Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 50.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

 50... Hezké číslo. Jsem moc ráda, že má povídka své stálé příznivce, a co víc – objevují se i noví čtenáři. Mám z vás radost! :-) K dnešní kapitole... Upřímně, byla jsem ráda, že Harryho pokusy dopadly tak, jak dopadly. Co vy? Příště se zase dočkáme Severusova pohledu.

A ještě malá reklama. Začátkem týdne se - tentokrát už doopravdy - dočkáte toho slibovaného překvapení. Mám z něj velikou radost. ;-)

 

Za komentáře moc děkujeme a kapitolu věnujeme: 1beruska, A_ja, abigail.Snape, Aidrien Assagir, aMaja, Anfulka, anonymka9, bacil, Bara1982, cim, fin, gleti, grid, Hajmi, Katherine, keishatko, Lily, Lygie, marci, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, sarullkka, Saskya, serafiiin, Sharlaid, silvinka, ZJTrane

   

 *** Until Proven ***
   

Harry?“

Harry při tichém zvuku svého jména nadskočil jako nějaký nachytaný zloděj. Samým překvapením upustil kartáč, který už nějaký čas bez užitku svíral v dlani, a ten se zaduněním dopadl na prádelník. Během tohoto týdne strávil nekonečně dlouhou dobu ukrytý ve vlastních komnatách, takže na chvíli úplně zapomněl, že teď už má plné právo být zde a nemusí se před nikým schovávat.

Ahoj,“ pozdravil Hermionu, která právě vstoupila do jeho ložnice. Nějak si nedokázal uvědomit, jak dlouho tady jen tak stál a zíral do prázdna. Původně se zastavil jen kvůli sprše a čistému oblečení, ale nějak se zapomněl. Od chvíle, kdy vzdal experimentování s časem, se znovu cítil podivně bezmocný.

Právě jdu od Severuse. Označila jsem v knize místo, kam jsem dočetla,“ vysvětlovala Hermiona a zamyšleně si ho prohlížela.

Díky... Za všechno,“ kývl Harry. Jeho dva přátelé navštěvovali Severuse vždy kolem oběda a pak ještě jednou po večeři. Od doby, kdy jej vysvobodili z Burkeho spárů, to byla jejich každodenní rutina.

Není mi zač děkovat,“ odmítla Hermiona, a pak se tiše zeptala: „Co se děje?“

To jen... Prostě... On je tak deprimovaný,“ povzdechl si Harry po krátkém zaváhání. Nevěděl, jak lépe popsat Severusův stav. Slovo deprese mu na něj příliš nesedělo. „Chci říct, vím, že je to pochopitelné, po všem, co musel vytrpět. Jenom...“

Bolí to. Já vím,“ řekla Hermiona. „Ron také dodnes není sám sebou. Vlastně myslím, že nikdo z nás.“ Na okamžik se rozhostilo tíživé ticho. Pak se Hermiona narovnala a prohlásila: „Zkrátka se musíme dál snažit. Nepotrvá to dlouho. Severus už má ruku.

Myslíš tu ubohost? Sotva bych ji nazval rukou, Hermiono,“ nesouhlasil Harry a zachvěl se při vzpomínce na podivný výrůstek, který teď zdobil konec Severusovy pravé paže. Vypadalo to, jako by mu někdo na pahýl narouboval miniaturní ručku lidského plodu. Totéž platilo i o dorůstajícím jazyku. Nová tkáň měla správný tvar, ale ne odpovídající velikost.

Za pár dní budeš hotov,“ trvala na svém Hermiona. „Pořád nemohu uvěřit, že jsi to zvládl!“

Zabralo to celou věčnost,“ namítal Harry tvrdohlavě. Doufal, že jeho poznámka nevyznívá Hermioniným uším tak ukňouraně jako jeho vlastním.

Vždyť jsou to jen tři týdny,“ opravila ho kamarádka. „To se dá stěží považovat za věčnost. Navíc by se jeho zranění ve skutečnosti vůbec neměla vyléčit. Sám musíš vědět, jak úžasnou věc jsi dokázal.“

Mně to moc úžasné nepřipadá,“ připustil Harry. Nějak nezvládal potlačit pocit zklamání nad tím, jak dlouho ozdravná procedura trvá.

