Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 46.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: bolestivé úmrtí (18+)

 

Máme tady další kapitolu. Mohu vám slíbit, že po dnešku už se žádného násilí (alespoň fyzického určitě) nedočkáme. Schválně: Kolik z vás sáhlo po minulé části po originálu? :-D Já už bych asi nevydržela. ;-)

 

Za krásné komentáře patří dnešní kousek: A_ja, aMaja, Anfulka, assez, atet, bacil, Bara1982, cim, Elza, Erumoice, fallagela, fin, gleti, grid, Hajmi, Janica, Katherine, keishatko, Kitti, Lily, Lygie, mamba, marci, midnight, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, Neriah, nika, POPO, Salazaret, Saskya, serafiiin, sevy192132, Sharlaid, Suzanne, Zrzounek

Děkujeme! Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Harry se prudce otočil. Hůlka mu užuž sklouzávala do dlaně, když ji pobavené 'Expelliarmus' poslalo přes místnost k jeho protivníkovi. Ten právě vstoupil dovnitř dveřmi umístěnými na opačné straně skřipce, takže Severusovo zkrvavené tělo leželo mezi nimi, zranitelné a vystavené jim oběma napospas.

Ty musíš být ten veliký Harry Potter,“ vítal ho muž, kterého Harry poznával z Carlových vzpomínek na znásilnění. Za jiných okolností by se dal jeho úsměv považovat za vítězoslavný. Burke byl skutečně pohledný člověk - se širokými rameny, tmavými vlasy a šedivýma očima. V této chvíli vypadal asi na čtyřicet. Jen Merlin věděl, kolik lidí muselo takové obrovské omlazení stát život. Na sobě měl tmavý oblek, jenž by se rozhodně lépe hodil na nějakou obědovou party než k mučení. „Překvapuje mě, že někdo dostatečně silný na to, aby nás našel a proklouzl mými ochranami, se nechá tak snadno odzbrojit. Inu, nakonec jsi jenom zbrklý Nebelvír, což?“ Usmívající se ďábel ukázal bradou na Severuse. „Věděl, že přijdeš. I při tom všem neustále křičel tvé jméno.“

Burke,“ zavrčel Harry. Ve svém nitru nechal bujet zlost a nenávist, přiživoval je a hýčkal. Více než cokoliv jiného se teď potřeboval soustředit a ony mu měly pomoci. Přestože od Voldemortova pádu nebojoval, věděl, že je dost mocný, aby porazil libovolný počet kouzelníků. Jeho magie byla zlověstná a její síla zastiňovala i ty nejzkušenější bystrozory. Na druhé straně však cítil také Burkeho moc. Soudil, že takovou silou nedisponoval ani samotný Voldemort. Pustá zloba jeho magie působila děsivě. Vedle tohoto monstra vypadal Voldemort jako hotové neviňátko. Harry si pomyslel, že ze sebe nejspíš bude muset vydat úplně všechno, aby nad ním dokázal získat převahu.

S hůlkou v ruce by se rozhodně cítil jistější, i když ji ve skutečnosti vlastně vůbec nepotřeboval. Musel se jen pořádně zaměřit na svůj cíl – toho démona před sebou. Ovšem v cestě mu ležel Severus a Harry nemínil riskovat, že svého milence náhodou zasáhne. Znal své schopnosti a při pohledu na to, co zbylo ze Severuse, si uměl docela živě představit, co dokáže Burke.

Dost tě miluje, věděl jsi to? Kdybych si myslel, že jeden z vás dvou přežije dnešní noc, řekl bych ti, aby sis dával pozor. Kdysi mě taky docela zbožňoval, a přece to tomu ufňukanému nečistokrevnému šmejdovi nezabránilo, aby mě prodal Voldemortovi. Ale tohle je zábavné! Bude se ti to líbit. Nebál se smrti. Zprvu se nebál dokonce ani mučení. Když jsem se zas a znovu seznamoval s jeho pikantními myšlenkami, zjistil jsem, že se skutečně děsí jen jedné jediné věci - že o něm zjistíš pravdu.“

Harry shlédl na Severusovu tvář, stále obrácenou čelem k němu. Doufal, že muž opět upadl do bezvědomí, ale mohutně oteklé oko se na něj bez ustání upíralo. Zdálo se, že Severus vnímá každé Burkeho slovo.

