Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 30.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

  

Úúúúúf, dneska se nezmůžu ani na úvodní slovo. Jednoduše - Prasinky. :-) Díky za trpělivost!

 

Za úžasné komentáře děkujeme: 1beruska, A_ja, Anfulka, assez, Bábovka, bacil, Bara1982, BeaX, Blesk, Cezminka, cim, Elza, gleti, grid, Hajmi, kami, Lily, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nelie, nika, POPO, Salazaret, silvinka, Šaren, ZJTrane, Zulík

Hezké čtení! Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Severusi! Tak ráda tě zase vidím!“ zajásala Rosmerta, jakmile Severus vystoupil z krbu u Tří košťat. Jako každou páteční noc byla místnost plná hluku a kouře. „Dnes s tebou není Harr – ach, tady ho máme. Nazdárek, Harry! Váš obvyklý stůl?“

Severus si nemohl vzpomenout, kdy měl někde naposledy svůj 'obvyklý stůl'.

Potter se oprášil a připojil ke svému společníkovi, kterému přitom lehce poklepal na paži. S úsměvem odpověděl Rosmertě na její otázku: „Máme schůzku s Ronem a Hermionou. Jsou tady ještě?“

„Vážně? To ti jen prospěje, Severusi!“ zasmála se hostinská. Na lektvaristu přitom vrhla takový pohled, že mu zahořely tváře jako nějakému nemotornému teenagerovi. „Tak pojďte tudy.“

Hudba, kouř, hlasitý smích... Severusovi to lezlo na nervy. Zničeně následoval Harryho a krásnou Rosmertu k rohovému stolu v centrálním lokálu. Mimovolně zaznamenal, jak s jeho vstupem do místnosti všichni ztichli.

Harry, Severusi!“ vyskočila Hermiona Weasleyová v bouřlivém přivítání, jako by je ještě před necelou hodinou neviděla u večeře. Nadšeně objala nejprve Harryho, který se při tom úplně ztratil v jejím bledě modrém hábitu, a potom se obrátila k Severusovi. Naštěstí se ovládla a nezahrnula jej podobným druhem pozornosti, jen ho vzala za paži a odvedla k židli u zdi.

Ačkoliv byl v této chvíli fyzický kontakt zcela zbytečný, Severus odolal nutkání vrčet a zdržel se veškerých kousavých komentářů. Neustále si přitom připomínal, že se mladá žena pouze pokouší vyjádřit svou podporu jeho vztahu s Potterem. Rozhodně toto okouzlující setkání nemínil zahájit hádkou. Sice si byl naprosto jistý, že k ní tak jako tak zcela nevyhnutelně dospějí, ale nač to zbytečně uspíšit. Slíbil Potterovi, že se dnešní setkání pokusí zvládnout, tak to také udělá! Kdyby měl v oblibě sázky, dal by celé té frašce zhruba deset minut, než on a Weasley skončí v sobě.

Potter si přisedl na nejbližší židli a téměř se o Severuse opřel. Svým gestem nepatrně zmírnil mužovu nevoli.

Ronald Weasley se rozvaloval v čele stolu a své dlouhé nohy natahoval daleko před sebe. Na sobě měl hnědý hábit, jenž se s  ohnivou barvou jeho vlasů snášel rozhodně lépe než rudá bystrozorská uniforma, kterou nosil v práci. Pro začátek se alespoň netvářil nadřazeně a jejich příchod vzal na vědomí opatrným úsměvem a poněkud neurčitým: „Takže jste to zvládli?“

„Jak vidíte,“ odtušil Severus.

„Dáte si to, co obvykle?“ zajímala se Rosmerta, jakmile se usadili.

