Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 61.část

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

   

Dnešní kapitolou se loučíme s Johnem Shepfordem. Taky vám tak přirostl k srdci? Mně až teď při překladu, ale o to více je mi ho líto. Sympatický chlapík...

Všem vám moc a moc děkujeme za hromadu milých a povzbudivých komentářů! Ani nevíte, jakou nám dělají radost!

Kapitolu věnujeme komentujícím: A_ja , Abigail , Aha_Lucia , aMaja , Anfulka , anonymka9 , bacil , Cezminka , cim , eliss , fin , grid , Hajmi , Katherine , Katka Br. , Lily , Lucka , mamba-nasumpa , marci , Marta , Michangela , Mononoke , Nade , nika , Nixerwil , Pavlí , POPO , Saskya , Sharlaid , Suzanne , Symphony , vampyrka , yuuki , ZJTrane

Vaše Slimča

*** Until Proven ***
   

Bylo skoro sedm hodin ráno, když Harry vklouzl zpět do pokoje Johna Shepforda v hotelu U Pískající čarodějnice. Na východě právě začínal svítat další pošmourný den.

John už byl vzhůru a zcela oblečen. Právě zapínal zip na své cestovní tašce.

Ahoj,“ pozdravil s úsměvem. Vlasy měl ještě mokré po ranní sprše a vypadal po čertech sexy.

Ahoj,“ odpověděl Harry. Doufal, že není příliš poznat, jak se musí nutit do úsměvu.

Jsem rád, že jsi to stihl,“ prohlásil John a přistoupil blíž.

Harry se instinktivně napjal a v duchu si povzdechl. Zřejmě by od něj bylo bláhové doufat, že si toho John nevšimne. Sice byl na Severuse pekelně naštvaný, ale někde hluboko uvnitř se stále cítil jako nevěrník, přestože za jeho morální úpadek nesl plnou zodpovědnost právě samotný lektvarista.

K Harryho smůle byl John nesmírně vnímavý jedinec. Okamžitě zůstal stát, aniž by narušil Harryho osobní prostor. Zmateně si ho prohlížel a zeptal se: „Udělal nebo řekl jsem něco špatně?“

Ne,“ ujišťoval ho chvatně Harry a zajel si rukou do rozježených vlasů. „Jenom se mi zrovna úplně neočekávaně dost zkomplikoval život.“

Harry věděl, že devadesát devět procent mužů, s nimiž kdy měl poměr, by si jen s ironickým úšklebkem odfrklo. Jeho poznámku by přešli v přesvědčení, že se jedná jen o nějaké falešné řečičky, kterými se je Harry snaží obalamutit v den jejich odjezdu z města. John mu však přátelsky položil dlaň na předloktí a otázal se: „Co se děje? Celý víkend ses zdál v pohodě.“

Na někoho s vymytým mozkem...“ nedokázal si Harry odpustit zamumlání.

Hm?“ V Johnově tváři se zračil celkem pochopitelný zmatek.

To je na dlouhé povídání,“ potřásl Harry hlavou. Chtěl svého přítele ušetřit toho melodramatu. Už teď se cítil zatraceně provinile, že se od toho chlapíka v noci vykradl jako nějaký zloděj.

Na letišti mám být až za pět hodin. Mám čas,“ podotkl John.

Nemusíš je strávit posloucháním mých nářků.“

Harry, bral jsem tě jako přítele. Tam, odkud pocházím, se o své přátele zajímáme. No tak. Posaď se tady na kraj postele,“ zavedl ho John k lůžku a usadil jej vedle svého zavazadla. Potom se zeptal: „Co se děje? Vypadáš, jako by tě někdo střelil ze zálohy.“

