Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 45.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: popis mučení (18+)

 

Zlatíčka moje! :-) Jsem tady – po dovolené a v plné polní! ;-) K dnešní kapitole se hodí jedno veliké varování – je to hnusné a kruté a kdo se necítí na popis zmučeného člověka, čtěte opatrně. Budiž nám všem útěchou, že nic horšího už nás v tomto směru nečeká...

Přeji pevné nervy a krátký týden do příště!

 

Kapitolku věnuji všem našim milovaným - starým i novým komentujícím: A_ja, aMaja, Anfulka, assez, bacil, cim, Elza, Erumoice, Fallagela, fin, gleti, grid, Hajmi, Katherine, keishatko, Kiki, Kitti, Lygie, Mamba, Melodye, Michangela, Michelle_Flamelova, Misule, Mononoke, Nade, nika, POPO, Salazaret, Saskya, serafiiin, sevy, Sharlaid

Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

O dva dny a šedesát prohledaných nemovitostí později nebyli k nalezení Severuse nebo Burkeho ani o chlup blíže než na začátku.

Harry se nemohl rozhodnout, co ho trápí více – zda strach o Severuse nebo pocit viny. Ačkoliv rozumově věděl, že za mužův únos nenese žádnou zodpovědnost, nemohl si pomoci. Nedokázal se ubránit myšlence, že tomu všemu měl nějak zabránit. Přece svému milenci slíbil, že už mu nikdy nikdo neublíží, a ani ne o týden později si Burke Severuse klidně chytí přímo na přeplněné ulici. Logika Harrymu vůbec nepomáhala. V srdci stále cítil, že to byla jeho chyba.

Jak mu je?“ zeptal se Hermiony, když vyšla ze dveří své a Ronovy ložnice.

Ron se nakonec u poslední državy, kterou pročesávali, zhroutil, ale dokázal se nějak přemoci a fungovat, dokud svou práci nedokončili.

Hermiona si prohrábla husté, kudrnaté vlasy. „Usnul, díky Bohu.“

Usadila se na volné křeslo vedle svého kamaráda, který zničeně seděl a zíral do tančících plamenů v krbu. Prohledali už všechen zatracený majetek z Ronova seznamu a na nic nepřišli! Harry upřímně netušil, co si počít dál.

Myslím, že bychom měli zkusit kyvadlo,“ navrhla Hermiona.

Co?“ vzhlédl k ní Harry. Navzdory svému všepožírajícímu strachu a únavě se podivil. Hermiona byla v jejich malé skupince vždy nejracionálnější a práce s kyvadlem rozhodně patřila spíše do oboru profesorky Trelawneyové než ke skutečné magii.

Kdysi to během války s Voldemortem zafungovalo, Harry. Našli jsme tak Tonksovou, vzpomínáš?“ Tvář jí potemněla, když si uvědomila, že mladou ženu ve skutečnosti objevili mrtvou. Ovšem kyvadlo fungovalo.

Dobře,“ přikývl Harry. V této chvíli byl ochoten požádat o radu i tu starou bláznivou ženskou v učebně věštění.

Oba se přesunuli ke stolu pod oknem. Hermiona z něj mávnutím hůlky uklidila šachovnici a odlevitovala ji na nedaleký konferenční stolek zasypaný knihami. O vteřinu později už se k nim vznášela mapa Velké Británie.

Myslíš, že je pořád v Anglii?“ zeptal se Harry. Teď už si tím sám nebyl příliš jistý.

No, vím, že je Burke extrémně silný kouzelník, ale přemístit se s pasažérem stojí člověka obrovské množství energie. Myslím, že kdyby Burke bral Severuse skutečně daleko, použil by přenášedlo,“ vysvětlovala Hermiona.

