Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 66.část

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy


66! :-D Měla jsem tady předlouhý dotaz k překladu, ale už se našlo pár dobrých duší, které poradily, takže jim mnohokrát děkuji a všem ostatním přeji příjemné počtení!


Kapitolu dnes s díky za krásné komentáře věnujeme: 1beruska, Abigail, Aha_Lucia, aMaja, Anfulka, anonymka9, bacil, belldandy, Cezminka, cim, fin, gleti, grid, Katherine, Katka Br., keishatko, Kitti, Lily, Lucka, marci, Marta, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, Pavlí, POPO, Profesor, Sharlaid, Suellen, ZJTrane, Zulík

Vaše Slimča

*** Until Proven ***
   

Severus prudce otevřel oči. Jedinou věcí v jeho zorném poli byla textura šedé pletené vlny. Zmateně zamrkal, když si uvědomil, že má zřejmě obličej zabořený do cizího šedivého svetru. A nejen to! Jak postupně získával smysl pro realitu, docházelo mu, že leží na čemsi teplém a pevném, co až podezřele připomíná lidský klín. Zatímco jeho mysl horečně hledala odpovědi na otázky 'co, kde a čí', nohy pod jeho tváří se posunuly.

Vzápětí se ozval nezaměnitelný, ospalý hlas Harryho Pottera: „Dobré ráno.“

Severusovi se v mysli vynořily nesouvislé vzpomínky na včerejší noc, na tu hroznou bouři a na Harryho, jak jej odvádí domů. S připomínkou, že nemá nejmenší právo ležet svému bývalému milenci v klíně, se přinutil zvednout do sedu.

Skrze rozespalou malátnost si pomalu začínal uvědomovat svůj fyzický stav a překvapeně zjistil, že se poprvé po mnoha týdnech neprobudil k smrti vyděšený. A co víc, dnes ráno nemusel bojovat s palčivým řezáním v očích a svaly rozbolavělými tak, jako kdyby celou noc strávil natažený na Burkeho skřipci. Stále si připadal hrozně unavený, ovšem s naprostým vyčerpáním z posledních týdnů se to vůbec nedalo srovnat. Severus chvíli přemítal, jak je to možné, a pak si náhle připomněl, jak mu Harry před pár hodinami nabídl pomocnou ruku. Tak je to tedy. Za svůj první pořádný spánek, kterého se mu od ledna dostalo, vděčí bez nejmenších pochyb Harryho magii.

Lektvarista nevěděl, co říci. Sledoval, jak se jeho společník snaží vyhrabat ze své zaklesnuté pozice v rohu gauče a pak se protahuje. Ten pohyb doprovázelo lehké trhnutí, jako by mladého muže trápily bolesti za krkem. Inu, žádný div. Nejspíš tady musel takto pokroucený prosedět celou noc, zatímco hlídal klidný spánek svého svěřence. Severus si nemohl vybavit ani jedinou noční můru.

Jak se cítíš?“ zeptal se Harry. Vypadal při tom velmi ustaraně.

Severus nasucho polkl. Připadal si ponížený a hluboce se styděl. Harry by tady vůbec neměl být, natož aby mu takto pomáhal. Pak konečně našel svůj hlas a zachroptěl: „Já... neměl jsem se v noci vnucovat. To bylo...“ Severusovi pod tíhou obludnosti dalšího ze svých prohřešků došla slova.

Včera v noci jsi nebyl ve své kůži. To já jsem se vnucoval, tak se tím teď nebudeme trápit,“ odbyl ho Harry bezstarostně a zopakoval svou otázku: „Jak se cítíš?“

Unavenou tvář měl plnou nefalšovaných obav, a tak Severus raději odpověděl: „Lépe. Já... ti děkuji.“

Taky o moc lépe vypadáš,“ mínil Harry. „Ale možná by sis měl dopřát ještě alespoň den nebo dva spánku navíc. Já bych ho tedy určitě uvítal.“

Neměl by ses kvůli mně vysilovat,“ protestoval Severus. Pod upřeným pohledem zelených očí, které si tak dobře pamatoval, se cítil nesvůj.