Harry se snažil ignorovat toho sadistického bastarda, který Severusovi provedl všechny ty hrůzy. Zaměřil se na svou nenávist, budoval ji, pěstil, ale bylo těžké neposlouchat, co Burke říká.

Jako většina megalomanských maniaků, i Burke zjevně miloval zvuk svého vlastního hlasu. Muselo to tak být, protože ačkoliv Harry neodpověděl ani na jeden z jeho konverzačních pokusů, neustále pokračoval. „Raději by zemřel, než abys věděl, že býval Malfoyovou kurvičkou. Tušil jsi, že už od prvního týdne v Bradavicích klečel den co den před Luciusem na kolenou? Vydržel to celé čtyři roky! A když Lucius odešel, nabídl svůj zadek každému staršímu studentovi ze Zmijozelu, který o to stál. V době, kdy jsem se připojil do řad Smrtijedů, si ho ti nejsilnější z nás předávali jako nějaká parta mudlů zapálenou cigaretu. Z jeho poměrně nedávných vzpomínek jsem zjistil, že se pořád rád nechává šukat, a můžeš mi věřit, že jsem mu v upomínku na staré dobré časy dopřál jeden či dva nezapomenutelné erotické zážitky. Jen nechápu, proč se někdo jako ty zahazuje-“

Harry se dál zaměřoval na pocity hromadící se v jeho nitru a svou silou připomínající malou nukleární bombu. Snažil se nevnímat a pohled upíral na svého zraněného milence. Jeho hrozivý stav mu pomáhal živit vztek.

Když Burke začal hovořit, Severus bez mrknutí zíral přímo na Harryho a zdálo se, že se také snaží svého únosce odblokovat. Ale pak ten bastard nakousl Severusova školní léta a všechny ty hovadiny o Malfoyově děvce. Severus sebou trhnul a pevně sevřel své jediné viditelné oko.

Až do této chvíle Harry ani neuvažoval, že by Burkeho nařčení mohla být pravdivá, avšak najednou mu dávala Severusova nechuť ke vzájemnému telepatickému spojení perfektní smysl. Nevěděl, co cítí kvůli všem těm věcem, co mu Burke navykládal. Teď měl jedinou jistotu. Musel za každou cenu dostat Severuse ven – pryč od toho monstra.

Nejen, že tenhle odporný zvrhlík Severuse tak neskutečným způsobem mučil. On mu ještě nakonec s potěšením sebral i všechny zbytky důstojnosti. To byla poslední kapka. Harry se konečně dostal přesně tam, kam potřeboval – magicky i emocionálně – aby se s tím sadistou vyrovnal.

DRŽ UŽ KONEČNĚ HUBU!“ zařval dřív, než Burke stačil vyplivnout další špínu o Severusově minulosti.

To není nejmoudřejší přístup, chlapče. Tady jsi proti mně ve zjevné nevýhodě,“ zasmál se Burke.

Teď už byl Harry zcela soustředěný. Napojil se na skryté zdroje své moci, kterých se dotkl jen jedinkrát v životě - aby zachránil Rona. Když bojoval s Voldemortem, ještě takovou silou nedisponoval. Jeho magie vzrostla na dnešní úroveň teprve se smrtí profesora Brumbála, ovšem od té doby uběhlo již celých deset let. Dnes večer byl jako mudlovská atomová bomba plněná ohněm a chutí po pomstě. Dále svou utajenou, surovou sílu krmil nenávistí a cítil, že její množství pomalu dosahuje kritické hodnoty.

Zatímco se Burke rozjařeně smál výrazu v jeho tváři, nadmíru spokojen s tím, že má nad odzbrojeným protivníkem navrch, Harry ještě zvýšil své úsilí a stal se kouzelným ekvivalentem nukleární zbraně.