Harry polkl námitku, že ten zloduch mohl svou oběť jednoduše přemístit z Příčné ulice na nějaké méně zalidněné místo, kde na něj třeba čekalo přenášedlo. Naopak, snažil se zachovat alespoň zdání naděje a souhlasil: „To dává smysl. Měla bys pracovat jako bystrozor, víš to? Byla bys skvělá.“

Hermiona se na něj unaveně usmála. „A soupeřit s Ronem? To ne, všichni jsme si vybrali tu nejlepší cestu. Tak, tady mám nějaký provázek a na misce na římse leží oblázky.“

Harry vybral malý bílý kamínek a podal ho Hermioně, která držela v ruce cívku s černou nití. Sledoval, jak kamarádka omotává kolem oblázku asi stopu dlouhou šňůrku. Se zamumláním lokačního kouzla pak natáhla ruku přímo před sebe a rozkývala visící kyvadélko nad středem mapy. Za okamžik začal kamínek rychle rotovat a opisovat soustředné kružnice.

Když se tímto způsobem v sedmém ročníku snažili najít Tonksovou, oblázek se sám od sebe pohyboval nad místo, kde mladou ženu drželi. Tentokrát však zůstával zoufale pasivní v centru mapy.

Po pár minutách si Hermiona zmoženě povzdechla: „Jsem unavená. Možná bys to měl zkusit ty.“

Harry si od ní převzal konec provázku a zamumlal své vlastní vyhledávací kouzlo. Vložil do něj tolik síly, že by bez problémů našel i jehlu v kupce sena někde na vzdáleném kontinentu. Žel Bohu, ani tentokrát se oblázek nehnul z místa.

Burke bude nejspíš na nějakém nezakreslitelném místě,“ usoudila nakonec Hermiona. „To by dávalo smysl.“

Harry zasmušile přikývl. Nic jiného vlastně ani nečekal.

Dva dny! Ten násilnický, sadistický bastard má Severuse už dva dny! Pokaždé, když se Harry posadil a neměl se čím nezabývat, začaly jeho mysl zaplavovat děsivé obrazy toho, čím vším si jeho milenec asi prochází. Zrovna jako teď.

Tak jo,“ promluvila vždy veskrze nebelvírsky optimistická Hermiona. „Prohledali jsme Burkeho državy i bývalé Voldemortovy nemovitosti. Vyzkoušeli jsme kyvadlo... Co jsme ještě nedělali?“

Neptali se Trelawneyové?“ navrhl mrtvě Harry.

To nemyslíš vážně, že ne?“ znejistěla Hermiona.

Skoro jo. Já… Já vůbec nevím, co bych si počal, kdyby-“

Dostaneme ho zpátky, Harry.“

Přece víš, jak je ten chlap zvrhlý! Opravdu si myslíš, že je Severus ještě naživu?“ otázal se Harry. Pomalu ho začínalo pohlcovat zoufalství a on se zuby nehty snažil udržet své strachy na uzdě. Upřímně se děsil toho, co by se stalo, kdyby se poddal své slabosti... Podvolil se šílenství a nechal se jím ovládat. Jenomže – čím více času uplynulo, tím těžší bylo věřit. Harry už přestával mít naději.

Kdyby Burke chtěl Severuse zabít, použil by na něj Avadu rovnou na Příčné. Skutečnost, že ho unesl živého je… povzbuzující,“ prohlásila Hermiona. Jen její poslední slovo znělo trochu ploše, bezpochyby proto, že si uvědomovala, nač ten zmetek potřeboval svého zajatce naživu.

Jak dlouho myslíš, že může vydržet?“ uslyšel Harry svůj vlastní hlas. Nenáviděl slabost, která jej nutila vyslovit ty nejhlubší obavy. Nebyl přeci žádné malé dítě. Vždyť on to věděl - věděl, věděl, věděl, co se Severusovi děje, zatímco si tady oni dva klidně sedí v pohodlném obývacím pokoji. Jenomže potřeboval útěchu. Musel od někoho druhého slyšet, že Severus ještě stále nemusí být mrtvý.

Je houževnatý, Harry,“ mínila Hermiona. Její tón napovídal, jak dokonale rozumí, oč ji Harry žádá. Navíc svého přítele znala natolik dobře, že přesně věděla, co musí říci, aby ho přiměla opět fungovat. „A spoléhá na nás, že jej najdeme. Takže to prostě musíme dokázat! Tady není o čem přemýšlet.“

Znělo to tak, jako by vůbec neexistovala možnost, že neuspějí.

Nemám už žádný nápad,“ povzdechl si Harry. Jeho unavené mysli teď příliš nepomáhal ani Severusův lektvar proti usnutí, kterým se poslední dva dny prolévali.