Nevysiluju se. Ve skutečnosti jsem dnes v noci poprvé od ledna opravdu trochu zabral,“ přiznal se Harry.

Severus si byl jistý, že Harry mluví pravdu, a zahanbeně sklopil pohled k umazaným kalhotám, které měl na sobě. Po zběžné kontrole zjistil, že jeho nepraná plátěná košile na tom není o mnoho lépe. Dokonce sám sebe cítil a věděl, že ani Harrymu ten zápach nemohl uniknout. Přesto seděl v lektvaristově těsné blízkosti, jako by se vůbec nic nedělo.

Severusi?“

Staršího muže zaskočila jemnost toho hlasu. Díky ní by se nechal nalákat kamkoliv, třeba i do samotného pekla. Přinutil se vzhlédnout k ustaraným Harryho očím. „Ano?“

Od ledna jsme si oba prošli hotovou ždímačkou. Jestli nám něco může pomoci, nejspíš bychom to neměli zatracovat.“

Nemohu ti dovolit, abys-“ začal Severus.

Harry ho neústupně přerušil: „Ale ano, můžeš! Spal jsi. A já taky. Jednalo se o oboustranně výhodný obchod.“

Strávil jsi celou noc zkroucený jako paragraf,“ protestoval Severus. Dokonce i teď Harry neustále kroutil hlavou ve snaze uvolnit si strnulé šíjové svalstvo. Bývaly doby, kdy by lektvarista natáhl ruce a jemným hnětením všechny bolesti rozehnal, ale ty dny byly dávno pryč.

Ale spal jsem,“ drobně se usmál Harry.

Moci bez přestávek prospat celou noc byl pro Severuse hotový ráj, ale svědomí mu nedovolovalo činit tak na Harryho úkor. „Nemůžeš trávit každou noc vsedě na gauči.“

Tak se dnes večer přestěhujeme do ložnice,“ prohlásil Harry. Severus se celý napjal a nejspíš to na něm muselo být znát, protože Harry rychle pokračoval: „Ale do... Oblečeme si pyžama, jasné? A jestli je to velký problém, přeměním si vedle tvé postele lehátko. Jen tě potřebuju mít dostatečně blízko, abys byl v dosahu mé magie. Nějak to vyřešíme. Prosím, nebuď... z toho nervózní. Dnešní noc nám oběma pomohla. Tak to zkusme, hm? Prosím!“

Severus bojoval s vlastní hrdostí, která jej nutila, aby tu nabídku obratem zahodil. Jenomže Harryho pomoc jej dnes v noci nejspíš zachránila od překročení tenké hranice mezi normalitou a naprostým šílenstvím. Dobrá, jeho mysl se ještě stále nedala označit za 'normální', ale rozhodně dnes ráno pracovala daleko jasněji než celé týdny předtím. Výrazné zlepšení cítil i na těle, které mu neustále nepulzovalo ostrou bolestí. Připadal si... jako vyměněný. Tak jak mohl odmítnout vyhlídku na další bezesnou noc?

Vím, že je to slabošské,“ řekl Severus, „ale...“

Není to slabošské,“ nesouhlasil Harry. „Je to rozumné. Oba si potřebujeme odpočinout. Tak a teď – dal by sis nějakou snídani?“

Ke svému překvapení si Severus uvědomil, že má skutečně hlad. S pohledem upřeným na svého společníka přikývl. Stále nedokázal pochopit, co tady Harry dělá a proč se zabývá jeho problémy.

