Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 68.část

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

 

Ahojky! Jak už jste někteří stačili postřehnout, jsem opět doma a snažím se naskočit do rozjetého vlaku. Zatím lehce pokulhávám (doslova :-D), ale ono nám to snad půjde... ;-) Všem vám moc děkuji za podporu a krásné komentáře a s dříčem Sevykem vám přejeme příjemné čtení.

Kapitolu za komentáře věnujeme: 1beruska, A_ja, Aha_Lucia, Allishka, aMaja, Anfulka, anonymka9, ansus, bacil, Cezminka, cim, fin, gleti, grid, Katherine, Katka Br., keishatko, Kitti, Lily, Lucka, Marta, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, POPO, Profesor, Sharlaid, Suellen, Suzanne, Wigy, ZJTrane

Vaše Slimča

*** Until Proven ***
   

Lidské tělo připoutané ke skřipci pokrývala lesklá vrstva krve, od níž se odráželo mihotavé světlo okolních pochodní. I když... Označení 'tělo' se pro hrozivé pozůstatky na mučicím nástroji zdálo až příliš nadnesené. Ve skutečnosti připomínaly spíše jakousi krvavou kaši. Při pohledu na bledou kůži, kterou kdysi centimetr po centimetru mapoval vlastním jazykem, se dnes mladému muži obracel žaludek.

Pozdě. Pokaždé příliš pozdě! Severusi...

Pottere... Harry!“

Příšerný obraz se mu roztřásl před očima, když... Inu, když se roztřásl on sám. Noční můra pomalu doznívala a Harry prudce otevřel oči. Zmateně se rozhlížel po pokoji. Kde...? Co...?

Z dohasínajících uhlíků v krbu ještě vycházela slabá záře, v jejímž chabém osvětlení dokázal jakž takž rozeznat známé, ostře řezané Severusovy rysy. Po chvíli mu došlo, že s ním jeho společník třese a snaží se ho probrat. Severus... Z té nekonečné úlevy pocítil Harry slabost v celém těle. Natáhl paže a pevně sevřel rukávy mužovy noční košile. „Severusi?“

Živý... Severus je živý!

Lektvarista s ním konečně přestal lomcovat a ač bylo v okolním šeru těžké rozeznat výraz v jeho tváři, zdálo se, že ji postupně opouští určité napětí. „Jsi v pořádku?“ zajímal se.

Bože, na to bych se měl ptát já tebe,“ hlesl Harry. Severus potřeboval spát, aby se konečně mohl zotavit, a Harry tady byl proto, aby mu pomohl. „Mým úkolem je chránit tě od nočních děsů, a ne tě ještě budit svými vlastními.“

Na tom nesejde. Jsi v pořádku?“ zopakoval Severus.

Harry zhodnotil svůj stav a musel uznat, že lektvaristovy obavy nejsou tak docela bezdůvodné. Košili měl skrz naskrz propocenou a proti slabé zimnici mu nepomáhala ani těžká peřina. Na lících cítil zahanbující potůčky horkých slz a věděl jistě, že jejich vlhké stopy nelze přehlédnout ani v přítmí ložnice.

Jsem v pohodě. Promiň, že jsem tě vzbudil,“ řekl. Pustil Severuse a uložil se zpět do vlhkých lůžkovin. Rozmrzele si uvědomil, jak se mu nepříjemně lepí na tělo a tiše na sebe i postel použil sušicí kouzlo. Cítil, jak ho ze tmy sleduje pár pozorných očí. Otočil hlavu a přes polštář se setkal s pohledem černým jako tuš.

Severus ležel na boku, tváří k němu. Jeden druhého se nedotýkali, ale měli k sobě dost blízko, aby to v případě nutnosti mohli udělat. To uspořádání Harrymu připadalo podivně známé a neomylně mu rozechvělo srdce.

Jednalo se o některou z Voldemortových nočních můr?“ hádal Severus.

Harry si pomyslel, že přesně tohle byla jedna z věcí, která mu bez Severuse chyběla nejvíc. Většina lidí by možná čekala, že to bude sex, protože mívali fantastický intimní život, ale mýlili by se. Ať už to znělo jakkoliv sentimentálně, když se Harry uprostřed noci probral plný paniky, postrádal vedle sebe jinou lidskou bytost. V lektvaristově hlubokém hlase bylo něco tak uklidňujícího, že už jen jeho zvuk dokázal zahnat všechnu Harryho úzkost.