Musí tady být něco, co nám uniká,“ uvažovala Hermiona. Předklonila se, aby oběma nalila čaj z kouřící konvice položené na stolku mezi jejich křesly. Jeden hrnek s dochuceným nápojem podala Harrymu, ale ten jen zakroutil hlavou.

Celý den jsi nic neměl. Musíš zůstat silný,“ nedala se Hermiona odbýt.

Harrymu v té chvíli připadalo snazší vyhovět jí, než se hádat, a tak nabízený šálek přijal. Ačkoliv ho předtím úplně odmítal, po chvíli se přistihl, jak svůj čaj nepřítomně usrkává, zatímco společně s Hermionou zírají do plamenů.

Celá tahle situace je jako jedna z těch mých zatracených nočních můr,“ hlesl Harry.

Počkej chvíli!“ vykřikla Hermiona a trhla sebou tak prudce, že svůj modrý hábit potřísnila čajem. „Co jsi to právě řekl?“

Harry si pomyslel, že tady zřejmě nebude jediný, kdo trpí nedostatkem spánku, a zopakoval: „Jen, že mi to připomíná mé noční můry.“

To je ono, Harry! Můj Bože, to je ono!“ jásala Hermiona a doslova na svém křesle nadskakovala.

Co je ono?“ nechápal úplně zmatený Harry.

Myslím si, že můžeme Severuse najít. Před pár lety jsem četla spousty knih o Nitrozpytu a Nitrobraně. Jedna z nich byla velmi stará, více než čtyři sta let. Jednalo se o deník jednoho kouzelníka. Vedl si ho v době, kdy si obě disciplíny snažil osvojit. Neříkal nic moc o tom, jak jedna nebo druhá z nich funguje – jako ostatně všichni jemu podobní – ale zmiňoval se o svých zkušenostech s některými neočekávanými vedlejšími efekty.“

Jakými vedlejšími efekty?“ zajímal se Harry. Nějak si neuměl představit, že ať už Hermiona četla cokoliv, bude jim to v současné situaci nějak nápomocné.

Tvrdil, že se mezi jeho myslí a myslí kouzelníka, s nímž společně trénovali, vytvořilo spojení. V knize se píše, že si navzájem dokázali bez zvláštního úsilí číst myšlenky a cítit jeden druhého i na velké vzdálenosti,“ vysvětlovala Hermiona nadšeně.

Harry si povzdechl: „Když mi Severus pomáhá s mými sny, nevím o světě. Mezi námi není žádné spojení.“

To nemůžeš vědět,“ namítla Hermiona. „Vaše mysli byly propojeny. Nezáleží na tom, jestli jsi během celého toho procesu spal nebo ne. Tak jako tak k němu došlo. Spojení může být neuvědomělé.“

Harry zvažoval její návrh. „Jak... Jak mám zjistit, jestli mezi námi něco takového existuje? Chci říct, nikdy jsem nebyl schopen číst Severusovy myšlenky, a nezáleželo na tom, jak blízko jsme u sebe byli. Jenomže… Pravdou je, že když jsem při vědomí, Severus se velmi zdráhá sdílet naše myšlenky.“ Harry vnímal Hermioninu zvědavost, a tak ještě tiše dodal: „Za mlada získal s takovými praktikami nějaké špatné zkušenosti.“ Alespoň tolik mohl prozradit, aniž by porušil něčí důvěru.

Pak se možná proti náhodnému kontaktu velmi dobře chrání. Ovšem podle toho, co jsem četla v té knize, není vzájemné pouto něco, co by mohl jen tak odmítnout. Ten kouzelník říká, že prostě vzniklo, přestože proti němu oba dva bojovali,“ řekla Hermiona. „Severus si ho dokonce ani nemusí být vědom.“

Poprvé od chvíle, kdy byl Severus unesen, pocítil Harry záchvěv naděje. „Dobře, řekněme, že to pouto existuje. Jak ho mám použít?“ zeptal se.

Jak navazuješ kontakt, když se chceš poprvé dotknout něčí mysli?“ přemýšlela Hermiona.

