Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 55.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

55... Co dodat? Užijte si čtení! :-)

 

Kapitolu věnujeme: 1beruska, A_ja, Abigail, Aha_Lucia, aMaja, Anfulka, anonymka9, bacil, cim, Erumoice, fin, grid, Katherine, keishatko, Kitti, lilith3913, Lily, marci, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, nika, Pavlí, POPO, Saskya, Sharlaid, Symphony, ZJTrane

Vaše Slimča

   

 *** Until Proven ***
   

Harry usoudil, že nejhorší jsou noci. Během dne bylo sice těžké sedávat u učitelského stolu hned vedle Severuse a předstírat, že mu pouhý pohled na toho muže netrhá srdce na malé kousíčky, ale zvládal to. Zbytek času ho zaměstnávalo vyučování a Ron s Hermionou se málem stavěli na hlavu, jen aby ho rozveselili. Ano. Za denního světla všechno docela dobře zvládal.

Nicméně, když přišel večer a nejlepší přátelé ho opustili, byl v koncích. Po nocích ho strašíval muž, který ještě ani nepatřil do světa mrtvých. Odpočinek byl dávno minulostí. Dokonce i s dávkou Severusova Bezesného spánku se mu podařilo zabrat sotva na pár hodin. Pak ho probudil chlad linoucí se z druhé poloviny postele, kde měl oddechovat Severus. Brouzdáním po ztemnělých hradních chodbách strávil tolik času, že už si začínal připadat jako nějaký zatracený školní duch.

Dnes tedy pro změnu zamířil ven. Konečně pominuly nepříjemné plískanice, ale ač byl skoro konec února, z hor neustále dul ledový vichr, jako kdyby snad už nikdy nemělo přijít jaro. Harry si nestěžoval. Vítr rozfoukal mraky, takže obloha nad jeho hlavou připomínala černý samet a třpytila se miliony hvězd.

Popadl Kulový blesk a zamířil vzhůru, aby si vychutnal jedno z posledních potěšení, které mu ještě zbylo. Uvědomil si, že od chvíle, kdy se dal dohromady se Severusem, létání velmi zanedbával. Částečně očekával, že alespoň optimistická část jeho osobnosti bude spokojená, že teď může zase pravidelně trénovat. Marně. Ani při nejupřímnější snaze nemohl na rozchodu s bývalým milencem najít jedinou pozitivní věc.

Nejpodivnější bylo, že to Severusovi ani nedokázal klást za vinu. Hermiona mu vylíčila jejich vzájemný rozhovor, nebo lépe – rozhovory. Vlastně jen potvrdila, co bylo od počátku zřejmé. Burke svým jednáním zranil Severuse natolik, že si ten muž v této chvíli nedokázal poradit s jakýmkoliv důvěrným vztahem. Přestože si Harry přál, aby se jeho ex-milenec svěřoval především jemu samotnému, byl vděčný, že využívá alespoň možnosti promluvit si s Hermionou. Přesto to bylo těžké, tak hrozně těžké, nechat se od všeho takto chladnokrevně odříznout. V životě se necítil tolik ztracený.

Své frustrace se pokoušel zbavit tím jediným způsobem, který u něj kdy skutečně zabíral – rychlostí mudlovské stíhačky se vyřítil vzhůru k oblakům. Vítr foukal tak silně, že by se Harry za normálních okolností vůbec neodvážil jen tak pro radost vznést do vzduchu. Dnes ho však boj se vzdušnými proudy nutil myslet na něco jiného než na zlomené srdce.

Po chvíli si uvědomil, že nevědomky zapadl do nacvičené tréninkové rutiny, jakou používal během své kariéry u Kanonýrů. Divoce křižoval famfrpálové hřiště a během letu nevynechal jediný čtverečný metr od země až do výšky zhruba půl míle. Nemilosrdný vítr ho bičoval do tváří a snažil se z něj strhat všechny šaty, ale on nepolevoval.

