Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 38.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: sexuální scéna (18+)

 

Tak. Dneska nejsem moc spokojená, ale únava dělá své, tak prosím o shovívavost.

Věnováno našim milým komentujícím. Díky: 1beruska, A_ja, aMaja, Anfulka, bacil, cim, Elza, fin, gleti, grid, Hajmi, Janica, mamba, marci, Misule, Mononoke, nika, Pavlí, Salazaret, sevy, Suzanne, ZJTrane

Vaše Slimča.

*** Until Proven ***
   

Severus si pomyslel, že měl tu otázku čekat. S nepříjemně vyschlými ústy se pokoušel zvolit takový způsob vysvětlení, díky němuž by si dokázal zachovat alespoň nějaké zbytky hrdosti. Jenomže, měl-li být upřímný, ve své minulosti nenašel nic, na co by mohl být pyšný. Tak se jednoduše rozhodl odvést Harryho pozornost a zaměřit se na jejich vlastní vztah, namísto popisování ponižujících schůzek ze svého mládí. „Ty jsi se mnou od svého prvního doteku zacházel s respektem, jako rovný s rovným.“

„A ostatní ne?“ podivil se Harry. Vypadal opravdu zmateně.

Severus nedokázal pochopit, jak se může tak hloupě ptát někdo, kdo má možnost pořádně si ho prohlédnout. Harrymu to však podle všeho skutečně nedocházelo. „Během posledních dvaceti let jsem se vyhýbal sexuálním aktivitám, ale když jsem byl mladší a mé potřeby intenzivnější, tak… Snažil jsem se najít uspokojení, stejně jako každý jiný mladý muž.“ Severus ztěžka polkl a přinutil se pokračovat. „Až na to, že jsem nikdy nebyl jako ostatní mladíci v mém věku. Vždy jsem vypadal...“ Harry to musel vědět stejně dobře jako on sám, přesto se před ním Severusovi následující slova podařilo vyslovit jen se značnými obtížemi. „...bolestně neatraktivně. Neoplýval jsem bohatstvím ani honosným vystupováním, kterými bych zastínil své tělesné nedostatky. Avšak do určitých věcí jsem byl stejně žhavý jako mí vrstevníci. Cítil jsem totožné potřeby jako oni. Navíc mne přitahovala silná magická moc.“ Severus dokončil větu, letmo pohlédl na Harryho a modlil se, aby si jeho milenec dal zbytek skládačky dohromady sám. Tvář mladšího muže však zůstávala frustrujícím způsobem prázdná.

Pořád nechápu, jak to souvisí s tím, co ti ti bastardi prováděli,“ prohlásil nakonec Harry tiše. V očích mu plál hněv, ale nezdálo se, že by byl namířen na lektvaristu.

Severus cítil, jak rudne hanbou, a čaj v žaludku se mu začínal bouřit. Stiskl svůj hrnek tak pevně, až mu zbělely klouby na rukou, zatímco Harrymu sděloval ničím nepřikrášlenou pravdu: „Muži, kteří mě přitahovali, mohli mít bez problémů na každém prstu deset milenců. Aby byli ochotní jít se mnou, musel jsem jim nabídnout... věci, do nichž by se většina lidí dobrovolně nikdy nezapojila. Někteří preferovali fyzické mučení, ale ti nejmocnější měli rádi mentální nadvládu.“

Ach můj Bože!“ zašeptal Harry. Výraz v jeho tváři naznačoval, že zřejmě brzy vyzvrátí ten protivný vaječný likér i jejich vánoční večeři. Reagoval přesně tak šokovaně, jak se lektvarista obával.

Ten teď skomírajícím hlasem pokračoval ve svém monologu. I sobě samému zněl mrtvě. „Nejsem hrdý na to, co jsem dovolil, ale tehdy jsem byl... docela zoufalý a opravdu neexistovala jiná cesta.“

Severus ucítil na rukou horkou tekutinu a shlédl dolů. S překvapením zjistil, že se šálek v jeho dlaních chvěje tak intenzivně, až z něj na všechny strany vyletují kapičky čaje.

