Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 56.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Lidičky, zabte mě! Začínám propadat kouzlu párování Remus/Severus! Honem mi doporučte nějaké úžasné Snarry, nebo nakonec k tomu Snupinovi dezertuji a bude zle!!! :-D :-D :-D (A klíííd, toho bohdá nebude, abych od UPčka utíkala ;-)) Jenomže zrovna teď mě ti dva zabedněnci tak štvou! No dobře, dobře, Harry za to tak nějak nemůže. A vlastně ani Severus, takže... No prostě si to přečtěte a komentujte, prosím! :-) Vaše ohlasy jsou to jediné, co nás v této chvíli těší a žene dál. :-)

Jsme se Sevy moc rády, že jste tady pořád s námi! :-)))

Vaše Slimča

 

S věnováním je to dnes těžší, protože se nám jeden komentující nepodepsal, takže se tady nenajde.     :-( I jemu (nebo spíš jí :-)) ale moc děkujeme, stejně jako: 1beruska, Abigail, aMaja, Anfulka, anonymka9, bacil, BeaX, cim, eliss, fin, gleti, grid, Katherine, keishatko, Kitti, lilith3913, Lily, Lygie, marci, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, Pavlí, POPO, Saskya, serin, Sharlaid, sion, Symphony, ZJTrane

P.S.: A jdu odpovídat na minulé komentáře, tak jestli odpustíte prodlení a ještě vás to bude zajímat... ;-)

   

*** Until Proven ***
   

Harry si ani nestačil všimnout, že se něco děje, pomyslel si Severus, šokovaný vlastní opovážlivostí. Stále nemohl uvěřit tomu, co udělal.

Zíral na bezvědomého muže pod svýma nohama a přemítal, zda se nakonec přece jen všichni nespletli. Možná vážně zešílel. Vždyť s ohledem na to, co před pouhou chvílí provedl, prostě musí být nepříčetný. Žádný člověk při smyslech by nezradil Harryho důvěru a nevyraboval jeho mysl, tak jako to právě učinil on.

Harry mu nabízel vše, co si kdy přál. Jeho víra byla tak bezmezná, že lektvaristovi dovolil manipulovat se všemi svými vzpomínkami. Severus mohl mít všechno! Místo toho si nenechal vůbec nic.

Ale... Nikdy Harrymu nelhal. Miloval ho více než cokoliv na světě a nepřipadalo mu správné, když mladý muž tak... zoufale toužil po společnosti, že byl ochoten nechat si upravit vzpomínky.

Severus o sobě věděl, že je zlomený a už nikdy nebude jako dřív. I kdyby jeho bývalý milenec neměl ani potuchy o jeho strašlivé minulosti, lektvarista mu jednoduše nemohl nabídnout to co dřív. A Harry si přece zasloužil jen to nejlepší.

Teď to bude mít.

Ze země se ozvalo zasténání a Severus vyhladil tvář. Se zadrženým dechem sledoval svého společníka, jak se přetáčí na záda a zmateně na něj mrká.

Severusi?“

Jsi v pořádku?“ zeptal se starší muž tím nejcivilnějším hlasem, jakého byl momentálně schopen. Přeci jen už věděl, co dokáže s lidským tělem provést Harryho Mágův oheň, a rozhodně se nemínil stát jeho terčem. Nakonec to nebyla tak nepravděpodobná možnost. Stačilo udělat jednu jedinou chybu, pomineme-li vlastní zradu Harryho, a Severus měl vystaráno. Dokonce i teď, jen pár okamžiků po svém činu si uvědomoval, jak zle se zachoval.

Ech, jo, myslím, že jo.“ Harryho nechápavý pohled se stočil k nedaleké divácké tribuně. „Vážně jsem narazil do zdi?“

Severus se zhluboka nadechl a dál splétal pavučinu svého podvodu. „Už to tak vypadá. Jsi zraněný?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne. Ale měl bych být mrtvý. Zbrzdil jsi mě, abych do té tribuny nevletěl plnou rychlostí, že je to tak?“

Mezi srážkou se zdí a nárazem na promrzlou zem je jen pramalý rozdíl, pomyslel si Severus, když znovu přikývl.

