Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 64.část

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy


Ahojte! :-) Tak co? Podařilo se vám po svátcích bez větších těžkostí naskočit do rychlíku všedních povinností? ;-) Za odměnu tady máte další kapitolu UPčka. Dnes je krátká, ale nechtěla jsem dělit tu příští, opravdu klíčovou, takže mi to budete muset odpustit. :-)

Všem vám moc a moc děkujeme za povzbudivé a velmi milé komentáře! Jste vážně zlatí a bez vás by to tady prostě nebylo ono. :-)

Kapitolu věnuji všem komentujícím a hlavně betynce Sevynce, protože je opravdu, opravdu, ale opravdu zlatá a už jen to, že s ní můžu sdílet svou práci na UP znamená strašně moc. Díky, Sevyku!

Slimča

Za krásné komentáře děkujeme: 1beruska, Abigail, Aha_Lucia, aMaja, Anfulka, anonymka9, bacil, Cezminka, cim, fin, grid, Hajmi, Janica, Katherine, Katka Br., keishatko, Kitti, lilith3913, Lucka, marci, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, Pavlí, Profesor, Saskya, Sharlaid, Suellen, ZJTrane

   

*** Until Proven ***
   

Ty chceš, abychom co?“ skoro zařval Ron poté, co mu kamarád přednesl svůj návrh. Zrovna se s Hermionou chystali vyrazit na večeři, když se u nich Harry objevil. Zrzek si právě svlékal rudý bystrozorský hábit, aby ho nahradil domácím hnědým, a Hermiona seděla v křesle u krbu a z klína jí přetékaly pergameny s testy čekajícími na opravu.

Harry,“ ozvala se po chvíli o něco smířlivěji než její muž. „On napadl tvou mysl.“

Harry se ji během celého dne marně snažil zastihnout o samotě. Doufal, že Hermionu dokáže přesvědčit a získat na svou stranu dříve, než to podivné přání předloží Ronovi, ale měl smůlu. Zhluboka se nadechl a pokračoval v argumentaci: „Vím, co udělal, a bylo to hrozně špatné, ale-“

Žádné 'ale',“ zarazil ho Ron. „Kdybys mě nedonutil slíbit, že to nechám na tobě, už dávno by měl na stole oficiální obvinění.“

Rone, on neví, co dělá,“ hádal se Harry. „Není zodpovědný za-“

O důvod víc, proč by ses mu měl klidit z cesty. Právě teď ohrožuje celé okolí.“ Ron měl obličej schovaný v záhybech hnědé látky, jak si přes hlavu přetahoval hábit, ale z jeho hlasu zazníval nepřehlédnutelný hněv.

Je nebezpečný jen sám sobě,“ protestoval Harry.

Promiň, ale nebyl jsi to ty, kdo tady minulý měsíc pobíhal s neúplnými vzpomínkami?“ hádal se Ron. „Ani mi nezkoušej tvrdit, že je neškodný!“

Potřebuju vaši podporu,“ vytáhl Harry z rukávu poslední eso. Netušil, co udělá, pokud se za něj ti dva nepostaví. Jen oni byli v případě nutnosti schopní tlumit jeho výbušný vztek.

Řekni mi jeden jediný důvod, proč bych to měl dělat,“ prskal Ron.

Sype se mi před očima, Rone,“ vysvětloval Harry. „Já prostě nedokážu předstírat, že se nic neděje, bez ohledu na to, jak moc se ne něj zlobím. Řekli jsme mu, že patří do rodiny, a rodina nedovolí, aby některý z jejích členů podlehl snahám o sebezničení.“

V rodině si taky lidi navzájem nemažou paměť,“ odporoval Ron. „Harry, zahrával si s tvou myslí. Mohl ti provést úplně cokoliv! Kdo by tě asi tak zastavil, kdyby se ten chlap vážně zbláznil a naprogramoval tě, abys udělal něco strašně nebezpečného?“