Harry se po hrnku natáhl, vyprostil ho ze Severusova křečovitého sevření a tiše ho odlevitoval na konferenční stolek. „Není divu, že nechceš, aby se ti kdokoliv hrabal v hlavě. Omlouvám se. Netušil jsem to.“

„Jak bys mohl?“ opáčil Severus. Ohromilo ho, jak snadno Harry přijal skutečnost, kterou on sám považoval za vlastní ostudné selhání. Člověk jako Harry by se nikdy nepodvolil takovému brutálnímu zacházení.

„Nikdy jsi to nikomu neřekl, že?“ zeptal se Harry nečekaně vlídně.

Severus chvatně pohlédl do milencovy hezké tváře. Čekal znechucení, ale po ničem podobném nenašel v jeho výrazu jedinou stopu. Harry vypadal rozzlobeně a jako by mu bylo trochu nevolno, nejvíc ze všeho se však zdál ustaraný... Kvůli němu.

Severusovi hrozilo, že se každou chvíli složí. Přinutil se ke svému charakteristickému pohrdavému odfrknutí a prohlásil: „Ještě před pár týdny neexistoval nikdo, koho by to zajímalo.“

„Je mi to líto,“ hlesl Harry.

Severuse milencova omluva vyvedla z míry. Jediné pravděpodobné vysvětlení bylo, že se Harry ospravedlňuje za svou potřebu vycouvat, když teď poznal pravdu. Severus pečlivě posbíral veškeré své sebeovládání a zeptal se: „Co je ti líto?“

„Že jsi takhle trpěl. Že jsi neměl nikoho, kdo by se o tebe staral. Přál bych si...“ Harryho hlas se vytratil, když se podíval na svou ruku. Ještě stále ležela na Severusově rameni, skrytém pod modrou dekou, do níž byl lektvarista zamotán.

Co by sis přál?“ napjal se Severus. Zdravý rozum mu říkal, že by Harry nejraději nikdy nevěděl žádnou z těch věcí, které si právě musel vyslechnout Pro mladšího muže byly bezesporu zklamáním. Jenomže z Harryho hlasu sálala spousta surových emocí a Severusovo srdce tiše namítalo, že se rozum mýlí. Že Harry vůči němu necítí znechucení.

Přál bych si, abychom byli stejně staří. Abych tam pro tebe tenkrát mohl být,“ prohlásil Harry tiše.

„Nenáviděl bys mě, stejně jako tvůj otec,“ potřásl Severus hlavou.

Ne,“ odmítl Harry dost napjatě a rozzlobeně. „Nejsem jako on. Dokonce i kdybychom se navzájem nenáviděli, nikdy bych se k tobě takhle nechoval.“

Severus se zahleděl do milencova ztrápeného obličeje a polkl. Po chvíli připustil: „Ne, nechoval. Ale to neznamená, že bys mě musel mít rád.“

„To máš asi pravdu,“ povzdechl si Harry. „Jen bych si býval přál ochránit tě od všech těch hrůz.“

Severus sebou trhl. Zíral na Harryho smutnou tvář a nebyl schopen skrýt šok. Harry jej toužil chránit! Pro lektvaristu se jednalo o stejně jedinečnou zkušenost, jakou byla Harryho láska.

Po chvíli Harry spustil svou ruku ze Severusova ramene, aby stiskl jeho dlaň, a pak promluvil: „Severusi... Způsob, jakým o tom všem mluvíš... Vypadá to, jako by ses domníval, že špatné zacházení bylo to jediné, co sis tenkrát od svých milenců zasloužil. Ty jsi nebyl ten špatný ani méněcenný. To byli ti muži, s nimiž ses stýkal. Kdybys měl jiný typ partnera...“

Tak bych se nikdy nedočkal sexu,“ dokončil Severus větu. Oceňoval, co se pro něj Harry pokouší udělat, ale věděl, že mladší muž nemá pravdu.