Harrymu chvíli trvalo, než si ten mudlovský slovní obrat přeložil, a ještě více času mu zabralo vymyslet, jak má vyložit, co se mu stalo. Nakonec řekl: „Svým způsobem to tak bylo. Je... trochu obtížné vysvětlit ti to. Tento víkend jsme hodně mluvili o magii. Ale existují ještě další věci, které mohou kouzelníci dělat a o nichž jsem se nezmínil. Hlavně proto, že na ně v mudlovském světě asi sotva natrefíš.“

To dává smysl,“ přitakal John klidně a posadil se na postel, aby se mohl na Harryho zpříma dívat. Zůstal od něj však v dostatečné vzdálenosti. „A ty jsi na jednu z nich narazil?“

Tak něco. Tedy, ve skutečnosti se to přihodilo ještě předtím, než jsme se potkali.“

O čem přesně tady mluvíme?“ chtěl vědět John. „O jedné z těch 'Nevyslovitelných'?”

Neodpustitelných,“ opravil ho automaticky Harry. „A ne, nebyla to jedna z nich, díky Bohu. I když to k nim nemělo daleko. Jedná se o stejně závažný přestupek.“

Takže tě někdo proklel?“ hádal John. V přestávkách mezi sexem udělal Harry svému americkému milenci jakýsi rychlokurz magie. John byl učenlivý student a oba si to náležitě užívali. Nicméně, během dvou dnů se nedaly zvládnout zázraky, a tak spolu dokázali probrat jen omezené množství kouzel. Harrymu neušlo, jak moc se ho John právě teď snaží pochopit, navzdory svým omezeným znalostem zdejšího světa.

Ne, nejedná se přímo o kletbu. Spíš o manipulaci,“ vysvětloval Harry.

Johnova následující otázka byla zcela logická: „Jaký typ manipulace?“

Někteří velmi mocní kouzelníci jsou schopní zkombinovat svou magii a vůli, aby provedli určitý druh telepatie. Od listopadu jsem žil ve stálém partnerském svazku s čarodějem, který tyto telepatické dovednosti ovládal. Využil je proti mně, abych na celý náš vztah zapomněl,“ řekl Harry. „Přišel jsem na to jen díky tomu snu, co jsem měl dnes v noci. To on vyvolal všechny ztracené vzpomínky.“

Cože?“ vytřeštil John zděšeně oči. „Tohle ti udělal vlastní milenec?“

Harry předpokládal, že on sám asi reagoval zhruba stejně, když mu Severus o vánocích prozradil něco ze své minulosti. Zhluboka se nadechl a sebral se alespoň natolik, aby dokázal odpovědět. „Jo. Zažil toho poslední dobou... moc a právě teď asi nemyslí příliš rozumně. Před pár měsíci jsme natrefili na jednoho z těch temných čarodějů, o kterých jsem ti povídal. Můj přítel byl zajat a mučen. Ve chvíli, kdy jsme ho našli, visel jeho život na vlásku. Od té doby není tak úplně ve své kůži. Mám pocit, že si svým zvráceným způsobem myslí, že to udělal pro mé dobro.“

Harryho překvapilo, když spatřil, jak všechen Johnův vztek mizí jako pára nad hrncem.

Ty víš, že jsem v armádě,“ řekl ten muž tiše po dlouhé pauze. „Jednou-dvakrát se mi to taky stalo. Každý si o sobě rád myslí, že by se nenechal zlomit. Když pak narazí na situaci, která ho vyvede z omylu, je... těžké se s tím vyrovnat. Může trvat měsíce nebo dokonce roky, než se zase začne cítit sám sebou. Neomlouvám jeho činy, ale vím, že když jsem se vrátil já, byl jsem mimo celé měsíce. I když to možná nikdo kromě mě neví.“

Mučili tě?“

John přikývl. „Párkrát. Já, ech, opravdu nesmím mluvit o podrobnostech. Ale jestli se tvůj přítel cítil podobně jako já, bude ještě dlouho psychicky labilní.“

Vím, že není schopen jasně uvažovat. To jen...“ Harry nevěděl jak začít. Ten nekonečný pocit zrady někde uvnitř se nedal popsat obyčejnými slovy.

