Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 53.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Takže, koťátka. Po zralé úvaze jsem usoudila, že dneska nezvládnu nachystat celou zamýšlenou kapitolu, ale pro nedočkavce tady mám alespoň jednohubku. Je to rozhovor Severuse a Harryho, na který už možná někteří netrpělivě čekáte. Přeji vám hezkou zábavu (a pevné nervy!) Dá-li Merlin, zítra na vás čeká vždy nápomocná Hermiona. :-)

Vaše Slimča


Věnováno komentujícím: Aha_Lucia, aMaja, Anfulka, anneanne, anonymka9, bacil, Bara1982, cim, fin, grid, Janica, keishatko, lilith3913, mamba, marci, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Pavlí, POPO, sevy, Sharlaid, ZJTrane

   

 *** Until Proven ***
   

Chvíli měl strach, že ho Severus bude ignorovat, ale potom se muž na vrcholu schodiště zastavil a čekal. Kolem proudily davy zmijozelských studentů, mířících do své společenské místnosti.

Ano?“ promluvil, když byl Harry dostatečně blízko, aby na sebe nemuseli křičet.

Harry se rozhlédl po přeplněné chodbě a zeptal se: „Můžu s tebou na chvíli mluvit?“

Samozřejmě,“ odpověděl dotázaný, jako by se nechumelilo.

Harrymu vyschlo v ústech a přinutil se požádat: „Soukromě? Je tady trochu přelidněno.“

Severus pomalu přikývl. Nedalo se přehlédnout, že nenavrhl schůzku ve svém bytě. Místo toho pokynul bradou k nepoužívané učebně opodál. „Bude to stačit?“

Jistě,“ souhlasil mladší z kouzelníků a po vzoru svého společníka vklouzl dovnitř.

Bylo skutečnou ironií osudu, že se právě ocitli ve stejné třídě jako toho rána, kdy lektvaristovi poprvé vyjevil své city. Vypadalo to tady snad ještě zanedbaněji než tehdy. Harry jedinou myšlenkou zapálil nástěnné svícny, ale ani jejich měkké světlo nedokázalo rozptýlit vlhkou temnotu opuštěných prostor. Do zašedlých okenních tabulí vytrvale bušil déšť a vytvářel tak pochmurnou kulisu, jako nějaký speciální efekt v mudlovském filmu. Harry si pro svou debatu nedokázal představit depresivnější prostředí. Na druhé straně to tady přesně odráželo jeho současnou náladu.

Severus mlčel. Jen tak stál a čekal, až Harry promluví. Mladší muž si pročistil hrdlo a začal: „Nemohl jsem si nevšimnout, že se mnou poslední dobou nechceš být o samotě.“

Teď jsme sami,“ poukázal Severus. Tvářil se zcela nepřístupně. Výraz jeho očí, postoj celého těla... Vše měl dokonale pod kontrolou. Jako by ještě pořád stáli na té přeplněné chodbě.

Každopádně nic nepopřel, takže mladý muž sebral všechnu svou kuráž a zhluboka se nadechl. Moc dobře věděl, jak umí být lektvarista jízlivý, když chce. Momentální nedostatek útočnosti bezpochyby o něčem svědčil, ale Harry si ho, ke své smůle, nedokázal vyložit. Od Severuse a jeho pocitů jej právě nyní dělily celé světelné roky.

Nakonec se rozhodl začít z jiného konce a zeptal se: „Říkal jsem si, jestli bys se mnou dnes večer nešel na skleničku k Rosmertě.“

Zdálo se mu to jako dokonale neškodný plán. Sejdou mezi lidmi, ale stéle jim zůstane možnost pohovořit si, lhostejno o čem. Hlavně, že spolu budou konečně mluvit.

Měl pocit, že Severusovou tváří na okamžik probleskla skutečná lítost, když muž odpovídal: „Nemyslím si, že by to v naší situaci bylo moudré.“

Prosím... jen se napít. Nebudu... Jen s tebou chci strávit nějaký čas. Chybíš mi.“ Harry cítil ve tvářích horkost. Nikdy v životě o nic podobného neprosil, ale Severus pro něj byl až příliš důležitý, než aby ho ztratil jen kvůli své hrdosti.

Je mi líto. Opravdu. Ještě... Prostě ještě nejsem připraven,“ zavrtěl lektvarista hlavou, tak jako to během předešlých tří týdnů udělal pokaždé.

Harry se zhluboka nadechl a ještě se nevzdával. „A co v pátek? Hermiona s Ronem jdou večer ke Třem košťatům. Můžeme se k nim přidat. Nebyli bychom sami. Bylo by to totéž jako u oběda.“

Vypadalo to, že i Severus potřebuje nabrat vzduch do plic. „Zrovna teď se necítím na žádné společenské aktivity.“

Harry věděl, že je to nesmysl. Byl informován, že ve dnech, kdy mají Hermiona se Severusem společnou volnou hodinu, jej mladá žena pravidelně navštěvuje.

Předpokládám, že ani příští měsíc nepřipadá v úvahu?“ Harry se rozhodl, že muže proti sobě přinutí vyslovit nepříjemnou pravdu. Viděl ji na něm, přímo mu křičela z očí.

Já...“ lektvaristovi se vytratil hlas a nakonec na položenou otázku odvětil jen prázdným: „Ano.“

A tvá odpověď bude stejná i příští měsíc, a pak i ten následující, že? Ve skutečnosti mi povíš totéž i za rok nebo za deset let, není-liž pravda?“ hlesl Harry zlomeně. Nemohl uvěřit, jak strašně to bolí.

