Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 37.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Moji milí! Dnešní kapitola bude mít ještě zhruba osmistránkové pokračování, takže žádné obavy – o zbytek Harryho a Severusova vánočního rozhovoru nepřijdete. Snad si ho užijete...

 

Věnováno: A_ja, aMaja, Anfulka, bacil, Blesk, cim, Elza, Erumoice88, fin, gleti, grid, Hajmi, mamba, marci, Michangela, Misule, Mononoke, nika, Pavlí, POPO, Salazaret, Suzanne, ZJTrane
 

Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Na vánoce večer se Severus cítil úplně zmožený. Svátky s sebou přinesly spoustu společenských povinností, a tak byl na konci dne vděčný, že může prchnout do svých komnat a skrýt se. Teď seděl na gauči vedle Harryho a odpočíval.

Jsou neskutečně krásné... A neobvyklé,“ promluvil, zatímco již poněkolikáté otevřel sametovou krabičku a zíral dovnitř na manžetové knoflíčky, které mu dnes ráno věnoval Harry. Už jednou poděkoval, ale všechna ta obyčejná slova se zdála jaksi nedostačující. Ještě nikdy nedostal tak promyšlený ani okázalý dar.

Knoflíčky z bílého zlata měly tvar zmijozelského znaku. Severus obdivoval lesklého hada s diamantovýma očima, kroutícího se na poli ze smaragdů a rubínů, které doplňovaly ještě purpurové ametysty. Nepotřeboval Malfoyovy zkušenosti, aby poznal, že se jedná o ruční práci. Harryho musela stát celé jmění.

Harry se posunul a položil mu ruku kolem ramen. „Jsem rád, že se ti líbí. Já jsem pro změnu nadšený ze svého pláště.“

Lektvarista si přál být o něco nápaditější a dát Harrymu poněkud okázalejší dar. Nádherně měkký plášť z temně zeleného kašmíru lemovaný sobolí kůží vypadal v obchodě velmi elegantně, ale vedle Harryho dárku doslova bledl. Na druhé straně, Severus si nedovedl představit, že by dokázal najít něco srovnatelného se svými novými knoflíčky. V životě neviděl nic tak nádherného, jako byla jemná ruční práce na těch špercích.

Ve skutečnosti mu bylo jakékoliv obdarovávání prakticky cizí. Shánění vánočních překvapení považoval za novou a veskrze zvláštní zkušenost. Když se od něj naposledy v rámci jakýchsi společenských pravidel vyžadovalo sezónní rozdávání pozorností, byl ještě Bradavickým studentem. Každopádně, i když nemohl tvrdit, že si nákupy užíval, rozhodně ho těšil pohled na Harryho tvář zářící potěšením, když mladý muž poprvé spatřil svůj plášť.

Byl to hezký den, že?“ zeptal se Harry. Přisunul se o kousek blíž a usrkl doušek odporného vaječného koňaku, který svíral v levé ruce.

Hmmm,“ souhlasil Severus. V duchu musel připustit, že celý den proběhl skutečně pozoruhodně dobře. Vánoce nikdy nepatřily k jeho oblíbeným svátkům, ale tentokrát se poprvé v životě necítil vyloučený z oslav. Rozhodně pomohlo, že od rána strávil každičkou možnou vteřinu po boku Harryho Pottera. Vše začalo ráno, v komnatách manželů Weasleyových, rozbalováním dárků. Pak se přesunuli na oběd a následnou mudlovskou slavnost ve Velké síni, a nakonec se ještě všichni vrátili k Weasleyovým na kus řeči, vaječný koňak a další vhodně zvolené nápoje. Přesto mohl říci, že ta nejpříjemnější část dne nastala teprve teď, když směl sedět s Harrym ve svém vlastním tichém bytě a sledovat tančící oheň v krbu, zatímco okolí hradu už zahalila tma a uvnitř utichly nejen oslavy, ale - což je mnohem podstatnější - také všechny koledy.

