Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 49.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Jsem zpět a (skoro) v plné polní. Děkujeme, děkujeme, děkujeme! Za všechny nádherné komentáře i za podporu, které se nám od vás dostalo. Věřte nebo ne, opravdu jsme ji se Sevy obě potřebovaly, a nejen kvůli náročnému ději. Bohužel jsem vám tentokrát nestihla odpovědět, což mě strašně mrzí. Pokusím se to ještě napravit, ale zoufale nestíhám... :-( Dokonce jsem se nezvládla ani moc „povrtat“ v konečné úpravě kapitoly, snad mi odpustíte.

Dnes je aktulka kratší. Nějak jsem nenašla rozumné místo, kde ji rozdělit, takže jsem se držela Tiřiných hvězdiček. Jsem zvědavá, co mi povíte na Harryho nápad! ;-)

Dobře se bavte! Vaše Slimča.

 

Dnes patří mé díky: 1beruska, A_ja, Abigail, Aidrien Assagir, aMaja, Anfulka, anonymka9, assez, bacil, Bara1982, Blesk, cim, Elza, fin, Gartepka, gleti, grid, Hajmi, Janica, Katherine, keishatko, Lygie, marci, Melissandra, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, Neriah, nika, POPO, Salazaret, Saskya, serafiiin, sevy, Sharlaid, ZJTrane

   

*** Until Proven ***
   

Ááááá!“

Zešeřelou místností, osvětlenou jen mihotavými plameny svíček, se rozlehl vyděšený výkřik. Harry se okamžitě vyhrabal z postele a ještě v polospánku a utahaný z posledního léčení se rozhlížel po milencově nemocničním pokoji.

Pronikavý zvuk, který jej probudil, přicházel od Severuse. Muž sebou zuřivě zmítal pod přikrývkou, jako by se pokoušel uvolnit z těsného sevření pout. Ve skutečnosti se vlastně přesně o tohle snažil, lapený v jedné ze svých četných nočních můr. Harryho to zneklidňovalo. V poslední době mu Severus silou svých děsivých snů docela úspěšně konkuroval, a to už bylo co říci.

Dopotácel se k Severusově posteli a usadil se k jeho bokům. Muž zápasil se zamotaným povlečením a po tvářích mu stékaly slané pramínky potu a slz. Z úst mu uniklo tiché, zoufalé zasténání.

Harry teď toužil po jediném – mít tu moc a moci utišit všechno Severusovo trápení. Kéž by dokázal zažehnat všechny jeho noční děsy, stejně jako to Severus před časem udělal pro něj! Opatrně položil spícímu muži ruku na rameno. „Severusi?“

Tak jako každou noc se lektvarista při tom doteku s trhnutím probral, odtáhl se a s očima rozšířenýma strachem se rozhlížel po místnosti.

To jsem jen já,“ řekl Harry jemně. „Jsi v bezpečí. Měl jsi noční můru.“

Severus zamrkal a zachraptěl: „Ha-hy?“

To bylo asi nejblíže, jak se v těchto dnech dokázal dostat k vyslovení Harryho jména. Míra regenerace jeho jazyka zatím neumožňovala lepší artikulaci. Když Severus zaslechl podivné zajíknutí vycházející ze svých úst, pevně stiskl víčka a semknul rty, snad ve snaze zadržet jakýkoliv další zvuk.

Tohle Harry nenáviděl! Skutečnost, že se Severus nesnaží komunikovat alespoň do té míry, jak mu dovoluje jeho fyzický stav. Sice rozuměl jeho hrdosti, ale člověk se přece čas od času musí vyrovnat se složitou životní situací a pracovat s tím, co má. On sám uzdravoval Severuse, jak nejrychleji dokázal, ale zjevně to ani pro jednoho z nich nebylo dost svižně.

To je v pořádku. Ty jsi v pořádku,“ uklidňoval Harry svého milence. „Mohu se tě dotknout?“

Severus ho zatím nikdy neodmítl, ale Harry dbal na to, aby se jej pokaždé znovu zeptal, zvláště v situacích, kdy se lektvarista vzpamatovával z jedné ze svých nočních můr. Když se mu dostalo očekávaného přikývnutí, natáhl ruku a odhrnul Severusovi z tváře potem nasáklé prameny tmavých vlasů. Nepřestal jej hladit, dokud se z mužova hubeného obličeje nevytratila alespoň část napětí, a pak se zeptal: „Smím tě držet?“

Na tuto otázku nedostal pokaždé souhlasnou odpověď. Severus mu sice v takových chvílích nemohl svůj postoj vysvětlit, ale Harry předpokládal, že ho milenec odhání během nocí, kdy jej příliš přemáhají vzpomínky na znásilnění. Na druhé straně, když si Harry uvědomil, co všechno ten zvrhlík Burke Severusovi udělal, byl šťastný, že se k němu vůbec smí přiblížit. Vlastně to téměř vypadalo, jako by ho Severus nebyl schopen odmítnout.

