Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 60.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

No tedy! 60. kapitola je konečně na světě a já doufám, že na vás zapůsobí přesně tak, jak bych si přála. Považuji ji za jeden z vrcholů povídky a její překlad mi dal skutečně zabrat. Jednak díky opravdu polním podmínkám bez vlastního počítače a také proto, že jsem se snažila, aby se z ní nevytratily všechny emoce. V této chvíli už pořádně nevím ani to, jak se jmenuju, takže nedokážu posoudit, do jaké míry se mi to podařilo. To je na vás. :-)

Užijte si její čtení!

Za spoustu úžasných komentářů děkujeme: 1beruska, A_ja, Abigail, Aha_Lucia, aMaja, Anfulka, bacil, Cezminka, cim, Erumoice, giuditta, grid, Hajmi, Katherine, Katka Br., keishatko, Kitti, larkinh, lilith3913, Lucka, MidnightSev, Michangela, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, Pavlí, Saskya, Sharlaid, Suzanne, Symphony, vampyrka, weronika315, yuuki, ZJTrane

Vaše Slimča

*** Until Proven ***
   

Dveře podzemní kobky se prudce zabouchly.

Harry se díky silné bolesti v zádech dokázal sotva pohnout, a tak jen ležel s tváří zabořenou do špinavé, plesnivé slámy a sledoval zvětšující se kaluž vlastní krve. Tentokrát už ho určitě zabijí! Další sérii bičování nebo mučení kletbou Cruciatus jednoduše nemůže přežít. Až se ty dveře příště otevřou, budou zvěstovat jeho smrt.

Povědomé zaskřípání pantů se ozvalo až příliš brzy. Harry z posledních sil bojoval s přicházejícím bezvědomím. Ohlédl se přes krví zbrocené rameno a šokovaně zíral do ustarané, přísné tváře Severuse Snapea.

Doufám, že z toho nemíníš dělat zvyk, Pottere,“ prohodil jeho zachránce konverzačním tónem, ale černé oči plné strachu ho zrazovaly.

Pak překonal vzdálenost mezi nimi a poklekl vedle Harryho zuboženého těla. Převrátil ho k sobě, vytáhl ebenovou hůlku a zamumlal nějakou inkantaci. Harrymu se okamžitě začaly hojit všechny škrábance a podlitiny, a nakonec se zacelily i krvavé šrámy po biči na ramenou a zádech.

Harry se opatrně otočil, aby mohl muži na sebou oplatit pronikavý pohled, a zašeptal: „Díky.“

Severus natáhl ruku pro zbloudilé stéblo slámy, které se Harrymu zachytilo ve vlasech. Odstranil mu ho z očí a schoval jeho tvář ve své veliké teplé dlani. Pomalu se skláněl níž a níž, až nakonec zajal Harryho rty v dlouhém dechberoucím polibku.

Jeden polibek se brzy změnil na dva, dva na dvacet, až se v sobě ti dva úplně ztratili. Harry se nadzvedl, aby Severusovi svlékl hábit. Brzy následovaly vesta, košile, kalhoty i zbytek oblečení. O pár okamžiků později už Severus ležel úplně nahý na hromadě svých svršků a Harry se k němu shora tiskl, jak nejpevněji dokázal.

Cítit pod sebou Severusovo tělo bylo něco neuvěřitelného. Znovu vnímat pevnost jeho svalů a horkost kůže působilo asi jako návrat domů po dlouhém, úmorném dni.

Způsob, jakým k němu starší muž vzhlížel, plnil Harryho úžasem. V jeho pohledu se zračilo mnohem víc, než jen obyčejná sexuální touha. Tohle nebyl pouhý chtíč, ani pocit uspokojení... Připomínalo to téměř uctívání.

Severus se pod ním pohnul a jejich těla po sobě sklouzla, jako by spolu byli snad po tisící.

Harry opatrně vnikl do partnerova těsného, kluzkého vstupu. Pomalu se posouval hlouběji a hlouběji do jeho zvoucího tepla, téměř přemožen intenzitou svého prožitku, který se prohnal jeho tělem jako tisíce drobounkých jehliček. Ani nemusel hledat vhodný rytmus. Jeho boky se pohnuly zcela instinktivně a vyhledaly to správné místo, ukryté hluboko v Severusových útrobách. Stačil jediný dotek a muž pod ním se svíjel potěšením.

