Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 33.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Kapitola 33. Na vědomost se dává, že ještě jedna až dvě soboty, a budeme mít za sebou první – tu pohodovou část příběhu. Ve druhé začne Burke vystrkovat růžky a našim hrdinům nastanou temné časy.

Zároveň už v předstihu oznamuji, že mi dorazila sova s omluvenkou od Sevy. Koncem měsíce má první volno za posledních... móóóc let, takže nás čeká zřejmě týdenní až čtrnáctidenní výpadek v aktualizacích. Datum ještě upřesníme, až to bude aktuální.

Nakonec připojuji veliké poděkování všem, kteří nám pod minulou kapitolou zanechali komentář. Už se opakuji, ale: JSTE SKVĚLÍ! Doma mi teď zuří hotový uragán, takže vám nezvládám jmenovitě odpovídat, ale pevně věřím, že je to dočasné a brzy se zase ozvu i v komentech.

A teď už si užijte čtení!

Vaše Slimča.

 

Věnováno: 1beruska, A_ja, aMaja, Anfulka, anneanne, anonymka9, Bábovka, bacil, Cezminka, cim, Elza, fallagela, gleti, grid, Hajmi, Janica, Kitti, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nelie, nika, Pavlí, POPO, Salazaret, Saskya, sevy192132, silvinka, Suzanne, Tessie, ZJTrane

   

 *** Until Proven ***
   

Harry znovu uplatnil svůj přirozený talent a všechno Severusovi usnadnil. Navíc mu nahrál na další otázku. „K té noci – jsou tvé noční můry vždy... takové?“

Mladší muž přikývl a jeho tvář potemněla. „Obvykle ano.“

Můžeš mi popsat, co se v nich děje, nebo si je nepamatuješ?“

Harry si odfrknul: „Pamatuju si úplně každý z těch zatracených snů. Jsou to vlastně všechno variace na jediné téma. Pokaždé jsem zajat a mučen Smrtijedy. Přijdou do cely, kde mě vězní, použijí na mě Crucio nebo mě týrají jiným způsobem a... a znásilní mě.“

Tak jako Voldemort znásilnil v průběhu poslední bitvy Harryho mysl, pomyslel si Severus. Něco takového bylo tomu sadistickému bastardovi podobné – implantovat nepříteli do hlavy kletbu, která svou oběť potrápí ještě dlouho poté, co bude Voldemort pryč. Bez ohledu na to, že si to ten neřád už ani nebude moct užít.

Severus si nebyl docela jistý, jestli by měl vyslovit svou další otázku. Zdála se příliš osobní, ale Harryho doznání všechno měnilo, přestože to Severus nedokázal otevřeně připustit. Harry říkal, že milenci mají práva. Bylo jen logické, že to platí oboustranně. Takže se co nejjemnějším a nejlehčím tónem zeptal: „To je důvod, proč nemáš rád, když si tě někdo bere? Tvé sny?“

Harryho nechuť k pasivní roli nebyla jen obyčejnou nelibostí. Při těch pár příležitostech, kdy se do něj Severus pokoušel proniknout prsty, Harryho tělo doslova zamrzlo. Mladší muž se ho sice nikdy nesnažil odstrčit, ani ho nežádal, aby přestal, ale Severus předpokládal, že v takových případech bylo Harryho jednání ovlivněno jen jakýmsi nebelvírským smyslem pro spravedlnost. Každopádně – podobné praktiky mu zjevně nepřinášely žádné potěšení a Severus jej rozhodně neměl v plánu do ničeho nutit.

Harry pomalu přikývl a zahořely mu tváře. „Jo. Mé vztahy na tom troskotaly stejně často jako na nočních můrách.“

Severus vnímal, že se jeho milenec cítí nepříjemně, a tak ho jemně ujistil: „To naštěstí nikdy nebude náš případ. Já jsem... s naším současným uspořádáním více než spokojen.“

Přesto to vůči tobě není fér. Měl bys mít možnost...“ Harry zaváhal a odvrátil se.