Mladý kouzelník si povzdechl. Ron mu neříkal nic nového. Sám celý předcházející měsíc uvažoval o podobné možnosti. Věděl, jak nebezpečně a nemorálně se Severus zachoval. Jeho čin byl neodpustitelný, stejně jako kletby s tímto označením. Jenomže... Harry bude muset najít způsob, jak se s tím vyrovnat, jak překonat vlastní hněv a prominout. Kvůli Severusovi. „Chtěl jen trochu klidu. Ano, mohl udělat úplně cokoliv, ale on se rozhodl pro jediné. Vymazal příčinu všeho toho nátlaku, který jsem na něj vyvíjel. Řekl jsem mu, aby odstranil cokoliv, co je mu nepříjemné. Prostě vzal mou nabídku doslovně. Tím jeho prohřešek neomlouvám, ale rozumím mu. Tehdy v noci jsem ho opravdu nelítostně zahnal do kouta a on nad sebou ztratil kontrolu.“

A kdo mi zaručí, že ji neztratí znova?“ ptal se Ron. „Vypadá jako chodící mrtvola. Měl by být v nemocnici, a ne učit ve škole.“

A co by ho u Munga čekalo dobrého?“ nedal se Harry. „Když někoho nedokážou vyléčit kouzlem nebo lektvarem, tak toho 'otravu' prostě odepíšou a zamknou na deset západů. Podívej se na Nevillovy rodiče. Už jsou tam desítky let, a nikdo nepodnikl nic, aby jim pomohl.“

A co si myslíš, že můžeme udělat my?“ chtěl vědět Ron. „Vždyť on je teď úplný cvok.“

Myslím, že bychom mu třeba mohli nabídnout trochu lidské vlídnosti. Severus se o nic z toho, co se semlelo, neprosil. Víš, co se mu stalo! Ano, je teď trochu mimo, ale drží se – zatím. Chci mu pomoct zachovat si tu trochu příčetnosti, která mu ještě zbývá.“

A podle tebe, když se u učitelského stolu posadíme k němu, tak vyléčíme všechny jeho bolístky?“ nevěřil Ron.

Jen jsem toho názoru, když s ním zase začneme mluvit, výrazně zmírníme tlak, pod kterým se právě teď nachází. Vždyť naše společná jídla byla během posledního měsíce přímo nesnesitelná,“ mínil Harry. „Můžu počítat s vaší pomocí?“

Ron vypadal, jako by ho někdo nutil spořádat hromádku chlévské mrvy.

Harry se obrátil na Hermionu, která během celého rozhovoru zůstávala neobvykle tichá. „Hermiono?“

Oba mladí muži na ni shlíželi, jako by očekávali nějaké rozhodnutí. A nejspíš ho po ní skutečně chtěli, uvědomil si Harry. Ona byla vždy tou nejpraktičtější a nejvyspělejší z nich.

Hermiona věnovala Harrymu dlouhý upřený pohled, než se otočila ke svému muži. „Harry je tady ten poškozený. Myslím, že bychom mu měli vyhovět.“

Tak teda jo,“ souhlasil zdráhavě zrzek. Směrem k Harrymu pak prohodil: „Ale veškerá zodpovědnost padá na tvou hlavu.“

Díky! Vám oběma,“ vydechl Harry a úlevou se mu málem podlomila kolena. Podle toho, jak se Weasleyovi tvářili, museli být plní obav, ale stáli za ním a na ničem jiném nezáleželo.

Jo, jo,“ ukončil Ron jeho děkovnou řeč. Jako obvykle se topil v rozpacích. „Tak už pojďme do jámy lvové. Mám hlad jako vlk!“

Tohle už znělo docela normálně, a tak všichni tři vyrazili ke dveřím.

O pět minut později vstoupili do Velké síně. Na vzdáleném konci učitelské tabule Harry zahlédl Severusovu osamocenou, temnou postavu a došlo mu, že ten těžší úkol má nejspíš teprve před sebou. Jak se blížil ke stolu, jen mávnul na Nevilla a Hagrida, ukázal směrem, kde se jako obvykle od všech izoloval Severus, a podél zdánlivě nekonečné řady židlí zamířil přímo k němu.