Měl i své oblíbené finty, takové, které mu vyhrály nejeden zápas. Sázel při nich na svou kuráž. Mudlové tomu říkají 'kdo s koho'. Naučil se je už během prvního roku. Tehdy zjistil, že když si to při pronásledování zlatonky namíří přímo proti diváckým tribunám nebo na nějaký jiný pevný cíl, jeho soupeř uhne daleko dříve, než je bezpodmínečně nutné. Samozřejmě, že rozpoznat onu 'nutnost' vyžadovalo trochu zkušeností, ale on tyto zvraty v hodině dvanácté povýšil na hotové umění. Přesně rozeznal ten správný okamžik kdy stočit koště, aby zabránil smrtelné nehodě. Teď měl Harry díky silným poryvům větru poněkud snížené manévrovací schopnosti, ale na druhé straně - ve snaze nerozplácnout se o komentátorskou věž se musel tak soustředit, že si konečně začal pročišťovat ztrápenou mysl.

Tři týdny! Už jsou to celé tři týdny, co jej Severus opustil. Ne! Teď na to nesmí myslet!

Těsně minul blížící se vrcholek komentátorské věže a nasměroval koště k zemi. Došlo mu, že tohle je ztracené. Dokonce už ani létání mu Severuse nevyžene z hlavy.

Střemhlav se řítil dolů, jako kdyby se hlava nehlava hnal za zlatonkou. Přibližoval se k rozbředlé půdě pod sebou takovou rychlostí, že by k včasnému zastavení potřeboval nejvyšší možné soustředění.

Právě se chystal, jak se ve famfrpálové hantýrce říká, dupnout na brzdy, když ho zachytila magie silná a divoká jako vichr, který na něj dorážel. Zastavila jeho prudký let a nechala jej bez hnutí a zcela bezpečně viset dobré čtyři stopy nad zasněženou plochou hřiště. Harry byl dostatečně schopný ono magické pouto zlomit, ale neudělal to. Byl zvědavý, kdo je natolik mocný, že dokázal zneškodnit jeho nebezpečný manévr. Dokonce i profesor Brumbál měl potíže zabránit Harrymu v pádu, když jej tehdy ve třetím ročníku shodili z koštěte mozkomorové.

Pokoušíš se zabít?“ ozval se odněkud ze stínu mrzimorské tribuny Severusův známý, hluboký hlas. „Myslel jsem si, že se nevyžíváš v takových melodramatech.“

Cizí člověk by zřejmě v tónu jeho otázky nezaznamenal nic neobvyklého, ale Harry v něm neomylně zaslechl čirou hrůzu.

Nechtěl jsem se zabít,“ protestoval a konečně spatřil v inkoustové tmě vedle tribuny Severusovu vysokou siluetu.

Odsud to tak zrovna nevypadalo,“ kontroval Severus. „Co sis, k čertu, myslel? Létat na koštěti uprostřed noci a ještě ke všemu v takovém počasí!“

Harry si pomyslel, že by vlastně měl být za Severusovu zlost vděčný. Kdyby na něm bývalému milenci skutečně nezáleželo, rozhodně by mu nepřekáželo, že se rozhodl rozplácnout o nejbližší stěnu.

Jen jsem trénoval,“ trval na Harry svém.

Pottere, za tohle to nestojí. Vím, že jsi pořád... rozrušený, ale určitě se přes-“

Neodvažuj se mi tvrdit, že se přes to přenesu!“ přerušil ho rázně Harry. „Co se vůbec staráš, jestli se tady rozmáznu o zeď? Dal jsi přece dostatečně jasně najevo, že už se mnou nechceš mít nic společného.“

Nepřeji si, abys zemřel,“ odpověděl Severus.

Harry v jeho hlase postřehl nefalšovaný strach, a tak se zhluboka nadechl a pokusil se uklidnit. Věděl, jak musela jeho letecká show působit zvenčí.

Kdyby sem přišel on a viděl Severuse, jak ze sebe dělá živý projektil mířící přímo na terč uprostřed pevné stěny, asi by byl také hrůzou bez sebe. Severus ho nikdy neviděl profesionálně létat, dokonce ani při tréninku. Nemohl tedy tušit, jak hluboce má zakořeněné všechny své pohyby.

