Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until proven - 54.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Všem vám moc děkuji za strpení a doufám, že vám další kapitola udělá radost. Pokud objevíte chyby, budu vděčná za upozornění. Sevyiny připomínky jsem zapracovávala doslova po minutách celé dva dny a v hrozném zmatku, takže... Prostě mi držte palce. :-)

Vaše uhoněná Slimča.

Za nádherné a povzbudivé komentáře dnes děkujeme: 1beruska, A_ja, Abigail, abigail.Snape, Aha_Lucia, aMaja, Anfulka, anneanne, anonymka9, bacil, Bara1982, cim, eliss, gleti, grid, Hajmi, Katherine, Kitti, lilith3913, marci, Melissandra, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, nika, Pavlí, POPO, sevy192132, Sharlaid, ZJTrane

   

 *** Until Proven ***
   

Ahoj, Severusi,“ ozvala se Hermiona ode dveří do učebny lektvarů.

Severus nečekal, že ji tady uvidí. Od toho večera, kdy spolu hráli SCRABBLE, ho během společných volných hodin pravidelně navštěvovala, ale po rozchodu s Harrym se domníval, že se vše změní. Harry už se svým přátelům nepochybně stihl svěřit.

Ahoj,“ odpověděl opatrně. „Myslel jsem si, že se dnes neobjevíš. Řekl vám to?“

Odpovědí mu byly vážný výraz její tváře a oči plné obav. Samozřejmě, že věděla, co Harrymu provedl.

Ano,“ přikývla Hermiona a usadila se na své obvyklé místo v první lavici, hned naproti němu. „Je... No, nikdy jsem tak Harryho neviděla. Byl k neutěšení.“

Její slova kupodivu nepůsobila obviňujícím dojmem, ale i tak Severuse zasáhla jako dobře mířený Cruciatus. Přál si jen, aby ze sebe Hermiona vysypala všechny výčitky co nejrychleji. Proto přece přišla, ne? Sklopil oči k domácímu úkolu, který ještě před okamžikem opravoval. „To jsem nechtěl.“

Pak na ni znovu neochotně pohlédl. Opravdu netoužil sledovat, jak se přátelský výraz její tváře, který u ní v posledním čase vídal, pomalu přetavuje v nenávist.

Severusi, proč tohle děláš? Vždyť Harryho miluješ úplně stejně jako on tebe. Vím, že toho na tebe bylo strašně moc, ale takhle jej opustit nedává žádný smysl,“ vychrlila chvatně mladá žena. Jako kdyby to chtěla stihnout dřív, než se promění v žábu nebo bude muset čelit nějakým jiným, zcela nečekaným následkům své opovážlivosti.

Ve skutečnosti vypadala, že přesně něco takového očekává. A popravdě - ještě nedávno by měla pravdu. Před pouhými šesti měsíci by ji Severus za takovou troufalost bez váhání poslal do horoucích pekel. Jenomže teď... Teď jednoduše necítil potřebu být na ni hrubý. Ne jako kdysi. Věděl, jak zle se ke svému bývalému milenci zachoval a že si Harry takovou krutost nezasloužil. Jeho přátelé měli plné právo se hněvat. Až na to, že Hermiona nedávala najevo zlost, i když obvykle projevovala vůči Harrymu silné ochranitelské sklony. Severus tomu nerozuměl.

Ještě více než nedostatek zloby ho mátla skutečnost, že Hermiona zřejmě netušila, proč jejího kamaráda opustil. Byl si tak jistý, že Harry už stačil Weasleyovým odkrýt všechny nepříjemné pravdy, jimiž ho nedávno tak ochotně zahrnul Burke. Popravdě se domníval, že to po jejich chladném rozchodu bude vůbec první věc, kterou mladý muž udělá. Zdálo se neuvěřitelné, že si celé to špinavé tajemství nechal pro sebe. Jenomže, kdyby Hermiona opravdu všechno věděla, neseděla by tady a tak starostlivě by ho nepozorovala, takže jednoduše nemohla znát podrobnosti. Ale copak by normální člověk dokázal odolat pokušení pomstít se za takové neférové jednání?

