Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 29.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: všem citlivějším povahám doporučuji při čtení NESVAČIT!

  

Opět jsem nestíhala odpovídat jmenovitě, přesto - vaše komentáře jsou krásné a naprosto nenahraditelné! Jste skvělí, báječní, dokonalí a za sebe i Sevynku vám moc děkuji! 

Kapitola je pro: 1beruska, A_ja, aMaja, Anfulka, anneanne, assez, Bábovka, bacil, Bara1982, Blesk, Cezminka, cim, Elza, Gigi..., gleti, grid, Hajmi, kami, Lily, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nade, Nelie, nika, POPO, Salazaret, Saskya, silvinka, ZJTrane, Zulík

Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Byly dny, kdy Severus Snape vážně uvažoval, že se vzdá své kariéry mistra lektvarů a zmizí do mudlovského světa, kde bude pěstovat narcisy nebo něco podobně neškodného. A nebo si vybere jinou v podstatě bezpečnou práci, jako třeba krocení lvů či tygrů. Dokonce i honička se smečkou velkých loveckých psů vypadala méně riskantní než pokusy předat hrstce kouzelnických dětí základní vědomosti z oblasti lektvarového umění.

Severus učinil všechna dostupná bezpečnostní opatření. Přísady měl srovnány vždy v přední části učebny, aby se některý z jemu svěřených tupohlavců neotrávil jen proto, že sáhl do police pro špatnou lahvičku. Veškeré ingredience vybíral Severus osobně a pečlivě dohlížel na jejich přípravu. Neustále ty sebevražedné ignoranty, kteří si říkali studenti, sledoval jako ostříž, aby se ujistil, že vše používají ve správném množství a nedojde k žádným fatálním chybám. Ovšem i přes nezanedbatelné snahy zabránit nejhoršímu se občas stávaly nehody, zrovna jako dnes.

Stephen Kerrigan nebyl v lektvarech taková naprostá katastrofa jako Neville Longbottom. Sem tam dokonce zvládl uvařit i docela slušný lektvar. Ostatně, žádný třeťák by asi nedokázal odhadnout, co se stane, když při kýchnutí vyprskne přímo do svého kotlíku kapičku mudlovského sirupu proti kašli. Zmíněný lék totiž obsahuje eukalyptový olej, který začíná při kontaktu s lektvarem na odstraňování bradavic, jenž v té chvíli zrovna připravovali, okamžitě prudce reagovat. Na druhé straně - Neville Longbottom, přese všechny své chyby a nedostatky, nikdy neotrávil svého učitele. Ani nešťastnou náhodou, ani záměrně, přestože si to v koutku duše možná tajně přál, přemítal Severus, zatímco dávil napůl strávené zbytky svého oběda. Už potřetí během dvou hodin klečel zhroucený u záchodové mísy a trochu ho překvapilo, že má ještě stále co zvracet.

Severus, ke své nemalé úlevě, zabránil alespoň tomu, aby se těch jedovatých výparů nadýchala celá třída. Jakmile se učebna začala plnit šedivým dýmem, zařval: „Všichni ven, HNED!“ a nikdo si nedovolil neuposlechnout. Tupohlavci prchali, jako by jim za patami hořelo. Severus pak omezil vlastní pobyt mezi jedovatými plyny na minimum, takže výrazně snížil všechna zdravotní rizika. Také okamžitě užil lektvar, díky němuž se vdechnuté látky v těle změnily na toxiny, jež mohly být vyloučeny trávicí soustavou. Proto to zvracení.

Zítra určitě přidá mudlovské kapky proti kašli na seznam zakázaných látek na hodinách lektvarů. Jenomže to bude až zítra. V této chvíli měl Severus před sebou dlouhou a velice nepříjemnou noc.

Myšlenka na dnešní večer mu připomněla, že by měl zrušit schůzku s Potterem. Dokonce ani s křečemi v břiše a neustálým říháním se mu do toho příliš nechtělo. Celé tři a půl týdne, které uplynuly od jejich prvního polibku v Zapovězeném lese, spolu trávili každičkou noc. Severus se na čas po Harryho boku těšíval úplně stejně jako za svých školních let na hodiny lektvarů.

