Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 57.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Zase jsem to nestihla před půlnocí... Co se dá dělat. :-D Dnes to máme bez Severuse, ale neplačte a netruchlete, on se brzy vrátí. ;-)

Mimochodem, už jsem vám říkala, jak jste úžasní? Pod minulou kapitolou se nám sešlo tolik komentářů! Moc, moc děkujeme!

A Sevynko – jsi báječná! Moje nejlepší beta na světě!;-)

 

Věnování dnes patří: A_ja, Abigail, Aha_Lucia, aMaja, Anfulka, anneanne, anonymka9, bacil, Blesk, Cezminka, cim, fin, gleti, grid, Hajmi, Katherine, keishatko, Kitti, lilith3913, Lily, Lucka, marci, Marta, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, Pavlí, POPO, Saskya, serin, sevy192132, Sharlaid, Suzanne, yuukii, ZJTrane

Vaše Slimča

   

*** Until Proven ***
   

Harry otevřel ústa, aby svého nejlepšího přítele požádal o vysvětlení, ale nakonec usoudil, že hlučný bar není pro podobnou debatu zrovna ideálním místem. Navíc, ať už Ronovi vadilo cokoliv, rozhodně se nezdálo moudré rozebírat to před Johnem a Terrym, kteří s nimi seděli u stolu. Harry se zařekl, že první věc, kterou ráno udělá, bude návštěva Rona a Hermiony. Sedne si k nim na pelest a zůstane tam, dokud z nich nedostane, co se to tady, sakra, děje. Teď si však rozhodně potřeboval oddechnout od jejich prapodivných pohledů.

Dobře, uvidíme se později.“

Jistě, Harry,“ odpověděl Ron s téměř hmatatelnou nevolí.

Harry se prodíral k baru a začínal si myslet, že se snad při tom včerejším nárazu do zdi propadl do nějakého alternativního vesmíru.

U přeplněného baru postávala obvyklá parta. Na jeho vzdáleném konci se o pult ležérně opíral Michael a bavil se s nějakým pohledným mužem. Zachytil Harryho pohled a strojeně přikývl, než vrátil plnou pozornost k vysokému zrzkovi atletické postavy po svém boku. Harry měl nejasný pocit, že s tím člověkem ještě v dobách své famfrpálové kariéry spal.

S povzdechem se pokusil zaplašit nepříjemné myšlenky a zbytečně nelpět na tom, co mohlo být a není, a razil si cestu davem, aby si objednal. V té tlačenici bylo prakticky nemožné do nikoho nestrčit, a tak se brzy přistihl, jak loktem šťouchá do štíhlého muže s vlasy snad ještě rozcuchanějšími, než měl on sám. Po cizincově druhém boku si všiml dobře stopu široké mezery, což v tak přelidněném prostoru působilo docela neuvěřitelně.

Muž, do něhož narazil, měl pohledný a docela zvláštní obličej a tak podivně špičaté uši, že Harry vážně uvažoval, jestli se mezi jeho předky nevyskytuje nějaký elf. V mudlovských džínách a černé kožené bundě působil dojmem, jako by sem ani nepatřil. A co víc, zdálo se, že u sebe nemá hůlku. Ve skutečnosti o tom díky těsným černým kalhotám nebylo pochyb. Harry předpokládal, že by cizinec mohl mít nějakou skrytou kapsu na hůlku v bundě, ale na těsně přiléhavé kůži po ní neviděl ani stopu.

Pardon,“ zamumlal Harry.

Muž na něj upřel zvláštní, oříškově hnědé oči a typicky americky ospalým tónem mu pobaveně odvětil: „V pohodě. Rád vás poznávám.“

V okamžiku, kdy Harry zaslechl americký přízvuk, ihned pochopil, proč se onoho 'pana Neznámého' všichni tak straní. Americká kouzelnická komunita se od té zdejší velmi lišila. Na rozdíl od Velké Británie se v Americe po salemských čarodějnických procesech nikde neevidovali nově narození kouzelníci. Navíc - lidé obdaření magií nebyli ve Státech povinni posílat své děti do kouzelnických škol, tak jako Britové. Možná proto měli pověst bezohledných a nepředvídatelných čarodějů. Britští kouzelníci se zpravidla snažili setkáním se svými americkými protějšky vyhnout, neboť se obávali prozrazení v mudlovském světě. Harry však pochyboval, že se jejich zámořští kolegové mohou doopravdy chovat tak neopatrně. Občas zavítal do Londýnských obchůdků s novinami a ani v jediném z bulvárních plátků neobjevil v titulcích jakoukoliv zmínku o odhalení nějakého podezřelého Američana.

