Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 44.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Naši zlatí UPčkáři! :-) Vím, že je teprve pátek, ale zítra na týden odjíždím na dovolenou, takže jsem si s aktulkou trochu pospíšila. Moc děkuji Sevykovi, že dokázala držet krok a dodala opravy neuvěřitelnou rychlostí! Je zlatá!

Obávám se, že dnešním dnem vstupujeme do té temnější a místy dost nepříjemné části příběhu. Upřímně, od této chvíle pro mě bude překlad velmi náročný, tak mi držte palečky a dejte občas vědět, že jste tady, ať neztratím elán. Varování zatím nemám, pouze jedno malé pro mambičku. ;-) Dnes něco začne, ale rozhodně se to nedořeší. Nějakého pokroku se snad dočkáme už v příští kapitole, jen nechci slibovat předem, jak bude veliký.

A teď ještě dvě zprávy. Příští sobotu určitě s pokračováním UPčka nepočítejte. Nestihnu ho nachystat. ALE... Věřím, že nezůstanete úplně bez svého pravidelného přídělu. 30.července tomu bude přesně rok, co jsem na našich stránkách uveřejnila první příspěvek. Ano ano, UŽ rok! :-) A zlatíčko Sevynka nám k té příležitosti (a taky proto, abyste nemuseli dlouho čekat na kapitolu) chystá malé překvapení. Držte jí palce a přijďte se mrknout. :-)

A už mlčím! :-D

Za úžasné komentáře děkujeme: aMaja, Anfulka, assez, bacil, cim, Elza, Erumoice, fin, gleti, grid, Hajmi, keishatko, Kitti, mamba, marci, midnight, Michangela, Michelle_Flamelova, Misule, Nade, nika, Salazaret, Suzanne, zulík
 

Užijte si čtení! Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

O dvě hodiny později a jednom bezesporu uspokojivém a velmi žhavém sexu na přivítanou po dlouhé sprše, se Severus ocitl ve zmrzlinářství pana Fortescuea a sledoval starého prodavače, jak připravuje nechutně obrovský čokoládový pohár. Všechny nakoupené přísady do lektvarů už měl zmenšené a bezpečně uložené v kapse.

To není pro mě,“ hlásil Severus už potřetí během krátké chvíle, aby dal dostatečně najevo, že tady není z vlastní vůle. Naštěstí byl obchod prázdný, takže jeho ostudné počínání nemělo žádné svědky.

Fortescue, kterému už muselo být skoro dvě stě let, na něj pohlédl a mírně se zeptal: „A pro koho to tedy je? Pro vaši ratolest?“

Něco na ten způsob,“ vrčel Severus. „Ten člověk je sice vyspělý asi jako čtyřleté dítě, ale ve skutečnosti se jedná o dospělého muže. O Harryho Pottera, abych byl přesný,“ dodal ještě. Konec konců, proč by celou tu ostudu nemohl svalit na Harryho?

Fortescue se zarazil. „To je pro Harryho? Proč jste to neřekl?“

Právě jsem to udělal,“ odsekl Severus a jen taktak si odpustil ještě dodatek: 'ty vetchý, starý blázne'.

Máte pravdu,“ souhlasil od přírody dobromyslný stařík.

Severus s hrůzou sledoval, jak se běžná nádoba, do níž Fortescue házel zmrzlinu, nafukuje zhruba na trojnásobnou velikost. Ta věc teď vypadala spíše jako veliký kotlík přeplněný zmrzlinou než jako dezert.

Předpokládám, že bude chtít višně, není-liž pravda?“ ptal se Fortescue.

Severus zděšeně přikývl. Stál tam, neschopen slova, a zíral, jak prodavač na už i tak dost vysokou horu sladkostí vrší snad kilo kandovaného ovoce.

Bez oříšků, správně?“ ujistil se Fortescue.

Severus byl v pokušení to popřít, ale jelikož se jednalo o důkaz a jasnou deklaraci nehynoucí lásky vůči jednomu bláznivému Nebelvírovi, zavrtěl hlavou: „Žádné oříšky. Věřte mi, ten člověk je dost pomatený.“

Starý muž dokázal svůj výtvor sotva uzvednout, když ho nesl Severusovi k pultu.

A co vy, chlapče? Co si dáte?“ zeptal se.

Účet bude stačit,“ ujistil ho okamžitě Severus. S myšlenkou, že jej tahle legrace bude stát zřejmě veškerou hotovost, otevřel svůj váček s penězi.