„To je směšné,“ bránil se Harry. „Ovšemže bys měl sex.“

„Který normální člověk by... se rozhodl být se mnou z jiných důvodů než z donucení nebo díky nějakým postranním úmyslům?“ zeptal se Severus.

Vím, že nejsem zrovna typický představitel 'normálního' člověka, ale tak velký šílenec snad taky ne, co?“ zeptal se nervózně Harry. „Já si tě vybral. A každý člověk se špetkou zdravého rozumu by se po sexu, který jsme spolu prožili tu první noc v Zapovězeném lese, rozhodl stejně. Severusi, ty máš lidem co nabídnout. A není toho málo.“

Severus měl pocit, že na jeho krk někdo uvalil znehybňující kouzlo. Přinutil ztuhlé svaly k práci a co nejnormálnějším hlasem odpověděl: „Ty jsi jediný, kdo si kdy něco takového myslel.“

„Jsem taky jediný, koho sis pustil k tělu natolik, aby to mohl zjistit,“ namítal Harry.

„To je pořád dokola,“ zavrtěl hlavou Severus, který neměl nejmenší chuť pokračovat v této bolestné diskusi.

Možná,“ souhlasil Harry a po chvíli přemýšlení se zeptal: „Jak jsme se vlastně od mého návrhu, že bychom si při milování mohli propojit mysli, dostali až sem? Ty sis myslel, že... se vloupám do tvých vzpomínek? Že tě budu do něčeho násilím nutit?“

Co měl Severus na tohle říci? Vždy se s Harrym snažil mluvit upřímně, pokud to bylo jen trochu možné, ale jak měl jednat otevřeně zrovna teď? Samozřejmě, že byl pravděpodobně přecitlivělý a už na pouhou zmínku o telepatickém spojení reagoval špatně, jenomže v tom bylo ještě něco víc. Neexistoval způsob, jak Harrymu vysvětlit, že všechny ty zlé vzpomínky ve skutečnosti vyvolala jeho až děsivá podoba s otcem. Tedy, alespoň pokud Severus nechtěl vynést na světlo světa i všechnu ostatní špínu ze své minulosti.

Severusi?“ ozval se Harry po delší odmlce.

Lektvaristovi bylo jasné, že musí nějak odpovědět. Vyhledal Harryho pohled a přiznal tolik pravdy, kolik mohl: „Vím, že nic takového nemáš v povaze. Ta reakce byla... instinktivní.“

„Opravdu ti ublížili, co?“ zeptal se Harry opatrně.

„Většinu z nich... těšilo rozdávat bolest. Ale nebyl jsem nevinná oběť. Věděl jsem předem, do čeho jdu,“ odpověděl Severus. „Prosím, nepřekrucuj fakta a nedělej z toho nebelvírskou tragédii. Byl jsem dobrovolný účastník toho všeho.“

Ale netoužil jsi po bolesti, že ne?“ zatlačil na něj Harry s viditelnou neochotou. „Přál sis jen to, co všichni ostatní – někoho, kdo by tě objal.“

„To je sotva-“

Je to jediná věc, na které skutečně záleží,“ řekl Harry.

Severus se jen silou vůle neodvrátil od Harryho zelených očí a zeptal se: „Takže, k čemu jsme se dopracovali?“

„Jak to myslíš?“ Harry už zase vypadal zmateně.

„Ty chceš navázat telepatické spojení. Já ne. Co bude dál?“ otázal se Severus, jenž si zároveň velmi dobře uvědomoval, že v minulosti by rozhodně podobný druh rozhovoru neměl šanci vést. Kdyby se mu, byť proti jeho vůli, chtěl kterýkoliv z bývalých partnerů dostat do hlavy, Severus už by v této chvíli bojoval o vlastní příčetnost.