Severus přikývl a Weasley se podivil: „Obvykle?“

Nežijeme pod zemí, Rone,“ zasmál se Harry a potom se opravil: „Pravda, alespoň někteří z nás. Jiní naopak bydlí zahrabaní pěkně hluboko, ale dokonce i Severus čas od času opouští svou noru.“

Hřejivé teplo v Potterově hlase se jednoduše nedalo přeslechnout. Hermiona se zasmála kamarádovu vtipu, zatímco Ronald Weasley je pozoroval jako nějaké exponáty v muzeu. Severus neměl nejmenší tušení, co komukoliv z nich říci. Byl tady jen a jen kvůli Harrymu. Měl podezření, že Weasleyovi nejsou z jeho společnosti o nic nadšenější než on z té jejich. Tohle bude úplná katastrofa!

Harry se pohodlně uvelebil na svém místě, ruku přehodil přes opěradlo Severusovy židle a ledabyle, jakoby náhodou, se opřel o mužova záda. Rukáv Potterova šedého hábitu se rozprostřel na Severusově levém rameni jako nějaká pelerína. Přestože na sobě lektvarista cítil pohledy všech okolo, ten dotek byl... uklidňující. Harry jej tady chtěl, i když byl zjevně jediný.

„Tak jsme tady všichni,“ komentoval Ronald Weasley hloupě situaci.

„To už jsi říkal, Rone,“ peskovala ho s úsměvem jeho žena.

Skutečně?“ divil se Ron a srkal své pivo.

„Ano,“ potvrdila Hermiona a stůl se ponořil do trapného ticha.

Severus nenáviděl skutečnost, že byl nespornou příčinou toho nepříjemného napětí. Upřel zrak na Weasleyho a zeptal se: „Jak pokračuje vaše pátrání po Burkem, bystrozore Weasley?“

Ten konec možná trochu přehnal, ale byl odhodlaný vynaložit maximální snahu neurazit Potterovy nejbližší přátele. Nerozuměl tomu, proč si Potter tak intenzivně přeje zapojit jej do svého osobního života. Nicméně nervozita, kterou dnes Harry během několika setkání nedokázal zcela zakrýt, napovídala, že je pro něj velmi důležité, aby toto směšné setkání dopadlo dobře.

„Přátelé mi říkají Rone,“ prohodil Weasley.

Opravdu?“ převážily na okamžik Severusovy vrozené instinkty. Ihned se však vzpamatoval, potlačil sarkasmus a otázal se: „To byla nabídka, abych tak činil i já?“

Weasleyho přátelská tvář se stáhla zamračenými vráskami: „Znáte mě od mých jedenácti let. Samozřejmě že mě můžete oslovovat Rone.“

Bylo až děsivé, jak moc v této chvíli Weasley připomínal vlastní matku. Severus téměř slyšel Mollyin hlas, když na schůzích Řádu používala tentýž podrážděný tón. Nicméně, lektvarista měl dost rozumu, aby se na toto téma zdržel jakéhokoliv komentáře. Místo toho tiše nabídl: „Děkuji. Pokud budete chtít, můžete mi říkat Severusi.“

„Skvělé!“ souhlasil Ron.

A co tedy váš případ?“ pobídl Severus zrzka .

Weasley pokrčil rameny: „Burke prostě někde musí být. A my ho najdeme.“

Lektvarista si pomyslel, že Weasleyho banda má asi stejnou šanci objevit Burkeho jako jejich předchůdci při hledání Voldemorta, tedy tak říkajíc nulovou. Opět se však vzdal své přirozenosti a pronesl jen strohé: „Bezpochyby.“

Weasley mu věnoval jeden ostrý pohled. Komentář však ponechal bez odezvy a pak se, zjevně ve snaze najít téma k rozhovoru, zeptal: „A jak probíhají vaše školní tresty? Slyšel jsem, že máte v tomto pololetí docela nával.“

„Rone,“ přerušil ho ledovým tónem Harry.

„Sakra, tak na co se ho mám zeptat?“ stěžoval si Weasley.

„Vážně, Rone!“ zlobila se Hermiona a věnovala Severusovi zahanbený pohled, nešťastná z manželova klopýtnutí.