Bolí to, já vím,“ přikývl John. „Miluješ ho?“

Harry byl právě teď na Severuse tak příšerně naštvaný, že v prvním okamžiku ani nevěděl, jak odpovědět. Další hluboký nádech mu pomohl trochu pročistit hlavu a ujasnit si, co tady ztrácí. „Já... jo. Mám na něho vztek za to, co mi udělal, ale... pořád ho miluju.“

Pak by sis s ním možná měl promluvit,“ navrhl John.

Jo,“ souhlasil Harry. „Ale ne dříve, než se uklidním. V této chvíli mám tak akorát chuť vystřelit ho do stratosféry.“

Pochopitelně.“

Harryho hluboce zasáhla Johnova starost, kterou měl nezaměnitelně vepsanou v obličeji. „Je jen málo lidí, co by mi při takové příležitosti dokázalo vyjádřit takovou podporu. Díky, Johne.“

Johnovy tváře se znovu zbarvily tou rozkošnou červení, když připomněl: „V záležitostech kolem známostí na jednu noc dost plavu, vzpomínáš?“

A já jsem za to neskutečně vděčný,“ přiznal Harry. Rozhostilo se mezi nimi ticho. Jen si mlčky hleděli do očí, dokud Harry nepromluvil: „Vím, že současná situace všechno mění, ale je mi opravdu líto, že odjíždíš. Jsi dobrý člověk.“

To ty taky,“ odpověděl John. „Vážně oceňuju všechno, cos mě tento víkend naučil. Myslím, že mám konečně představu, co dokážu.“

Byla to zábava.“

Jo, to byla.“ John se na chvíli odvrátil, ztěžka polkl, a pak na něj opět pohlédl. „Já, ehm... Asi bych měl vyrazit na vlakové nádraží.“

Kdyby sis předtím chtěl dát snídani, můžeme se pak do Londýna dopravit letaxem. Nebo nás můžu přemístit rovnou na letiště. Nikdo nás při tom nezpozoruje,“ ujišťoval Harry svého společníka.

Přemísťování je ta teleportace, o které jsi mluvil?“

Harry postřehl Johnův zájem a dokázal se dokonce usmát. „Jo.“

Myslím, že by se mi to líbilo,“ usoudil John a postavil se. Vykročil do rohu pokoje, kde byl opřený Harryho Kulový blesk. „Ehm, tady máš své koště. Měl jsi pravdu. Lítání na něm se nic nevyrovná. Díky, žes mě to naučil.“

Harry věděl, jak musí být loučení s koštětem pro Johna těžké. On sám by se asi cítil pod psa, kdyby se právě naučil létat a vzápětí by se své nově nalezené vášně musel zase vzdát. Proto řekl: „A co kdyby sis ho nechal? Já mám ještě jedno. Tohle už stejně jen stojí v koutě a práší se na ně.“

Bože, jsem v pokušení, ale... Nevejde se mi do brašny. Nevím, jak bych po návratu na základnu vysvětloval, proč s sebou vláčím koště.“ John vypadal opravdu rozpolceně.

Zmenšíme ho,“ navrhl Harry a ihned přešel k činům. Johnovi lezly oči z důlků, jako ostatně pokaždé, když Harry v jeho přítomnosti použil nějaké, byť sebejednodušší kouzlo. „Teď si ho můžeš schovat dokonce i do kapsy, když budeš chtít,“ řekl Harry. Pak si uvědomil, že John možná nebude vědět, jak svůj náklad opět zvětšit, a tak vytáhl z hábitu malý notes. Včera ho s sebou nosil skoro celý den. „Tady... Vytvořil jsem ti seznam nejjednodušších kouzel. Vedle latinských inkantací máš připsanou i jejich fonetickou výslovnost.“

Tak tohle jsi dělal, když jsem byl včera v noci ve sprše?“ zeptal se John.

