Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 25.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

 

Dnes jsem mimo domov a mimo svého noteboočka Mazlíka, takže jen stručně. Moc děkujeme všem komentujícím z minulého týdne! Tentokrát vás nezvládnu všechny vyjmenovat, ale kapitola je vaše!

 

Hezké čtení, Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Možná ses zbláznila, ale nepleteš se,“ odpověděl tiše Harry a zdálo se, že má obavy z její reakce.

Hermiona netušila, co na to říci, a tak prostě jen seděla a mlčela. Harry a profesor Snape... milenci?

Šokovaná?“ chtěl vědět Harry.

Ano,“ vyletěla z Hermiony zcela automaticky pravdivá odpověď.

Jsi jen překvapená nebo... rozrušená, nebo-“

Hermiona nikdy neviděla Harryho tak plného otevřených obav. Alespoň pokud se jednalo o něco, co by mohlo zasáhnout do jejich vzájemného přátelství. V té chvíli jí došlo, jak musí být Snape pro Harryho strašně důležitý. Předklonila se a než mohl Harry říci cokoliv dalšího, stiskla mu ruku a odpověděla: „Jsem jen překvapená, to je celé. Nikdy by mě nenapadlo...“

To ani mě,“ souhlasil Harry. „Ani Severuse, když už jsme u toho. Myslím, že je to šok pro nás pro všechny.“

Vypadáš...“ Šťastně zamilovaný se jí nezdálo vhodné, a tak zůstala u: „...docela spokojeně.“

Harry zalétl pohledem ke dveřím do koupelny, aby se ujistil, že jsou stále sami, a pak souhlasil: „Jsem. Nikdy bych neřekl, že se se Severusem dostaneme až tak daleko, ale klape nám to, Hermiono. Vím, že je to hrozně divné, ale-“

Ale co? Byl zamilovaný! Prozrazovaly to jeho zářící oči i hlas. Zamilovaný... Do profesora Snapea. Harry byl tak strašlivě hodný, tak roztomilý, a přece se zdálo, jako by žádná z jeho známostí nebyla schopná vidět víc než jeho neobvyklou moc. Hermiona celé roky doufala, že její přítel potká někoho dostatečně silného, někoho, kdo jej bude milovat se vším všudy. Tak teď ho tedy konečně našel, a jednalo se o člověka, kterého si Hermiona po Harryho boku nepředstavovala ani ve snu. Ovšem jestliže profesor Snape dokáže takhle rozzářit Harryho oči a vykouzlit mu na tváři takový úsměv... To štěstí svému příteli prostě nedokáže odepřít, a vůbec nezáleželo na tom, kdo mu ho přináší.

Harry měl strach a Hermiona jej vnímala každým pórem. Bál se snad, že nedostane její požehnání? Skutečně je pro něj kamarádčin názor tak důležitý? Hermionu to zvláštním způsobem dojímalo, ale na druhé straně, ona to přece vnímala podobně. Kdyby Harry svého času odmítl její vztah s Ronem, udělal by jim všem ze života hotové peklo a možná by je tím i rozeštval. Ovšem přestože z něj tehdy vzájemné city jeho dvou nejlepších přátel udělaly tak trochu páté kolo u vozu, Harry je vždy podporoval. Jen stěží mohla odmítnout udělat pro něj v této chvíli totéž. A bylo nad slunce jasnější, že to Harry potřebuje.

Není na tom nic divného,“ prohlásila, poklekla vedle Harryho a objala jej. „Mám takovou radost.“

Opravdu?“ Harry zněl ohromeně. Ostatně, podobně by se zřejmě cítil každý, kdo by přivedl do rodiny Severuse Snapea a dočkal se okamžitého schválení vztahu.

Hermiona si velmi dobře uvědomovala, že Harryho štěstí nebude pro každého ani zdaleka na prvním místě. Většina z jejich společných přátel uvidí jen to, že se dal dohromady s tou nejodpornější osobou, jakou znali. Jistě si kvůli tomu bude muset vyslechnout své. Stačilo pomyslet na Rona, aby jí došlo, jak těžké to bude. Ronovi vadilo už jen to, že se Harry se Snapem přátelí. Jak zareaguje na zjištění, že jsou ti dva milenci? Moc dobře ne, tím si byla jistá. Svého muže nezmění, ale díky ní bude mít Harry alespoň jednoho člověka na své straně. Merlin ví, že se mu to bude hodit.

