Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 26.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

 

Dnes to bude vypadat, že jsem zlá, ale ukončit kapitolu o kus dál by bylo kruté... Proto jen příslib věcí příštích.

 

Všem děkuji za milé komentáře. Kapitola je pro vás: ..MIREK.., A_ja, aMaja, Anfulka, anneanne, Bábovka, bacil, Bara1982, Blesk, Cety, Cezminka, cim, Elza, Erumoice, Gigi..., grid, Hajmi, Michangela, Misule, Mononoke, Nelie, nika, Nora, POPO, Profesor, Salazaret, Sharlaid, WillyWonka2, ZJTrane, Zulík

Hezké čtení! Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Jakmile osaměli, Potter se ozval: „To šlo docela dobře, nemyslíš?“

Kupodivu ano,“ souhlasil Severus. „Ačkoliv nejsem tak naivní, abych stejné přijetí očekával i od jejího manžela.“

Harryho tvář se zachmuřila obavami: „Ano, to máš nejspíš pravdu. Ale zvykne si, uvidíš.“

Severus na okamžik uhnul pohledem a pokusil se zformulovat své myšlenky tak, aby to znovu nevedlo k hádce: „Vím, že jsme o tom hovořili už ráno, ale-“

Nezačínej s tím zase, prosím,“ žádal Harry a vzhlédl od uklízení právě ukončené hry. „Vím, že se s mými přáteli cítíš... nepříjemně a je mi to líto. Ale zlepší se to, jakmile si na sebe zvyknete.“

Tvůj nebelvírský smysl pro čestné jednání je v této situaci skutečně chvályhodný, ale-“

V té chvíli se Severus odmlčel, protože Potter praštil o stůl posbíranými herními kameny a vyskočil na nohy. V jeho zelených očích opět plál vztek, při pohledu na Severuse však pomalu opadal. Atraktivní muž s rozcuchanými havraními vlasy, s nímž lektvarista posledních pár týdnů sdílel lože, ještě chvíli zíral a potom se usadil vedle Severuse na pohovku. „To není o cti. Nehledej v tom nic tak studeného a neosobního. Ty nejsi žádný cizinec, kterého jsem sbalil někde v baru. Už tři týdny spolu trávíme každou noc a je to fantastické. Díky tomu... mi na tobě záleží. Nemohu a ani nechci se tvářit, jako bys byl nějaké špinavé tajemství, tím méně před svými přáteli. Prosím, nechtěj to po mně.“

Severus nikdy nebyl ničím víc, než jen špinavým tajemstvím. Něčím, zač se za denního světla styděli. A to měl zkušenosti jen z doby před dvaceti lety, kdy byl o poznání mladší a pravděpodobně alespoň nepatrně atraktivnější.

Zaváhal. Už dávno vyšel z praxe a netušil, jak jednat s lidmi na osobní úrovni. Neměl ani ponětí, co odpovědět milenci, který jej respektuje. Přesto se pokoušel na Harryho slova nějak zareagovat, jenomže skrz bolestivě stažené hrdlo mu stejně neprošel ani hlásek. Způsob, jakým jej tento statečný, mladý muž dokázal vnímat, byl jednoduše ohromující. Už pouhý společný sex si Severus neskutečně užíval. Dokonce tolik, že byl ochoten spokojit se s čímkoliv, co mu Potter nabídne, a svou hrdost přitom klidně poslat až do horoucích pekel. Jenomže Harry od něj nic podobného nevyžadoval.

Potter mu nabízel cosi nebývalého. Nejen sex, ale přátelství a sex! Severus pod návalem náhlých citů vůbec nevěděl, co dělat. Musel něco říci, aby si Potter špatně nevyložil jeho mlčení, ale jednoduše nedokázal přimět svůj hlas fungovat. V reakci očekával hněv nebo zklamání, k jeho úžasu však Harryho pohled podivně zněžněl. Mladší muž k němu vztáhl paže a přimkl ho k sobě ve velmi dlouhém polibku, uklidňujícím i vášnivém zároveň. Možná, že zájem, o kterém Potter hovořil, zahrnoval určitý stupeň porozumění, neboť aniž by to Severus sám tušil, jemnost polibku byla přesně to, co teď potřeboval pro zklidnění svých najednou tolik roztřesených pocitů.

