Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 39.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: sexuální scéna (18+)

 

No není ten Severus „kouzelný“? Díky za trpělivost a užijte si čtení! Dneškem pomalu končíme s idylkou.

Věnováno: A_ja, aMaja, Anfulka, assez, bacil, Cety, cim, Elza, fin, gleti, grid, Hajmi, mamba, marci, Misule, Mononoke, nika, POPO, Salazaret, Sharlaid, Suzanne, ZJTrane

Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Severuse probudily lehké polibky. Ještě v polospánku je začal oplácet. Na malou chvíli se podivoval, proč jsou na sebe s Harrym tak těsně natlačení, ale potom si připomněl minulou noc a uvědomil si, že ji celou strávili na gauči.

Harryho ruce mu bloudily po těle a probouzely v něm lehké chvění, zatímco oba navzájem lačně ochutnávali svá ústa. Severus se pod Harrym trochu posunul, roztáhl kolena a s nacvičenou lehkostí mu přehodil nohy přes ramena.

Harry se tím gestem zdál překvapený: „Ty chceš, abych...?“

Lektvaristovi došlo, že se Harry stále cítí rozrušený včerejším zjištěním, proto přiměl svůj spánkem zhrublý hlas k činnosti a odpověděl: „Vždy tě takto chci.“

Za to ujištění si vysloužil další hluboký a jemný polibek.

Harry musel odněkud přivolat lubrikant, který obvykle používali, nebo na něj možná něco přeměnil, protože když do Severuse vklouzl první prst a začal ho připravovat, byl už kluzký od gelu. Muž slastně zavzdychal, zatímco vnímal lehké dráždění dobře skrytého bodu hluboko ve svých útrobách. S Harrym to bylo vždycky tak dobré!

Netrvalo dlouho a Severusovi se díky péči Harryho talentovaných prstů rozutekly všechny myšlenky. Jeho milenec zatím dál pokračoval ve svém něžném mučení. Zdálo se to jako věčnost, než ruku konečně stáhl, nahradil ji nalubrikovaným přirozením a vklouzl domů. V té chvíli oba zasténali. Pokud mohl Severus říci, že jsou doteky Harryho štíhlých prstů na prostatě příjemné, pak jeho silný penis činil hotové zázraky. Severus ho přivítal lehkým stiskem, jenž Harryho donutil vykřiknout. Pak se mladší muž začal pohybovat a svět kolem nich jako by přestal existovat.

Tak jako pokaždé teď pro Severuse neexistoval nikdo a nic jiného než Harry. Celý jeho svět se scvrknul na mocný penis, deroucí se do jeho nitra a zase ven. Tělo mu žhnulo touhou, zatímco se s hrdelním mručením nadzvedával a vycházel vstříc každému Harryho přírazu. Rukama pevně svíral milencovy půlky a tlačil jej do sebe, jak nejhlouběji dokázal.

Ráno nikdy nevydrželi příliš dlouho. Zdálo se, že uplynulo pouhých pár sekund, anebo možná celá věčnost, když Severuse zavalila mohutná vlna extáze. Díky své zkroucené pozici si potřísnil hruď i břicho, zatímco v útrobách cítil Harryho orgasmus. Mladší muž hluboce zasténal. Severus by v té chvíli přísahal, že ten zvuk dokázal rozvibrovat i jeho vlastní hrudník.

A pak bylo po všem. Harry z něj opatrně vyklouzl, s láskyplnou péčí mu uložil nohy zpět na gauč a natáhl na něj své potem zmáčené tělo.

„Dobré ráno,“ pozdravil Severus lehce ironicky.

Harry se zasmál: „Ráno, odpoledne, večer... Na tom nesejde. S tebou je všechno dobré.“

Ten komentář byl vyřčen lehkým, bezstarostným tónem a Severus se jej přesně tak pokusil chápat. Přesto pro něj bylo obtížné uvěřit, že o něm Harry po zjištění z minulé noci stále může smýšlet tímto způsobem. Popravdě, on měl potíže vůbec uvěřit, že je Harry ještě tady. Nemohl však popřít váhu teplého těla ve své náruči.

„Bože,“ povzdechl si Harry po několika minutách spokojeného mazlení. „Dneska mi budeš chybět.“

Na pohovce Molly Weasleyové bychom jen stěží mohli provozovat podobné aktivity,“ poukázal Severus.