Ano. Copak by ti někdo, kdo tě má rád a kdo viděl, jak se posledních devět let trápíš, mohl nepřát štěstí? Ať už ho najdeš kdekoliv,“ nafoukla se Hermiona. „Jsi můj nejlepší přítel. Samozřejmě, že mám radost, hlupáčku.“

Ron ji mít nebude,“ vyslovil Harry znepokojivý fakt, jehož si byla Hermiona dobře vědoma.

Nejprve ne. Vždyť ho znáš! Ale časem to zvládne. Jestli chceš, ráno si s ním promluvím.“

Nemyslíš, že bych mu to měl říct sám?“ ptal se Harry.

Víš jak je prchlivý, a to i ve svých lepších dnech. Poslední dobou má navíc tak málo odpočinku, že už nad sebou úplně ztrácí kontrolu. Nech mě to s ním probrat. Všechno se tím usnadní.“

Jestli jsi si jistá...“

Hermiona jej podruhé krátce objala a zrovna se odtahovala, když se za nimi ozvalo nenápadné: „Ahhum,“ až oba leknutím poskočili. Na dosah postával Snape a nejistě na ně shlížel.

Jsi připraven na další hru, Severusi?“ usmál se Harry a znovu se usadil, jako by se nestalo nic zvláštního.

Snape se s kývnutím vrátil na své místo na gauči. Harry podal Hermioně její dřevěný stojánek na písmena a tiše přivolal jeden z polštářů navršených na opačném konci dlouhé, šedé pohovky. Snape se opět zdržel jakýchkoliv poznámek k Harryho magickým projevům. Hermiona přesunula svůj polštář na kraj konferenčního stolku, taky aby nikdo neviděl na její hrací kameny, a pustili se do boje.

Profesor Snape byl ze začátku napjatý a zlověstný jako na poradách učitelského sboru, ale Harry neustále udržoval konverzaci a zdálo se, že jej tím uklidňuje.

... a potom se Wilson otočil, aby zvedl to, co zbylo z jeho učebnice obrany proti černé magii, jenomže ta se mezitím změnila na hejno berušek, které mu letělo přímo do obličeje. Ten kluk byl tak vynervovaný z předchozího souboje, že vyjekl jako ďasovec a zalezl pod stůl, což navždy zničilo jeho pověst třídního postrachu.“

Hermiona se smála Harryho vtipné historce a po očku pokukovala po Snapeovi, který už naštěstí nevypadal jako u posledního soudu. Sice nepůsobil zdaleka tak pohodově, jako když poprvé strčila hlavu do dveří, ale rozhodně se zdál výrazně méně napjatý. Snažil se sice tvářit jako obvykle, ale zdálo se, že jednoduše není schopen na delší dobu odtrhnout oči od Harryho. Jednou Hermionu přistihl, jak jej při tom sleduje. Jindy by jistě zareagoval nějakým kousavým, sarkastickým komentářem, kterým by ji odkázal do patřičných mezí, ale dnes jen sklopil zrak k hernímu plánu a tváře mu zalil slabý ruměnec. Když k ní opět vzhlédl, nezaútočil. Zkrátka jen tak seděl a vypadal spíše, jako by sám očekával nějakou výtku. Hermiona si překvapeně uvědomila, že je ten muž pravděpodobně stejně nervózní jako Harry. A možná ještě o něco více, protože - na rozdíl od Harryho - Snape neměl důvod jí věřit. Hermiona nevěděla, jak se za svou neomalenost omluvit a nezpůsobit přitom více škody než užitku, a tak mu zkrátka opětovala pohled a stydlivě se pousmála.

Jsi na tahu, Severusi,“ hlásil Harry a zmateně těkal očima z jednoho na druhého.

Snape položil písmena M-R-A-V-K-O před Harryho slůvko LEV, což byla poslední kapka do Hermionina pomyslného poháru. Při pohledu na Harryho zděšený výraz jednoduše vybuchla v hurónský smích.

Tah profesora Snapea otevřel Hermioně možnost, jak využít nepotřebné dílky ve své ruce. Ty se najednou jevily jako hotové terno. Věděla, jak bude Harry reagovat, a tak si nervózně skousla spodní ret, když tiše skládala slovo ZEFÝR kolem Snapeova R. Harryho zaražený pohled ji hlasitě rozesmál, a když pohlédla na Snapea, zjistila, že i jemu se koutky úzkých rtů zvedají vzhůru.