V tomto stavu však nemohl Harryho obtěžovat svou společností, přestože ho to nesmírně mrzelo. V koutku duše jej navíc sžíral pověrčivý strach, že když teď změní plány na dnešní večer, navždy Pottera ztratí. Bylo mu jasné, že by k tomu stačilo jediné náhodné setkání v místní hospůdce. Objeví se nějaký mladý, pohledný kouzelník, dostatečně rozumný, aby pochopil, že pro něj Potter neznamená žádné nebezpečí... A Harry navždy odejde. Jenomže byla středa. Zdálo se dost nepravděpodobné, že by se Potter vydal do města za zábavou nebo společností. Přece jen měl ráno učit. A i kdyby se Severus mýlil, stejně neměl na výběr. Co mohl dělat? Pozvat Pottera k sobě, aby celou noc sledoval jeho záchvaty zvracení?

Když konečně přestal zajíkavě obracet obsah svého žaludku, posadil se na paty a se zarudlými tvářemi znechuceně sledoval nepořádek vířící po obvodu porcelánové záchodové mísy, než posléze definitivně zmizel v odpadových trubkách. Kouskem toaletního papíru si otřel si rty a odpotácel se k nedalekému umyvadlu, aby si vodou vypláchl ústa, načež se vrávoravě vydal přes ložnici do obývacího pokoje.

V horní zásuvce psacího stolu našel sadu bílých pergamenů se znakem Zmijozelu, vytáhl jeden čistý list s obálkou, posadil se za stůl, uchopil brk a nešťastně zíral na prázdnou plochu před sebou. Nemohl se rozhodnout dokonce ani jak Pottera oslovit. 'Milý Harry' znělo moc otřepaně, 'Harrymu Potterovi' divně... Nakonec tedy napsal jednoduše:

Pottere!

V důsledku malé nehody v učebně lektvarů, k níž došlo během čtvrté vyučovací hodiny, jsem indisponován. Obávám se, že se dnes večer nebudu schopen zúčastnit naší schůzky.

Severus Snape

Chvíli svůj vzkaz zasmušile pozoroval, potom přidal větu: 'Bylo by možné odložit ji na zítřek?', kterou přeškrtl a vzápětí ji znovu připsal, jako by se jednalo o to nejdůležitější sdělení v celém textu. Jako milostný dopis to bylo absolutně ubohé, ale Severus si nikdy neliboval v hloupé sentimentalitě a Potter to o něm věděl. Popravdě si teď docela přál být v tomto směru poněkud obratnější. Poskládal vzkaz, vložil jej do obálky a přivolal domácího skřítka.

Pán si přál Dobbyho, pane Snape?“ zeptalo se ho pisklavým hláskem podivné stvoření, které se před ním objevilo. Mělo na sobě utěrku s bradavickým znakem a na nohou tlusté pletené ponožky, jednu růžovou a druhou oranžovou.

Snape na něj chvíli mlčky hleděl. Skřítek tady uklízel a nosil mu jídlo od chvíle, kdy se Severus stal Potterovým milencem. Zdálo se, že si domácí skřítci ve škole sami rozdělili úkoly. Oplácané stvoření jménem Jibbly se už více než třicet let staralo o Minervu, jiný - velmi malinký tvor, který si říkal Grillie, pečoval o Kratiknota a tak dále. Téměř každému profesorovi nebo koleji se věnoval stále stejný skřítek. Tedy až na Severuse. Za těch třicet let, co tady žil, se mu po každém zavolání zjevil nějaký jiný. Skoro jako by měli pořadník. Nebo možná pokaždé losovali a musel přijít ten, který prohrál. Nicméně, poslední měsíc sem chodil jen tento jediný. Podle všeho měl k Potterovi nějaký osobní vztah, Severus tak alespoň soudil podle jejich vzájemné souhry.