Co ti řekl?“ zeptal se Severus. Napjatě čekal na odpověď a srdce mu bušilo jako o závod.

Hermiona mu věnovala přímý pohled bez jakéhokoliv náznaku falše: „Nic moc. Prý jsi mu tvrdil, že už s ním nemůžeš nikdy být kvůli věcem, co ti provedl Burke.“

Merline, Harry jeho tajemství skutečně nevyzradil! Ovšem ani svým přátelům nelhal. Jednoduše se s nimi podělil o tu bezpečnější část pravdy. Severus se v životě nesetkal s takovou ohleduplností. Upřímně, z ničeho by Harryho nevinil ani v případě, že by celou jeho minulost vykřičel na příští poradě učitelského sboru. Pomstě Severus rozuměl. Harryho zdrženlivost však byla nad jeho chápání.

Lektvarista si uvědomil, že pokud něco rychle neřekne, bude to vypadat podivně, a tak se alespoň trochu sebral a namítl: „Nezdá se ti to jako dostatečný důvod?“

Severus byl ohromen. Bolest a obavy v Hermionině hřejivém pohledu se snad ještě prohloubily, když mladá žena promluvila: „Já vím, že jsi prošel peklem. Je jen pochopitelné, že jsi díky všemu, co se stalo... rozrušený. Ale znáš Harryho. Nikdy by tě netlačil do… věcí, které nejsi připraven nabídnout.“

Než ze sebe vysoukala poslední slova, byla rudá až po kořínky vlasů. Zjevně se cítila stejně nepříjemně jako on sám. Coby správnou Nebelvírku ji však od vytčeného cíle nedokázal odradit ani stud.

Severusovi před očima vyvstala pochmurná vize. Zahrnovala Hermionu s tím jejím lítostivým výrazem v obličeji, jak se u něj pravidelně každé ráno zastavuje a promlouvá mu do duše, aby ho přivedla k rozumu. V Této chvíli by se rozhodně cítil lépe, kdyby ho odsoudila. Ani v nejmenším nepochyboval, že takový nátlak dlouho nevydrží. A také věděl, co musí obětovat, aby se Harryho kamarádka už nikdy nevrátila.

Pečlivě vážil své možnosti. Pokud jí poví pravdu, budou jejich setkání navždy minulostí. Ta představa byla téměř stejně bolestná jako ztráta Harryho. Jenomže, ač si její společnosti skutečně cenil, její každodenní ohleduplné nájezdy by byly nesnesitelné. Takže se zhluboka nadechl a vykročil na cestu, z níž nebylo návratu, když promluvil: „Přál bych si, aby ti býval řekl pravdu.“

Pravdu?“ zamrkala překvapeně Hermiona.

Obávám se, že se Harry v tomto případě pokoušel ušetřit mé city,“ vysvětloval Severus.

Nerozumím,“ přiznala Hermiona a nahnula se přes studentskou lavici, aby k němu byla blíž.

Jak by také mohla rozumět? Severus přece ve skutečnosti nic nevysvětlil.

Zahleděl se jí do zmatených očí, obrnil se a přiznal: „Burke Harrymu prozradil zahanbující skutečnosti o mé minulosti. Nemohu žít s vědomím, že to Harry zjistil.“

Lektvarista sledoval, jak se Hermionin zmatek mění v absolutní ohromení. „Opouštíš Harryho kvůli něčemu, co řeklo to monstrum?“

Z Burkeho úst tehdy nepadla jediná lež,“ protestoval Severus.

Cože? Severusi, neexistuje nic, co... ten ďábel mohl prohlásit, aby to změnilo Harryho city k tobě. On tě miluje!“ trvala na svém Hermiona.

Mezi každými dvěma lidmi je potřebný respekt, důstojnost. Burkeho odhalení mě zbavilo dokonce i možnosti předstírat je,“ pokusil se Severus o vysvětlení. Snažil se mluvit pravdivě, aniž by se skutečně dotkl témat, jež by oba raději ponechali nevyslovená.