Co kdybys hodnocení, co vůči mně je a co není fér, nechal na mně?“ navrhl Severus. „Jak už sis jistě mnohokrát během posledních pár měsíců stačil všimnout, nevypadám zrovna jako ubohý trpící muž.“

Přesně jak Severus doufal, Harryho plné rty se zvlnily lehkým úsměvem a mladší muž se k němu opět otočil.

A teď o těch nočních můrách...“

Harry si povzdechl. „Hermiona říká, že trpím posttraumatickým stresovým syndromem. Něco podobného trápí po skončení války i mnoho mudlovských vojáků. Odborné konzultace a vhodné léky by mohly-“

Nic s tím nezmůžou,“ přerušil ho Severus. „Netrpíš žádným mudlovským duševním onemocněním. Tvé problémy způsobuje mocné temné prokletí.“

Co?“ vyjekl Harry a díval se na něj jako na šílence.

Když tě dnes v noci přepadl ten sen, hluboce jsem spal. Držel jsem tě. Měl jsem spuštěné ochranné štíty a … no, cítil jsem v místnosti Voldemortovu přítomnost,“ přiznal se Severus.

Vold... Ale ten je mrtvý! Tak mrtvý, jako by ho políbil Mozkomor,“ protestoval Harry a v očích mu plála nejistota. Mohl by se mýlit?

To je pravda,“ kývl Severus na souhlas.

Tak jak potom...?“

Konečná bitva probíhala v našich myslích. Domnívám se, že Voldemort...“ Severus si nebyl zcela jistý, jak se zmínit o znásilnění, jakým ten den prošly Harryho vzpomínky. Přesto tiše pokračoval: „… hledal ve tvých myšlenkách nějakou slabost, kterou by proti nám mohl využít. Myslím, že ti hluboko do podvědomí implantoval kletbu, která způsobuje ty sny. Domnívám se, že ji ukryl tak dobře, že je zjistitelná pouze ve chvíli, kdy skutečně prožíváš noční můru. Kdyby to tak nebylo, věděl bys o ní už dávno.“

Takže já... nejsem blázen?“ zašeptal Harry.

Severus natáhl ruku a položil ji Harrymu na rameno. „Ne, nejsi. Ačkoliv, po téměř devíti letech takového trápení bys na to měl plné právo.“

Harry hlasitě polkl: „Nikdy jsem o podobném prokletí neslyšel.“

Voldemort byl, stejně jako ty, zběhlý v přímé magii. Mohl stvořit kouzlo nebo kletbu pouhou myšlenkou,“ oznámil mu Severus.

Takže odtud pramení mé schopnosti? A od koho myslíš, že jsem získal umění použít Mágův oheň? Od Albuse nebo Voldemorta?“

Copak ty si myslíš, že máš schopnost využívat hadí jazyk a přímou magii od Voldemorta?“ zeptal se Severus a začínal přehodnocovat své tvrzení o Harryho duševním zdraví.

Když se mě Voldemort jako malé mimino pokoušel zabít a… díky oběti mé matky selhal, přešly na mě některé jeho schopnosti,“ vysvětloval Harry. Tvářil se přitom tak vážně a ustaraně, že Severus okamžitě zavrhl možnost, že by snad jeho milenec to absurdní tvrzení myslel jako vtip.

Magická moc není něco jako ztracený brk, Harry. Nikdo ji nemůže prostě sebrat a používat, nebo si ji natrvalo uchovat. Jsi učitel obrany. Měl bys to vědět lépe než kdokoliv jiný. Jak jsi vůbec přišel na takovou hloupost?“ prskal Severus.

Říkal mi to profesor Brumbál,“ bránil se Harry trucovitě jako nějaké dítě.

Tenhle nesmysl ti řekl Brumbál? Kdy? Proč?“ nechápal Severus.