Dokonce ani samolibý Burke už nemohl dále ignorovat takový nárůst moci. Harry sledoval, jak tomu ubožákovi postupně mizí z tváře ten jeho samolibý úsměv, když si uvědomil nevídané zvyšování energie v místnosti. Vzduch v uzavřené, odporně páchnoucí mučírně byl teď cítit jako krajina těsně před letní bouří.

Harry pozvedl ruce. Mezi prsty mu začaly tančit první modré jiskry a on sledoval, jak se Burkeho nelítostné, šedé oči rozšiřují. A potom... Potom Harry vypustil všechen potlačovaný vztek.

Modrý blesk, který vyslal, prolétl přímo nad Severusem a zanechal ho naprosto bez úhony, zato když se Mágův oheň dotkl Burkeho hrudi, muž okamžitě upustil hůlku a vzplál jasným plamenem. Tady se ani nedalo hovořit o souboji. Burke nevypustil z úst jediné slovo, dokonce ani nepozdvihl hůlku. Ten bastard nestihl ani vytvořit ochranný štít, natož zahájit jakýkoliv protiútok, než ho pohltil modrý záblesk a donutil jej řvát hrůzou a bolestí.

Harry sledoval přízračné modré plameny spalující Burkeho tělo a cítil něco mezi šokem a hrůzou. Jazyky Mágova ohně připomínaly svou mrazivostí zelenou barvu Avady Kedavry. Na stěnách kobky se odrážela jejich tajemná, namodralá záře a celá scéna působila v tom nepřirozeném světle ještě zlověstněji.

Mágův oheň postupně zachvátil Burkeho tělo od hlavy až po konečky prstů na nohou. Místnost zaplnil jeho křik a zápach spáleného masa. Tehdy se Harry ponořil do svého nitra a zkoumal vlastní pocity. Jedna jeho malá část věřila, že by měl litovat nebo soucítit s umírajícím člověkem, ale při pohledu na Severusovo zmrzačené tělo, ležící mezi nimi, nedokázal cítit nic než zadostiučinění. Tohle byl ďábel, který ublížil Severusovi a Ronovi, zabil Ronův tým a znásilnil chudáka Carla. Burke si to zasloužil. Tohle a ještě mnohem víc!

Ten bastard už nikdy nikoho nezneuctí, nezavraždí ani nezmrzačí. Na nic víc Harry nedokázal myslet, zatímco se Burke svezl k zemi a plápolající modrý oheň stravoval jeho maso.

Burkeho konec byl téměř rozčarováním. Všechno se to semlelo strašně rychle. Když pohasl poslední modrý plamínek, zbyla po tom zloduchovi jen zčernalá kostra a ve smrduté kobce sotva postřehnutelný puch spáleného masa.

Harry se trochu zapotácel. Přece jen před chvílí uvolnil velké množství magie. Přivolal jednak svou vlastní hůlku, která se před pár okamžiky zakutálela do jednoho z rohů místnosti, a pak i tu Burkeho. Bude ji potřebovat na Ministerstvu jako důkaz, že je ten mizera skutečně mrtev.

Dokonce i tyto dva jednoduché úkony pro něj byly obtížné. Cítil se jako omámený a po tělesné stránce slabý a vyčerpaný. Teď si však nemohl dovolit zhroutit se. Kvůli Severusovi musel vydržet.

Vsunul svou hůlku do kapsy hábitu, přímo k té Severusově. Tu, která patřívala Burkemu, uložil úplně na opačnou stranu těla. Nechtěl, aby se cokoliv, co mělo nějakou spojitost s tím bastardem, dotýkalo Severusových věcí.

Pak se obrátil zpět k místu, kde ležel natažený na skřipci jeho milenec. Ze všech sil přemáhal hrůzu a paniku. Přál si, potřeboval Severusovi uvolnit pouta, sevřít jej v náručí a odnést zpět do Bradavic, ale i kdyby podobné zacházení neztěžovala Severusova výška, jeho fyzický stav to prakticky znemožňoval. Muž byl příliš dobitý i na pouhý dotek.