To není možné,“ nesouhlasila Hermiona. „Harry tě zná. Já tě znám. Nic, co mohl Burke prohlásit, by nedokázalo snížit naši úctu k tobě.“

Byla si tím tak zatraceně jistá, tak... loajální. V minulosti se vždy takovým stereotypům nebelvírského chování vysmíval, ale dnes za ně byl téměř vděčný.

Dovoluji si nesouhlasit,“ namítal tiše. „Vážím si tvé důvěry, ale ujišťuji tě, že zde absolutně není na místě.“

To teda je! Harry, Ron i já... Všichni víme, že jsi byl v mládí Smrtijed. Je nám jasné, co to obnáší. Na podrobnostech nesejde. Teď už jsi někdo jiný.“

Dobrou minutu se Severus nezmohl na víc než šokované zírání. Ta holka zjevně věřila každému svému slovu. Celý svůj mizerný život hladověl po takovém druhu přijetí. Samotná Harryho láska byla dar nad jeho chápání, ale zjištění, že mohl podobnou podporu získat i od člověka, s nímž nespí, jím otřáslo. Kromě nepopiratelné skutečnosti, že takové úcty není hoden, jej... zahanbovalo i samotné vědomí, že o něm Hermiona takto smýšlí.

Obávám se, že vedle faktů, jež Burke tak detailně popsal, bledne má smrtijedská minulost závistí,“ prohlásil Severus. Věděl, kam celý tento rozhovor směřuje a zoufale si přál, aby existovala možnost, jak se celé té nešťastné šlamastyce vyhnout.

Šokoval ji, to bylo zřejmé. Téměř viděl, jak se jí před očima v živých barvách odvíjejí všemožné scénáře. Budiž jí ke cti, že se Severusovo tvrzení nepokusila obratem popřít.

Nakonec se rozhodla: „To není možné. Cokoliv, co by zastínilo akce Smrtijedů, by ti zajistilo jednosměrnou jízdenku do Azkabanu.“

Pouze za předpokladu, že se příslušné úřady dozví, kdo dané činy spáchal,“ poukázal Severus na zjevnou trhlinu v její logice.

Hermiona trochu pobledla, ale stále nesložila zbraně. „Chceš mi tvrdit, že jsi spáchal nějaká zvěrstva, o kterých ministerstvo neví? Tomu nevěřím.“

Proč ne?“ podivil se Severus. Věděl, že ji před chvílí znejistil, ale teď byla její nebelvírská víra zase zpět.

Protože Harry by něco takového nepřijal. Ať už mu Burke řekl cokoliv, nemohlo to být nic, co by ublížilo nevinným. Určitě se nejednalo o žádné ohavnosti nebo zločiny během tvé kariéry Smrtijeda. A pokud mám pravdu, pak skutečně neexistuje nic, co mohl Burke povědět a na čem by tolik záleželo,“ trvala Hermiona na svém původním prohlášení.

Její závěry byly bezchybné. Oba dva věděli, že by mu Harry nikdy nedokázal odpustit činy, které tady Hermioně podsouval.

Zhluboka se nadechl a tiše namítl: „Existují i jiné záležitosti, které mohou člověka vyřadit ze společnosti stejně spolehlivě jako Znamení zla.“

Z Hermionina výrazu bylo jasné, že mu nevěří. „Severusi, my tě všichni známe. Záleží nám na tobě. Harry tě miluje. Co asi tak mohl ten vraždící prznitel malých dětí říct, aby se to změnilo? Mluvíš nesmysly.“

Některé činy by pro žádného člověka nebyly přijatelné jako součást minulosti... potenciálního partnera,“ prohlásil Severus.

No, Harry je zjevně za tak nepřijatelné nepovažuje,“ podotkla Hermiona.

Severus měl pocit, že buší hlavou proti zdi. Rukou si prohrábl ne příliš čisté vlasy.