Díky té poslední skutečnosti se musel usmát skřítkově otázce. No vážně: Kdo by si mohl přát Dobbyho? Objekty Harryho sympatií byly často docela zarážející, včetně samotného Severuse. Lektvarista nerozuměl ani polovině Potterových pochybných známostí, ale nechtěl nějakými zbytečně hrubými poznámkami riskovat ztrátu Harryho sympatií. Proto také místo svého obvyklého odseknutí skřítkovi jen slušně odpověděl: „Dobby, doruč tento vzkaz profesoru Potterovi k učitelskému stolu ve Velké síni, prosím. Měl by tam teď být.“

Dobby je potěšen, že může Harrymu Potterovi odnést jeho dopis,“ odpověděl skřítek a vzal si podávanou obálku. „Pán nevypadá moc dobře, jestli se pán nehněvá, že to Dobby říká. Je pan Snape v pořádku?“

Pán se hněvá a nic ti do toho není,“ nedokázal Severus zadržet podrážděné odseknutí.

Ach, ale Dobbymu je do toho hodně. Dobby dává na pana Snapea pozor pro Harryho Pottera. Dobby Harrymu Potterovi slíbil, že se bude o pana profesora dobře starat.“

„Cože?!“

Prosím, pane, snězte trochu vývaru, abyste se cítil lépe,“ požadoval skřítek. O vteřinu později se na stole vedle Severuse objevila kouřící miska plná světlé, zlatavé tekutiny, lžíce a ubrousek. „Teď Dobby odnese váš dopis Harrymu Potterovi,“ řeklo to obtěžující stvoření a zmizelo.

Na žádost Harryho Pottera ho opatruje domácí skřítek? Co to má, k čertu, znamenat?

Severuse uhodila do nosu vůně čerstvého vývaru. Byl kuřecí, jeho oblíbený. Nevraživě shlížel do plné misky a měl sto chutí mrštit jí na podlahu přesně do místa, kde ještě před chvílí stál ten ušatec. Nakonec však zvítězil jeho zdravý rozum.

Skřítek měl konec-konců pravdu. Od oběda uplynuly celé hodiny a on nemohl vydržet neustále jen dávit žluč. Zhluboka se nadechl a zdvihl ke rtům plnou lžíci polévky. První slané sousto mu sklouzlo do žaludku úplně lehce, stejně jako další tři. Zrovna si podával pátou dávku, když začal jeho trávicí trakt protestovat. Urychleně si přikryl ústa rukou a rozběhl se na toaletu.

„Severusi?“ ozval se z obývacího pokoje poněkud vyděšený hlas.

Byly to už týdny, co Severus pro Pottera odemkl svůj krb, a umožnil mu tak kdykoliv bez překážek vstoupit do svých komnat, ale dnes Harry poprvé využil této možnosti bez předchozího pozvání. Severus si přál, aby si mladší muž vybral příhodnější dobu. Vyzvrátil všechno, co zbylo z vývaru, a mátožně zavolal: „Hned tam budu.“ Doufal přitom, že jeho hlas zcela nezanikne ve zvuku splachující toalety.

Severus se zvedl z nepříliš elegantního podřepu a jal se, teď už přesně naučenými pohyby, vyplachovat ústa. Obličej, který na něj při tom shlížel ze zrcadla, byl skoro stejně zelený, jako lektvaristův župan. Severus se cítil slabý a roztřesený, sotva se držel na nohou. Nechat se v tomto stavu okukovat Potterem bylo skutečně to poslední, co si přál. Přesto se dal jakžtakž dohromady, aby svého nečekaného hosta přivítal.

Tady jsi!“ vydechl Potter. V porovnání se Severusovým otravou zdevastovaným tělem vypadal v džínách a červené mikině neskutečně mladě a zdravě. Při pohledu na něj se Severus cítil ještě dvakrát hůř.

