Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 59.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Všem vám děkuji za strpení a přikládám další kapitolu UP. Mám k ní jen jediné: nebijte ho, prosím, on je na tom vážně bídně! :-(

A pro všechny, které zajímá John a nečtou cizí komentáře, sem kopíruji kousek vysvětlení od giuditty: pro všechny co tu nad jizvama šílí..postava Johna je ze spinoff serie SG..kde byl hlavní postavou a charakterem se nehorázně podobá Harrymu (nerad autority, dělá si co chce..)Ty jizvy na krku má od etruského brouka (předek wraitu..nepřátel v serii Atlantis) málem při tom chudak umřel...i ta jizva na stehně mam dojem ma nějakou zasadní historku teď si ale nejsem jista jakou. Takže jizvy sou součástí postavy jako takové nikoliv povídky. Jak řikam moc pěknej crossover.

A ty z vás, co se zmiňovali, že by si rádi přečetli i něco z oblasti SG a jsou schopni přelouskat angličtinu, odkazuji na domovské stránky Tiry Nog. Najdete tam i poklady z této oblasti. ;-)

Tak. A já se pokusím odpovědět na komentáře a těším se na další. Jste skvělí, moc vám děkujeme za ohlasy, pomáhají nám vydržet!

Vaše Slimča

Věnováno komentujícím: Abigail, Aha_Lucia, aMaja, Amick, Anfulka, anonymka9, ansus, bacil, Bara1982, Basi, Cezminka, cim, Erumoice, fin, giuditta, grid, Hajmi, Katherine, keishatko, Kitti, Lily, Lucka, mamba-nasumpa, marci, Melissandra, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, Pavlí, Poly, POPO, Saskya, sevy192132, Sharlaid, Suzanne, ZJTrane, Zulík

   

*** Until Proven ***
   

Magie měla talent projevovat se v těch nejneočekávanějších chvílích. Harrymu připadalo jako zázrak, že se mohl ráno probudit vedle Johna a hravě se s ním pomilovat. Zázrak, který se nerozplynul, ani když vstali, oblékli se, nasnídali a krbem se společně přenesli do Příčné ulice, aby Johnovi koupili novou hůlku. Pro Harryho to byla naprosto nová zkušenost. Už si zvykl, že se ostatní kouzelníci za denního světla začnou bát jeho hrozivé síly. John se však s veškerou magií teprve seznamoval, takže se vůči věcem, které ostatní čaroděje děsily, zdál zcela imunní.

Mladý Američan byl ovšem výjimečný i jinak, nejen díky své neznalosti kouzelnického světa. Harry se poprvé v životě nemusel zatěžovat vším tím balastem kolem 'Chlapce, který přežil'. John v něm viděl prostě jen Harryho, a to byl skvělý pocit.

A přece, i přes tu úžasnou chemii, která mezi nimi fungovala v posteli i mimo ni, měl Harry pocit, že mu něco uniká. Na první pohled působil John Shepford jako bezstarostný, otevřený člověk, ale po pár hodinách nezávazného klábosení při pochůzkách po Příčné ulici si Harry uvědomil, že skutečný John je ukryt velmi, velmi hluboko pod tou vrchní slupkou. Za pouhých pár dní, co tady měl pobývat, existovala jen pramalá šance, že by jej Harry mohl doopravdy poznat. Přesto chtěl nabízený společný čas využít až do dna.

Otočil se na Johna, který právě seděl na Harryho starém Kulovém blesku, zatímco bok po boku kroužili nad Zapovězeným lesem. Vítr už se trochu utišil, takže se obloha opět zatáhla těžkými mraky a hrozil déšť, ale zatím nespadla ani kapka. Zato mrzlo až praštělo, takže by dnešní počasí zchladilo snad i ohnivé dračí koule.

Snaha naučit Johna létat vypadala jako jedno z těch impulzivních rozhodnutí, která obvykle končívala katastrofou. Až do této chvíle však vše probíhalo naprosto perfektně. John měl k letu přirozené vlohy a jeho magie byla dostatečně silná, i když ji prakticky nevyužíval.

To je skvělé!“ křičel John.

Harry s úsměvem a velmi pozorně sledoval, jak jeho nový milenec udělal vývrtku. Na koštěti seděl skutečně jako zkušený famfrpálový hráč.

Támhle to je ta škola, na které učíš?“ halekal John a ukazoval směrem k hradu.

Harry věděl, že jeho přítel už zná Bradavice od vidění, ne-li přímo jménem. V jeho hlase však zaslechl skutečný zájem, a tak zvolal zpátky: „Jo. Chceš ji vidět?“

Odpovědí mu bylo pokývání tmavou hlavou s chomáčem rozcuchaných vlasů a zářivý úsměv, takže Harry obrátil svůj let směrem k bradavickým zdem. Dnes se nehrál famfrpál a tribuny kolem hřiště zely prázdnotou. Ani ve vzduchu zrovna nikdo netrénoval, proto Harry vedl svého společníka právě tudy. Nemínil riskovat, že jeho nový známý narazí do některé z hradních věží, i když zjevně neměl s řízením koštěte nejmenší potíže.