Navíc i fakt, že byl Severus schopen opustit svůj vnitřní svět a položit podobnou otázku, znamenal opravdu mnoho. Během týdne společného nocování prošel doslova zázračnou proměnou, ale ještě se zdaleka nedal považovat za normálního.

Harry se zhluboka nadechl. Snažil se uklidnit divoce bušící srdce a zavrtěl hlavou. „Ne. To byla zase ta nová.“

Nová?“

Harry si nebyl jistý, zda se svému společníkovi vůbec svěřit. Oba věnovali tolik úsilí snaze, aby se Severus dokázal přenést přes všechna svá traumata, že Harry přímo nenáviděl chvíle, kdy díky němu vyplavaly na povrch vzpomínky na všechny ty temné chvíle. Ovšem Severus se ho zeptal, což se samo o sobě dalo považovat za významný milník.

Proto se mu Harry zpříma zahleděl do očí a tiše vysvětlil: „Ta, ve které se k tobě nedostanu včas.“

O tom snu vyprávěl Severusovi zhruba před měsícem, když se potkali při svých nočních toulkách hradními chodbami. Bylo to v době vzájemného odcizení a lektvarista neměl nejmenší důvod, aby si cokoliv z toho pamatoval.

Sníš o tom pravidelně?“ překvapil jej svou otázkou starší muž. Z jeho tónu bylo jasně cítit, že si na celou konverzaci vzpomíná.

Harry přikývl. „Ty sny se nevrací tak často jako Voldemortovy noční můry, ale mívám je docela pravidelně.“ Po tom přiznání se cítil podivně obnažený, a tak ve snaze o zlehčení situace zavtipkoval: „Varoval jsem tě, že jsem cvok.“

Dokonce i v záři skomírajícího ohně Harry postřehl napětí, které ovládlo Severusovy rysy. Ten po dlouhé pauze vydechl: „Já... Omlouvám se.“

Omlouváš? A za co se, prosím tě, chceš omlouvat?“ nechápal Harry. „To já bych se měl ospravedlnit tobě. Trvalo mi tak zatraceně dlouho, než jsem tě našel a-“

Vůbec jsi mě neměl objevit,“ odpověděl Severus.

Tohle Harry nesnášel. Když muž proti němu začal tvrdit, že už měl raději dávno být po smrti. Snažil se utlumit vlnu vzteku, která se v něm po těch slovech vzedmula, a prohlásil: „Vím, že jsi prožil strašlivé věci, ale časem se budeš cítit lépe. Vážně bych si přál, abys už takové věci neříkal.“

Jaké?“ nechápal Severus.

Jako že jsem tě neměl najít. Všechny ty nesmysly o tom, že by bylo všem lépe, kdybys tenkrát zemřel. Opravdu... mi ubližuje, když takhle mluvíš.“

Ještě před pár týdny by Severus zřejmě vyslovil něco, co by Harryho uším vyznělo asi jako 'smůla, hochu', ale dnes napjatě odpověděl: „Tak jsem to nemyslel.“

A jak jsi to tedy myslel? Něco podobného opakuješ už celé měsíce,“ mračil se Harry přes polštář. Na světě nejspíš neexistovala věc, která by mu vadila více než lež. Severus se před ním obvykle nepřetvařoval, ale po Zemi snad nechodil jediný Zmijozel, který by  umění vytáček nevynikal.

Ačkoliv chápu, že to tak mohlo vyznít, skutečně jsem neměl v úmyslu prohlašovat něco v tomto duchu. Měl jsem na mysli jen tolik, že téměř celé čtyři měsíce hledal Burkeho na plný úvazek snad každičký bystrozor v celé Británii. Ty jsi ho objevil během pouhých dvou dnů. To byl doslova husarský kousek. V životě jsem neviděl složitější matoucí a nezakreslitelná kouzla než ta na Burkeho panství.“ Jelikož byl Severus expertem na oba typy kouzel, jeho vyjádření vypovídalo o mnohém. „Pořád nechápu, jak jsi to dokázal.“

Harry si uvědomil, že to je poprvé, co se Severus zeptal na podrobnosti své záchrany. „Já, ehm, nenašel Burkeho. Našel jsem tebe.“

Nevidím rozdíl. Věznil mě na svém panství. Neměl jsem být vystopovatelný o nic snáze než on sám,“ mínil Severus. Hlas měl stejně přísně kontrolovaný jako obvykle, ale díky nakousnutému tématu z něj citelně vyzařovalo napětí. Ještě před chvílí ležel vedle Harryho docela uvolněně, ale nyní, ač se jeho pozice nezměnila, působil ztuhle jako nějaká mrtvola.