Šokovaný milencův výkřik Harrymu napověděl, že se trefil. Ujistil se, že při každém dalším přírazu znovu zavadí o ten citlivý bod a začal se horlivě pohybovat. Společně se pohupovali pravidelném tempu a stoupali stále výš a výš na vlnách neskutečné rozkoše. Každý nový průnik je vynášel blíže k branám ráje.

Harry až příliš brzy vyvrcholil, zabořený v horoucím těle svého milence. Pak se Severusovi z hrdla vydralo slastné zasténání a jeho tělo ztuhlo. Harry si mlhavě uvědomoval lepkavé vlhko na svém břiše a hrudi, zatímco se bezmocně třásl, zalévaný vlnami mohutného orgasmu.

Když se obrázek začal rozpadat, ještě stále se Severusem leželi na zemi vězeňské cely, s těly propletenými v objetí a rty semknutými v polibku...

Harry se prudce posadil a vytřeštěně se rozhlížel po místnosti. Horečně se snažil zjistit, kde, k čertu, je a co se to děje. Neviděl nad sebou žádný baldachýn, zelený ani modrý. Už to, že očekával něco zeleného, bylo matoucí, protože po skončení školy měl vždy jen modré sametové závěsy. Přesto z nějakého důvodu předpokládal, že kolem sebe spatří zelené lůžkoviny.

Pak konečně rozeznal pokoj Johna Shepforda v hostinci U Pískající čarodějnice a uvolnil se.

Jsi okay?“ ozval se od jeho boku ospalý hlas. John měl zjevně lehké spaní a Harryho náhlý pohyb jej probral.

Já... Jo, jsem v pořádku,“ řekl Harry. „Promiň, že jsem tě probudil.“

V pohodě. Špatné sny?“ zajímal se John.

Spíš divné,“ povzdechl si Harry.

Určitě se nic neděje?“ ujišťoval se John.

Harry potřásl hlavou. „Ne. Klidně spi.“

Tak jo. Dej vědět, kdybys chtěl... však víš,“ zamumlal John a zavrtal se zpátky do peřin. Okamžitě znovu zabral a Harry se musel usmát.

Sledoval společníkovu tmavou hlavu na bíle povlečeném polštáři a vybavoval si, jak prsty putoval skrz dlouhé černé prameny ve svém snu. Určitě to nebyly Johnovy vlasy. Patřily Severusovi.

Takový zvláštní sen! Začínal jako jedna z jeho obvyklých nočních můr, ale potom najednou nabral úplně jiný směr. Harry občas míval erotické sny o svých spolupracovnících, ale nikdy nevypadaly jako ten dnešní a rozhodně se v nich za žádných okolností nevyskytoval Severus. Každá vteřina z té scény působila tak realisticky! Od prvního vášnivého polibku, až po dlouhé, pomalé milování. Kdo by byl řekl, že Severus Snape dokáže takhle líbat, pomyslel si Harry s úsměvem.

Pak si uvědomil, že od něj není zrovna správné fantazírovat o muži, který si nedávno prošel brutálním znásilněním, a jeho úsměv zhasl. No dobře, ve skutečnosti si přeci nemohl vybrat, co se mu bude zdát, že? Jeho podvědomí to na něj zkrátka vychrlilo, zrovna jako každý jiný sen v životě. Přesto... I když nad svými sny opravdu neměl žádnou kontrolu, uvědomil si, že ani teď nemůže na příběh, který se mu právě odehrál v mysli, přestat myslet.

Sny nás prý na něco upozorňují. Znamenalo to snad, že Harry tajně touží po Severusovi? Ta představa byla jednoduše příliš absurdní na to, aby se jí vůbec zaobíral. Severus a on? A přece...

Harry si nedokázal pomoci a začal se probírat detaily. Takto realistické bývaly jedině jeho noční můry, ale ty nikdy nekončily dobře. Když se nad tím zamyslel, uvědomil si, že dnešní sen postupoval přesně podle stejného vzorce jako jeho noční děsy až do okamžiku, kdy se objevil Severus a pomiloval se s ním. Přesně v té chvíli se dojem z celého snu změnil.

Co dělal Severus uprostřed jedné z jeho nočních můr?

No, byl to jen sen. Harry se vyhnul mokré skvrně na prostěradle u svého levého boku, uvelebil se zpět do peřin a zavřel oči. Ještě stále si však lámal hlavu nad znepokojivou přítomností erotické představy Severuse Snapea v jednom ze svých nočních můr.

