Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 47.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Ahojky! Všem vám moc, moc děkuji za strpení i za krásné komentáře k minulé kapitole. Mrzí mě, že jsem tentokrát nestihla všem odpovědět. Některé komenty po tom přímo volaly :-( Mám za sebou skutečně hektický týden, i když tentokrát naštěstí v dobrém smyslu slova. :-) Příště se zase polepším, takže prosím – pište, piště, pište. Jste skvělí! A mám radost, že se nám zase ozvali nějací noví komentující! Vítám je mezi námi a těším se na ně zase příště! :-)


Mno... Co dodat? Nejsem si jistá, jestli dnešní kapitola stála za to dlouhé čekání, protože se v ní skoro nic neděje, ale ona je asi potřebná i ta 'vata', takže hurá do toho! ;-D

 

Věnování patří: A_ja, aMaja, Anfulka, anneanne, anonymka9, assez, bacil, Bara1982, cim, Elza, fin, grid, Hajmi, Katherine, keishatko, Lygie, mamba, marci, midnight, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, Nex, nika, Poly, Salazaret, Saskya, serafiiin, sevy192132, Sharlaid, Suzanne, Tamias, ZJTrane
 

Užijte si čtení! Vaše Slimča.

   

*** Until Proven ***
   

Zrovna se nacházeli na pohyblivých schodech, které je pomalu přesouvaly z východní strany schodiště na západní, když si Harry vzpomněl na Burkeho hůlku. Pořád měl na sobě včerejší oblečení i hábit, takže když sáhl do kapsy, bez problémů ten kousek tisového dřeva nahmatal. Pro jistotu zkontroloval i Severusovu a svou vlastní hůlku v druhé kapse. Byl malý zázrak, že ani jednu z nich nezlomil, když včera v noci zkolaboval.

Ehm, tohle bys měl raději dát svému šéfovi,“ kývl Harry hlavou a podával Burkeho zbraň Ronovi. „Patřila tomu zmetkovi.“

Á, tak sem se poděla! Díky, Harry. Chief Lawrence si myslel, že shořela spolu s tím neřádem,“ usmál se Ron a hůlku si vzal.

Harrymu proběhla hlavou vzpomínka na modré plameny, stravující Burkeho dosud žijící tělo, a došlo mu, že se na ministerstvu budou o mužovu příšernou smrt jistě zajímat. Proto se teď obrátil na svého přítele s otázkou na rtech: „Přeje si se mnou Lawrence mluvit?“

Včera v noci chtěl,“ potvrdil Ron. „Vysvětlil jsem mu, že byl Severus smrtelně zraněn a že se momentálně nemůžeš uvolnit. Vlastně jsem odpověděl na většinu jeho dotazů. Tvrdil jsem mu, že jsi mi stihl vylíčit všechny události předcházející tvému úspěšnému návratu do Bradavic. Staral se hlavně o to, jakým kouzlem jsi Burkeho zabil.“

Nebylo to kouzlo.“ Harry cítil, jak se mu stahují vnitřnosti. Hovořil tak tiše, že ho nemohly zaslechnout ani okolní portréty. „Použil jsem Mágův oheň.“

Jo, myslel jsem si, že to bylo ono,“ přikývl Ron a nevypadal přitom ani překvapeně ani nějak zvlášť rozrušeně. Jako by mu vůbec nepřipadalo zvláštní, že jeho nejlepší přítel zabil člověka a použil při tom sílu, která podle všeho nebyla vyvolána více než tři sta let.

A jak Lawrence na tu informaci reagoval?“ zajímal se Harry a přemítal, jestli vůbec na světě existuje místo, kam by se mohl schovat. Teď, když se jeho skutečné schopnosti dostaly ve všeobecnou známost...

Jakou informaci?“ nechápal Ron, zatímco opouštěli schodiště.

Harry jen stěží zadržel odseknutí, zhluboka se nadechl a zašeptal: „Že jsem zabil Burkeho Mágovým ohněm.“

Ron na něj zíral jako na někoho, jehož zdravý rozum si právě vzal na čas dovolenou. Ostatně, po všem tom stresu, kterým si Harry za poslední tři dny prošel, by nebylo divu.

Neřekl jsem mu to. Myslíš, že chci, aby tě zabili?“ čílil se Ron.