„Můj bože, co se stalo?“

Potter mu přispěchal na pomoc, popadl ho za paži a téměř ho odnesl ke gauči. Severus si nebyl úplně jistý, jestli by tu vzdálenost dokázal zdolat sám, aniž by se zapotácel a způsobil si pěknou ostudu, takže se nebránil. Potterovo teplo na pravém boku a tolik známá blízkost byly pro jeho chvějící se tělesnou schránku hotové vábení Sirén.

Co se stalo?“ zopakoval Harry ještě jednou, když Severuse opatrně usadil.

„Ty jsi nedostal můj vzkaz?“ zeptal se lektvarista, zatímco upřeně zíral na své teplé, vlněné pantofle.

Harry se posadil vedle něj a odfrkl si: „A to mi jako měla stačit ta nic neříkající poznámka o 'malé nehodě' v učebně lektvarů, díky níž jsi 'indisponován'? Když jsem si to přečetl, hrůzou se mi zježily všechny chlupy. Dokázal jsem myslet jen na ty Nevillovy obrovské výbuchy. Jsi v pořádku? Co přesně ti je a jak se to stalo?“

Ujišťuji tě, že nic hrozného. Mladý Kerrigan prskl do kotlíku s Odstraňovačem bradavic mudlovský sirup proti kašli s eukalyptem. Eukalyptus pak, s absolutně předvídatelným výsledkem, zareagoval se sporýši.“ Severus spatřil Potterův prázdný výraz a povzdechl si. „Vznikl toxický kouř. Evakuoval jsem třídu a nechal kontaminovaný lektvar zmizet, ale nestihl jsem to dostatečně rychle, takže jsem se, díky vlastní nešikovnosti, v malé dávce vystavil jeho působení.“

„Chceš říct, že ses toho nadýchal,“ přeložil si to Potter podivně tichým tónem.

Zvedl pravou ruku a shrnul Severusovi z čela potem promáčené vlasy. Severus věděl, že nemá smysl dovolit, aby mezi nimi dnes večer k čemukoliv došlo, ale ten jemný dotek byl až příliš příjemný na to, aby ho odmítl.

„Potřebuješ se nechat prohlédnout Poppy?“ ptal se Harry.

„Ne, vzal jsem si potřebný lektvar, který přesune jed z plic do trávicího systému, odkud bude vyloučen. Ovšem potrvá několik hodin, než přestanu zvracet,“ odvětil Severus. Při slově 'zvracet' se mu jako na povel začal opět nebezpečně zvedat žaludek.

„Nemůžeš si na to nic vzít?“ zajímal se Potter.

Severus si povzdechl a nějakým záhadným způsobem v sobě dokázal udržet své rozčilení i obsah žaludku. „Cílem toho všeho je dostat jed ven z mého těla. Já jsem to zvracení vyvolal.“

Potter odpověděl jen prázdným: „Ach.“

V Severusových útrobách se zatím odehrávala malá revoluce, takže poněkud ostře vyplivl: „Oceňuji, že jsi zaskočil, aby ses pozeptal na mé zdraví. Jak vidíš, jsem indisponován, ale ne v bezprostředním ohrožení života. Mohli bychom tedy naše plány odložit na zítřejší večer?“ Po Harryho souhlasném přikývnutí dokončil svou řeč: „Takže se uvidíme pak.“

„Ty chceš, abych odešel?“ Potter vypadal i zněl ublíženě.

Severusovi bylo příliš zle na to, aby si s něčím takovým dokázal poradit. Jeho žaludek se podobal jednomu z Longbottomových speciálních výtvorů. Čekal jen na tu pravou chvíli, kdy vybuchnout. „Jsem dnes sotva vhodný společník. Co budeme dělat – sedět tady a sledovat mě, jak zvracím-“

Jeho sarkastický výlev byl přerušen až příliš známým, ponižujícím pocitem. Severus si prudce přikryl ústa a zděšeně vytřeštil oči. Došlo mu, že čekal příliš dlouho. Na toaletu to už jednoduše nemohl stihnout. Dokonce už nezvládl ani otevřít pusu, aby zašeptal kouzlo a přivolal si nejbližší odpadkový koš, ze strachu, že se při tom pozvrací.