Byla to sice jen jeho představa, ale měl pocit, že se na něj během cesty upírají snad všechny oči z celé síně. Kromě jediných, přirozeně. Severus zarputile hypnotizoval svůj talíř. Tak jako obvykle to vypadalo, že jen přesouvá jídlo tam a zpět a moc toho nesní. Podle všeho se snažil ignorovat celý zbytek školy, a příchodu Harryho a jeho dvou přátel si ani nevšiml.

To nebylo dobré. Ten muž se ani ve svých lepších dobách příliš dobře nevyrovnával s jakýmkoliv překvapením. Jestli teď něco neklapne, čímž si byl Harry téměř jistý, čeká je všechny velkolepá scéna. Zastavil vedle Severuse, který ani nevzhlédl. Ron s Hermionou postávali opodál, lépe řečeno – mimo přímou palebnou linii. Když lektvarista stále nereagoval na jejich přítomnost, Harry si nervózně odkašlal a zeptal se: „Je tady volno?“

Severus trhnul bradou vzhůru a upřel na něj rudě orámované oči zamlžené vyčerpáním. Potom obrátil pohled směrem k Ronovi a Hermioně. Harry zadržel dech. Dost pochyboval, že se dokáží vyhnout nepříjemnému výbuchu. Znal toho muže tak dobře! Úplně slyšel všechny ty pochybnosti, co se mu právě honí hlavou. Navíc je sledoval celý učitelský stůl, a teď už se to Harrymu skutečně jen nezdálo. Než Severus stačil nějak prudce zareagovat, Harry ztišil hlas a žadonil: „Prosím, jen to zkus, dobře?“

Ještě stále přitom počítal s katastrofou. Měl Severuse přečteného. Nepochyboval o tom, že přesvědčit jej o své vlastní pravdě nebude zrovna procházka růžovým sadem. Navíc ho čekalo překonávání všech mužových obranných valů. Lektvaristovo sebeovládání procházelo skutečnou zatěžkávací zkouškou, aby dokázal skrývat vše, co cítí. V jeho unavených očích vířily desítky bouřlivých emocí.

K Harryho naprostému ohromení Severus pomalu přikývl, a pak vrátil plnou pozornost k talíři před sebou.

Harry si vyměnil zmatený pohled se svými přáteli, a pak se svezl na prázdnou židli vedle Severuse. Hermiona se posadila hned na tu další a Ron obsadil místo po jejím volném boku.

Když se nekonala žádná scéna, většina učitelů se zase vrátila k vlastním problémům.

Sotva se Harry s přáteli usadili na místa, která před měsícem opustili, padlo mezi ně rozpačité ticho. Nakonec to byl Ron, kdo ho rozehnal, když se chopil lžíce a začal svůj talíř plnit jídlem. Harry s Hermionou následovali jeho příkladu a za chvíli už se všichni kromě Severuse věnovali svým porcím.

Harry se ze všech sil snažil ignorovat skutečnost, že jeho exmilenec nejí. Neměl zájem pokoušet své štěstí a jakkoliv to komentovat. Mohl hovořit skoro o zázraku, že se jim podařilo navázat kontakt a přitom se nepohádat.

Po několika minutách soustředěného přežvykování utišili největší hlad a opět se mezi ně vkradlo nepříjemné mlčení. Ve chvílích jako tato by si obvykle navzájem sdělovali nejzajímavější novinky z dnešního dne, ale zdálo se, že po změně zasedacího pořádku k tomu nikdo nemá příliš mnoho chuti.