Harry jedinou myšlenkou odemkl okovy, jimiž byl Severus přivázán k mučicímu nástroji, a levitačním kouzlem ho jemně zdvihl. Když si uvědomil, jak je sklepení studené a že reálně hrozí nebezpečí šoku, vykouzlil deku a, opět za použití magie, do ní svého nahého milence zabalil. Aby zajistil přímý fyzický kontakt se Severusem, sevřel v dlani jeden z rohů modré pokrývky a připravil se na přemístění - pryč z této pekelné díry.

Během přemísťování domů si rozhodně nemusel brát servítky. Burke byl mrtvý a nikdo jiný tady nemohl Severusovu záchranu komplikovat. Mužovy obranné hradby tedy jednoduše vyhodil do povětří.

S Bradavicemi to byla jiná. Harry měl stěží sílu, aby během cesty udržel sebe i Severuse, přesto přesvědčil bradavické štíty, aby je propustily do hradu. Sotva se mu to podařilo, zamířil rovnou na ošetřovnu.

I přes pozdní hodinu se ani nepokoušel obejít poplašná kouzla. Všichni teď dozajista spí a on bude potřebovat pomoc, jakmile se se Severusem zhmotní. Věděl, že už v sobě rozhodně nenajde dost elánu kohokoliv hledat. Nechal poplach vyzvánět a modlil se, aby někdo dorazil a pomohl Severusovi dříve, než on sám zkolabuje.

Když se Harry se svým milencem objevili přímo uprostřed hlavní místnosti nemocničního křídla, poplašné sirény zněly tak hlasitě, že musely probrat snad celou školu. Harry sebou škubl, jak mu jejich ohlušující řev trhal třeštící hlavu na malé kousíčky.

Dveře ošetřovny se rozlétly a dovnitř se vřítil Filch. V ruce pevně svíral širokou sekyru, kterou nepochybně sebral jednomu z mnoha školních brnění.

Přiveďte madame Pomfreyovou. Profesor Snape potřebuje pomoc. Prosím...“ žadonil Harry a svezl se na kolena. Všechnu svou zbývající energii použil na to, aby udržel Severuse ve vzduchu a zabránil tak tlaku na jeho zranění.

Filch přikývl a stejně chvatně, jako přišel, se otočil a s rozevlátými šedivými vlasy kolem vyděšeného nehezkého obličeje se zase řítil opačným směrem.

Ani ne o tři minuty později se dveře ošetřovny rozlétly podruhé. Dovnitř vběhla madame Pomfreyová v dlouhé bílé noční košili a světle modrém županu. V patách jí spěchala Minerva - také v nočním úboru, přesněji v zelené košili a šedivém županu, a stále ještě úplně oblečená Hermiona. Za okamžik se k nim připojil i Ron, který už si přes noční košili ani nestihl nic přehodit. Z chodby Harry zaslechl ještě hlasy dalších učitelů, ale zdálo se, že měl Filch tolik rozumu, aby je zastavil a nepustil dál.

Ach můj Bože!“ Harry si nebyl jistý, která z žen promluvila.

V té chvíli si uvědomoval jen to, že se něčí magie omotala kolem Severuse, aby jej pomohla držet nad zemí – Poppy. Harry rozeznal její jemnou magickou stopu. Cítil také Minervinu moc, rozlévající se všude kolem, jak se ředitelka zaměřila na bradavické ochrany. O chvíli později všechny ty kvílící sirény ztichly.

Když se Harry konečně zbavil svého břemene, svezl se na podlahu.

Harry?“ Hermiona byla během okamžiku u něj a objímala ho. „Dokázal jsi to. Můj Bože, dokázal jsi to!“

V tu ránu vedle nich zaznělo zalapání po dechu a tlumený výkřik. Všichni se otočili. Madame Pomfreyová právě odhrnula deku, jež halila Severuse.