Bezva,“ řekl Harry s upřímným úsměvem. Poprosím Dobbyho o něco k jídlu a ty by sis zatím mohl dát sprchu, hm?“

I když byl ten návrh pronesen velmi lehkým tónem, Severusovi neuniklo, jak se Harry za každou cenu snaží udržet zdání normality. Nikdo nevěděl lépe než samotný lektvarista, jak blízko byl včera k úplnému zhroucení a k přetržení posledního křehkého pouta, které ho pojilo se zdravým rozumem. Přál si najít způsob, jak dát Harrymu najevo, že si nesmírně cení jeho úsilí, ale na žádný nepřišel. Nechtěl celou scénu proměnit v jakousi sentimentální hrůzu, která by je oba přivedla do rozpaků.

Nakonec odněkud vydoloval poslední zbytky svého dávného smyslu pro humor, setkal se s Harryho pohledem plným očekávání a svým nejsušším tónem prohlásil: „Mohl jsi zkrátka říct, že smrdím.“

Harrymu se rozšířily zornice a potom se zasmál: „Tak jo, smrdíš. Běž se osprchovat.“

Severus si s údivem uvědomil, že se zvedají vzhůru i koutky jeho vlastních úst. Zdálo se až neuvěřitelné, jak dokáže jediná noc nepřerušovaného spánku změnit lidský pohled na život. Aniž by lektvarista spustil zrak z Harryho rozesmátých očí, vyslovil námitku: „Nemusel jsi být tak neomalený. Copak v sobě vy Nebelvíři nemáte ani kouska diplomacie?“

Ten zápach ji zničil,“ dokázal ze sebe Harry vysoukat mezi salvami smíchu. Severus si nevzpomínal, kdy ho naposledy slyšel takhle se chechtat. Ten zvuk působil neuvěřitelně uzdravujícím dojmem.

Poprvé po strašně dlouhé době mezi nimi neležel ani stín napětí. Věci se sice ani při nejlepší vůli nedaly nazvat normálními, ale ve vzduchu neviselo žádné nepřátelství či předzvěst další hádky. Plnil ho jen zápach Severusova nemytého těla.

Severus se zvedl z gauče a zamířil do ložnice, aby si vzal čisté spodní prádlo a oblečení. Nemohl si pomoci a přemítal, jaký druh magie to na něj Harry v noci použil. Věděl, že jeho mysl zůstala nedotčená, ale cítil se skutečně jako vyměněný. Jednoduše se nedokázal ubránit podezření, že s ním mladší kouzelník musel provádět něco víc, než jen zajišťovat tolik potřebný spánek. Ještě před čtyřiadvaceti hodinami byl lektvarista přesvědčen, že se mu zhroutil celý svět. Minerva mu bez obalu řekla, že si má sbalit a nechat se vyprovodit ke Svatému Mungovi, a situace mezi ním a Harrym vypadala naprosto zoufale. Severus měl pocit, že na něj všechno padá. Ale teď...

Vztahy s Harrym už se nezdály tak beznadějné, což byl nejspíš první skutečný rozdíl. Neexistovala žádná šance, že by se znovu stali milenci, nebo alespoň získali zpět vzájemnou blízkost, o kterou přišli v den, kdy Severus tak nevybíravě zradil Harryho důvěru. Ovšem vypadalo to, že mu Potter odpustil natolik, aby mohli být přáteli. Ten nečekaný dar dokázal zatlačit do pozadí i strach ze Svatého Munga.

Lektvarista zrovna vytahoval z šuplíku košili, když zaslechl pisklavý hlásek domácího skřítka: „Harry Potter volal Dobbyho?“

Ahoj, Dobby,“ pozdravil Harry veselým, přátelským tónem, který tomu stvoření vždy věnoval. „Mohl bys, prosím, pro mě a profesora Snapea připravit snídani?“

Harry Potter už je zase s profesorem Snapem?“ zeptal se Dobby a jeho zvědavý hlásek se nesl skrz otevřené dveře.