Nakonec Harry jeho ústa opustil, ale neodtáhl se. Místo toho bříšky prstů lehce laskal Severusovu tvář a odhrnoval z ní zplihlé pramínky nemytých vlasů, jako by byly nějaký vzácný poklad. „Jde nám to spolu dobře, ne? Moc dobře.“

Severusův obličej ovanul teplý, vlhký dech, provoněný máslovým ležákem, který Potter před chvílí pil. Díky Harryho šeptaným slovům jím projela vlna zachvění. Zatím ještě neztratil kontrolu nad svými pohyby, jen nad hlasem, a tak se přinutil přikývnout. Za svou odpověď byl odměněn dalším sladkým polibkem. Severus z něj čerpal sílu a pomalu se uklidňoval. Snažil se sám sebe přesvědčit, že bude vše v pořádku. Že za každé potěšení, které si dopřeje, přeci není potřeba později trpět, a to navzdory všem dřívějším zkušenostem. Hermiona říkala, že na něm Potterovi záleží. Přese všechny posměšky, jimiž lektvarista slečnu Vševědoucí během jejích školních let zahrnoval, musel uznat, že se za celou dobu, co ji znal, ani jedinkrát nemýlila. A i kdyby mu její názor nestačil, Harry se k tomu dnes večer sám přiznal.

Ať už se tedy mezi ním a Harrym dělo cokoliv, lišilo se to od všeho, co kdy Severus zažil. Ačkoliv to samo o sobě znělo děsivě, dávalo to také naději v neplatnost všech starých vzorců. Takže když si teď dovolí Potterovi... důvěřovat a připoutá se k němu, třeba nemusí vše skončit jeho absolutním zničením. Tohle je přece Harry Potter, zachránce kouzelnického světa, ne Lucius Malfoy. Navíc, i kdyby se lidé o jejich vztahu nakrásně dozvěděli, proč by to mělo znamenat, že se Severus stane terčem jejich posměchu, až se jej Potter nabaží?

Když se lektvarista cítil více sám sebou, přerušil polibek. Vřelý, vzrušený jas v Harryho očích se po něm napřáhl a celého jej objal. Severus se dosud nedokázal zbavit ohromení nad skutečností, že tento pohledný, mladý muž prahne po jeho nevzhledném těle. Harryho otevřená touha mu připomněla problém, jehož řešení odkládal od chvíle, co začali... sdílet svá těla. Bylo to něco, co chtěl během minulých tří týdnů nesčetněkrát nadhodit, ale nenašel k tomu odvahu. Přestože spolu v posledních jednadvaceti dnech trávili každičkou noc a Potter do něj bez váhání vstupoval prsty i... svou mocí, nikdy si do něj nedovolil proniknout i penisem. Severus o to v posteli bezostyšně noc co noc žadonil, ale dosud bez úspěchu. Začínal se obávat, že k tomu nikdy nedojde.

Severus byl opravdu zvědavý proč, ale na to, aby načal tak citlivé téma, postrádal dostatek sebevědomí. Přezdívka 'Umaštěnec' a jeho vzhled jej pronásledovaly celý život. Stále bylo těžké přijmout, že ho skutečně chce někdo tak atraktivní. Navíc tady bylo to pokroucené tvrzení, že se 'skutečný čaroděj' nikdy nenabízí. S kýmkoliv jiným by byl Severus přesvědčen, že nemá smysl do podobných otázek zabředávat, ale vzpomněl si na den, kdy k němu Potter poprvé přišel do jeho komnat ve sklepení, aby navrhl pokračování intimních schůzek. Tehdy Harry trval na tom, že se mu líbí Severusova kuráž podělit se o své tužby. A přece – ač starší muž už týdny škemral, aby si jej Harry vzal, jeho žádost dosud nebyla vyslyšena. Severus netušil proč a zatím, ke své smůle, ani nenašel příležitost to probrat.

