému štěstí si jich dokonce podle všeho nikdo nevšiml. Za chvíli už Harry stoupal po nekonečném schodišti k učebně OPČM a tiše se modlil, aby se jeho tělesná schránka zklidnila dříve, než bude muset zahájit hodinu. Výběr jeho nového hesla sice měl být vtip, ale nakonec se ukázalo, že je docela výstižné. Jen doufal, že svou zběsilou jízdu oba se Severusem ve zdraví přežijí. Tímhle tempem skončí do vánoc úplně vyšťavení.

*~*~*

Numerologický kroužek se zase protáhl o více než hodinu. Hermionu sice těšilo, že se jí v tomto pololetí sešlo tolik nadaných studentů, ale dnešní den byl skutečně dlouhý. Na druhé straně vlastně nemá kam pospíchat, pomyslela si, zatímco krok za krokem stoupala schodištěm k Nebelvírské věži. Ronovo pracovní nasazení bylo stále neúnosné a zdálo se to jako věčnost, co na ni naposledy večer čekal doma, aby ji sevřel v náručí. I Harry býval často pryč, jeho však pravidelně vídala alespoň během volné třetí hodiny a také u jídla. Hermiona naštěstí nebyla typ člověka, který se cítí mizerně, když není neustále zahrnován pozorností. Milovala všechny své kroužky a koníčky, ale přesto přese všechno se pokaždé při návratu do potemnělých komnat cítila osamělá.

Vstoupila do obývacího pokoje a zarazila se. V místnosti sice, jako poslední dobou pokaždé, panovalo šero, oheň v krbu ani pochodně na stěnách nebyly rozžaté, ale pod vždy odemčenými spojovacími dveřmi do Harryho bytu prosvítal proužek světla. Když po chvíli zaslechla kamarádův zvonivý smích, pusa se jí sama od sebe roztáhla od ucha k uchu. Ron je doma! Musel se dnes vrátit brzy a ještě na chodbě narazit na Harryho, jinak by se zastavil doma a rozsvítil.

„Lumos,“ pronesla. Těžkou tašku s knihami hodila na křeslo vedle dveří, setřásla z ramen učitelský hábit a pověsila jej na háček. S pocitem nevýslovného štěstí pospíchala k Harryho komnatám. Rozrazila dveře... a ztuhla na prahu.

Harry tam byl, jenomže u sebe neměl na návštěvě Rona, ale profesora Snapea. Ovšem profesor Snape, kterého by Hermiona poznala vždy a všude, chodíval od hlavy po paty zahalený v černém hábitu, zpod vyhrnutých rukávů nevystavoval na odiv svá holá předloktí a rozhodně nenosil rozhalený límeček. Také strnule sedával na tvrdé, dřevěné židli, místo aby se ležérně rozvaloval na pohodlném gauči. A co bylo nejpodstatnější, ten známý profesor Snape se nikdy neusmíval. Pokud už tak učinil, dával tím najevo pouze krutost a zlomyslnost. Dnes mu však pohrával na rtech mírný, uvolněný úsměv. Pohled na profesora Snapea, usazeného jen v košili na Harryho pohovce byl natolik šokující, že Hermiona dokázala jen stát a zírat.

Harry použil k posezení polštáře poházené na podlaze kolem konferenčního stolku. Na sobě měl džíny, šedý svetr a šťastný, bezstarostný úsměv, jaký na něm neviděla snad celé věky. Zdálo se, že ti dva hrají SCRABBLE. Zaregistrovala, že Harry právě položil na hrací plán několik písmen a Snape cosi tiše podotknul. Přes rozlehlou místnost však nezaslechla obsah. Harry pohlédl na stůl, zpět na Snapea, zaklonil hlavu a doslova zavyl smíchy.