Ach ne. Za Harryho Pottera není potřeba platit.“

Nebuďte absurdní, člověče. Jak si můžete být jistý, že je to opravdu pro Pottera?“ dožadoval se Severus.

Hodný kluk jako vy by nelhal starému člověku,“ odvětil Fortescue se širokým úsměvem.

Vy jste byl určitě v Nebelvíru.“ Severus se snažil neušklíbnout, ale nakonec se neudržel. Taková naprostá hloupost byla v jeho světě jednoduše neodpustitelná.

Legrační, že to říkáte,“ smál se Fortescue a přisunul k němu tu vysokou zrůdnost.

Opravdu musím trvat na zaplacení-“ zkusil to znovu Severus.

Ne. Harry je přítel. Jen ho ode mě pozdravujte,“ trval na svém Fortescue.

Severus přikývl a frustrovaně si povzdechl. Kdo byl zač, aby protestoval, pokud se ten muž chtěl zruinovat?

Předpokládám, že ani s využitím nepromokavého kouzla by tu věc nebylo bezpečné během přenosu zmenšit?“ zeptal se lektvarista a podezřívavým pohledem si přeměřoval kotel čokoládové hmoty před sebou.

Obávám se, že ne. Zmrzlina se sice po cestě k Harrymu neroztopí, ale už nemohu zaručit, že během natřásání ve vaší kapse zůstane pohár v jednom kuse,“ potvrdil Fortescue jeho nejhorší obavy.

Důkaz lásky, skutečně,“ mumlal si Severus pod vousy a bojoval s pokušením nechat tu hrůzu ležet a jít.

Co jste to říkal, hochu?“

Lektvarista vrhl na toho starého blázna zlostný pohled, po němž už by měl kdejaký prvák mokro v kalhotách, a odpověděl: „Nic. Přeji hezký den.“

Vám taky,“ kývl Fortescue s nepatrným pousmáním.

Severus nechal zmrzlinu položenou na pultě a zašátral v kapse po hůlce. Starých zvyků se člověk přece jen zbavuje těžko. Ačkoliv byl v tuto denní dobu a uprostřed nejrušnější ulice celého kouzelnického světa bezpochyby v naprostém bezpečí, nenáviděl pocit, že by se nebyl schopen ubránit, kdyby ta potřeba přece jen vyvstala. Srovnal si hůlku v prsech a natáhl se pro zmrzlinu. Vážila snad tunu a studila ho až do morku kostí.

Severus potřásl hlavou nad svou

vlastní hloupostí a posunul si protivnou, nadrozměrnou nádobu v náručí. Rozhodně si tu věc nehodlal opírat o hábit a riskovat, že se upatlá, takže mu nakonec nezbylo nic jiného, než ji chytil oběma rukama. Jestli si to nemyslel! Za normálních okolností by podobný náklad levitoval před sebou, ale protože se chystal přemístit k bráně do Bradavic, potřeboval být se všemi svými zavazadly v těsném kontaktu. Většina prodejen disponovala protipřemísťovacími kouzly. Jednalo se o obranu proti nezvaným nočním hostům, ovšem pokud se Severus chtěl dostat domů, byl díky ní nucen vynést ten mražený horor ven.

Když vykročil k východu na přeplněnou Příčnou ulici, očarované dveře se mu automaticky otevřely. Severus se zastavil před obchodem a chystal se přemístit na hranici bradavických pozemků.

Než stačil udělat cokoliv dalšího, ozvalo se mu za zády: „Petrificus Totalus!“

Severus cítil, jak mu tuhne celé tělo, a začal se proklínat do starých pitomců. Dokonce ani na přeplněné Příčné ulici nebylo moudré přestat si krýt záda, jenomže on během mnoha klidných let zjevně usnul na vavřínech. Kromě toho měl zkrátka plnou hlavu jiných věcí, jmenovitě Harryho reakce, až se vrátí do hradu a přinese mu tu šílenost.

Harryho dárek i jeho vlastní hůlka vypadly z lektvaristových nehybných rukou, zatímco se nekontrolovatelně kácel k zemi.