Burke nemohl říct nic, co by změnilo naše city vůči tobě,“ nevzdávala se Hermiona.

Tady už nebylo zbytí. Hermiona ho zahnala do rohu a jediný způsob, jak se dostat ven, bylo přiznat pravdu. „Ujišťuji tě, že se ti mohu svěřit s věcmi, po kterých se ti zježí vlasy hrůzou, a navždy se ke mně otočíš zády.“

Pomohl jsi zachránit život mému manželovi. Teď jsi Harryho milenec a součást naší rodiny. Jednoduše mi nemůžeš vyjevit žádná fakta ze své minulosti, která by to změnila,“ odmítla Hermiona jeho tvrzení s typickým nebelvírským nasazením.

Každičké slovo myslela vážně, o tom nebylo pochyb. Součást rodiny... Ona i její muž s ním tak během rekonvalescence opravdu zacházeli. Severusovi se skoro nepodařilo polknout. Hermionin postoj ho zasáhl více, než by měl. Celý život byl schopný takovouto neochvějnou oddanost zesměšňovat, jenomže tehdy jím Nebelvíři jen opovrhovali. Dokonce ani Albus nikdy nedal najevo takovou důvěru v jeho charakter.

Na druhé straně, Hermiona o něm ve skutečnosti nic nevěděla. Znala ho jen jako dospělého, nepříjemného muže, který žil zalezlý ve svém sklepení jako mnich, dokud se neobjevil Harry. Neměla ani ponětí o nerozvážnostech, jež páchal v mládí, jinak by tady už dávno neseděla.

Zhluboka se nadechl a konečně odhalil fakta, která je měla navždy rozdělit: „Od prvního týdne v Bradavicích jsem sloužil jako Malfoyova sexuální hračka. Přál bych si, aby pro to existovalo jemnější pojmenování, ale je mi líto. Když jsem byl ve druhém ročníku, přidali se k naší malé studijní skupince i Luciusovi přátelé, jimž jsem poskytl stejné potěšení.“ Hermioně se rozšířily oči do velikosti talířů a Severus pokračoval: „Když Lucius s přáteli ukončili školu, mělo o mě, řekněme, zájem pár Zmijozelů z vyšších ročníků. Byl jsem dostatečně hloupý, abych je považoval za kamarády. Pravdu jsem zjistil v den, kdy jsem dva z nich zaslechl probírat detaily z mého soukromí. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že bych si za své služby mohl klidně účtovat mzdu, vzhledem k tomu, jakou úctu mi vynesly.“

Severus zadržel dech a zaposlouchal se do ticha, které se mezi nimi rozhostilo. Jedna jeho část stále nemohla uvěřit, že tohle všechno Hermioně Weasleyové dobrovolně prozradil. Přinutil se pohlédnout jí do očí.

Očekával opovržení a znechucení. Rozhodně nečekal zastřený zrak a výraz plný bolesti. „Ach, Severusi.“

V jejím zašeptání zaslechl potlačované slzy.

Prosím, ušetři mě své lítosti-“

Lítosti?“ Hermiona ho šokovala tím, že se nahnula přes lavici a jeho ruku, spočívající na psacím stole, překryla svou vlastní. Ona se ho dotýkala? „Jsi můj přítel. Copak mi může být lhostejné něco, co tě tolik ranilo?“

Severus si z jejích otevřených rysů jasně přečetl, že i tentokrát mluví pravdu. Byla kvůli němu rozrušená?

Na okamžik zpanikařil, protože na takovou reakci rozhodně nebyl připraven, takže netušil, jak si s ní poradit. Nakonec položil jedinou otázku, která za daných okolností dávala smysl: „Ty jsi nerozuměla tomu, co jsem právě řekl?“

Možná Hermiona nechápala, co se jí snaží sdělit. Severus se nechtěl chovat jako neotesanec, ale nemohl připustit, aby byla jeho slova chybně interpretována.