Severus ztuhl. V očekávání Harryho odpovědi ztišil snad i vlastní dech. Věděl, že Harry tomu skřítkovi za jeho drzou a velmi osobní otázku nebude spílat, ale plně očekával, že uvede věci na pravou míru.

Trvalo celou věčnost, než Harry odpověděl. Pak konečně zazněla jeho nevzrušená odpověď: „Ano. Přineseš nám trochu té marmelády, co má profesor Snape tak rád, viď?“

Severusovi se sice dnes ráno nezdálo, že mu na hlavu padá celý svět, ale při Harryho slovech měl skutečně pocit, jako by mu někdo sebral pevnou půdu pod nohama. Povážlivě se zakymácel a rychle se zachytil komody. Zhluboka se nadechl. Pálily ho oči a měl strach, že se každou chvíli sesype, ale... poprvé po dlouhé době za to nemohlo zoufalství.

Když se po chvíli konečně trochu sebral, vytáhl z prádelníku čistě bílou košili, jakých tam měl celou zásobu, lehce zaklapl zásuvku a proklouzl po koupelny, aniž by ho Harry, zabraný do rozhovoru s domácím skřítkem, zaznamenal.

Po lednových událostech si Severus myslel, že už mu nikdy nebude dobře, ale v této chvíli se cítil... téměř požehnaně. Neměl nejmenší tušení, čím si ten dar zasloužil, ale věděl naprosto jistě, že dokázal beze zbytku zastínit včerejší bezútěšnou prázdnotu.

*~*~*

Harry zaklepal na dveře Minerviny kanceláře a když ho pozvala dál, strčil hlavu dovnitř. „Máš chvilku?“ zeptal se.

Oknem za ředitelčiným stolem proudily dovnitř jasné sluneční paprsky a Harry si pomyslel, že dnešní jarní ráno přesně odráží změnu, jež se právě udála v jeho životě. Bouře z předchozí noci odezněla a zima definitivně vzdávala svou vládu nad krajinou.

Samozřejmě, Harry, pojď dál,“ řekla Minerva a odsunula stranou pergamen, na který něco zapisovala.

Harry vstoupil a usmál se na mávající Brumbálův portrét. „Ahoj.“ Pak se posadil ke stolu naproti své nadřízené.

Co pro tebe mohu udělat?“ zajímala se žena.

Harry se jí zahleděl do světle modrých očí a rozhodl se neztrácet čas planým tlacháním. „Severus se mi svěřil, že ho chceš poslat ke Svatému Mungovi.“

Ředitelka se nezdála tématem rozhovoru překvapená. S hlubokým povzdechem přitakala: „Ani ty nemůžeš předstírat přesvědčení, že se spravuje. Jen během tohoto měl hlasitou slovní přestřelku se šesti studenty. A určitě jsi slyšel o nebelvírských čtvrťácích. Celý ročník od něj vyfasoval měsíční trest.“

Minervo, se studenty se přece hádá celé roky. Sám jsem to s ním zažíval dnes a denně.“

Ano, ale tohle je jiné. Severus je labilní. On-“

Prošel si peklem,“ přerušil Harry svou kolegyni. „Přece víš, co mu Burke udělal. Učení je to jediné, co ho v této chvíli ještě drží nad vodou.“

Harry, já musím myslet také na studenty. Severus se právě teď vůbec nechová racionálně. Dokonce už ani nezvládá péči o vlastní hygienu. Se stížností na jeho stav za mnou přišli už tři profesoři a proti jeho hrubosti protestují desítky studentů. Nemohu to dále přehlížet. Ode dne, kdy se vrátil do práce, jsem doufala, že se dá dohromady, ale nestalo se tak. Pobyt u Svatého Munga...“

Jen dokončí, co Burke začal,“ prohlásil Harry. „Sama víš, že tam nevydrží ani týden. Chápu tvé obavy, ale žádám tě o osobní laskavost. Prosím, nedělej mu to.“

Myslíš si, že chci? Znám ho už přes třicet let. Ale nemohu ignorovat, co se s ním děje,“ hájila se Minerva.

