Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 36.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

 

Ahojky všem příznivcům Tiřiny povídky Until Proven! Děkuji vám za strpení a vítám vás u její druhé části! Čeká nás hodně zlého, ale jak vidno, Tira nikam nespěchá. :-) Zatím si tedy ještě užijeme trochu předvánoční a vánoční pohody...

Za komentáře děkuji: 1beruska, A_ja, aMaja, Anfulka, anneanne, assez, Bábovka, bacil, Blesk, Cezminka, cim, Elza, fin, gleti, grid, kami, Kiki, Kitti, mamba, marci, Michangela, Misule, Mononoke, Nelie, nika, pavlí, POPO , Salazaret, Suzanne, ZJTrane, Zulíka

Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Tak co tvá hlava?“ zeptal se Harry svého milence o pár dní později, když půl hodiny po skončení školních trestů vstoupil do jeho soukromých komnat. Severus musel během předchozí noci přetvořit další z jeho zlých snů.

Lektvarista odpočíval na gauči před zapáleným krbem. V rukou třímal hrnek s čajem a na stolku po jeho pravici ležela prázdná lahvička od lektvaru proti migréně. Přistihnout Severuse nečinného byla skutečná vzácnost. Obvykle známkoval eseje, četl si, nebo psal nějaký článek pro jeden z mnoha lektvarových časopisů, kam pravidelně přispíval. Harry se cítil pod psa. Vidět Severuse s propadlým obličejem bílým jako křída a s fialovými kruhy pod očima, jak jen tak sedí a zírá do ohně… To sžíralo jeho svědomí jako nějaká kyselina.

Severus na něj pohlédl a zkroutil koutky tenkých rtů vzhůru. „Je na tom asi jako camrál po setkání s Markusem Flintem. Budu v pořádku.“

Harry přešel přes obývací pokoj a opatrně se svezl ke svému milenci na zelený gauč. Pravou ruku položil na opěradlo a lehce přitom objal mužova ramena.

Nikdy jej nepřestaly vzrušovat okamžiky, kdy mu Severus dovolil takový příležitostný dotek. Když po jejich první neuvěřitelné společné noci v Zapovězeném lese uvažoval o vztahu se Severusem, v podstatě se smířil se skutečností, že Snape nebude zrovna otevřený milenec. Tedy, pokud se vůbec dokáže jako milenec chovat. Ovšem zdálo se, že ten Severus, kterého objevil ukrytého pod vnější rezervovanou slupkou, ve skutečnosti doslova žízní po doteku. Lektvarista jen zřídka inicioval náhodný tělesný kontakt, ale nikdy ho neodmítl nebo se díky němu nezdál rozladěný. Ani dnes tomu nebylo jinak. Ve chvíli, kdy mu Harry položil paži na ramena, Severusova si o ni s unaveným povzdechem opřel hlavu a podivně zranitelným způsobem vystavil křivku svého bledého krku.

Na dlouhou chvíli se ani jeden z nich nepohnul. Teprve po čase se starší kouzelník znovu narovnal, aby upil trochu čaje s mlékem.

Rád bych se tě na něco zeptal,“ obrátil se na Harryho.

Aha. A na co?“ U Severuse Harry díky jeho nacvičenému výrazu nikdy nedokázal předem říci, jestli bude téma hovoru dobré či zlé.

Přemýšlel jsem o tom směšném svátku, který nás čeká příští týden. Napadlo mě, jestli-“ začal Severus poněkud neohrabaně.

Harry měl docela jasnou představu, na co se ho chce lektvarista zeptat, a tak jej rychle přerušil a jemně informoval: „Já už pro tebe mám vánoční dárek, ale ty nemusíš-“

Jen jsem se chtěl ujistit, že budeme tuto konkrétní tradici dodržovat,“ odpověděl Severus škrobeně.

Harry neuměl odhadnout, jestli se jeho milenec cítí rozmrzelý, přinucený dělat něco, do čeho se mu nechce, nebo jestli se mu ulevilo. Zhluboka se nadechl a opatrně prohodil: „Byl bych rád, kdyby ses stal součástí ještě několika dalších tradic... Tedy, pokud bys chtěl.“

Jakých tradic?“ zajímal se Severus. V té chvíli zněl docela vystrašeně. Tvářil se asi tak, jako by se bál, že na něj někdo navleče Hagridův kostým Otce vánoc, který šily Poppy s Hermionou.