Vy jste tady nový, že?“ zeptal se Harry a cítil, jak se kolem něj zavlnila cizincova magie. Když kouzelník nebo čarodějka dosáhli určité magické úrovně, dokázali fyzicky vnímat moc ostatních. Kouzelníky Voldemortova nebo Burkeho formátu dokázal Harry vycítit přes celou místnost, k Hermioně nebo Severusovi musel být o něco blíž. Tenhle chlapík na tom byl asi podobně jako Ron, ale jeho magie se chovala poněkud zvláštně. Harry obvykle vnímal cizí moc jako pravidelné pulzování, síla tohoto člověka však kolísala a co chvíli jako by svůj tok úplně přerušila. Nedávalo to smysl. V jednom okamžiku se plně projevovala a hned v tom dalším jako kdyby ani neexistovala.

Je to poznat, co?“ odpověděl neznámý na Harryho otázku a rozpačitě se usmál.

Harry teď stál dost blízko, aby si ho jeho společník mohl prohlédnout. Očekával, že cizincovou tváři co nevidět probleskne nevyhnutelné poznání, ale mužovy rysy zůstávaly nádherně prázdné. Přitom musel jasně vidět Harryho jizvu ve tvaru blesku.

Tak trochu,“ vrátil mu Harry úsměv.

Mohu vás pozvat na pivo?“ zeptal se cizinec s téměř neodolatelným chlapeckým šarmem.

Jasně,“ souhlasil Harry a s napřaženou rukou se představil: „Harry Potter.“

Američan stále nereagoval. Jako by pro něj to jméno nic neznamenalo.

Pevně stiskl nabízenou dlaň a odpověděl: „John. John Shep... Shepford.“

To druhé byla lež, automaticky zaznamenal Harry, ale ne každý kouzelník měl zájem prozradit náhodné známosti svou pravou identitu. Pokud se tedy vůbec jednalo o tento případ. Ten chlapík mohl být ve skutečnosti jen přátelský a nic víc nehledat.

Rád vás poznávám, Johne. Odkud jste?“ zajímal se Harry a tajně doufal, že budou jeho chabé znalosti o americké geografii stačit na to, aby dokázal nějak zareagovat. Popravdě, věděl, že Washington D.C. a New York leží na pobřeží Atlantského oceánu a Los Angeles u Pacifiku. Tím asi tak končil.

Do Johnova postoje se vkradla trocha ironie, když odpovídal: „Ze vzdálené galaxie.“

U Tří košťat by se nenašlo zrovna moc lidí, co by rozpoznali mudlovskou narážku. Harry věděl, o čem je řeč, ale i tak ta poznámka působila zvláštně.

Vždycky se domníval, že dokáže dobře odhadnout lidský charakter, a byl by přísahal, že ačkoliv Shepford vtipkuje, ve skutečnosti nelže. Nedávalo to smysl. Na druhou stranu, za posledních pár dní dávalo smysl jen velmi málo věcí. Harry přistoupil na společníkovu hru a zeptal se: „Takže, máte s sebou kosmickou loď, nebo jste se přemístil?“

Při poslední zmínce se Shepford zakabonil. Tvářil se, jako by ho konec otázky zmátl, ale po chvíli přece jen odvětil: „Ve skutečnosti jsem přijel vlakem.“

Jste tady služebně nebo za zábavou?“ vyptával se dál Harry a posadil se k baru vedle Shepforda.

Vlastně na prázdninách,“ přiznal se John. „Myslím, že tomu tak u vás říkáte, ne?“

Jako obvykle, Harry?“ zvolal barman Mark zpoza barového pultu.

Díky, Marku,“ zařval Harry na oplátku. Zachytil levitující půllitr plný napěněného moku, a pak se obrátil zpět na Shepforda, který zaraženě zíral na korbel v Harryho rukou. Nechápavý výraz v jeho tváři se nedal přehlédnout. Harry se k němu naklonil a ztlumil hlas: „Jak jste se sem dostal?“

S podobným problémem se Harry ještě nikdy nesetkal. Mudlové neměli být schopní vidět Prasinky. Mohli přijít v doprovodu nějakého kouzelníka, třeba jako jejich motácký přítel Penbroke, ale nebylo pochyb, že tenhle Shepford dorazil na vlastní pěst. Jestliže skutečně přijel vlakem, musel projít přepážkou na nádraží King´s Cross, aby dojel až sem. Který mudla tohle dokáže?

Co tím myslíte?“ zeptal se Shepford lhostejným, uvolněným tónem. Až příliš lhostejným.

