Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 34.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: sexuální scéna (18+)

 

Ahojky všem! Dnes jsem váhala, jak dlouhou kapitolu vložit. Nakonec jsem se rozhodla pro kratší verzi, díky které dostanete svůj příděl i příští sobotu, kdy už bude Sevy „mimo provoz“. Všem přeji příjemné čtení a své díky za komentáře posílám: A_ja, aMaja, Anfulka, anneanne, Azazela, Bábovka, bacil, Bara1982, BeaX, Blesk, Cezminka, cim, Elza, fin, gleti, grid, Hajmi, Janica, Kami, Kitti, mamba, marci, Michangela, Misule, Mononoke, nika, Pavlí, POPO, Salazaret, Suzanne, ZJTrane

Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Severus se probudil s neodbytným pocitem, že je něco špatně. Ve snaze zjistit, co ho vytrhlo ze spánku, se zmateně rozhlížel po spoře osvětlené ložnici. Možná mu klepe na dveře jeden z jeho studentů, který se dostal do úzkých? Ne, to se nezdálo pravděpodobné. Ti většinou buší vytrvale, a tady je příliš velký klid. Ve skutečnosti rušil ticho Severusových komnat jen zvuk Harryho dechu.

Harry... Poznání Severuse udeřilo silou blesku. Muselo ho probrat monitorovací kouzlo! Teď, když se pořádně podíval, si všiml, že Harry dýchá nepravidelně a vydává tiché, prosebné zvuky.

Od rozhovoru o Potterových nočních můrách uběhl už téměř týden. Severus tehdy dostal od Harryho otevřenou pozvánku do jeho mysli, zároveň s povolením, že může dělat cokoliv uzná za vhodné. Měl se přitom pokusit pozměnit kletbu, kterou Voldemort na rozloučenou zasadil hluboko do Potterova podvědomí. Ovšem nyní, když došlo na věc, se Severus náhle zdráhal vetřít do milencova soukromí.

Nitrobrana a nitrozpyt... Neuvěřitelně užitečné schopnosti, zároveň však dvousečná zbraň. Mohly ublížit jak člověku, který je praktikoval, tak tomu, jehož mysl se stala jejich terčem. Při přímém setkání dvou intelektů nebylo možné schovat pravdu.

Severusův život byl v posledních šesti týdnech jako sen. Nedalo se vyloučit, že ať už v Harryho hlavě najde cokoliv, přijde díky tomu o veškeré své iluze. Ovšem měl vůbec na výběr? Copak mohl Harryho nechat trpět jen proto, že se bál zjistit, co k němu mladší muž skutečně cítí?

Harryho obličej se stahoval napětím. Bylo nad slunce jasnější, že trpí. Severus mu dal své slovo, že pomůže, a ve světle toho, co Harry právě prožíval, byla Severusova emocionální rozkolísanost sotva podstatná. Proto se co nejvíce uklidnil, přetočil se čelem k Potterovi a zvedl dlaně, aby je svému milenci položil na potem zmáčené spánky. Ten dotek nebyl nutný, ale pomáhal mu soustředit se. Pomalu vztahoval úponky své vlastní mysli a postupně pronikal do Harryho podvědomí. Snažil se být opatrný, aby jej svým vpádem nevyděsil a nevzbudil.

Ve chvíli, kdy se ocitl ve víru Harryho myšlenek, Severusovi došlo, jak liché byly jeho obavy z nějakého nepříjemného zjištění. Potter rozhodně neměl čas rozebírat své city vůči lektvaristovi ani komukoliv jinému. Ve skutečnosti byl natolik zaneprázdněn bojem o vlastní přežití, že nedokázal řešit nic jiného.