Hermiona s Ronem byli nadšení vínem, které jsi jim dal,“ ozval se Harry. „Opravdu se ti líbil ten šátek, co´s dostal, nebo jsi byl jen milý?“

Existoval důvod, proč Severus patřil mezi Zmijozely. Vědom si toho, kdy je potřeba zapojit diplomacii, se vyhnul odpovědi a položil vlastní otázku: „Už jsi mě někdy viděl, že bych byl milý?“

Harry se zasmál a těsněji se k němu přivinul. „Ke mně jsi milý pořád.“

Severuse Harryho slova podivně zahřála. Bylo příjemné vědět, že něco dělá správně. Nedokázal si vzpomenout ani na jediný vztah, v němž by nebyl považován za méněcenného. Ovšem nikdy si také nedával takový pozor, aby se nedopustil nějaké urážky, ani se tak intenzivně nesnažil někoho potěšit jako právě Harryho Pottera. Už od prvního polibku v Zapovězeném lese si byl až příliš dobře vědom, že Harry bude jeho jen na omezený čas.

Celý se lehce zachvěl, když na tváři ucítil Harryho lehký, téměř platonický dotek rtů. Severuse ohromovalo, že se jeho tělo ještě stále třese vzrušením, kdykoliv jej Harry políbí, byť jen takto letmo. Tvořili pár už od začátku listopadu, čili více než sedm týdnů. Zdálo by se, že už musí být na Harryho zvyklý, ale mladší muž jej pokaždé dokázal rozechvět, aniž by se o to nějak výrazně musel snažit. Ve skutečnosti se spíš zdálo, že čím déle jsou spolu, tím intenzivněji Severus všechno vnímá. Bylo to velmi zvláštní.

Severus zaklapl malou krabičku potaženou černým sametem, opatrně ji položil na nejbližší stolek a obrátil se k Harrymu, aby jej políbil. Bylo s podivem, že vaječný likér z Harryho rtů zdaleka nechutnal tak zle, jako když ho Severus před časem upíjel ze svého hrnku. Musel však připustit, že pokud se jedná o ústa Harryho Pottera, je ve svém hodnocení jen stěží objektivní. Pomyslel si, že Harry chutná báječně i po ránu. Zanořil jazyk hlouběji a zkoumal Harryho přirozenou chuť, zatímco se mu milencovy prsty zatínaly do zad.

Trvalo několik minut, než si uvědomil, že jej Harry jemně odstrkuje.

Jsi v pořádku?“ zajímal se Severus. Nenáviděl nervozitu, která se mu v té chvíli usídlila v hrudi, byť šlo jen o malou odchylku od jejich běžné rutiny. Obvykle už by při polibku cítil milencovy doteky po celém těle.

Když spatřil teplo v Harryho zelených očích, napětí v břiše se trochu zmírnilo.

Já, ehm, chtěl bych si s tebou o něčem promluvit, dokud jsme ještě... při smyslech,“ řekl Harry s lehkým úsměvem.

Severus zachytil jeho nejistotu a opřel se o opěradlo gauče, aby oběma poskytl prostor k přemýšlení. „To zní zlověstně,“ prohodil rádoby humorným tónem, ale i on sám slyšel ve vlastním hlase napětí.

Harry ho nejspíš zaslechl také, protože se zatvářil skoro provinile a rychle natáhl dlaň, aby stiskl Severusovu ruku. „Ne, ve skutečnosti ne. Jen jsem o tom nechtěl začínat během líbání. To mi totiž nikdy nedokážeš říct ne.“

Chápu to tak, že se podle tebe jedná o něco, co bych s čistou hlavou odmítl?“ zajímal se Severus s rostoucím zmatkem. Většina Zmijozelů, které znal, by svého partnera naopak vzrušila, aby dosáhli kýženého cíle. Skutečnost, že Harry věděl, že jím může za pomoci sexu manipulovat, a přesto se tak rozhodl nečinit, byla neuvěřitelně milá.

Vím, že tím nebudeš příliš nadšený,“ potvrdil Harry.

Severus nedokázal odhadnout Harryho náladu. Pod vnější slupkou se zdál... smutný.

Chvatně vzpomínal, zda řekl nebo udělal něco, čím by svého milence mohl rozrušit, ale... celý den se zdál neuvěřitelně příjemný. Harry se vedle něj neustále usmíval a navíc jej nejednou ujistil, o kolik více si v jeho přítomnosti užívá sváteční atmosféru. Severus popravdě nechápal, jak mohl mít na Harryho štěstí vliv někdo, kdo celou dobu jen tiše sedí a pozoruje okolní ruch, ale Harry trval na tom, že mu stačí pouhá lektvaristova přítomnost. Nicméně nyní, když spolu byli sami a měli se jako obvykle věnovat jeden druhému, byl Harry smutný.