„A co myslíš, že by se mělo dít? Právě jsi mi řekl, že bys spojení myslí nezvládl,“ odpověděl Harry.

„A to je vše?“ ujišťoval se Severus.

Můj Bože, ty si snad myslíš, že bych... tě nutil?“ Harry leknutím téměř koktal.

Severus chvatně objasňoval: „Navzdory tomu, jak to vypadá, já ti věřím. Vím, že podobné věci nemáš v povaze. Přesto, pokud bys trval na mentálním kontaktu, aby náš vztah mohl pokračovat, pak bych-“

Jeho slova přerušilo důrazné: „Nejsem jako oni! Nemusíš mě nechat znásilnit tvé vzpomínky, abys mohl zůstat mým milencem. Bože, Severusi...“

Severus si v Harryho tváři přečetl strach a zděšení a rychle se omlouval: „Odpusť mi. Já-“

Harry jej opět zarazil: „Ne, to já bych se měl omluvit. Neměl jsem na tebe v tomhle směru tak tlačit. Já jsem... to nechápal. Už nikdy o tom nebudu mluvit.“ Poslední větu pronesl, jako by se jednalo o nějaký slavnostní slib.

Bylo to možné? Mohl z toho vyklouznout tak snadno? Mohlo být pro Harryho Severusovo emocionální blaho důležitější než vlastní uspokojení? Až dodnes se shodli ve všem, co dělali. Tentokrát se poprvé stalo, že se jejich přání rozcházela... A Harry ustoupil ze svých požadavků jen proto, aby Severusovi ušetřil trápení.

Uznání. Pro Severuse natolik cizí zkušenost, že ji dokázal stěží pochopit. Ale vážil si ho; více než kterékoliv jiné laskavosti ve svém životě. Zíral do Harryho ustaraných očí a přemáhal jej hřejivý pocit, který se mu rozléval vnitřnostmi. Úplně tím teplem tály, zatímco po citové stránce... Žádný člověk v něm dosud neprobudil takové množství pozitivních emocí, jako právě Harry. Předpokládal, že se dala očekávat neskonalá vděčnost, ovšem ten zbytek... Severus svého mladého milence bezmála uctíval.

Lektvarista nerozuměl náhlému stínu úzkosti, jenž se usadil v Harryho očích.

„Severusi? Vím, že jsem slíbil, že už o tom nikdy nebudu začínat, ale mohu ti položit ještě jednu otázku?“ zeptal se Harry.

V té chvíli by mu Severus ochotně snesl modré z nebe. „Ano, samozřejmě.“

Obtěžuje tě... když mi pomáháš s mými nočními můrami? Nechápu, jak to pro mě můžeš dělat, když tě představa, že se dotknu tvých myšlenek, tolik znepokojuje.“

Severus sklopil zrak a podíval se na Harryho ruku, která znovu volně ležela na lektvaristově přikrytém předloktí. Kontrast jasně rudé barvy Harryho rukávu proti temně modré dece působil příjemným dojmem. „Když vstupuji do tvých nočních můr, nejsi vzhůru. Prakticky se jedná o jednosměrný tok informací.“

„Dokud spím můžeš si prohlédnout mé vzpomínky, zatímco já nedokážu vidět ani si zapamatovat ty tvé,“ pochopil Harry. Kupodivu se nezdálo, že by jej ta nepopiratelná nespravedlnost rozčílila.

„Přesně.“

Severus zadržel dech v očekávání nějakého výbuchu. Harry si však jen zhluboka povzdechl a hlesl: „Díky Merlinovi! Tolik jsi mi pomohl! Nenáviděl bych vědomí, že tě to uvnitř pokaždé, když se dotkneš mé mysli, ničí. Už to, že ti to odčerpává tolik síly, je dost hrozné.“

Severus si omráčeně uvědomil, že Harryho skutečně trápí přesně toto. Vůbec ho nezajímala nevyváženost celé situace, jen zda to Severuse nemohlo rozrušit nebo zranit.