Pohyboval se někde na hranici mezi snem a bděním, když by odpřísáhl, že něco zaslechl. Nikdy bych si nedovolil promítnout sám sebe do něčeho... tak trvalého. Až tě v budoucnosti omrzí můj šarm, jistě ti nebude dvakrát po chuti skutečnost, jak hluboce jsem zakořeněný ve tvých erotických snech.

Harry znovu prudce otevřel oči. Severusův hlas byl tak blízko, jako by s ním ten muž ležel v posteli. Takže teď ho čekají k bizarním erotickým snům ještě sluchové halucinace?

Zhluboka se nadechl a snažil se na celou záležitost zapomenout, ale vlastní mozek ho neposlouchal. Jakmile sevřel víčka, v hlavě se mu odehrál další rozhovor, jenomže tentokrát v něm figuroval i jeho vlastní hlas.

Musel jsi použít kouzlo, abys opravil Voldemortovu kletbu. Co jsi při tom říkal?“ slyšel Harry svou otázku.

Severusův baryton mu odpověděl: „Změnil jsem celý výjev a pověděl ti, že do cely vstoupí muž, kterého miluješ a kterému důvěřuješ více než komukoliv jinému. Pak že tě vyléčí a vášnivě se s tebou pomiluje.“

Tak to vidíš,“ zaslechl se Harry říkat podivně spokojeným tónem.

Co?“ odpovídal Severus.

Víš, že i při svém vysokém intelektu umíš někdy být pěkně zabedněný?“ stěžoval si Harryho hlas.

Kam tím míříš?“ téměř odsekl Severus.

Podvědomí nelže. Jak bych mohl nějaké fantazii, kterou jsi stvořil, věřit více než tobě? Člověk, jemuž nejvíce důvěřuji, je ten, se kterým poslední dva měsíce spávám. Jsi to ty, Severusi.“

Spává s ním? Dva měsíce? Jen málo jeho vztahů vydrželo déle než přes víkend. Dokonce i přátelství s Johnem bylo odsouzeno k zániku, jakmile ten muž ráno nastoupí do letadla, aby se vrátil do Států.

Tak fajn. Tohle začínalo být pěkně divné. Ten rozhovor v jeho mysli nezněl jako něco, co si vymýšlí. Připadal mu spíš jako vzpomínka, ale... Člověk, jemuž nejvíce důvěřuji, je ten, se kterým poslední dva měsíce spávám. Jsi to ty, Severusi.

Jak by to mohla být vzpomínka? Jak by...

Harry se ze všech sil soustředil na předchozí konverzaci a snažil se vybavit si více detailů. Místo toho se mu v hlavě vynořil jiný obraz. Připomínal mu Zapovězený les. V létě nebo možná na jaře, protože se všechno zelenalo a kvetlo jako o život a kolem poletovaly tisíce velkých černých vážek. Severus stál uprostřed té scenérie, za zády zelené lesní velikány a rudozlatou záři zapadajícího slunce. Zatímco Harry sledoval jeho podivně smyslnou a napjatou tvář, Severus se skláněl stále blíž a blíž... až se jeho úzké rty otřely o Harryho vlastní.

Co to, sakra... Copak se zbláznil? Trpí snad nevědomky nějakou zvrácenou sexuální fixací na Severuse?

To se mu nezdálo. Celá ta zvláštní konverzace i znervózňující obraz, který se mu právě vybavil, znovu vypadaly spíše jako vzpomínky než jako fantazie. Ale jak by to mohlo být skutečné? Jak si mohl pamatovat sex s člověkem, s nímž jsou sotva přátelé?

Celou svou vůlí se zaměřil na výjev v lese a pokusil se zjistit víc... Jenomže narazil na mentální ekvivalent vysoké kamenné zdi. Ke stejné překážce se dostal, když se chtěl dopátrat vzpomínek na ten podivný rozhovor. Z druhé strany stěny téměř cítil celé semeniště vzpomínek a vřících pocitů. Ve chvíli, kdy se ji bezvýsledně pokusil zdolat, pochopil, co se stalo. Kdosi prostě odřízl značnou část jeho paměti.

Tak tohle přinejmenším vysvětlovalo, proč si nepamatuje, co dělal v posledních několika měsících během víkendů. Někdo si ošklivě pohrál s jeho myslí.