Koutky Severusových úst sebou nepatrně zacukaly. Svým zvláštním způsobem byla celá ta situace docela zábavná. „Ne, to je v pořádku. Tresty probíhají dobře...“ Nedokázal se přinutit použít důvěrné oslovení 'Rone', takže ho raději úplně vynechal. „Mám tři studenty, kteří si musejí odpykávat svůj trest denně až do konce školního roku. Jak nedávno poukázal Potter, do té doby budu vězet až po uši v krájených slimácích.“

„Až do konce roku? Chudáci provinilci! Trest na celý rok jsme nikdy nedostali dokonce ani my!“ vyděsil se Ron.

Severus se setkal s Weasleyho vytřeštěným pohledem a poukázal: „Jen proto, že jsem vás nikdy nechytil.“

„Smůla, co?“ smál se Harry a dokonce se ani nesnažil popřít lektvaristovo obvinění.

Hermiona se připojila k Harryho smíchu a po chvíli se přidal i Weasley.

„Teď, když jsme učitelé, je to jiné, Rone,“ ujišťovala manžela Hermiona.

Ještě než vůbec stačila dokončit myšlenku, skočil jí Severus do řeči a bědoval: „Ano. Teď, když Minerva považovala za vhodné vás dva zaměstnat, nemohu nadále odebírat kolejní body, pokud vás nachytám na chodbě po večerce.“

„Onehdy se mi v noci pokoušel strhnout body, když jsem na něj čekal,“ stěžoval si naoko Harry svým dvěma pochechtávajícím se přátelům.

Severus zvažoval, zda je rozumné vyslovit poznámku, která jej pálila na jazyku. Nakonec se přece jen odhodlal promluvit. Weasleyovi jsou přeci oba dospělí. Nějak se s tím budou muset poprat. „Pokud si dobře vzpomínám, tak jsi díky svému nemalému úsilí v tomto konkrétním případě nějaké body dokonce získal.“

Potter, jenž právě upíjel ze své sklenice, vyprskl pivo po celém stole a zrudl jako rajče. Ronovi podle všeho v prvním momentě nedošel význam Severusových slov – žádné velké překvapení – ale Hermioně stačil jediný pohled na Harryho a zlomila se v záchvatu smíchu. Po chvíli se zrzkovi rozšířily oči a jeho tváře získaly barvu bystrozorského hábitu.

Ať už si Severus myslel cokoliv o Weasleyho inteligenci, ten muž nebyl zbabělec. Přestože se stále divoce červenal, pohlédl lektvaristovi zpříma do očí a tónem, jaký v Nebelvírské věži bezpochyby pokládají za nevinný, namítl: „Nečekal bych, že přidělíte body někomu jinému než Zmijozelům.“

„Ačkoliv je pravda, že mám tendenci favorizovat vlastní kolej, je o mně rovněž známo, že dokážu odměnit i členy ostatních kolejí za, řekněme, mimořádný... výkon. Věřte mi, Potter si té noci zasloužil každičký bod.“

Kolem stolu se rozhostilo šokované ticho a Severus měl na okamžik obavy, že možná zašel příliš daleko, ale potom Harry ohromeně zamumlal: „A to si představ, že jsem se bál, abychom neranili tvůj jemnocit,“ a všichni tři znovu vybuchli smíchy.

Nakonec se jejich malá společnost zklidnila a Hermiona nasměrovala hovor k nadcházejícím vánočním svátkům v Bradavicích. Zatímco se Harry natahoval přes stůl, aby si vyslechl její vyprávění o pokroku v přípravách Hagridova kostýmu, Severus na sobě cítil zamyšlený Weasleyho pohled. Vyhledal nepokrytě zvědavé modré oči, pozvedl obočí v tázavém gestu a čekal. Nepotřeboval začátkem tohoto týdne za úsvitu stát s Harrym na břehu jezera a vyslechnout si jeho konfrontaci s nejlepším přítelem, aby věděl, že Weasley jejich vztah neschvaluje. Ve skutečnosti z jeho strany očekával otevřené nepřátelství. Opatrná tolerance, jaké se mu dnes večer dostalo, byla minimálně překvapivá.