Hned v prvním okamžiku zaregistroval Severus bolest. Agónie způsobená Cruciatem jím projela jako nůž a on zalapal po dechu. Zdála se stejně skutečná jako v dobách, kdy doopravdy trpíval pod Voldemortovou Neodpustitelnou. Zhluboka se nadechl a pokusil se oprostit od všepohlcujícího utrpení. Harry podle všeho ležel nahý na kamenné podlaze špinavé cely a zmítal sebou pod náporem kletby nějakého maskovaného Smrtijeda, který se nad ním tyčil.

Teď už se Severus nedivil, že se Harry budívá tak zmatený a připravený zabíjet. Sny bývají většinou jen mlhavé a pouze některé jejich části mají přesné obrysy. Realita této noční můry jej děsila. Ve vzduchu cítil pach lidských výkalů, v ústech kovovou pachuť krve, jak si Harry prokousl spodní ret, a do zad ho tlačily studené kameny. Kdyby neznal pravdu, klidně by odpřisáhl, že se mu to všechno skutečně děje. Že se při kontaktu s Harryho myslí nějakým způsobem propadl do jiné dimenze.

Trvalo snad celou věčnost, než se Smrtijed mučením unavil a odešel. Harry ležel na zemi, bojoval o dech a snažil se získat zpět kontrolu nad svým bolestí ochromeným tělem. Po dlouhém působení Cruciatu se cítil celý dobitý a v zádech mu tepalo, jako by jej někdo pořádně přetáhl bičem.

Severus se co nejvíce distancoval od surového mučení, které musel Harry snášet, a zaměřil se na milencovu mysl v pozadí celé scény. Všude kolem vnímal Voldemortovu temnotu, což bezpochyby také přispívalo k Harryho mimovolné hrůze.

Kletbu nebylo příliš složité vystopovat. Teď, když byl Harry lapen uprostřed své noční můry, se její nenávistný otisk táhl daleko do mužova podvědomí, jako lepkavá slimáčí stopa na listí. Nebylo těžké ji sledovat až do hloubi Harryho mysli, kde Severus našel doslova časovanou bombu, nabitou mučením, znásilňováním a zvrhlostmi. Spatřil snad tisíce scénářů a každý z nich byl do Harryho hlavy zabudován jako samostatné kouzlo. Severus na počátku doufal, že bude schopen a změnit všechny noční můry najednou, ale teď mu bylo jasné, že musí brát jednu po druhé a přepisovat jejich koncovky postupně, jak je bude Harry prožívat,. Pokud toho tedy bude schopen.

Nicméně, alespoň jedna otázka byla v této chvíli zodpovězena. Severus zjistil, proč má Harry zlé sny téměř pokaždé, když s někým spí. Voldemort spojil noční můry s Harryho sexuálním apetitem. Spustily se, když Harry usnul po orgasmu, což byl bez pochyby důvod, proč jej tak často zastihly v milencově posteli. Během posledních šesti týdnů, kdy byli spolu, přestaly noční můry Harryho trápit díky Bezesnému spánku, ale tak to nemohlo jít donekonečna.

Severus studoval kouzelnou podstatu současného scénáře a hledal způsob, jak jej odstranit nebo zničit. Jednotlivé kletby připomínaly spíš cibuli. Každá z vrstev měla jinou sílu a jiný účel, a teprve smíchané dohromady začínaly fungovat. To bylo obzvláště zákeřné, protože kterákoliv z nich mohla být kdykoliv 'odloupnuta' a upravena, aby pak pozměnila celý příběh. Voldemortova moc a jeho záměr byly cítit všude, ovšem nezanedbatelná se zdála i skutečnost, že Temný pán narouboval kletby na skryté prameny Harryho vlastní moci. Svázal je s jeho magií a sexualitou.

Prokletí mělo obrovský rozsah. Tisíce jeho úponků se proplétaly celou Harryho myslí. Stalo se přesně to, čeho se Severus obával. Kletba byla příliš spjata s Harryho podvědomím a nedala se bezpečně odstranit. Jako jediná možnost se jevilo pozměnit její části, zejména události na konci noční můry. Když se Severus soustředil na prokletí, dokázal zjistit, co se bude dít během několika následujících minut. Do Harryho kobky vstoupí čtyři Smrtijedi a znásilní ho. Pokud si teď lektvarista nepospíší, promarní svou šanci přerušit a změnit budoucí události.