Když lektvarista opět přikývl a trochu se posunul, aby vedle sebe udělal místo na posteli, Harry dlouze, úlevně vydechl. Nadzvedl přikrývku a nasoukal se pod ni. Zůstal ležet na zádech. Severus se po chvilkovém zaváhání přitulil blíž, uvelebil se mu v náručí, hlavu přitiskl k Harryho hrudi a paži mu opatrně překryl zafačovaným pahýlem s nově narostlou vrstvou tkáně.

Harry zavřel oči, nadechl se Severusovy uklidňující vůně a pomalu hladil štíhlá milencova záda, přikrytá noční košilí nasáklou potem. Když si uvědomil, jak je skrz naskrz promočená, chvatně použil sušicí kouzlo.

Mmmm,“ zamumlal vděčně Severus, jakmile bylo jeho zvlhlé oblečení opět příjemně suché.

Harry při tom zvuku nedokázal potlačit zachvění. Merline, tolik postrádal možnost držet Severuse noc co noc v náručí! Sice byl skutečně vděčný za důvěru, s jakou mu jeho milenec dovoluje poskytovat podobnou útěchu, ale přece... Harrymu chyběla vášeň, která se mezi nimi okamžitě rozhořela, jakmile spolu ulehli na jedno lože. Všechno teď působilo tak hrozně napjatým dojmem! Bylo těžké věřit, že se jednou zase vše vrátí do starých kolejí.

Na druhé straně, ještě před pár týdny ani nevěřil, že bude mít Severuse zpět. A živého! Věděl, jaké má obrovské štěstí. Umínil si, že to zkrátka všechno zabere jen víc času, a začal znovu třít milencova záda. Když se asi o hodinu později Severusův dech prohloubil a jeho hruď se začala zvedat v pravidelném rytmu hlubokého spánku, Harry mu vtiskl do vlasů polibek a sám zavřel oči, přestože mu bylo jasné, že dnes už nezabere.

Nenáviděl skutečnost, že Severus musí takhle trpět. Více než cokoliv jiného si přál, aby mohl smazat vše, co se stalo. Kdyby jen tenkrát byl se Severusem na Příčné ulici, Burke by jeho milence nikdy nezajal, a nic z toho všeho by se nestalo! Jenomže, jednou už k tomu došlo a Harry mohl jen stěží vrátit čas...

Harryho mozek se zasekl na slovech 'vrátit čas'. Jediný obraceč času, o němž věděl, se sice rozbil, ale Harry si přece na vlastní kůži vyzkoušel pocit, který čaroděj prožívá při návratu do minulosti. Byl také důvěrně obeznámen se způsobem, jakým pracuje magie. Jak tlačí na své okolí tak dlouho, dokud realita nepodlehne a neumožní kouzelníkovi vnutit dosud neměnným zákonitostem světa jeho vlastní vůli.

Může být poopravení minulosti skutečně o tolik složitější než vyléčení Severuse? Harry vážně netušil, jak vyrobit obraceč času, ale tak nějak věděl, že by dokázal napodobit jeho magii. Jen to zkusit! Určitě by to nebylo jednoduché, ale... ochránilo by to Severuse od vší té neskutečné bolesti a na ničem jiném nezáleželo.

Harry se rozhodl, že do toho půjde. Položil rty na vršek Severusovy hlavy a snažil se ještě usnout.

*~*~*

O tři dny později byl Harry nucen připustit, že rozhodnout se změnit minulost a skutečně to udělat jsou dvě naprosto odlišné věci. Zrovna seděl za psacím stolem a rozebíral své předchozí dva pokusy. Procedura vyžadovala obrovské množství energie a ke všemu musel ještě každé odpoledne léčit Severuse.

Asi nejvíce frustrující se zdála skutečnost, že vlastně neměl možnost zjistit, jestli ve svých pokusech o návrat v čase uspěl. Poslední dva dny se svou nemalou mocí snažil tlačit na časovou bariéru. Zdálo se mu, že se něco děje, ale... seděl za svým stolem v místnosti bez mudlovských hodin, takže nedokázal určit, zda se vrátil o minutu, hodinu, celý den nebo také vůbec. Jelikož se za celou dobu neocitl usazený na svém vlastním klíně, předpokládal, že se ani v jednom z případů nic nestalo, i když měl pokaždé opačný pocit.