Snažil se udržet obsah svého žaludku tam, kde má být, ale nedařilo se mu to. Samozřejmě, že ne! Vzal si přeci Dávicí lektvar, aby s jistotou ze svého systému dostal všechen jed. Ani v nejmenším ovšem nepočítal s možností, že si při tom znečistí svůj nejlepší župan a že se svědkem jeho nejhlubšího ponížení stane vlastní milenec.

Severus s hrůzou ucítil, jak mu jícnem nezadržitelně stoupají nechutné, napůl strávené zbytky. Pevně zavřel oči a stejně neúprosně se pokusil semknout také rty. Bezvýsledně. Prudce se předklonil a... vyprskl novou dávku zvratků.

Ke svému naprostému zděšení necítil odporné, páchnoucí, mokré teplo, prosakující skrz jeho župan i noční košili. Ani na pantofle mu nedopadla jediná kapka. Místo toho zaslechl podivný zvuk tekutiny narážející na nějaký pevný předmět. Otevřel oči a zjistil, že vše, co vydávil, dopadá na dno bílého, plastového kbelíku, který Potter zjevně přidržuje na potřebném místě.

Harry se na gauči mírně posunul. O chvíli později se natáhl zpoza Severusových zad a zatímco Severus dále obracel obsah svého žaludku, silnými prsty mu shrnul z obličeje padající prameny vlasů, aby nepřekážely.

„To je dobré. Budeš v pořádku,“ ujišťoval Severuse a trpělivě čekal, než jeho milenec ukončí pokusy o vyplivnutí vlastních vnitřnosti.

Po nějakém čase křeče konečně ustaly. Severus zalapal po teď nepěkně páchnoucím dechu. Za celý život se necítil tolik ponížený. Čpící kapalina ze dna kbelíku zmizela a s ní i nepříjemný odér. Harry uvolnil pramínky Severusových dlouhých vlasů, které se zhouply dolů a zahalily mužovu tvář jako černý závoj.

Každý rozumný člověk by se v této chvíli stáhl, ale Potter se naopak přisunul ještě blíž. Levou dlaň položil na milencova záda a krouživými pohyby ho začal jemně hladit. Severus jen tiše zíral do prázdné nádoby před sebou a neměl nejmenší tušení, co říci.

Nakonec to byl Harry, kdo prolomil ticho: „Nejspíš by ses měl něčeho napít, abys nebyl dehydrovaný, a potom si lehnout.“

Na malém stolku vedle gauče se objevila sklenice s čistou vodou. Harry po ní natáhl volnou pravou ruku, zatímco tu levou nechal v uklidňujícím gestu položenou na Severusových bedrech a přesunul nápoj do lektvaristova zorného pole. Severus neochotně přerušil zasmušilé zkoumání nyní již prázdného džberu, obrnil se a vzhlédl, aby čelil Potterově pohledu. Ve tváři svého milence však nenašel ani znechucení ani lítost, které očekával. Severuse to mátlo. Harry zkrátka vypadal jen... ustaraně.

„Co?“ zeptal se Potter jemně.

„Byl bych raději, kdybys mě takto neviděl,“ přiznal nakonec Severus.

Jeho odmítavá slova vyvolala na Harryho obličeji zmatené vrásky. „No, taky bych byl raději, kdyby ses cítil dobře. Jenomže právě teď musíme počkat, až se tvé tělo zbaví toxinů. Takže si zkus dopřát tolik pohodlí, kolik dokážeš, ano?“

Severus si byl jistý, že se Harryho zmatené zamračení muselo odrazit i v jeho vlastních rysech: „Pottere, tohle je dost ponižující i bez publika.“

„Ponižující?“ zopakoval po něm Potter, jako by to slovo slyšel poprvé v životě.

Pokud to uniklo tvé pozornosti, právě jsem zvracel,“ zavrčel Severus.