Díky,“ hlesl Harry, přátelsky ho poplácal po ruce a vyloudil úsměv, jaký u něj Severus neviděl věky. Přesněji od svého únosu.

Možná se nakonec nerozhodl až tak zle. Hned se kvůli své volbě cítil o něco lépe a vážně odpověděl: „Díky nejsou potřebné.“

Je to divné. Nikdy dříve jsem do stěny nevletěl,“ divil se Harry a zvedl koště.

To víš, dnes v noci je hodně větrno,“ mínil Severus.

Jo, to máš pravdu. Měl jsem štěstí, že jsi byl vzhůru a potuloval ses poblíž. Ani nevím, proč jsem si myslel, že je létání v tuto nekřesťanskou hodinu a v takovém větru dobrý nápad. Obvykle takhle uprostřed noci létám jen tehdy, když mě něco trápí,“ přemítal Harry.

Severus se napjal a čekal, jestli jeho dílo přečká zkoušku ohněm. Byl tak vyčerpaný úsilím opravit Harryho vzpomínky, že se sotva držel zpříma.

Hej,“ houkl Harry a zachytil ho, když se zakymácel. „Jsi v pořádku?“

Jsem jen unavený,“ lhal Severus a ignoroval bolestné bušení ve spáncích.

Ano. Asi proto jsi tak zelený. Potřebuješ jít za Poppy?“ zajímal se Harry a posunul si v ruce koště, aby násada nešťouchala Severuse do předloktí.

Ne, potřebuji se jen vyspat,“ odmítl lektvarista.

Dobře. Tak se pojďme schovat před tím hrozným větrem,“ navrhl mladší muž. Stále jej držel za paži a vedl ho směrem k hradu.

Severus raději nedělal povyk a dovolil Harrymu, aby ho doprovodil až před dveře jeho komnat. Ráno by něco takového ještě nepřipadalo v úvahu. Bylo zvláštní sledovat, jak se na něj Harry dívá s pouhou přátelskou laskavostí. Tolik měsíců se zdálo, že je ten člověk schopen vidět až na dno lektvaristovy duše, ale teď mu z očí sálaly jen běžné obavy. Nezdálo se, že by ho pohled na Severuse nadále zraňoval, a přesně to měl starší kouzelník v plánu.

Děkuji ti, Pottere,“ ozval se Severus, když došli k jeho bytu. Nečekal, že ho bude Harryho změněné chování a ochladlé city tolik bolet. Popravdě, tak jako většinu ukvapených rozhodnutí ve svém životě, ani toto si příliš dobře nepromyslel.

Za málo,“ potřásl Harry hlavou. Najednou se usmál a zeptal se: „Hele, nešel bys v pátek na skleničku ke Třem košťatům? Budou tam Ron s Hermionou. Vím, že jsi to měl v poslední době těžké, ale možná by ti pomohlo dostat se na chvíli mezi lidi.“

Tady se Severusův podvod stával poněkud obtížným. Lektvarista nemohl vymazat všechny Harryho vzpomínky na jejich přátelství. Příliš mnoho lidí vědělo, že jej Harry vysvobodil z Burkeho spárů a jeho nejbližší přátelé byli rovněž svědky toho, jak ho Potter vyléčil. Harry si tyto události musel udržet v paměti kvůli každodennímu riziku konfrontace. Jednoduše neexistoval způsob, jak mladého muže vrátit do stavu před jejich vzájemným příměřím, aniž by se Harry začal ptát, proč by tak tvrdě pracoval na uzdravení člověka, kterého intenzivně nesnášel. Proto musel Harryho mysl posunout do doby uprostřed října, kdy ještě nebyli milenci. Znamenalo to vzájemné příměří a párkrát do týdne večerní posezení nad sklenkou. Rozhodně se jednalo o více kontaktu, než na kolik se Severus cítil, ale neměl jinou možnost.

No dobrá, měl. Mohl jednoduše udělat, oč ho Harry žádal, a odstranit z jeho mysli jen rozhovor s Burkem, místo aby zazdil vzpomínky na celý jejich vztah. Jenomže to by k němu Harryho navždy připoutalo. Kdepak. Nastal čas, aby Potter šel dál.

