Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 41.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: ošklivý popis zranění

 

Tak... Konečně se dozvíte, jak to dopadne s Ronem. Ještě jednou se objeví pro mě osobně dost nechutný popis jeho zranění, ale příště si zase na chvilku oddechneme.

Moc děkuji všem „ztraceným ovečkám“, které se nám po čase ozvaly s komentářem. Ani nevíte, jak jste mě potěšili! A vy, co píšete pravidelně – jste prostě sluníčka!


Dnes patří mé díky za komentík: A_ja, aMaja, Anfulka, assez, bacil, Bara1982, cim, enedaka, Erumoice, fin, gleti, grid, Hajmi, Janica, kami, keishatko, Lygie, mamba, marci, Michangela, Michelle_Flamelova, Misule, Mononoke, nika, POPO, Salazaret, Saskya, sevy, silvinka, ZJTrane

Užijte si kapitolu! Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Harry sledoval, jak Severus vylovil z hábitu očarované nádoby s lektvarem. Nechal je před sebou plout vzduchem, zatímco z jiné kapsy vyndal dvě menší zkumavky. „Tyto naplníme až po okraj, a poté podáme pacientům. Dárci krve, což budeš ty a slečna McGregorová, minutu počkají a pak chytí zraněné za ruku. Musíte mezi vámi a pacienty vytvořit spojení, jímž budete přenášet svou magickou energii. Celou dobu se při tom musíte soustředit na léčení a opravu poničených tkání. Myslíte si, že to zvládnete?“ zeptal se Severus.

Jeho otázka podle všeho směřovala spíše na nešťastnou mladou ženu po Harryho boku. Oba totiž se Severusem věděli, že Harry provádí v posteli dnes a denně něco velmi podobného. Přesto mladý kouzelník souhlasně přikývl, stejně jako Alice.

Severus se přesunul ke stolu u zdi. Jednu z lahví s lektvarem Sanguinis Philos umístil na jeho desku, a tu druhou, která mu zůstala v pravé ruce, opatrně otevřel, aby z ní do první z připravených zkumavek přelil temně rudou tekutinu. Celý postup vzápětí zopakoval i u druhé lahve. Obě velké nádoby pak ponechal na stole, zatímco dvě menší podal Alici a Harrymu.

Bylo to zvláštní. Když vzal Harry zkumavku se Sanguinis Philos do ruky, stále mu připadala horká, ačkoliv lektvar už velmi dlouho chladl.

Harry se snažil neztratit kuráž a přistoupil k Ronově posteli. Věděl, že při použití magie tvoří devět desetin úspěchu odhodlání jejího sesilatele. Přesnost vyvedeného kouzla obvykle závisí na míře čarodějovy víry ve vlastní schopnosti. On sám si byl vědom děsivé síly své kouzelné moci. Ovšem i přes znalost vlastního potenciálu bylo skutečně těžké uvěřit, že 'něco' nebo 'někdo' dokáže napravit spoušť napáchanou na Ronově těle.

Zaraženě stál vedle přítelovy postele a zíral na hrůznou podívanou před sebou, když ucítil, jak se k němu zezadu přiblížila vysoká postava. Jako by jej v té chvíli objala měkká, teplá čerň, ačkoliv Severus ve skutečnosti omezil svůj dotek jen na zcela korektní položení dlaně na Harryho předloktí.

Zvládneš to,“ zašeptal mu lektvarista přímo do ucha. Závan jeho vlhkého dechu Harryho roztřásl. „Jestli jej někdo může zachránit, jsi to ty. Pojď, dej mi tu zkumavku.“

Severus se natáhl zpoza jeho zad a vykroutil mu malou nádobku ze ztuhlých prstů.