Severus si připomněl Potterovu plánovanou zítřejší návštěvu každoroční oslavy u Weasleyových a přemýšlel, zda vítr nevane právě odtud. Mohl být Harry rozladěný, protože se lektvarista rozhodl, že se k němu nepřipojí? Dávalo to smysl.

Zvažoval, co vlastně proti celé té akci má. Hluk, tlupa halasících Weasleyů, zvědavé pohledy a tlumený smích, který bude muset snášet od svých bývalých studentů, když teď všichni vědí o jeho sexuálním vztahu s Potterem... Nenáviděl už jen tu představu, že se bude muset takto obnažit, ale... Pokud jeho účast odežene ty stíny z Harryho očí, bude to stát za to ponížení.

Chtěl Harrymu celou konverzaci usnadnit, a tak tiše nabídl: „Jestli jde o tu zítřejší oslavu u Weasleyových, půjdu s tebou, pakliže si to budeš přát.“

Záblesk překvapení, který na okamžik ovládl Harryho rysy, lektvaristovi prozradil, že se mýlil. Když se však střetly jejich oči, Harryho výraz zněžněl. „To není to, o čem jsem s tebou chtěl hovořit. Vím, že se s tou hlučnou bandou nechceš setkat. Pokud si vážně přeješ dělat mi společnost, budu moc rád, ale opravdu nemusíš.“

Ach,“ vydechl Severus, jenž si v té chvíli připadal jako úplný hlupák.

Ačkoliv, skutečnost, že jsi ochotný podstoupit tolik nepohodlí jen proto, abys mi udělal radost, pro mě znamená strašně moc . Děkuji ti,“ ujišťoval jej Harry jemně.

Bylo až směšné, jak několik obyčejných Harryho slov dokázalo zahnat Severusovy rozpaky. Teď už byl vlastně jen zvědavý, a proto se tiše a se zájmem otázal: „Tak o čem sis potom přál diskutovat?“

Harry se křivě usmál, než odpověděl: „O něčem pro tebe mnohem nepříjemnějším, než je pouhá návštěva domu plného Weasleyů.“

Představa, z níž mne jímá hrůza,“ opáčil klidně Severus, přestože jej Harryho slova znepokojila. „Takže, co tě trápí? Cornwallští raraši v šuplíku s ponožkami? Troll na toaletě? Upír ve skříni? Ďasovci v komodě?“

Harry se zasmál a potřásl hlavou. „Ne. To by bylo příliš jednoduché. Tohle je... docela závažné a tobě se to určitě nebude líbit.“

Tak proč s tím vůbec začínat, když víš předem, že tvůj návrh zamítnu?“ chtěl vědět Severus.

Protože bych si přál, abys o tom přemýšlel. I když vím, že v první chvíli s něčím podobným nebudeš souhlasit, byl bych opravdu rád, kdybys můj nápad zvážil. Myslím si totiž, že když ho vyzkoušíme, mohli bychom na tom oba dva nesmírně vydělat,“ vysvětloval Harry s tak vážným výrazem, jaký u něj Severus už velmi dlouho neviděl. „Takže, žádám tě jen o to, abys tu myšlenku okamžitě neodsoudil a vzal si nějaký čas na přemýšlení.“

Tolik to pro tebe znamená?“ ptal se více než znepokojený Severus. Harryho chození kolem horké kaše bylo zneklidňující. Ani v nejmenším netušil, co by po něm Harry mohl chtít, aby předpokládal odmítnutí.

Harry přikývl.

Už sis musel všimnout, že v posteli pro tebe udělám cokoliv, oč si řekneš,“ připomněl Severus. Neuměl si představit, že by kdy mohl být ještě otevřenější a zranitelnější než nyní. Během posledních pár týdnů s ním Harry prováděl roztodivné věci. Žádný z čarodějů, s nimiž kdy Severus spal, neměl na něco podobného dostatek magické síly. Jenomže ostatní muži si na něm zkoušeli zase jiné praktiky, temné, které se mu nelíbily a o něž se Harry nikdy ani nezajímal. Ovšem pokud teď mladší muž touží tyto možnosti prozkoumat, Severus mu tu možnost dopřeje.

Harry se natáhl a prsty prohrábl lektvaristovy, pro jednou čistě umyté, vlasy.

Já vím. Jsi... úžasný. Ale tohle není o sexu. Nebo alespoň nejen o něm,“ odpověděl Harry.