Severusi?

Ech, co?“ Severus se vrátil zpět do reality.

Chtěl bys jít v pátek večer ke Třem košťatům na drink?“ zopakoval Harry svou otázku a začínal vypadat ustaraně.

Ano, to by bylo příjemné.“

Skvělé. Takže se uvidíme u snídaně. A nezapomeň si vzít nějaký dryák na bolesti hlavy, než půjdeš do postele. Vypadáš děsně,“ radil Harry.

Určitě. Dobrou noc, Harry,“ rozloučil se nepřítomně Severus.

Harry se obrátil k odchodu, ale najednou ztuhl a otočil se zpět.

Co?“ nechápal lektvarista společníkův šokovaný výraz.

Copak se jeho práce tak rychle zbortila? - rozčiloval se Severus, než si uvědomil, že to nemohl být pravý důvod Harryho reakce. Mladší muž vypadal jen překvapeně. Kdyby mu skutečně došlo, co Severus provedl, byl by vzteky bez sebe. Netvářil by se pouze zmateně.

Právě jsi mi řekl Harry. Nikdy mě neoslovuješ křestním jménem,“ vysvětloval Potter.

Severus si vynadal do idiotů a snažil se svou chybu zamaskovat. „Omlouvám se...“

Není proč se omlouvat. Líbí se mi to. Uvidíme se zítra, Severusi.“

Lektvarista úlevně vydechl a sledoval mladého muže, který s ním kdysi sdílel postel i život, jak lehkým krokem stoupá vzhůru po schodech ze sklepení, bezstarostný jako prváček. Všiml si dávné ráznosti, která se opět vrátila do Harryho pohybů, a snažil se sám sebe přesvědčit, že se rozhodl správně.

*~*~*

Dnes ráno vypadáš velice šťastně,“ komentovala Hermiona, když se vedle ní u snídaně usadil pískající si Harry.

Poprvé od chvíle, kdy se s ním Severus rozešel, neměl její kamarád pod očima černé kruhy. Ani si nemohla vzpomenout, kdy ho naposledy viděla tak odpočatého a plného života. Během lektvaristova předlouhého léčení byl vyčerpaný, což jí samo o sobě připadalo dost zlé, ale od chvíle, kdy to Severus mezi nimi rozetnul, vypadal Harry jako chodící mrtvola. Jediná doba, kdy ze sebe vymáčkl alespoň trochu života, byly jeho hodiny. V okamžiku, kdy za dveřmi zmizel poslední student, Harry zvadl jako květ narcisu.

Jo, cítím se skvěle,“ souhlasil Harry.

Co tě tak rozradostnilo?“ zajímal se Ron od Hermionina druhého boku, zatímco si mazal toust máslem.

Hermiona si s obavami uvědomila, že Severus ještě nedorazil ke stolu. Obvykle přicházel na snídani první. Tedy, buď on anebo Harry. Pokud by ti dva soutěžili o cenu za největší trápení, doběhli by do cíle bok po boku.

Severus říkal, že se mnou zítra půjde ke Třem košťatům,“ vysvětloval Harry a natáhl se pro slaninu. Vzápětí ze sebe vydal podivné: „Umgh,“ jak na něj skočila Hermiona a pevně ho objala.

To je báječné, Harry! Mám za tebe takovou radost,“ jásala.

Ron se napřáhl přes svou ženu a poplácal ho po zádech. „Jsem za tebe moc rád, kámo. Popravdě za vás za oba.“

Když se Hermiona stáhla, Harry na ně vrhl podivný pohled.

Je to jen drink U Tří košťat,“ podotkl Harry.

Ano, no... Ale je to začátek, ne?“ mínila Hermiona.

Začátek?“ opakoval Harry. Vypadal zvláštně zmateně.

Vím, že Severus není příliš připraven na mnoho věcí, ale alespoň se chce pokusit. To je přece průlom, ne?“ Najednou se jí dnešek zdál daleko zářivější a veselejší. Skoro se nemohla dočkat, až se během volné hodiny dostane za Severusem.