Jo. Počítal jsem, že budeš po návratu domů potřebovat nějaké poznámky k těm našim trikům.“

Díky, Harry. To je vážně...“

Skvělé?“ navrhl Harry, když se zdálo, že Johnovi došla slova.

John se při zaslechnutí vlastního oblíbeného výrazu musel usmát, jak Harry ostatně doufal. „Jo, přesně.“

Připraven vyrazit na snídani?“ zajímal se Harry. Věděl, že si díky Severusovým činům musí promyslet spoustu věcí a vyrovnat se s celou řadou pocitů. Právě nyní mu však připadalo dobré hodit všechny starosti za hlavu a alespoň chvíli nedumat nad dalšími životními patáliemi, do nichž se dostal.

Jo, to zní skvěle.“

Oba muži zamířili bok po boku ke dveřím.

*~*~*

O tři hodiny později stáli Harry s Johnem na letišti Heathrow a čekali na bezpečnostní prohlídku. Míjely je stovky mudlů spěchajících za prací. Harry pokaždé dočista zapomněl, jak je mudlovský svět horečnatý. Ze všeho toho chaosu kolem byl trochu nervózní. Zdálo se, že ani John na něj není příliš zvyklý.

Nenávidím loučení,“ přiznal se John.

Tak to jsme na tom stejně,“ souhlasil Harry.

Obvykle se s někým nedokážu tak rychle sblížit,“ povzdechl si John. „Vím, že jsme to původně neměli v plánu, ale teď tě vnímám jako přítele.“

Jo,“ přitakal Harry. Věděl, že John musí odjet, a také nepochyboval, že bude pro všechny lepší, když mu ten muž jednoduše zmizí ze života, ale... Měl toho chlapíka upřímně rád. Jedna jeho část jej skutečně nechtěla nechat odejít.

Někdy vážně nesnáším, jak to na tomhle světě chodí,“ řekl John a jak pokračoval, lámal se mu hlas. „Ani... ach... Ani tě nemůžu políbit na rozloučenou.“

Můj svět není o moc lepší.“

Zdálo se, že John něco zvažuje.

Harry se obával, že jeho přítel ještě na poslední chvíli řekne něco podivného, co zkazí vzpomínky na celý víkend, ale když John konečně promluvil, nepronesl nic ponižujícího. Místo toho hlesl: „Možná sis všiml, že Shepford není mé pravé jméno.“

Jo,“ přikývl Harry.

John zalovil v kapse černé kožené bundy a vytáhl kousek papíru. Ve stejné kapse teď nosil svou novou hůlku. Harry v tom místě jasně viděl pod tmavou látkou její obrysy.

Já, ehm, chápu, že se u tebe všechno změnilo, když jsi dostal zpět své vzpomínky, ale... Mám tě rád, Harry. Chtěl bych s tebou zůstat v kontaktu. Napiš a dej mi vědět, jak se to mezi tebou a tvým přítelem vyvíjí – jedno jakým směrem. Nesnažím se tě nikomu přebrat, jen bych to rád věděl.“

Harry se s pohnutím zahleděl na papírek, který mu přistál v dlani. Stálo na něm skutečné Johnovo příjmení a vojenská základna, na které ho mohl zastihnout a kam se mu dalo psát.

Cheyenne Mountain, Colorado... To je ve vzdálené galaxii?“ vtipkoval Harry.

Divil by ses,“ rozzářil se John jedním ze svých značkových úsměvů. „A nebo možná ne.“

Harry zalovil v kapse mudlovské bundy, kterou si přeměnil těsně před přemístěním na Heathrow. Vyndal z ní malý lístek, jenž tam ještě před chvílí nebyl. „Mudlovská pošta nedoručuje zásilky tam, kde žiju. Můžeš mi ale napsat k Děravému kotli. Jeho majitel je můj dobrý známý.“

Když si od něj John přebíral adresu, lehce se o sebe otřeli prsty.

