Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 51.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

51 je tady. Omlouvám se za zpoždění, ale opravdu se mi nějak nevedlo. Sotva se plazím :-/ Všem vám moc děkuji za trpělivost a za komentáře k minulé kapitolce. Odpovědět jsem tentokrát nezvládla, je mi to líto, ale polepším se! ;-) Zvláštní ocenění dnes patří Aha_Lucii, která nám tady zanechala hotovou smršť komentíků. Moc děkujeme!

K překladu mám dvě poznámky. První – Hermiona Severusovi tyká, což dříve nedělala. Usoudila jsem, že po čtyřech týdnech pravidelných návštěv a „péče“ na ošetřovně se jistě dost sblížili. Navíc mi tykání přišlo vhodnější a příjemnější také vzhledem k obsahu jejich vzájemného rozhovoru (dnešního a vlastně i mnoha budoucích). U Rona jsem k podobnému závěru ještě nedospěla. :-)

Druhá – Severus nemluví dokonale, ale od prvních slůvek se postupně zlepšuje. Hlavně proto, že číst tu jeho hatmatilku je hrozné. :-D

Slimča


A ještě věnování. :-) Kapitola je pro naše milé komentující: 1beruska, A_ja, abigail.Snape, Aha_Lucia, Aidrien Assagir, aMaja, Anfulka, anneanne, anonymka9, bacil, cim, fin, grid, Katherine, keishatko, Lygie, marci, Marta, Melissandra, Michangela, Mononoke, Nade, nika, POPO, Saskya, serafiiin, sevy, Sharlaid, Tara, Tessie, tiberia, ZJTrane

   

*** Until Proven ***
   

Pro Severuse bylo těžké popsat vlastní pocity ve chvíli, kdy se stal živým vodičem koncentrované magie Harryho Pottera. V posteli byl na působení jeho moci zvyklý, ale současná každodenní léčení se s touto zkušeností jednoduše nedala srovnávat. Harry do něj pokaždé napumpoval takové množství energie, že by dokázala rozmetat na kousky celé Bradavice a možná dokonce i vesnici velikosti Prasinek. Severus se nikdy nesetkal s tak surovou moci. Její rozsah byl skutečně ohromující.

Věděl, že by měl v průběhu ozdravného procesu cítit výraznou bolest. Za svůj život spolykal tolik Kostirostu, že měl jasnou představu, jaké utrpení s sebou přináší obyčejné dorůstání kostí. Harry však dokázal všechny špatné pocity nějakým záhadným způsobem zmírnit. Léčení se sice nedalo popsat jako vyloženě pohodlná či příjemná záležitost, ale rozhodně nepřinášelo předpokládanou mučivou trýzeň.

Severus ležel na zádech a vzhlížel k muži po svém boku. Tělem mu proudila Harryho magie a postupně nabývala na síle. Mladý muž v hlubokém soustředění zavíral oči. Vypadal tak nehorázně mladě a nevinně! Nic v jeho pohledné tváři nenasvědčovalo skutečnosti, že právě hrubě napadá všechny přírodní zákony a svou nevídanou silou nutí okolní realitu, aby se přizpůsobila jeho vůli. Tak jako pokaždé, když se Harry pustil do svého úkolu, si Severus intenzivně uvědomoval, že se právě stává svědkem zcela mimořádné události. Kouzelnické společenství nic podobného nezaznamenalo dobrých pět tisíc let.

Bylo ponižující, že dnes se tak dělo jen a jen kvůli němu.

Hloubka, do jaké Harry ovládal svou kouzelnou moc i milencovu tělesnou schránku byla neskutečná a Severuse nepřestávala ohromovat. Bráno čistě logicky, dávka energie, jakou ho Harry pravidelně zaplavoval, by mu měla usmažit každičký neuron v těle. Harry však patrně dokázal proudění své magie sledovat. Nebo možná monitoroval přímo Severusův organismus, takže jej nikdy nezranil. Už při vzájemných sexuálních hrátkách projevil mladý kouzelník nesmírný talent k ovládnutí vlastní magické moci, ale současná míra kontroly budila hluboký respekt.