„Co se děje?“ zeptal se Harry. Jeho otázku určitě zapříčinil výraz v Severusově obličeji, ať už vypadal jakkoliv.

„Předpokládal bych, že budeš rozčilený kvůli svému handicapu ve vzájemném přístupu ke vzpomínkám. Obzvláště vezmeme-li do úvahy tvou touhu proniknout do mých myšlenek,“ přiznal Severus. Potřeboval celou tu situaci pochopit, i když svou poznámkou riskoval, že mezi nimi dojde k neshodám.

„Právě ses mi svěřil, že ti opakovaně znásilňovali mysl. Vzpomínám si na ten strašlivý pocit, když mi jednou Voldemort provedl totéž. Nedovedu si vůbec představit, čím vším sis musel projít. Jak bych se na tebe mohl zlobit, když proto, abys mi pomohl, děláš něco, co nenávidíš?“ Harry k němu zvedl zrak. Z očí mu v té chvíli sálala téměř zničující něha.

Tak tohle znamená milovat, podivoval se Severus, zatímco se k němu Harry naklonil, aby jej políbil na čelo. To, že pro vás pohoda a štěstí někoho druhého znamená více než vaše vlastní? Pokud se toto dá považovat za definici lásky, pak Harryho chování naznačuje, že Severuse skutečně miluje. Po nějaké chvíli si lektvarista uvědomil ještě jednu věc. Jeho nabídka, že se ráno připojí k Harrymu a půjde navštívit Weasleyovy, spadala do téže kategorie sebeobětování a dokazovala, že totéž platí i v opačném směru. Severus miluje Harryho Pottera.

Při tom zjištění začal lektvarista panikařit. Cítil, jak mu zběsile buší srdce, zatímco zbytek těla prakticky zamrzl. Míra zranitelnosti, jakou s sebou taková citová vazba přinášela, byla děsivá. Severusovi nepochyboval, že dříve či později bude nevyhnutelný vzájemný rozchod. Už v době, kdy mezi nimi byl jen sex, věděl, že ho ztráta Harryho zničí. Co s ním jeho odchod udělá nyní, když je jejich vztah daleko hlubší?

Copak je?“ zašeptal mu Harry do ucha. „Právě jsi ztuhnul jako prkno, a rozhodně ne v dobrém smyslu slova.“

Severusův mozek dokázal skrz bušení srdce sotva fungovat. Problém byl, že musel nějak zareagovat.

Harry zvedl hlavu, sledoval jej a čekal na odpověď.

„To... nic,“ pokusil se lektvarista zahnat milencovu otázku do autu. Nenáviděl stín, který se při jeho úhybném manévru mihnul v Harryho očích. Srdce mu teď tlouklo ještě hlasitěji.

Harry mu chvíli zíral do očí, a pak promluvil: „Ať už se jedná o cokoliv, bude to v pořádku. Slibuju.“

Severus se sebral natolik, aby si nad tím absurdním ujištěním dokázal odfrknout: „Jak můžeš něco slibovat, když nemáš dostatek informací?“

„Znám ten výraz tvého obličeje a taky znám tebe,“ odpověděl Harry a konečky prstů obkresloval jemné vrásky v koutku Severusova levého oka. „Zajistím, aby to bylo dobré. Ať už se jedná o cokoliv, spolu to vyřešíme.“

Severus cítil, jak se mu nad tím beznadějným idealismem zvedají koutky úst. „Napadlo tě vůbec někdy, že některé věci... někteří lidé jsou natolik zlomení, že už se nedají 'spravit'.“

Harry mu sklouzl rukou na bradu a palcem mu lehce hladil čelist, zatímco odpovídal: „Ano, ale to není tvůj případ.“

Harry... Znovu jej dokázal odzbrojit jedinou větou. Jeho zelené oči plály vnitřním ohněm. Žhnuly přemírou emocí. Takto ho Severus ještě neviděl. Nezlomná víra, ta naprostá jistota Harryho tvrzení lektvaristu úplně odrovnala. A potom jej mladší muž políbil. Hluboce a vláčně, se zničující něhou, která jen podtrhovala osudovost celého jejich vztahu.