Zmatek z Harryho výrazu konečně zmizel. „No jo. Takhle jsem se na to asi nedíval. Nejspíš je dobré znamení, že je zase ochotný jít mezi lidi.“

Správně,“ souhlasila Hermiona.

Nechte toho, vy dva,“ varoval je Ron za Hermioninými zády. „Severus už vešel do Velké síně.“

Dobré ráno,“ pozdravil lektvarista a posadil se na volné místo vedle Rona.

Už se nejspíš cítíš lépe, když ses k nám konečně přidal,“ oslovil ho Harry.

Severus vůbec nevypadal, že se cítí lépe. Právě naopak. Po Harryho slovech zbledl tak, jako by se dopustil nějakého neodpustitelného společenského přestupku.

Pokud měla Hermiona mluvit za sebe, tak Harryho komentář vůbec nechápala. Severus s nimi přece pravidelně sedával ode dne, kdy ho Ron před několika měsíci načapal v Harryho společnosti. Lektvaristova následující slova ji však zbavila zmatku.

Ano, bolest hlavy už ustupuje,“ přikývl Severus.

Hermioně došlo, že Harry zřejmě poukazuje přesně na tohle. „Bolí tě hlava?“ obrátila se na zbědovaného kouzelníka.

Teď, když si ho pozorně prohlédla, zjistila, že vypadá asi jako každé ráno poté, co přepisoval Harryho noční můry.

Bolela,“ opravil ji Severus, i když podle napětí v jeho fialově orámovaných očích mladá žena soudila, že jí lže. „Obávám se, že si nedostatek spánku vybírá svou daň. Budu se muset omluvit z naší zítřejší schůzky, Pottere.“

K jejímu absolutnímu ohromení Harry jen chápavě přikývl. „Žádný problém. Můžeme si vyrazit někdy během příštího týdne, jestli se na to budeš cítit.“

Jestli se na to bude cítit? Harry toužil celé týdny, aby s ním Severus strávil nějaký čas. Jak se mohl tvářit tak nezúčastněně, když ho milovaný muž takto odmítá?

Ron s Hermionou si vyměnili zmatený pohled. Harry vypadal úplně klidně a s vervou se pustil do snídaně. Jako by nejedl doslova celé týdny, což byla v podstatě pravda. Podle zrzkova výrazu nebylo pochyb, že očekával přesně totéž, co jeho žena. Domníval se, že Harry bude ze Severusova jednání zničený.

Zato Severus je teď všechny sledoval, jako by byl vhozen do jámy plné lidožravých lvů.

Hermioně se těsně stáhl žaludek. Vůbec netušila, co se to, k čertu, děje, ale nepochybovala, že se jí to nebude ani trochu líbit. Nedávný pocit štěstí z ní unikal jako pára nad hrncem. Vrátila se ke své, teď už studené, ovesné kaši a snažila se nenápadně sledovat Harryho i Severuse, což nebylo až tak jednoduché, vzhledem k tomu, že seděl každý na jiné straně. Zhluboka se nadechla a snažila se být trpělivá, zatímco přemítala, jak zavést se Severusem na toto téma řeč.

*~*~*

Tři košťata byla jako každou páteční noc plná ohlušujícího rámusu. Harry se pohodlně uvelebil na židli v rohu a snažil se uvolnit. S Ronem a Hermionou bylo poslední dva dny něco špatně. Harry to nedokázal pojmenovat, ale zdálo se mu, že se chovají zatraceně podivně. A Severus taky, když už jsme u toho, ale ten měl pro své neobvyklé vystupování alespoň omluvu. Koneckonců, Harry nechápal, jak ten muž mohl při všem, co si vytrpěl, zůstat normální. Tedy – normální na Severuse.

To je strašná škoda, že dnes Severus nemohl dorazit,“ ozval se Ron.

Jo,“ souhlasil Harry. „Myslím, že by mu noc ve společnosti prospěla.“

Musíš být strašně zklamaný,“ soudila Hermiona a počastovala ho jedním z těch zvláštních, soucitných pohledů, které pro něj měla poslední dva dny vyhrazené. Jako by byl z porcelánu a měl se každou chvíli rozbít.