Každodenní ozdravný proces probíhal vždy stejně. Harry nejprve vyslal do milencova těla jen malou dávku energie, kterou postupně zvyšoval k přímo astronomickým výšinám, až do okamžiku, kdy mohutný proud síly přerostl doslova v oslepující výbuch magie. Tento intenzivní přenos moci pak přetrvával tak dlouho, dokud nedonutil Severusovo tělo k aktivitě a novému růstu. Nakonec Harry podle všeho sáhl kamsi hluboko do skrytých rezerv své neuvěřitelné síly a udeřil na dorůstající maso mohutnou vlnou léčivé energie, načež zasažené tkáně několikanásobně zvětšily svůj objem.

Právě nyní se ocitli přesně v tom bodě.

Severus vycítil, že Harry sbírá síly, a zhluboka se nadechl. Záblesk obrovské moci jej zasáhl téměř stejně divoce jako před časem Mágův oheň toho zloducha Burkeho, a pak už jen vnímal, jak se mu pravá ruka i jazyk začínají nafukovat.

Magická moc se rozhořela do neuvěřitelných výšin. Právě v tomto okamžiku, kdy každičká buňka Severusova jazyka i ruky reagovala na Harryho příkaz, hraničily intenzivní změny probíhající v Severusově těle s fyzickou bolestí. Pak se najednou magický tok zastavil, podobně jako poslední záchvěv orgasmu.

Harry prudce vydechl a zkolaboval. Převážil se vpřed a padl tváří rovnou na Severuse.

Po mnoha podobných zkušenostech byl lektvarista na dramatické finále zvyklý. Uchopil bezvědomého Harryho za ramena, opatrně jej překulil na druhou stranu postele a přikryl ho dekou. Přesně v té chvíli zabloudil pohledem ke své pravé ruce, spočívající na teplém, bílém povlečení, a došlo mu, jak se změnila. Ještě dnes ráno by svými rozměry pasovala tak k pětiletému dítěti, ale teď byla sotva o půl palce kratší než ta levá.

Severus ohýbal prsty a nadšeně je sledoval. Možná ještě jeden jediný den, a bude mít svou ruku zpět. No dobrá, její novější verzi, protože kůže na ní nebude zabarvená dlouholetým kontaktem s agresivními lektvary.

Pak si Severus uvědomil, že ruka není to jediné, co prošlo radikální proměnou, a zakroužil jazykem. Konečně se jím dokázal dotknout horního patra i zadní strany zubů. Do dnešního rána mu velikost jazyka neumožňovala správnou výslovnost. Nenáviděl zvuky, které dokázal vyloudit, a tak raději mlčel.

Teď to však, téměř bojácně, zkusil znovu. Hlásky H a A byly vždy jednoduché, ale na R si pokaždé zlámal vaz. Stejně tak nebylo možné vyslovit S. Ovšem dnes usoudil, že by to mohl zvládnout a tiše pronesl: „Har-rýýý.“

Ani se nesnažil zastavit úsměv, který se mu rozlil po tváři.

Jméno „Severus“, jež se pokusil vyslovit hned jako další, ještě neznělo úplně správně, ale zdálo se alespoň srozumitelné.

Když se otevřely dveře a na ošetřovnu vklouzla Poppy, okamžitě svůj úsměv smazal.

Bývaly doby, kdy by se Severus cítil příchodem své kolegyně nesmírně zahanbený. Přece jen jej překvapila s Harrym v jedné posteli, i když se jednalo o zcela nevinnou situaci a Harry navíc nevěděl o světě. Avšak v těchto dnech byl lektvarista příliš duchem nepřítomný, než aby věnoval přehnanou pozornost správné etiketě. Ani tak mu ale neuniklo, jak... vstřícně Poppy, Hagrid a Minerva reagovali, když je s Harrym nachytali v pozici, kterou by kdejaký puritán mohl považovat za kompromitující. Severus nevěděl, zda někdo z jeho kolegů, tedy kromě Weasleyových, zná přesnou povahu jeho vztahu s Harrym. Každopádně se ani jeden z nich při pohledu na tulícího se, bezvědomého Harryho netvářil pohoršeně.

Poppy padl zrak na bezvládné Harryho tělo po Severusově boku a na tváři se jí usadil rozněžnělý výraz. „Už je zase mimo?“

Za normálních okolností by na její bezpředmětnou otázku odpověděl pouhým přikývnutím, ale tentokrát se pořádně obrnil, zhluboka se nadechl a opatrně odvětil: „Annno.“

Písmeno N sice nebylo perfektní, ale už se blížilo.