Ve druhém ročníku, když... jsem měl po otevření Tajemné komnaty otázky. Tehdy mi profesor Brumbál objasnil, jak je to s hadím jazykem. Ten zbytek mi vysvětlil v prvním ročníku po... událostech s profesorem Quirrellem. Co myslíš tím 'nesmyslem'?“

V té chvíli Severus pochopil mnoho věcí. Muž po jeho boku porazil toho nejnebezpečnějšího a nejmocnějšího čaroděje své doby, zatímco byl sám ještě v plenkách. Od té strašlivé noci v Godrikově Dole byl Albus odhodlán Harryho Pottera chránit, a to i před ním samotným. Coby osiřelé dítě ho zanechal těm hrozným mudlům, jen aby se chlapec nedozvěděl, co je zač. I později pak dělal všechno proto, aby Harryho přesvědčil, že je jen obyčejným kouzelnickým dítětem, které se v ničem neliší od ostatních bradavických studentů. Ovšem žádné jiné dítě v historii kouzelnického světa ještě v batolecím věku neporazilo Temného pána.

Severus vždy zpochybňoval moudrost Albusových lží a podvodů. Přemítal však, co by na jeho místě udělal on sám, kdyby za ním mladý Harry přišel pro odpovědi. Co by řekl jedenáctiletému klukovi, jenž porazil Temného pána a experta na černou magii v jedné osobě? Nebo dvanáctiletému, který mluví hadím jazykem, právě zabil vraždící obludu a zároveň s ní i nebezpečné vtělení Temného pána? A třináctiletému, schopnému vyvolat Patrona dostatečně silného na to, aby odehnal desítky Mozkomorů? Anebo chlapci, který ve čtrnácti přežil souboj s Voldemortem v plné síle? Tak seznam Potterových činů pokračoval dál a dál.

Řekl by mu, jak šíleně je mocný? Že se jednou, jak všichni doufají, stane dokonalou zbraní, která konečně porazí všechno zlo? Nebo bylo skutečně rozumnější podat mu nějaké věrohodné vysvětlení, jež ho udrží v nevědomosti o vlastních schopnostech a o nebezpečí, jaké představují pro všechny okolo? Albus zjevně zvolil tu druhou možnost. Popravdě, podle Severusova mínění mohl dokonce sám všem těm pohádkám věřit. Vždyť ve skutečnosti opravdu neexistovalo logické vysvětlení, jak se mohlo dvěma zcela průměrným kouzelníkům, jako byli Lily Evansová a James Potter, narodit tak mocné dítě.

Severusi, jak to myslíš?“ zopakoval Harry svou otázku, a přerušil tak tok Severusových myšlenek.

Co na to měl říci? Přál si mít Albusovu moudrost, když došlo na lidské city. Nechtěl Harryho ranit, ale zároveň nedokázal dál přiživovat takové skazky. Ne před dospělým mužem, který se musel vyrovnat se svými schopnostmi.

Severus obezřetně volil slova: „Víš, že je magická moc… nepřenositelná. Proč bychom se jinak roky trápili s vyučováním dětí, kdyby tomu tak nebylo a stačilo by jednoduše podělit se o své umění? Několik kouzelníků může propojit své vědomí a sdílet svou sílu, aby dosáhli společného cíle. To jsme provedli v závěrečné bitvě, ale... není možné druhého čaroděje obdarovat svou mocí nebo dovednostmi. Pod správným vedením můžeš na své schopnosti dosáhnout, naučit se levitační kouzlo, nitrozpyt, nebo použít Neodpustitelnou, ale nikdo ti to umění nemůže předat, pokud je tvá magie příliš slabá na to, abys vše dokázal vlastními silami.“

Ale... když jsem byl dítě-“ začal Harry a zmlknul.

Porazil jsi Temného pána - muže tak mocného, že se mu nikdo neodvážil postavit. Nikdo se nikdy nedozví, co se té noci skutečně stalo,“ dokončil jemně Severus.

Má matka-“

Obětovala život, aby ti zajistila tu nejsilnější ochranu, jakou dokázala. Ale ona nebyla z nejmocnějších čarodějek. Nejlepší, v co mohla doufat, bylo, že Voldemorta zpomalí, a ne to... že se mu vrátí jeho vlastní kouzlo, nebo se třeba stane cokoliv jiného, čím tvé vítězství svého času vysvětloval Albus. Pokrevní magie tě chránila celý život, ale... není příčinou tvé síly. Ta je od narození jen a jen tvoje.“

Ale já umím mluvit hadím jazykem. Otevřel jsem Tajemnou komnatu, stejně jako padesát let přede mnou Tom Raddle. To mohl udělat jen Zmijozelův dědic,“ protestoval Harry.