Pak bys mi možná měl říci, oč jde,“ navrhl Severus. Zahlédl Harryho nervózně poskakující ohryzek, což mu na klidu zrovna nepřidalo.

Po chvíli zamyšleného ticha se Harry ozval: „Jediná věc, kterou ti skutečně toužím dát k letošním vánocům, se nedá nikde koupit.“ Když Severus jeho slova nijak nekomentoval, Harry nahlas polkl a pokračoval: „Chtěl bych ti darovat něco jako vnitřní klid. Kdykoliv se zmíním, že bych s tebou něco rád probral, tváříš se, jako bych tě chtěl opustit. Zrovinka jako teď.“

Severus sklopil zrak, ale Harry mu podepřel bradu a donutil jej znovu vzhlédnout.

Chci, abys věděl, že mi můžeš důvěřovat,“ prohlásil Harry. Kdybych ti mohl opravdu něco věnovat, byla by to víra v nás dva.“

Severus se roztřeseně nadechl a přemýšlel, jak by měl zareagovat. Byl dostatečně moudrý, aby pochybovačně nevyplivl slůvko 'Nás?', jež se mu okamžitě dralo na jazyk. Sice netušil, kam Harry míří, ale věděl, že by jej taková reakce ranila.

Po vnitřním zamítnutí několika nevhodných odpovědí Severus váhavě připustil: „Nikdy dříve jsem nebyl součástí žádného 'my'.“

To ani já,“ řekl Harry a nepřestával si hrát s lektvaristovými vlasy. Zřejmě ho to z nějakého důvodu uklidňovalo. Vždy se v nich rád probíral a nezáleželo mu na tom, kolik dní si Severus nevzpomněl, že by si je měl umýt. „Takže předpokládám, že je jen přirozené, když se oba cítíme... nejistí.“

Ty si mnou nejsi jistý?“ vyhrkl Severus. Tělem se mu prohnala vlna úzkosti, společně se známým hrozivým pocitem, že znovu selhal a ztratil se v matoucím bludišti mezilidských vztahů. Tentokrát to však bylo milionkrát horší, protože zřejmě zklamal Harryho.

Co?“ zeptal se Harry s lehkým, něžným úsměvem. „Myslíš, že jsi jediný, kdo může pochybovat? Už jsem ti nesčetněkrát opakoval, že jsi první muž, který se mnou vydržel tak dlouho. Nemůžu mít jistotu, že tě časem neunaví mé noční můry a děsivá síla, tak jako všechny před tebou. Nebo že tě neodeženou společenské povinnosti spojené se statusem mého milence.“

A já zase nemám žádné garance, že mě neopustíš kvůli mladšímu muži,“ kontroval Severus.

Nikoho nehledám,“ prohlásil Harry. „Jsem s tebou šťastný. Ty tomu zkrátka nedokážeš uvěřit, že?“

Možnost, že někoho potkáš, je mnohem pravděpodobnější, než že mě přestaneš bavit,“ poukázal Severus a snažil se zůstat klidný.

Z mého pohledu ne,“ protestoval Harry. „Severusi, oba se bojíme a máme pochybnosti.“

Nechápu, co to má společného s původním tématem rozhovoru,“ podotkl Severus, který se snažil uniknout bolestné konverzaci. Pochyboval o Harrym a Harry pochyboval o něm. Jaký mělo smysl se v tom pitvat?

Co kdyby existovalo něco, čím bychom mohli jeden druhého perfektně ujistit?“ zašeptal Harry horlivě.

Severus vztáhl dlaň, pohladil Harryho neposlušné černé vlasy a jemně řekl: „Obávám se, že je to jen zbožné přání. Nesčetněkrát jsme si navzájem dokazovali, že jsou naše obavy neopodstatněné. Naše ustarané mozky nejspíš vyléčí až čas.“

Až na to, že ty nevěříš, že ho budeme mít dostatek.“

Mě je těžké přesvědčit,“ souhlasil Severus.

A co kdybych ti mohl ukázat, co k tobě cítím?“ chtěl vědět Harry

Domníval jsem se, že přesně to jsi dělal, než jsi nakousl toto téma,“ prohlásil Severus.