Dostane se přes to. Přece víš, jak je Severus silný,“ ujišťoval ji Harry.

Ano, samozřejmě, že dostane,“ souhlasila Hermiona. „Jen jsem si myslela, že budeš nešťastný, že tě takhle odmítá.“

A bylo to tu zas! Ty podivné náznaky, které Harrymu unikaly. „Ech, no, ano, jistě, že mě to mrzí, ale myslím, že bychom měli myslet především na to, co je nejlepší pro Severuse.“

Pro něj je přece nejlepší být s tebou,“ naléhala Hermiona. „Měl bys to vědět.“

Tak fajn. Teď už to přestávalo být divné. Stávalo se to přímo bizarním. Hermiona se chovala skoro jako by byli se Severusem... manželé, nebo měli nějaký vážný vztah. Otevřel ústa, aby se zeptal, o co tady, u všech rohatých, jde, když na ně zavolala žena od vedlejšího stolu: „Hermiono?“

Hermiona se ohlédla směrem, odkud zaslechla své jméno a její tvář se okamžitě rozjasnila.

Lýdie! Omluv mě na minutku, Harry,“ vyhrkla Hermiona. Vyskočila na nohy a elegantně se proplétala přeplněným lokálem na opačnou stranu místnosti, kde seděla krásná, blonďatá Zmijozelka, jejíž dítě před lety navštívili v nemocnici.

Dva muži, kteří dělali Lýdii u stolu společnost, se postavili a zamířili za Ronem a Harrym.

Nazdar, Terry, Johne,“ pozdravil Ron příchozí.

Sedněte si,“ pozval je Harry, sotva si potřásli rukama.

Lýdiin manžel, Terry Forrester, byl vysoký, tmavovlasý muž s pronikavýma modrýma očima. Její bratr, John Penbrok, měl podsaditou, střední postavu, teplé hnědé oči a přátelský obličej. Harry i Ron je oba považovali za dobré přátele. Terry byl advokát a poměrně často se s Ronem scházeli kvůli pracovním záležitostem, takže při vzájemných sekáních mnohdy sklouzli k profesní debatě.

Rád vás zase vidím,“ poznamenal John. „Už je to pěkně dávno, co jsme se naposledy potkali.“

Jo. Posledních pár měsíců pro nás bylo pěkně perných,“ souhlasil Ron.

Slyšel jsem, co se stalo tvému týmu,“ hlesl

Terry. „Neumím si představit, čím jsi procházel.“

Chtěli jsme se za tebou stavit u Svatého Munga, ale řekli nám, že ležíš na smrtelné posteli a dovnitř smí jen nejbližší rodina,“ přidal se John. „Jsem rád, že se mýlili.“

Ron se tázavě zahleděl na Harryho, který váhavě přikývl. Nechtěl stavět na odiv, co pro Rona udělal, ale tihle dva chlapíci už pochopili, že jeho síly jsou poněkud rozsáhlejší, než dává běžně najevo. Nenáviděl, když musel lhát svým přátelům.

Nespletli se. Nebýt tady Harryho, už bych byl pod kytičkama. Použil Sanguinis Philos, aby mě zachránil.“

Harry obdivoval způsob, jakým Ron celou věc podal. Vypadalo to, jako by za jeho vyléčení mohl lektvar, a ne Harryho děsivá moc.

Je to úžasný lektvar,“ komentoval John. „Jednou zachránil našeho otce.“

Nepodceňoval bych Harryho podíl v celé té věci,“ podotkl Terry. „Stále jsem pevně přesvědčen, že mu vděčíme za Marcusovo uzdravení.“

Harry střelil pohledem po vážné Terryho tváři, když se Ron zeptal: „Jak to myslíš?“

Marcus umíral. To ráno, kdy ho přišel Harry se svým týmem navštívit, nás lékouzelník varoval, že se máme připravit na nejhorší. Mysleli jsme si, že tu s námi syn bude už poslední den. Byli jsme tak vděční, že mu Harry a jeho přátelé splnili největší přání! Když dorazili, cítil se Marcus tak slabý, že sotva dokázal mluvit.“

Ještě teď měl Harry před očima to vychrtlé tělíčko uprostřed nemocničního lůžka, s pletí bělejší než povlečení, ve kterém byl chlapec zachumlaný.