Právě jsi mi sdělil, že tě v prvním ročníku v Bradavicích zneužívali. Přece si nemůžeš myslet, že bych...“ Zdálo se, že je pro ni jeho výraz plný obav až příliš snadno čitelný, protože vzápětí vyhrkla: „Pro Boha svatého, Severusi! Ty jsi opravdu předpokládal, že...“

Se ke mně navždy obrátíš zády?“ vyslovil Severus svou nejhlubší obavu, i když doufal, že se mu podařilo vyloudit cynický tón. Věděl, jak je Hermiona přímá a čestná. Jeho činy se nedaly označit ani jedním z těchto výrazů.

Znal Hermionu dostatečně dobře, aby věřil, že jeho tajemství nebude šířit dál, samozřejmě pokud nepočítal jejího muže a Harryho. Na druhé straně nepochyboval, že s ním už nebude chtít mít nic společného.

Ty si myslíš, že bych... Že by o tebe Harry přestal mít zájem kvůli něčemu, co se stalo roky před naším narozením?“ zeptala se Hermiona.

Nikdo by vám nemohl mít za zlé, že se distancujete od člověka s takovou... nechutnou minulostí,“ sdělil jí Severus tím nejklidnějším tónem, jakého byl schopen. Situace se vůbec nevyvíjela podle jeho očekávání. Hermiona měla už před dlouhou chvílí vyskočit na nohy a hrnout se ke dveřím. Ne tady sedět, držet ho za ruku a dívat se na něj, jako by jí lámal srdce úplně stejně jako včera večer Harrymu.

Nechutnou? Bylo ti jedenáct! Uvědom si, co říkáš! Přemýšlej, jak bys asi reagoval, kdyby ses dozvěděl, že jednoho z našich prváků tímto způsobem zneužívá některý ze starších studentů. Vysloužil by si tvé napomenutí ten prvňáček?“ dožadovala se mladá žena.

Zíral na ni jako zasažený kouzlem Petrificus. Nedokázal se pohnout a málem ani dýchat, jak ho její otázka zasáhla.

Nemohl dovolit, aby Hermiona jeho příběh změnila v nějakou nebelvírskou tragédii, a tak zaprotestoval: „Já... Účastnil jsem se toho všeho velmi ochotně.“

Měl jsi jedenáct let. Dětská snaha zapadnout mezi vrstevníky s sebou občas přináší velmi zoufalé činy,“ prohlásila Hermiona.

Ty bys nikdy nic tak... nevhodného neudělala,“ poukázal Severus.

Tím si nebuď příliš jistý. Už pár týdnů po začátku školy jsem si našla Rona a Harryho. Nepřipadá mi, že jsi měl podobné štěstí, když došlo na přátele. Vím, jaké to je – nezapadat. Než jsem se dostala do Bradavic, strávila jsem ve škole šest let úplně bez kamarádů,“ přiznala Hermiona.

Osamělost je sotva dostatečným ospravedlněním pro prodávání vlastního těla,“ hádal se Severus.

Neprodával ses,“ nedala se Hermiona. „Byl jsi dítě týrané staršími spolužáky. Nic z toho... se nemůže postavit mezi nás. A už vůbec to nemůže odradit Harryho.“

Ale já nemohu ustát, že to Harry ví,“ přiznal Severus. Zmítaly jím tak rozporuplné pocity, že téměř cítil fyzickou nevolnost. Až do konce svých dní nepřestane být Hermioně vděčný za vlídnost, kterou ho při tomto rozhovoru zahrnula. Jenomže i přes všechno její ujišťování se uvnitř stále celý krčil při pouhé vzpomínce na to, jak hrozných chyb se dopustil.

Pro tohle nebudeš jiným člověkem než dosud,“ přesvědčovala jej Hermiona. „Harry tě miluje.“

Severus si připadal jako v pasti. „Tomu ty nerozumíš,“ bránil se. „Vždy jsi byla hodná a statečná a milá. Pokaždé jsi udělala dobrou věc a vždy ses rozhodla správně. Já... nikoliv.“

Nechápu, jak to s tímhle souvisí,“ připustila Hermiona a vypadala opravdu zmateně. „Harry tě zná. A miluje tě.“

Od samého začátku pro mě bylo těžké ignorovat, jak... nepatřičné je pro Harryho, aby se zahazoval právě se mnou,“ povzdechl si Severus.