Takový polibek se jednoduše nedal odmítnout. Neexistovala šance, že by se Severus odtáhl a našel svou ztracenou emocionální vyrovnanost. Opět jednou podlehl. Stejně jako v prvním ročníku Malfoyovým dotekům, jako v osmnácti svůdné síle Casciuse Burkeho, nebo později celé řadě dalších kouzelníků, jejichž moc jej zaslepila. Jen - tento vztah se ode všech předešlých neúspěšných pokusů v jedné podstatné věci lišil. Pro Harryho totiž jejich svazek neznamenal možnost, jak demonstrovat svou sílu. Mladší muž ho netoužil vlastnit, zraňovat, využívat, dominovat mu nebo jej ponížit. Už to mezi nimi dokonce nebylo ani o obyčejné souloži, vzájemném příměří nebo budování přátelství. Skutečná podstata jejich vztahu Severuse úplně vykolejila. Aniž by vůbec postřehl, že se něco děje, všechno se změnilo. A nejen pro Harryho.

Severus v životě k nikomu nechoval tak silné city. Ovšem daleko podstatnější se zdála skutečnost, že jemu samotnému nikdy nikdo neprojevil tolik úcty a nevěnoval tolik péče. Dokonce ani on se svou cynickou povahou nemohl zpochybňovat Harryho upřímnost. Harry měl nespočet příležitostí zranit jej, nebo mu ublížit, ale ani jedinou z nich nevyužil. Beze zbytku tak dokázal, že jeho ohledy vůči Severusovi nejsou pouhá planá slova.

Právě teď se jej Harry dotýkal s takovou starostlivostí, že by přesvědčil i úplného bezvěrce. Bříšky prstů a rty mapoval Severusova víčka, tváře, čelo, dokonce i jeho přerostlý nos. Do svých doteků vkládal tolik něhy a pozornosti, že se podobaly téměř uctívání.

Severus si povzdechl. Rty jeho milence se plíživě přesunuly níž a teď se mazlily s jeho krkem. Harry mu postupně odstraňoval oblečení a hladil a líbal každičký obnažený kousek kůže, vystavený mihotavým plamenům z krbu. Zdálo se, jako by se po Severusově, bez pochyby velmi znepokojujícím, přiznání úzkostlivě snažil postupovat co nejpomaleji, a svou něhou tak lektvaristovi vynahradit celý život plný špatného zacházení.

Ještě před třemi měsíci by se Severus vysmál každému, kdo by tvrdil, že něco může pomoci vyhladit jizvy a traumata z jeho minulosti. Na Harryho péči však opravdu bylo něco léčivého.

Lektvarista necítil žádné proudění magie, přesto se zdálo, že mu každý dotek Harryho rtů a každá jeho pozornost zanechává na kůži brnící stopu. Jak se Severusovy smysly pomalu unavovaly, měl téměř pocit, jako by byl zamotaný do neviditelné pavučiny utkané z čiré laskavosti... Nebo snad dokonce lásky. Věděl o tom citu tak málo, že jej stěží dokázal rozeznat.

Harry nechal jedinou myšlenkou zmizet i vlastní oděv, který se v mžiku rozplynul jako ranní mlha ve vycházejícím slunci.

Harry býval během milostné předehry vždy opatrný a pečlivý, ale dnes se zdál až neskutečně jemný. Poté, co Severus přiznal, jak se za svých mladých let nechával zneužívat, očekával milencovo pohrdání. Místo něj na něm Harry plýtval polibky a doteky plnými úcty, které ze Severuse dělaly doslova chvějící se trosku.

Během chvíle se Severus ocitl na zádech, vtlačený do měkkých, sametových podušek gauče, s Harrym vpleteným mezi nohy. Mladší muž se svými rty, jazykem i prsty pomalu propracovával k milencovu pasu.

