Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 28.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

  

Všichni, kdo netrpělivě čekali na Ronovu reakci, dnes mohou slavit, protože nadešel den D! :-) Věřím, že nebudete zklamaní. Všem děkujeme za milé komentáře a teď už hezké čtení!

 

Kapitola je pro: A_ja, Anfulka, anneanne, Bábovka, bacil, BeaX, Cezminka, cim, Elza, Gigi..., gleti, grid, Hajmi, marci, Michangela, MIREK, Misule, Mononoke, Nelie, nika, POPO, Salazaret, sanqvi, sevy, WillyWonka2, ZJTrane

Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Je neuvěřitelné, jak se kolem vás může všechno během jediného, nepatrného okamžiku změnit. V jedné chvíli jste na vrcholu blaha a hned v té další letíte do propasti. Ale takový byl Harryho život přece od nepaměti, ne? Například jeho dětství. Dlouhé roky bydlel v tmavém, pavouky zamořeném přístěnku pod schody, a pak se najednou stěhoval rovnou na hrad. Nebo třeba obyčejný kouzelnický turnaj – dříve, než si to Harry vůbec stačil uvědomit, se pouhá obtížná zkouška žákovských dovedností proměnila v boj na život a na smrt s Temným pánem. Jindy zase stál uprostřed lesa a pokoušel se vést rozhovor s tou nejprotivnější osobou, jakou kdy potkal. V následujícím okamžiku se ocitl v pevném sevření téhož člověka a divoce jej líbal.

Když tedy po nejlepším sexu svého života upadl do slastného, bezvědomého spánku, bylo jen logické, že ranní probuzení budou doprovázet okamžiky plné hrůzy. Pro jednou ho však neprobraly vlastní příšerné sny.

Harry hluboce spal. Podvědomě tušil, že teplý, příjemný polštář, který se v pravidelném rytmu zvedá a zase klesá pod jeho tváří, je Severus. V každém nadechnutí cítil jeho přirozenou vůni a také pach sexu. Dokázal by tak vydržet celé věky, propadlý do snů, v bezpečí, propletený se Severusem.

Jeho pokojné oddechování však přerušil nečekaný zvuk – zaskřípění otevírajících se dveří. Vzápětí sebou jeho živý polštář trhnul a vymrštil se do sedu. Harryho hlava dopadla s tichým žuchnutím na matraci.

Do jeho pomalu se probouzejícího vědomí pronikal Ronův veselý hlas: „Harry, jsi vzhůru? Myslel jsem si – Dobrotivý Merline!“

Harry se prudce vztyčil a otevřel oči. Vedle sebe spatřil sedícího a kompletně nahého Severuse, s napřaženou hůlkou v ruce a zrakem upřeným k nezvané návštěvě. Harry pohlédl stejným směrem. Ve dveřích ložnice stál Ron v bílé noční košili s meruňkovými pruhy, strnule zíral na dvojici před sebou a tiše otevíral a zase zavíral ústa, jako ryba na suchu.

Takto to tedy rozhodně dopadnout nemělo! Harry sledoval dvě barevné skvrny, hořící na Ronově jinak křídově bílé tváři, a pokoušel se nastartovat mozek. Nakonec opatrně promluvil: „Rone...“

Jeho dlouholetý přítel se však bleskurychle otočil na patě a bez jediného slova opustil místnost. Po chvíli se ozvalo mocné třísknutí spojovacích dveří, vedoucích do Ronových a Hermioniných komnat.

Zatraceně,“ zamumlal Harry. Promnul si dlaní rozespalou tvář a mírně se pootočil, aby vyhledal temné oči muže, s nímž sdílel své lože.

Severus sklonil hůlku. Na první pohled bylo jasné, že i jeho Ron probudil z hlubokého spánku. Vzhledem k jejich nočním aktivitám se to ostatně zdálo zcela pochopitelné. Takhle si tedy Harry dnešní ráno se Severusem rozhodně nepředstavoval!

Starší muž hlasitě polkl a řekl: „Já... Omlouvám se. Je to má vina.“

„Co?“ zajíkl se Harry. Už jen omlouvající se Severus byl ohromující, a to, že se omlouvá za něco, za co ani v nejmenším nenesl zodpovědnost, bylo naprosto nebývalé.

„Měl jsem odejít už před pár hodinami. Má přítomnost tady-“

Harry se naklonil a další slova uťal polibkem.