Weasley si ho ještě chvíli prohlížel, potom se naklonil dopředu a velmi tiše, takže to nemohli slyšet ani rozprávějící Harry s Hermionou, pronesl: „My o vás opravdu vůbec nic nevíme, co?“

To není zrovna nečekané. V minulosti jsme spolu neměli prakticky nic společného.“

Ron se významně podíval na Pottera po lektvaristově levém boku: „Ovšem teď už máme.“

Vypadá to tak,“ souhlasil Severus a snažil se nečervenat. Bylo to zvláštní. Bez zaváhání připustil sexuální podtext svého vztahu s Potterem, ale když Weasley narážel na citovou stránku věci, cítil se nejistý.

Hej, jdu objednat další rundu a poohlédnout se po nějakých brambůrkách. Dáš si ještě něco kromě pití?“ zeptal se Harry a jemně se dotkl Severusova rukávu.

„Ne, to bude postačující, děkuji,“ odvětil Severus. Cítil, že ho pozorují nejen Ron s Hermionou, ale i ostatní štamgasti, a tak se snažil udržet svůj nacvičený netečný výraz.

„Harry, počkej!“ zvolala Hermiona a rychle se zvedala na nohy. „Budeš mi prorážet cestu davem, musím na 'Dámy'. Za minutku jsem zpět.“

Potter se zastavil s pohledem upřeným na svého milence: „Budeš v pohodě?“

„V pohodě?“ zopakoval Severus a vůbec netušil, která bije.

On myslí, jestli to tady vydržíte se mnou o samotě,“ vysvětloval Ron. „My to zvládnem, Harry, neboj se.“

Potter ostře pohlédl Weasleyho směrem a s Hermionou za zády zamířil skrz rušnou hospodu.

Je dost neobyčejný, co?“ podotkl Weasley, jakmile byli jejich dva kumpáni z doslechu.

Severus zvažoval svou odpověď a nakonec se lehce pobaveně zeptal: „Teď nastal ten okamžik, kdy mě upozorníte, že pokud mu ublížím, postaráte se o můj skon? Nebo snad budete pátrat po mých úmyslech?“

Weasley se zasmál a pomalu potřásl hlavou: „Ne.“

„Ne?“ Severus se pokusil skrýt své překvapení.

„Předpokládám, že pro vás Harry musí být důležitý, když jste kvůli němu ochotný chovat se k nám hezky,“ šokoval Weasley svou odpovědí.

Severus se rozhodl vyložit karty na stůl. Pohlédl zrzkovi zpříma do očí a připustil: „Také jsem byl poněkud překvapen vaší shovívavostí.“

„I pro mě dost znamená,“ odtušil Weasley. „Myslíte, že to dokážeme?“

To?“

Tvářit se na sebe mile – kvůli němu,“ zajímal se Weasley. „Zdá se, že hodně stojí o to, abychom se o něco podobného alespoň pokusili.“

„Zatím se nám docela dařilo,“ poukázal Severus.

Ano, ale vy jste sotva promluvil. To nepotrvá věčně. Vidím, jak vás to zdvořilé chování sžírá,“ prohodil Weasley překvapivě ostře.

„Co navrhujete?“ zajímal se Severus.

„Sledoval jsem vás tento týden s Harrym u snídaně. Častovat okolí urážkami je vaše obdoba běžné společenské konverzace. Uděláme dohodu. Když... se nebudete navážet do Hermiony nebo do mě, pokusím se držet zpátky a udělám, co Harry chce.“

„A proč vlastně? Čekal bych, že provedete cokoliv, abyste nás... rozeštval,“ divil se Severus.