Teď se však zdálo, že přišla ta pravá chvíle. Dnes zjistí, na čem je. Pevně pohlédl do rozpálených zelených očí a svým nejsušším hlasem se zeptal: „Řekni, Pottere, nechtěl bys ošukat svého nepříjemného učitele lektvarů?“

Severus zcela zmijozelsky blafoval. Uvnitř se doslova třásl strachy, že v pohledné tváři svého milence spatří znechucení. Podle všeho, co spolu do této chvíle prováděli, sice tušil, že si jej Potter skutečně vzít chce, jen se z nějakého nepochopitelného důvodu drží zpět, ovšem jistý si být nemohl. Popravdě, když přišlo na pocity ostatních lidí, cítil se úplně bezradný. Ve skutečnosti si nedokázal přebrat ani své vlastní. Severus si nic nenalhával. Věděl, že své emoce v lepším případě potlačuje a předstírá, že žádné neexistují, a v tom horším je nechá propuknout s nevhodnou silou v ještě méně vhodnou dobu. Tentokrát se však zdálo, že si celou situaci vyložil správně a reaguje snad odpovídajícím způsobem. A pokud ne? Inu, pak alespoň Potterovi konečně učinil svou tolikrát nevyslyšenou nabídku tak, že ji mladší muž zkrátka nemůže ignorovat.

Severus doufal, že snad konečně přijde na to, v čem je problém. Potter byl všechno možné, jen ne dobrý herec. Sice se zdaleka nepokoušel lhát tak často, jako za svých školních let, ale stále při tom byl zoufale průhledný. Jestli ho Potter skutečně nechce, Severus se to právě teď dozví, a dost možná dokáže odhadnout i důvod.

K jeho nekonečné úlevě se Potterův obličej po tom hrubém návrhu nezkroutil opovržením. Severusovu tvář ovanul Harryho mělký dech, když se mladší muž slabě zajíknul a se smyslným úsměvem na rtech prohlásil: „Myslel jsem, že se snad nikdy nezeptáš.“

Severus rozhodně neočekával okamžitý souhlas. „Nikdy nezeptám?“ zamračil se. „Během posledních tří týdnů jsem o to prosil noc co noc.“

To se nepočítá,“ prohlásil Harry.

„Co?“ Severus nechtěl tak odseknout, ale byl zkrátka příliš napjatý. Nepočítá? Na nejvyšší míru rozvášněný nahý muž, který prosí o to, aby si ho vzali, se nepočítá?

Celou tu dobu jsem zaplavoval tvůj systém svou magií. Kdybych tě v té chvíli měl pod Imperiem, ničím by se to nelišilo. Klidně by sis ode mě nechal třeba vyříznout srdce, pokud bych tě o to požádal,“ vysvětloval Potter.

Dokonce ani u člověka, jakým byl Harry, Severuse nic podobného nenapadlo. Odpíral si společné milování, protože se obával, že tak zneužije svou velkou magickou moc? To může napadnout opravdu jenom Nebelvíra, povzdechl si v duchu Severus. Byl rozpolcen mezi touhou toho roztomilého idiota políbit, anebo zabít, obojí ze stejného důvodu. Tohle byla ta největší pitomost, jakou kdy slyšel. No vážně, Imperius! Když si Severus konečně myslel, že dokáže odpovědět, aniž by dal najevo, za jakého šílence svého milence považuje, řekl: „Byl jsem pod Imperiem mnohokrát, Pottere. Ujišťuji tě, že v tom není nejmenší podobnost.“

Není?“ zeptal se Potter dutě.

Imperio tě zmrazí a donutí nenávidět vlastní tělo,“ zašeptal Severus a sklopil zrak.

„A já?“ zajímal se nervózně Potter.

Severus mu znova pohlédl do očí a váhavě hlesl: „Díky tobě se roztápím jako led na slunci.“

„Opravdu?“

Severus si neslyšně odfrkl nad Harryho upřímným šokem. Měl v povaze ukrývat své pocity, ale... skutečně si přál, aby Harry věděl, jaký na něj má vliv, a tak jej tichým, vážným tónem ujistil: „Jistě. A jen pro pořádek – máš mé otevřené pozvání. Nemusíš se ptát, ani čekat na mé požádání. Kdykoliv, kdekoliv.“

Tak! Tohle by mělo být dostatečně jasné dokonce i pro nebelvírského hrdinu s hyperaktivním svědomím. Severus slyšel Potterovo polknutí. Copak ten člověk nemá nejmenší tušení, jak je Severus vnímavý k jeho půvabům?