Není to tvá vina,“ ujišťoval Severuse, když se po chvíli odtáhl. „A jsi přesně tam, kde tě chci mít. Tys mě taky nikdy nevyhodil z postele uprostřed noci. Jen bych si přál...“ Větu už nedokončil. Mezi dveřmi ložnice se totiž objevila další postava. Stála tam Hermiona, oděná v modrém županu a s mokrými vlasy zamotanými do ručníku, s ustaraným výrazem v zamračené tváři.

Severus si urychleně přetáhl přikrývku přes spodní část těla.

„Omlouvám se, Harry, profesore,“ hlesla a při pohledu na ty dva zrudla jako rajče. „Byl tady Ron, že je to tak?“

Harry přikývl.

„Zatraceně! Chystala jsem se mu to říct, až vyjdu ze sprchy,“ bědovala. „Mrzí mě to. Jak zlé to bylo?“

Netuším. Vůbec nic neřekl. Prostě... odešel,“ potřásl Harry hlavou.

„Někdo z nás by za ním asi měl jít,“ starala se Hermiona.

Všichni tři si vyměnili nervózní pohledy.

Nakonec napjaté ticho prolomil Severus: „No, na mě se nedívejte. Já toho člověka nemám dokonce ani rád. Rozhodně za ním nepůjdu! Nicméně, doprovodím vás, pokud o to budete stát.“ Ze začátku to znělo rozmrzele, ale když se Severus obrátil na Harryho, jeho tón změkl.

„Vážně?“ divil se Harry, neschopný té nabídce uvěřit.

Severus ostře přikývl. „Nakonec to byla má přítomnost, co způsobilo... rozruch.“

Severus Snape sice mohl být tím nejobtížnějším společníkem na celé Zemi, ale Harry na něj nikdy nebyl pyšnější než právě teď. Velice dobře si uvědomoval, že otevřený, srdečný rozhovor s Ronem je ta poslední věc, jakou by si kdy Severus přál absolvovat, přesto byl ochoten tuto nepříjemnost podstoupit. A to jen a jen kvůli Harrymu! Pro mladšího muže to bylo zničující. A nádherné. V hrudi se mu rozlilo příjemné, třepotavé teplo. Takový pocit nikdy nezažil.

Harry zalétl pohledem k Hermioně a zjistil, že se usmívá. Udělal totéž a obrátil se zpět na Severuse: „Díky, vím, že svou nabídku myslíš vážně, ale mám dojem, že bych se za ním měl vydat raději sám.“

Prohrábl si rozcuchané vlasy a teprve v té chvíli si uvědomil, že je ještě pořád úplně nahý, zatímco Hermiona klidně stojí přímo před ním.

Podle všeho došla v témže okamžiku ke stejnému závěru. Bez brýlí to Harry nemohl tvrdit s jistotou, ale měl dojem, že mu mladá žena zírá kamsi na pravé ucho. „Emm, půjdu se dooblékat. Tedy, pokud jsi si jistý, že nepotřebuješ, abych šla za Ronem s tebou.“

„Ne, to zvládnu,“ ujistil ji Harry a sledoval její rozmazanou siluetu, mizející za dveřmi, jež se za ní ihned zavřely.

Harry si povzdechl.

„To ti pokaždé takhle klidně... vtrhnou do ložnice?“ zeptal se pohoršeně Snape.

Harry si představil, jak musí celá tato situace působit na jeho milence, jenž si tolik cenní vlastního soukromí, a zasmál se. „Vždycky jsme si navzájem tak říkaje 'viděli pod pokličku'. Navíc dodnes neměli jediný důvod do mých pokojů nechodit. Kromě tebe jsem tady nikdy nikoho neměl.“

„Nikdy?“ Severus vypadal překvapeně.