Jsem vyřízený,“ zasténal Harry a k jejímu R doložil Y-B-A.

Nějaké připomínky, Pottere?“ dožadoval se Snape.

Harry se na něj teatrálně zamračil a zvedl se na nohy. „Za minutku jsem zpátky. Ne abyste tady vy dva podváděli.“

Snape si při té poznámce odfrkl. Jakmile Harry zmizel na záchod, padlo mezi ně trapné ticho.

Snape na svou kolegyni upřel zrak a tiše konstatoval: „Řekl vám to.“

Ano,“ usmála se nervózně Hermiona. Neměla nejmenší ponětí, co tomu muži říci. Potkávala jej téměř šestnáct let, a přesto o něm ve skutečnosti nic nevěděla. Znala jen jeho zachmuřenou tvář, kterou ukazoval světu, a temnou minulost, o níž si šeptali i úplní cizinci, kteří jej míjeli na ulici.

Snape vypadal, že má také svázaný jazyk, ale podle všeho se svůj handicap přinutil překonat a vymáčkl ze sebe kousavé, defenzivní zašeptání: „A jinak mi k tomu nemáte co říci?“

Chtěla jej nějak uklidnit, pro jeho vlastní i pro Harryho dobro, a tak vysvětlila: „Harry byl strašně dlouho sám, profesore. Je fajn vidět ho tak šťastného. Za to vám děkuji.“

Vy mi děkujete?“ Snape na ni zíral, jakoby to považoval za špatný vtip.

No, ano,“ potvrdila Hermiona.

Nemůžete skutečně očekávat, že vám uvěřím něco-“

Jen chci vidět Harryho šťastného. Směje se, vtipkuje... Díky vám. Na ničem jiném mi nezáleží.“

Nemůže to být tak jednoduché. Nechcete si... prověřit mé úmysly?“ vyštěkl Snape. Evidentně byl připraven čelit křížovému výslechu. „Nebo se ujistit, že není pod Imperiem?“

Předpokládám, že máte asi stejné 'úmysly' jako každý, kdo naváže nějaký vztah,“ začala Hermiona.

Myslíte si, že máme vztah? Jak víte, že ho jednoduše nevyužívám?“ oponoval Snape.

On je skutečně připraven ukázat se v tom nejhorším světle, uvědomila si užasle Hermiona. Pomalu začínala chápat, co přesně Harry na Severusi Snapeovi vidí, a jemně odpověděla: „Protože znám Harryho. Nedovolil by, aby jej někdo tímto způsobem zneužíval. A co je důležitější, znám vás. Nejste typ člověka, který by použil Neodpustitelnou pro svůj osobní prospěch. A i kdybych se přece jen ve všem mýlila, jednoduše vidím, jak moc na vás Harrymu záleží.“

Zdálo se, že tato informace Snapea dokonale vykolejila: „Skutečně?“

Hermiona se podivila. Copak on to neví? Zpříma mu pohlédla do očí a tím nejjemnějším tónem, jaký zvládla, odpověděla: „Ano, skutečně.“

Snape na ni zkoumavě zíral a nakonec prohlásil: „Nevěřil jsem, že by někdo z Harryho přátel... přivítal takovou novinu.“

Pro většinu lidí to možná nebudou šťastné zprávy, ale pro mě ano. Jsem ráda za vás za oba.“ Harry vstoupil do obývacího pokoje a ona se odmlčela.

Vyzrazuješ má nejtemnější tajemství, co?“ prohodil Harry žertem, svezl se na své polštáře a sebral hrací kameny.

Každičké z nich,“ přikývla Hermiona.

Skutečně, a je to docela otřesné,“ překvapil ji profesor Snape tím, že se přidal.

Když už mluvíme o otřesných věcech, už jsi položil další slovo, Severusi?“ zajímal se Harry.

Ne, myslel jsem si, že počkám, až se vrátíš. Toto určitě oceníš,“ odpověděl Snape a položil na desku dílky O-Z-B-Ř-E-S-K pod R z Harryho slůvka RYBA.