„Co takhle dostaveníčko v mé posteli? Asi za dvě minuty?“ ozval se Potterův chraplavý šepot podbarvený emocemi.

Severus přikývl, nechal si pomoci na nohy a odvést do ložnice. Na první pohled se velice lišila od jeho vlastní. Severusovu pozornost okamžitě přitáhlo velké vykládané okno po pravé straně, se širokým parapetem a výhledem na jezero. Skrz odhrnuté závěsy dovnitř pronikalo měsíční světlo a koupalo místnost v přízračném stříbřitém světle. Severus očekával, že bude vše vyvedeno v nebelvírské rudé a zlaté, ale mýlil se. Závěsy na okně i na posteli s nebesy zářily temnou modří. U okna stálo šedé křeslo s malým stolkem, na němž ležela otevřená kniha. Také přikrývka na posteli byla tmavě modrá s bílým lemováním a doplňovaly ji čistě bílé polštáře. Podél dalších dvou stěn našla své místo šatní skříň a několik komod, zatímco tu čtvrtou zabíral obrovský krb.

Krbovou římsu zdobily fotografie. Většina z nich zachycovala Pottera a jeho dva přátele z dětství v různém věku. Na snímku po pravé straně zaznamenal hromadu rudých hlav, takže se muselo jednat o celý Weasleyovic klan. Z dalšího obrázku na něj přes místnost zírali Black s Lupinem. Když Black zaznamenal jejich objetí, usadil se mu na tváři znechucený úšklebek, zatímco Lupin na ně shlížel s mírně překvapeným úsměvem. A pak tady byla ještě Minerva s Albusem. Jistě je někdo vyfotil ještě před Potterovým čtvrtým ročníkem, neboť po Turnaji tří kouzelnických škol, na začátku poslední války, už ani jeden z nich nikdy nevypadal tak bezstarostně.

Ke svému nemalému překvapení našel Severus i svou vlastní fotografii. Zjevně se jednalo o jeden z posledních Harryho úlovků, protože rám obrázku zastiňoval dva sousední snímky Pottera a Weasleyových. Severus sledoval sám sebe, jak stojí uprostřed lesa, který mu připadal až nepříjemně známý. Jednalo se o místo, kde Pottera poprvé políbil, ale domníval se, že fotka byla pořízena ještě před touto událostí. Kdyby vznikla později, viděl by na ní také Pottera a byli by... zaneprázdněni. Fotografie však zobrazovala jen samotného Severuse. Opíral se o vyvrácený kmen a se zamyšleným výrazem pozoroval okolní les. Když jeho obrázkové já vzhlédlo a spatřilo samo sebe s Potterem v objetí, jeho zmatené mračení se ještě prohloubilo.

Harry zaznamenal směr Severusova pohledu a zatvářil se nervózně: „Zlobíš se?“

Severus zavrtěl hlavou. To, že ho Potter tajně vyfotografoval a potom ten obrázek umístil mezi snímky nejdůležitějších lidí svého života, jej podivně zasáhlo. Harry téměř každý den provedl něco, čím Severuse přesvědčoval, že jej nevnímá jako člověka, kterého by se časem chtěl jednoduše zbavit.

„Pořád doufám, že bude jednoho dne vypadat šťastně,“ hlesl Harry.

Od Potterových směšných, kulatých brýlí se odrážel měsíční svit a jeho plný spodní ret se lesknul a vypadal velice měkce. A tento krásný, mladý muž doufal, že bude Severus 'šťastný'!

Lektvarista ztuha polkl a tichým, ochraptělým hlasem varoval: „To on nikdy nebyl. Je to pro něj zcela neznámý pojem.“

Bylo nějak jednodušší mluvit o sobě ve třetí osobě, jakoby probírali problémy některého ze svých studentů.