Ale kdo? Jak? Teď už byl Harry vyděšený, protože takový způsob manipulace s cizím vědomím se dal sotva omluvit. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Jen samotný Merlin věděl, co se za tou zdí skrývá.

Shromáždil veškerou svou moc a zatlačil na bariéru. K jejímu stržení potřeboval překvapivě mnoho energie, takže její tvůrce musel být neobyčejně silný kouzelník.

Harry zalapal po dechu. Překážka v jeho mysli rozpadla a zahltily ho miliony protichůdných myšlenek a pocitů. V jednom příšerném okamžiku balancoval na hranici příčetnosti, když se na jediném místě jeho mysli snažily současně existovat dvě sady různých vzpomínek. Poté však všechny zapadly na ta správná místa, stejně jako noha do boty šité na míru, a Harry náhle přesně věděl, co se stalo.

SEVERUS!

To jméno na něj křičelo ze všech koutů jeho duše. V témže okamžiku Harryho zavalila neskutečná láska a stejně řezavý pocit zrady. Pamatoval si všechno – od prvního polibku v Zapovězeném lese v polovině listopadu až po tu noc, kdy Severuse prosil o odstranění vzpomínky, díky které nemohou být spolu.

Severus neodstranil jen jednu jedinou vzpomínku. Zazdil celý jejich vztah. Dovednost potřebná k dosažení takového výsledku byla ohromující. Lektvarista musel najít a sesbírat vše, co chtěl izolovat. A samotná skutečnost, že si troufl a doopravdy to udělal, se zdála dvojnásob neuvěřitelná.

Harry Severusovi důvěřoval jako nikomu na světě, a on zatím... Jak jen mohl! Jak mohl něco takového provést člověku, který ho miloval!

Harryho zalila vlna dosud nepoznané zuřivosti a bez rozmyslu vyklouzl z postele.

Harry?“ zavolal na něj ospalý Johnův hlas, zatímco se rozrušený mladý kouzelník chvatně oblékal. „Co se děje?“

Harry pohlédl na mžourajícího muže v posteli, kterou právě opustil, a ztuhl. Nemohl přeci jen tak bez vysvětlení vypadnout. Nic z toho, co se stalo, nebyla Johnova vina.

Promiň, musím se vrátit do Bradavic,“ řekl proto.

Co se stalo?“

Harry se zhluboka nadechl. Nejraději by odpověděl 'nic', ale John si zasloužil pravdu. Ten muž mu byl dobrým přítelem, bez ohledu na to, jak dlouho jejich známost trvala. Ale jak se daly předchozí události vyložit kouzelníkovi vychovanému mezi mudly, který neví zhola nic ani o jednoduché magii, natož pak o takových tajemných dovednostech jako nitrobrana a nitrozpyt?

Harry se rozhodl pro zjednodušenou verzi příběhu a prohlásil: „Ten sen, co se mi zdál... mnou otřásl. Potřebuju se vrátit do školy, abych-“

Se přesvědčil, že je někdo v pořádku?“ navrhl John a namísto podráždění, které by Harry plně chápal, měl oči plné soucitu.

Něco na ten způsob,“ souhlasil Harry. „Opravdu mě to všechno mrzí.“

V pohodě. Sám jsem zažil pár podobných nočních můr,“ řekl John, posadil se a sledoval, jak se jeho společník obléká. Když byl Harry hotov, zeptal se ho John tiše: „Uvidím tě ještě?“

Harry si povzdechl. Jeho život už se zase komplikoval daleko více, než mu bylo milé. John za nic nemohl. Ten člověk na něj byl hodný. Nemohl od něj prostě jen tak utéct, jako to tolik milenců udělalo jemu samotnému. „Ano. Ráno se vrátím a doprovodím tě na letiště, jak jsme se domluvili. Ještě jednou se-“

Omlouváš. Rozumím. Tak běž. Uvidíme se ráno,“ kývl John a znovu si lehl.

Díky,“ hlesl Harry.

Sešel po starých, rozvrzaných schodech do vstupní haly hostince. Pohyboval se při tom, jak nejtišeji dokázal. Pískající čarodějnice byla naštěstí připojená k letaxové síti. Harry sice byl tak rozčilený, že by se dokázal s klidem přemístit přímo do Severusových komnat, ale nechtěl dělat z nátlaku na bradavické štíty zvyk. Tedy alespoň pokud se nejednalo o otázku života a smrti.