Poppy vypadala tak omráčeně, jako by jí právě odvětil nástěnný svícen. „Dobrotivý Merline! Ty už zase mluvíš!“

Po prrravdě jszem pržesvědčen, že toho mnnoszí budou brrrszy litovat,“ opáčil Severus. Slova pronášel pomalu a pečlivě. Zřejmě se na Poppy křenil jako idiot, ale soudil, že protentokrát je jeho drobná výstřednost omluvitelná.

Severusi, jsem tak šťastná! To je prostě neuvěřitelné! A co tvá ruka?“ ptala se dychtivě ošetřovatelka.

Severus se otočil a zašmátral pod polštářem, aby vylovil hůlku. V posledních dnech tak trochu trénoval. Zásoby jeho magické energie sice byly stále hrozivě nízké, ale přinejmenším měl ke své moci opět přístup.

Namířil hůlkou na nedalekou sklenici s vodou, tiše zamumlal kouzlo a levitoval ji směrem k sobě.

Úžasné!“ tleskala Poppy.

Co je úžasné?“ zajímal se Ronald Weasley, když spolu se svou ženou vstoupil do Severusova pokoje.

Severus si uvědomil, že zrovna musí být doba oběda. Hermiona třímala cosi, co až podezřele připomínalo ořechový chléb, a Ron nesl podnos, na němž nepochybně ležely tři talíře přeplněné pochoutkami. Ti dva se s ním každý den přicházeli najíst a dělat mu společnost, zatímco byl Harry v bezvědomí.

Toto,“ řekl Severus a mávnutím hůlky odlevitoval pečivo z Hermioniných rukou.

Ach Bože! Jsi vyléčený!“ Hermiona téměř zapištěla radostí a hnala se k posteli. „Už to znělo úplně jako ty!“

Ona i její muž vypadali, jako kdyby měli každou chvíli vybuchnout nadšením. Severuse nesmírně překvapilo, jak šťastně se oba tváří.

Ješžtě sztállle nezsvládám szykavky,“ poukázal Severus.

Není to tak zlé,“ mínil Ron.

Je to báječné!“ usmívala se Hermiona. „Ukážeš nám i ruku?“

Je poržád trrrochu malllá, allle...“ lektvarista pozvedl svou nově dorostlou pravou paži.

Ještě možná jeden den, a bude perfektní,“ soudila Hermiona. „I teď je to prostě skvělé!“

Pořád nemůžu uvěřit, že to dokázal,“ zakroutil hlavou Ron a stočil pohled na spícího, duchem nepřítomného Harryho.

Je to... hotový szászrrrak,“ souhlasil Severus. Neustále jej ohromovala možnost vyjádřit nahlas vlastní myšlenky. Usoudil, že se mu právě naskytla perfektní příležitost položit otázku, která jej trápila posledních pár týdnů, strávených v nedobrovolném tichém vězení. Opatrně se zeptal: „Dosztala sze... sztrrráta mé rrruky a jaszyka ve všžobecsnou sznámoszt? Ptám sze jen prrrotošže pak bude těžšké vyszvětlit, jak to, šže je mám szpět, anišž bychom do toho szatáhli Harrryho.“

Hermiona pochopila a její výraz změkl. „Ron oznámil na ministerstvu, že jsi byl mučen a na pokraji smrti, když tě Harry zachránil, ale neodhalil jim povahu tvých zranění. Jediní lidé, kromě nás tady v místnosti, kteří vědí o amputaci, jsou Minerva s Hagridem.“ Zřejmě usoudila, že by ho to mohlo trápit, a tak rychle dodala: „Hagrid chápe, že by v tomto případě mohl být v sázce Harryho holý život. Nikdo z nás mu nechtěl dovolit, aby tě navštívil, ale tolik se o tebe bál... Harry trval na tom, abychom ho pustili dovnitř.“

Severus přikývl. Potterova důvěřivost bude jednou jeho smrt. Na druhé straně, Hagrid během let prokázal schopnost udržet tajemství, když je potřeba. Nedával si pozor na jazyk jen mezi lidmi, jimž bezmezně důvěřoval, a většina z nich se právě nacházela v tomto pokoji, takže... Harry by měl být v bezpečí.

Severus znovu přikývl a uložil se na polštář.

Nu, na chvíli ho zanechám ve vašich schopných rukou, mohu?“ zeptala se Poppy s úsměvem. „Je hezké mít zase zpět tvé staré já, Severusi.“

Svá slova zjevně myslela zcela vážně.