Harry vycítil, že svého partnera potěšil. Pomalu zavrtěl hlavou: „Ani jedinkrát. Hermiona vždycky klepe, když jsou zavřené dveře, ale s Ronem jsme žili v jedné místnosti od jedenácti let, takže na takové detaily jednoduše nebere ohled.“

Škoda. Ušetřilo by nám to nepříjemné probuzení,“ konstatoval Severus a pohled mu sklouzl na deku, přikrývající jeho nahý klín. „Opravdu jsem měl odejít už před pár hodinami.“

Nebuď směšný. Zbožňuju ten pocit mít tě tady. Příště prostě nesmíme zapomenout zamknout. No, raději ho půjdu najít,“ oznámil Harry a začal se hrabat z postele. Potom se však zastavil, aby si ukradl další polibek. Po pár minutách se bez dechu odtáhl a zašeptal: „Mimochodem, díky za minulou noc. Bylo to... Ty jsi byl neuvěřitelný.“ Odměnou za slova uznání mu byla narůžovělá barva v obvykle bledých Severusových tvářích. Povzbuzený Harry se zeptal: „Uvidíme se zase večer?“

Severus jej ještě nikdy neodmítl, přesto se Harry pokaždé znovu ptal a nic mezi nimi nebral jako samozřejmost. Věděl, jak intenzivní byla dnešní noc a kolik magické síly při milování využil. Většinu kouzelníků by to zastrašilo, ale jeho Severuse ne.

Lektvarista Harrymu zpříma pohlédl do očí a pomalu přikývl: „Jestli chceš.“

„Chci. Strašně moc,“ ujistil ho Harry.

„Jen... Možná bychom dnes měli raději zmizet do sklepení,“ navrhl Severus.

V Harryho smíchu byla patrná stopa hysterie. „Je to na tobě. Ale teď už opravdu musím jít.“

Rychlé čisticí kouzlo, pak nějaké další a Harry byl bez jediného slova oblečený do modrých džín, šedé mikiny, tenisek a zimního kabátu. Aniž by tušil, kde celou noc ležely jeho brýle, přivolal si je a posadil na nos. Nahému muži, sledujícímu jej z postele, poslal poslední letmý úsměv a už pospíchal ze dveří ložnice.

Vlastně si nebyl ani jistý, kde začít hledat. Jako nejlepší volba se zdálo vyrazit ven. Ron by si zřejmě nepřál, aby ho v současném rozpoložení viděl některý ze studentů. Harry vykročil z hlavních dveří Bradavického hradu. Bylo těsně před svítáním, všude šedivo a pekelná zima. Ze severu fičel ledový vítr, jenž ho přinutil schovat hlavu pod teplou kapuci. Pod nohama křupala zmrzlá stébla mrtvé trávy.

Harry zastavil před hradem a zvažoval své možnosti. Má se vydat k Zapovězenému lesu? Do Prasinek? Nebo k jezeru? Možná Ron zamítl všechny předchozí možnosti a zkrátka zamířil rovnou do práce. Harry doufal, že ne. Skutečně s ním potřeboval mluvit.

Možnost, že by se Ron vypravil do Zapovězeného lesa, byla nejméně pravděpodobná. Harry znal jeho strach z pavouků a hustý lesní porost se ještě pořád hemžil Aragogovými dětmi. Vzhledem k tomu, že bylo sotva šest hodin ráno, nezdály se jako nejvhodnější volba ani Prasinky. U Tří košťat ani v ostatních obchodech nemívají takto časně otevřeno. Takže zbývalo jezero a práce.

Harry obrátil své kroky proti větru a zamířil po schodech dolů k vodě. Kdyby tady hledal útěchu on sám, spočinul by nejspíš na opačném břehu jezera, poblíž velkého kamene, kde se občas zastavili na kus řeči s Remusem. To bylo ještě v průběhu Harryho třetího ročníku, když tady Lupin učil. Ron měl však raději skalnatou část pobřeží.

Stál tam. Vysoká, černá postava proti šedivé vodní mase a ještě šedivějšímu nebi. Ron určitě přeměnil svou noční košili na zimní oblečení, protože byl od hlavy po paty zahalený v těžké, černé látce, jejíž záhyby ho v divokém tanci šlehaly do nohou a paží. Vypadal teď spíše jako Snape. Na hlavě neměl vůbec nic. Silný vítr mu cuchal rudé vlasy a do tváří mu hnal téměř stejně jasnou barvu. Harry na chvíli sledoval jeho nehybnou siluetu. Nebyl si jistý, co dělat. Nakonec jen sešel po svahu dolů na pláž a zastavil se pár kroků od svého přítele. Pod nohama mu klouzalo ledem potažené bílé, šedé a hnědé kamení. Kolem břehu jezera se tvořila tlustá ledová krusta. Harry se cítil podobně spoutaný jako voda před jeho očima. Z Rona na něj sálal mrazivý chlad a svíral ho jako ledová pouta.