Harry se uchechtl. „To máš nejspíš pravdu, ale i tak tě budu postrádat.“

Severus hladil Harryho záda kluzká potem a vdechoval jeho teplou, mužnou vůni. Překvapilo ho, nakolik jej znepokojuje představa, že Harry odejde, byť jen na jeden jediný den. Když se Harry poprvé zmínil o návštěvě u Weasleyových, Severusovi přišla představa, že by se k němu měl na jejich každoroční rodinné oslavě připojit, úplně příšerná. Jenomže teď se vidina dne stráveného o samotě zdála mnohem horší. Nedávalo to smysl. On přece vážně chtěl pracovat na tom obtížném lektvaru na léčení nádorů, zatímco jej Harry nebude rozptylovat svou přítomností, ale teď... Teď si nepřál nic jiného, než být s Harrym.

Já, ech, předpokládám, že už je pozdě změnit názor?“ slyšel Severus sám sebe zašeptat nejistým hlasem.

Co?“ ztuhl Harry. Zvedl hlavu ze Severusova kostnatého ramene a pohlédl mu do očí. „Myslíš to vážně?“

„Ron už určitě informoval své rodiče, že nepřijdu.“

No a? Zavolám Molly krbem a povím jí, že dorazíš. Tedy, pokud opravdu chceš. Jestli to děláš jen kvůli mně, tak nemusíš, i když bych tě tam měl rád.“ Vzrušení v Harryho tváři nade vší pochybnost dokládalo pravdivost vyřčených slov. I kdyby Severus svou nabídku učinil skutečně jen v Harryho zájmu, teď už by ji nedokázal stáhnout.

Ztěžka polkl. Přestože Harry dal velmi otevřeně najevo vlastní přání a pocity, pro Severuse bylo stále velmi obtížné navrhnout svou osobní účast na jakékoliv společenské akci, i kdyby na ni byl pozván. „Pokud pro tebe má přítomnost nebude rušivá nebo nevítaná, rád bych strávil den po tvém boku.“

To je skvělé!“ roztáhl Harry pusu od ucha k uchu. „Vážně fantastické! A jen tak mimochodem, ty jsi můj milenec. Nechodím nikam, kde by tvá přítomnost působila rušivě či nevítaně. Radši půjdu hned zavolat Molly, než zase změníš názor.“

Mladý muž vyskočil z pohovky. Když se zdálo, že se skutečně hrne ke krbu splnit své předsevzetí, Severus tiše zavolal: „Harry?“

„Ne! Nemohl sis to tak rychle rozmyslet!“ zasténal Harry.

„Ne, to ne. Nicméně, jak znám Molly Weasleyovou, domnívám se, že by na ni udělalo větší dojem, kdybys měl něco na sobě. Ovšem mohu se mýlit a – ughhh!“ hekl Severus, když na něm Harry přistál.

„Ty jsi ale bastard! Víš to, že?“ smál se Harry mezi lechtáním a polibky.

Severus nahodil svůj nejzdvořilejší úsměv a odpověděl: „A jsem na to hrdý.“

Při vzájemném těsném kontaktu si lektvarista s úžasem uvědomil, že jejich těla začínají opět nadšeně reagovat. Trvalo ještě dalších třicet minut, než mohl Harry konečně uskutečnit svůj hovor.

*~*~*

Harry se rozhlížel po hlučném, přeplněném obývacím pokoji v Doupěti. Vánoční stromek rodiny Weasleyovy byl stejně velkolepý a přezdobený jako každým rokem. Na jeho vrcholku dokonce nechyběl ani nerudný zahradní trpaslík, nahrazující anděla. Krbovou římsu zdobily cesmínové větve a kolem všech čtyř stěn visely girlandy. Kam se podíval, všude blikala různobarevná světýlka a zdálo se, že se do místnosti nastěhovali rudovlasí kouzelníci a čarodějky snad z celé kouzelnické komunity. Jeho vlastní a Severusova černá hlava působily v tom rudém moři téměř nepatřičně. Jediným dalším rušivým elementem byla Fleuřina perfektně blonďatá kštice.