I přes nekřesťanskou hodinu plápolal ve zdejším krbu malý oheň. Harry sundal z krbové římsy krabičku s letaxovým práškem a zřetelně vyslovil: „Komnaty Severuse Snapea, Škola čar a kouzel v Bradavicích, Skotsko,“ Pak vstoupil do zelených plamenů.

Byla neděle, zhruba dvě hodiny po půlnoci. Za normálních okolností by byl Severus už dávno v posteli, ale od svého únosu spával stejně nepravidelně jako Harry předtím, než mu opravil noční můry.

Harry vystoupil z plamenů. Ani ho příliš nepřekvapilo, když našel Severuse sedět v obývacím pokoji. Byl kompletně oblečený, nechyběl mu dokonce ani jeho pověstný hábit. Seděl v rozložitém ušáku u krbu a netečně zíral do ohně. Když se naráz objevil jeho bývalý milenec, jen zamrkal.

Ty jeden zasraný hajzle!“ zařval Harry, jakmile spatřil mužův výraz. Ten člověk nevypadal ani trochu překvapeně. Nebylo pochyb, že přesně věděl, proč Harry přišel. „Jak jsi mohl!“

Předpokládám, že to je řečnická otázka,“ sáhl Severus ke svému sarkasmu, jenž k němu patřil stejně neodmyslitelně jako tmavé, zplihlé vlasy.

Přestaň!“ zasyčel Harry. „Opovaž se o tomhle vtipkovat! Věřil jsem ti jako nikomu a ty... ty...“

Já jsem tvou důvěru zradil,“ doplnil Severus tak klidně, že se Harry musel zuby nehty držet, aby mu nevmetl do tváře nějakou kletbu. „Už na počátku jsem tě varoval, že není moudré věřit Zmijozelovi.“

Nezkoušej do toho míchat kolejní politiku. Tohle je jen mezi námi dvěma. Ty bastarde! Jak jsi mi to mohl udělat?“ dožadoval se Harry. Zíral na Severusovu křídově bílou tvář a snažil se pochopit, z jakého důvodu jeho bývalý milenec provedl něco tak šíleného. Byl však tak rozzuřený, že dokázal stěží myslet. V životě potkal jen jednoho jediného člověka, na nějž měl větší vztek. Byl to Burke přesně v okamžiku, kdy Harry zjistil, co ten ďábel způsobil Severusovi.

Řekl jsi mi, že mám odstranit všechno, co je mi nepříjemné,“ připomněl Severus. Sarkastický tón se mu dávno vytratil z hlasu. Místo toho teď pozorně sledoval svého společníka, jako kdyby očekával, že ten hlavní výbuch teprve přijde.

Připomínka, jak moc tomu zmetkovi důvěřoval, byla pro Harryho tou pověstnou poslední kapkou. Vyrazil dřív, než si vůbec stačil uvědomit, co dělá. V mžiku svíral v pěsti látku Severusova hábitu i vesty. Prudce vytáhl sedícího muže z křesla a mrštil jím proti kamenné zdi vedle krbu. Matně si uvědomoval, že mu utrhl několik knoflíků, které se s cinkotem rozkutálely po podlaze.

 Vzhledem k jejich rozdílným výškám Harry nezvolil zrovna nejlepší způsob, jak Severuse zastrašit. S někým menším by byl jeho výstup daleko efektivnější než teď, když musel k Severusovi vzhlížet odspodu.

Svou akci skutečně příliš neplánoval. Teď, když vlastním tělem držel svého soka přišpendleného ke zdi, neměl nejmenší představu, co by měl udělat. Byl téměř nepříčetný zuřivostí. Toužil někoho uhodit, ublížit přesně tak, jak bylo ublíženo jemu. Neměl však odvahu dát svému žhavému vzteku volný průchod.

V nastalém tichu zírali jeden na druhého. Jediným zvukem bylo jejich přerývané dýchání a hukot proudícího vzduchu, jak kolem nich vířila Harryho magie naplněná zlostí a hledala svůj cíl.

Harry měl nervy napjaté k prasknutí. Netušil, co teď od Severuse chce. Zdálo se mu, že ten chlap právě zničil všechno, co kdy mezi nimi bylo. Harry by se nemohl cítit zrazenější, ani kdyby ho Ron za školních let prodal Voldemortovi.