A taky bys nebyl – pro kohokoliv jiného,“ vysvětloval Harry.

Takže jsi obešel jeho opatření díky tomu, že jsi mocnější?“

Jen obranná kouzla. S nápadem, jak tě lokalizovat, přišla vlastně Hermiona. Samotnému by mi něco takového nepřišlo na mysl.“

Harryho náhle napadlo, že by se Severus nemusel cítit zrovna pohodlně, když uslyší o mentálním spojení, které mezi nimi existuje.

Snažíš se mě obalamutit,“ sledoval ho Severus ze svého místa. Když Harry stále mlčel, položil mu lektvarista přímou otázku: „Existuje nějaký důvod, proč mi nepovíš, jak jsi to udělal?“

Já, ehm, nevím, jestli budeš schvalovat mé metody,“ přiznal nakonec Harry.

Severus už se zjevně cítil o mnoho lépe, protože k Harryho nesmírnému překvapení místo podrážděného štěkání jen téměř hravě nadhodil: „Chceš mi tvrdit, že jsi výměnou za mé propuštění obětoval temným silám nějakého studenta? Připouštím, že poslední dobou nejsem zrovna ve své kůži, ale nezaznamenal jsem, že by byla některá z těch malých oblud pohřešována.“

Harry se tomu nemístnému nápadu zasmál. „Ne, nečinil jsem žádné lidské oběti. A ty bys ohledně toho neměl znít tak nadějně.“

Škoda,“ odtušil Severus opět tím tak dlouho postrádaným tónem. „Tak co jsi provedl?“

To, hm... Mělo to co dělat s tvou pomocí proti Voldemortovým nočním můrám. Hermiona četla nějakou starodávnou knihu o nitrozpytu a nitrobraně, kde se psalo, že když je na sebe nějací kouzelníci navzájem dlouhodobě používají, tak... se mezi nimi bezděčně vytvoří trvalé mentální spojení. Zdá se, že je to náš případ.“

Mentální spojení?“ Způsob, jakým to Severus vyslovil, naznačoval, je je ten muž přesně tak vynervovaný, jak Harry předpokládal.

Není vědomé,“ ujišťoval jej proto kvapně. „I když jsem po něm záměrně pátral, sotva jsem ho dokázal zachytit. Bylo to jako tenké vlákénko síly, vedoucí od tebe ke mně. Jen jsem jej sledoval až ke zdroji. Dokonce ani teď ho necítím. Ty ano?“

Severus zavřel oči. Po dlouhé chvíli ticha je znovu otevřel a zavrtěl hlavou.

Vím, že ti žádná forma mentálního kontaktu nedělá dobře,“ ozval se Harry. Nemohl uvěřit, jak nervózně se cítí. Bude mít štěstí, když ho Severus díky tomu propojení opět nevyhodí. „Jako moc tě to vyvádí z míry?“

S tím spojením... Dozvím se vůbec, že monitoruješ mé myšlenky?“ zajímal se lektvarista.

Upřímně... Já nevím. Nikdy jsem neměl pocit, že dokážu... přečíst, co si myslíš. Třeba zrovna jako teď – nemám nejmenší tušení, jak se díky tomu všemu cítíš. Tobě se někdy... zdálo, že jsi nechtě vnímal, čím si zrovna zaměstnávám mozek?“

Severus zamítavě potřásl hlavou.

Pak bychom se tím možná neměli trápit,“ navrhl mladší kouzelník nadějně.

Duševně nevyrovnaný muž, s nímž měl Harry co do činění během předcházejících měsíců, už by se na něj pro ten žalostně průhledný pokus bagatelizovat současný znepokojivý vývoj událostí dávno utrhl. Dnes večer ne. Jen ho zadumaně pozoroval, než po nekonečně dlouhém, nervy drásajícím tichu pronesl: „Vzhledem k tomu, že jsem to byl já, kdo náš duševní kontakt navrhl a inicioval, celá vina leží na mě.“

Nemyslím, že je to otázka viny,“ protestoval Harry.