Děkuji,“ hlesl Severus.

Jakmile ošetřovatelka odešla, začala Hermiona rozdávat talíře s obědem. Severus přijal ten svůj. Jako obvykle na něm našel jen své oblíbené pokrmy. Byl docela zvědavý, jak je to možné, a tak se zeptal: „Dal vám szesznam, žžže?“

Hermiona se usmála a přikývla. „Docela podrobný.“

Instrukce 'Jak krmit a ošetřovat Severuse',“ vtipkoval Ron. „Bylo tam víc dodatků a poznámek pod čarou než v Magické smlouvě mezi skřety a kouzelníky z roku 923.“

Severus s Hermionou na něj zůstali zírat málem s otevřenými ústy.

Nakonec se Hermiona otázala: „Jak...?“

Asi mi neuvěříš, že jsem si to opravdu zapamatoval, že?“ zajímal se rozesmátý Ron. „Myslel jsem si to. To bych chtěl příliš. Nedávno jsem během volné hodiny pomáhal jednomu z Harryho studentů s domácím úkolem z historie.“

Tím sze to vyszvětluje,“ odfrkl si Severus. Uvažoval, jestli je jeho artikulace dostatečně jasná, aby v ní nezanikl zamýšlený sarkasmus. Podle Weasleyho grimasy doufal, že byl úspěšný.

Víte, tohle bude asi znít úplně bláznivě, ale myslím, že mi vaše urážky opravdu chyběly,“ prohlásil Weasley a kousl do svého sendviče.

Jelikož Severus absolutně netušil, proč jsou ti dva stále tady, neměl ani představu, jak zareagovat. Nakonec to jednoduše přešel a raději nabral na vidličku velké sousto sýra a plátků jablek, které mu přinesli. Už stačil zjistit, že pokud dobrovolně sní alespoň pár kousků toho, co mu nabídnou, věnují menší pozornost množství, jež do sebe dostane.

Weasleyovi se pustili do svých porcí a padlo mezi ně příjemné, uklidňující ticho. Po jídle se Severus předvedl a odeslal prázdné nádobí zpět do kuchyně.

Sotva ses toho jídla dotkl,“ pokárala ho Hermiona.

Neměl jszem velký hlad,“ snažil se Severus vyhnout tématu.

Hermiona se však nenechala rozptýlit. Sledovala ho těma svýma pronikavýma očima, které znal už z dob jejího dětství, a tiše upozornila: „Víš, jakou má Harry hroznou starost, že tak málo jíš.“

Severus se jí snažil oplácet pohled, ale brzy se přistihl, že pozoruje svůj klín. Tiše odvětil: „Nedělám to száměrrrně, abych ho trrrápil.“

Já vím,“ řekla Hermiona jemně. „Něco do sebe dostaneš jen tehdy, když tě nutí.“

Já jen... v poszlední době nemám mocs hlad.“ Alespoň toto byla pravda.

K jeho naprostému úžasu jej mladá žena nesoudila. „To je pochopitelné. Muselo být nesnesitelné nemoci tak dlouho hovořit.“

Docsela ano,“ souhlasil Severus opatrně. Nebyl si jistý, kam celá tato konverzace směřuje. Jelikož netušil, oč tady jde, stěží mohl zaujmout nějaký postoj. Po všem, co pro něj Hermiona s manželem během posledních týdnů udělali, se na ně rozhodně nemohl nerudně utrhnout, jak to obvykle dělával u ostatních lidí. Každopádně byl nervózní, skoro vyděšený.

Vím, že se uzdravuješ a den ode dne sílíš, ale... Jak je ti pod tím vším?“ Zdálo se, že Hermiona má opravdu starost.

Severus cítil, že na něj Ron i jeho žena zírají, a zalapal po dechu. Zvážil a vzápětí opět zavrhl několik variant úniku, nakonec ztěžka polknul a přiznal pravdu: „Cítím se... zdevastovaný.“

Hermiona zvedla ruku a Severus se napjal. K jeho úlevě mu mladá žena jen v povzbuzujícím gestu stiskla nově narostlou dlaň. Lektvarista nebyl zvyklý přijímat tento typ útěchy od kohokoliv jiného než od Harryho.