Podle cizincova napjatého výrazu Harry soudil, že je ten muž připraven k boji. Stále však nebylo ani památky po hůlce. Harry se snažil vše vyřešit v klidu a vysvětloval: „Mudlové by neměli být schopni proniknout tak hluboko do našeho světa.“

Teď už bylo Shepfordovo napětí hmatatelné. Zjevně neměl nejmenší chuť se ptát, přesto promluvil: „Mudlové?“

Lidé bez magie,“ objasnil Harry. Mužova neznalost jen potvrdila jeho obavy.

Ach, nejsem tak úplně mudla,“ tvrdil Shepford a s onou hranou nenuceností pohlédl ke dveřím. Zřejmě si uvědomil, že nemá šanci uniknout, a vrátil svou plnou pozornost zpět k Harrymu. Všechno chlapecké kouzlo bylo pryč. Teď Harry hleděl do očí člověka, který byl připraven učinit cokoliv, co mu pomůže přežít. Harry přemítal, jestli u sebe cizinec nemá nějakou mudlovskou zbraň.

To je jako nebýt tak úplně těhotný,“ poukázal Harry. „Ještě jednou – jak jste se sem dostal?“

Už jsem tady kdysi byl,“ prohlásil Shepford.

Už jste tady byl a přitom jste nikdy nikoho neviděl levitovat pivo?“ Harry se ani nesnažil zakrýt svou nedůvěru.

Tedy, ne v této hospodě, ale na hradě. Táta nějaký čas pracoval v Anglii, když jsem byl kluk. Dostal jsem pozvánku, abych navštěvoval tu hradní školu nedaleko jezera,“ prohlásil Shepford.

Harrymu se znovu zdálo, že jeho společník nelže, ale stejně jasně si uvědomoval, že tomu člověku je úplně cizí i tak jednoduchá věc jako levitační kouzlo. „Studoval jste v Bradavicích?“

Zdálo se, že jsou oba zhruba stejně staří. Kdyby byl Shepford bradavickým žákem, Harry by ho znal, i kdyby patřil do jiné koleje.

Cizinec zavrtěl hlavou. Harry s pobavením zaznamenal, že ten chlapík má skutečně snad ještě horší vlasy než on sám. „Máma byla něco, čemu říkáte moták, takže věděla všechno o takových těch kouzelnických záležitostech, ale nikdy o nich nemluvila, dokud mi nepřišel ten dopis. Rodiče si mysleli, že by pro mě nebylo špatné mít nějakou jistotu a nestěhovat se po celém světě od jedné vojenské základny ke druhé. Přijel jsem si s matkou tu školu prohlédnout, ale jí se moc nelíbila zdejší morálka, a tak mě sem nepustila. Já jsem ale na ten den, kdy jsme tady byli, nikdy nezapomněl. V té škole měli pohyblivá schodiště! Taková paráda! To se ani nedá popsat obyčejnými slovy.“

Co myslíte tím 'nelíbila se jí zdejší morálka'?“ napřímil se Harry a snažil se necítit uraženě. Přece jen, Bradavice byly jediný domov, který kdy měl.

Shepford jako by si uvědomil své uklouznutí a tiše vysvětloval: „Seděli jsme tam ve třídě a nějaká stará dáma zrovna děckám ukazovala, jak nechat zmizet živé kotě. Už je nevrátili zpátky. To nás oba vyděsilo.“

Děti se musí naučit, jaká nebezpečí s sebou přináší jejich moc,“ snažil se Harry o vysvětlení. On sám byl vychován mezi mudly a přesně z této hodiny si odnesl velmi podobné pocity. Teprve když povyrostl a dostatečně zmoudřel, pochopil, oč vlastně šlo.

Možná,“ souhlasil John. „Ale myslím si, že vy kouzelničtí hoši asi nezacházíte s motáky moc dobře. Když máma viděla, co provedli těm koťatům, řekla, že se nic nezměnilo a že mě nenechá vyrůst v něco podobného, jako jsou oni. Za pár týdnů jsme přesídlili do Německa a o celé té kouzelnické záležitosti už jsme nikdy nepromluvili.“

Harrymu se zdálo, že jeho nový známý ani tentokrát nelže. „Takže jste kouzelník, ale nikdy jste nechodil do školy.“

Ta představa ho trochu děsila. Harry si z dob svého dětství u Dursleyových vybavoval pár epizod, kdy použil náhodnou magii. Jen léta pravidelné školní docházky ho, podobně jako všechny ostatní mladé kouzelníky a čarodějky, naučila nejdříve myslet a teprve pak jednat. Mohl se jen dohadovat, do jakých problémů se musel Shepford dostat, zatímco se svými netrénovanými schopnostmi vyrůstal mezi mudly.