Harry slyšel, co všechno Severus dovolil, a přesto ho stále chtěl. Pro lektvaristu bylo něco takového absolutní záhadou. Myslel si, že když se někdo tak statečný a skrz naskrz nebelvírský dozví o jeho ponižující minulosti, bude jej považovat za 'zkažené zboží'. Harry se jej však dotýkal, jako by měl pod rukama něco vzácného a čistého. Dnes večer dokonce ani nepoužil svou magickou moc, jak bylo jejich pravidelným zvykem. Místo toho si jen prolíbával cestičku Severusovou hrudí a na okamžik se zarazil u bradavek, kterým věnoval hravou péči. Dnes večer si byli rovni.

Severus už byl zvyklý na přítomnost Harryho silné magie. Halila jej, prostupovala jím a zanechávala za sebou pocity tak silné, že lektvarista sotva dokázal vnímat cokoliv jiného. Dnes si však zachoval natolik čistou hlavu, aby zaznamenal něhu, která se vkradla do Harryho rysů, zatímco se s ním miloval. Za celý život nebyl pro Severuse sex o emocích, teď se mu však city, které právě spatřil v Harryho tváři, zavrtaly hluboko do vnitřností a donutily je bolestivě se stáhnout.

Lektvarista byl zasažen Harryho silnými ochranářskými pudy. Každý z Harryho doteků jej měl ujistit a potěšit, ne označkovat jako něčí teritorium nebo hračku.

Místo, aby se Severus díky své předchozí zpovědi cítil ponížený a v rozpacích, byl vděčný, že se svěřil. Harry možná neznal jeho nejhorší hříchy, ale slyšel dost na to, aby se nechal odradit temnějšími stránkami jeho minulosti a úplně jej opustil. Neudělal to. Harry byl tady, uctíval jeho tělo a zacházel s ním jako s nějakým drahocenným pokladem, ne jako s poškozenou věcí.

Harry sklouzl vlhkým jazykem po zarostlém milencově břiše, až se Severus zachvěl. Pod tíhou slastných pocitů házel hlavou ze strany na stranu a rukama bez ustání bloudil Harryho rozcuchanými vlasy, zatímco mladší muž zabořil nos do jeho pubického ochlupení a propracovával se níž ke svému cíli.

Severusův penis obalila mokrá a horká Harryho ústa. Jejich jemné sání bylo úžasné a úplně stejně vzrušující, jako neuvěřitelně mocná magie, kterou do něj Harry vpouštěl při milování během posledních týdnů. Když byl Severus celý pohlcen, zasténal a zalapal po dechu. Na hýždích ucítil silné ruce, povzbuzující jej k pravidelným výpadům.

Ve chvíli, kdy jej od blížícího se orgasmu dělily pouhé vteřiny, Harry se odtáhl. Obývacím pokojem ještě dozníval Severusův frustrovaný výkřik, když se na něj mladší muž položil a zahalil jeho kůži svým tělesným teplem. Pečlivě přitom dbal na to, aby se jejich kamenně tvrdé erekce dotýkaly, a pak uvěznil milencova pootevřená ústa v dalším polibku.

Severus mohl z Harryho jazyka ochutnat hořko-sladkou příchuť vlastního přirození. Bylo to neskutečně vzrušující, i když zdaleka ne tolik, jako intenzivní houpavý pohyb, jenž zahájil Harry. Pohledný mladý muž se proti němu zavlnil a celé Severusovo tělo explodovalo rozkoší jako supernova. Tato poloha byla ohromně smyslná a přitom jemná. Harry ani na okamžik neustával v líbání, jako by se jej nemohl nabažit.

Taková důvěrnost by zřejmě měla budit opovržení, ale lektvarista ještě nikdy neměl nikoho, kdo by o něj při souloži tolik pečoval.