Harry se zahleděl do Johnových očí a spatřil v nich odraz svých vlastních pocitů. Zhluboka se nadechl a tiše řekl: „Někteří velmi mocní kouzelníci dokáží provádět kouzla ohýbající světelné paprsky. Díky tomu mohou být úplně nepostřehnutelní.“ Zahalil prostor kolem nich svou magií, přičemž nezapomněl zahrnout ani bezpečnostní kamery v jejich blízkosti. „Cítíš to?“

John pomalu přikývl.

Pravě jsme se pro všechny kolem stali neviditelnými,“ vysvětlil Harry. „Dokonce ani ti nejsilnější čarodějové neumí změnit svět, v němž žijeme, ale zvládnou mu alespoň na pár okamžiků zmizet z očí. Můžeme se vrhnout na ten polibek na rozloučenou, jestli chceš.“

Harry si byl dokonale vědom míry důvěry, o jakou tady žádá. John sice dokázal vycítit magii, jež kolem nich vibrovala, ale díky své mudlovské výchově neměl nejmenší šanci zjistit, o jaké kouzlo se jedná.

Ještě pořád mě chceš políbit? I když už netrpíš amnézií?“ zeptal se John.

Přátelský polibek,“ přitakal Harry a položil dlaň na společníkovu paži.

John se předklonil a přitiskl své rty na ty Harryho. Když se po dlouhé době a celí bez dechu konečně odtrhli, vyšší z mužů jen suše podotkl: „Takhle určitě přátelská pusa nevypadá.“

Asi ne,“ souhlasil Harry. „Příště na tom zapracujeme.“

A bude nějaké příště?“ dožadoval se John nejistě.

Možná si budeme muset odpustit některé noční aktivity, ale vážně bych rád rozvíjel naše přátelství.“

Já taky.“ Johnovy oříškové oči zabloudily k nedaleké tabuli s odlety letadel. V její horní části svítil přesný čas. „Fakticky už musím na tu bezpečnostní kontrolu. Díky za všechno, Harry.“

Dávej na sebe pozor, Johne.“

Napíšu ti a dám vědět, že jsem v pořádku dorazil domů. Může to pár týdnů trvat. Nejsem umístěný přímo v Cheyenne. Tam jen adresují naši poštu. Ehm, kdybys odepisoval, možná by ses neměl zmiňovat o magii. Pracuji v přísně tajném zařízení a všechna pošta je kontrolovaná.“

Takže ani zmínky o našich nočních dobrodružstvích?“ kontroloval Harry.

Bože, díky kouzlům jsem na to vůbec nepomyslel. Ale jo, asi bychom neměli mluvit ani o tomhle. A teď už vážně musím jít.“

Jo,“ řekl Harry. Přál si, aby John mohl zůstat, i když by jeho přítomnost nejspíš všechno nesmírně zkomplikovala.

Ještě pořád nás chrání ten štít neviditelnosti?“ chtěl vědět se John.

Když Harry přikývl, dostalo se mu dalšího polibku. Tentokrát byl rychlý a téměř platonický.

Ten už byl přátelštější?“ zeptal se John, když se odtáhli.

Harry přitakal. „Jo.“

Doufám, že ti všechno vyjde,“ prohlásil John.

To já taky. Šťastnou cestu.“

John se naposledy dotkl Harryho tváře a zdálo se, že se konečně dokázal odtrhnout.

Harry sledoval světelné záblesky, odrážející se od mudlovské kožené bundy jeho nového přítele, a chomáč tmavých, rozcuchaných vlasů, dokud ten muž úplně nezmizel v davu. Zůstal dál chráněný štítem neviditelnosti, jak to nazval John, a po pár okamžicích se přemístil zpět k bradavické bráně.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

11.12.2011 23:05:47
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one