Harry s úsměvem pozoroval skupinku dětí. Hrály si na podlaze s vánočními dárky a právě se hlučně vrhaly na babičku Molly, která vstoupila do místností s podnosem plným cukroví. Novou generaci Weasleyových zatím reprezentovalo osm malých zrzků: čtyři chlapci od Ginny a Deana, dcera a syn Fleur a Billa a dva chlapci od Maggie a Charlieho. Nejděsivější se ovšem zdálo, že s rozrůstáním rodiny ještě zdaleka nebyl konec. Maggie i Ginny už se obě znovu pyšnily kulaťoučkými bříšky a těšily se na příchod dalších potomků.

Molly položila tác na přeplněný konferenční stolek a moudře ustoupila, aby se vyhnula zběsile se krmícímu davu.

Neviděl jsi Georgie?“ zeptala se Molly ustaraně, když se zastavila vedle Harryho křesla. Harry byl ještě tak přecpaný od oběda, že měl pocit, jako by se už v životě neměl pohnout.

Mollyina otázka ho překvapila. Tlupa dětí se teď prala o nejlepší kousky cukroví a on si ani nevšiml, že mezi nimi Georgina chybí. Předpokládal však, že Molly nejspíš na svou jedinou vnučku neustále po očku dohlíží. Často se zdálo, že se tichá a stydlivá dívenka mezi tou bandou divokých kluků dočista ztrácí.

Harry se rychle rozhlédl po pokoji. Když konečně objevil Georgiiny dlouhé, rudé vlásky, zalilo jej podivné teplo. Ještě stále seděla v protějším rohu místnosti a seriózně konverzovala s jeho milencem. „Je pořád se Severusem.“

Harry ukázal přes pokoj do místa, kde stál vánoční strom. Sám tam strávil valnou část dne, usazený na područce velkého ušáku, kde se před časem uvelebil Severus. Teprve, když se k nim nesměle připojila Georgie, aby si prohlédla nového cizince, troufl si na pár minut odejít. Chtěl si povykládat s Charliem a Billem, které vídal jen velmi zřídka.

„Není tohle ta nejpodivnější věc, co jsi kdy viděl?“ zašeptala Molly, když následovala Harryho pohled. Její vnučka totiž právě explodovala zvonivým smíchem nad nějakou Severusovou poznámkou. Skutečnost, že by se nějaké dítě mohlo v přítomnosti Severuse Snapea smát byla sama o sobě nepředstavitelná.

Merlin ví, co jí povídá,“ potřásl hlavou Harry. „Když jsem od nich odcházel, navrhoval jí způsoby, jak může přemoct kluky. Imperius v tom nefiguroval,“ dodal ihned pro ujištění. Pak pohlédl zpět na Molly a tiše řekl: „Chtěl bych ti poděkovat za to, jak jste přijali Severuse. Všichni jste byli skvělí.“

Harrymu bylo jasné, že by většina čistokrevných rodin takto nepokrytě homosexuální pár ani netolerovala, natož aby jej přivítala. Věděl, jaké má štěstí, když může tvrdit, že patří mezi tyto mimořádné lidi.

Mollyina tvář se zbarvila ještě o odstín ruději, než byly její vlasy. „Nemáš mi zač děkovat, Harry. Jsi součástí naší rodiny. Každého, o koho se zajímáš, tady rádi vidíme. Mimo to, Severus u nás byl vždy vítán. Ovšem musím se přiznat, že když mi Ron vykládal, že se se Severusem scházíte, považovala jsem to za jeden z jeho vtípků. Pominu-li váš věkový rozdíl, Severus není člověk, kterého bych si kdy představovala po tvém boku.“

„To ti nemohu mít za zlé. Věř mi, že nikoho to nešokovalo víc než nás dva,“ řekl Harry s tichým smíchem. „Ale... vyhovuje mi.“

„No, je jasné, že ty jemu také vyhovuješ,“ odpověděla Molly s vřelým úsměvem.

Myslíš?“ Harryho ta informace nemálo překvapila. Věděl, že on sám dokáže své pocity ukrývat jen prachbídně. Nepochyboval, že každý, kdo ho zná, musí okamžitě poznat, jak s ním Severus mává. Ale Harry měl pocit, že lektvarista se na veřejnosti chová pořád stejně. Dokonce i dnes při jednání s Weasleyovými vystupoval chladně a odměřeně, avšak až úzkostlivě zdvořile, a to bylo vše, na čem Harrymu záleželo. Přestože Bill a Charlie při vymýšlení lotrovin nikdy nedosáhli kvalit zemřelých dvojčat, Harry stejně očekával nějaké potíže. Žádných urážek ani útoků se však nedočkal.