Jsem vyřízený, úplně vyřízený,“ lamentoval Harry.

Ty budeš na SCRABBLE asi stejný talent jako Longbottom na lektvary, Pottere,“ konstatoval Snape.

Hermiona se snažila nesmát, protože ten komentář nebyl zrovna vlídný ani k Harrymu, ani k Nevillovi, ale něco pravdy v něm našla. Kolem Snapeova B uložila O-...-R-A-Z-Y a sledovala, jak chudák Harry dokládá M před její Y.

Alespoň doteďka nic nevybuchlo,“ prohlásil Harry a nechal jedno ze svých B s pufnutím zmizet v obláčku kouře, jako jednu z karet v Řachavém Petrovi.

*~*~*

Harry, FŇUKT není slovo,“ poukázala jemně profesorka Weasleyová poté, co Potter položil své dílky.

Hermiono, já jsem zoufalý. Pomoz mi,“ škemral Harry s roztomile napodobeným zoufalstvím, díky němuž se oba Nebelvíři začali hihňat.

Ještě donedávna Severuse pochechtávání slavného Potterova tria nesmírně rozčilovalo. Ozývalo se kolem nich pokaždé, když se ocitli pohromadě, a lektvarista to považoval za nezralé a nedůstojné. Alespoň o tom vždy sám sebe přesvědčoval, jelikož se mu to jevilo jako docela přijatelné vysvětlení vlastní nelibosti. Dnes však začínal mít podezření, že se z jeho strany ve skutečnosti jednalo spíše o závist. Člověku nic nepřipomene vlastní samotu tak mocně, jako něčí smích, zvláště když jste se v minulosti sami často stávali terčem posměchu svého okolí. I úsměv se dal v nepravých ústech používat jako zbraň. Tito dva však, podle všeho, podobně krutým žertíkům neholdovali. Jejich hříčky byly neškodné. Hermiona s Harrym si dělali legraci spíše sami ze sebe, než z někoho druhého.

Severus byl překvapený hloubkou jejich vzájemného vztahu. Weasleyová s neutuchajícím nasazením a velmi láskyplně Harryho střídavě plísnila a zase chválila. Obličej jí přitom přímo zářil hlubokým citem a Potter vše přijímal s úplnou samozřejmostí. Ačkoliv byli oba stejně staří, Hermiona se k Harrymu chovala téměř mateřsky, nebo alespoň Severus její přístup za mateřský považoval. Jeho vlastní matka totiž podobnými instinkty zrovna neoplývala. Nebo možná byla taková starostlivost jen obecnou vlastností všech žen. Severus zamlada nikdy neměl žádnou kamarádku, a když potom dospěl, žádná jeho známá by se neodvážila takové důvěrnosti, aby komentovala jeho chování. A kdyby přece jen ano, rozhodně by tak nečinila s laskavostí, jakou měla Hermiona schovanou pro Pottera.

Severus by nikdy nevěřil, kolik potěšení mu přinese něco tak jednoduchého, jako je SCRABBLE. Hodiny, které strávili hraním této mudlovské hry, byly jednoduše strhující. Nešlo jen o tu výzvu – vytvořit slovo z písmen náhodně vytažených z malého váčku. Ne. Dnes v noci se stalo nemožné. Zdálo se totiž, že byl přijat do nebelvírského ghetta. Potter i Hermiona Weasleyová se jej důsledně snažili zahrnout do každého ze svých vtipů. Všechno škádlení sice směřovali jen jeden na druhého, ale oba vždy hledali způsob, jak upoutat Severusovu pozornost a vtáhnout jej do debaty. Ještě překvapivější bylo, že otevřeně přijímali i jeho chabé a neobratné pokusy o humor. Severus si ani nevzpomínal, kdy naposledy musel vynaložit tolik úsilí, aby se nechechtal vyloženým pitominám, nebo kdy se jeho vlastní snahy vtipkovat setkaly jinde než u Harryho s takovým úspěchem.

Bylo to zvláštní, ale díky společně strávenému času se mu teď zdálo, že má k Potterovi i Hermioně Weasleyové mnohem blíž. Nemohl si pomoci, ale byl ohromen Potterovou poctivostí tváří v tvář takové zdrcující prohře, jíž podstupoval zas a znovu. Neméně jej zasáhla Hermionina loajalita, s níž Pottera neúnavně povzbuzovala, zatímco jej porážela na hlavu.