Harry se teď plně soustředil na to, aby nevyklopil dnešní oběd, zatímco Severus napřáhl ruku k děsivým pozůstatkům Ronovy tváře. Pak použil svůj dlouhý, zažloutlý ukazováček, aby pod obnaženou chrupavkou Ronova nosu jemně otevřel ránu, která kdysi bývala ústy Harryho nejlepšího přítele. Když Harry zahlédl rudou dřeň, pokrývající Severusův prst, prudce se mu zhoupl žaludek. Lektvarista vlil do Ronových otevřených úst obsah zkumavky, a pak mu opět zaklapl bradu. Jemnost, s jakou se Rona dotýkal, byla ohromující. S Harrym hluboce pohnula skutečnost, že jeho zmijozelský milenec našel odvahu jednat ve chvíli, kdy jeho samotného opustily nervy.

Severus si přendal prázdnou zkumavku do levé ruky a uchopil Harryho pravou paži. Mladší kouzelník si intenzivně uvědomoval Hermionin, Mollyin i Arturův upřený pohled, zatímco Severus naváděl jeho dlaň ke zkrvaveným zbytkům Ronovy ruky, která vyhlížela spíše jako nějaký kostěný pařát.

Harry se zkusmo dotkl kluzkých, krvavých kostí.

Tvůj přítel je stále tam a čeká,“ zašeptal Severus téměř hypnotickým hlasem. „Jen ty mu teď můžeš pomoci. Dokážeš to, Harry Pottere. Já vím, že dokážeš.“

Harry se otočil a střetl se se Severusovým pohledem. Nevěděl, co čekal, že uvidí, ale intenzivní, neochvějná důvěra v milencových bezedných očích úplně rozmetala jeho vlastní pochybnosti. Pomalu přikývl, obrátil se zpět k Ronovi, zavřel oči a soustředil se na vytvoření magického mostu mezi jejich spojenýma rukama.

Mlhavě si uvědomoval, že Severus opouští místo po jeho boku a přesouvá se k vedlejší posteli.

Pak už vrátil plnou pozornost Ronovi, k němuž vztáhl svou magii, stejně jako to noc co noc dělával se Severusem. Spojení s Ronem bylo... jiné, svým způsobem jednodušší. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že mu s ním pomáhá Sanguinis Philos. Měl pocit, jako by právě v Ronových žilách kolovala jeho vlastní krev, která jej volala, a činila tak celý proces téměř přirozeným.

Ačkoliv bylo navázání kontaktu skutečně jednodušší, samotné spojení se úplně lišilo. Tam, kde Severusova moc při vzájemném magickém doteku obvykle sálala jako rozžhavená kamna, Ron připomínal sotva víc než plápolající svíčku. Harry cítil, jak blízko má jeho slabé světélko k úplnému vyhasnutí. Nechal se vést svými instinkty a podpořil skomírající plamínek. Živil ho svou surovou mocí, dokud mohutně neplápolal. Teprve potom zaměřil pozornost na tělesnou schránku.

Rozsah škod se zdál neskutečný. Všechny nervové dráhy byly během útoku přetíženy a jakoby sežehnuty Burkeho magickou silou, zatímco kůže a maso byly skutečně spálené na uhel. Harry si neuměl představit, kolik bolesti si Ron musel při zásahu kouzla vytrpět. Věděl však, že dá vše do pořádku, stejně jako se jednou provždy vypořádá s tím ďáblem, jenž to všechno způsobil.

V Harrym se zvedla vlna odhodlání a zaměřil se na svůj úkol. Představoval si, jak se Ronovy nervy uzdravují a jak jeho tělo znovu dorůstá. Plně se položil do jejich vzájemného propojení a využil působení Sanguinis Philos a svou vlastní magii, aby dosáhl kýženého výsledku.

Severus říkal, že to zvládne a... Harry sám věděl, že je to pravda. Stejně jako si byl jistý, že v posteli dokáže bez omezení využít svou magii na Severusovi. Pro tohle se narodil. Toto je důvod, proč má svou neobvyklou moc. Ron bude zase v pořádku. Jeho tělo se uzdraví a nervy napraví.