Harry trochu zrozpačitěl. Jak měl vysvětlit proces, který sám sotva chápal? „Uvolním se a jako bych se z vlastní hlavy napřáhl k myšlenkám toho druhého. Je těžké to popsat.“

Fajn,“ prohlásila Hermiona. „Opři se a zavři oči.“

Harry následoval její instrukce. Právě teď už byl ochoten vyzkoušet cokoliv, včetně věštění z čajových lístků. Jakoby v reakci na svou malomyslnost ucítil, jak mu kamarádka bere z ruky hrnek.

A teď se napřáhni k Severusovi. Přesně tak, jak bys to udělal, kdyby se nacházel v této místnosti. Nemysli na to, jak je daleko. Soustřeď se jen na... kontakt s jeho myslí,“ radila dál Hermiona. Její tón napovídal, že celý postup promýšlí jaksi 'za pochodu'.

Harry si přál, aby byly Severusova a jeho vlastní a pozice obrácené. Aby on sám byl ten pohřešovaný, zatímco by Severus využíval své mentální umění při jeho hledání. Velmi dobře si uvědomoval, že jeho schopnosti jsou v tomto směru v porovnání se Severusovými zcela nepatrné. Ovšem podle Hermiony už mezi nimi existovalo spojení a bylo ho potřeba pouze oživit.

Harry se uvolnil, jak nejlépe dokázal, vyčistil svou mysl a 'napřáhl' se do prostoru. Nebylo tam nic. Cítil Hermionu, Rona ve vedlejší místnosti, navrátivší se studenty, spící v nebelvírských ložnicích a... ještě něco dalšího... Něco neurčitého, co dokázal sotva postřehnout... Křehkou magickou stopu, vedoucí od něj k...

Harry v duchu následoval to téměř neexistující, tenoučké vlákno a napjal všechny síly, aby se dotkl...

BOLEST... AGÓNIE... ABSOLUTNÍ ZOUFALSTVÍ...

Harry zalapal po dechu. Měl pocit, že právě spadl do sudu s kyselinou. V každé buňce mu pulzovala bolest tak intenzivní, jako by byl každý z atomů jeho těla napaden kletbou Cruciatus. Nikdy nic podobného nezažil, ani v té nejhorší noční můře.

Severusi! Vykřikl v duchu.

Žádná odpověď. Žádná myšlenka. Jen pudová reakce na pociťovanou fyzickou bolest... Jako kdyby Severus prošel takovými muky, že už z jeho brilantní mysli vůbec nic nezbývalo.

Harry zachytil trpícího muže na druhém konci magické stopy a už se ho nepustil. Ani nesdělil Hermioně, co se děje. Nebyl čas. Již nyní mohlo být pozdě na záchranu Severusova zdravého rozumu. Harry opět bez jediného zaváhání překonal bradavické ochranné štíty a přemístil se pryč. Ještě než zmizel, zaslechl, jak Hermiona volá jeho jméno. Vzápětí se ocitl u svého cíle, kde narazil na silná obranná kouzla, nezakreslitelná kouzla a několik desítek silných matoucích kleteb.

Jeho však žádné matoucí kouzlo nemohlo svést z cesty. Nesnažil se totiž najít Burkeho, na jehož ochranu měla všechna ta opatření sloužit. Byl zaměřený na Severuse a když zatlačil na únoscovy monstrózní ochrany, jednoduše jej propustily, zrovna jako bradavické štíty.

Harry se zapotácením přistál na kluzké kamenné podlaze nějaké podzemní kobky. Byla jako vystřižená z jedné z jeho nočních můr. Na protější zdi plápolala jediná, osamělá pochodeň, která osvětlovala děsivou celu slabou, mihotavou září. Místnost páchla hnilobou a lidskými výkaly. Na stěně před ním se v okovech pohupoval kostlivec a když se mladý muž pootočil doprava...

Našel jakýsi starodávný mučicí nástroj, snad skřipec. Klidně ho mohli používat ještě bývalí inkvizitoři. I přes svou letitost však byl stále funkční. Když si Harry konečně uvědomil, co vidí, obrovsky to jím otřáslo. Všechno v něm zoufale křičelo 'Ne!'. Nahá a nehybná postava, obrácená čelem k tomu hroznému přístroji, byl Severus. Ovšem už ne ten, jehož Harry znával. Na jeho těle nebyl k nalezení snad jediný čtverečný centimetr kůže, který by nikdo neprobodl či nepopálil.