No, s Hermionou a Ronem obvykle trávíme Štědrý den pohromadě. Někdy v průběhu tohoto týdne budeme v jejich obýváku zdobit stromeček, pod kterým ráno o vánocích vždycky rozbalujeme dárky. Vím, že to zní hrozně otřepaně, ale... Chtěl bych tam ráno o vánocích být. Tedy, společně s tebou – pokud bys byl ochotný.“

Severus uhnul pohledem. Napětí v jeho tváři teď rozhodně nevyjadřovalo jen nepohodlí způsobené bolestí hlavy.

Harry jej okamžitě ujistil: „Nemusel bys vůbec nic dělat, jenom tam prostě být. Já jen... Nechci ten den strávit bez tebe.“ Když nezaslechl okamžité odmítnutí, ještě dodal: „Hermiona i Ron mě požádali, abych tě pozval. Přijdeš?“

Harry měl zvláštní pocit. Zdálo se, že tato chvíle znamená v jejich vztahu stejně významný milník jako noc, kdy se vydal za Severusem do sklepení, aby navrhl pokračovat v tom, co započali v Zapovězeném lese. V určitých ohledech bylo se Severusem všechno tak strašně složité! Když spolu řešili jakýkoliv problém osamotě, vše obvykle zvládali v pohodě a absolutně si rozuměli. Ovšem ve chvíli, kdy mezi sebe měli pustit někoho dalšího, naráželi na neskutečná úskalí.

Severus byl dosud až neuvěřitelně ochotný. Beze slova stížnosti přetrpěl noční posezení s Ronem a Hermionou, i několik večerů v posledních dvou týdnech, kdy se k nim Hermiona připojila na partičku SCRABBLE, nebo s nimi jednoduše opravovala studentské práce. Mladá žena se také zmínila, že začala Severuse navštěvovat v učebně lektvarů během jejich společných volných hodin. Harry neměl nejmenší tušení, o čem si ti dva mohou povídat, ale zdálo se, že spolu báječně vycházejí.

Jenomže to, co po Severusovi žádal dnes, se od všech těch náhodných setkání poněkud lišilo. Prosil jej totiž, aby se připojil k tradici, kterou až dosud sdílel jen se dvěma lidmi, jež považoval za svou nejbližší rodinu. Harry se zrovna sprchoval po noci strávené se svým milencem, když ho včera ráno v koupelně překvapil Ron. Prý budou s Hermionou rádi, pokud s sebou na vánoce přivede i Severuse. Harry nedokázal ani vypovědět, jak mnoho pro něj to pozvání znamenalo.

Velmi dobře věděl, že je lektvarista od přírody samotář, ne-li přímo asociál. Bylo mu jasné, jak mnoho po tom muži žádá. Velmi tvrdě se pokoušel nevkládat do Severusovy odpovědi příliš mnoho nadějí, ale... skutečně si nebyl jistý, jestli je připraven na odmítnutí. Severus v jeho životě vyplnil tolik prázdných míst, že mu Harry téměř zapomínal ponechat prostor, jenž lektvarista občas potřeboval. Doslova každičký den udělal Severus něco, díky čemu jej měl Harry stále raději. A stejně důsledně pak naráželi na problémová místa, mající potenciál roztříštit napadrť vše, čeho spolu dosáhli.

Harry miloval muže, který nikdy nedokázal stejný cit vložit do slov. Muže, jenž byl natolik emocionálně zraněný, že si neuměl ani představit někoho, kdo by jej měl rád. Někoho, kdo by jej uznával prostě pro to, jaký je, místo aby ho využíval. Harry občas míval pocit, že pro ně dva zkrátka neexistuje šance na společnou šťastnou budoucnost. Chvílemi se doopravdy zdálo, že už jsou v koncích. Jenomže pak najednou Severus udělal něco, čím beze zbytku dokázal, jak moc mu na Harrym záleží, a že pro něj jejich vztah znamená také mnohem více než jen sex. Přes to přese všechno teď Harry věděl, že tentokrát po tom uzavřeném samotáři žádá skutečně mnoho.

V okamžiku, kdy Harry získával dojem, že se nedočká odpovědi, napjatě na Severuse přitlačil: „Tak přijdeš?“

Lektvarista mu opět pohlédl do očí. Nervózně si olízl suché rty, než váhavě odpověděl: „Pokud je to tvé přání…“

Harryho zalila vlna úlevy. „Díky! To je… To je báječné!“

To posoudíme později, ano?“ požádal Severus zdvořilým tónem a potom se zeptal: „Použil jsi slovo tradice v množném čísle. Co jsi měl ještě na mysli?“

Na Štěpána obvykle chodíme s Ronem a Hermionou na oběd do Doupěte. To je dům Molly a Arthura Weasleyových. Schází se tam celá rodina a bývá to skvělé,“ řekl Harry, a aby rozehnal Severusovy obavy z přijetí, ihned dodal: „Tento týden jsem poslal Molly sovu a zeptal se, jestli tě mohu přivést s sebou. Ujistila mě, že jsi u jejich stolu vždy vítán.“

Ty jsi prozradil Molly Weasleyové, že jsme spolu?“ téměř vyštěkl Severus.