Vzpomínám si,“ přikývl John. „Magická spála ho postupně skoro udolala.“

Marcus měl magickou spálu?“ vyhrkl Ron šokovaně. „Věděl jsem, že byl nemocný, ale magická spála?“

Magická spála patřila mezi nevyléčitelné choroby. Zjednodušeně řečeno se jednalo o stav, kdy se metabolismus čarodějky či kouzelníka nedokázal vypořádat s vlastní narůstající kouzelnou mocí. Zvyšující se magická síla postupně zahlcovala nervový systém, až nakonec čaroděje zabila. Celý proces byl zdlouhavý a velmi bolestivý. Většina postižených kouzelnických dětí nepřežila sedmé narozeniny.

John přikývl. „Bez nejmenších pochybností šlo o magickou spálu. Marcus je jediné dítě v historii, které ji překonalo.“

Ty jsi vyléčil magickou spálu?“ zeptal se Harryho tiše Ron. Mohl hovořit celkem bez obav, protože v lokále kolem nich to tolik hlučelo, že jim sotva někdo věnoval pozornost.

Já... Upřímně netuším,“ přiznal se Harry. „Zrovna jsme s Marcusem mluvili, když dostal záchvat. Lékouzelníci všechny vyhnali z pokoje, ale Marcus plakal a chtěl, abych zůstal, takže mi to dovolili. Měl tak hrozné bolesti! Vzal jsem ho za ruku a...“

Když se teď Harry ohlédl zpět do minulosti, uvědomil si, že na to dítě použil nějakou magii. V té chvíli si ovšem sotva uvědomoval, co dělá. Jen věděl, že když mačkal chlapcovu dlaň, cítil, že je s jeho magií něco špatně. Něco ji blokovalo, takže namísto, aby proudila ven, kolovala uvnitř těla a obracela se sama proti sobě. Harry instinktivně vyslal vlnu vlastní kouzelné moci a odstranil všechny překážky. Tehdy se domníval, že jen předává chlapci svou sílu, aby vydržel o něco déle. Ovšem dnes, se zkušenostmi z Ronova a Severusova léčení, věděl, že udělal daleko více, než jen že přenesl trochu magie.

A od toho okamžiku se Marcus začal zlepšovat,“ řekl Terry. „Nešlo o okamžité uzdravení. Trvalo celé týdny, než dokázal zase chodit, ale...“

Neměl chodit už nikdy,“ vysvětlil motácký doktor John.

Harrymu došlo, že by měl svou roli v celém tom případu nějak zlehčit, a tak prohlásil: „Opravdu si nejsem jistý, jestli mi můžete připisovat jakékoliv zásluhy. Připouštím, že jsem si ze srdce přál, aby bylo Marcusovi zase dobře, ale pouhé přání nemůže vyléčit něco takového, jako je magická spála.“

Harry má pravdu,“ přizvukoval Ron. „Je sice silný, ale neumí dělat zázraky. Možná Marcusovi pomohlo to, že viděl svůj oblíbený tým. Vzpomínám si, že když mě Harry poprvé představil Kanonýrům, cítil jsem se jako znovuzrozený.“

Všichni u stolu věděli o Ronově posedlosti Kanonýry a zasmáli se jeho srdečnému vyznání.

Harry se díky celé konverzaci cítil poněkud nepříjemně, a tak poklepal Ronovi na rameno. „Jdu obhlédnout situaci na baru. Dáš si něco?“

Ron mu věnoval další z těch podivných pohledů, kterými poslední dva dny doslova hýřil. „Obhlédnout situaci na baru?“

Ron nikdy nic nenamítal, když se Harry během společných večerů U Tří košťat seznamoval s jinými muži. „Ech, jo. Je to problém?“

Znal Ronalda Weasleyho už přes patnáct let a z jeho výrazu naprosto jasně vyčetl, že se Ron hodně ovládá, když trochu škrobeně odpovídal: „Ne, předpokládám, že život jde dál.“

Předchozí      Další

   



 

06.11.2011 16:49:37
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one