Hermiona šokovaně polkla. „Jeho ruka-“

Má velmi vážná zranění, Harry,“ konstatovala Poppy, zatímco mávala hůlkou nad Severusovým tělem. Harry nedokázal ignorovat krev, která teď, když muž přišel o svou pokrývku, odkapávala na starodávnou kamennou podlahu ošetřovny. „Potřebuje-“

Ne. Ke Svatému Mungovi ne,“ odmítl Harry dříve, než mohla Poppy svůj návrh vůbec vyslovit. „Nevydrží tam ani den. Prosím... Postarej se o něj, dokud ho... nebudu moct vyléčit. Udrž ho při životě. O víc tě nežádám.“

O vteřinu později už padal tváří k zemi. Ještě si matně uvědomil přítomnost něčeho modrého, jak se k němu vrhl Ron v noční košili, aby jej zachytil, a pak už byla jen tma.

*~*~*

Harry si nevěděl jistě, jak dlouho byl mimo. Když otevřel oči, místnost kolem sebe nepoznával. Postel, v níž ležel, neměla závěsy, takže určitě nepatřila Severusovi ani jemu.

První známá věc, kterou spatřil, byl Ronův profil. Jeho dlouholetý přítel hlasitě chrápal v křesle vedle Harryho lůžka. Teď už byl úplně oblečený ve svém hnědém hábitu.

Hej,“ zavolal Harry opatrně.

Ron se začal probouzet. „Ach, jsi vzhůru. Jak ti je?“

Otázka spíš zní, kde to jsem,“ mínil Harry.

Když pohlédl za Rona, mohl si na svůj dotaz odpovědět sám. Naproti němu oddechoval ve stejně vyhlížející posteli Severus a na židli po jeho boku pospávala Hermiona.

Skutečnost, že se Severus nevznášel ve vzduchu a byl oblečen do jedné z erárních nemocničních košil, Harrymu napověděla, že už jsou minimálně některá jeho zranění vyléčena. Dokonce i ze své pozice si všiml Severusova hladkého obličeje bez jizev. Muž měl ještě pořád trochu zabarvená oční víčka, ale otok už z větší části opadl, a jeho nos byl opět srovnaný do původního tvaru, namísto včerejší rozdrcené hrůzy.

To se musí nechat, madame Pomfreyová dělala svou práci zatraceně dobře!

Jsi v soukromém pokoji na ošetřovně,“ odpověděl Ron.

Teď, když se Harry pořádně rozhlédl, poznával na stěně známý obrázek dívenky pouštějící draka, což znamenalo, že se Severusem leží ve stejné místnosti jako v říjnu Carl. Podle tlumeného slunečního svitu, dopadajícího dovnitř skrz okenní tabule, soudil, že musí být pozdní odpoledne.

Kolik je hodin?“ zeptal se a zvedl se do sedu.

Tři pryč,“ odvětil Ron.

Á, jsi vzhůru!“ ozvala se od Severuse probírající se Hermiona. „Jak se cítíš?“

Harry se vysoukal z postele a zamířil ke svému milenci. „Na tom nesejde. Jak je jemu?“

Jak vidíš, Poppy vyléčila většinu otevřených ran a odřenin,“ řekla Hermiona. „Dokázala mu napravit polámaný nos, vykloubená ramena a kyčle a postarala se i o spoustu vnitřních zranění. V této chvíli je mimo ohrožení života.“

Harry si zhluboka, úlevně povzdechl. Navíc byl moc rád, že Severuse umyli, i když se vlastně jednalo o drobnost. Zdálo se, že má dokonce čisté vlasy.

Vypadá mnohem lépe,“ soudil Harry. Stál vedle Severusova levého boku, odkud nebyl vidět pahýl pravé ruky.

Harry...“ hlesla váhavě Hermiona.

Hmmm?“ Harry se natáhl a vnořil prsty do Severusových vlasů. Stále nemohl uvěřit, že ho dostali domů živého.

Severusova pravá ruka a jazyk... jsou... jsou pryč,“ vydechla mladá žena. „Dnes ráno jsem si půjčila tvůj neviditelný plášť a vypravila se do toho mudlovského zámku, kde se Burke skrýval. Hledala jsem je, ale nic jsem nenašla.“

Ani já ne, a to jsem použil hodně silné přivolávací kouzlo,“ kývl Harry. „Myslím, že je ten zmetek nechal zmizet.“

To není dobré,“ podotkla Hermiona.