Ne do takové školy, kde by nechávali mizet věci anebo je zvedali pomocí myšlenky do vzduchu,“ vykouzlil Shepford další ze svých přitažlivých úsměvů.

Ne za pomoci myšlenek, ale svou magií,“ opravil ho Harry.

Budiž.“

Takže, co tady dnes děláte?“ zajímalo Harryho. Stále se snažil zhodnotit, jak velkou hrozbou pro jejich svět může být chlapík, který o sobě prohlašuje, že je úplně netrénovaný kouzelník odněkud ze vzdálené galaxie.

John pokrčil rameny. „Já, ech... Příležitostně se sem vracím, když věci nejdou tak úplně podle plánu. Připomíná mi to, že na světě ještě existují divy, které si před lidmi uchovávají své tajemství a kouzlo. V tomhle městečku jsem nikdy dříve nebyl. Obvykle se potuluju jen po viktoriánské ulici na druhé straně zdi jednoho londýnského baru.“

Harry se trochu uvolnil. Jestliže byl Shepford v Příčné ulici a nikomu neprozradil její existenci, byla tady reálná šance, že z jeho strany nehrozí vážné nebezpečí. Na světě přece žily tisíce motáků, obeznámených s kouzelnickým světem. Shepford sice nebyl přímo moták, ale možná nepředstavoval o nic větší hrozbu než oni.

Takže... Prásknete mě?“ chtěl vědět Shepford a pokusil se o další chlapecký úsměv.

Ještě ne.“

Díky,“ řekl Američan a rozvalil se na barové stoličce, což byl docela slušný sportovní výkon.

Harry se uvelebil na vlastní židli a obdivoval mužovu eleganci. Cítil, že ho Shepford hodnotí. „Takže, jak si vyděláváte na živobytí, Harry?“ zeptal se nízko posazeným hlasem. „Pracují vůbec kouzelníci?“

Harry se ušklíbl. Ten člověk se mu vážně začínal líbit. „Většina ano, tedy pokud nejsou dostatečně bohatí. Učím v Bradavicích obranu proti černé magii.“

To je ta škola na hradě?“ hádal Shepford.

Ano. Ta se zkaženou morálkou,“ dodal Harry.

Au,“ hlesl John a znovu se zazubil. „Za to se omlouvám.“

V pohodě,“ mávl Harry rukou.

Je po obraně proti černé magii velká poptávka?“ zeptal se Shepford laškovně.

Bylo strašně zvláštní sedět a povídat si s někým, kdo ví o kouzelnickém světě tak strašně málo. Voldemort byl tak strašně dlouho neustálou hrozbou a neoddělitelnou součástí jejich života... Harry nějak zapomínal, že většina lidí na této planetě o tom muži v životě ani neslyšela. Rozhodl se nechat Shepforda ochutnat jeho vlastní medicínu a vyhnul se odpovědi: „To byste se divil.“ Za okamžik se zeptal: „A co vy? Co děláte?“

Po chvíli váhání Shepford odvětil: „Jsem pilot.“

Tohle znělo také pravdivě.

Létáte rád?“ usmál se Harry, když zahlédl v Shepfordových proměnlivých oříškových očích povědomou jiskru. Tohle budou mít společné.

Žiju tím. Myslím, že každý, kdo nechce lítat, je blázen,“ tvrdil Shepford.

Jo, já taky,“ souhlasil Harry s úsměvem.

Na čem létáte?“ zajímal se Shepford a upil trochu piva.

Na Kulovém blesku.“ Jeho společník vypadal opět zmateně, a tak Harry ještě dodal: „To je koště. Beru to tak, že vy pilotujete letadla.“

Většinou vrtulníky a příležitostně se dostanu i k nějakému experimentálnímu letu na novém stroji. Vy vážně lítáte na koštěti?“ Zdálo se, že si Shepford tu otázku jednoduše nedokázal odpustit.

Je to asi nejblíž k pocitu, že máte křídla,“ přikývl Harry.

Když jsme tady byli na té návštěvě, nikdo neřekl o létání na košťatech ani slovo,“ postěžoval si Shepford rozkošně pochmurným tónem.

Harry si nemohl pomoci a smál se od ucha k uchu. Dále seděl a vtipkoval s tím zvláštním cizincem a následující hodina mu utekla jako voda. Přesto si stále nebyl doopravdy jistý, jestli s ním Shepford flirtuje a snaží se ho zaujmout, nebo jestli je zkrátka jen přátelský. Slyšel, že Američané mohou v tomto ohledu působit velice vstřícně a často může dojít k vzájemnému nepochopení, protože příležitostné doteky nemusejí v různých kulturách znamenat totéž. Proto Harry dělal, co mohl, aby působil nezúčastněně. Scéna v hospodě plné lidí byla skutečně to poslední, co potřeboval.