Tato dětská hra přinejmenším prokázala, že je Harry Nebelvír tělem i duší. S mírou své kouzelné moci mohl jednoduše změnit vlastní hrací kameny na jakoukoliv kombinaci písmen, než by je položil na herní plán, a vyhrát tak každou hru. Žádný z jeho společníků by jej nedokázal překonat. Harry však místo toho dál tvořil slova jako PES a BAR a prohrával každou bitvu. Severus si nenalhával, že by Potter nebyl dost chytrý, aby dokázal provést takovou malou výměnu. Zcela jistě oplýval dostatečnou slovní zásobou i přiměřenou mocí, aby dokázal zvítězit podvodem. Jenomže na to byl zkrátka příliš čestný.

Už jsi zase v záporných číslech. Domnívám se, že jsi znovu prohrál, Pottere,“ řekl Severus a pokusil se z hlasu potlačit nadšení. Na porážení Pottera bylo zkrátka něco absolutně uspokojujícího, nad co se nedokázal povznést.

Možná jo, ale myslím, že toto kolo vyhrála Hermiona,“ odpověděl Potter.

Severus chvatně přepočítal jejich skóre a neochotně přikývl: „Vypadá to tak. Dobrá hra, profesorko.“

Hermiona se usmála a zrudla jako školačka. „Děkuji vám. Byla to zábava, ale myslím, že půjdu do postele. Už je docela pozdě.“

Díky, že ses přidala,“ ozval se Potter. „Alespoň tvou zásluhou nevyhrál úplně všechno.“

Pět her ze šesti,“ připomněl jim Severus.

Jak už jsem řekl, nikdy neuč Zmijozela cokoliv hrát,“ podotkl Potter.

Protože tě ve tvé vlastní hře pokaždé porazí,“ odpověděl Severus.

Hermiona se se smíchem svalila na svůj polštář. „Vy dva pohromadě, to je opravdu něco! Jsem tak ráda, že jsme si spolu dnes večer zahráli!“

Bušit do Pottera je vždy příjemný způsob, jak strávit večer,“ souhlasil v žertu Severus.

Bušit do Harryho! Vážně, profesore, to už je příliš mnoho informací,“ zareagovala stejně laškovně Hermiona. V očích jí hrály skoro takové šibalské ohníčky jako Albusovi, když měl něco za lubem.

Severus na okamžik nechápal, kam tím mladá žena míří, nebo proč se vedle ní Potter tak nepatřičně pochechtává. Potom si však uvědomil svůj neplánovaně vyřčený dvojsmysl a došlo mu, na co Hermiona naráží. Sice se svůj šok pokoušel zamaskovat, ale i tak cítil, jak mu růžoví tváře. „Očekával bych, že jsou takové komentáře pod vaši úroveň.“

Tak to mě moc dobře neznáte, že?“ chichotala se Hermiona.

Zjevně,“ souhlasil Severus.

Doufám, že to napravíme. Dorazíte příští pátek za mnou a Ronem ke Třem košťatům?“ zeptala se Weasleyová s něčím, co vypadalo jako skutečné nadšení.

Severus byl stále ohromen Hermioninou pozitivní reakcí na zjištění, že s ním má Harry poměr. Od všech Potterových kumpánů očekával spíš znechucení a otevřené nepřátelství, ne vlídné přijetí a nemotorné pokusy zahrnout jej do svého středu. Skutečnost, že ho takovou laskavostí zahrnuje nejnebelvírštější z Nebelvírů jím silně otřásla.

Severus pohlédl na Pottera, aby se ujistil, že i on skutečně touží po jeho společnosti během příštího pátečního večera. V jeho tváři zahlédl tentýž nadějný výraz jako u Hermiony Weasleyové, a tak pomalu přikývl: „Jestli si to přejete a má přítomnost doopravdy nevyvolá žádné... problémy.“

Podle všeho se Hermiona, se svým nezměrným nebelvírským optimismem, rozhodla ignorovat skutečnost, že by se její muž raději ponořil do sudu s kyselinou, než aby strávil večer v přítomnosti svého bývalého učitele, a řekla: „Skvělé! No, utíkám do postele. Dobrou noc!“ 

Předchozí      Další

   



 

05.02.2011 09:52:40
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one