To proto, že jsi sám přetažený a sklíčený,“ soudila Hermiona.

Harry trhl bradou: „Co myslíš tím 'sklíčený'?“

Pro Boha svatého, Harry, vždyť toho muže miluješ! To, co se Severusovi stalo, tě týrá úplně stejně jako jeho. Musíš se sebou mít větší trpělivost.“

Její vysvětlení znělo docela rozumně. Od Severusova únosu procházel Harry peklem. Stačilo, aby si připomněl tu neskutečnou hloupost, o kterou se pokoušel začátkem týdne, a měl jasnou představu o míře svého vlastního zoufalství. Uvědomil si, že jej beznaděj a deprese v těchto dnech téměř přemáhají.

Měla bys dělat mudlovského cvokaře. Uvědomuješ si to, že jo? Pro tuhle školu je tě škoda,“ složil kamarádce poklonu.

Hermiona se zasmála: „Copak existuje nějaké místo, kde by zaměstnanci potřebovali psychiatra více než v Bradavicích? Chci říct, už samotný Filch by ho zaměstnal na čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.“

Harrymu se roztáhla pusa do úsměvu. „Dostalas mě! Věděla jsi, že v úterý vytřel vstupní síň, a potom ji zatarasil, aby mu nikdo tu čistou podlahu nezašlapal? Minerva nebyla moc nadšená.“

Mladý muž raději pomlčel o skutečnosti, že to byl on sám, kdo se neviditelný plížil pro oběd do Velké síně, a málem tím připravil Filche o rozum,. I bez tohoto dodatku oba propukli v hurónský smích. Harry nevěděl, co by si bez Rona a Hermiony počal. Ať už mu bylo sebehůř, ti dva jej pokaždé dokázali udržet nad vodou.

Severus bude v pořádku,“ ujistila ho Hermiona, když se konečně uklidnili.

Vím, že máš pravdu. To jen...“

Děláš si starosti,“ doplnila jej Hermiona a přistoupila blíž, aby ho mohla obejmout. „To je přece přirozené. Všichni se o něj bojíme.“

To je víc než obava. Myslím, že jsem tak trochu mimo,“ připustil Harry neochotně.

Co tím myslíš?“ zeptala se Hermiona.

Harry věděl, že by se někomu měl svěřit a povědět o všech těch šílenostech, které prováděl. Tiše se přiznal: „Uvažoval jsem o způsobu, jak to všechno napravit. A myslím, že jsem ho našel.“

To je jasné, že jsi ho našel. Každým dnem bude mít Severus ruku i jazyk v pořádku,“ souhlasila Hermiona.

Ne, já mluvím o něčem jiném,“ přerušil ji Harry. „Chci to zaonačit tak, aby se mu nic nestalo.“

Co?“ nechápala Hermiona.

Já, ehm, vrátím se tam a zabiju toho zmetka přímo na Příčné ulici, dříve než se vůbec k Severusovi dostane,“ hlesl Harry a ještě zdráhavě dodal: „Jakmile se naučím kontrolovat, kde se objevím.“

Ty se chceš vrátit v čase?“ ujišťovala se Hermiona. Na rozdíl od Rona ani náznakem nezpochybnila Harryho schopnosti. Měla jasnou představu, co její přítel dokáže.

Jo. Pokud se Burkeho zbavím dřív, než narazí na Severuse-“

Harry, dost! Přestaň, prosím. Víš, jak jsou cesty časem nebezpečné, a o změnách minulosti ani nemluvím,“ naléhala Hermiona.

Předtím jsme to taky udělali,“ připomněl jí Harry. O své nehodě ze začátku týdne se raději nezmiňoval.

Ano, udělali. Ale byli jsme děti a ve skutečnosti jsme nechápali rizika našeho podnikání.“

Fungovalo to,“ nevzdával se Harry.

Ano, to ano.“

Tak proč si myslíš, že to nezabere teď? Vím, že už nemáme obraceč času, ale... Já žádný nepotřebuju. Tlačil jsem na... No dobře, nevím, jak to přesně nazvat. Předpokládám, že na časovou bariéru, a... Dokážu ji překonat.“

Ty už jsi to zkoušel?“ V Hermionině hlase narůstalo zděšení.