Nakonec to byl Shepford, kdo to ožehavé téma otevřel. Nápadně ztišil hlas a do jeho vystupování se vkradla podivná nervozita, když prohodil: „Takže, povězte mi, Harry, randí u vás čarodějové, ehm, s jinými čaroději?“

Někteří ano,“ odvětil Harry stejně opatrně.

A vy jste jedním z těch, kdo to dělají?“ chtěl vědět Shepford.

Jo,“ přiznal se Harry. „A vy?“ Přemýšlel, jestli je jeho vlastní úsměv alespoň vzdáleně tak přitažlivý jako ten Shepfordův.

Nikdy dříve jsem na rande s kouzelníkem nebyl. Myslím, že by to mohla být zábava,“ mínil Shepford. „Ale asi byste měl vědět jednu věc. Já, ehm, nezdržím se tady dlouho. Přijel jsem jen na pár dní na dovolenou a pak se musím vrátit do... domů.“

S tím nemám problém.“

Takže, najdeme si nějaké klidné místečko bez obecenstva?“ zeptal se John.

Harryho potěšilo, jak šlo nakonec všechno hladce, a vysvětlil: „Vážně si nemůžu nikoho přivést do školy. Máte tady pokoj?“

V hostinci přes ulici,“ řekl John. „Nechali mě tam vyměnit peníze, když jsem přijel. Ty vaše mince jsou... docela parádní.“

Dobře. Dám vědět přátelům, že odcházím. Setkáme se venku, hm?“ zvedal se Harry.

Tak za chvíli,“ souhlasil Shepford a zamířil ke dveřím.

Harry okamžik sledoval, jak se vysoký, černě oděný cizinec vzdaluje, a v mysli se mu krátce vynořil obraz jiného tmavovlasého muže, zahaleného ve vlajícím hábitu. Zaskočil ho přitom náhlý podivný pocit nepatřičnosti. Rychle ho setřásl a zamířil davem zpět za Hermionou a Ronem.

Á, tady jsi,“ přivítala ho s úsměvem Hermiona. Seděla teď s Ronem, Lýdií a její rodinou kolem jednoho stolu. „Už jsem si začínala dělat starosti. Kdepak jsi celou dobu byl?“

U baru,“ řekl Harry, kterému se ulevilo, že se kamarádka opět usmívá. Pozdravil Lýdii a pokračoval: „Jen jsem vám chtěl říct, že jsem někoho poznal a nebudu se s váma vracet do Bradavic.“

Ty jsi někoho poznal?“ zopakoval Ron a tvářil se absolutně šokovaně.

Harry už se zase cítil nesvůj. Ron se na něj nikdy nedíval, jako by páchal nějaký trestný čin, když někoho sbalil u baru. „Co se děje?“ zeptal se.

A co Severus?“ dožadoval se téměř bojovně Ron.

Harry se obrátil na Hermionu. Tvářila se stejně nevěřícně jako Ron.

Co s tím má společného Severus?“ divil se Harry a už pomalu ztrácel trpělivost. V posledních dnech se k němu všichni chovali tak divně. Forresterovi a John jen zmateně sledovali jejich výměnu.

Zjevně nic,“ odpověděl Ron s teď již neskrývanou nelibostí.

Co to má znamenat?“ dožadoval se Harry.

Rone.“ Hermiona se dotkla zrzkovy paže. „Tady něco nehraje. Nech to plavat.“

Ron zdráhavě přikývl.

Způsob, jakým na něj Ron zíral, stejně jako Hermionin starostlivý pohled, Harrymu zrovna nepřidal na klidu. „Co se děje?“ ptal se.

Nevím, Harry, ale zjistím to. Jen běž. Dobře se bav. Uvidíme se ráno,“ ujistila ho Hermiona.

Tato reakce už se více podobala té, na jakou byl zvyklý. Jenomže, přestože se na něj kamarádka usmívala, nedokázala úplně zakrýt své obavy.

Jste oba v pořádku?“ zajímal se Harry a sám začínal mít strach.

Hermiona přikývla. „Jsme, Harry.“

Tak teda dobrou noc. Rád jsem vás všechny viděl,“ obrátil se Harry na Lýdii, Terryho a Johna. Pak se vydal ven za Shepfordem a snažil se zaplašit vtíravý pocit nesprávnosti, který se mu rozléval po celém těle.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

13.11.2011 01:39:23
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one