Severus nikdy dříve nic podobného nezkoušel a předpokládal, že zřejmě ani žádný jiný nitrozpytec. Jak znal Voldemorta, mohl ten zlořád k nočním můrám nastražit pasti. Bohužel, neexistoval způsob, jak to zjistit, dokud by do jedné z nich nepadl, a nechtě tak nenechal Harryho platit za svou nešikovnost. Proto celou kletbu studoval tak dlouho, jak si mohl dovolit. Pečlivě stopoval její vlákna, proplétající se Harryho nevědomou myslí jako smrtící rakovina.

K jeho nekonečné úlevě se zase jednou projevila Voldemortova ješitnost. Temný pán zjevně nepředpokládal, že někdo přijde na jeho úskok. Většina mužů by určitě nevydržela tak dlouho jako Harry. Dávno by se zbláznili nebo spáchali sebevraždu.

Když měl Severus dojem, že pochopil celou strukturu kouzla, využil svou vlastní moc, aby se promísila s magií kletby. Jednalo se o nejsložitější část celého procesu. Kdyby do svého pokusu vložil příliš mnoho síly, mohl by úplně zničit Harryho mysl. Pokud by jí naopak použil málo, stal by se pouhým bezmocným svědkem noční můry, odehrávající se přímo před jeho zraky.

Severus se propojil s hluboce zakořeněným kouzlem a Harry zasténal. Lektvarista při tom zvuku zatajil dech a krev mu tuhla v žilách, ale naštěstí se od Harryho nedočkal žádné další reakce. Úlevně vydechl a použil svou moc, aby přesměroval část Voldemortovy energie a pevněji svázal aktuální kouzlo s Harryho myslí. Měl by tím získat možnost pozměnit poněkud oslabený sled jednotlivých událostí. Pokud dosáhne úspěchu, bude se Harrymu nový sen vracet častěji než ostatní, protože díky kombinaci sil získá oproti jiným daleko větší magický potenciál.

Severus nejprve ze scénáře vymazal tři ze čtyř Smrtijedů. Zmizeli jako pára nad kotlíkem a nezbylo po nich ani památky. Poté si pořádně prohlédl posledního z trýznitelů a započal jeho proměnu. Nejprve musel pryč smrtijedský hábit a maska. Jistě by Harryho dokázaly vyděsit už samy o sobě.

Tmavovlasý, obtloustlý muž středního věku se srostlým obočím a sadistickým pohledem, který se mu zjevil po odstranění roucha, působil jen stěží uklidňujícím dojmem. Severus potřeboval tenhle nepříjemný zjev nahradit někým, kdo v Harrym vyvolá okamžitý pocit bezpečí. Zvažoval, že by toho muže proměnil v Ronalda Weasleyho, ale celý sen byl vázán na Harryho sexualitu. Ron byl pro Harryho něco jako bratr, on tuto roli zastat nemohl. Ke své smůle Severus neznal nikoho jiného, kdo by byl Harrymu natolik blízký, aby za něj onoho zloducha zaměnil. Proto mu zkrátka vymyslel 'milence snů'.

Ubral Smrtijedovi několik let a také pár kilogramů, změkčil jeho rysy, vyhladil kůži. S výsledkem byl nadmíru spokojen, než si uvědomil, že z muže podvědomě vytvořil Harryho dvojče. Tohle by určitě nefungovalo!