Severus na něj zpříma pohlédl a pomalu přikývl. „Obávám se, že ano. Mrzí mě to.“

Mrzí?“ zajíknul se Harry. „Tebe to mrzí? Ani mi nepovíš, co jsem udělal špatně, a tvrdíš mi, že tě to mrzí?“

Neudělal jsi nic zlého.“

Harry, ke svému zmatku, i tentokrát četl v Severusových očích pravdu. A také smutek. Celá ta věc nedávala smysl.

Když jsem nic neprovedl, tak proč tohle děláš?“ dožadoval se. S tichou modlitbou na rtech doufal, že se nesesype, dokud nedostane nějakou odpověď. Už teď se cítil jako úplný hlupák. Nechtěl, aby ho Severus považoval za slabocha nebo ubožáka. Alespoň ne za většího než jak se mu právě předvedl. Jenomže tohle prostě nemohl nechat být. Potřeboval znát důvod. „Víš, že tě miluju. Spokojím se s jakoukoliv formou vztahu, co mi nabídneš. Já... tě nebudu tlačit do sexu. To přece víš. Jestli jsem neudělal nic nepatřičného, tak proč to alespoň nezkusíš? Vím, že mě máš rád stejně jako já tebe! Nebo mi chceš tvrdit, že v tomhle jsem taky vedle? Že jsem se spletl úplně ve všem?“

Tuto možnost neuvážil. Skutečně se v Severusovi od počátku mýlil?

Ten teď vypadal, že má chuť přikývnout, ale zjevně ani on, ač se zuby nehty snažil ze vztahu vycouvat, nebyl připraven popřít vše, co mezi nimi existovalo.

Po nesnesitelně dlouhém váhání podivně vlídným tónem připustil: „Ne, nepletl ses.“

Harry byl s rozumem v koncích. Rukou si prohrábl rozježené vlasy a otevřeně zaprosil: „Tak proč tohle děláš? Řekni mi to, prosím! Já – já to musím pochopit.“

Severus podle všeho zvažoval, zda je vůbec moudré odpovídat. Nakonec přiznal: „Vždy mě pronásledovaly zlé a velmi živé vzpomínky. Na Burkeho panství se staly věci... Byla tam vyřčena slova, která se nikdy neměla dostat k cizím uším, a já na to nedokážu zapomenout.“

Harry skutečně nevěděl, o čem Severus hovoří. Tón jeho hlasu však napovídal, že právě v Burkeho zlomyslné upovídanosti bude klíč ke všem jejich problémům. A pak si najednou vzpomněl. Vybavila se mu všechna ta špína, která z toho ďábla vypadla těsně předtím, než shořel na popel. „Tohle má něco společného s Burkeho řečmi?“

Bolest v Severusových očích byla více než pouhou agónií a Harry znal svou odpověď dříve, než se mu dostalo pomalého přikývnutí.

Ty mě opouštíš kvůli něčemu, co řekl ten zmetek?“ Harry nevěřil svým uším.

Tehdy v noci v té kobce nepadlo jediné lživé slovo,“ informoval ho Severus upjatě. Zdálo se, jako by čekal plivnutí přímo do tváře.

Harry se rozpomínal na některá z Burkeho obvinění a snažil se je vstřebat a pochopit. Jak mohlo kterékoliv z nich Severuse tak strašně ovlivnit? Pak si však připomněl mentální schopnosti toho zvrhlíka a došlo mu, že tady zřejmě nebojuje s logickými důvody. Nešlo jen o slova. Severus se o tom sice nikdy nezmínil, ale Burke se během jejich krátké konfrontace na svém panství vyjádřil dost jasně. V průběhu věznění znásilnil nejen Severusovo tělo, ale i jeho mysl. Jen Bůh ví, jaké šílenosti mu ten bastard naočkoval do hlavy.

Neexistuje nic, co by o tobě mohl kdokoliv říci, aby to změnilo city, které k tobě chovám,“ nevzdával se Harry. Mluvil velmi tiše. „Miluji tě. Je mi jedno, co řekl.“

Severuse skutečně překvapil. Viděl to, ale vzápětí také pochopil, že to nestačí.

Mně to jedno není,“ hlesl Severus prázdným a zlomeným hlasem. „On... všechno zkazil.“

Jak?“ dožadoval se Harry. „Co se změnilo? Miluju tě stejně jako předtím, než se to stalo. A možná ještě víc, po všem, čím jsme si spolu prošli. Jak můžeš nechat toho hajzla takhle jednoduše vyhrát? Jak mu můžeš dovolit, aby nás zničil? Nezáleží na tom, co povídal, Severusi! Přísahám, že nezáleží!“

Mně na tom záleží. Já... s tebou nemohu žít, když vím, že jsi to zjistil,“ řekl Severus a i tentokrát v tom Harry slyšel pravdu. „Je mi líto. Toto je má konečná odpověď.“

Tentokrát už Harry neměl v záloze žádné argumenty a jen tiše sledoval mužova vzdalující se záda. Severus věděl, že ho miluje, ale nestačilo to, aby zůstal. Co jiného se ještě dalo říci či udělat?

Harry vyprovázel odcházejícího Severuse smutným pohledem. Stál vzpřímený a silný, až do okamžiku, kdy se za druhým mužem zabouchly prastaré dubové dveře a on zůstal sám. Teprve pak podlehl svému zoufalství, které v něm hlodalo a přemáhalo jej od chvíle, kdy nalezl svou lásku svázanou řetězy v té strašlivé mučírně. Svezl se na kolena do stoletých nánosů prachu na podlaze a rozeštkal se. Naposledy tak plakal po Siriusově smrti.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

15.10.2011 23:53:58
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one