Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 31.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

  

Dnešní kapitolka vyšla poněkud kratší, ale zase je docela akční, takže si ji snad užijete. A já se budu těšit opět za týden!

 

Moc děkujeme za úžasné komentáře! Některé přímo volají po odpovědi, já jen zoufale nestíhám...

 

Vám všem patří alespoň věnování: A_ja, aMaja, Anfulka, Bábovka, bacil, Bara1982, BeaX, Cezminka, cim, Elza, Erumoice88, gleti, grid, Hajmi, Kitti, marci, Marta, Michangela, Mononoke, nika, Salazaret, Saskya, sevy192132, silvinka, ZJTrane, Zulík
 

Hezké čtení! Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Harryho zrak zastřela rudá mlha. Došlo mu, že teplá tekutina stékající mu do očí musí být jeho vlastní krev. Ne, že by mu nedostatečný výhled příliš vadil! Kamennou podlahu jeho spoře osvětlené cely pokrývala stoletá špína, která nabízela pramálo rozptýlení. Ozvláštňovaly ji jen karmínové kaluže, o jejichž původu Harry zkrátka odmítal přemýšlet.

Ležel s obličejem přitisknutým k podlaze své kobky a ze všech sil se snažil nemyslet ani nedýchat. S každým vtažením vzduchu do plic mu k boku vystřelila ostrá bolest. Poslední uštědřený kopanec mu určitě polámal nějaká žebra, a dost možná způsobil ještě horší újmu.

Ve skutečnosti se však tento nepříjemný pocit zdál docela zanedbatelný v porovnání se spalující agónií, šířící se z Harryho rozbitých zad a vyžadující jeho plnou pozornost. Smrtijed, jehož bič rozedral Harryho kůži, byl skutečný mistr. Harry si nemyslel, že by ještě na svých zádech dokázal najít jediný centimetr čtvereční zdravé kůže.

Znenadání zachytil děsivý zvuk a ztuhl. Dveře jeho vězení se se zlověstným skřípotem otvíraly. Byli zpět! Pokusil se posadit, ale Smrtijedi se k němu dostali dříve, než se vůbec stačil pohnout. Dvě temně oděné postavy ho popadly za ruce a zvedly do stoje, třetí z trýznitelů se k němu postavil čelem. Harry viděl jen jeho bílou masku, postrádající jakoukoliv mimiku, a dvě černé štěrbiny místo očí. Muž natáhl ruku a silně, bolestivě stiskl Harryho varlata. Pak přesunul dlaně na jeho půlky. Prsty s brutální silou zaryl do masa a začal svého zajatce tlačit vzhůru.

Oba Smrtijedi, kteří do této chvíle svírali Harryho paže, na okamžik povolili svůj stisk, jen aby mohli svou oběť pohodlněji uchopit a držet ve vzduchu. Jejich kolega zatím Harrymu násilím roztáhl nohy a v cárech z něj strhával oděv. V té chvíli věznitelé na okamžik polevili v pozornosti a Harry jejich pochybení v mžiku využil. Vysmekl se jim a použil tu jedinou zbraň, která mu ještě zbyla.

„Ne!“ vykřikl v hrůze. Vypustil svou magickou moc a sledoval modré blesky Mágova ohně, sršící z konečků jeho prstů a mířící přímo k muži, který se jej chystal znásilnit.

Bylo to stejné jako u stovek předchozích děsivých scénářů. Jakmile Harry použil svou moc, probudil se. Nikdo jej nedržel ve vzduchu, s nohama doširoka roztaženýma, žádný Smrtijed nebyl připraven ho zneužít. Ve skutečnosti stál na posteli, s kotníky zamotanými do známé zelené pokrývky. Mágův oheň, který vyslal, nepálil útočníka. Místo toho škvařil mahagonovou šatní skříň s vyřezávaným zmijozelským znakem na lesklém dřevěném povrchu. Čelní stěna šatníku s hlasitým praskotem explodovala a ze zdobného hada zbyla jen hromádka ohořelých, kouřících třísek.