Já vím. Uvědomuji si, že byl poslední dobou extrémně vystresovaný, ale teprve dnes v noci se poprvé po několika měsících vyspal. Nemohu tvrdit, že je vyléčený nebo v pořádku, ale rozhodně je na tom lépe než včera. Myslím, že čas konečně začal pracovat v jeho prospěch. Kdybys mu mohla dát ještě jednu šanci...“

Minerva ho dlouhou chvíli jen mlčky pozorovala. „Říkáš, že se od včerejška zlepšil?“

Harry se jí zpříma zadíval do očí a přikývl: „Prospal celou noc, snědl snídani i oběd a ráno se sprchoval.“

A ty to vnímáš jako nějaký průlom?“

Harry jí nemohl klást za vinu skepsi, kterou tak docela nedokázala skrýt. Severus ho v noci skutečně vyděsil. Na Minervu musel včera bezpochyby zapůsobit podobně. Nicméně, Harry se na ženu před sebou zpříma zahleděl a přitakal: „Ano. Jsem ochotný převzít za něj plnou zodpovědnost. Pokud mu dopřeješ ještě týden-“

A do jaké míry se stihne vyléčit za jediný týden?“ zeptala se ředitelka. Harryho naděje pohasla, ale následující Minervina slova ho doslova šokovala. „Ne. Dávám mu celý měsíc. Pokud do té doby neprojeví výrazné známky zlepšení, budu muset trvat na pomoci profesionálů. Pro jeho vlastní dobro i kvůli studentům.“

Harry, omráčený její velkorysostí, nenacházel slov: „Děkuji ti, Minervo! Vůbec nevím, co říct.“

Je to také můj přítel, Harry. Modlím se, abys měl pravdu. Bolí mě vidět ho takto,“ přiznala ředitelka.

Harry pokýval hlavou. „Já vím, ale... On je ten nejsilnější člověk, kterého znám, Minervo. Dostane se z toho.“

Ředitelka ho obdařila širokým úsměvem, připomínajícím jarní slunce, jež pronikalo dovnitř okny za jejími zády. „Myslím, že bys mohl mít pravdu.“ Na okamžik si prohlédla Harryho tvář, než si dovolila komentář: „Ty dnes také vypadáš o mnoho lépe, jestli ti nevadí, že to říkám.“

Harry se usmál. „Díky. Cítím se lépe. Tak já, ehm, tě zase nechám tvému papírování.“

Uvidíme se u večeře,“ přikývla Minerva, zatímco se Harry zvedal na nohy.

Mladý kouzelník se ocitl venku na chodbě a náhle nevěděl, co dál. Jistě, že se mohl vydat do nebelvírské věže a strávit odpoledne s Ronem a Hermionou, ale celým jeho bytím ho to táhlo dolů do sklepení.

Změny, které Severusovi způsobil poslední spánek, byly jednoduše zázračné. Harry se částečně obával, že když jej nechá příliš dlouho o samotě, bude na tom jeho bývalý milenec brzy stejně jako dřív, ale popravdě, daleko víc než tenhle bláznivý strach ho poháněla touha toho muže vidět. Opravdu chtěl jednoduše být s ním, a tak, s nadějí, že nebude Severuse příliš nervovat, vyrazil ke zmijozelské části hradu.

Harry zaklepal na dveře a lektvarista mu po chvíli otevřel. Ve tváři se mu mihlo překvapení.

Ehm, ahoj,“ pozdravil nervózně mladší kouzelník. Lektvarista vypadal čistě a odpočatě a Harry se musel hodně snažit, aby na něj příliš dlouho nezíral. Severus měl ještě stále temné kruhy pod očima, ale už ani ty zdaleka nepůsobily tak žalostně jako během posledních měsíců.