„Jo, uvažoval jsem o tom,“ připustil Weasley s osvěžující upřímností.

„A?“ pobídl jej nic nechápající Severus.

Weasley pokrčil svými širokými, atletickými rameny. „Nebudu ten, kdo zničí Harryho sny. Prosil mě o podporu, a tak ji dostane, dokud to mezi vámi potrvá.“

„Což, jak předpokládáte, nebude dostatečně dlouho na to, aby vaše trpělivost utrpěla velkou újmu,“ dokončil Severus.

Weasley v sobě měl tolik slušnosti, aby se cítil nepříjemně. „Do toho nemám co mluvit, že?“

Mužova upřímnost byla překvapivě příjemná. Severus zavrtěl hlavou: „Ne, to nemáte.“ Jeho oči jakoby ze své vlastní vůle vyhledaly Pottera, který se zřejmě musel zastavit v marné snaze prodrat se davem k baru. Vedle něj se tyčil mladý, neuvěřitelně pohledný muž, s nímž Harry o něčem docela intenzivně diskutoval. Severusovi se sevřelo srdce. „V jedné věci máte každopádně pravdu – vaše tolerance nebude pokoušena příliš dlouho.“

„Co?“ zatvářil se Weasley zmateně.

„Jsem realista, pane Weasley,“ řekl Severus a sevřel svou sklenici tak pevně, až mu zbělely klouby.

„Co tím myslíte?“

Jen se ohlédněte,“ pokynul Severus bradou směrem k atraktivnímu, blonďatému cizinci, který právě položil ruku na Harryho rameno. „Je mi jasné, že můj... svazek s Potterem dávno předčil veškerá rozumná očekávání.“

Weasleyho pohled se stočil ze dvou mužů u baru zpět k Severusovi. Tváří mu prolétl neskrývaný šok, který po chvíli nahradila podivná jemnost. „Ten pitomý náfuka se jmenuje Michael. Odkopl Harryho před pár měsíci, protože se bál jeho moci. Jen se na ně podívejte. Harry nemá nejmenší chuť ztrácet s ním čas.“

Severus byl šokován nejen obsahem Weasleyho slovníku, ale i povzbudivými informacemi, jež od něj získal. Tak, jak Weasley předpovídal, Harry setřásl hezounovu dlaň a bez jediného ohlédnutí pokračoval v cestě k baru, aby objednal pití.

Mohu vám dát jednu radu, profesore?“ zeptal se Weasley nejistým tónem.

Severus neodpověděl, jen na zrzka zíral. V den, kdy bude muset Weasleyho požádat o radu, si rovnou provede vlastní hůlkou lobotomii. Na druhé straně, ať už mu chce Harryho dlouholetý přítel sdělit cokoliv, nebude na škodu si ho poslechnout.

Weasley si jeho pozornost zřejmě vyložil jako nevyřčený souhlas, a tak tiše pokračoval: „My Nebelvíři se moc často nevrháme do věcí po hlavě z rozumových důvodů. Máme sklony všechno vidět spíš srdcem. Zapomeňte na vaše nesmyslné logické závěry. Harrymu je to jedno. Zajímá ho vaše působivá osobnost.“

V posledních Weasleyho slovech zazněla lehká jízlivost, která vyloudila na Severusových rtech bezděčný úsměv: „Sarkasmus, Weasley?“

„Mluvíme tady o vás, ne?“ ušklíbl se Weasley.

„Touché. Přechytračil mě Weasley,“ prohodil Severus.

Ron se zasmál: „Kdybych byl tak hloupý, za jakého jste mě vždy považoval, myslíte si, že by vedle mě Harry celé ty roky vydržel?“

Severus usilovně přemáhal smích a s hlídaným výrazem jemně namítl: „A co vás vede k domněnce, že jsem jakkoliv změnil názor na jeho inteligenci?“

Weasley na okamžik skutečně zaváhal, ale pak zaklonil hlavu a vybuchl smíchy.