Tvrdíš mi, že... ti po všem, co jsem provedl, nevadí vědomí, že mohu mít kdykoliv otevřený přístup do tvé hlavy?“ dožadoval se Severus a v jeho hlase se poprvé od okamžiku, kdy je probudila Harryho noční můra, objevily známky příkrosti.

Proč to musíš pořád připomínat?“ skoro zakňučel Harry.

Zdálo se, že Severus nesmírně pečlivě volí slova, než pomalu odpověděl: „Protože se jedná o neodpustitelný prohřešek, který už bude navždy mezi námi. Ať se stane cokoliv, nikdy nezmizí.“

Severus to tak opravdu vnímal. Podle jeho tónu bylo zřejmé, jak hluboce jej to stále zneklidňuje. Ano, lektvaristův čin Harryho skutečně rozčílil, ale měsíční odstup mu pomohl vidět věci trochu s nadhledem. Pokud uvážil, co všechno mohl Severus natropit, kdyby měl opravdu zlé úmysly, jeho skutečný přestupek už nepůsobil tak strašně. Nedal se omluvit, ale... Harry si uvědomoval, jak moc na toho muže oné osudné noci tlačil a jak křehký Severus byl. Ta situace přímo zaváněla katastrofou a na výsledku Harry rozhodně nesl svůj díl viny.

Harry už se z celé té nešťastné události cítil utahaný. Povzdechl si a zeptal se: „Vážně chceš, aby to bylo za námi?“

To, co si přeji, je sotva podstatné.“

Právě, že v tomto případě záleží jen na tom, co si přeješ. Pokud to opravdu chceš všechno uzavřít, řekni, že se omlouváš.“

Cože? To nemůžeš myslet vážně,“ vydechl Severus.

Naprosto vážně. Pokud lituješ toho, co jsi provedl, tak to pověz. Ještě jsi to neudělal. Vím, že tě to tíží, ale vlastně ses k tomu nikdy nepřiznal a neřekl nahlas, že tě to mrzí,“ poukázal Harry.

Severus na něj zíral jako na blázna. Ostatně, Harry si tak sám často připadal. Po napjaté pauze starší muž prohodil: „Takovou zradu nemůže nikdo odpustit. Jak bych se za ni vůbec mohl omluvit?“

Prostě to vyslov,“ radil Harry. „Ale jen v tom případě, že to myslíš upřímně.“

Severusův výraz prozrazoval strach z výsměchu. Přesto necouvl a váhavě pronesl: „Harry Pottere, hluboce lituji ohavného prohřešku, jehož jsem se dopustil vůči tvé mysli i tvému srdci, když jsem té osudné noci manipuloval tvými vzpomínkami,.“

Bylo to více, než by kdy Harry od Severuse očekával. V mužově ustaraném hlase slyšel upřímnost a viděl, že Severus dokonce i teď vypadá, jako by počítal s ponížením. Proto rychle na oplátku nabídl: „A já se omlouvám, že jsem na tebe tehdy tolik tlačil. Odpustím ti, pokud promineš i ty mně.“

To nemůže být tak snadné,“ protestoval Severus.

Ano, může. Odpustíš mi?“

Nemám ti co odpouštět. Byl jsi oběť.“

Nesouhlasím. Ocitl ses na konci svých sil a já na tebe dorážel a zahnal tě do kouta. Jednoduše ti povolily nervy a provedl jsi něco, co bys bez takového nátlaku nikdy neudělal. Takže, odpouštíš mi?“

Severus pomalu přikývl.

Fajn. A já odpouštím tobě. Můžeme to už nechat plavat?“ prosil Harry.

Jak to můžeš jen tak nechat být? Kdo by dokázal něco takového prominout?“ nevěřil Severus. Podle jeho postoje nebylo pochyb, že odpuštění je v jeho životě stejně neslýchaná záležitost jako láska.

Harryho to příliš nepřekvapilo. Vše, co mu kdy Severus vyprávěl, naznačovalo, že se o něj nikdy nikdo nezajímal.