Podívej, nepokoušel jsem se spáchat sebevraždu. Přísahám. U Kanonýrů jsem celou dobu létal přesně takhle. Když jsi mě zachytil, právě jsem se chystal svůj let zbrzdit. A když už o tom mluvíme, mohl bys mě spustit dolů?“

Mocná síla, která ho udržovala bez pohybu jako nějakou mouchu zalitou do jantaru, zhasla jako světlo po cvaknutí mudlovským vypínačem. Harry automaticky srovnal koště a zamířil ke svému bývalému milenci. Zastavil před ním a vznášel se ve vzduchu tak, aby se mu mohl dívat zpříma do očí.

Zářící hvězdy na obloze nedokázaly osvětlit prostranství tak dobře jako měsíc, ale stále bylo docela dobře vidět. Harry při pohledu na strhané rysy Severusova protáhlého, kostnatého obličeje usoudil, že se asi oba cítí úplně stejně. Nakonec, byly dvě hodiny po půlnoci. Lektvarista zjevně nespal o nic lépe než on sám.

Ze všeho nejvíce si přál schovat vysokého muže před sebou v náručí a objímat ho tak dlouho, dokud nebude všechno v pořádku. Uvědomoval si však, že je to zcela nevyzrálý a marný nápad, a tak se jen zhluboka nadechl ledového nočního vzduchu a řekl: „Mrzí mě, že jsem tě polekal.“

To není jen tohle,“ odporoval Severus. „Ty jsi...“

Ano?“ pobídl ho Harry. Toužil svému milému ulevit, lhostejno jak. Došlo mu, že při všem, s čím je teď Severus nucen bojovat, rozhodně není fér nechat ho v mylné domněnce, že se snaží spáchat sebevraždu na koštěti.

Poslední dobou jako bys to ani nebyl ty. Pořádně nejíš. A nespíš. Weasleyovi jsou bez sebe starostí.“

Weasleyovi tady zjevně nebyli ti jediní 'bez sebe', pomyslel si Harry. Chtěl říct něco správného, něco, co bylo nutné, aby se lektvarista cítil lépe, ale nezvládl to. Ještě pořád se nevzpamatoval z rozchodu a jednoduše se nedokázal chovat mile. „Před třemi týdny se můj svět obrátil vzhůru nohama. Je mi líto, že se nemůžu tvářit, jako by se nic nestalo.“ Jedna Harryho část si zoufale přála křičet: 'A všechno je to tvá vina', ale nakonec to dětinské nutkání dokázal potlačit.

Za tohle to nestojí. Nic za to nestojí,“ nepřestával Severus.

Už jsem ti řekl, že jsem se nepokoušel zabít. Podívej, mrzí mě, že jsi mě viděl trénovat. Příště budu létat nad lesem. Jen... nečekej ode mě, že se budu tvářit, jako by bylo všechno normální. Dělám, co můžu, abych se choval dospěle, ale nejsem Superman. Miluju tě a bolí mě, že se mnou nechceš mít nic společného. Tak strašně to bolí, Severusi.“ Harry si uvědomil, že má jen malinký krůček k úplnému znemožnění. Ztěžka polkl a zahleděl se na vzdálený potemnělý okraj Zapovězeného lesa.

Neudělal jsem to, abych tě ranil,“ hlesl Severus. Znělo to ztraceně a zranitelně.

Já vím. Vím to. Byl jsi tolik zraněný, že to všechno mezi námi zničilo.“ Harry nabral do plic další mrazivý doušek. „Ty za nic z toho nemůžeš, takže... neměj pocit viny, dobře?“

V té chvíli jako by se v Severusovi něco zlomilo a muž se rozkřičel: „Musíš být pořád tak zatraceně ušlechtilý? Nemůžeš na mě prostě řvát? Máš na to právo, sakra! Měl bys mě nenávidět, ne... Musíš jít dál, Pottere. Vyhrabej se z tohohle srabu a najdi si nějakého pohledného mladého muže. Já za tohle nestojím.“

Harry přistál na zem a popadl Severuse za paže. Vyšší muž se třásl, jako by měl celé tělo zasažené kletbou Nohy jako želé.