Kam tím míříš?“ začínal Severus pomalu ztrácet trpělivost.

Harry odvětil stejně ostře: „Musel jsem se to jako mimino naučit od Voldemorta. Jak jinak bych to dokázal?“

Severus si povzdechl: „Existoval jeden mudlovský detektiv, který říkal, že když vyloučíš nemožné, pak to, co zůstane, musí být pravda, ať už se zdá jakkoliv nepravděpodobná.“

Harry přikývl: „To je slavný výrok Sherlocka Holmese. Je to smyšlená postava.“

Na tom příliš nezáleží. Právě jsme si řekli, že přenos schopností není možný. Jaké další možnosti zbývají?“

Potter nějaký čas mlčel. „Ty mi tvrdíš, že jsem skutečně... dědic Salazara Zmijozela?“

Nezdá se to logičtější než jen těžko uvěřitelné předání... magické síly a genetických znaků? Být dědicem Salazara Zmijozela z tebe nedělá ďábla, Harry. Stejně jako z tebe spřízněnost s Jamesem Potterem nečiní tyrana."

Severus očekával, že se Harry vrhne na obranu svého otce, ale nic takového se nestalo. Zdálo se, že Potter potřebuje trochu času, aby tu myšlenku strávil, a pak se tiše zeptal: „Ale já jsem k zabití Baziliška použil meč Godrica Nebelvíra. To může dokázat jen pravý Nebelvír.“

Severus si uvědomil, že právě zpochybňuje Harryho jistoty, jeho pohled na to, kde má na zemi své místo, a tak jemně odpověděl: „Ty přece jsi skutečný Nebelvír. Podle všeho nakonec můžeš být i Godricovým dědicem. Ten člověk žil před tisíci lety. Dnes už dokážeš stěží přesně říci, kdo je čím potomkem. Čistokrevní kouzelníci sice mohou vystopovat svůj původ, ale...“

Ne všichni pocházejí z manželského lože,“ dokončil Harry větu s drobným úsměvem na rtech.

Přesně. Tvá matka byla mudlorozená. Nikdo netuší, koho měla mezi svými předky,“ řekl Severus.

Takže ty tvrdíš, že všechna ta moc a schopnosti jsou mé vlastní? Že jsem je nezískal díky událostem z mého dětství, ani díky tomu, že se Albus v závěrečném boji obětoval, abychom zvítězili?“

Kdyby ta druhá možnost byla pravdivá, mé schopnosti by se také rozšířily. Ujišťuji tě, že to není můj případ,“ prohlásil Severus.

A Mágův oheň? Jak to, že ho najednou dokážu použít?“

Kouzelníci sice fyzicky dospívají kolem dvacátého roku svého života, ale jejich moc nabývá na síle často i dvakrát tak dlouho, než dosáhne maxima. Ty nemáš ještě ani třicet. Čeká tě dalších deset let magického růstu.“

Severus zaslechl Harryho hlasité polknutí. „Ty myslíš, že budu ještě sílit?“

Severus přikývl.

Tebe to... neděsí? Nebojíš se, co se... ze mě stane? Co mohu udělat? Sám musíš vědět, že kdyby tohle tušili na Ministerstvu, pořádali by na mě hon, zrovna jako na Burkeho.“

To je důvod, proč navrhuji, aby ses svými schopnostmi nechlubil. Až doposud jsi byl při jejich využívání velmi diskrétní,“ ujistil ho Severus.

Ale nemáš strach z toho, co dokážu způsobit?“ tlačil Harry na pilu.

Severus se upřeně zahleděl do milencových nervózních očí a ujistil jej: „Ne, ani v nejmenším.“

Proč ne? Vždyť-“

Tento rozhovor už jsme dnes ráno vedli, Pottere. Nemám obavy, protože neexistuje nic, co bys mohl v budoucnu učinit, a přitom to v menší míře nedokázal zvládnout už dnes. Kdybys měl zájem vládnout světu, právě teď bys ho řídil, třeba jako ministr magie. Lidé tě tolik milují, že by sis ten post nemusel ani vynutit. Ti idioti by tě zvolili. Stačilo by, aby sis o to řekl. A to ostatní... čeho se mám ještě bát, když se mocný čaroděj po mém boku odmítá stát pánem vesmíru?“ zeptal se Severus.