Severusova tvář byla ostražitá a popelavě šedá. Harry si intenzivně uvědomoval, že se ho lektvarista nesnaží odhodit stranou - ani fyzicky, ani kouzlem.

Pokračuj,“ naléhal Severus. „Dokonči to.“

Dokonči to?

Ta žádost Harrymu vrátila smysl pro realitu. Co to, sakra, dělá? Nemohl uvěřit, nakolik se přestal kontrolovat. Jak to mohl nechat dojít tak daleko? A co víc, Severus si zjevně opravdu myslel, že... mu ublíží. A ne tak úplně bezdůvodně, uvědomil si Harry. Tlačit někoho proti zdi nebylo zrovna uklidňující gesto. Jenomže on zkrátka nemohl potlačit vztek, který jím lomcoval. Fyzické uvolnění se zdálo tisíckrát bezpečnější, než kdyby svou zlost ventiloval magicky. Upřímně, právě teď si ani trochu nevěřil.

Harry si vybavil, kolikrát v minulosti skončili takto nalepení na stěnu. Současná situace mu připadala jako výsměch společným lepším časům. Najednou se cítil znechucený sám sebou i Severusem. Pustil z ruky teď už řádně pokrčenou a roztrhanou exmilencovu vestu a o krok ustoupil.

Lektvarista bez Harryho bezděčné podpory zavrávoral, než se narovnal do své plné výšky. Teď stál bez pohybu, tuhý jako pravítko.

Nemáš co říct na svou obranu?“ dožadoval se Harry. Snažil se zjistit, co se Severusovi honí hlavou, že se rozhodl provést něco takového.

A co mohu říci?“ opáčil Severus.

Proč jsi to udělal? Proč jsi jednoduše... dal pryč všechno, co mezi námi bylo?“ Harry se pokoušel nekřičet. Usoudil, že by to právě teď nikomu z nich nepomohlo. Potřeboval odpovědi, aby se zbavil té příšerné zloby ve svém nitru.

Bylo to tak pro všechny lepší,“ řekl Severus po dlouhé pauze. „Já jsem získal potřebný prostor... a ty jsi byl šťastný, ne snad?“

Šťastný? Do prdele, měl jsem vymytý mozek!“ skoro zařval Harry.

Ovšem potvrdilo to mou domněnku. Jakmile jsi byl volný, dokázal jsi navázat zdravý vztah s jiným-“

Zdravý vztah?“ Takhle Severus nazýval schůzky na jednu noc? Dobře, z Johna se mohlo stát něco víc, kdyby se zdržel déle, ale i tak nevypadal jako někdo, kdo by se chtěl usadit. A i kdyby ano, Severus neměl nejmenší právo dělat taková rozhodnutí za něj. „Vzal jsi mi vzpomínky! To nebylo zdravé. Byl jsem mimo. A krom toho, kdo, k čertu, jsi, abys mi bral právo svobodné volby? Měl jsem nárok na svůj zármutek, ale ty... Všechno jsi mi ukradl.“

Ano, to jsem udělal,“ přiznal Severus. „A od ledna jsi byl poprvé šťastný.“

V Severusově výrazu a hlasu nebyla ani stopa po nějakých výčitkách svědomí.

Šťastný? Pohrával sis s mým mozkem! Jestli si myslíš, že tohle je štěstí... Jsi blázen.“ Harry oplácel muži před sebou pronikavý pohled.

To je docela možné,“ odvětil Severus opět tím svým kontrolovaným tónem.

Harry by zřejmě celou tu polízanici zvládl lépe, kdyby Severus vypadal nešťastně nebo rozrušeně, ale on se tvářil jako kus šutru, chladně a vyrovnaně. Harry už nevěděl, co víc by měl říci. Prohrábl si rozcuchané vlasy a zmohl se už jen na varování: „Nějaký čas by ses ode mě měl držet dál. Vlastně co nejdál.“

Jak si přeješ,“ souhlasil Severus, jako by pro něj vůbec nic neznamenalo, že je mezi nimi nadobro konec.

Když se to vzalo kolem a kolem, mohlo to být přesně tak. Možná se Severusovi opravdu ulevilo, že se jej konečně zbavil.

Pokud v sobě Harry uchovával ještě alespoň poslední zbytky naděje, že se přes tohle přenesou, pak se právě rozpadly na prach. Strojeně přikývl, otočil se na patě a odházel. Neměl nejmenší představu, kam se v neděli, skoro ve tři hodiny ráno poděje, ale věděl, že musí pryč. Hodně, hodně daleko.