Společné milování tě do této chvíle ubezpečit nedokázalo, stejně jako má vyznání lásky.“

Severus si přímo bytostně uvědomoval, že on sám Harrymu nikdy podobné slovní ujištění nenabídl. Cítil se zahnaný do kouta, a tak vyštěkl: „Tak o co se tu tedy snažíš? Když je to tak zatraceně nemožné, proč se tím vůbec zabýváš? Proč si jednoduše neužíváme, dokud všechno nepůjde ke všem čertům?“

Harry se napjal a otočil, aby se k němu mohl sklonit. Obě ruce mu zabořil do vlasů, orámoval jeho obličej a s pohledem hluboko upřeným do Severusových očí trval na svém: „Protože tě miluji a protože nechci, aby to šlo ke všem čertům. Chci, abys věděl, že se na mě můžeš spolehnout. Stejně, jako se chci spoléhat já na tebe. Přeji si, aby nám to vydrželo, Severusi.“

Ta tři slova, vypuštěná z Harryho úst, Severuse pokaždé úplně vykolejila. Ani tentokrát to nebylo jiné. Věcně pronesené 'protože tě miluji' úplně zaplašilo jeho zlost a rozmrzelost. Zanechalo za sebou Severuse zmítaného emocemi a nejistého, jak odpovědět. Uvědomoval si, že se od něj nějaká reakce očekává, a tak tiše potvrdil: „To je i mé přání.“

Když spatřil Harryho úsměv, byl rád, že nemlčel.

Možná, že ať už měl Harry na mysli cokoliv, nebylo to tak nepřijatelné, jak se obával. Harry po něm doposud nežádal nic nepříjemného nebo takového, že by se to příčilo lektvaristově povaze. Dokonce i jejich setkání s Weasleyovými byla překvapivě milá.

Dobře. To je moc dobře,“ kývl Harry a pustil Severusovu hlavu.

Severus čerpal klid z Harryho přívětivého výrazu a pokusil se vrátit k původní konverzaci: „Tak co chceš vlastně udělat, že se bojíš mého odmítnutí?“

Přemýšlel jsem, že bychom si mohli propojit mysli, zatímco se budeme milovat. Pak úplně přesně zjistíš, co k tobě cítím. Měly by zmizet všechny zbytečné pochybnosti. Prostě to budeš vědět,“ odpověděl Harry nervózně a trochu uspěchaně.

Severusovi ztuhla krev v žilách. A možná mu přímo zamrzla, protože cítil, jak se mu po těle rozlévá chlad. V Harryho tváři se zračil výraz plný očekávání a naděje, který se mísil s obavami. Severus nemohl unést právě tu naději.

Harry ho žádal, aby si dopřál nějaký čas na přemýšlení a aby jeho návrh hned za čerstva nezamítl. Jenomže on nedokázal o možnosti neformální telepatie ani uvažovat a zároveň nepropadat panice. Dříve, než si uvědomil, co vlastně dělá, stál na nohou. Na okamžik ani nevnímal, kam jde, ale potom zamířil ke krbu, vábený teplem plamenů. Šel přímo k nim, tak blízko, až hrozilo, že mu vzplane hábit.

Určitým způsobem vždycky tušil, že k tomu dojde. Tak jako pokaždé.

Jeho tělo nikdy nikomu nestačilo. Vždy, když si něco začal s nějakým silnějším kouzelníkem, musel mu dát i svou duši. Harryho motivace byla jistě vznešenější než u všech ostatních, ale výsledek bude stejný.

Nezáleželo na tom, co udělá. Severus věděl, že už je odsouzen. Když bude souhlasit, na světlo světa vyplují všechna jeho tajemství. Harry uvidí, s kým má ve skutečnosti tu čest a jak málo je ho Severus hoden, a odejde. A pokud Harryho návrh odmítne, mladší muž ho stejně opustí pro nedostatek důvěry. Nezáleželo na tom, jak teď zareaguje, tohle jejich vztah nemá šanci přežít.