Ty to nebereš vážně,“ stěžoval si Harry.

Myslíš? Ty se mi snažíš naznačit, že proti tobě nedokážu ani hnout prstem, když se na mě rozhodneš uvalit Imperio a budeš si se mnou dělat, co se ti zlíbí. Ale to já přece vím, Harry! Je mi jasné, čeho jsi schopen. Nezapomeň, že noc co noc cítím skrze své tělo proudit tvou moc,“ připomněl Severus.

Tak proč nemáš strach?“

Harrymu zjevně nestačilo slyšet to jednou. „Ze stejného důvodu, proč se nebojím, že se na mě během oběda zběsile vrhne Hagrid a zabije mě, ačkoliv by to hravě zvládl s jednou rukou za zády. Vím to, protože tě znám a tohle zkrátka nemáš v povaze. Vím to, protože... ti věřím. Odpověz, Pottere, kdybys mohl, bez ohledu na následky, udělat úplně cokoliv, co by sis vybral?“

Harry sklopil pohled. „Myslíš pro sebe? Pomineme-li světový mír, nebo něco na ten způsob?“

V tom momentě Severusovi došlo, jak málo si Harry uvědomuje své schopnosti. „U tebe v tom není rozdíl. Kdybys chtěl, dokázal bys v kouzelnickém i mudlovském světě prosadit svou vůli a přinutit je, aby zastavili veškeré boje.“

Harry zbledl: „Oba víme, jak by to dopadlo. Nic podobného není možné.“

Tak co bys dělal?“ pobídl ho teď už opravdu zvědavý Severus. „Co by sis přál více než cokoliv jiného?“

Harry na okamžik upřeně sledoval svá kolena, než tiše pronesl: „To bys mi nevěřil.“

Zkus to,“ řekl Severus. Teď už ho to opravdu velice zajímalo.

Harry se mu pevně zahleděl do očí. „Věc, po které jsem nejvíce toužil, už jsem dostal. Daroval jsi mi ji minulou noc a dnes ráno ty, když... když jsi ode mě neutekl. Pokud mám pojmenovat své vroucí přání, jsi to ty. Chci tebe.“

Na takovou odpověď Severus nebyl připraven. Hluboce ho zasáhla. Jeho smysl pro přežití jej nabádal, aby tu směšnou představu zamítl, ale Harryho pohled nepřipouštěl žádné námitky. Nakonec se starší kouzelník přece jen vzpamatoval natolik, aby prohlásil: „Ve skutečnosti jsi měl na mysli, že toužíš po přijetí. Všechny ty věci, co ke mně cítíš, pramení z toho, že jsem zůstal, zatímco ostatní vzali do zaječích, ale... to nestačí abys mohl tvrdit... To, co mezi námi je, můžeš časem najít s někým mladším a atraktivnějším, někým, kdo se ti více podobá. Pleteš si vděčnost s-“

Drž hubu!“ vykřikl Harry. „Chceš vědět, co bych si přál více než cokoliv jiného? Abys to přestal dělat. Přestaň se podceňovat! Líbí se mi, jak vypadáš. Podle mě jsi sexy. Jsem na tom dokonce tak, že mám rád, jak ti voní vlasy, když si je celý týden zapomeneš umýt. To není vděčnost, ty pitomče! Je to láska a... A zraňuje mě, když neustále opakuješ takové věci.“

Severus sklopil zrak ke svému nahému klínu. „Mrzí mě...“

Zmlknul. Nejvíce ze všeho litoval vědomí, že má pravdu. Harry časem zjistí, že mu jeho starší milenec nenabízí nic neobvyklého. Nic, co by nemohl získat jinde, od někoho příjemnějšího a hezčího. Jenomže mu bylo jasné, že když to vysloví nahlas, pouze Harryho rozhněvá.