Harry zděšeně zíral na tu zkázu. Třásl se po celém těle a rozechvělou rukou si shrnoval z očí potem promáčené vlasy. S lapáním po dechu si prohlížel trosky kolem postele. Severusovy postele! Severus... Harry si vzpomínal, jak před usnutím svíral pochrupujícího muže v náručí, ale teď ho nikde neviděl.

„S-Severusi?“ zachroptěl hlasem vyprahlým křikem.

Z ticha, které následovalo, mu po zádech přeběhl mráz. Po celém těle mu naskákala husí kůže, zatímco stál jako přikovaný a rozechvěle čelil té nejsurovější hrůze, jakou kdy zažil.

V místnosti nebylo nic, jen štiplavý dým, stoupající z pozůstatků skříně. Do uší mu narážel vlastní sípavý dech.

Téměř vzápětí se však prohnula postel a smítko na přikrývce, ne větší než moucha, začalo nabývat na velikosti i hmotnosti, až se nakonec proměnilo v Severuse Snapea. Kromě hůlky, kterou křečovitě svíral v pravé ruce, byl docela nahý. Jeho podlouhlý obličej získal křídově bílou barvu, oči měl široké a podivně lesklé. Harrymu chvíli trvalo, než si dokázal zařadit jejich výraz. Strach vídal u Severuse jen velmi zřídka.

„Díky bohu,“ zašeptal Harry a padl na kolena do zválených peřin. „Zmenšil ses.“

To byl Mágův oheň,“ hlesl Severus tónem, který byl pro něj absolutně netypický, ale jenž Harry důvěrně znal od druhých.

Zdálo se, že lektvarista nemůže odtrhnout zrak od ohořelé skříně. Při jeho osudné větě zhasla Harrymu poslední jiskřička naděje, kterou v sobě do této chvíle choval. Tak tedy, než ty zatracené sny všechno zničily, zažil šest neuvěřitelných týdnů. Rozhodně to byl rekord.

Jenomže Harrymu byly nějaké rekordy ukradené. Záleželo mu jen na Severusovi, a ten se ho teď děsil úplně stejně jako všichni předešlí milenci. Jak jen mohl Harry být tak hloupý a znovu zapomenout užít Bezesný spánek? Na co myslel – nebo spíše nemyslel? Tohle přeci nebyl vztah, který by chtěl jen tak pro nic a za nic riskovat. A teď o něj přišel, jako by se jednalo jen o další bezvýznamné setkání na jednu noc. A všechno kvůli těm podělaným snům!

Harry se zalykal pocitem nespravedlnosti a bojoval proti náporu bouřlivých emocí. Nemohl Severuse ztratit! Ne teď... Jenomže - měl někdy v těchto záležitostech na výběr? Roztřeseně se nadechl a přinutil se ještě chvíli držet pohromadě. Rozhodně se před Severusem nemínil složit a přinutit ho tak, aby se cítil ještě hůř než do této chvíle. Severus za nic nemohl. Vždyť kdo by se Harryho nebál po zjištění, co všechno dokáže?

Ano,“ zašeptal Harry. „Byl. Já... omlouvám se, Severusi. Je mi to opravdu líto.“

„Použil jsi Mágův oheň,“ zopakoval Severus prázdným, šokovaným hlasem.

Neměl jsem to v úmyslu, já jen... Omlouvám se. Něco se mi zdálo a... Opravdu mě to moc mrzí.“ Tohle se nedalo vysvětlit nebo ospravedlnit. „Neboj se, už mám trénink. Prostě půjdu.“ Harry nedokázal pronést ta hrozná slova a pohlédnout přitom Severusovi do očí, aniž by se rozbrečel, a tak je zamumlal do pokrývky a vyškrábal se na nohy. Třásl se přitom, jako by ho právě vytáhli ze zamrzlého jezera.