Nepatřičné?“ zopakovala Hermiona, jako by jí nedocházel význam toho slova.

Jsem dost starý na to, abych byl Harryho otcem. On věkový rozdíl ignoruje. Má služba u Voldemorta ze mě udělala vyvrhele ze slušné společnosti. Harry se tváří, jako kdyby pro něj skutečnost, že mnou opovrhuje celý svět, nic neznamenala.“

A v čem je problém?“ chtěla vědět Hermiona.

Severusův pohled sklouzl k jeho nově narostlé ruce, na níž stále spočívala Hermionina drobná dlaň. „Harry toho už teď přehlíží víc, než kolik bych po někom vůbec mohl žádat. Očekávat, že mi odpustí i...“

Ty to ještě pořád nechápeš? On tě miluje! Není co odpouštět,“ zoufala si Hermiona. „Je s tebou šťastný. Harrymu na ničem jiném nezáleží.“

Severus se zhluboka nadechl, než hlesl: „Zaslouží si něco lepšího než... použité zboží.“

Můj Bože! Ty to děláš pro Harryho dobro?“

Hermiona ve skutečnosti snad ani nemohla být tak zděšená, jak zněla. I kdyby mu dokázala prominout jeho prohřešky, přece si musela uvědomovat, jak málo se muž naproti ní k Harrymu hodí.

Nikdy jsem to neměl nechat dojít tak daleko,“ mínil Severus. „Pro všechny zúčastněné bude lepší, když to teď skončí.“

Hermiona dlouho mlčela. Severus se odhodlal snést její rozsudek.

Nakonec se Hermiona velmi jemně a opatrně zeptala: „Severusi, uvažoval jsi někdy, že jsi to možná ty sám, kdo si potřebuje odpustit?“

Jsou věci, které se nedají odpustit, člověk se s nimi zkrátka musí naučit žít.“

Na vteřinu se zdálo, že se s ním Hermiona začne hádat, ale nakonec se rozhodla vyrukovat s jinými argumenty. „Teď není vhodná doba pro takové soudy. Právě jsi prodělal hrozné trauma. Jsi rozhněvaný. A zmatený,“ prohlásila.

Zpochybňuješ mou příčetnost?“ dožadoval se Severus.

Ne. Po tom, co ti ten bastard provedl, máš plné právo být šílený, ale ty jsi nějakým zázrakem zvládl zůstat při smyslech. Ovšem... to neznamená, že jsi v pořádku. Harry se zmínil, že Burke využil své mentální schopnosti, aby tě mučil. Jsi si jistý, že věci, které mi tady tvrdíš, vycházejí skutečně z tebe samého? Že se nejedná o představy, které ti podsunul Burke? Vzpomeň si, co provedl chudáku Carlovi. Ten chlap byl více než schopný někomu vymýt mozek.“

Severus se zachvěl. Ještě teď měl v živé paměti Burkeho násilné vniknutí do mysli a v uších mu zněly jeho nadávky do ufňukaných zbabělců. Stále cítil, jak ten ďábel slídí, prohledává každičkou vzpomínku na čas strávený s Harrym a ukazuje mu, že není hoden Harryho úcty. Severus to vždycky věděl, samozřejmě, ale Burke mu to předvedl více než jasně.

Burke neřekl nic, co bych už dávno netušil,“ řekl nakonec Severus. Cítil se tak křehký! Obával se, že se pod tíhou hřejivého, soucitného pohledu Hermioniných hnědých očí rozsype na tisíc kousků.

Ale před Burkem pro tebe Harry znamenal tolik, že jsi byl ochotný na sobě pracovat a snažit se, aby vám to fungovalo,“ připomněla Hermiona.