Severus se napjal, když se k němu Harry na posteli posunul blíže a vzal jej za ramena. „Hele, je mí líto, že jsem křičel. Vím, jak je to pro tebe těžké. V životě jsi nedostal příliš mnoho lásky, stejně jako já. Ale máš na ni právo, Severusi. My oba. Nemůžeš... se pokusit trochu věřit tomu, co říkám? Co cítím?“

Co měl na tohle odpovědět? Měl by říci pravdu? Že kdyby v této chvíli Harryho ztratil, seschl a zemřel by v něm i ten poslední kousek života, který mu ještě zbývá? Že kdyby byl dostatečně pošetilý a připustil si, že jej Harry miluje... Kdyby uvěřil, že je to pravda, jednoduše by nepřežil den, kdy od sebe Harryho nakonec přece jen odežene? Musí si ho udržet od těla! Tady už jde o přežití.

Jenomže... to Harrymu také. V té chvíli se tvářil tak smutně, tak bolestně! Jako kdyby věděl, že vede předem prohraný boj a že nikdy nezíská to, po čem touží celou svou duší.

Něco takového bylo zcela nepřijatelné. Harry si zaslouží mít cokoliv, co si přeje, ať už se jedná o světový mír nebo o právo milovat toho nejtvrdohlavějšího čaroděje všech dob. Harry po něm žádal jen přijetí své lásky. Dokonce ani žádnou nežádal nazpátek.

Takže, namísto aby Potterovu žádost odmítl, Severus nasucho polkl a zaskřehotal: „Mohu se o to pokusit. To... nejsi ty, o kom pochybuji.“

Něco takového byl zřejmě větší ústupek, než Harry očekával. Po Severusově tváři sklouzl jeho šokovaný výdech. Po chvíli Harry promluvil: „Já to vím. Opravdu. V životě ses dočkal tolika zranění, že je pro tebe prakticky nemožné uvěřit, že se to nestane znovu. Když jsem byl malý, má teta a strýc se ke mně chovali… hrozně krutě. Díky nim jsem se cítil úplně bezcenný a nehodný lásky. Potom jsem přišel do školy a potkal Weasleyovy. Pokaždé, když mě během těch prvních let paní Weasleyová objala, nebo mi řekla něco milého, měl jsem dojem, že kdyby skutečně věděla, co jsem zač, nemohla by se ke mně chovat tak vlídně. Vnímal jsem… jen jako otázku času, než ztratím její přízeň, přijdu o Rona i Hermionu... Takže… Chápu tvé pocity. Ale já se tenkrát mýlil a ty se teď mýlíš taky. Oba si zasloužíme trochu štěstí, Severusi.“

Harry ho začal jemně přitahovat k sobě a Severus se nechal vtáhnout do objetí. Pevně sevřel víčka a zabořil tvář do ohbí Harryho krku, aby se neznemožnil. Mladší muž jej dlouho jen tak držel, hladil po zádech a lehce se s ním pohupoval dopředu a dozadu.

Tolik jsem se bál, že tě mé noční můry odeženou,“ zašeptal nakonec.

Ty noční můry,“ narovnal se Severus, aby Harrymu pohlédl do očí. „Nemůžeš se po zbytek života každou noc dopovat Bezesným spánkem. Stejně jako tě nemůžeme nechat vyhazovat do povětří nábytek, nebo ještě něco horšího. Musíme na ně najít lék.“

Harryho výraz povadl. „Říkal jsi, že je to Voldemortova kletba. Na spontánní magii neexistuje protikouzlo; to je také jeden z důvodů, proč je tak přísně zakázána.“

Ano. To si uvědomuji. Zasadil to kouzlo hluboko do tvého podvědomí. Existuje jen malá šance, že by ho někdo, byť s tvými schopnostmi, dokázal jednoduše odstranit. Ne, aniž by z tebe učinil bezduchou trosku.“

Tak co potom můžu dělat?“ Z Harryho hlasu sálalo zoufalství. „Já... nechci tímhle způsobem dál riskovat tvůj život.“

Severus přemítal o nápadu, který se mu před chvílí zrodil v hlavě, a pak váhavě navrhl: „Je sice pravda, že ty noční můry nikdo nedokáže odstranit, ale věřím, že je možné tvé prokletí... pozměnit.“