Hůlka! Severus dělal, co mohl, aby ji zachytil, ale nedokázal pohnout ani malíčkem. Zkusil to tedy jinak. Aby svou zbraň přivolal, použil tichou, bezhůlkovou magii, v níž Harry tolik vynikal. Zbytečně. Díky jeho nemalému úsilí se ebenová hůlka teprve začínala chvět, když jej za rameno popadla něčí hrubá ruka. Severus už na chodník nedopadl. Cizí prsty se mu bolestivě zaryly do masa jako nějaký zvířecí pařát a další věc, kterou si Severus uvědomil, byl pocit spojený s přemístěním.

Stále spoutaný znehybňující kouzlem zkoumal místo, kde se právě ocitl. Šedivé, drolící se kamenné zdi zvlhlé kapající vodou a porostlé plísní... to mohly být jedině nějaké starověké kobky. Vlhké, páchnoucí sklepení se zdálo docela studené, ale lektvarista předpokládal, že je to zřejmě poslední věc, která by jej měla trápit.

Dlaň, jež ho jako jediná držela ve vzpřímené poloze, povolila své sevření, a Severus padl obličejem na špinavou, kamennou podlahu. Měl štěstí, že se v okamžiku, kdy jej na ulici zasáhlo kouzlo, díval na stranu. Díky tomu si nyní při nárazu nezlomil nos, nicméně jeho pravá tvář a bok hlavy se srazily s kamenem tak tvrdě, že mu před očima tančily hvězdy.

Své okolí teď pozoroval z nové perspektivy. Viděl jen podlahu a protější zeď, na níž visela v okovech lidská kostra. Kouzelné!

Mentálně se obrnil proti následujícím událostem a čekal, až se v jeho zorném poli objeví neznámý věznitel.

Jenomže nic takového se nestalo. Severus pouze zaslechl vzdalující se kroky a byl ponechán na tom bezútěšném místě, opuštěný a bezmocný. V té chvíli se snažil sám sebe přesvědčit, že za ledové chvění, rozlévající se jeho žilami, určitě může jen okolní chlad.

*~*~*

Harry pohnul střelcem, aby sebral nastrčeného a zcela nevinně působícího pěšce. „Vím, že toho budu litovat, jenom ještě nevím jak.“

Ron se zasmál a táhnul koněm, který okamžitě s chutí praštil soupeřovu královnu.

Harry zasténal. Teď už ji nemohl zachránit, aniž by ztratil střelce.

Prostě nejsi dost nepředvídatelný, Harry,“ poznamenal Ron.

A ty jsi?“ zeptal se Harry.

Seděli spolu u malého stolku vedle mozaikového okna ve Weasleyovic obývacím pokoji a koupali se v paprscích zubatého zimního slunce, které pronikaly dovnitř rozhrnutými závěsy.

No, musím být. Pořád vyhrávám, ne?“ soudil Ron se svou obvyklou drzostí.

Harry byl rád, že se jeho příteli vrací dobrá nálada. Věděl, že jej smrt celého jeho týmu velmi tížila.

Tím bych si nebyl tak jistý. Severus tvrdí, že pokud jde o šachy, jsi ubohý učedník,“ hlásil Harry a kousal se do tváře, aby se nezačal smát.

Ronova reakce jej však zklamala. Zrzek prakticky nehnul brvou a prohlásil: „To je jen proto, že jsem ho při té jediné příležitosti, kdy jsme spolu hráli, porazil.“

Buď opatrný, kámo,“ varoval jej Harry. „Pýcha předchází pád!“

Tak jako teď?“ zeptal se Ron lehkým, škádlivým tónem a věží, z jejíž strany Harry ani nezaregistroval ohrožení, mu sebral královnu. Samozřejmě. Harry jí o dva tahy dříve sám otevřel cestu, když Ronovi sebral toho nešťastného pěšce.

Uff!“ zasténal Harry.

Na opačném konci místnosti seděla Hermiona, s nosem zabořeným do knihy. Četla si už docela dlouho, teď však zvedla hlavu a poznamenala: „Přesné znění je 'pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí'.“

Ron s Harrym se na sebe zděšeně podívali.

Ty to víš – ty tohle víš z hlavy?“ nechápal Ron.

No samozřejmě,“ odpověděla Hermiona. V hlase jí zaznívalo jasné: 'To snad ví každý, ne?'

A je 'domýšlivost' vůbec správně anglicky?“ pochyboval Ron.

Hermionin povzdech se k nim donesl přes celý pokoj. „Je to z bible, Rone. Většina-“

Ať už se Hermiona chystala říci cokoliv, přerušilo ji zaklepání na dveře.