Šššš,“ snažil se ho Harry utišit. „To je v pořádku.“

To tedy není,“ protestoval Severus. „Jsi mladý a krásný. Měl bys být někde venku a ukájet své divoké touhy, a ne se snažit zabít kvůli takovým, jako jsem já!“

Harry byl tak rozptýlený Severusovým teplem ve svých promrzlých dlaních, že mu trvalo dobrou minutu, než mu došel význam jeho slov. Mladý a krásný? Hermiona mu tvrdila, že jej Severus podle všeho opustil v Harryho vlastním zájmu, ale on jí nevěřil. Teď však začínal dumat nad tím, zda nakonec neměla pravdu.

Mladší kouzelník si uvědomil, jak je jeho 'možná bývalý milenec' blízko k nějakému fyzickému zhroucení, a tak přistoupil blíž a přitáhl si ho k hrudi. Lektvarista byl tak vyhublý! Dokonce i přes těžký zimní hábit mu trčela žebra. A to měl tu drzost Harrymu vyčítat, že pořádně nejí!

Harry se obával, že svým jednáním ještě uspíší Severusův výbuch, ale vyšší čaroděj zareagoval úplně stejně jako při každé z podobných příležitostí na ošetřovně. Namísto, aby se odtáhl a požádal Harryho o odstup, úplně v jeho rukou roztál. Omotal kolem něj své dlouhé paže a stiskl ho tak pevně, jako by na tom závisel celý jeho život.

Harry zhluboka vdechoval vzduch prosycený Severusovou vůní a cítil se jako v ráji.

Jsi v pořádku. Já jsem v pořádku. My oba,“ mumlal do Severusova krku, schovaný v mužově náruči.

Tiskli se jeden k druhému snad celou věčnost. Harry si nebyl jistý, kdo koho vlastně utěšuje, ale jedno mu bylo jasné. Po něčem takovém oba hladověli už celé týdny. Pak se Severus zavrtěl a vymanil se z objetí, jako by si náhle uvědomil, co dělá. Harrymu to málem zlomilo srdce.

Odpusť mi. To bylo... neomluvitelné,“ ozval se Severus roztřeseně.

Bylo to nádherné,“ opravil ho Harry.

Přízračné světlo hvězd barvilo Severusova bělma na stříbrno a celému jeho vzhledu dodávalo podivný namodralý nádech. Harry měl pocit, že si ho ty stříbřité oči přeměřují jako nějakého blázna.

Mohu se tě na něco zeptat?“ promluvil Harry. Zasáhl ho nečekaný nápad a srdce mu díky němu bušilo jako zvon. Podobné záblesky inspirace ho s přáteli dostaly během jejich bouřlivého mládí z mnoha nesnází.

Ano,“ souhlasil Severus, ale opatrně dodal: „Ovšem nemohu slíbit, že odpovím.“

Když jsme se tehdy večer před třemi týdny rozešli, lhal jsi mi?“

Lhal v čem?“ nechápal Severus.

Když jsi říkal, že spolu nemůžeme být kvůli věcem, co mi při tvé záchraně prozradil Burke,“ upřesnil Harry a zadržel dech. Nebyl si jistý, jak lektvarista na zmínku o Burkem zareaguje, nehledě na to, že právě zpochybnil mužovu pravdomluvnost. „Byla to pravda?“

Severus napjatě přitakal: „Byla.“

Takže, kdyby se Burke nikdy o ničem nezmínil, pořád bychom ještě byli spolu?“ tlačil dál Harry.