Podívej se na něj. Znám Severuse už téměř třicet let,“ přikývla Molly. „Dnes je to poprvé, kdy nevypadá... naštvaný na celý svět. Ve skutečnosti je ohromující už fakt, že se odhodlal navštívit dům plný Nebelvírů. Tohle s ním nedokázal ani Albus, Harry, a Severus toho muže zbožňoval.“

Babííí! Fred krade všechny třešně!“ stěžoval si o kousek dál jeden ze sedmi Mollyiných vnuků. Harry nikdy nedokázal přesně říci, jak se který z nich jmenuje. Kromě toho, že se jejich věk pohyboval mezi třemi a sedmi lety, si byli všichni strašně podobní. Odlišit je od sebe se zdálo stejně stejně těžké, jako rozeznat dvojčata.

„Omluv mě na minutku, drahoušku,“ požádala Molly a odebrala se vyřešit třenici u stolu se zákusky.

„Hej, ty,“ ozval se za Harrym známý hlas.

Harry se otočil a spatřil, jak se k němu blíží Ron s Billem. Ron mu nabídl jeden z ležáků, které svíral v rukou.

„Díky,“ kývl Harry a dychtivě se napil. Přes pokoj sledoval, jak se Hermiona přidala k Severusově a Georgiině konverzaci.

Všechny jsi nás šokoval, Harry,“ konstatoval Bill, když určil směr Harryho pohledu.

Jo, to asi jo. Musím říct, že jsem byl překvapený, jak... umírněně jste se všichni chovali. Byl jsem si jistý, že se dočkáme nějakých...“ Harry si nebyl jistý, jak větu dokončit.

Bill ho rychle doplnil: „Vtípků nebo rošťáren? Věř mi, přemýšleli jsme o tom.“

„Tak co vás odradilo?“ zeptal se opravdu zvědavý Harry. Věděl, že by nikdo z přítomných nebyl k Severusovi záměrně krutý, když je tady jako host, ale upřímně očekával nějaké neshody.

„Máma pohrozila, že první z nás, kdo se na profesora Snapea jen jedním očkem křivě podívá, nahradí zahradního trpaslíka na stromku,“ vysvětloval Bill.

Harry se zasmál: „To neudělala!“

„Ale ano,“ trval na Billově verzi Ron. „A myslela to vážně.“

„Přece by nikdy-“ začal Harry, ale Bill jej okamžitě přerušil.

„Tím si nebuď tak jistý,“ řekl. „Když se dvojčata po prvním ročníku vrátila ze školy na prázdniny, zvykli si testovat své nové vynálezy tady na Ronovi. Máma jim hrozila, že jestli nepřestanou, zmrazí je, zmenší a vyzdobí jimi stůl. Ale protože se jednalo o Freda a George, tak nepřestali a-“

Ááá, na to si vzpomínám!“ chechtal se Ron. „Fred s Georgem stáli na stole vedle slánky celé tři dny. Ginny je omylem převrátila do šťouchaných brambor pokaždé, když se pro něco natahovala.“

Oba bratři se při té vzpomínce hystericky rozchechtali, zatímco Harry se zuby nehty snažil zakrýt své zděšení. I po všech těch letech ho kouzelnický svět ještě občas dokázal rozhodit.

Ahoj, slečinko,“ zavolal Bill a natáhl ruce, aby chytil svou dceru, když se k nim Georgina rozběhla. „Copak jsi dělala?“

„Ahoj, tati.“ Ve tváři, tolik podobné Arthurově, jí zahrál veselý úsměv. „Ahoj, strejdo Rone a strejdo Harry.“

Tak kde jsi byla?“ ptal se Bill. „Babička se po tobě sháněla.“

„Povídala jsem si s profesorem Snapem,“ odpověděla Georgie.

O čem?“ zajímal se Ron, nepopiratelně stejně fascinovaný jako Harry. Za ta léta se o tom muži naučil dost, aby věděl, že Severus Snape není zrovna známý svou tolerancí k dětem.

O spoustě věcí. Většinou o škole. Rozhodla jsem se, že až jednou půjdu do Bradavic, budu zařazena do Zmijozelu,“ oznámila Georgina.

Ron se poprskal ležákem.

Zdálo se, že Georgiino prohlášení zaujalo všechny dospělé, kteří byli na doslech. Arthur a Fleur na ni zírali z nedalekého gauče a Molly kulila oči od stolku s dezerty.