Neřekl?“ zopakoval udiveně Harry.

Ron vypadal téměř uraženě. „Jasně, že ne. Nejsem pitomec! Vím, jak je ministerstvo paranoidní a jak za každým rohem vidí nové Temné pány, deroucí se k moci. Jakmile zjistí, že něco takového dokážeš, nebudeš mít chvilku klidu.“

Tak co jsi mu teda pověděl?“ zeptal se úplně zmatený Harry.

Že jsi s Burkem bojoval v duelu na život a na smrt a nevíš jistě, co se stalo. Tvrdil jsem mu, že tvůj štít zřejmě zadržel kouzlo Corpus Accendio, které Burke použil minulý týden na mě a můj tým. To se nejspíš odrazilo a dostalo Burkeho dříve, než se vůbec stačil začít bránit,“ vysvětloval Ron.

Ty-“ Harry nevěděl, co říci. Samozřejmě, že se to celé semlelo úplně jinak, ale Ronova verze příběhu byla prostě dokonalá a beze zbytku vysvětlovala stav, v němž se nalézaly Burkeho pozůstatky. Přitom byl Ron za normálních okolností skutečně zoufalý lhář. Harryho šokovalo, že dokázal přijít s takovým, vpravdě zmijozelským, nápadem. „A Lawrence ti věřil?“

Zrzek se zatvářil trochu samolibě a prohlásil: „Vím, že si neumím moc vymýšlet, ale když je potřeba, dokážu to. Já jsem, ehm, mu připomněl, jak mocný štít jsi vždy dokázal vyčarovat. Vždyť už jako batole jsi odrazil Avadu. Kdyby se tě Chief na něco ptal, prostě mu pověz, že si nejsi jistý, jakou kletbu na tebe Burke během souboje vrhl. Jen jsi ji zkrátka odvrátil a poslal zpátky na něj. Já si ale nemyslím, že se tím ještě bude zatěžovat. Všem se hlavně ulevilo, že je ten bastard po smrti.“

Na vrcholu posledního schodiště do sklepení se Harry zastavil. Nemohl se srovnat s protichůdnými emocemi, které jím zmítaly. Na jedné straně cítil k Ronovi nesmírnou vděčnost za to, co udělal, ale na té druhé měl strach. Lhát ministerským úředníkům a bystrozorům, za to může jeho přítel skončit v Azkabanu. „Já... Jestli vyjde najevo pravda, můžeš kvůli tomu přijít o práci.“

Lepší ztratit práci než tebe,“ mínil Ron. „Sám víš, jaký se kolem toho spustí poprask, jakmile se média dozví, čeho jsi schopný.“

Já vím, to jen... Nechci, aby ses kvůli mně dostal do potíží,“ vysvětloval Harry. I když se cítil nesmírně provinile, Ronova slova jej zahřála na duši. Jenomže také věděl, že po všem, co se za poslední tři dny semlelo, by se s Ronovou výpovědí nejspíš nedokázal srovnat.

Podívej, jestli po tobě ministerstvo půjde jen kvůli tomu, jakým způsobem jsi toho zmetka vyřídil, tak tu zatracenou práci ani nechci.“

Ron bral své prohlášení smrtelně vážně, o tom Harry nepochyboval, ale díky vědomí, co všechno jeho přítel riskuje, se necítil zrovna nejlépe. „Rone-“

Harry, ten zasraný hajzl zavraždil celý můj tým. Vůbec mě nezajímá, co jsi mu provedl, abys ho vyřadil z provozu! A upřímně řečeno, nic do toho není ani celému slavnému ministerstvu. Udělal jsi za nás práci, na kterou jsme nestačili. Nikdo tě nebude pronásledovat za to, jak jsi ji udělal. Ne, dokud jsem tady já. Navíc, ať už se stane cokoliv, jedná se o mé vlastní rozhodnutí a považuju ho za jediné správné,“ stál si za svým Ron.

Jen se mi příčí představa, že jsi kvůli mně musel lhát,“ řekl Harry a stiskl Ronovi paži.

Kdyby kolem nás neseděla banda paranoidních zbabělců, nikdy bych lhát nepotřeboval. Oba víme, s čím... No dobře, s kým máme tu čest, takže nemá smysl lámat si hlavu. Ať se stane, co se má stát. Nač se trápit předem?“ prohlásil Ron.