Harry neochotně přikývl. „Začátkem týdne jsem se posunul v čase o dva dny nazpátek. Nemohl jsem přijít na to, jak se potom zase vrátit do okamžiku, kdy jsem s pokusem začal, takže... Prostě jsem si na něj počkal. Doufal jsem, že budeš mít nějaký nápad, jak kontrolovat, kde se objevím. Kdybych jen přišel na způsob, jak svou cestu načasovat... Myslím, že bych se dokázal dostat přesně do chvíle, kterou potřebuju, a...“

A zabil bys Burkeho na ulici?“ ptala se Hermiona.

Harry chmurně přikývl. „Nelíbí se mi představa, že bych vypálil první, ale vím, co udělá Severusovi, když to nezařídím-“

Harry, už se to stalo! Nemůžeš nic zařídit. Ne, aniž všechno změníš,“ zarazila ho Hermiona varovným tónem.

A co by na tom bylo tak zlého? Komu ublíží, když se Severus zkrátka vrátí domů z nákupů, přinese mi zmrzlinu, já se ještě ten den nastěhuju k němu do sklepení, a naše životy budou pokračovat přesně tak, jak mají?“ namítal Harry.

Od chvíle, kdy byl Severus unesen, uplynuly téměř tři týdny a celou tu dobu se něco dělo. Když zabráníš událostem spojeným se Severusovým napadením, změníš i všechno ostatní.“

No a? Ptám se tě znova, co by na tom bylo tak špatného?“ Harry věděl, že zní jako trucovité dítě, ale nemohl si pomoci. To, co potkalo Severuse, bylo příšerné a on měl možnost všechno zvrátit. Potřeboval jen lepší kontrolu nad svým konáním. Nepochyboval, že sám není dost bystrý, aby celý problém vyřešil, ale s Hermioninou pomocí to zvládne. Její inteligence působila pomalu stejně děsivě, jako Harryho neskutečná síla.

Možná nic, ale to nemůže nikdo vědět. Jakmile změníš minulé události, už si nemůžeš být ničím jistý. Víme, že jsi byl schopný porazit Burkeho poté, co jsi viděl, jak zřídil Severuse. Ovšem nemáme záruku, že bys ho dokázal zabít také v případě, že na něj jen chladnokrevně zaútočíš,“ mínila Hermiona.

Jak to myslíš?“ zajímal se Harry. Překvapilo ho, že Hermiona o jeho návrhu skutečně uvažuje. Byl rozhodnutý ubít ji argumenty, jen aby získal její pomoc.

Znám tě, Harry. Neumíš někoho jen tak sprovodit ze světa. Ne bez zatraceně silné motivace. Co když jsi potřeboval vidět zmučeného Severuse, abys Burkeho zničil? Co když ho bez té zlosti nedokážeš tak lehce poslat ke všem čertům?“

Harry si připomněl, jak musel živit a hýčkat svou nenávist, aby se dostal do stavu, kdy byl schopen použít Mágův oheň a zavraždit Burkeho. Jenomže... Dokonce i teď, po takové době, to v něm vřelo zlobou. „Jsem dostatečně naštvaný. Na to můžeš vzít jed.“

Hermiona si ho dlouho mlčky prohlížela, než tiše pronesla: „Dobře. Máš dostatečný vztek a možná jsi i rozhodnutý a dost silný na to, abys to zvládl, ale...“

Ale co?“ dožadoval se nechápavě Harry. Jestliže Hermiona věří, že je dost silný, tak v čem je problém?

Nebudeš sám na nějakém zašitém panství. Jestliže Burkeho napadneš dříve, než se dostane k Severusovi, nevyhneš se zápasu s kouzelníkem Voldemortova ražení uprostřed nejlidnatější ulice kouzelnického světa. Co když ho nepřekvapíš? Co když je na tebe připravený? Severus byl chycen přímo před zmrzlinářstvím. Mohly by tam být děti.“

Pan Fortescue říkal, že se to ráno nic moc nedělo. Proto mohl sledovat, co se stalo Severusovi. Neměl nic na práci,“ ujišťoval ji Harry.