Dnes se však chystal být chytřejší. Vytáhl z horního šuplíku čistý list pergamenu, roztrhl ho na dvě části a položil před sebe na pracovní desku. Jestliže po dalším pokusu pergamen zmizí, bude alespoň jasné, že se něco změnilo.

Už ve chvíli, kdy Harry aktivoval zdroj své magické moci, věděl, že se snaží o naprosto ilegální věc. Manipulace s časem byla přísně zakázána, a rozhodně z dobrého důvodu. Žádný člověk se zdravým rozumem by si s časem nikdy nezahrával. Jenomže... Harry soudil, že se v této chvíli za normálního rozhodně považovat nemůže.

Blázen nebo ne, nezákonné experimenty si vybíraly daň na jeho nervech. Poslední dva dny měl pocit, že jej během pokusů s časem někdo sleduje. Když se pořádně soustředil, mohl by přísahat, že v místnosti cítí přítomnost druhého, velmi mocného kouzelníka. Při zevrubné prohlídce pokoje však neobjevil ani obyčejného domácího ducha. Byl ve svých komnatách zcela sám. A přece, stále na sobě bytostně vnímal cizí pohled, zatímco mu kůže sršela magií jako bouřkové nebe nabité elektřinou.

Nakonec Harry usoudil, že se jedná jen o jeho špatné svědomí, a pustil se do práce.

Zhluboka se nadechl a soustředil se na návrat do okamžiku před roztržením pergamenu. Všechnu svou moc nechal tlačit na časovou bariéru a mínil v tom pokračovat, dokud se mu nepoddá. Dnes vyplýtval tolik energie, že si nebyl jistý, jestli mu ještě nějaká zbyla na odpolední Severusovo léčení.

Stejně jako předchozí dvě rána se dostavil ten zvláštní pocit nesoudržnosti, jaký zažil v okamžiku, kdy s Hermionou ve třetím ročníku použili obraceč času. Otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Příšeří šedivého lednového dne za okny se zdálo stále stejné jako na začátku, ale...

Když pohlédl na stůl, pergamen, který před chvílí roztrhl, nebyl nikde v dohledu. Mohlo to znamenat dvě věci. Buď se Harry vrátil do doby před tím, než jej vytáhl, nebo se posunul v čase kupředu a domácí skřítci už všechen nepořádek uklidili.

Harry nadšeně vyskočil na nohy. Dokázal to! Ale co vlastně? Neměl nejmenší představu, v jaké době se právě nachází.

Musel existovat způsob, kterým zjistit, jak daleko v čase se vrátil. Vzpomněl si, že Ron má předplatné Denního věštce a rozběhl se ke spojovacím dveřím mezi svým a Weasleyovic obývacím pokojem. Jako obvykle ležela na konferenčním stolku hromádka novin, proložená časopisy o famfrpálu a stohy Hermioniných knih. Harry popadl noviny na vrcholku hromady. Skvělo se na nich dva dny staré datum.

To ještě nemusí nic znamenat, říkal si Harry a snažil se potlačit vítězný pocit, který se mu rozléval žilami. Bylo docela možné, že Ron nechal zbývající dva deníky na záchodě nebo je vzal s sebou do třídy. Celým tím pokusem zatím ověřil jen fakt, že se zvládne vrátit v čase. Ovšem i to bylo samo o sobě jako malý zázrak.

Harry překypoval nadšením. Potřeboval se o svůj objev s někým podělit. Musí to říct Severusovi!

Sbíhal schody z nebelvírské věže a pospíchal do nemocničního křídla. V mysli už si přehrával, jak před zmrzlinářstvím na Příčné polapí Burkeho.

Zastavil se přede dveřmi ošetřovny. Nebyla prázdná. Obývala ji dvojice třeťáků, kteří se srazili při posledním famfrpálovém utkání mezi Mrzimorem a Havraspárem. Teď oba klidně spali na postelích u dveří. Harry si byl docela jistý, že ty dva propustila madame Pomfreyová už před pár dny, což bylo docela povzbuzující. Současný stav věcí souhlasil s časovou osou.

Harry tiše přešel přes hlavní místnost, opatrně otevřel dveře do Severusova soukromého pokoje a zamrzl v půli kroku. Severus ležel na svém lůžku a hlasitě oddechoval, jenomže nebyl sám. Harry musel zjevně dorazit těsně po ukončení léčebného procesu, protože viděl sám sebe v bezvědomí, svaleného na posteli vedle svého milence. Na sobě měl modré tričko, což celkem potvrzovalo jeho domněnku, že se nachází v době před dvěma dny. Takto byl totiž oblečen v pondělí, když si začal zahrávat s časem.