„Ehm, je tady všechno v pořádku?“ ozval se za nimi známý hlas.

Severus se otočil. Spatřil nad sebou Pottera s plně naloženým tácem a zamračeným výrazem v obličeji. Vlastně se mu ani nedivil. Zdálo se mnohem pravděpodobnější, že si s Weasleym navzájem skočí po krku, než že je Potter přistihne v družném hovoru a dokonce se smíchem na rtech. Severus sebral Harrymu podnos a položil ho na stůl.

Weasley se zajíknul: „Právě jsme tady diskutovali o relativní důležitosti reality.“

„Realismu, Weasley, ne reality. To je trochu rozdíl,“ opravil jej Severus.

Jen pro sebestředné Zmijozely,“ prohlásil Weasley.

„Nebo pro každého se základní znalostí anglického jazyka, což vás ovšem vylučuje,“ kontroval okamžitě Severus.

Zdálo se, že zrzek drží své slovo, protože namísto výbuchu hněvu se po lektvaristově urážce jen znovu rozesmál.

Něco mi uniklo?“ divil se Harry a rozděloval nápoje.

„Sedm let výuky, ale být tebou, moc bych se tím netrápil. U tohoto stolu jsem jediný, kdo to postřehne,“ řekl Severus.

Potter se zasmál a namítl: „Hermiona si taky všimne.“

„Čeho si všimnu?“ rozezněl se za nimi jako na povel Hermonin hlas.

Nejsem si jistý,“ přiznal se Harry, zatímco si sedal vedle Rona. „Ale myslím, že jsme všichni právě byli uraženi. Popravdě, jsem si jistý. Na, vezmi si brambůrky.“

A to bylo všechno. Potter celou záležitost jednoduše nechal plavat. Bylo tak zvláštní patřit do skupiny, kde mezi sebou všichni nesoupeří a urážkám se každý jen zasměje, namísto aby je trumfoval.

„Ty jsi našel buráky!“ zajásala Hermiona, jako by Potter kvůli soleným oříškům porazil rovnou celou bandu mongolských nájezdníků. Na druhou stranu, vzhledem k velikosti davu, tísnícího se u baru, to nebyla až taková nadsázka.

Severus sledoval své tři mladší společníky. Cpali se nezdravými pochutinami, jako by celé týdny neměli nic v ústech.

Po pár minutách zběsilého ládování se Ron obrátil na Pottera a prohodil: „Viděl jsem Michaela, jak s tebou mluví u baru.“

Severus byl Weasleymu až směšně vděčný, že to téma nakousl. Sám netušil, jak se k němu propracovat. Věděl, že když bude Potter chtít vídat jiné muže, nebude mu do toho moci mluvit. Snažil se soustředit jen na své pití a nedávat najevo nejistotu. Nemohl si však pomoci. Nenápadně sledoval Harryho, aby mu neunikla jeho reakce na Weasleyho otázku.

Potterovy příjemné rysy se stáhly, ale spíše nelibostí, než lítostí nebo bolestí. „Jo, zapomněl jsem, že sem v pátek chodívá.“

„Jsi v pohodě?“ tázal se jemně Weasley.

Harry zvedl paži a opět ji zezadu nenápadně opřel o Severusovu židli. Lehce se při tom dotýkal milencových ramen. Jeho pohled se na okamžik stočil od Weasleyho k Severusovi, kterému věnoval rychlý úsměv. Pak pohlédl zpět na svého nejlepšího přítele a prohlásil: „Nikdy mi nebylo líp.“

Zvláštní, v této chvíli o sobě mohl Severus tvrdit přesně totéž. Prostoupil ho zcela neznámý pocit, který lektvarista po chvíli identifikoval jako spokojenost, zatímco se docela ztratil v poněkud podivné konverzaci na téma 'setkání s rodiči'.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

20.03.2011 03:45:38
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one