Před Burkeho odhalením jsem byl schopen využívat Potterovy neznalosti určitých skutečností. Teď, když ví... Není co předstírat, nemá smysl skrývat kdo a co jsem.“

A není tak všechno jednodušší?“ zeptala se Hermiona. „Už není potřeba nic tajit. Harry všechno ví a nevadí mu to.“

Ale mně to vadí,“ opáčil Severus.

Oba sebou trhli při zvuku školního zvonku, oznamujícího konec hodiny.

Zatraceně,“ zaklela Hermiona. „Musím jít do třídy. Severusi, to, s čím ses mi svěřil, se nikam dál nedostane. Děkuji ti za důvěru.“

Neřekl jsem to proto, že jsem se potřeboval svěřit,“ protestoval Severus.

Hermiona chvatně pohlédla ke dveřím, aby se ujistila, že jsou ještě stále sami, a pak rychle řekla: „Já vím. A taky vím, jak se trápíš a jak moc Harryho miluješ. Poradíš si s tím.“

Tady není nic, s čím bych si potřeboval poradit.“

Ale ano, je. Ta zrůda Burke ti nezničí celý život. Jsi dobrý člověk. Zasloužíš si štěstí, a Harry taky. Vím, že tě to v této chvíli nebude zajímat, ale... Mám přítele, který pomáhá lidem, co si prošli podobným traumatem jako ty a jsou citově či duševně zranění. Léčil i Carla poté, co mu Burke tak ublížil.“

Hovoříš o mudlovském psychiatrovi,“ pochopil Severus. Vzpomněl si na Harryho zmínku o tom, že pan Westfield dochází na konzultace k mudlovskému lékaři.

John je moták. Pamatuješ si na Lýdii Penbrokovou?“ zeptala se.

Zmijozel. O pět let starší než ty,“ odpověděl automaticky Severus a přemítal, odkud může Hermiona slečnu Penbrokovou znát. Mohl s jistotou tvrdit, že se Potter ani jeho kamarádíčci během svých školních let nebavili s nikým z jeho fakulty, a už vůbec ne s o pět let staršími spolužáky.

John je její bratr.“

Odkud znáš slečnu Penbrokovou a její rodinu?“ zajímal se Severus.

Teď je to paní Forresterová,“ opravila ho Hermiona, čímž ho překvapila podruhé. „Vdala se hned po dokončení školy.“

To stále nevysvětluje vaši známost,“ připomněl Severus. Spočítal si, že studentům zabere dobrých deset minut, než se dostanou z hodiny péče o kouzelné tvory, která probíhá venku na školních pozemcích, až sem dolů do sklepení. S Hermionou by pro sebe měli mít ještě možná devět minut klidu a soukromí, než se učebna začne plnit novými příchozími. Hermiona na svou další hodinu numerologie dorazí bezpochyby pozdě, ale - konec konců – celá tato konverzace byl její nápad.

Lýdie má syna Marcuse. Je to její jediné dítě. Jako malý chlapec byl velmi těžce nemocný. Jeho jedinou radostí byl famfrpál. V době, kdy Harry hrával za Kanonýry, ho ten kluk uctíval jako nějaké božstvo. A pak přišla chvíle, kdy Marcus ležel u Svatého Munga a měl smrt na jazyku. Já tehdy učila numerologii jednu z ratolestí Lýdiina bratrance. Nějak si mezi sebou sdělili, že mě Harry občas v Bradavicích navštěvuje. Lýdie mě přišla požádat, jestli bych si pro ni u Harryho nevyprosila podepsanou fotografii. Domnívala se, že by to jejího syna mohlo povzbudit.“

A Potter to, samozřejmě, udělal,“ dokončil Severus. Stále nechápal, jak tohle všechno vedlo k tomu, že Hermiona zná Lýdii natolik dobře, aby se dokonce setkala s jejím motáckým bratrem.