Ahoj,“ odvětil Severus. Zdál se spíš zmatený než rozčilený, že ho někdo ruší. „Zapomněl sis tady něco?“

Harry potřásl hlavou. „Já, ech, jsem chtěl... Teda myslím... Mohl bych dál, prosím?“

Ještě včera by se dočkal automatického odmítnutí, dnes odpoledne však Severus jen více otevřel dveře a mlčky mu ustoupil z cesty.

Harry se ocitl ve známém obývacím pokoji a okamžitě zaregistroval několik povážlivě vysokých hromádek pergamenů, ležících na dlouhém konferenčním stolku mezi krbem a pohovkou. Když odsud ráno odcházel, ještě tam určitě nebyly. „Co je to?“

Severus se zatvářil mrzutě. „Neopravené domácí práce za poslední tři týdny. Já... jsem si nevšiml, kolik se jich nahromadilo. Není divu, že byla včera Minerva tak znepokojená.“

Když už mluvíme o Minervě, právě jdu od ní,“ oznámil Harry. Cítil, jak napětí v místnosti několikanásobně vzrostlo, a proto rychle pokračoval: „Slíbila nám měsíc k dobru, než zase otevře téma 'Svatý Mungo'.”

Měsíc?“ Severus vypadal ohromeně.

Nechce, abys odešel, Severusi. Přeje si, aby ses cítil lépe. My všichni to chceme.“

Severus sklopil zrak. „Musel... jsem vám tady v posledních týdnech zahrát pěkné divadlo, když jsem si vysloužil tolik zájmu.“

Harry netušil, jak odpovědět. Nejraději by Severusovi všechny ty řeči o 'divadle' vyvrátil, ale ještě nikdy mu nelhal. „Nikdo nemohl očekávat, že po lednových událostech vyskočíš a vrhneš se do života, jako by se nic nestalo. Přežil jsi věci, které by kohokoliv jiného zabily. Neschopnost předstírat, že se nic nestalo, z tebe nedělá slabocha.“

Lektvarista k němu zvedl temné oči. „Já... se necítím jen slabý. Je to horší. Připadám si... rozbitý.“

Severusovi bylo zjevně nepříjemné, že něco takového vůbec vyslovil.

Harry nevěřil vlastním uším, že ten muž dokázal tak otevřeně hovořit o tom, co prožívá. S myšlenkou na to, jaké cti se mu právě dostalo, přistoupil blíže. Položil ruku na společníkovu napětím ztuhlou paži a řekl: „Přirozeně, že to tak vnímáš. Od smrti tě dělil už jen pouhý krůček. Kdo by si po takové zkušenosti nepřipadal zlomený? Ale přestál jsi Burkeho zvěrstva a zvládneš i tohle.“

Severusova naprostá nedůvěra se nedala přehlédnout. Harry k němu udělal ještě jeden krůček a jemně mu zatlačil na záda, aby ho pozval do svého objetí. Vyšší kouzelník na okamžik zaváhal. Jeho ztrápené oči prozrazovaly divoký vnitřní boj, než na Harryho zpříma pohlédl a doslova se mu zhroutil do náruče. Tiskl se k němu tak pevně, jako by na tom závisel jeho vlastní život.

Harry si uvědomil, že ten prostý kontakt může být v Severusově současném světě plném bolesti a stínů velmi významnou událostí. Proto ho k sobě přivinul ještě pevněji a dlaní ho skrz hrubé brokátové sako hladil po zádech. Dlouho ho jen takto držel, než zašeptal: „Vím, že musíš mít dojem, že se ti hroutí celý svět, ale to se nestane. Zvládneme to, uvidíš.“

Severus pozvedl tvář z prohlubně Harryho krku, aby na něj viděl, a tiše se zeptal: „My?“

Nejsi sám. Projdeme tím spolu,“ dušoval se Harry. Nedokázal se ubránit vzpomínce na svůj poslední slib, který Severusovi dal. Na ten, že už mu nikdy nenechá ublížit. Tenkrát příšerně zklamal. Nedokázal ho splnit. Ale dnes vše záviselo jen na jeho vlastních činech a Harry byl stran jeho dodržení daleko optimističtější.