Když pohlédl na Severusovu pravou paži, obrátila se v něm i ta nepatrná trocha čaje, kterou do sebe před chvílí dostal. Těsně za připoutaným zápěstím totiž končila krvavým pahýlem. Rána byla vypálená, jak poznal podle zčernalých, ožehnutých tkání. S přemáhanou nevolností si uvědomil, že má Severus amputovanou právě tu ruku, v níž držíval hůlku.

Harry prohledával podlahu. Doufal, že snad oddělenou končetinu objeví a budou ji, i přes počínající rozklad, schopni za použití léčebných kouzel znovu připojit, ale viděl jen exkrementy, zaschlou krev a špínu.

Nakonec se přinutil pohnout a zboku se dopotácel k Severusovi.

Pokud to bylo vůbec možné, zblízka se zkáza zdála ještě horší. Severusova tvář, obrácená čelem k Harrymu, byla k nepoznání. Mužovy oči Harry přes napuchlá víčka hrající všemi barvami vůbec neviděl. Dlouhý nos měl Severus na několika místech zlomený a celá tvář... Skrz řezné rány a modřiny neprosvítal snad jediný kousek bledé kůže.

Ostatně, po bližším ohledání si Harry uvědomil, že totéž může říci o celém Severusově těle. Jeho záda a hýždě vypadaly jako po dlouhém bičování. Od krku až po kolena se křížem krážem rýsovaly dlouhé, krvavé šrámy.

Harry shlížel na dobitou lidskou schránku. Nepoznával ji. Podle nepřirozeného úhlu, v jakém držely Severusovy ruce i nohy, si Harry odvodil, že má muž díky napínání na skřipci vykloubená ramena i kyčle. Nohy měl doširoka roztažené v jakémsi přehnaném tvaru písmene V. Pak Harry spatřil krev, vytékající mezi Severusovými půlkami, a zachvátila jej vražedná zuřivost. Nebylo pochyb, že se Severus navrch toho všeho dočkal ještě brutálního znásilnění.

Za jedinou dobrou zprávu se dala považovat skutečnost, že Severusova záda neustále lehce stoupala a opět klesala. Sice jen taktak, ale žil. Zranění na jeho těle se na první pohled nezdála tak hrozná jako u Rona, ale byla mnohem krutější, neboť způsobovala daleko zdlouhavější umírání.

Harry se bál Severuse vůbec dotknout, aby mu nezpůsobil ještě více bolesti. Nakonec mu zlehka položil dlaň na lepkavé, krví nasáklé vlasy a zašeptal: „Severusi?“ Nepřišla však žádná reakce, a tak se přinutil promluvit znovu a hlasitěji.

Mužův obličej se zkroutil a fialová masa, zakrývající jeho levé oko, se rozevřela do tenké škvírky. Harry předpokládal, že doufat v příčetnost by bylo příliš, ale v sotva viditelném černém oku problesklo něco jako poznání.

Severus oddělil oteklé rty a z jeho krku se vydral surový, hrdelní zvuk, doprovázený rychlým proudem krve. Harry se v panice předklonil. Severusovo krvácení jej vyděsilo. Nebyl si jistý, co dělat, a tak nahlédl do pootevřených mužových úst, aby se vzápětí chvatně odvrátil a obrátil obsah svého žaludku na špinavou zem. Ve směsi krve, moči a výkalů byly jeho zvratky sotva patrné.

Když se mu podařilo přijmout, co právě viděl, znovu se napřímil a zhluboka se nadechl zapáchajícího vzduchu. Severusova pravá ruka nebyla to jediné, co scházelo. Muž přišel také o jazyk. Harry zavřel oči a použil to nejsilnější přivolávací kouzlo, jakého byl schopen, aby našel obě hrůzu nahánějící části milencova těla. Nic se však neobjevilo.

Příhodný trest pro zrádce, nemyslíš?“ ozval se téměř bezprostředně za jeho zády ne zrovna nepříjemný hlas.

Předchozí      Další

   



 

07.08.2011 01:47:05
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one