No, ano, to ano,“ souhlasil Potter s nesnesitelnou vyrovnaností. „A kam tím míříš?“

Nechci, aby mě při tom někdo... sledoval,“ promluvil nakonec Severus. Něco takového by přece nemělo být potřeba vysvětlovat.

„Ale... Já nejsem jen tak někdo. Jsem... My jsme... Ty jsi můj milenec.“

Merline, v Harryho hlase už zase zazníval ten ublížený podtón.

O důvod víc, proč nechci, abys mě takhle viděl. Je to jen stěží... atraktivní,“ ukončil Severus váhavě větu. Nepovažoval se za žádoucího ani ve své nejlepší kondici. Rozhodně si nepřál, aby ho Potter viděl v té nejhorší.

„Tohle si o mně myslíš?

„Zatraceně, Pottere, to není o tobě. Je mi zle. Nechci společnost.“

„Nechtěl jsem ti dělat společnost!“ Poslední slovo Harry skoro vyplivl.

V místnosti se rozprostřelo nepříjemně skličující ticho. Severus zpola očekával, že se Potter sebere a naštvaně práskne dveřmi, ale to by se ve skutečnosti více hodilo k jeho vlastnímu stylu než k Harrymu.

Po nekonečně dlouhém, nervy drásajícím oboustranném mlčení se Severus konečně odhodlal a promluvil: „Dokonce ani nevím, proč bys tady měl chtít zůstat.“

„Abych se ujistil, že jsi v pořádku.“ Harry se lehce dotknul jeho paže. „Představ si, že bych byl nemocný já. Nechtěl bys přijít nahoru a zjistit, jak se cítím, i kdybych měl jen malé potíže?“

Severuse překvapil stupeň důvěry, jakou mu Potter tou otázkou projevil. Lektvarista nebyl zvyklý, že by jej někdo podezíral z ohleduplnosti, či obav o druhé. Z části si skutečně přál Potterovo tvrzení popřít. Už tak se s ním zapletl ažaž a nevzejde z toho jistě nic dobrého. Jenomže... popření by byla lež. Jakkoliv chtěl trvat na tom, že být na Harryho místě, nestaral by se, a že by druhému muži dopřál soukromí, nešlo to. Věděl, že má Potter pravdu. Severus by svého milence určitě toužil vidět na vlastní oči a přesvědčit se, že je spokojený a má všechno, co potřebuje. Copak onehdy ráno, když je ten hlupák Weasley přistihl v ložnici, nemrznul téměř třicet minut venku na schodech, jen aby se ujistil, že Potter není příliš rozrušený konfrontací se svým nejlepším přítelem? Dá se v tomto případě vůbec popřít jistá náklonnost?

Severus sklopil zrak a poraženecky přikývl.

Tak v čem je rozdíl, když se to týká tebe?“ zeptal se opatrně Harry.

Odpověď musela být každému úplně jasná, jen Potter ji neviděl. Harry byl jediný člověk na světě, který jej považoval za hodného takové pozornosti.

„Milenci mají práva, Severusi. Tohle je jedno z nich,“ informoval ho jemně Harry.

Máš právo vidět mě nemocného?“ napadl Severus to absurdní tvrzení.

Ano. Z pozice tvého milence mohu prohlásit, že je to jedno z mých nepopiratelných práv. Takže navrhuji, abys vypil tu vodu, podržel si ten džber a přesunul se se mnou do ložnice, kde můžeš být nemocný pěkně v pohodlí.“

Severus byl příliš unavený na další hádky, takže jen zmateně přikývl a opatrně usrkl vodu ze sklenice, kterou mu Harry přisunul ke rtům. Když vypil zhruba polovinu jejího obsahu, pomohl mu Harry na nohy a vedl ho do postele. Sotva se Severus posadil, skončila většina vypité tekutiny opět venku v připraveném kbelíku a Harry ji vzápětí nechal zmizet.

„To je dobré,“ povzbuzoval Severuse, když bylo opět po všem.