Z opačné strany postele uslyšel zalapání po dechu a pak Hermionin šepot: „Ach můj Bože! Podívej, Molly, podívej!“ Do hlasu se jí vkrádalo nadšení.

Harryho povzbudila naděje v Hermionině hlase a sáhl po svých magických rezervách, jež nikdy nepoužíval. Síla, kterou kdysi uvolnil na porážku Voldemorta, vedle nich působila jako chabý pokus nějakého prvňáčka. Všechnu tu neskutečnou moc pumpoval do Rona a před očima mu při tom plul kamarádův pihovatý, rozesmátý obličej. Představoval si, jak se každý známý kousek zrzkova těla obaluje zdravou kůží.

Stejně, jako když zaměřil svou energii na Severuse, připomínal vrcholný náraz magie svou intenzitou orgasmus. Harry ucítil nepříjemný otřes. Zdálo se mu, že nemocničním pokojem prolétl skutečný blesk, protože Molly i stará žena na opačném konci místnosti poplašeně vykřikly, a potom... Potom...

Harryho zachytily dvě silné paže, když zcela vyčerpaný svým úsilím přepadl dopředu.

Harry!“ pronikal k němu Hermionin ustrašený hlas. Všechno vnímal jakoby v mlze, i když spolehlivě rozeznával vysokou, silnou postavu, která jej podpírala, než mu někdo přivolal něco na sednutí.

Jemné ruce jej usadily do pohodlného křesla, které bylo ještě před chvílí obyčejnou nemocniční židlí.

Harry?“ volal ho Severusův hlas z hlubin bezvědomí.

Harry se cítil, jako by znovu bojoval s Voldemortem. Přinutil se otevřít oči.

V zorném poli se mu vznášela Severusova ustaraná tvář a hned vedle ní i Hermionina. V té chvíli se zdálo příliš namáhavé už pouhé dýchání, přesto se přinutil zaostřit a zachraptěl: „Ron?“

Podívej se, Harry, podívej!“ naléhala Hermiona a ustoupila stranou.

Harry se zahleděl na postel. Téměř se bál, co uvidí. Věděl, kolik síly vložil do Ronova uzdravení, takže očekával alespoň nějakou změnu, jen... Obrázek Ronovy známé tváře bez jediného kazu jej zastihl zcela nepřipraveného. Také Ronovy ruce a podle všeho i ostatní části těla se zdály v naprostém pořádku.

Je to zázrak,“ vzdychla Molly a přistoupila k posteli, aby vzala Rona za ruku, zatímco si Artur tajně utíral oči.

Skutečný zázrak však přišel teprve teď. Ron se probral! Zakaleným zrakem se rozhlédl kolem sebe a pak se zeptal tím nejslabším hlasem, jaký od něj kdy Harry slyšel: „Na co všichni tak zíráte?“

Rone!“ Hermionin nadšený výkřik doplňoval lehce hysterický smích, kterým Molly s Arturem uvolnili všechno nahromaděné napětí.

Harry dokázal jen sedět a zírat na Rona. Ta změna byla zkrátka neuvěřitelná. Během přípravy lektvaru mu Severus řekl, že může trvat dny, nebo dokonce celé týdny, než Ron zareaguje na dodanou energii – pokud vůbec zareaguje.

Harry se téměř děsil toho, co právě dokázal. Vyhledal Severusův pohled.

Oči černé jako půlnoční nebe si zrzka prohlížely se stejnou nevírou, jakou Harry očekával. Pak lektvarista pohlédl přímo na něj.

Harrymu obavami ztuhla krev v žilách. Čekal, že v mužově tváři zahlédne zděšený výraz. Každého kouzelníka, který se stal svědkem využití takové nepřirozené síly, přece musel nutně ovládnout strach. Vždyť on sám se bál toho, co dokázal. Mělo to být nemožné!

Jenomže namísto, aby se Severusovy rysy napjaly hrůzou, jeho výraz ještě zjemněl. Mlčky přistoupil ke svému milenci a položil mu ruku na levé rameno, zatímco jen pár metrů od nich vzlykali a překřikovali se Hermiona s Ronovými rodiči.