Harry se přitiskl k Severusovu boku a slabě, téměř ustrašeně se zeptal: „Nikdy?“

Severus si uvědomil, že se právě dopouští hrubé chyby a rychle zacouval: „Tedy, v poslední době k tomu měl docela blízko.“

Ale ne dost na to, aby mu to smylo z tváře ty ustarané vrásky,“ konstatoval Potter.

Severusovi vyschlo v ústech. Potter ho z toho prostě nenechá jen tak vykroutit! Naštěstí se k němu v ujišťujícím gestu stále tiskl celou plochou svého horkého těla a pevně jej svíral kolem pasu. Severus z toho kontaktu čerpal sílu, až nakonec našel odvahu přiznat se: „Možná netuší, jak se vůbec ocitl tam nahoře, mezi všemi těmi rozzářenými, šťastnými lidmi. A možná... nerozumí dokonce ani tomu, co dělá v této místnosti.“

Potter mu na okamžik ztuhnul v objetí, než ho k sobě téměř bolestivě přimáčkl: „Dost dobré,“ ušklíbl se. „Myslíš, že si to nechá vysvětlit?“

Severus souhlasně přikývl. Potter vztáhl ruce, zabořil mu prsty hluboko do vlasů a sklonil jeho hlavu k dalšímu polibku. Severus ucítil na rtech Harryho ústa, měkká a poddajná. Nadšeně jej vítala, přestože to byl ve skutečnosti Potter, kdo inicioval polibek. Severus se ponořil do jejich sladkých hlubin a topil se v nich, zatímco čerpal sílu z Potterovy otevřenosti. Harry mu nikdy nic neodpíral. Do každého polibku či doteku ze sebe pokaždé vydal úplně všechno.

Teď se mozolnatými prsty pomalu probíral lektvaristovými zplihlými vlasy, jako by byly na dotek stejně jemné a příjemné jako pravé hedvábí. Severus si je už čtvrtý den po sobě zapomněl umýt a nechápal, jak se Potter vůbec dokáže té mastné hrůzy dotýkat. Jenomže mladší muž se jejich tmavou záplavou zdál fascinován úplně stejně, jako kdyby byla čerstvě umytá.

Bříšky prstů na ruce mu Potter zlehka sklouzl přes ucho ke krku a k límečku bílé košile. Po jeho okraji se přesunul ke knoflíčkům, které se během chvilky samy rozeply, a umožnily Potterovi stáhnout oděv z milencových ramen. Severus na oplátku zachytil spodní lem Potterovy šedé mikiny, přerušil polibek a trochu se odtáhl, aby mu přebytečný kus látky přetáhl přes hlavu. Odhodil na zem i svou košili a vpil se do Harryho intenzivního pohledu, zatímco pokračovali ve vzájemném svlékání.

Za okamžik už stáli nazí a roztřesení v časně prosincovém měsíčním svitu. Potter tiše levitoval oblečení zpod jejich nohou do křesla ve vzdáleném rohu místnosti, a pak zastřeným zrakem pohlédl ke krbu, kde se zahučením vzplála hromádka dříví, nachystaná před časem domácími skřítky. Nakonec se otočil k posteli. Přikrývka na ní se bez okolků srolovala a ve zvoucím gestu odkryla zářivě bílé prostěradlo.

Severus shlížel na Potterovu tvář a vstřebával zvláštní obraz před sebou. V místnosti bylo jen málo světla, takže nemohl rozeznat barvu Harryho očí, ani žádné emoce. Mladý muž měl dlouhý, pohledný obličej s mělkou jamkou na bradě. Jeho levá tvář se právě koupala v měkké, stříbřité měsíční záři, zatímco tu pravou v jedné vteřině olizoval oranžový jas plamenných jazyků v krbu, a hned v té další se topila ve stínech.

Bylo to skutečně zvláštní. Severus se snažil nepřikládat té hře světla a stínů žádný velký význam, ale i tak měl pocit, jako by na okamžik zahlédl Potterovu duši: stálé, téměř andělské stříbro, symbolizující Harryho vlídnou, čestnou a velkorysou povahu, a proti tomu mihotavý oheň a stíny, jako zástupci jeho druhé stránky - síly tak mocné, že může jedinou myšlenkou uvrhnout vše do zkázy.