Severus se snažil představit si člověka, jenž by se k Harrymu hodil. Někdo příjemný a hezký jako Harry, to bylo jasné. Pomyslel si, že opaky se přitahují, a tak zformoval muže o něco vyššího než Harry, poněkud mu rozšířil ramena a z Poterovy rozcuchané tmavé kštice udělal medově zlaté kadeře. Nakonec onomu snovému milenci dopřál klasický rovný nos, mohutnou bradu a hluboké, modré oči. Jeho pohledný a zároveň přívětivý obličej musel v každém vzbudit na první pohled důvěru. Aby dojem důvěryhodnosti ještě posílil, oblékl svého hrdinu do nebelvírského hábitu.

Když byl Severus se svým výtvorem spokojen, vrátil pozornost zpět ke kletbě. Rozmotání spletitých instrukcí, které určovaly směr dalších událostí ve snu, mu nějaký čas zabralo, ale nakonec přece jen našel úsek, který potřeboval. Jelikož bylo kouzlo vázáno na Harryho libido, Severus nedokázal z noční můry zcela odstranit sexuální podtext. Mohl jej však poopravit tak, aby byl pro Pottera příjemný. Voldemortova verze příběhu zněla: 'Do cely vstoupí Smrtijedi a všichni čtyři mladého Pottera opakovaně znásilní.' Byla propracována v živých barvách, až do posledního hrozivého detailu. Severus ji nahradil svou: 'Tvá životní láska objevila místo, kde jsi vězněn, a rozráží dveře, aby tě zachránila. Je to člověk, kterému důvěřuješ více než komukoliv jinému. Svěřil bys mu vlastní život. V okamžiku, kdy ho spatříš, se hned ucítíš lépe a uvěříš, že bude zase všechno v pořádku. Tvůj milenec vstoupí do cely, pozastaví se nad tvým zoufalým fyzickým stavem a pak padne na kolena, aby tě vyléčil. Jakmile budeš v kondici, políbíš jej a polibek se po chvíli rozvine ve vášnivé milování.'

Severus studoval svůj scénář a pokoušel se najít nějaká slabá místa. Jeho verze snu se však zdála neprůstřelná. Když byl přesvědčen, že je všechno v nejlepším pořádku, začal s nesmírnou opatrností roubovat své nové instrukce na původní Voldemortovy. Výsledek musel být zcela hladký, bez zjevných kostrbatostí, jinak by to pro Harryho mohlo mít katastrofální následky. Severus musel použít magickou sílu o stejné frekvenci jako kdysi Voldemort a jeho novou scénu bylo potřeba dodat přesně na to správné místo, aby přepsala originální zápletku.

Lektvarista se pohyboval na neprobádaném území. Snažil se najít lék na něco, co nikdy nemělo být změněno. V sázce byl Harryho rozum a duševní zdraví. Až příliš dobře si uvědomoval všechna rizika. S maximálním soustředěním a neutuchající snahou nic nepokazit navazoval jednotlivá vlákýnka nového příběhu a úsilím mu kapal pot snad z každého póru na těle.

Po čase byla transplantace nového rozuzlení dnešního snu konečně hotova. Severus se zhluboka nadechl a vrátil pozornost k úseku noční můry, v němž se právě nacházel Harry. Mladší muž se dosud potýkal s bolestí na podlaze špinavé kobky. Severuse přímo udeřil výbuch Potterova zoufalství, když se těžké, letité dveře cely se zaskřípěním otevřely.

Lektvarista, s nervy napjatými k prasknutí, čekal, jestli dovnitř vtrhnou původní čtyři maskovaní Smrtijedi nebo jím stvořený nebelvírský hrdina. Když spatřil na prahu rudě a zlatě oděného blondýna, pocítil úlevu srovnatelnou se sexuálním uvolněním. Jeho statečný Nebelvír stál mezi veřejemi, s hůlkou v napřažené paži a plný odhodlání bránit Harryho Pottera před každým, kdo by se chtěl přiblížit.

Harry zíral pohledem zamženým krví na muže před sebou, když vtom se začalo vysoké tělo nebelvírského zachránce podivně chvět. Severus v hrůze zalapal po dechu. S klesajícím srdcem si uvědomil, že musel své změny namíchat chybně. Zřejmě použil příliš málo síly na navazující kouzlo; ano, to musí být ono.