„Proč říkáš takové věci?“ chtěl vědět viditelně otřesený Bill.

No, všichni kluci půjdou do Nebelvíru. Je to tak pokaždé,“ řekla Georgina.

Všichni Weasleyovi byli během posledních šesti generací tříděni výhradně do Nebelvíru,“ hlásil Ron. Ani tomu malému dítěti, kterému čelil, nemohla uniknout jeho hrdost.

Já vím. Ale já nechci jít tam, kde budou kluci. Profesor Snape mi slíbil, že ve Zmijozelu žádní jiní Weasleyové nebudou. Budu jediná,“ rozplývala se Georgina.

Ach, to vážně udělal, že?“ zeptal se trochu naštvaně Ron.

Harry se snažil cítit stejně zděšený jako Ron s Billem, ale celá ta situace mu ve skutečnosti připadala docela vtipná. Odvrátil se, aby nikdo nezaregistroval jeho pobavení. Zrak mu přitom padl na Fleur, která už také ani zdaleka nevypadala tak vyvedená z míry. Harrymu se, k jeho nemalému překvapení, dokonce zdálo, že i ona tvrdě bojuje s potlačovaným smíchem. Jako absolventka Krásnohůlek zjevně nebyla tak fixována na ideu, že všechny její děti skončí v Nebelvíru - na rozdíl od zbytku rodiny, do níž se přivdala.

Ano,“ odpověděla Georgina, které evidentně unikl Ronův nebezpečný tón. „Profesor Snape říká, že Zmijozel je nejlepší kolej z celé školy. Četla jsem tu knihu o Bradavicích, kterou mi dala teta Hermiona: Dějiny bradavické školy, a tam se píše, že většina největších čarodějů vzešla ze Zmijozelu.“

„Máš na mysli většinu temných čarodějů,“ opravil ji Ron. Zdálo se, že mu už opravdu tečou nervy.

Georgina na něj hodila zvláštní trucovitý, přezíravý pohled a odpověděla: „No ano, předpokládám, že to je taky pravda. Já zkrátka temný čaroděj nebudu. A teď pardon, chci si dát třešňový koláč.“

S tím Georgina odplachtila a zanechala za sebou svého otce a strýce, kteří na ni hleděli, jako by jí narostla druhá hlava.

„Třeba na to zapomene, než dostane svůj dopis z Bradavic,“ navrhl Harry nadějně.

Bill se zasmál: „Ta? To si děláš srandu! Ta nám ještě nepřestala vyčítat, že jsme jí sebrali dudlík.“

To mi zní docela zmijozelsky,“ podotkl Harry a už se ani nesnažil skrýt úsměv.

„Ty si myslíš, že je to legrační?“ dožadoval se Ron.

Harry přikývl a rozesmál se. Pak promluvil: „Jo, myslím. Přemýšlej o tom, Rone.“

„Nevidím na tom ani za mák humoru,“ namítal Ron.

Teď už se pochechtával i Bill: „No, jestli chtěla odvést pozornost od kluků, tak se jí to určitě povedlo. Podívejte se na chudáka mámu. Je z toho úplně vedle.“

Harry stočil pohled k Molly, která právě vedla s Georginou přes stůl velmi vážnou debatu mezi čtyřma očima. Dokonce i ze vzdálenosti několika metrů Harry zaregistroval, jak Georgie plane nadšením, zatímco mezi sousty mazlavého třešňového koláče rozvíjí svůj plán jak se stát Zmijozelem. Nemohl slyšet všechno, ale zdálo se, že Georgie právě cituje statistiky zabývající se skutečností, o kolik lépe placení jsou na pracovním trhu absolventi ze zmijozelské koleje. Molly namítala, že na světě jsou i důležitější věci než peníze, ale prohrávala na celé čáře. Dítěti zářily oči a srdcem už byla Zmijozel. Harry si s leknutím uvědomil, že Severus skutečně mezi Weasleyovými vyhmátl toho nejvhodnějšího kandidáta pro svou kolej.