Severus vztáhl dlaně a svými zažloutlými prsty obemkl oba, anděla i démona. Pokaždé se mu zdálo, že jeho kostnaté, zabarvené ruce působí na pěkné mladé pleti jaksi nepatřičně, ale dnes, když jimi rámoval onen nadpozemský portrét, jakýsi tajný kód Harryho Pottera, byl ten pocit silnější než kdy jindy.

Co se děje?“ zašeptal Potter a sklouzl rukama kolem Severusových útlých boků. Dlaněmi jej hladil všude, kam dosáhl, a zanechával za sebou horké stopy.

Vyslovit svou myšlenku nahlas znamenalo způsobit Harrymu nepříjemné rozpaky. Severus slyšel dost na to, aby věděl, že se Potter díky svým mimořádným schopnostem považuje za monstrum, takže se spokojil s polopravdou. Sice nikdy příliš neuměl skládat komplimenty, ale cítil, že za současných okolností by si jeden dovolit mohl: „V tomto světle jsi... velmi krásný.“

Harry se usmál a těsně se k němu přimkl v elektrizujícím objetí. Nebyl dost vysoký, aby se o sebe mohli otřít genitáliemi, ale Severusovi obvykle stačil jakýkoliv kontakt s Harryho horkým tělem, aby jej donutil létat.

„To ty taky,“ řekl Potter, jakmile z jejich těl vyprchala vlna ryzího potěšení, vyvolaná prvním kontaktem, a oni byli schopní zaklesnout se jeden do druhého, aniž by ztratili schopnost hovořit. „Celý ze stříbra a stínů... pekelně sexy.“

Severus si pomyslel, že Harry tou jednoznačnou, nestydatou lží jen maskuje své rozpaky, ale Potterova další slova jej vyvedla z omylu.

Ty mi nikdy nedovolíš říct něco hezkého o tvém vzhledu,“ stěžoval si. Postavil se na špičky, zabořil ústa do prohlubně Severusova krku a přitiskl jej k sobě tak pevně, že se lektvarista dokázal stěží nadechnout.

Po chvíli Severus zaznamenal na citlivém místečku pod uchem Potterovy vlhké, dráždivé polibky a zachvěl se. Sebekriticky se zasmál. Nechtěl Harrymu spílat za jeho laskavost, ale stejně tak odmítal ponechat bez poznámek to nesmyslné prohlášení. „To proto, že vím, jak vypadám,“ pronesl.

„Nevíš, jak tě vidím já! Ten chlapík tamhle na té fotce vůbec netuší, jak se z jeho tváře vytratí všechna bolest a zlost, když se mi zadívá do očí. Nemá ani ponětí, jak výraz naprostého úžasu zjemní všechny tvrdé linie a změkčí jeho ústa a oči, takže jsou zkrátka k zulíbání. Vůbec se nezná. Jen já vím, jak vypadá skutečný Severus Snape. Je naprosto okouzlující,“ trval na svém Harry a zvedl hlavu, aby se setkal se Severusovým pohledem.

„Vždycky jsi měl mizerný zrak,“ připomněl Severus a zvedl ruku, aby Harrymu sundal brýle. „Wingardium leviosa."

Severus byl schopen využít trochu bezhůlkové magie, s jejíž pomocí odeslal tenké obroučky na nejbližší noční stolek, ovšem stálo ho to velké úsilí a cítil se pak úplně roztřesený. Harryho tělo se kolem něj omotalo a drželo jej ve vzpřímené poloze. „Předvádíš se,“ usmál se mladší muž a našel jeho rty. Následný polibek završil to, co započala bezhůlková magie, a okradl Severuse o poslední zbytky sil.

Harry zacouval k posteli a opatrně svého milence usadil. Chladné prostěradlo Severuse zastudilo na nahých půlkách. Zvedl nohy na matraci, položil se na záda a chvatně se odsunul, aby udělal Potterovi místo.

Předchozí      Další

   



 

12.02.2011 02:34:27
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one