Jakmile se Harry ujistil, že si John poradí s větrnými proudy, stoupajícími z hradních nádvoří jako odněkud z kaňonu, vzal ho na okružní let. Pravda, pohled z koštěte na majestátní Bradavice nebyl za mrazivého únorového jitra tak působivý, jako když ho coby čerstvý prvňáček spatřil poprvé. Tehdy v noci a z loďky vypadal osvětlený hrad jako vystřižený z mudlovského filmu. Jeho tichá krása však dokázala chytit za srdce i dnes.

Poté, co několikrát obletěli školu, zamířili k jezeru. Ještě pořád bylo hodně brzy, takže je skoro nikdo nerušil. Harry neměl zrovna chuť představovat některému ze studentů svého příležitostného milence. Ty předčasně vyspělé malé obludky o něm už i tak šířily více klepů, než mu bylo milé.

Usmál se, když na větrném břehu jezera zahlédl vysokou postavu v tmavém rozevlátém hábitu. S Johnem v těsném závěsu zamířil dolů.

Severusi!“ pozdravil, když přistál na rozbředlém sněhu vedle svého kolegy. John se k nim snesl s nedbalou elegancí, jako by létal už celé roky.

Lektvaristovo oblečení se zmítalo ve větru jako černá pirátská vlajka. Pod očima měl ještě pořád tmavé kruhy, jako by týdny vůbec nespal. Když Harry pohlédl do jeho známého kostnatého obličeje, podivně se mu zachvěl žaludek. Ten muž mu připomínal nějakou postavu z mudlovského ženského románu, jak tam tak opuštěně stál na šedivém větrném okraji jezera.

Ahoj,“ odpověděl Severus a s otázkou v očích se obrátil na Harryho společníka.

Aj, úplně jsem zapomněl na dobré vychování. Severusi, tohle je John Shepford. Johne, Severus Snape,“ ujal se Harry představování. „Severus učí v Bradavicích lektvary. John je pilotem ve vzdálené galaxii.“

Skutečně?“ zeptal se Severus. Mluvil sice klidně, ale Harry v jeho pohledu zachytil něco velice neobvyklého. Vypadalo to skoro jako bolest.

Tak to říká,“ přitakal Harry. Až do této chvíle byl Severus jediný blízký člověk, téměř rodina, který s ním v poslední době nejednal podivně. Harry doufal, že se to právě teď nezmění.

Rád vás poznávám,“ nabídl svou ruku John.

Severus na okamžik zaváhal, napjal se, ale nakonec nabízenou pravici přijal. Jakmile byly formality u konce, ustoupil o krok dozadu. Následné ticho působilo zatraceně trapně.

Nakonec ho Severus prolomil napjatým: „Vy dva se znáte dlouho?“

Potkali jsme se včera v noci v hospodě,“ řekl John. „Harry mě učí lítat.“

Cože?“ Severus zareagoval úplně stejně, jako by to asi udělal každý čaroděj.

John nikdy nechodil do kouzelnické školy,“ vysvětloval Harry.

To je velmi neobvyklé,“ konstatoval Severus.

Harry mrknul na Johna a s úšklebkem ho varoval: „Možná by ses o tom mezi kouzelníky neměl příliš šířit. Říct někomu, že tě učím létat, je asi jako prohlásit, že s tebou trénuju chození na nočník.“

Oba mladí muži se rozchechtali.

Když se konečně uklidnili, Harry se usmál na Severuse. „No, viděl jsem tě tady dole. Jen jsem tě chtěl zkontrolovat a zeptat se, jak na tom jsi. Je všechno v pořádku?“

Severus přikývl.

Mohli bychom v pondělí večer vyzkoušet Tři košťata?“ zeptal se ho Harry a pomyslel si, že lektvarista vypadá hrozně zničeně.

Pokud si to přeješ,“ souhlasil Severus.

Skvělé,“ přikývl Harry. „Jsi si jistý, že je všechno, jak má být?“

Absolutně,“ odvětil Severus tónem, jenž nenechával na pochybách, že si přeje toto téma uzavřít. „A co ty? Ty si... užíváš víkend?“ zabloudil muž pohledem k Johnovi. Když se obrátil zpět k Harrymu, jeho bolest už nebyla vůbec skrytá. Právě teď ji mohl z jeho tváře vyčíst úplně každý.

Ano, zatím byl bezvadný.“ Harry se nemohl udržet, aby nepohlédl na svého společníka. Už minulou noc velmi rychle zjistil, že když se jeho nový milenec červená, vypadá naprosto neodolatelně. Právě teď byl kouzelně zrůžovělý až po konečky svých špičatých uší.