Víš, že jsi ten nejlepší přítel na světě, že?“ zeptal se Harry. Moc dobře si uvědomoval, jaké má štěstí, že je tento muž součástí jeho života.

Legrační, zrovna jsem si říkal totéž,“ smál se Ron, zatímco sestupovali dolů na výsostné území Zmijozelů. „Tak pojď. Ukaž mi ty své nově nabyté schopnosti v oblasti lektvarů, co jsi získal od Severuse.“

Při Ronově zmínce o lektvarové laboratoři Harry zamrzl na místě.

Co je?“ zareagoval okamžitě Ron. Vytrhl z kapsy hnědého domácího hábitu hůlku a prohledával okolní chodbu, jako by je právě někdo přepadl.

Promiň. Jen jsem si uvědomil, že se dnes normálně vyučuje. Zrovna teď bych měl být na své hodině,“ vysvětloval Harry a rozpačitě si prohrábl rozcuchané vlasy. Vypadal, že neví co dál. Učení pro něj znamenalo opravdu hodně, ale v této chvíli zkrátka neexistovalo nic, co by jej donutilo opustit Severuse.

To je v pohodě. Minerva dnes ráno zrušila všechny hodiny. Vyhlásila to na snídani ve Velké síni. Dala děckám den volna, abych mohl s Hermionou počkat, až se probereš. A ty se o své hodiny nemusíš obávat ani zítra a pozítří... Vlastně až do doby, dokud nebude Severus vzhůru a v pohodě,“ dodal Ron.

Co?“ divil se Harry. Zastavil u dveří do Severusovy soukromé laboratoře a zamumlal heslo. „Jak to?“

Minerva zajistila místo tebe i Severuse náhradu,“ řekl Ron.

Náhradu? Kdo za nás bude suplovat?“ zajímal se Harry.

No, jelikož jsem teď mezi bystrozory na dva měsíce oficiálně mimo službu, abych se zotavil po Burkeho útoku, postarám se o obranu proti černé magii. Hermiona má volnou třetí hodinu, takže si v té době vezme lektvary. Neville odučí první hodinu lektvarů, Gavin pátou, Kratiknot druhou a Minerva se postará o ostatní tři. Z toho plyne, že si nemusíš dělat hlavu s ničím jiným, než jak pomoci Severusovi, aby mu bylo lépe,“ poklepal ho Ron po rameni.

Bože, Rone, to pro tebe znamená strašnou spoustu práce. Měl bys odpočívat,“ připomněl Harry.

Ron pokrčil rameny: „Dokud nebudu muset čarovat, můžu odpočívat v učebně obrany stejně dobře jako u nás doma. Upřímně, Harry, jsem vděčný za každé vyrušení. Alespoň nemusím myslet na... vždyť víš.“

Harry přikývl. Nebylo pro něj tajemstvím, že zrzek má stále noční můry o útoku, který připravil o život všechny jeho lidi. „Díky. Jak už jsem řekl, nejlepší přítel na světě.“

Ron zrudl a uhnul očima, aby si prohlédl Severusovu laboratoř, do níž právě vstoupili. Od jednoho z pracovních stolů se ozýval nezvyklý, kňouravý zvuk.

Co je to za hluk?“ chtěl vědět Ron a rozhlížel se po temné místnosti, jako kdyby se na něj ze stropu mělo spustit jedno z Aragogových dětí a chytit jej do své sítě.

Díky sporému osvětlení, které zajišťovaly jen plameny pod bublajícími kotlíky, působila sklepní laboratoř dosti strašidelným dojmem. Harry si na to během měsíců, kdy byl se Severusem, stačil zvyknout, ale tušil, jak děsivě může celé to místo působit na Rona.

Ohlédl se po kňučícím kotlíku. „To je jen jeden z experimentů, na kterém Severus zrovna pracuje. Ty zvuky tě nemusí trápit.“

Je to jenom divné, to je všechno. Mám z toho husí kůži,“ přiznal se Ron.

Já taky, ale je to naprosto neškodné,“ ujistil ho Harry a myšlenkou rozžal nástěnné svícny. Díky jejich jasu znělo všechno to kvílení méně hrozivě.

Tohle je jeho soukromá laboratoř?“ zajímal se Ron a prohlížel si šest pracovních stolů. Na třech z nich se právě vařily nějaké lektvary.