„Severusi?“ Harry stál téměř okamžitě po jeho boku a opatrně mu položil ruku na předloktí. „Co je ti? Co se děje?“

Severusovi se vybavovaly tisíce vzpomínek. Nejbolestnější z nich zahrnovaly tvář až příliš podobnou té Harryho, než aby Severus dokázal zůstat klidný. Tenkrát se opět zvrtl jeden z Albusových idiotských nápadů. Pohroma během Harryho lekcí nitrobrany a nitrozpytu se ve srovnání s tím, co Severus zažil s Potterovým otcem, zdála zcela bezvýznamná. Lektvarista stál blízko ohně, třásl se od hlavy až po paty a jediné, nač dokázal myslet, byla vzpomínka na Jamesovu magii, která kolem něj vířila, zatímco podezřívavý mladík raboval ta nejhlubší tajemství Severusovy duše. James Potter napadl jeho mysl během poslední společné hodiny jen proto, aby prověřil jeho oddanost Brumbálovi. Nejhorší na tom však bylo, že si Severus nikdy nebyl docela jistý, zda Potter nejednal na Albusův příkaz. A teď jej Jamesův syn žádá o přístup do vzpomínek!

Severus se v posledních týdnech velmi tvrdě snažil Harryho a Jamese v duchu nijak nespojovat. James byl jeho nepřítel, Harry přítel a milenec. Ke konci už mu to ani nedalo příliš mnoho práce. Ale Harryho přání dotknout se jeho mysli všechno předchozí úsilí naprosto zmařilo. V Severusovi se vzbouřily veškeré instinkty a byl připraven buď bojovat, nebo utíkat.

Lektvarista věděl, že by Harry nikdy nešel ve stopách svého otce a nevloupal se do cizího vědomí. Koneckonců, i kdyby Severus neměl dostatek víry v milencův charakter, Harry mu své čestné jednání dokázal už letos v říjnu. Tehdy se přece jejich mysli spojily a mladší muž odmítl využít příležitost a ukojit svou zvědavost. Někde hluboko v srdci Severus věděl, že se s Harrym nemusí ničeho obávat, snad s výjimkou jediné věci: Jak Potter zareaguje, až zjistí, kdo se ve skutečnosti ukrývá pod všemi Severusovými ochrannými slupkami. Přesto lektvaristovo tělo nějak odmítalo zapomenout, co mu kdysi provedl člověk s Harryho tváří, kterému Severus naivně věřil, a celé se instinktivně svíralo v návalech paniky.

„Třeseš se,“ poznamenal Harry tiše.

Severus se napjal, když ucítil dotek, ale byla to jen deka, která mu právě přistála na ramenou. Harry ji musel z něčeho přeměnit nebo odněkud přivolat. Pevně jej do ní zamotal a postavil se blíž. Když se ani po minutě nedočkal Severusovy odpovědi, obkroužil rukou milencova záda a položil dlaň na jeho biceps. Severus si uvědomil, že se vlastně jedná o jakési objetí jedinou paží.

Stáli tak velmi dlouho, dokud chvění neustalo.

Omlouvám se,“ hlesl Harry. „Věděl jsem, že se ti ten nápad nebude líbit, ale nemyslel jsem si, že... tě tolik rozhodí. Měl jsem to tušit. Tenkrát v říjnu jsi reálně zvažoval, že budeš raději čelit mozkomorům, než abys mě nechal nahlédnout do svých vzpomínek. Povíš mi, co se děje?“

Severus si připadal jako hlupák. Roztřeseně se nadechl a vůbec netušil, co říci. Na tváři cítil Harryho ustaraný pohled.

„Nevadí. Pojď. Sedneme si, dobře?“ pobídl ho mladší muž.

Harry jej až dosud nikdy nezradil, a tak se Severus nakonec nechal odvést zpět ke gauči. Když byli na místě, Harry pohlédl na nejbližší konferenční stolek, kde se vedle prázdného šálku po vaječném koňaku objevila kouřící konvice na čaj, hrnečky a džbánek s mlékem.

Nebylo na tom nic neobvyklého. Severus viděl podobné ukázky Harryho magie dnes a denně, jenomže tentokrát si při sledování takového ledabylého projevu jeho obrovské síly až příliš jasně uvědomil svou vlastní bezmoc. Kdyby se Harry po vzoru svého otce rozhodl využít svou magii a vynutit si jakékoliv přání, Severus by mu nemohl vzdorovat. Byl si jistý, že by Harry nic podobného neudělal. Přesto ho znervózňovalo vědomí, že by svému milenci nedokázal zabránit, aby si v jeho mysli našel cokoliv, co si zamane.

Ve snaze udržet na uzdě své rozbouřené emoce sledoval, jak mu Harry připravuje šálek čaje. Pak přijal nabízený nápoj, obtočil prsty kolem velikého hrnku a pokoušel se vstřebat jeho teplo. I přes hřejivou přikrývku na ramenou a blízkost krbu měl neustále pocit, že zevnitř mrzne.