Harry sklopil zrak. Uvědomoval si, že by jeho až převelice uzavřeného milence mohlo rozzlobit, když se o nich ostatní dozví, ale teď už s tím stejně nemohl nic udělat. Tito lidé byli jeho rodina a neexistoval způsob, jak by před nimi mohl utajit něco tak důležitého. „Popravdě, asi jí to sdělil Ron, když spolu zhruba před dvěma týdny hovořili krbem.“

Aha,“ opáčil Severus tak bezbarvě, že z toho Harry málem vyskočil z kůže.

Předpokládal, že je to asi lepší než křik, ale jen o trošku. Nakonec mu povolily nervy a zeptal se: „Tak co myslíš?“

Harry se duševně připravil na obvyklou litanii typu 'nemusíš mě tak hluboko zapojovat do svého osobního života', která ho pokaždé, když ji slyšel, pomalu ale jistě přiváděla k šílenství. Pro tentokrát však ze Severusových rtů splynula úplně jiná slova. Přestože si Harry všiml, jak lektvaristovi z nervozity poskakuje ohryzek, předpokládaného odmítnutí plného sebekritiky se nedočkal. V té chvíli měl skutečně pocit, jako by vyhrál nějakou důležitou bitvu.

Severus se po chvíli ticha opatrně zeptal: „Jak moc zhorší… naši situaci, když odmítnu?“

Už ten samotný fakt, že Severus položil podobnou otázku, znamenal strašně moc. Harry mohl jasně vidět, že se mu k Weasleovým opravdu nechce, ale že se přizpůsobí, pokud o to bude hodně stát. Harry zvedl ruku, která až do této chvíle ležela na Severusových ramenou, a začal si lehce pohrávat s pramenem mužových mastných vlasů. „Vůbec. Vím, že nemáš rád davy lidí,“ odpověděl.

V tom případě nepůjdu, jestli se opravdu nezlobíš,“ řekl Severus.

Harry zahlédl v lektvaristových bolestí naplněných očích nervozitu, a tak ho rychle ujistil: „Nic se neděje. Třeba už ti ta představa příští rok nebude připadat tak protivná.“

Severus vedle něj ztuhl a chraplavě zašeptal: „Příští rok?“

Harry si užíval lehce omráčený výraz, který se Severus snažil pečlivě skrýt. Usmál se a odpověděl: „Ano, příští rok.“

Tiše sledoval, jak se Severus odvrací. Bylo mu jasné, že se starší muž snaží znovu najít svou vyrovnanost. Po chvíli se otočil zpět a zeptal se: „Ještě nějaké tradice?“ Do hlasu propašoval hranou podezřívavost, ale zradilo jej teplo, sálající z temných očí.

No... Ron má zítra večer volno. Budou zdobit stromeček. Já, ehm, vážně bych se k nim rád přidal.“

A přál by sis, abych ti i při tom dělal společnost?“ hádal Severus.

Ehm, ve skutečnosti bys nemusel vůbec nic dělat. Chci říct, mohl bys jen sedět a opravovat eseje, zatímco se my budeme činit, ale... jo, opravdu bych tě tam rád měl,“ hlesl Harry a doufal, že příliš netlačí na pilu. Vypadalo to skoro tak, jako by se Severusem uzavírali nějaký obchod a každý z nich se přitom snažil zjistit, kolik je jeho protějšek ochoten slevit.

K Harryho absolutnímu úžasu i úlevě Severus neochotně přikývl. „Jak si přeješ.“

Děkuji ti, Severusi,“ vydechl Harry a naklonil se, aby svému milenci políbil neobvykle zarostlou tvář. Uvědomil si, že dnes ráno sice na oba dva seslal čisticí kouzlo, ale zapomněl se při tom zbavit mužových rašících vousů. Podle všeho však lektvaristovi po dnešní noci stejně tak třeštila hlava, že si nějakého strniště na bradě nejspíš ani nevšiml. V urputném boji s jednou z Harryho hrůzostrašných nočních můr ze sebe opět vydal obrovské množství energie. Harry nenáviděl skutečnost, jak jeho milence podobná pomoc vyčerpává. Severusův protáhlý obličej byl popelavý únavou.

Když lektvarista už poněkolikáté nenápadně potlačil zívnutí, Harry se zeptal: „Nepůjdeš si lehnout?“

Je sotva devět pryč,“ odvětil Severus, ale v jeho tónu nebyl ani náznak odporu.