Trénink? O čem to tady, k čertu, mluvíš? A kam si myslíš, že jdeš? Je jedna hodina v noci!“ Severus téměř křičel.

Jeho rozčilený monolog zastavil Harryho v půlce kroku. Mladší muž byl stále roztřesený z noční můry a vzrůstající zoufalství nad ztrátou milence mu téměř znemožňovalo logicky myslet. „Vrátím se do svého bytu... Pokud tedy nechceš, abych opustil školu?“

Tohle ho prve vůbec nenapadlo. Možná vystrašil Severuse natolik, že spolu v budoucnu nebudou schopní pracovat. Při představě, že ztratí jeho i Bradavice, se mu málem zastavilo srdce a krev mu tuhla v žilách. Dokázal jen stát a skrz clonu bolesti zírat na svého společníka, který jeho pohled zmateně oplácel.

Severus si prohrábl rozcuchané černé vlasy a málem se přitom píchl do oka vlastní hůlkou. S netrpělivým zasyčením ji uložil na noční stolek, a pak se svezl dolů na postel. Harry sledoval, jak se lektvaristovy štíhlé, zažloutlé prsty probírají dlouhými pramínky, jichž se měl ještě před půlhodinou právo dotýkat, ale které pravděpodobně už nikdy nebude smět pohladit. Potom Severus dlouze vydechl, vstal a přistoupil k němu.

„Pottere... Harry... Mluvíš úplně z cesty.“

Slova zněla vlídně, zdála se prosta zloby či obvinění a Harry netušil, jak si je přebrat. Zaraženě sledoval elegantní, kostnatou ruku, která mu právě přistála na rameni.

„Zatraceně, chlape, přestaň na mě zírat, jako bych tě chtěl praštit,“ dožadoval se Severus, zatímco položil dlaň na Harryho biceps a pomalu kolem něj omotal prsty.

Harry stěží zadržel slova: 'A ne snad?' Místo toho nevěřícným pohledem propaloval milencovu ruku na své paži a snažil se pochopit, co se vlastně děje. Po žádném z incidentů, jako byl ten dnešní, se ho nikdy nikdo nedotkl. Každý se obvykle mohl přerazit, jen aby zabránil jakémukoliv fyzickému kontaktu.

Třeseš se,“ konstatoval Severus mnohem jemnějším tónem a volnou paží vtáhl Harryho do objetí.

Harry k němu vzhlédl, neschopný slova. Po chvíli schoval tvář v jemných chloupcích na Severusových prsou. Lektvarista začal pomalými, krouživými pohyby hladit jeho záda. Harry zhluboka nasál vůni milencova potu a zašeptal: „Ty mě... nepošleš pryč?“

Severusovo objetí bolestivě zesílilo, takže Harry sotva popadal dech.

„Samozřejmě, že ne.“

Harry už znal Severuse natolik dobře, aby v jeho hlase dokázal rozpoznat city. Nezáleželo na tom, jak pečlivě se je druhý muž pokoušel skrýt. Jen je nedokázal přesně zařadit a pojmenovat.

„Použil jsem Mágův oheň... a zničil tvou skříň. Kdokoliv jiný by mě vyhodil, kdyby se mu něco takového přihodilo.“ Dokonce i sám sobě zněl Harry jako malé dítě.

„Takže tohle se dříve stalo?“

Mladší muž, s nosem stále zabořeným v Severusově hrudi, přikývl.

„Ten sen nebo Mágův oheň?“ chtěl vědět Severus.

„Obojí. Promiň. Opravdu jsem ti měl o těch nočních můrách říct,“ vyčítal si Harry.

Severus si povzdechl: „Říkal jsi mi o nich. Před pár týdny, když jsme spolu hovořili v té prázdné učebně. Nevzpomínáš si? Zmínil ses, že míváš noční můry, díky nimž se občas chováš nebezpečně.“

„To – jsem říkal?“

„Ano, říkal,“ potvrdil Severus tiše.