Hermiona okouzleně sledovala, jak Snape bere blok a jednou z malých tužek patřících ke hře cosi zapisuje, pravděpodobně Harryho skóre. Bylo to vlastně poprvé, co jej viděla psát něčím jiným, než brkem. Lektvarista dokončil poznámku a otočil se k vlastním hracím kamenům. Vybral celou hrst písmen, načež je pečlivě jedno po druhém položil na hrací plán. Hermiona samozřejmě věděla, že ti dva jsou přátelé. Harry se o Snapeovi zmiňoval snad stokrát za den, a když je dnes ráno viděla společně vtipkovat u snídaně, získala určitou představu, co Harry na tom muži vidí. Ale nikdy si je nepředstavovala takto. Nejprve nemohla přijít na to, co jí na celé té příjemné scéně nesedí. Tedy kromě neskutečného pohledu na Severuse Snapea, který se chová jako normální člověk v zápalu hry. Pak ji najednou vysvětlení přímo uhodilo do čela. Celá ta scéna byla tak… domácká.

Taková nenucenost ke Snapeovi absolutně neseděla, a přece se téměř smyslně rozvaloval na Harryho gauči, dokonce s rozepnutou košilí. A Harry... Sice mezi lidmi nikdy nebýval tak strohý jako Snape, ale svým způsobem se kontroloval úplně stejně. Ano, smál se se svými přáteli i s novými známostmi, ale nikdy ne tak, jako když byl sám, jen s Ronem a Hermionou. Tady se ovšem rozchechtaný Harry válel na hromadě po zemi poházených polštářů, a potom úplně bezstarostně přivolal ze servírovacího stolku na opačném konci místnosti máslový ležák. Bez hůlky a jediného slova. Tohle byl zkrátka jejich Harry. Harry, jehož znali jen ona a Ron. Jakoby na chvíli úplně zapomněl kontrolovat svou magii. Hermionu však podstatně více zarazilo, že na to Snape nijak nereagoval. Jen na okamžik vzhlédl, když v Harryho ruce přistála lahev, a mlčky vrátil pozornost zpět ke hře. Po chvíli se natáhl pro vlastní sklenici, přičemž stočil obličej Hermioniným směrem.

Hermiona si byla jistá, že se ani nehla, přesto ji Snapeův zrak neomylně zaměřil. Při pohledu na profesorovu tvář se cítila téměř provinile. Jako na povel z ní vyprchal veškerý úsměv a na jeho místo se vkradl známý, ledově napjatý výraz. Hermiona by přísahala, že se Snapeovi v těle nepohnul ani sval. Neřekl jediné slovo. Skoro se zdálo, jakoby Harry u svého společníka vycítil změnu, protože vzhlédnul od hry, mrkl na Snapea a potom se přes rameno otočil jejím směrem.

Hermiono!“ usmál se a vzápětí dodal: „Jen pojď dál!“

Já, ehm, nechtěla jsem rušit,“ zamumlala rozpačitě, když vstoupila dovnitř. Byla přímo zdrcena změnou, kterou její přítomnost vyvolala u profesora Snapea.

Nerušíš,“ ujišťoval ji Harry. „Ve skutečnosti jsi dorazila právě včas. Potřebuji na něco slyšet tvůj názor.“

Mínění profesorky Weasleyové bude platit stejně, jako ověření ve slovníku,“ prohlásil okamžitě Snape tónem tak mrazivým, že by bez problémů zkrotil kteroukoliv třídu. „Jestli se pleteš, vrátíš body.“

„Musím tě varovat,“ prohlásil Harry, když se k nim Hermiona připojila. „Nikdy neuč Zmijozela žádnou hru. Berou to strašně vážně. Posaď se a udělej si pohodlí.“

Hermiona si sedla do křesla vedle Harryho polštářů a z nějakého důvodu se cítila téměř stejně nervózní, jako když měla být coby novopečená prvačka tříděna do své koleje. Alespoň teď nemluvím sama se sebou, pomyslela si, posunula se ke kraji modrého sedáku a zeptala se: „Tak s čím potřebuješ poradit?“

„Pro začátek snad s pravopisem,“ odfrkl si Snape.

Hej!“ rozčiloval se Harry a potom připomněl: „Kdybych znal lépe pravopis, nevyhrával bys. Každopádně, Hermiono, mohla bys mu, prosím, říct, že 'NEPENTHE' není mudlovské slovo a že ho nenajde v žádném mudlovském slovníku?“

Hermiona shlédla na herní plán, kde se Snapeovi zřejmě podařilo vytvořit slovo 'NEPENTHE'. Měla podezření, že je přiloženo k původnímu Harryho slovíčku 'NE'. Prohlížela si hru dále a našla několik podobných případů: Slovo 'LEV', proťaté slovíčkem 'FRUSTRACE'. Když spatřila slovo 'HORY', křížící se s 'XEROXOVÝ', málem jí vypadly oči z důlků. Chudák Harry! Skousla si spodní ret a sváděla vnitřní boj mezi svou loajalitou a nebelvírskou ctí. Setkala se se Snapeovým pohledem. Lektvarista v očekávání pozvedl obočí. Bylo zřejmé, že se baví jejími rozpaky.