Chápu to tak, že tohle jsi... ech... nečekal,“ zašeptal Harry.

Severus pomalu zavrtěl hlavou. „Věřil jsem, že jej můžeš vyléčit – časem, ale byl jsem si jistý, že vás čeká zdlouhavý, svízelný proces. Toto je...“

Jo,“ souhlasil Harry.

Jak se cítíš?“ zajímal se tiše Severus.

Slabý jako kotě,“ připustil neochotně Harry.

Pohlédl ke vzdálenější posteli, kde Alice McGregorová svírala bratrovu ruku. Dokázal vycítit moc, kterou přiživovala svého bratra, a také to, že se tak děje bez zjevného účinku.

Myslíš, že bych mohl...?“ zašeptal Severusovi.

Severus následoval jeho pohled. „Za normálních okolností vyžaduje Sanguinis Philos, aby byl dárcem magie někdo, kdo pacienta miluje, ale ve tvém případě... Mohl bys léčení zvládnout bez emocionálního pouta. Ovšem... ne teď. Musíš si odpočinout.“

Ach, Harry! Děkuju, děkuju, děkuju!“ Hermiona se zdála být štěstím úplně bez sebe. Opustila stráž u Ronova lůžka a sklonila se, aby Harryho popadla kolem krku.

Harry jí v rámci svých nejlepších možností objetí opětoval a zamumlal jí do ramene: „Nemáš mi zač děkovat. To přece víš.“

Přikývla a odtáhla se, aby mu pohlédla do očí. „Ano, ale... Ach Bože, Harry, on bude v pořádku! Nemyslela jsem si...“

Já vím,“ hlesl Harry. „To ani já. Kdyby nebylo Severuse, ani by mě nenapadlo-“

V té chvíli si Harry uvědomil, že za Ronovo uzdravení vděčí svému milenci, a obrátil se na něj.

Děkuji vám, Severusi,“ řekla Hermiona. Vytáhla se na špičky a vlepila mu rychlý polibek na pravou tvář. „Patřil jste mezi nás kvůli Harrymu, ale teď... Kdybyste nás požádal o cokoliv, rádi to pro vás uděláme.“

Není moudré dávat takový slib Zmijozelovi,“ varoval ji Severus.

Hermiona se zasmála: „Možná ne, ale je to pravda.“

Severus rychle couvl, když se mladá žena pohnula, aby jej znovu objala.

Prosím, madam, ušetřete mě svých citových výlevů,“ požádal mrazivě.

Hermiona s Harrym se rozesmáli.

Harry?“ ozvalo se Ronovo slabé zavolání a všichni se okamžitě otočili k posteli.

Harry se s námahou zvedl ze svého křesla a se Severusovou pomocí se dopotácel k Ronovi.

Čau, Rone.“ Harry se nedokázal přestat usmívat, zatímco zíral dolů na zrzkovu bledou, ale zcela netknutou tvář. „Jak ti je, kámo?“

Unavené modré oči se na něj usmály. „Trochu nepříjemně, ale... Hermiona s mámou mi řekly, co jsi pro mě udělal.“ Ronův pohled se přesunul k McGregorovu odpornému torzu. „Je... těžké tomu uvěřit, ale... díky.“

Není zač. Bez rozmýšlení bys pro mě udělal totéž,“ řekl Harry.

Zkusil bych to,“ opravil ho Ron a široce zívl.

Měl by sis oddechnout,“ usoudil Harry, který sám sotva držel oči otevřené.

Ron přikývl. „Já jen-“

Jo, já taky,“ usmál se Harry a sklonil se, aby krátce stiskl Ronovu ruku. Ke svému zahanbení se zakymácel a kdyby jej Severus pohotově nepodepřel, pravděpodobně by skončil rozplácnutý na zrzkově hrudi,.

Musíš si odpočinout. Hned,“ naléhal Severus.