Jak?“

Voldemort naprogramoval tvou mysl, aby ty nepříjemné scénáře přehrávala pořád znova a znova... Domnívám se, že kdyby do nich vstoupil někdo zběhlý v Nitrozpytu, upravil jejich průběh, zatímco sníš, a z okamžiků plných mučení vytvořil chvíle potěšení... Myslím, že by si tvé podvědomí mohlo tyto změny zapamatovat, jako se uloží opravená data na mudlovském počítači, když přepíšeš soubor.“

Harry se, dle svého často tak rozčilujícího zvyku, opět zaměřil na nepodstatné a zeptal se: „Jak víš o počítačích?“

Profesorka Weasleyová mi ukázala svůj, zatímco jsi se s jejím manželem hádal kvůli famfrpálovým týmům,“ řekl Severus a přemítal, proč jej nepřekvapuje, že Harry ani nezaznamenal okamžik, kdy on a Hermiona opustili místnost.

Líbil se ti?“ zajímalo Harryho.

Ano, je to fascinující zařízení, ale to je v této chvíli zcela irelevantní. Hovořili jsme o možnosti, že někdo použije Nitrozpyt, aby pozměnil tvé noční můry,“ připomněl Severus s posledními zbytky trpělivosti, která mu ještě zbývala.

Ten někdo, o kom mluvíš, bys byl ty, že?“ zeptal se Harry.

Pokud mi to umožníš. Vyžadovalo by to můj permanentní přístup k tvé mysli, zatímco bys spal. Nemohu zaručit, že to bude fungovat, ale mohu se o to pokusit. Až usneš, mohl bych na tebe nasadit monitorovací kouzlo, které mě probudí, až ti kvůli noční můře začne rychleji tlouct srdce. Potom mohu vstoupit do tvé mysli a změnit průběh noční můry na nějaký příjemnější scénář. Co si o tom myslíš?“ chtěl vědět viditelně nervózní Severus. Byl si až příliš dobře vědom skutečnosti, že žádá nejmocnějšího kouzelníka světa, aby mu umožnil přístup do svého nehlídaného a zcela bezvědomého mozku. Nějaký bezohledný odborník, zdatný ve svém oboru, mohl teoreticky Harryho naprogramovat tak, aby ho poslechl ve všem, co si zamane.

Myslím, že je to geniální nápad, zrovna jako ty,“ prohlásil Harry a vlepil mu rychlou pusu. „Je to jediná šance, kterou jsem za posledních skoro deset let dostal. Samozřejmě, že to zkusíme. Jestli... ti to nevadí. Žádám toho od tebe dost.“

Je to tvé soukromí, co bude napadeno,“ podotkl Severus upjatě, ohromen okamžitým přijetím.

Co se děje?“ otázal se Harry, který bezpochyby poukazoval na emoce, zračící se v Severusových očích.

Ty... mi důvěřuješ natolik, že mi to dovolíš udělat?“

Harryho pohledný obličej zalil lehký ruměnec. „Jak už jsi před chvílí říkal ty mně - znám tě. Vím, co máš a co nemáš v povaze. Nemohl bych tě milovat, kdybych ti nebyl ochoten svěřit celý svůj život.“

Harry nebojoval fér. Tohle byla jednoznačná podpásovka. Severus měl díky tomu prohlášení pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama.

Bude to v pořádku, Severusi. Uvidíš. Poprvé za celou dobu mám naději. Ty mě dáš do pořádku a pak spolu budeme žít šťastně až do smrti.“ Poslední slova byla vyřčena jako vtip, ale Severus věděl, že je jeho mladý, romantický milenec myslí vážně.

Jediné, co mohl dělat, bylo sedět a zírat. Představa, že by někdo chtěl trávit zbytek života po jeho boku, v dobrém i ve zlém, byla ohromující. Na Severuse už toho bylo téměř příliš.

Harry uvěznil jeho ústa ve spalujícím polibku, při němž Severus skončil rozplácnutý na posteli pod Harryho uklidňující vahou. Ten přitom dělal první, poslední, aby jej přesvědčil o svém 'šťastně až do smrti'. A nějak se stalo, že když se ho Harry takto dotýkal, ta představa už se zdaleka nezdála tak nesmyslná.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

16.04.2011 19:39:53
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one