Zděšeně sledoval, jak perfektní nos jeho výtvoru pomalu roste, až vypadal dvakrát delší, než se k tomu pohlednému muži hodilo. Jeho oči ztmavly, vlasy zčernaly a prodloužily se. Zároveň se protáhl hezounův obličej, vystoupily v něm lícní kosti a celá tvář získala poněkud ostřejší rysy. Vytrácela se z nich všechna růžová barva, která se postupně měnila na lehce žlutavý nádech. Nebelvírský hábit zmizel, nahrazen čistě černým, a ramena, která skrýval, se zúžila a poněkud zkostnatěla.

Severus naprosto ohromeně zíral na muže ve dveřích. Nebyl to Smrtijed, tedy, alespoň ne současný. Jeho pohledný zachránce se proměnil v samotného Severuse – mastné vlasy, veliký nos, zažloutlé prsty a zuby, pobledlá tvář... a vůbec všechno.

Snový Snape na prahu zaváhal. V jeho tváři se sice zračilo zděšení nad Harryho stavem, přesto ze sebe dokázal vysoukat sarkastické: „Zase sis hrál na hrdinu, Pottere?“ Něco takového Severus do svého scénáře jistojistě neuložil.

Zakrvácený Harry vzhlédl z podlahy, usmál se a zeptal: „Proč ti to trvalo tak dlouho?“

Severus sledoval sám sebe, jak přistoupil k nahému Potterovi, poklekl u něj na špinavou podlahu a zamával hůlkou nad jeho dobitým tělem. S neskutečnou úlevou zaznamenal, že Harryho bolest se vytratila.

Potom se Severus ve snu dotkl Harryho tváře a chraptivě pronesl: „Myslel jsem, že jsem tě ztratil.“

Harry mu zabořil prsty do vlasů a přitáhl si ho k zoufalému polibku. Jeden polibek se brzy změnil na dva, dva na dvacet, až se nakonec úplně ztratili jeden v druhém. Severus sledoval, jak Harry sundává vysněnému Snapeovi šaty. Nejprve sako, pak košili a kalhoty, které vzápětí následoval i zbytek přebytečných oděvů. Na špinavé podlaze vytvořily neuspořádanou hromadu, na jejímž vrcholku po pár chvílích skončil i samotný Snape, zatímco ho Harry plnou vahou zalehl.

Severus ve skutečnosti nikdy nepřemýšlel nad tím, jak s Harrym vypadají při milování. Vidět se zvenčí bylo velice překvapivé. Dokázal jen stát a zírat na obrázek před sebou: Harry, tak mladý a hezký, a vedle něj on sám, až bolestně neatraktivní. Až na to, že když líbal Harryho, najednou se sám sobě nezdál až tak odpudivý jako při pohledu do zrcadla v koupelně. Nějakým zázrakem jim to spolu skutečně slušelo. Jako by k sobě patřili. Možná za to mohl jen kontrast mládí a stáří nebo Harryho svalnatá postava vedle jeho hubené, ale... Severus snad poprvé za svůj život nebyl se svým vzhledem nespokojen.

Díky pocitům, které mu zprostředkovával Harryho nervový systém, a díky své vlastní reakci na obrázek dvou milujících se mužů, byl Severus za chvíli tvrdý jako skála. Harry si opřel milencovy dlouhé nohy o ramena a vstoupil do vysněného Snapea. Severus vnímal Harryho pocity, jako by byly jeho vlastní, a neubránil se zasténání. Harry se sklonil, aby spojil jejich rty.

Ochutnat svá vlastní ústa, stejně jako přirážet do vlastního horkého těla, bylo poněkud bizarní. Vlastně se jednalo o jeden z nejpodivnějších erotických zážitků jeho života. Severus se právě miloval sám se sebou. Navíc ho dostala intenzita Harryho citů, které se zdály daleko za hranicí pouhé sexuální touhy. To nebyl obyčejný chtíč nebo příležitost k uvolnění… Spíše to připomínalo uctívání.