Jo,“ potvrdil Harry a zamířil k polici na protější zdi, kde Severus minulý týden nechal přísady do lektvaru Sanguinis Philos, kterým zachránili Ronovi život.

Docela působivá,“ konstatoval Ron.

Harry už to tady znal tak dobře, že si něčeho podobného sotva všímal. „Že jo,“ zamumlal v odpověď a sbíral všechny potřebné ingredience.

U Merlinových vousů, ten zvuk je děsný! Co to má dělat?“ zeptal se Ron a mávnul směrem k úpícímu kotlíku, naplněnému vřící oranžovou hmotou. Svou konzistencí připomínala želatinu. Právě ono oranžové cosi vydávalo ty plačtivé zvuky, skoro jako by naříkalo novorozeně.

To je čistě experimentální záležitost,“ vysvětloval Harry, a když si vzpomněl, jak mu o tom Severus vyprávěl, nedokázal zadržet úsměv. „Buď to bude zvyšovat plodnost, nebo z toho nakonec vznikne umělé dítě, až se lektvar dovaří.“

Co? Co myslíš tím 'umělé dítě'?“ Ron zněl, z celkem pochopitelného důvodu, zděšeně.

Harry se zasmál. „Severus neočekával ty zvukové efekty. Myslím, že ho trochu vystrašily. Nejspíš o tom umělém dítěti jen vtipkoval.“

Nejspíš?“

No jo, znáš Severuse. Copak ty dokážeš podle tónu jeho hlasu říct, kdy mluví úplně vážně a kdy ne?“ zeptal se Harry a stáhl se mu žaludek, když si uvědomil, že pokud nebude ve svých léčitelských pokusech úspěšný, nikdy už Severusův hlas neuslyší.

Ani jej nepřekvapilo, že Ron jeho reakci postřehl. Přece jen už se nějaký ten pátek znali. „Jsi v pořádku?“

Harry pokrčil rameny. „Pořád se snažím zůstat optimistický, ale když si vzpomenu, co ten zmetek Severusovi provedl, tak...“

Jo, já vím. Ale jestli ho někdo dokáže uzdravit, jsi to ty,“ povzbuzoval ho Ron. „Podívej, co jsi udělal pro mě.“

Nedokážu vzít zpět to mučení, kterým si musel projít,“ hlesl Harry a snažil se příliš nemyslet na fyzické týrání a znásilnění, které Burke jeho milenci během dvou dnů věznění uštědřil.

Dostaneme ho z toho,“ ujišťoval Harryho Ron a poplácal ho po zádech.

My?“ podivil se Harry.

Jo, my. Nebýt Severuse a jeho nápadu, že mě můžeš uzdravit, už bych tady nebyl,“ řekl Ron. „Tak pojď, budem chvíli fušovat do magie krve a uvaříme nějaký ten nelegální dryák.“

Pomůžeš mi připravit tenhle kotlík?“ zeptal se Harry a odvrátil se, aby zakryl pálící oči.

Trvalo něco přes hodinu, než byl lektvar hotov a kotlíky, které Harry při práci používal, vyčištěné a uklizené.

Tmavovlasý kouzelník se už otáčel k odchodu, když se ho Ron zeptal: „To necháš ty směsi takhle postavené nad ohněm? Nevybuchne to?“

Ne. Jsou úplně bezpečné. Na tomhle stole má Severus dlouhodobé projekty. Kolikrát to tam bublá i celé týdny.“

Nechali lektvarovou laboratoř, i s tím podivným, kňučícím experimentem, za zády a vrátili se za Severusem na ošetřovnu. Lektvar Sanguinis Philos hřál Harryho v kapse.

Když s Ronem dorazili na místo, madame Pomfreyová kontrolovala Severusovy životní funkce. Teď už byla opět spořádaně oděná do svého bílého hábitu a širokého čepce. Hermiona se zvedla ze židle na boku postele, aby ženě uvolnila prostor potřebný k práci.

Poppy pohlédla na karmínovou tekutinu ve velké nádobě, připomínající láhev na víno, a zeptala se: „Sanguinis Philos?“

Ano,“ přikývl Harry. Ze srdce doufal, že nebude muset poslouchat další rozhořčenou přednášku na téma 'magie krve'.