„Nepamatuju si to,“ přiznal se Harry a začínal se znovu třást.

„To není důležité. Vraťme se do postele. Je zima,“ navrhl Severus, zatímco posouval jejich objímající se těla zpět k lůžku s nebesy.

Ale... Já jsem ti zničil šatník,“ připomněl znovu Harry, jako by si snad Severus neuvědomoval přítomnost zčernalých třísek, které kdysi bývaly krásným kusem nábytku.

Ten se dá nahradit. Teď tě hlavně musíme zahřát. Zdá se mi, že se dostáváš do šoku,“ usoudil Severus a důrazněji ho zatlačil směrem k posteli.

Harry přestal protestovat a nechal se usadit na matraci. Za okamžik jej zavalilo teplo těžké přikrývky, do níž ho Severus zamotal. Harry ze svého milence nemohl spustit zrak. Stále nedokázal uvěřit, že ho tady Severus chce. Sledoval, jak se lektvarista zastavil vedle pelesti a z nočního stolku sebral hůlku, aby zapálil svíčku. Dalším mávnutím rozžal nástěnné svícny.

Pohlédl Harrymu do očí a nejistě vysvětlil: „Myslel jsem si, že by se ti ve slabě osvětlené místnosti mohlo spát lépe.“

Děkuji,“ zašeptal Harry. Díky starosti, jakou mu jindy tolik nerudný muž projevoval, se mu stahovalo hrdlo.

Severus přikývl, zasunul hůlku zpět pod polštář a uložil se vedle Harryho. Bez jediného zaváhání si jej přitáhl do náruče.

Harry přitiskl tvář k milované zarostlé hrudi a s povzdechem přivítal Severusovy paže, které se kolem něj pevně omotaly. Poprvé v životě po jedné ze svých nočních můr úplně všechno neztratil. Pocítil obrovskou úlevu. V té chvíli si byl prakticky jistý, že se co nevidět rozvzlyká. Nakonec se dokázal ovládnout jen díky obavám, jak by na takový projev zareagoval Severus.

„Nemůžu uvěřit, že mi dovolíš zůstat,“ hlesl Harry trapně nejistým hlasem a políbil kostnatou hruď pod svou tváří.

Severus okamžik mlčel, než stejně roztřeseně odpověděl: „To je legrační. Já zase nedokážu uvěřit, že tě někdo nechal jít.“

„Děkuji,“ zachrčel Harry a přemáhal pálení v očích.

To už jsi říkal. Spi, Pottere,“ pronesl Severus. „Ráno všechno vyřešíme.“

Harry se napjal. Znamená to, že byl Armagedon pouze odložen?

„Bude to v pořádku,“ ujistil ho Severus zdrsnělým tónem a znovu mu začal třít záda.

Harry si rozechvěle povzdechl, zavřel oči a ponořil se do milencovy uklidňující vůně a do jeho tepla. Po pár minutách ucítil lehký polibek, jenž mu Severus vtiskl na temeno hlavy. Rty už nechal zabořené v neposlušných vlasech, jeho hruď pod se Harryho tváří zvedala a zase klesala, dech se prohluboval. Severus usínal. Žádná slova by Harryho nedokázala lépe přesvědčit, že jej jeho milenec nepovažuje za nějaké nebezpečné monstrum.

Severus řekl, že bude všechno v pořádku, že to ráno vyřeší. Harry netušil, co se tady dá řešit, ale pokud to neznamená, že ho Severus opouští, možná bude nakonec opravdu všechno dobré. Bylo docela zvláštní slyšet Severuse Snapea nabízet takový druh ujištění. Snad by mu mohl i uvěřit.

Za normálních okolností už by Harry byl opuštěný a zničeně by se vlekl domů. Místo toho se teď nechal kolébat pravidelným dechem svého milence a pomalu podlehl únavě a emocionálnímu vyčerpání.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

26.03.2011 09:23:00
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one