Ne tak docela. Harry za Marcusem přivedl celý svůj tým. Požádal mě, abych mu představila Lýdii a, no, John byl na návštěvě v nemocnici zrovna v ten den, kdy dorazil Harry se svými kumpány. Dali jsme se do řeči o tom, že kouzelnická společnost potřebuje lidi z jeho oboru a vlastně... od té doby se z nás rychle stali přátelé.“

Aha,“ odtušil Severus a zvědavě se zeptal: „Ten chlapec přežil?“

Marcus by měl letos obdržet svůj dopis z Bradavic,“ usmála se Hermiona. No jistě, takže ten příběh má šťastný konec. Nebelvíři by se s ničím menším ani nespokojili.

V další chvíli musel Severus Hermionu skutečně ocenit. Naprosto přesně věděla, co říci, aby ho dostala přesně tam, kam potřebovala. Samozřejmě, že se Severus nikam nepohrne, ale nebylo sporu, že ho má Hermiona dokonale zmapovaného. Bez nejmenších pochyb věděla, jak s ním jednat. To Harry nikdy nebyl tak nevyzpytatelný. „Lýdie i celá její rodina byla po staletí tříděna do Zmijozelu. John ví o kouzelnickém světě úplně všechno. Nikdo ani nemusí vědět, že jsi s ním mluvil. Pomáhal mnoha kouzelníkům v obtížné životní situaci.“

Tak tomu říkáš? 'Obtížná situace'?“ otázal se Severus.

Hermiona ho sledovala s klidnou jistotou, jakou mívali vkreslenou ve tvářích mudlovští svatí na obrázcích jeho babičky. „Ano,“ odpověděla. „A ty ji překonáš, aniž bys ztratil Harryho.“

Nutnosti odpovídat ho ušetřil hlučný příchod prvních třeťáků, kteří se hrnuli do učebny lektvarů.

Hermiona rychle stáhla svou ruku, než mohl kterýkoliv ze studentů postřehnout, že se navzájem dotýkají. Postavila se a vystoupila z lavice. „Mám zpoždění,“ řekla.

I když se Severusovi zdálo, že se po včerejší noci už nikdy nedokáže usmát, nemohl si pomoci. Její výraz mu lehce zvedl koutky úst. „Ano, to máš.“

Vážně bys na sobě měl zapracovat a méně se radovat z neštěstí druhých,“ okomentovala to Hermiona, ale culila se od ucha k uchu.

Takové malé radosti mi pomáhají přežít den,“ odpověděl Severus. Nemohl uvěřit, že s ním mladá žena skutečně vtipkuje jen ráno poté, co opustil jejího nejlepšího přítele.

Dobře,“ řekla. „Ještě, než půjdu, tady je Johnova navštívenka. Prosím, nepal ji alespoň do chvíle, než opustím místnost. John je napojený na letaxovou síť. Kdyby ses rozhodl jít a chtěl společnost, velice ráda tě doprovodím.“ Položila před něj na stůl malou, bílou kartičku z tvrdého pergamenu a snížila hlas, aby je nezaslechly děti, které teď stály shromážděné na vzdáleném konci třídy a zvědavě je pozorovaly. „Harry se to nikdy nemusí dozvědět.“

Zvážím to,“ přislíbil Severus.

Uvidíme se u oběda,“ přikývla Hermiona a konečně se vzdálila.

Zatímco se studenti začali trousit na svá místa, Severus zíral na vizitku před sebou. Měl chuť udělat přesně to, co Hermiona naznačovala. Jednou jedinou myšlenkou tu zatracenou věc spálit na popel. Tihle nebelvírští dobrodinci! Myslí si, že dokáží vše vyřešit.

Jenomže... Po tom, co jí ráno prozradil, Severus čekal, že bude Hermiona dávno pryč, a ne že mu nabídne doprovod na schůzku s lékařem. Nešlo mu na rozum, že s ním nejen zůstala, ale dokonce jej podpořila. Sice nerozuměl jejím důvodům, ale byl až směšně vděčný, že neztratil jediného přítele, kterého se mu po Albusově smrti podařilo získat.

Natáhl ruku, sebral kartičku a schoval ji do kapsy hábitu. Vždycky ji může hodit do krbu, až dorazí domů.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

24.10.2011 00:17:36
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one