Ráno, kdy Severuse unesli, třeba skutečně nebylo příliš rušné. Ovšem v okamžiku, kdy se ocitneš v minulosti, to změníš. Nemůžeš tvrdit, že se všechno stane stejně, protože tvá přítomnost mnohé události změní. Pokud na Burkeho zaútočíš na ulici, můžeš ho dostat podobně snadno jako na jeho panství, nebo se taky třeba všechno zvrtne, a budeš s ním nucen bojovat. Sám víš, že by byl schopen metat Neodpustitelné na kolemjdoucí, jen aby tě rozptýlil. Může být zraněna nebo dokonce zabita spousta cizích a úplně nevinných lidí. Jsi ochotný to riskovat?“

Harry cítil, že se pomalu bortí jeho poslední naděje na úspěšné vyřešení všech Severusových problémů. Věděl, že cestování časem je nerozumné. Dvoudenní skrývání se ve vlastní skříni jej dostatečně poučilo. Ale přestože si uvědomoval šílenost celého svého nápadu, byl ochoten to zkusit. Riskoval by vlastní život, aby Severuse ušetřil mučení. Na druhé straně, ještě nebyl takový cvok, aby dal v sázku zdraví náhodných kolemjdoucích.

Něco z jeho zoufalství se mu muselo promítnout ve tváři, protože se Hermiona natáhla a stiskla mu paži: „Harry, já vím, jak strašně moc chceš Severuse ochránit od vší té hrůzy. To my všichni, kdyby to šlo, ale... změnit minulost není cesta.“

Já... Jen ho chci zpátky,“ zamumlal Harry. „Vím, že máš pravdu, ale... Tohle je tak zatraceně špatně. Tak špatně!“ Harryho začaly pálit oči. Sice věděl, že byl jeho plán bláznivý, ale také jediný, se kterým dokázal přijít, aby Severuse zachránil.

Když se Harrymu zlomil hlas, Hermiona ho sevřela v náručí. Zabořil jí obličej do ramene a držel se jí jako klíště.

Ššš,“ tišila ho Hermiona a pevně jej k sobě tiskla.

Harry jí zdrceně huhňal do hábitu: „Měl tak těžký život. Lidi ho... týrali od chvíle, kdy přišel na svět. O vánocích jsem mu slíbil, že už nikdy nikomu nedovolím, aby mu ublížil. Úplně jsem to zvoral. Neochránil jsem ho.“

Kdyby nebylo tebe, byl by po smrti. Nikdo jiný by ho nedokázal vyrvat z Burkeho spárů a nikdo jiný by ho neuměl vyléčit.“ Pak Hermiona dlouho mlčela a jen hladila přítele po zádech. Mnohem později, když se Harry trochu sebral a byl se schopen odtáhnout, ještě dodala: „Severus bude v pořádku. Dostaneme ho z toho, Harry. Ať už to bude stát cokoliv.“

Ale žádné cesty časem, že?“ zkusil to Harry. Jen pro případ, že by Hermiona změnila názor.

Ne,“ věnovala mu mladá žena smutný úsměv. „Už žádné cesty časem. Bez nich to zkrátka jen potrvá déle.“

Jo. Vím, že máš pravdu. Jenom ho chci zase vidět šťastného,“ vysvětloval Harry.

Uvidíš,“ ujistila ho Hermiona hlasem plným příslibu.

Nevím, co bych si bez tebe počal,“ připustil Harry. „Je mi jasné, že to nechceš slyšet, ale děkuju. Víš, zachránila jsi mi zdravý rozum.“

Hermiona ho ještě jednou krátce objala a ustoupila, aby mu mohla pohlédnout do očí.

Na tomto hradě se nenajde jediný člověk, který by nebyl roky blázen. Pojď. Je skoro čas, abys opět dokázal nemožné,“ řekla Hermiona s šibalským úsměvem.

Ve skutečnosti se vlastně nic nezměnilo, ale přesto se Harry po rozhovoru s Hermionou cítil o něco lépe. Jen a jen pro ni dokázal nějak vyloudit úsměv, a pak bok po boku opustili jeho komnaty.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

17.09.2011 20:36:25
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one