To mě těší,“ prohlásil Severus.

Z nějakého důvodu měl Harry pocit, že ta slova sotva dokázal vyslovit. A bylo to tu zas! Ten nevysvětlitelný podtext během konverzace s dobrým přítelem.

Jsi si jistý, že jsi v pohodě?“ ujišťoval se znovu Harry.

Je mi dobře. Už se vrátím do laboratoře. Užijte si den,“ řekl Severus.

No, ech, tak my teda asi vypadnem,“ mínil Harry. „Uvidíme se zítra u učitelského stolu.“

Bylo fajn vás poznat, Severusi,“ kývl John, když se odrazili od země.

Harry stoupal společně se svým partnerem vzhůru a sledoval zmenšující se Severusovu postavu. Vůbec nechápal, proč se v něm najednou všechno svírá. Skoro jako by něco ztrácel.

*~*~*

Přesně tohle jsem přeci chtěl, přesvědčoval sám sebe Severus, když sledoval svého bývalého milence s jeho společníkem stoupat do oblak jako párek orlů při svém zásnubním tanci. Dávno věděl, že jakmile se od něj Harry osvobodí, potká někoho daleko vhodnějšího. Ten jeho nový přítel byl veselý a krásný, plný smíchu, zrovna jako samotný Harry. S takovým typem člověka by měl Potter chodit. Ne se zkaženým zbožím.

A přece... Bylo tak těžké vidět Harryho šťastného s někým jiným. V Severusovi všechno křičelo 'Můj!', když ho sledoval po boku toho pohledného Američana. Nicméně, alespoň jednou jedinkrát ve svém mizerném životě se rozhodl zachovat nesobecky a upřednostnit Harryho potřeby před svými vlastními.

Mlčky pozoroval oba tmavovlasé muže, dokud nebyli na pohled menší než obyčejné mouchy, až nakonec úplně zmizeli v šedivých mracích na západním horizontu nad Zapovězeným lesem. Pak se konečně s potlačeným povzdechem obrátil zpět k hradu. Takhle to bylo nejlepší. Harry bude šťastný, zatímco on sám... No, zatímco on si bude muset vystačit s vědomím, že je Harry spokojený. To pro něj bude víc než dost.

Lektvarista byl zpět ve svých komnatách sotva deset minut, když se ozvalo zaklepání na dveře vedoucí na hlavní chodbu. Tudy obvykle přicházel Harry. Severus odložil čerstvě uvařený čaj a vydal se otevřít. Nemíval tady mnoho návštěv. Od chvíle, kdy se rozešel s Harrym, vlastně vůbec žádné.

Teď překvapeně shlížel do hnědých očí Hermiony Weasleyové. Jednou nebo dvakrát ho tady ve šťastnějších dobách navštívila. Jeho a Harryho. Ale vždy na základě pozvání. Navíc bylo sotva půl jedenácté dopoledne, tedy stěží vhodná doba na společenskou návštěvu.

Ahoj, Severusi,“ pozdravila nervózně.

Dobré ráno,“ odpověděl Severus.

Můžu s tebou mluvit? Je to docela důležité,“ zeptala se Hermiona a nervózně si uhladila světle modrý hábit.

Samozřejmě. Pojď dál,“ ustoupil lektvarista stranou, aby mohla vejít. „Dala by sis čaj?“

Jestli mohu prosit,“ přikývla, ve tváři až směšnou úlevu.

Posadila se na gauč, zatímco lektvarista zamířil k servírovacímu stolku, na němž stála konvice s čajem. Přeměnil brk na druhý hrníček, nalil trochu kouřícího nápoje a přidal pár kapek mléka, přesně jak měla Hermiona ráda. Pak se k ní vrátil.

Děkuji,“ přijala mladá žena šálek. S lehkým usrknutím položila neodmyslitelnou otázku, kterou vždy začínala jejich konverzaci: „Jak se dnes cítíš?“

Pozorovat Harryho, jak se svým novým milencem odlétá z jeho života, bolelo více než všechno Burkeho mučení dohromady. Přesto v sobě dokázal posbírat dost síly, aby zalhal: „Docela dobře.“ Pak si připomněl dobré způsoby, které trénoval od chvíle, co se stal součástí Harryho světa, a zeptal se: „A ty?“

Popravdě – jsem zmatená. Velmi zmatená,“ přiznala Hermiona.

Severusovi se vůbec nelíbil způsob, jakým se na něj dívala. Znal však ten správný dotaz, který by položil nevinný člověk. „Čímpak?“

Zaznamenal jsi během posledních několika dnů v Harryho chování něco zvláštního?“ zajímala se.