Já...“ Severus se na okamžik odmlčel a pak zašeptal: „Ano.“

Chci být s tebou, Severusi, a rozhodně nemluvím jen o sexu. Chci mít právo držet tě, tak jako před chvílí, a mluvit na tebe, když tě celého roztřeseného probudí noční můry. A myslím, že ty to chceš také.“

Žel Merlinovi, co chci já, je nepodstatné. On to řekl a ta noc mezi námi všechno jednou pro vždy změ-“

Než mohl Severus pokračovat, Harry ho přerušil: „Tak to dej pryč.“

Severus na něj opět zíral, jako by se mu zdál padlý na hlavu. „Cože?“

Jsi ten nejschopnější žijící čaroděj v oblasti mentálních umění. Tvrdíš mi, že mezi námi a naším štěstím stojí jen to, co mi prozradil ten bastard. Nic z toho, o čem se zmínil, pro mě není podstatné. Takže se dostaň do mé mysli a všechny ty vzpomínky odstraň. Vím, že to zvládneš a já nikdy nepoznám rozdíl. Prostě pojď a vymaž všechno, co nechceš, abych si pamatoval. Pak můžeme být zase spolu,“ prosil Harry.

To nemůžeš myslet vážně?“ řekl Severus po dlouhé pauze.

Naprosto vážně. O tom, co mi Burke prozradil, ví už jen Hermiona, a té jsi to pověděl ty sám. Když ji požádáš, aby o tom nemluvila, nikdy nic nezjistím. Prosím, zařiď to, ať můžeme být zase spolu,“ žadonil Harry.

Ty opravdu navrhuješ, abych...?“

Chci tě zpátky. Nezáleží mi na tom, co mě to bude stát. Udělám cokoliv. Nechápu, že mi trvalo tak dlouho, než jsem na to přišel. Je to skvělý nápad,“ jásal Harry. Byl tak šťastný! Měl pocit, jako by mu někdo z ramen sundal obrovskou tíži. Bál se, že se každou chvíli hystericky rozesměje.

To je šílené.“

Možná, ale bude to fungovat,“ nevzdával se Harry. „A co ty? Dokážeš se s tím srovnat?“

Severus pomalu přikývl.

Fajn. Tak jdeme na to,“ prohlásil Harry a znovu vstoupil do Severusova osobního prostoru.

Co? Ty chceš, abych to provedl tady... Teď?“ téměř koktal Severus.

Proč ne?“ zeptal se Harry. „No tak, vyřiď to.“

Vysvětli mi to. Ty chceš, abych z tvé paměti odstranil všechno, co...“

Je ti nepříjemné,“ dokončil Harry.

Cokoli, co je mi nepříjemné?“ ujišťoval se Severus.

Harry netušil, zda to způsobil tón Severusova hlasu, ale kolem páteře mu přeběhli mravenečci a na zátylku se mu zježily všechny chlupy. „Cokoliv. Miluju tě, chci být zase s tebou,“ ujistil muže před sebou.

Následné ticho trvalo snad celých sto let.

Jak si přeješ,“ připustil nakonec Severus.

Harry s bušícím srdcem přistoupil ještě blíž. Byl tak nadšený, že mezi nimi bude zase všechno v pořádku!

Severus natáhl nově narostlou pravou ruku a přiložil prokřehlé prsty na stejně zmrzlou pokožku Harryho spánku. Na okamžik mu jemně zajel do vlasů. Harry nechápal náhlý nával hlubokého smutku, který v nestřeženém okamžiku prolétl lektvaristovými rysy.

Co je špatně?“ chtěl vědět Harry.

Nikdy jsem ti to neřekl, Harry Pottere, ale miluji tě víc, než jsem kdy v životě miloval kteréhokoliv jiného člověka nebo věc,“ zašeptal podivně přiškrceně Severus.

Konečně! Harryho srdce křičelo štěstím. „Taky tě miluju.“

Sledoval, jak Severus sklání hlavu, a když na rtech ucítil chladná, tenká ústa, hladově polibek vrátil. Lektvaristova mysl se lehce tázavě otřela o jeho vlastní a Harry se jí plně a nadšeně otevřel.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

30.10.2011 01:00:45
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one