Po chvíli Poppy opět promluvila: „Jsi ten nejsilnější čaroděj, jakého jsem kdy potkala, Harry. Jestli mu někdo může pomoci, jsi to ty.“

Díky, Poppy,“ vydechl Harry. Její slova působila jako pohlazení.

Poppy mu jemně stiskla paži a opustila pokoj. Pořád vypadala otřeseně. Bez pochyby se stále cítila rozrušená povahou a rozsahem Severusových zranění. Harry jí to nemohl vyčítat. Sám nedokázal myslet na milencův stav, aniž by ztrácel zdravý rozum, jenomže takový luxus si právě teď nemohl dovolit.

Přistoupil k Severusově posteli, vytáhl z kapsy malou lahvičku, kterou si připravil už v laboratoři, a opatrně ji naplnil lektvarem Sanguinis Philos. Větší z lahví postavil na noční stolek a volnou levou rukou podepřel Severuse, aby jej nadzvedl z polštáře. Úzký flakónek přidržoval prsteníčkem a malíčkem v dlani, zatímco ukazovákem jemně pootevřel mužova ústa.

Po včerejšku si myslel, že bude na ten pohled připravený, ale když uvnitř spatřil namísto jazyka jen syrové maso, málem to vzdal. Nakonec se obrnil, odzátkoval lahvičku a sklonil ji k Severusovým rtům. Nalil mu do úst lektvar, okamžitě flakón upustil a jal se chvatně masírovat milencův krk, aby jej přinutil tekutinu polknout. Severus se naštěstí nezačal dusit.

Harry se posadil a čekal, až se látka dostane do lektvaristova krevního oběhu a začne účinkovat. Jakmile uplynul potřebný čas, natáhl se a uchopil Severuse za levou ruku. Magický most se mezi nimi vytvořil až překvapivě rychle. I když, možná to zase tak překvapivé nebylo, pokud vzal Harry v úvahu, že byl na Severusův tělesný systém napojený prakticky každou noc.

Vyslal k muži svou moc a nechal ji volně proudit známými cestičkami milencových nervových vláken. Škoda na nich napáchaná byla ještě stále... skličující. Harry cítil Poppyinu magii i lektvary, jak pracují na léčení zraněných míst. Okamžitě podpořil její kouzla svou vlastní silou, jednoduše proto, že mohl. Poté se přesunul dál, do oblastí, které už žádný lékouzelník napravit nedokázal.

Ačkoliv neměl s podobnými věcmi žádné zkušenosti, pomyslel si, že práce na Severusově jazyku bude jednodušší. První mohutný proud energie proto poslal do otevřené rány, která byla jediným pozůstatkem tohoto orgánu. Po chvíli ucítil, že se Severusovo děsivé zranění pokrývá vrstvou nových buněk. Právě teď toužil po jediném – uzavřít zranění, což se naštěstí rychle dařilo.

Ovšem chybějící končetina byla zcela jiný případ. Harry potřeboval zbudovat kosti, cévy, svaly a nervová vlákna, tvořící za normálních okolností celou ruku, ale než na tom vůbec mohl začít pracovat, musel si poradit ještě s odumřelou tkání na konci spáleného pahýlu.

Harry se soustředil na odstranění nekrotizovaného masa. Pracoval rychle a využil při tom skryté rezervy své neskutečné síly. Povzbuzoval zdravé buňky, aby se množily a uzavřely místo, kde byla Severusova ruka amputována. Spálené buňky nebyly příliš ochotné regenerovat, ale Harry proti nim zaměřil veškerou svou vůli a jejich odpor brzy padl.

Harry dělal, co mohl, aby obě zranění uzavřel. Konečně byl hotov i s prací na ruce a cítil, jak po obrovském výdeji moci nezadržitelně slábne. Horečnatě prohledával pahýl ruky i ránu po jazyku, ale naštěstí nenalezl žádné nebezpečné díry či otevřené cévy. Teprve potom dovolil svému vyčerpání, aby ho přemohlo.

Ještě si mlhavě uvědomil přerušující se spojení se Severusem, a pak už se mu podlomila kolena a on přepadl na svého milence. Ještě tlumeně a jakoby z dálky zaslechl z Hermioniných úst své jméno.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

22.08.2011 11:17:17
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one