Harry vzhlédl k Ronovi. „Nejsi kvůli tomu opravdu naštvaný, nebo ano?“

Ron mrkl na Severuse konverzujícího s Hermionou, a pak na svou matku, jež právě před zcela nezaujatou Georginou velebila ctnosti Nebelvíru. I přesto, že dívenka podobou zapadala spíše do otcovy rodinné větve, právě teď ze všeho nejvíc připomínala Fleur. Měla ve tváři přesně ten výraz 'kam se na mě všichni hrabete', který Fleur tak ráda ukazovala během Turnaje tří kouzelnických škol v Bradavicích.

Možná to v ní dřímalo celou dobu, ale Harry si uvědomil, že Severus dnes s největší pravděpodobností stvořil monstrum.

Ron však opět projevil svůj talent ignorovat zřejmé a optimisticky prohlásil: „Možná máš pravdu. Než půjde do Bradavic, zapomene na to. Předpokládám, že tak to dopadá, když se ti do rodiny přižení Zmijozel.“

Ta slova nezněla úplně lichotivě, takže Harrymu chvíli trvalo, než mu došel jejich skrytý význam. Ani nestačil nějak zareagovat a poděkovat Ronovi za to, co právě řekl, když se k nim přihnala Ginny ve vysokém stupni těhotenství.

„Slyšeli jste, co říká Georgina?“ ptala se a vypadala stejně znechuceně jako ještě před malou chvíli Ron.

Harry pochopil, že je čas zmizet, a zvedl se ze svého pohodlného místa. „Omluvte mě na minutu.“

Hermiona seděla na otomanu naproti Severusovu ušáku. Když se k ní Harry přiblížil, lehce jí pohladil ramena a potom se svezl na širokou područku vedle Severusova levého lokte. „To bylo velmi zlomyslné.“

„A co?“ zeptala se Hermiona.

Podle pobaveného lesku v Severusových očích si Harry mohl být jistý, že si jeho milenec plně uvědomuje dopad svého malého rozhovoru s Georginou na celý zbytek rodiny.

„Někdo přesvědčil Georginu, že má chtít do Zmijozelu, až půjde do Bradavic,“ hlásil Harry.

Hermiona vykulila hnědé oči a zírala na Severuse: „To jste neudělal!“

Severus nadzvedl obočí. „S největší pravděpodobností ano. Dotyčná mladá dáma je docela předčasně vyspělá a prokázala veškeré vlohy potřebné k tomu, aby byla zařazena do mé koleje.“

Na okamžik se v Hermionině obličeji objevil stejný strnulý šok jako u ostatních Weasleyových, ale potom v ní převážil ten rošťák, kterého na ní Harry tolik miloval, a ústa se jí roztáhla do širokého úsměvu. „Vsadím se, že to šlo hladce.“

„Skutečně.“ Severus vypadal docela spokojený sám se sebou a se svým úspěchem. „Bylo to docela zábavné.“

„Slíbil jsi, že budeš hodný,“ připomněl Harry.

Severus se mu zahleděl do očí. „Ne. Slíbil jsem, že budu tak společenský a zdvořilý, jak to bude možné. Slovo 'hodný' v naší dohodě nefigurovalo. A kromě toho se jedná o velmi subjektivní pojem.“

Harry pohlédl na Hermionu a poradil jí: „Nikdy nevyjednávej se Zmijozelem.“

„Obávám se, že nám v tom Severus nedal příliš na výběr,“ řekla Hermiona se zahihňáním a mávla rukou ke gauči, kde se teď Georgie snažila přesvědčit matku, aby jí přeměnila modré společenské šaty na oděv ve zmijozelských kolejních barvách. „Musím připustit, že výrazy v jejich tvářích jsou k nezaplacení.“

„Nějak moc se tím bavíš,“ vyčetl jí Harry.

„A řekni, že ty ne,“ oponovala Hermiona.

Harry si prohlížel zmatené obličeje kolem sebe, zatímco se jediná Weasleovic vnučka točila uprostřed pokoje, aby se pochlubila svými nově přeměněnými zeleno-stříbrnými šaty. „No, myslím, že s tebou se tady nikdy nebudeme nudit, Severusi.“

Severus znovu pozvedl obočí a vrátil se k pozorování okolního dění. Teď se však více díval na Harryho a vypadal při tom jako nějaký gigantický černý pavouk, sedící ve své síti a číhající na ten správný okamžik, kdy udeřit. Harry se zachvěl při představě, čeho všeho ten muž bude schopen, až se v této společnosti začne cítit skutečně uvolněně, jestliže toto byl výsledek první, nervózní návštěvy.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

12.06.2011 12:37:44
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one