Samozřejmě, Potterovy pocity mohly mít mnoho společného s okolnostmi ve snu. Konec konců, tento Snape právě Harryho uchránil od osudu horšího než smrt. Severus se snažil nepřikládat jeho emocím velký význam, přesto... Ani v pouhém snu snad nikdy v nikom nevyvolal tak hluboké city. Sledoval, jak Harry souloží s jeho druhým, snovým já a všemi póry vstřebával Harryho náklonnost. Potter ho zahrnoval téměř hmatatelnou láskou a Severusovo srdce ji nasávalo jako vysušená houba.

Harry až příliš brzy v útrobách svého imaginárního milence vyvrcholil a vysněný Snape vzápětí skropil jejich spojené hrudníky svým spermatem. Severus si nejasně uvědomoval také své vlastní tělo, třesoucí se v reálném světě pod náporem mohutného orgasmu.

Pár ve snu se k sobě na kamenné podlaze vězení ještě stále pevně tiskl a líbal, když se obrázek začal rozpadat a Harryho spící mysl se přelila do dalšího snu.

Severus zůstal v Harryho mysli ještě dost dlouho na to, aby se ujistil, že se nejedná o novou noční můru. Teprve potom od něj opatrně odpojil své vědomí. Popravdě, vlastně netušil, co by dělal, kdyby se jednalo o další děsivý sen. Cítil se úplně vyčerpaný. Nezůstalo v něm ani za mák energie, ať už magické nebo jiné a hlava mu třeštila tak, jako by mu měla každou chvíli prasknout.

Severus, opět zcela ve svém těle, zhluboka nasál vzduch ztěžklý pachem sexu a div, že nezvrátil obsah svého žaludku na postel. Jen taktak zadržel katastrofu. S povzdechem se svalil na polštář a zíral na klenutý strop.

Neuvědomil si, jak dlouho byla jejich podvědomí propojena. Ještě nikdy nestrávil v cizí mysli tolik času. Dokonce i velmi krátké mentální spojení vyžadovalo velké množství energie, což byl také jeden z důvodů, proč už v dnešní době nitrobranu a nitrozpyt jen málokdo praktikoval. Fyzická zátěž byla při dlouhodobém spojení neskutečná. Když Severusovi došlo, jak dlouho pobýval v Harryho hlavě a přepisoval Voldemortova kouzla, děkoval Merlinovi za štěstí, že nedostal infarkt nebo mrtvici.

Pokud byly rozhoupaný žaludek a bolavá hlava jedinou daní za úspěch, kterého právě dosáhl, stálo to za to. Harry si dnes v noci nemusel prožít celou noční můru, a když budou mít štěstí, dokáže Severus stejně opravit každý z dalších hrozných snů, pokud na ně dojde.

Byla vážně škoda, že se nikdo nedozví, co dnes v noci dokázal. Přepsat kouzlo vzniklé spontánní magií bylo neslýchané. Ovšem, stejně jako většina ostatních Severusových životních úspěchů, i tento zůstane nepovšimnut. Pro jednou ho to však nemrzelo. Harry bude díky jeho úsilí lépe spát, a na ničem jiném nezáleželo.

Severus by si býval rád přivolal Posilující lektvar nebo alespoň nějaké analgetikum na zmírnění bolestí hlavy, ale v této chvíli toho jednoduše nebyl schopen. A dojít si pro ně? Pochyboval, že by měl energii postavit se, natož sám chodit.

Zavřel oči, zhluboka se nadechl a pokusil se odpočívat. Doufal, že bušení v jeho hlavě alespoň trochu ustoupí. Přestože bolest tvrdošíjně přetrvávala, Severuse nakonec přemohla únava a upadl do bezesného spánku.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

23.04.2011 17:25:58
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one