„Opravdu by pomohlo, kdyby ses naučil klepat,“ řekl Harry místo pozdravu.

Ron se na něj ani nepodíval. Pevně k sobě tiskl čelisti, jako by čelil samotnému Voldemortovi, a obočí měl stažené v hlubokém zamračení. Harry pomalu klesal na duchu. Všiml si, že Ron tiše zatíná pěsti, snad aby nikoho neuhodil.

Harry si povzdechl a na chvíli se zadíval na hladinu jezera, mučenou větry a pomalu zakrývanou bílou krustou. Vodní masa téměř splývala s potemnělou časně ranní oblohou. V okamžiku, kdy se ticho stalo nesnesitelným, vyslovil Harry své nejniternější obavy: „Zase se mnou přestaneš mluvit? Vymažeš mě ze svého života, jako když jsme měli čtrnáct?“

Ty, šoustáš Snapea!“ procedil Ron skrz zuby. Znělo to jako by soudil nějaký odporný morální prohřešek, srovnatelný se sexuálním obtěžováním nevinného prvňáčka.

Severus je můj milenec, Rone,“ opravil ho Harry tiše. Potřeboval, aby Ron pochopil něco, čemu ani sám pořádně nerozuměl. Byl si jistý pouze tím, že Severuse nepovažuje jen tak za někoho, koho přefikl.

On není schopen být něčím milencem o nic víc než horský troll,“ odsekl Ron a prudce se k němu obrátil. „Ten člověk je absolutně příšerný! Ty bys to měl vědět lépe než kdokoliv jiný, pro Merlina. Celých sedm let jsi byl jeho hlavní obětí.“

„To bylo téměř před devíti roky,“ protestoval Harry.

Nezměnil se! Ten se nikdy nezmění. Snad kromě toho, že bude ještě odpornější.“

„Pak je možné, že jsem se změnil já,“ namítl Harry.

„Jak se můžeš s někým takovým zahazovat? Jak se ho vůbec dokážeš dotýkat? Je nechutný!“

„Rone-“

„Vždyť je dost starý na to, aby byl tvým otcem. Jeho zuby, ruce, dokonce i ten jeho zasraný obličej jsou žluté! Je to odporný-“

Než mohl Ron pokračovat, zastavil ho Harryho hlas, ostrý jako ocelový břit: „Rone, vím, jak ten člověk vypadá. Já s ním spím! Nech toho, prosím.“

Ron zaklapl ústa. Zíral někam přes vodu a nervózně trhal bradou.

Harry se zhluboka nadechl studeného vzduchu, nasáklého jezerní vůní. Snažil se utlumit vlastní vztek nad Ronovými bezohlednými urážkami. Nakonec promluvil: „Nezajímá mě, že není... Že nevypadá jako filmová hvězda. To ani já.“

„Ty jsi pěkný chlap, Harry. Můžeš mít kohokoliv, na koho si ukážeš.“

Ano, na jednu noc,“ prskal Harry. „Ani netušíš, kolikrát jsem šel do postele s vražedně krásným čarodějem, jen abych se ráno probudil s někým, koho jsem v životě neviděl, když vyprchalo jeho zkrášlovací kouzlo.“

„Alespoň jim není úplně fuk, jak vypadají, sakra!“ odsekl Ron.

„Mně se náhodou líbí, jak Severus vypadá. Je... pozoruhodný,“ pokusil se Harry vybrat označení pro Snapea, jakého zná Ron, a ne pro toho, který se každou noc roztápí pod Harryho rukama.

„Je mu padesát. A nikdy se nekoupe.“

Harry si povzdechl: „Nikdy není špinavý. Čisticí kouzlo používá několikrát denně.“

Vlasy má jak polité olejem,“ pokračoval Ron ve svém výčtu, jako by se snažil poukázat na každičkou Severusovu chybu.

„Zapomíná si je umýt. To není velký problém, Rone.“

„Je to nechutné,“ odporoval Ron.

Patří to k němu, stejně jako k tobě zrzavé vlasy. Všechno, o čem tady mluvíš, se týká jen vzhledu. Copak nevidíš, že děláš Severusovi přesně totéž, co kdysi provedla tobě ta namyšlená havraspárská žába? V šestém ročníku jsi ji pozval na rande a ona prohlásila, že s tebou nikdy nepůjde, protože máš rezavé vlasy a pihy,“ připomněl Harry jemně svému příteli.