„Ehm, Harry?“ začala.

„Ano?“ upřel na ni Harry štěněčí oči, za které by se nemusel stydět ani škemrající Ron.

„Je mi líto, ale 'NEPENTHE' je mudlovské slovo,“ řekla Hermiona.

„Ale je to přece lektvar, vařili jsme ho v šestém ročníku! Vím to, protože jsem do něj minulý týden pomáhal sekat jablečník,“ protestoval Harry.

Hermiona se cítila hrozně, když vysvětlovala: „To máš pravdu, ale je to také droga, o které se mluvívalo ve starověkém Řecku. Nevím, jestli skutečně existovala, ale měla lidem pomáhat zapomenout na všechny starosti a trápení. Zmiňuje se o ní Edgar Allan Poe ve své básni Havran.“

„Sakra,“ zaklel Harry.

„A je to slovo za trojnásobek. Takže ztrácíš sedmdesát dva body,“ oznámil posměšně Snape.

Nemám sedmdesát dva bodů a ty to moc dobře víš,“ rozčiloval se Harry.

„Pak jsem, zdá se, vyhrál. Opět,“ odpověděl Snape.

Harry upřel na Snapea prosebný pohled: „Nebudeš na tom trvat, že? Myslím-“

Ve válce a v lásce je vše dovoleno, Pottere,“ zakrákal Snape takovým tónem, že ho měla Hermiona chuť praštit.

Jo,“ souhlasil Harry tichým, podivně zastřeným hlasem. „Ale my nejsme ve válce.“

Hermiona očekávala Snapeův sžíravý komentář. Měl říct něco ve smyslu, že jejich koleje jsou přeci vždy ve válce, nebo přinejmenším poukázat na to, že se na jejich situaci nedá aplikovat ani jedno z těch označení. Ale když pohlédla na jejich bývalého učitele, zdál se jí Harryho slovy vyveden z rovnováhy. Co ve skutečnosti znamená absence Snapeova komentáře, docházelo Hermioně jen velmi pomalu, ale když se tak stalo, málem dostala infarkt.

Po chvíli, už méně agresivním tónem, Snape prohodil: „Možná by se k nám profesorka Weasleyová byla ochotná na jednu či dvě hry připojit? Nebelvír proti Zmijozelu.“

Já jsem proti, víš?“ bránil se hlasitě Harry. Hermiona se musela odvrátit, aby zadržela hihňání. Ve skutečnosti vlastně měla co dělat, aby díky svému podezření nepropadla hysterii. „Dokážu hrát sám. Ovšem Hermiona se k nám samozřejmě připojit může. Co ty na to, Hermiono?“

Hermiona ztuha polkla: „Tak dobře.“

„Omluvte mě na okamžik,“ požádal Snape a vyhoupl se na nohy. „A ty bys zatím mohl profesorce Weasleyové nabídnout něco k pití.“

Hermiona by svého muže pobídla úplně stejně, kdyby jim přišla nečekaná návštěva, o níž by se coby paní domu nemohla ihned sama postarat. Samozřejmě, ona tady ve skutečnosti nebyla hostem, a kdyby chtěla, mohla by si drink obstarat sama, ale to Snape nemohl vědět.

Oba s Harrym sledovali, jak jejich společník mizí za dveřmi toalety hned vedle ložnice. Jakmile se jim ztratil z dohledu, Harry vyprázdnil herní plán a všechny dílky s písmeny vsypal zpět do malého váčku, kde byly připraveny pro další hru.

Právě Hermioně podával jeden z dřevěných stojánků, když mladá žena konečně našla vlastní hlas. Neschopná skrýt svůj šok zašeptala: „Harry, zbláznila jsem se, nebo jste ty a profesor Snape... více než přátelé?“

Předchozí      Další

   



 

30.01.2011 01:08:48
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one