Harry ho chvíli jen sledoval, jak upíjí čaj, než se zeptal: „Jsi v pořádku?“

Severusovi došlo, že se chová dost podivně. S vypětím všech sil se dal trochu dohromady a zamumlal: „Omlouvám se. Je mi... dobře.“

Ne, to není. Pořád jsi bílý jako křída,“ řekl Harry mimořádně jemně. „Tady jde o víc než jen o obyčejnou nechuť, Severusi. Nastiň mi alespoň trochu, s čím mám tu čest. Prosím! Znovu jsem ti ublížil a ani nevím jak a proč.“

Severus přemítal, jestli ze sebe může udělat ještě většího idiota a chvatně odporoval: „Neublížil´s mi.“ Po chvíli ještě dodal: „Jsi můj jediný milenec, který to nikdy neudělal.“

V podstatě mohl slovo 'milenec' nahradit slovíčkem 'přítel' a pořád by to byla pravda.

V té chvíli si lektvarista uvědomil velikost svého přiznání a měl pocit, že se kolem něj zastavil svět. Tohle Harrymu nechtěl říci! Neměl v úmyslu jít takto s kůží na trh. Cítil se nesnesitelně obnažený. Zíral do svého čaje s mlékem a přemýšlel, co si o něm Harry asi musí myslet.

Na rameni přikrytém dekou mu přistála Harryho teplá dlaň a mladší muž jej požádal: „Pověz mi o tom, prosím.“

Severus věděl, že má vlastně štěstí. S Burkem, Lysanderem nebo kterýmkoliv jiným mocným kouzelníkem, s nímž se sexuálně stýkal, by jeho hlava byla už dávno podrobena útoku. S myšlenkou, že se dá konverzace kontrolovat rozhodně lépe než telepatické spojení, se opatrně zeptal: „Co bys chtěl vědět?“

„Zmínil ses, že všichni ostatní ti ubližovali. Mluvil jsi o fyzickém nebo mentálním zneužití?“ otázal se Harry tak opatrně, že Severus nenašel sílu neodpovědět.

Zneužití? Tak se tomu říká?

Chvíli mu trvalo, než našel ta správná slova, která mohl vyslovit. Nechtěl, aby ho Harry považoval za ještě většího zbabělce, než jakým pro něj už právě teď bezesporu byl. Přinutil se nesklopit zrak a odvětil: „Poznal jsem obojí... občas i současně.“

Severus očekával nevyhnutelné odsouzení. Co jiného si také zasloužil kouzelník s jeho schopnostmi, který se sebou nechával ne jen jednou, ale dokonce opakovaně zacházet takovým způsobem? Jenomže mladší muž ho nekritizoval. Místo toho se jeho tvář bolestně stáhla a Severus si uvědomil, že svým doznáním Harrymu spíše ublížil, než že by jej rozzlobil nebo znechutil.

Lektvarista ocenil, že se ho Harry nesnaží vtáhnout do objetí a dává mu prostor, který v té chvíli skutečně potřeboval.

Harrymu podle všeho zabralo několik minut, než našel svůj hlas a váhavě se zeptal: „Jak zlé to bylo?“

Myslíš špatné zacházení?“ Po Harryho přikývnutí se Severus zhluboka nadechl a vysvětloval: „To záleželo na partnerových... sklonech. Fyzické násilí mohlo být intenzivní jako Cruciatus a to psychické asi stejně... neodbytné a bolestné jako tvá zkušenost s Voldemortem ze závěrečné bitvy.“

Takové věci prováděli tví vlastní milenci?“ Poslední slovo Harry vyplivl, jako by zkrátka nedokázal něco podobného pochopit.

Severus nebyl schopen ustát proud emocí zračících se v Harryho až příliš otevřeném obličeji. Zahleděl se do svého šálku a namítl: „Nejsem zrovna typ člověka, který ve svých partnerech probouzí něhu.“

„To je kravina!“ vyštěkl Harry. Od Severuse se neodtáhl, spíše naopak. „Jsi ten nejpozornější milenec, jakého jsem kdy měl.“

„S tebou je to... jiné,“ namítal tiše Severus.

Harry jeho slova okamžitě nezavrhl, místo toho se zeptal: „Jak jiné?“

Předchozí      Další

   



 

27.05.2011 23:18:03
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one