Všichni si vyměnili udivené pohledy. Většina studentů trávila prázdniny s rodinami a ten zbytek, co zůstával, si hrál venku v čerstvě napadaném sněhu.

Možná je to Severus s mou zmrzlinou,“ hádal Harry.

Snape ti přinese zmrzlinu?“ Ron vypadal ohromeně.

Harry se usmál a přikývl: „Když ještě tak čtyři tahy necháš na pokoji mého koně, rozdělím se.“

Mezitím Hermiona zvolala: „Vstupte!“

V otevírajících se dveřích stanula Minerva McGonagallová. Díky pochmurnému výrazu v její tváři se Harry okamžitě napjal.

Ach, Harry, doufala jsem, že vás tady najdu,“ promluvila ředitelka.

Je všechno v pořádku, Minervo?“ zajímala se Hermiona a postavila se, ačkoliv bylo všem jasné, že se děje něco vážného. Ředitelce se zračilo ve tváři něco, co tam našli i v den, kdy byl napaden Carl Westfield.

Obávám se, že ne,“ povzdechla si žena. „Rone, právě se mi krbem ozval váš nadřízený. Severus byl před necelou hodinou... unesen z Příčné ulice.“

Harry upustil černého koně, a ten s klepnutím dopadl na šachovnici. Šok jej ovládl natolik, že nedokázal vyloudit ani hlásku.

Cože?“ vykřikli unisono Ron s Hermionou.

Zdá se, že byl zezadu napaden kletbou Petrificus Totalus, když opouštěl zmrzlinářství pana Fortescuea,“ vysvětlovala Minerva a v Harryho duši se usídlil mráz. „Musím připustit, že jsem trochu zmatená. Netuším, co tam mohl dělat. Nikdy si nekupuje sladkosti. Ale určitě se nejedná o omyl, na chodníku před obchodem byla nalezena jeho hůlka.“

Ach můj Bože,“ zašeptala Hermiona.

Byl to Ron, kdo položil otázku, jíž se Harry děsil. „Vědí, kdo to udělal?“

Pokud to vůbec bylo možné, vrásky na Minervině obavami stažené tváři se ještě prohloubily. „Pan Fortescue zahlédl celý incident oknem. Muži Chiefa Lawrence mu ukázali obrázky podezřelých a… no, Fortescue vybral starou Burkeho fotografii. Jen tvrdil, že člověk, který unesl Severuse, vypadal mnohem mladší.“

Do prdele,“ zaklel Ron.

Chlad v Harryho nitru ještě neustoupil natolik, aby mu dovolil zareagovat. Jen tam tak seděl, zalitý slabým teplem zimního slunce, a zíral na ženu, z jejíchž novinek mu tuhla krev v žilách.

Burke má Severuse! Nedokázal myslet na nic jiného.

Já, ehm, myslela jsem si, že byste to měl vědět,“ hlesla Minerva a se soucitným výrazem se Harrymu zahleděla do očí.

Harry se přiměl vzpamatovat ze svého transu a jen silou vůle se mu podařilo odpovědět: „Děkuji, Minervo.“

Chief Lawrence mi dal Severusovu hůlku,“ natáhla ředitelka ruku. „Schováte mu ji?“

Formulovat nabídku takovým způsobem byla jen čiročirá laskavost. Každý člověk v této místnosti věděl, že šance spatřit Severuse ještě živého je prakticky nulová. Už v této chvíli by Harry příliš nesázel na to, že jeho milenec ještě není po smrti.

Něco uvnitř něj se zlomilo. Násilím se postavil na nohy a přešel pokoj, aby si od Minervy převzal nabízenou hůlku. Ačkoliv byl příliš unavený, aby to ocenil, věděl, že mu ředitelka prokazuje velkou čest. Za normálních okolností se kouzelníkova hůlka dostane do rukou jen jeho zákonnému partnerovi nebo rodičům.

Se zamumláním díků sevřel štíhlý kus ebenového dřeva v dlani. Podivně studilo.

Ministerstvo vyslalo do terénu dvanáct bystrozorských týmů, aby Severuse našli. To je více než osmdesát mužů,“ hlásila Minerva. „Chief Lawrence mě ujistil, že dělají vše, co je v jejich silách, aby ho našli.“

Jo, totiž, to už dělali předtím, že?“ nedokázal Harry zadržet svá slova.

Harry!“ vykřikl káravě Ron.