Ronův větrem ošlehaný obličej ještě o stupínek zrudnul. „Nejde jen o jeho vzhled. Je to ten nejodpornější bastard, jaký se kdy narodil. Ty to víš, Harry!“

„Se mnou... je jiný,“ namítl Harry.

Ron jeho protest ignoroval: „Proč... on?“

„A proč je to pro tebe Hermiona? Copak někdo dokáže vysvětlit, z jakého důvodu jej přitahuje zrovna ta jediná osoba, kterou...“ Když si Harry uvědomil, co říká, slova mu zamrzla na rtech. V té chvíli si vzpomněl, jak v noci Severusovi vyznal lásku.

Ach můj bože!“ zděsil se Ron. „Ty... Ty toho špinavého zmetka miluješ.“ Vyslovil to, jako by se jednalo o nějakou nemravnost nebo zradu.

Harry už byl unavený z toho, jak se pořád dokola musí zcela zbytečně obhajovat. Konečně mu povolily nervy a odsekl: „Vinen ve všech bodech obžaloby! Jo, miluju ho. Fajn! Tohle jsi chtěl slyšet? Copak nemám právo ani na trochu štěstí? Nebo mám zůstat celý život úplně sám?“

„Ne, samozřejmě, že ne. Ale proč on, Harry?“ Ron už téměř fňukal.

Harry se to snažil Ronovi nějak jednoduše objasnit: „Rozumíme si. Když ho lépe poznáš, je opravdu docela zábavný a... nebojí se mě. Vedle Severuse se necítím jako zrůda pokaždé, když zapomenu použít k čarování hůlku. Nemusím mu vysvětlovat, co se mnou udělala válka, protože byl celou dobu tam, přímo vedle mě, a odnesl si odtamtud také spousty jizev, zrovna jako já. Pro zbytek světa může být klidně příšerný mizera, ale ke mně se vždycky chová mile a něžně, jestli to pro tebe něco znamená. A snaží se vycházet s lidmi, na kterých mi záleží. Vynakládá na to daleko větší úsilí než ty, tak mi tady nevykládej nic o nějakém nepříjemném špinavci.“

Ron měl teď oči široké jako dva talíře: „Ty jsi skutečně zamilovaný do... Severuse Snapea.“

Harry se teď cítil už jen vyčerpaný. Počáteční výbuch hněvu odezněl, a tak pouze mlčky přikývl. „Chystáš se mě za to potrestat?“ zeptal se.

„Co?“ zamrkal Ron. Možná to bylo překvapením, ale možná mu jen do očí foukal vítr, to Harry netušil.

„Ztratím nejlepšího přítele, protože mi neschvaluje výběr muže, se... kterým spím?“ Ron se odvrátil a Harryho srdce pokleslo.

„Mrzí mě to,“ prohodil Ron tiše.

Dobře. Určitě se ještě potkáme,“ pronesl Harry a otočil se na cestu zpět k hradu. Jeho prkenné prohlášení bylo skutečně hodné Severuse.

Vtom mu na rameni přistála ruka pokrytá husí kůží a zarudlá mrazem. „Harry, počkej! Tak jsem to nemyslel. Omlouval jsem se za to, že... jsem byl takový pitomec.“

Harry vzhlédl do unavených modrých očí.

Ron mu věnoval slabý úsměv a řekl: „Nebudu předstírat, že tomu rozumím, ale... jsem na tvé straně. Jasné? Jestli Snape... Jestli tě dělá šťastným, zkusím to... přijmout. Zkusím přijmout jeho.“

Harrymu se téměř zatočila hlava úlevou. Minutu jen stál a sledoval, jak zmrzlému Ronovi drkotají zuby, a pak se najednou ocitl těsně přimáčknutý k teplé, svalnaté hrudi, obklopený Ronovou tolik známou, uklidňující vůní. Stáli na promrzlém břehu jezera ve vzájemném objetí snad celou věčnost. Nakonec ho Ron stiskl a promluvil: „Budu se muset vrátit dovnitř a nachystat se do práce.“

„Dobře,“ kývl Harry a udělal krok zpět.