To je přece samozřejmé. A jak by taky ne?“ promluvila tiše Hermiona. „Jen chci, abys věděl, že nejsi sám. Harry, Ron, Poppy, Minerva, Hagrid, já... Uděláme cokoliv, abychom ti pomohli vším projít.“

Myslela to vážně. Severus by nikdy neřekl, že se na něj někdo, kromě Harryho, bude dívat s takovou něhou. Netušil, jak na její vlídnost reagovat. Byl si však jistý, že jí není hoden. Harry si zjevně nechal všechna jeho špinavá tajemství pro sebe. Neřekl ani slovo o tom, co mu prozradil Burke. Jedině tak to všechno dávalo smysl.

Severus s obtížemi polkl a pátral po vhodné odpovědi. Než však stačil promluvit, ozvalo se po jeho pravici tiché Potterovo zasténání, které k sobě přitáhlo pozornost všech tří přítomných lidí.

Harry se vzpamatovával každým dnem rychleji. Když před čtyřmi týdny s vyčerpávajícím léčením začínal, býval po něm v bezvědomí tak dvanáct až šestnáct hodin, ale nyní... Přicházel k sobě sotva po dvou hodinách. To bylo samo o sobě téměř stejně ohromující jako samotné zázračné uzdravování.

Zastřené zelené oči na něj pomalu zaostřily a Severus opatrně promluvil: „Ahoj, Har-ry.“

S výslovností byl stále na štíru, ale podle širokého úsměvu, který rozzářil Potterův pohledný obličej, nebylo potřeba se tím trápit.

Ach, Bože! Jsi na tom líp,“ zamumlal Harry, než po něm natáhl paže.

Severus se nechal obejmout. Přes milencovo široké rameno zahlédl šklebícího se Rona s Hermionou.

No, myslím, že půjdem a necháme vás dva na chvíli o samotě,“ mínil Ron a zvedl se na nohy.

Uvidíme se později,“ zavolala ještě Hermiona, zatímco ji její manžel doslova vláčel ven z pokoje.

Hej, vy dva! To není nutné,“ ujišťoval je Harry. „My přece...“ Ale Weasleyovi už byli pryč.

Když Harry nakonec uvolnil objetí, zdálo se, že má úsměv natrvalo přilepený k tváři. „Bože, bál jsem se, že už tvůj nádherný hlas nikdy neuslyším! Mluvíš perfektně. A co ruka?“

Severus pozvedl svou téměř dokonalou pravou paži.

Harry ji opatrně uchopil a porovnával s tou levou. „Ještě jedno léčení a budou stejné. Teda kromě barvy. Chceš, abych se pokusil sjednotit i barevný odstín kůže?“

Severus zavrtěl hlavou. „To nebude nutné. Jszem szi jisztý, žžže sze o to sza krrrátko posztarrrají lektvarrry.“

Harry přikývl. Stále vypadal nadšeně. Pak položil stejnou otázku, co před chvílí Hermiona: „Je mi jasné, že mít zpět ruku a jazyk musí být úžasný pocit, ale jak jsi na tom jinak?“

Severus pokrčil rameny. Připustit pravdu před Hermionou se zdálo nějak lehčí než před Harrym, proto se spokojil s pouhým: „Jde to.“ Po nepříjemné chvíli ticha dodal: „Díky tobě. Neexisztuje szpůsob, jak bych ti mohl adekvátně poděkovat nebo sze ti odvděčšit sza to, cso jszi prrro mě udělal.“

Trochu jsem doufal, že tohle už máme za sebou,“ zamračil se Harry a natáhl ruku, aby Severusovi odhrnul z tváře vlasy.

Severus byl na Harryho doteky dostatečně zvyklý, takže se mu podařilo neucuknout, ale cítil se nepohodlně. Tak nějak pochopil, že teď, když je uzdravený, se mezi nimi všechno změní. Jako nemohoucí byl v bezpečí, ale nyní, když se stal opět sám sebou, se některé skutečnosti nedaly déle popírat.

Věděl, co musí udělat, ale při pohledu do Harryho téměř zářících očí neměl ponětí, jak celý bolestný proces odloučení nastartovat. Proto, když Harry prohlásil: „Mám hlad jako vlk. Přidáš se ke mně s obědem?“ Severus zvolil zbabělý úprk a přikývl na souhlas.

V duchu si říkal, že zatím přece není tak docela zdráv a potřebuje ještě alespoň jednu léčebnou proceduru. Pohodlně se uvelebil a rozhodl se ještě alespoň jediný den vyhřívat na výsluní Harryho lásky.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

04.10.2011 11:48:36
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one