Severus vyvrcholil jako první. Se zasténáním přerušil polibek a svým lepkavým darem skropil jejich břicha i Harryho a svůj klín. Harry přidal do nepořádku mezi nimi vlastní teplé sperma jen o jediný srdeční tep později, zhroutil se na svého milence a zabořil nos do ohbí jeho krku.

Severus hladil Harryho potem zbrocená záda, oba zklidňovali svůj dech a vraceli se do reality. Harry vláčně olizoval slané kapičky, tvořící se v prohlubni Severusova krku. Jeho teplý, vlhký dech hladil citlivou Severusovu kůži a nutil lektvaristu znovu se třást. Prsty levé ruky si Harry pohrával s ochlupením na milencově hrudi. Tmavé nepoddajné chomáčky si namotával na ukazováček, a vytvářel tak malé prstýnky, které po chvíli zase pustil a nechal narovnat.

Mohl jsi použít magii, pokud jsi chtěl,“ řekl Severus a odhrnoval Harrymu z tváře propocené prameny vlasů. Věděl, že Harryho dnes ke zdrženlivosti nutila jen jeho rytířská povaha, povzbuzená tím, co si mladší muž vyslechl o jeho minulosti.

„Já vím,“ odpověděl Harry spokojeně. „Občas tě zkrátka potřebuji cítit na vlastní kůží.“

Severus nadzvedl Harryho obličej a vyšel mu vstříc, aby se dotkl jeho rtů. Polibek byl hřejivý, milující a o mnoho delší, než očekával.

Když se oddělili, Harry položil tvář na Severusovu hruď a zdál se úplně spokojený s myšlenkou, že takto zkroucený stráví na gauči celou noc.

„Severusi?“ ozval se po nějakém čase ospale.

„Hmmm?“

Takhle už ti nikdo znovu neublíží – nikdy,“ zašeptal Harry a pevně k sobě Severuse přitiskl. Bezděčně tak potvrdil lektvaristovy domněnky, co zapříčinilo jejich něžné milování.

Přestože mu takové vyznání dělalo dobře, Severus neměl ve zvyku klamat sám sebe. „Budoucnost nikdy neznáme předem, ač se tím profesorka Trelawneyová ráda chvástá.“ V životě nevyslovil větší pravdu. Copak kdy alespoň jedna jediná věc v jeho minulosti nasvědčovala tomu, že tady jednou bude ležet nahý, stulený náručí Harryho Pottera? Věděl, že tento dar může ztratit stejně rychle, jako jej získal. „Nikdo nemůže říci, co někoho jiného jednou potká.“

„Fajn, tak mě to teda nech přeformulovat,“ požádal Harry. „Osobně se zaručím, že už tě tímto způsobem nikdy nikdo nezraní.“

Osobní garance od Harryho Pottera se rovnala skutečnému právnímu ujednání. Severuse zalilo podivné teplo. Políbil jemné, střapaté vlasy na temeni Harryho hlavy a potom řekl: „Vážím si tvého postoje.“

„Ale?“ pátral Harry.

Nikdy je velmi dlouhá doba.“ Severus beztak věděl, že pokouší štěstí, když si Harryho nechává tak dlouho jen pro sebe.

„Ano, to je,“ souhlasil Harry. „Ale já tě nikdy nechci opustit. Miluju tě a slibuju, že se na tom nic nezmění.“

Změny byly přirozenou součástí života, jenomže…

Severus podobný slib ještě v životě nedostal. Za normálních okolností by takové absurdní tvrzení okamžitě odmítl, ale jak tak ležel v bezpečí Harryho silných paží, téměř mu dokázal uvěřit. Nebo by mohl minimálně uvěřit tomu, že ten úžasný mladý muž, který jej tlačí do pohovky, udělá vše, co je v jeho nemalé moci, aby svému slibu dostál. Severus, unášený teplem, které jej zalévalo zevnitř i zvenčí, upadl do hlubokého a spokojeného spánku.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

05.06.2011 02:17:34
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one