Harry nakonec usoudil, že to byl přece jen jeho nápad, aby se opět bavili se Severusem, takže by se také měl pokusit o nějakou konverzaci. „Jak ses dneska měl, Rone?“ zeptal se. Směrem k Severusovi, pak tiše prohodil: „Ron je od pondělka zase zpět v práci.“

V Severusových očích se mihlo překvapení. Zjevně nečekal, že se ho někdo pokusí oslovit. Harry vůbec netušil, jakou reakci očekávat. Nejpravděpodobnější se zdálo: 'Nezatěžuj se, Pottere' nebo 'A co to má společného se mnou', ale Severus po chvíli jen chápavě přikývl a obrátil se na Rona.

Bylo to v pohodě,“ odpověděl zrzek. „Zacvičovali jsme nový tým. Ještě chvíli potrvá, než všichni budou v ucházející formě. Většina z nich teprve dokončila školu.“

Ať už to Hermiona skutečně potřebovala vědět, nebo jen chtěla, aby byl Severus v obraze, zeptala se: „A jak se jmenují?“

Když se Ron pustil do výčtu svých nových kolegů, Harry se na své židli konečně uvolnil a zase se dokázal volně nadechnout.

V podobném duchu pokračoval celý zbytek večeře. Severus za celou dobu neprohodil jediné slovo, ale zůstal u stolu a zdálo se, že poslouchá. Sice se nedalo mluvit přímo o příjemném rozhovoru, ale bylo to mnohonásobně lepší, než Harry očekával.

Nakonec Hermiona všechny šokovala, protože když měli snědený puding, otočila se na Severuse a prohlásila: „Severusi, po večeři se s Harrym chystáme opravovat u nás doma písemky. Budeme velice rádi, když se k nám připojíš.“

Také Severuse zjevně vyvedla z míry. Zdálo se, že potřebuje několik okamžiků, aby znovu našel vlastní hlas a dokázal odpovědět: „Děkuji.“ Následující slova volil velmi obezřetně. „Oceňuji tvou nabídku, ale dnes večer nejsem zrovna zábavný společník.“

No, pokud změníš názor, víš, kde nás najdeš. Harry, uvidíme se nahoře.“ S tím se Hermiona i Ron zvedli ze židlí a odcházeli od stolu.

Ron prohodil jen všeobecné: „Tak zatím,“ jako by do svého pozdravu zahrnoval i Severuse a vyrazil za svou ženou, ven z Velké síně.

Harry zůstal ponechán Severusovi napospas. Vsunul si do úst poslední kousek čokoládového dortu a přemítal, co dělat dál. Většina učitelů byla na odchodu a zůstávalo po nich jen špinavé nádobí, které kousek po kousku s lupnutím mizelo. Jídlo na Severusově talíři zůstalo téměř netknuté. Harry hádal, že si za celou dobu dopřál maximálně tři sousta.

Ticho mezi nimi se nepříjemně protahovalo. To napětí jako by ještě zdůrazňovalo, co všechno během posledních tří měsíců ztratili.

Nakonec Severus přestal hypnotizovat svůj talíř a zvedl k Harrymu zrak. „Tentokrát nemůžeš spravit, co bylo rozbito, Pottere.“

Jeho tón se kupodivu nezdál sarkastický ani hádavý. Zněl spíše ztraceně.

Dej tomu šanci, dobře?“ prosil Harry.

Dát šanci čemu?“ dožadoval se Severus.

Léčení,“ odpověděl Harry tiše a měkce. „Nic se nezmění, pokud to nezkusíme.“

Severusovýma utahanýma očima prokmitla série doslova výbušných emocí. Harry zadržel dech a čekal, až Severus vyletí.

Ten však po dlouhé chvíli ticha jen zavrtěl hlavou: „Pokud věříš, že tohle někdo může vyřešit, jsi větší blázen než já.“

Harry sledoval, jak se jeho bývalý milenec zvedá od stolu a odchází. Dnešní rozhovor nepůsobil zrovna povzbuzujícím dojmem, ale přece jen byl zatraceně přátelštější než jejich poslední noční setkání. To už přece muselo něco znamenat!

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

 

07.01.2012 23:18:06
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one