Severus se cítil naprosto rozpačitě. Utahaně se svezl na polštáře a pevně svíral prázdný kbelík, jako nějaké záchranné lano. Harry zatím proměnil své oblečení na světle modré mudlovské pyžamo a přistoupil k opačné straně postele.

Vidět Harryho v nočním úboru bylo zvláštní. Za normálních okolností uléhal tento pohledný, mladý muž vedle Severuse vždy úplně nahý. Harry se na něj zářivě usmál a vklouzl pod přikrývku. Trochu se zavrtěl a už se tiskl k Severusovu boku.

„Cítíš se dost dobře na to, aby sis lehl a na chvíli si odpočinul?“ zeptal se Potter a položil se na záda.

Severus zvažoval stav svého žaludku i pravděpodobnost, že bude v několika následujících minutách muset využít svůj kbelík. Nakonec usoudil, že snad bezprostředně nehrozí poničení ložního prádla, a tak si také lehl. Na hrudi se mu usadila teplá ruka, která ho jemným tlakem zvala blíže k Harrymu... K pomazlení. Kam až sahala Severusova paměť, dokonce ani jako batole ho nikdo nechoval, pokud byl takto nemocný. Hřejivá milencova hruď ho neuvěřitelně vábila.

Severus se cítil úplně ztracený. Zmijozelové nikdy o nikoho takto nepečovali, alespoň ne ti, které znal. Od chvíle, kdy se naučil chodit, v něm pěstovali vnitřní sílu a nezávislost, spolu s hrubostí a malicherností. Jakákoliv slabost budila jen opovržení. Přijmout od Harryho útěchu v podobě objetí bylo proti všemu, co kdy Severus poznal, jenomže... Harry si to přál. Potter chtěl z nějakého nevysvětlitelného důvodu zůstat s ním a sdílet jeho trápení. Přitom jej zjevně nepovažoval za slabocha nebo za nechutného člověka. Osobní kontakt byl Harryho nápad.

Takže, co se stane, když Severus přijme jeho nabídku? Potter už ho přece viděl zvracet a nezdálo se, že by ho to nějakým způsobem vyvedlo z míry. Pokud si stihne včas podat kbelík, mělo by být vše v pořádku. Po krátkém zaváhání umístil Severus džber k Harryho vzdálenějšímu rameni a opatrně položil hlavu na milencův hrudník, schovaný pod látkou pyžama. Už ve chvíli, kdy se tváří dotkl teplé, modré bavlny, očekával nějakou pohromu, ale nic se nestalo. Potter se mu nezačal vysmívat kvůli jeho ubohosti, svět kolem nich se nezastavil a dokonce i Severusův žaludek zůstal pro tuto chvíli v klidu.

Harry si zhluboka, spokojeně povzdechl. Dlaní sjel opět na Severusova záda a začal je lehce třít. Užívat si objetí jen pro samotnou blízkost druhého člověka a pro pocit pohodlí bylo pro Severuse něco zcela neznámého. Celý svůj život prožil v izolaci, nebyl hoden jakéhokoliv doteku. Dokud se neobjevil Harry, neměl žádného milence, jenž by se s ním mazlil, nebo ho objímal. A dokonce i s Harrym byl každý tělesný kontakt předzvěstí nebo dozvukem sexu. Ale tohle... nemělo s pohlavním stykem vůbec nic společného. Harry se s ním nepřišel vyspat. Byl tady zkrátka jen proto, aby ho držel.

Severus si uvnitř připadal hrozně zranitelný. Zavřel oči ve snaze uložit si tento okamžik do paměti. Nerozuměl mu o nic více, než nakolik chápal samotného Harryho Pottera, ale chránil si ho a hýčkal, zrovna jako Harryho. Na člověka, kterému se co chvíli chystal vyskočit žaludek až někam do krku, se cítil podivně spokojeně. Zhluboka se nadechl Harryho vůně a vděčně přijímal Potterovu ukázku nepopiratelných mileneckých práv.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

05.03.2011 23:10:04
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one