O tom se Harry mohl dohadovat jen stěží, zvláště když jej Severus mocně podpíral. Proto slabě přikývl. „Tak jo.“ S posledním pohledem na Rona ještě slíbil: „Vrátím se později. Prospi se.“

Harry dovolil Severusovi, aby jej odvedl od postele. Ještě než opustil pokoj, zastoupili mu cestu Hermiona a Molly s Arturem, aby ho znovu objali a poděkovali. Harrymu se ulevilo, že všichni vypadají spíše vděční než vyděšení tím, co udělal.

Když byl Harry propuštěn z posledního objetí, sotva se držel na nohou. K jeho nekonečnému šoku mu Severus sklouzl rukou kolem pasu a vzal na sebe téměř celou jeho váhu, zatímco ho vedl chodbou z nemocničního křídla k veřejné letaxové síti. Sice už bylo hodně pozdě a cesta se zdála liduprázdná, ale stále se jednalo o hlavní koridor v rušné nemocnici. Kdykoliv je mohl někdo zahlédnout. Severus však nevypadal, že by ho to trápilo a Harry byl na podobné starosti příliš utahaný.

Cestovat letaxovou sítí v objetí druhé osoby bylo pro Harryho novinkou. Nějak se nemohl rozhodnout, jestli to celý nepříjemný proces činí přijatelnějším, či právě naopak. Rozhodně si však byl jistý, že se nikdy necítil vděčnější než v okamžiku, kdy vystoupil z krbu v Severusově obývacím pokoji.

Lektvarista jej mlčky vedl do ložnice.

Harry neměl energii ani na to, aby se svlékl. Merline, neměl jí dost ani na jednoduché přeměňovací kouzlo pro čtvrťáky.

Často přemýšlel, že magie je něco jako mudlovská dobíjecí baterie. Ta jeho byla právě teď úplně vyšťavená. Když byli kouzelník nebo čarodějka vystaveni extrémnímu výdeji magické síly, tak jako dnes Harry, mohlo trvat dny nebo dokonce týdny, než se jejich moc vrátila na původní hladinu. Harry věděl, že i když právě Rona zachránil, potrvá možná celý měsíc, než jeho přítel dosáhne své dřívější magické úrovně. Také si uvědomoval, že on sám, se svými děsivými schopnostmi, se často zotavuje rychleji než většina kouzelníků. Doufal, že to tak bude i tentokrát, protože si opravdu přál využít své šance a pomoci zítra ráno McGregorovi s uzdravením.

Zatímco tam tak stál a mudroval nad podstatou magie, Severus vytáhl z kapsy hůlku a s tichým zamumláním kouzelné formule jí mávnul Harryho směrem.

Mladší muž se usmál. Šaty se mu změnily na mudlovské pyžamo, které měl na sobě ten večer, kdy byl Severus otrávený toxickými výpary a příliš nemocný na milování.

Chápu to tak, že dnes nebude žádná legrace,“ protáhl Harry, ačkoliv netušil, co udělá, pokud ho Severus vezme za slovo.

Lektvarista na něj upřel posuzující temný pohled. Potom na sebe s pár tichými slovy namířil hůlku a nahradil vlastní oděv svou oblíbenou šedě proužkovanou noční košilí. „Můžeme dělat cokoliv, na co se cítíš. Předpokládám, že to bude chrápání.“

Harry se zasmál a doštrachal se k velké, pohodlné posteli.

Jakmile se ocitli pod zelenou peřinou, Severus si ho, navzdory svému předchozímu tvrzení, přitáhl do náruče.

Harry se cítil téměř zdrogovaný, když se jeho svaly uvolnily v záplavě milencova tepla. Ucítil Severusovy rty, rozsévající mu jemné polibky po celém obličeji, a ospale se usmál. Poslední, co ještě zaregistroval, byl Severusův jazyk, olizující mu špičku nosu. S tou podivnou představou jej konečně přemohla únava.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

03.07.2011 00:24:16
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one