Najednou si uvědomil, že úplně pustil z hlavy něco velmi důležitého. Fakt, že se Harry vrátil do minulosti, ještě neznamenal, že se tam vymazalo jeho staré já. Vzpomněl si, jak pevně byla Hermiona při jejich návratu v čase ve třetím ročníku přesvědčena, že nesmí sami sebe potkat. Severusovi se zatřásla víčka, jako by se je chystal otevřít, a Harry chvatně vycouval z místnosti. Nemohl si být jistý, že ho Severus nezahlédne, až se probere.

Zatraceně! Jak jen mohl zapomenout, že byl na ošetřovně se Severusem? Na co vůbec myslel?

V panice, že někdo potká jeho kopii, pospíchal zpět k nebelvírské věži. Naštěstí pobíhal po chodbách zrovna uprostřed vyučovací hodiny.

Jakmile se dostal do svého bytu, zamkl za sebou dveře a téměř zkolaboval do nejbližšího křesla. Tak tohle bylo o fous! Vůbec si nedokázal představit, jak by asi Severuse rozrušilo, kdyby otevřel oči a spatřil u postele dva Harry Pottery. Uvážil-li, co Burke provedl Carlu Westfieldovi, vůbec by se nedivil. Severus mohl takovou halucinaci považoval za jeden ze způsobů, jakým si ten bastard pohrál s jeho myslí.

Harry se cítil naprosto vyděšený, když mu došlo, jaký mohla mít jeho neuvážená akce vliv na Severusovu psychiku. Zničeně seděl a nadával si do úplných idiotů.

Musel uznat, že tohle byl opravdu špatný nápad. Možná vůbec nejhorší ze všech podivných eskapád, jakými dosud prošel. Zvedl se na nohy a vydal se ke stolu napravit, co provedl. Chtěl se dostat zpět do chvíle, kde začal svůj experiment, jenomže... Když se usadil na židli, vůbec netušil, jestli dokáže svůj návrat načasovat na správný den a hodinu. Vždyť při posunu do minulosti neměl sebemenší kontrolu nad tím, kde skončil. Jak mohl vědět, že bude při cestě vpřed úspěšnější?

Popravdě vše, nač myslel, když prve kvůli zdolání času uvolnil svou magii, byl návrat do doby předcházející roztržení pergamenu. Teoreticky, kdyby se soustředil na cestu o čtyřicet osm hodin kupředu, měl by se ocitnout ve správném dni. Ovšem poté, co se dnes ráno na ošetřovně jen těsně vyhnul setkání se Severusem, měl z podobných experimentů obavy. Co kdyby se přepočítal a objevil se ve svém pokoji zrovna ve chvíli, kdy by tam s ním seděli Ron s Hermionou? Jak by to vysvětlil? Hermiona by ho zabila!

Anebo, co kdyby úplně minul správné datum a zhmotnil se třeba v budoucnosti, někdy po sto letech? Úplná noční můra!

Harry si namáhal mozek a snažil se vymyslet spolehlivý způsob jak skončit tam, kde chtěl. Marně. Magie byla výsledkem spolupůsobení víry a vynaložení určitého množství síly. Harry věděl, že jeho vlastní pochybnosti o schopnosti bezpečně se vrátit do správné doby sabotují všechny snahy stejně spolehlivě jako nedostatek kouzelné moci. Zůstávala mu tedy jediná alternativa.

Nakonec si byl Harry nucen opravdu přiznat, že existuje jen jedna cesta jak všechno nepokazit ještě více, než už se mu to podařilo. V průběhu následujících dvou dní musí zkrátka zůstat všem z dohledu. To byl ten nejspolehlivější způsob, jak se bez úhony dostat zpět do vlastního času. Teoreticky by měl být schopen znovu začít fungovat ve své době přesně v okamžiku, kdy během posledního pokusu s časem zmizí od stolu. Tehdy by se nemělo stát, že se v jedné realitě potkají dva Harry Potterové. Naštěstí jej jeho ranní úsilí posunulo jen o dva dny zpět. Na nečinné posedávání a schovávání se to sice byla dlouhá doba, ale Harry si velmi dobře uvědomoval, že také mohl skončit v minulosti vzdálené dva roky nebo dokonce dva tisíce let.

Čekání s sebou, přirozeně, neslo určitá rizika. Byla tady poměrně velká šance, že na něj během těch dvou dní někdo narazí. Rozhodně větší, než kdyby sem Harry zaskočil jen na krátkou 'návštěvu', ale... Skutečně neviděl jinou možnost.

Harry si rezignovaně povzdechl a rozhlédl se po svých prázdných komnatách. Nepochyboval, že tohle budou pěkně dlouhé dva dny.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

10.09.2011 22:56:36
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one