*~*~*

Jakmile se za Harrym zabouchly vchodové dveře, magická moc vířící prostorem zhasla jako sfouknutá svíčka.

Severus byl více než překvapen, že ještě dýchá. Nikdy dříve neviděl Harryho tak rozčileného. Rozhodně ne na něj, tedy alespoň od chvíle, co se stali milenci. Podobně rozzuřený byl snad jen na Burkeho.

Ovšem... Ne, že by neměl důvod být naštvaný. Severus věděl, jak hanebnou věc svému bývalému milenci udělal. Jeho zdrženlivost jednoduše nechápal. Nepochyboval, že jej z Harryho rukou stihne stejný osud jako Burkeho. Místností kroužilo takové množství energie, že by ho spálila na uhel, ale Harry se z nějakého důvodu držel zpátky.

Severus si nebyl jistý, zda cítí úlevu nebo zklamání. Zčistajasna se mu roztřásly nohy, a tak se odlepil od zdi a vydal se ke svému křeslu.

Někde v koutku duše stále nemohl uvěřit, co Harrymu provedl. Navíc do této chvíle tak úplně nepochopil proč. Jen si byl jistý, že mu tehdy vymazání jeho paměti připadalo jako dobrý nápad. Asi tak, jako se mu zdálo rozumné přijmout Znamení zla. Jeho život vůbec tvořila řada katastrofálních rozhodnutí.

A teď od sebe Harryho navždy odehnal.

Severusovi se těsně stáhlo hrdlo. Na okamžik dokonce zauvažoval, jestli na něj Harry neuvalil nějakou opožděnou škrticí kletbu, ale ne. Následné pálení v očích bylo až příliš povědomé. Proti takové reakci svého těla úspěšně bojoval od chvíle, kdy jej Harry v lednu vysvobodil z Burkeho vězení. Nezáleželo na tom, co se zrovna dělo, vždy se dokázal nějak sebrat a neztratit sebeovládání.

Ovšem dnes v noci se zdálo, že na to nenajde dost síly. Jeho láska byla navždy pryč a on zůstal sám a opuštěný v pokoji, kde se spolu milovali snad na každičkém kusu nábytku. Ať se podíval kamkoliv, se vším se mu pojila vzpomínka na šťastného, láskyplného Harryho plného něhy.

A on? Podle starého zmijozelského zvyku oplatil lásku zradou. Nějak si nemohl pomoci a uvažoval, jestli není celá tato situace nevyhnutelným důsledkem jeho příslušnosti právě k této koleji. Nenáviděl předsudky vůči Zmijozelu, ale protentokrát se nedalo popřít, že žil přesně podle nich.

Harry…

Severus čekal, až se mu konečně přestanou třást nohy, ale místo toho se chvění rozšířilo snad do celého těla. To, co provedl, už se nedá vzít zpět a nedá se to omluvit. Copak vůbec lze odčinit takovou zradu? I kdyby se mu někdy v budoucnu podařilo dát se dohromady a opět dosáhnout určitého stupně zdravého rozumu, Harry ho bude už navždy nenávidět.

Mezi nimi byl skutečný a definitivní konec.

Lektvarista věděl, že pro Harryho je to takhle lepší. Vždyť už si stačil najít mnohem vhodnějšího milence. Je jen otázkou času, než celý jejich poměr pustí z hlavy a bude šťastný.

Severus se snažil být velkorysý. Právě v Harryho štěstí hledal tolik potřebnou útěchu, jenomže zrovna teď se cítil příliš roztřesený, než aby jej cokoliv dokázalo ukonejšit. Jediná útěcha, kterou kdy míval, právě odešla dveřmi jeho bytu.

Míra Severusova prohřešku byla jednoduše nepřekonatelná.

První vzlyk, který mu unikl, zněl nepřirozeně hlasitě a zajíkavě. Jeho ozvěna se odrážela od zdí pokoje jako výstřel z pistole. Vzápětí následoval druhý. Při třetím už Severus ani nevnímal, že se z něj derou nějaké zvuky. Dokázal myslet jen na jediné - jak zoufale si zpackal život.

Pevně se objal pažemi kolem hrudi, sklonil hlavu a dovolil slzám, kterým se celé dva hořké měsíce tak zoufale bránil, aby ho přemohly.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

05.12.2011 00:51:53
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one