Já vím,“ souhlasil Harry. „Ještě jednou se tam vrátím a zkusím to znova, ale myslím, že jsou nadobro pryč.“

To místo je plné bystrozorů,“ varovala Hermiona.

S tím počítám. Jakmile jsem vyhodil do vzduchu Burkeho ochrany, nezbylo nic, co by jim zabránilo najít jeho pozůstatky.“ Harry věděl, že když zničí Burkeho obranná kouzla, bude jen otázkou času, kdy na místo dorazí ministerští. Zrovna tak si byl jistý, že nikdo nenajde chybějící... kusy. Předpokládal, že by ho Hermionino chování nemělo překvapovat. Měl čekat, že se jeho kamarádka vypraví hledat oddělené části Severusova těla. Vždycky měla lví kuráž. „I tak ti děkuji za snahu.“

Za normálních okolností byly ztracené končetiny a jiné tělesné součásti pro postiženého kouzelníka tragédií. Polámané kosti se daly uzdravit nebo nechat opětovně dorůst, poškozené orgány napravit. Ale když došlo k amputaci ruky, nohy, ztrátě jazyka či oka, a přitom se zmíněné části nepodařilo nalézt, nedalo se nic dělat. V takových případech nepomohla ani magie. To byl také důvod, proč musel Pošuk Moody používat místo své uťaté nohy protézu a proč měl to podivné, mechanické oko. Pokud Harry věděl, kouzelnický svět dosud nevynalezl náhradu za vytržený jazyk. Jestliže Harry nedokáže využít svých schopností a pomoci Severusovi, čekaly jeho milence dlouhé, krušné časy.

Navíc, Harry věděl, že když se do léčení skutečně vrhne, nebude to tak snadné jako u Rona. Ronovo tělo zůstalo celé. V podstatě pouze potřebovalo dodat dostatečné množství energie na nápravu té příšerné škody, co na něm byla napáchána. Ovšem kdyby Harry dokázal dát dohromady Severuse, a slůvko 'kdyby' tady bylo velice podstatné, musel by nechat ruku i jazyk narůst úplně znovu – doslova z ničeho. Stejně jako u dorůstání nových kostí by se jednalo o extrémně bolestivý proces.

Harry shlížel na Severusovu bezvědomou tvář a prohlásil: „Zkusím využít svou moc, abych ho vyléčil.“

Chceš nechat znova narůst chybějící části těla?“ zeptal se Ron asi takovým tónem, jakým by mudla mluvil na člověka, který právě oznámil svůj záměr létat bez podpory nějakého mechanického přístroje.

Myslela jsem si, že to řekneš,“ konstatovala potěšeně Hermiona po Harryho boku. „Jestli to někdo může udělat, jsi to ty.“

Doufám. Smím tě poprosit, abys u něj chvíli poseděla? Chci jít dolů do sklepení a uvařit první várku lektvaru Sanguinis Philos. Usnadní mi propojení se Severusem.“ Ještě chvíli pozoroval nevnímajícího milence a vysvětloval: „Vím, že se možná ještě nějaký čas neprobere, ale kdyby přece, nechci, aby byl sám.“

Samozřejmě, že s ním zůstanu,“ slíbila Hermiona.

Ty budeš vařit lektvar?“ zeptal se nevěřícně Ron.

Ve skutečnosti jsem se v tom docela zlepšil,“ skoro se chlubil Harry. „Pojď dolů a přesvědč se, jestli chceš.“

Harry si připomněl, co všechno potřebuje, myšlenkou vykouzlil jen tak ze vzduchu nůžky a odstřihl Severusovi tenký pramen vlasů. Po všem, čím si jeho milenec musel projít, se cítil provinile, že si dovolil takovou, byť jen nepatrnou, drzost. Bohužel neexistoval jiný způsob, jak Severusovi pomoci. Jakmile měl Harry vlasy, vyrazil i s Ronem do lektvarové laboratoře.

Předchozí      Další

   



 

14.08.2011 00:44:23
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one