Jak víš, povaha našeho vztahu se změnila. Už s ním netrávím tolik času,“ připomněl Severus.

Ano, to vím,“ potvrdila Hermiona.

A co se ti na Potterově jednání nezdá?“ zajímal se Severus.

Hermiona se trochu zavrtěla a polkla další doušek čaje. „No, Harry se od čtvrtečního rána chová, jako byste se nikdy nerozešli.“

Možná už se přes to přenesl,“ navrhl Severus.

Přes noc se změnil z hromádky nervů na bezstarostného člověka?“ pokývala Hermiona nevěřícně hlavou.

Už je to přece pár týdnů,“ poukázal Severus. „Nedává smysl, že by se měl po takové době začít... zlepšovat?“

Ty mi nerozumíš. Harry se chová nejen tak, jako by k vašemu rozchodu nikdy nedošlo. Ve skutečnosti jedná, jako kdyby s tebou nikdy neměl žádný hluboký vztah.“

Možná to tak chce brát – že se nikdy nic nestalo,“ mínil Severus. „Není to způsob, jak se většina lidí vyrovnává s milostným zklamáním?“

Včera v noci U Tří košťat někoho potkal,“ řekla Hermiona. „Upřímně nechápal, proč se ho Ron ptá 'A co Severus?', když nám sdělil, že se na noc nevrátí domů.“

Severuse překvapilo, že Ron řekl něco takového. Mladý Weasley věnoval spoustu času návštěvám u Severuse na ošetřovně, ale lektvarista předpokládal, že to byla Hermionina práce.

To je zvláštní,“ souhlasil. Musel při tom využít každičký kousek svého hereckého umění.

Jen jsem si říkala, že bys třeba mohl mít nějakou představu, co se děje?“ zkoušela to Hermiona.

Neměla by ses zeptat spíše Pottera?“ poukázal Severus.

Nechci udělat nic, co by ho mohlo nějak rozrušit, zvlášť, jestli se skutečně cítí lépe. Ale, Severusi, vypadá to, jako by si vůbec nic nepamatoval,“ řekla Hermiona. „Je to trochu děsivé.“

Existují způsoby, jak odstranit a zablokovat bolestné vzpomínky,“ namítl Severus. „Možná jednoho z nich využil.“

To by mi řekl,“ trvala na svém Hermiona. „Kromě toho, Harry by něco takového nikdy neudělal. Byl jsi to nejlepší, co ho v životě potkalo. Pořád doufal, že časem změníš názor. Harry by tě nikdy jen tak... nevymazal ze svého života.“

Ne dobrovolně, uznal Severus při vzpomínce na to, jak těžce s ním té noci na famfrpálovém hřišti Harryho mysl bojovala. Hluboce se ho dotklo, co právě Hermiona řekla – že byl tím nejlepším, co Harryho potkalo – a musel zápolit s náhlým pocitem viny, že je k ní tak neupřímný. Nějak se to stále víc a více komplikovalo.

Jak ho vůbec kdy mohlo napadnout, že změnit Harryho vzpomínky je dobrý nápad! Když se tehdy poddal tomu bláznivému nutkání, nějak dokázal sám sebe přesvědčit, že jakmile si Harry někoho najde a šťastně se zamiluje, už mu nebude vadit, až zjistí, co mu Severus provedl. Ovšem jaksi pozapomněl, jak úzce je Harryho život spjat s jeho přáteli. Teprve teď mu došlo, že až vyjde najevo pravda, Harry nebude ten jediný, kdo mu půjde po krku.

Není nejdůležitější, aby byl šťastný, bez ohledu na příčiny?“ zeptal se nakonec Severus.

Nejspíš ano,“ souhlasila Hermiona. „Jen je to tak strašně divné...“

Ano.“

No, jen jsem doufala, že bys mohl mít představu, co se děje.“

Obávám se, že v této chvíli nemám nic, co by ti pomohlo,“ řekl Severus. No ovšem! To jediné, co by mohlo pomoci, byl obraceč času, a Severus naprosto jistě věděl, že poslední, který se kdy nacházel v Bradavicích, se rozbil před více než deseti lety po útěku Siriuse Blacka.

Tak, už jsi slyšel, co v pátek odpoledne provedl Collins na hodině přeměňování?“ zeptala se Hermiona. Zdálo se, že se za každou cenu snaží změnit téma, aby setřásla starost o Harryho.

Severus zavrtěl hlavou a pohodlně se usadil, aby vyslechl její příběh. Pořád se mu zdálo zvláštní účastnit se společenské konverzace s ostatními lidmi. Tolik let trávil odříznutý od všech okolo, že pro něj bylo těžké reagovat na témata, jež se přímo netýkala jeho samotného. Jedno však věděl jistě. Až se Hermiona ztratí z jeho života, bude její návštěvy postrádat.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

27.11.2011 19:44:48
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one