Od Severuse očekával pochybovačný nebo podezřívavý výraz. Věděl, jak je pro toho muže těžké důvěřovat i za těch nejlepších okolností. Jeho společník však působil spíš ohromeně než skepticky, když prohodil: „Nerozumím tomu. Jak to, že ke mně necítíš nenávist po tom, co jsem ti tehdy v noci způsobil na famfrpálovém hřišti?“

Harry se v reakci na to výbušné téma mimovolně napjal. Cítil však, že se jeho bývalý milenec bez vysvětlení nedokáže uvolnit, a tak jemně pronesl: „Láska se nevytratí jen proto, že člověk něco zvorá.“

Láska...?“ Severus se zatvářil, jako by do něj uhodil blesk.

Harry doufal, že se tomuto problému zcela vyhnou, než bude lektvarista poněkud citově vyrovnanější. Nechtěl do jejich křehkého přátelství vnést nic, co by mohlo Severusovi působit starost nebo v něm dokonce budit strach. Člověk nemusel být génius, aby pochopil, že se oběť brutálního znásilnění nejspíš necítí zrovna pohodlně, když jí někdo vyznává své city.

Až na to, že Severus nevypadal vyděšeně ani odrazeně. Harry se tím pokusil uklidnit a odpověděl: „Jo, já, ehm... Pořád ji k tobě cítím.“ Uvědomoval si, že něco takového možná vůbec neměl vypustit z úst, zatímco je Severus takto rozhozený, a tak začal překotně vysvětlovat: „Nemusíš se obávat. Já vím, že nejsi... připraven dělat věci, které jsme spolu dříve prováděli a... Chápu, že třeba nikdy ani nebudeš. Já jen... Mám o tebe zájem. Nikdy bych tě nenutil nebo-“

Harry,“ přerušil Severus jeho uspěchaný, zpanikařený proslov.

Něco v jeho tónu a výrazu tváře přinutilo Harryho zmlknout. Nebyl si jistý, co Severus cítí a nervózně opáčil: „Ano?“

Zdálo se, že lektvaristovi chvíli trvalo, než dokázal zformulovat své myšlenky. Když konečně promluvil, použil ten opatrný tón, kterým vždy odpovídal na Harryho citová vyznání, když ještě bývali milenci. „Zatímco pro Burkeho nebylo těžké zničit mou... důvěru ve vlastní charakter, nenašel způsob, jak otřást mou vírou v tebe. A zkoušel to.“

Severus nelhal. Harry si to přečetl v jeho nervózních očích a měl pocit, že se něco uvnitř něj láme. Celý se roztřásl a se zamumláním: „Bože, Severusi,“ kolem něj znovu omotal paže.

Oba se zoufale chvěli, ale zdálo se, že vzájemná blízkost pomáhá. Nejspíš přesně tohle oba dlouho potřebovali. Po nějakém čase chvění ustalo. Když se pak Severus odtáhl z objetí, Harry se jej nesnažil zadržet, i když si to velmi přál. Rozpačitě se na sebe dívali a vypadalo to, že ani jeden z nich neví, co říci.

Nakonec prolomil ticho Severus. „Musím začít s opravou všech těch domácích úkolů.“

Harry pohlédl na skličující hromadu připravené práce. „Mohu nějak pomoci?“

Severusovo automatické: „Nemusíš se-“ přerušil veselým: „Ale no tak. Dva páry očí to prolítnou dvakrát rychleji.“

K jeho neskutečné úlevě lektvarista nervózně přikývl. Bok po boku se přesunuli ke gauči a společně se vrhli na ten strašidelně vyhlížející úkol.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

21.01.2012 22:34:39
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one