Ron jej však nepustil. Omotal mu paži kolem ramen, a společně vykročili na zpáteční cestu k domovu. „Takže, povíš mi, jak došlo k celé té věci se Snapem, nebo mě necháš u představy, že ti podstrčil lektvar lásky, nebo ještě něco horšího?“

„Věřil bys, že to všechno způsobilo mračno kobylek?“ zeptal se Harry s úsměvem.

„Možná to zní divně, ale víš, že mi k milostnému příběhu se Snapem v hlavní roli docela sedí něco přesně takového?“ žertoval Ron. Opět lehce zmáčkl Harryho rameno a řekl: „Pokračuj. Poslouchám.“

Harry si konečně dovolil uvěřit, že by skutečně mohlo všechno fungovat, a uvolnil se, opíraje se o svého přítele. Během cesty k hradu mu ve velmi zkrácené verzi popsal celé své neúmyslné námluvy Severuse Snapea.

K jeho nekonečnému šoku je na schodišti ke vchodu do Bradavic čekala další černě oděná postava. Ron ztuhl, ale neodtáhl se a statečně mířil vstříc Snapeovi.

Předpokládám, že to dopadlo dobře?“ zeptal se Severus a temným pohledem provrtával Ronovu paži na Harryho ramenou.

Harry mohl téměř cítit, jak Ron k druhému muži vysílá zlobné pohledy. Severus stále vypadal přesně jako ten nepříjemný učitel lektvarů z dob jejich dětství. Skrz tvrdé linie jeho tváře neprosákl jediný z vnitřních pocitů, oči studené jako černý led.

Šlo to fajn,“ vzhlédl k němu Harry s úsměvem, zatímco s Ronem stoupali po schodech vzhůru.

Ronova ruka sklouzla z kamarádových ramen. V jednom nekonečně dlouhém, napjatém okamžiku stáli se Snapem jeden druhému v cestě, jako by se chystali bojovat. Pak Ron upjatě promluvil: „Měl jsem dnes ráno zaklepat. Omlouvám se za vyrušení.“

Zdálo se, že Severus ta slova zvažuje, jako by v nich hledal nějaký skrytý význam nebo výsměch. Zřejmě žádný nenašel, protože sklonil hlavu a řekl: „Nic se nestalo.“

Ron přikývl.

Dva vyšší muži na sebe zírali a ticho se protahovalo, až to Ron nevydržel a vyhrkl: „Tohle je divné.“

„Věřte mi, pane Weasley, a to nevíte ani polovinu pravdy,“ pronesl Severus tak suchým tónem, že Ron i Harry vybuchli smíchy ještě dříve, než vůbec domluvil.

Když se konečně uklidnili, pohlédl Ron na lektvaristu a znovu se ozval: „Vypadá to, že se budeme potkávat hodně často. V pátek vyrážíme ke Třem košťatům. Připojíte se k nám s Harrym?“

Severus důstojně kývl a odpověděl: „Ano.“

„Neničte nás svým nadšením, profesore,“ vtipkoval Ron.

Harry zadržel dech, ale Severus jen obrátil na Rona svou kamennou tvář a odvětil: „Omezím se, jak jen bude v mých silách.“

Ron se zasmál a stiskl Harrymu paži. „Vážně už budu muset běžet. Uvidíme se později. Nashle, profesore!“

S kývnutím směrem k Severusovi otevřel masivní vrata a spěchal dovnitř, zanechávaje Harryho o samotě s jeho milencem. I ve slabém světle zimního úsvitu Harry zaregistroval mužův zarudlý nos s počínající rýmou. Došlo mu, že tady Severus musel čekat pěkně dlouho, možná dokonce celou dobu, co byl Harry pryč. Ten obvykle tak zarputilý člověk měl vážně starost, uvědomil si dojatě Harry.

„Děkuji ti, že jsi tady počkal,“ hlesl Harry a přistoupil blíže. Přál si Severuse políbit, ale nebyl takový blázen, aby se o to pokoušel za denního světla před vstupem do Bradavic.

To bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat. Je mezi tebou a panem Weasleym všechno v pořádku?“

„Je to v pohodě, díky.“ Harry si dovolil letmý dotek na Severusově rukávu.

„Vypadal... pozoruhodně klidný,“ poznamenal Severus.

Harry v jeho tónu zaslechl otázku. „Ron někdy překvapí dokonce i mě. Díky bohu!“

Severus přikývl, otevřel hradní dveře a pak se bok po boku vydali vstříc novému dni.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

26.02.2011 11:19:29
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one