Promiň, Rone. Ale... Ty víš lépe než kdokoliv jiný, jak zbytečné bude jejich snažení. I kdyby toho bastarda našli – pardon, Minervo.“ Harry se zarazil dříve, než stihl říci něco, co nechtěl, a zasunul si Severusovu hůlku do kapsy hábitu.

Všechny vás ráda uvidím ve své pracovně. Chief Lawrence mi slíbil, že zavolá, jakmile něco zjistí,“ řekla Minerva.

Díky, Minervo, zůstaneme raději tady,“ odmítl Harry její nabídku tak jemně, jak dokázal.

Jak si přejete,“ kývla Minerva uštvaně. „Dám vám okamžitě vědět, když se ke mně donese něco nového. A Harry, je mi to opravdu líto.“

Harry přikývl a předklonil se, aby jí stiskl ruku. Když odcházela z pokoje, v očích se jí třpytily slzy.

Ticho v místnosti by se po jejím odchodu dalo krájet.

Já, ehm, uvidíme se později,“ hlesl Harry. Věděl, co musí udělat.

Nepůjdeš sám, Harry,“ okamžitě protestovala Hermiona a rychle ho chytila za paži v obavě, aby se nepřemístil bez ní.

Hermiono-“ začal Harry.

Sám ne!“ zarazila jej Hermiona a přesunula pozornost na Rona, který se právě škrábal ze svého křesla. Deka, jíž byl přikrytý, se sesunula na zem. „Co si myslíš, že děláš?“ dožadovala se jeho žena.

Nepředpokládáte snad, že tady budu sedět a čekat, až se vrátíte, že?“ hádal se Ron.

Sotva se držíš na nohou, Rone,“ poukázala neochvějně Hermiona. Ron byl ještě stále nebezpečně vyčerpaný.

Možná, ale ještě pořád můžu použít hůlku, a to jediné se počítá,“ bránil se zrzek.

Harry si pomyslel, že to poslední prohlášení je pouhopouhé chvástání. Od chvíle, kdy Rona propustili z nemocnice, jej Harry viděl nanejvýš přivolat hrnek s čajem.

Oba Weasleyovi se obrátili na Harryho, jako by předpokládali, že vyřeší jejich rozepři. Harry nechtěl v palebné linii ani jednoho z nich, ale věděl, že pokoušet se je odradit je holá zbytečnost.

Dobře. Půjdeme všichni,“ rozhodl. „Myslím, že bychom to měli vzít od začátku Ronova seznamu a prohledávat jednu nemovitost po druhé.“

Na stejných místech se bude poflakovat osmdesátka bystrozorů,“ připomněl Ron.

Žádný strach. Neuvidí nás,“ slíbil Harry.

Vezmeme si tvůj neviditelný plášť?“ zajímal se Ron. „Nemyslím si, že se pod něj ještě všichni vejdeme, Harry.“

Kdepak, žádný plášť, ale... Nebudeme vidět,“ ujistil ho Harry.

Jak?“ nechápal kamarád.

Harry si povzdechl. Věděl, že Hermiona rozumí rozsahu jeho schopností, ale Ron uměl občas být zoufale natvrdlý, i když spatřoval ukázky jeho děsivé síly den co den. „O to se teď nestarej. Jen věř, že nás nespatří ani neuslyší.“

V Ronových modrých očích zasvítilo překvapení: „No tak jo.“

Měli bychom se odletaxovat ke Třem košťatům a pak se odtamtud přemístit,“ navrhla Hermiona.

Na to nemáme čas,“ prohlásil Harry. „Podejte mi ruce.“

Co?“ divil se Ron, i když okamžitě poslechl. Hermiona jej chytila bez zbytečných otázek.

Harry jim oběma pevně stiskl dlaň, zavřel oči a provedl téměř nemožné. Rychlostí blesku je všechny protlačil neprostupnými bradavickými štíty.

Zhmotnili se na zasněženém trávníku před nějakým rozlehlým sídlem. Hermiona zalapala po dechu. Dokonce i z místa, na kterém stáli, viděli okny bez závěsů rudě oděné bystrozory, propátrávající místnost za místností. Pozemky se jimi doslova hemžily.

Nikdy se nedozví, že jsme tady,“ ujistil Harry své přátele a použil na ně na všechny své vlastní zneviditelňující kouzlo. „Jen se mi držte nablízku, ano?“

Oba jeho společníci přikývli a vykročili po jeho boku, když se vydal k mohutným, mahagonovým dveřím vedoucím do domu.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

22.07.2011 12:29:02
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one