Dnešek byl pro nás pro oba dost dlouhý. Pojď. V leže se budeme cítit pohodlněji.“

Na Severusově tváři se usadil sebevědomý výraz, který občas nasazoval, když se chystal říci nějakou úplnou hloupost. „Uvědomuji si, že... dělat mi společnost v nocích, jako je tato, pro tebe nemůže být velmi... zábavné.“

Bylo to, jako kdyby Severusovi za celý život nikdo neprojevil ani tu nejmenší laskavost. Na počátku jejich vztahu Harryho podobné komentáře vytáčely, protože si je vykládal jako zpochybňování svého vlastního charakteru. Dnes už věděl, že Severus jednoduše některé věci nechápe. Byl více než schopen projevit Harrymu podporu, jež jasně dokazovala jeho lásku, ale zkrátka ne a ne připustit, že je hoden podobného citu. Proto Harry krotil svůj temperament a jen mírně oponoval: „Jsem si jistý, že tvá definice zábavného večera obsahuje vydání posledních zbytků síly, zatímco se zaobíráš mými nočními můrami plnými znásilnění.“

Severusovy bledé tváře lehce zrůžověly: „To je-“

Úplně totéž,“ protestoval Harry. „Neměl bys takové bolesti, kdybys mi nepomáhal. A ani se nepokoušej navrhnout, abych se vrátil, až ti bude lépe. Patříme k sobě. Takže pojď do postele.“

Harry se postavil a podal Severusovi ruku. Jedinou myšlenkou zhasil nástěnné svícny, objal svého milence kolem pasu a vedl ho do ložnice. Za normálních okolností by Severuse vlastnoručně svlékl a těšil by se při tom z každého kousíčku odhalené kůže, dnes mu však jen přeměnil oděv na jeho oblíbenou noční košili s šedými proužky. Ještě se rychle vystřídali na toaletě a byli připravení ulehnout ke spánku.

Ložnice v žalářích byla i přes plápolající oheň v krbu velice chladná. Jakmile opustili koupelnu, spěchali do peřin. Usadili se pod těžkou zelenou přikrývkou a Harry si přitáhl Severuse do náruče. Nepřestávalo jej udivovat, jak dobře se cítí, zatímco ho může jen tak držet. Když se Severus podivně kontrolovaným způsobem konečně uvelebil v jeho objetí, Harry zvedl ruku a začal svému milenci hladit kostnatá záda.

Severus se pokaždé zdál podobným typem kontaktu poněkud vyvedený z míry, když už ne přímo znepokojený. Zvláště pak při těch vzácných příležitostech, kdy v noci neměli sex. Míru Severusovy nejistoty dokázal Harry docela dobře odhadnout podle doby, jakou tomu muži trvalo, než se uvolnil a zalehl jej plnou vahou. Kdykoliv jen tak spočívali ve vzájemném objetí, Severus se vždy držel zpátky, jako by každou chvíli očekával, že bude odehnán.

To, že mu Severus ani po tak dlouhé době zcela nedůvěřuje, bolelo. Harry skutečně netušil, co více by mohl udělat, aby jej ujistil o svých citech. Přál si pochopit, s čím se tady vlastně potýká. Pokud by znal původ všech Severusových obav, mohl by se s nimi snáz vypořádat. Ale když se párkrát pokusil toto téma nakousnout, lektvarista byl více než uzavřený. Pokud by toho muže neznal tak dobře, skoro by si myslel, že se mu to stydí říct.

Kdyby tak bylo možné nahlédnout do Severusovy hlavy a zjistit, co si myslí...

Harry při té myšlence ztuhl. Tohle přece nemuselo být jen zbožné přání. Skutečně se mohl vloudit do Severusových myšlenek. Pokud to tedy jeho milenec dovolí a jestli k tomu Harry posbírá kuráž.

Rozhodně se nejednalo o jednoduchý úkol. Harry předpokládal, že Severusovo odmítání citů pramení z nejistoty, ale mohl se mýlit. Přese všechno, čím Severus tuto možnost popíral, stále existovala šance, že ve skutečnosti Harryho nemiluje. Že si pouze užívá svou velkou sexuální Odysseu.

Ovšem, i kdyby to nebyl tento případ, Harry instinktivně věděl, že Severus tak blízký kontakt neuvítá zrovna s nadšením. Na druhé straně - něco takového by jim opravdu mohlo pomoci pochopit jeden druhého!

Zatímco Harry přemýšlel, jak by mohl toto téma nadnést před Severusem, zavřel oči a nádherným teplem na své hrudi se nechal ukolébat ke spánku.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

21.05.2011 18:57:49
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one