Té noci jsme byli oba mimo,“ prohlásil. „Oba jsme chybovali. Když budeme chtít, můžeme se tím trápit celý příští rok, nebo klidně desetiletí, ale netuším, jak to kterémukoliv z nás pomůže. Potřebujeme se uzdravit, Severusi. To se nám nepodaří, pokud budeme žít minulostí a vinit se navzájem z věcí, které ani jeden z nás nedokázal ovládnout.“

Ale-“

Ten sadistický bastard nevyhraje,“ přerušil Harry svého společníka dříve, než na sebe Severus stihl naházet další špínu. „Přece kvůli němu úplně všechno neztratíš. Sám se mi přiznal, že ti zaneřádil mysl. Co my víme, třeba ti dokonce vsugeroval, že máš něco takového provést.“

Sice bych Burkemu nesmírně rád přenechal veškerou zodpovědnost, ale ten nápad byl jen a jen můj,“ nesouhlasil Severus. „Té noci... jsem neuvažoval zrovna jasně.“

To ani jeden z nás. Ale teď už si oba vedeme lépe, ne?“ zeptal se Harry a ze všech sil se snažil změnit téma i náladu.

Já... Už jsem nedoufal, že bych znovu mohl pocítit něco jako naději,“ přiznal se Severus nejistě. „Měl jsem pocit, jako by ze mě mozkomor vysál všechen život.“

Harry si pomyslel, že tohle je skutečný průlom, a tiše prohodil: „Nikdy jsi, ehm, nemluvil o tom, čím jsi prošel. Třeba by ti pomohlo, kdyby ses svěřil.“

V posteli zavládla téměř hmatatelná nervozita. Harry cítil, jak ho Severus pozoruje a zkoumá jeho rysy.

Po dlouhé odmlce se muž zeptal: „A co mám říct? Sám... jsi viděl, jak jsem dopadl.“

Musel jsi být hrozně vyděšený,“ hlesl Harry stejně tiše. Nevěděl, jestli Severus přijme takovou otevřenost. Vlastně ani netušil, zda mu starší kouzelník může odpovědět.

Dokonce i pro bývalého Smrtijeda se jednalo o... poučný zážitek.“

Harry si ani nedokázal představit, kolik sil muselo Severuse stát, aby promluvil normálním tónem, který právě použil. Napětí v jeho přísných rysech napovídalo, jak velmi silně se kontroluje.

„Poučný není zrovna slovo, které bych použil,“ mínil Harry. „Myslím, že já bych byl na tvém místě bez sebe hrůzou. Vlastně jsem se tak cítil už jen ve chvíli, kdy jsem tě hledal a představoval si, čím vším si právě procházíš. Ale... Nikdy mě nenapadlo nic tak strašného, jako co ti opravdu provedl.“

Burke byl... docela vynalézavý,“ připustil Severus tiše. „Dokonce i Voldemort by se od něj mohl pár věcí přiučit.“

V Severusově strhané tváři si Harry přečetl vše, co starší kouzelník nedokázal vyslovit. Natáhl ruku a položil ji na přítelovo ztuhlé předloktí. „Vím, že si tak možná nepřipadáš, ale jsi ten nejstatečnější muž, jakého jsem kdy poznal.“

Lektvaristův obličej se nepěkně zkroutil. „Ujišťuji tě, že statečnost s tím neměla nic společného. Nenech se mýlit. Já... jsem velice zbaběle škemral.“

Harry se nemusel ani příliš snažit, aby pochopil, jak moc to Severuse zneklidňuje. Opatrně volil slova, než odpověděl: „A kdo by při takovém mučení neprosil? To z tebe nedělá zbabělce, ale člověka. Tou statečností jsem měl na mysli to, že jsi to dokázal přečkat. Poppy mi řekla, jaký byl zázrak, že v tobě ještě vůbec zůstala alespoň kapka života. Už jen samotná krevní ztráta byla neskutečná a k tomu šok... Neměl's to přežít, a přece jsi to zvládl a našel odvahu znovu se sebrat a jít dál.“

„Sotva bych tvrdil, že jsem se 'sebral'. Musíš tady spát, abys mě uchránil před úplným zhroucením. Už... nikdy nezískám zpět to, co mi Burke ukradl.“

Naprostá beznaděj těch slov se Harrymu zahryzla až do duše. Severus něco podobného neprohlásil poprvé. Už se párkrát o podobném pocitu zmínil. Harry ztěžka polkl a tím nejjemnějším tónem, jaký dokázal skrz stažené hrdlo vyloudit, se zeptal: „A co si myslíš, že ti ukradl?“

Kromě lidské důstojnosti a sebeúcty?“ otázal se Severus. Po chvíli pokračoval: „Bez těch bych se dokázal obejít. Jenomže on zničil věc... jejíž ztrátu nejsem schopen unést.“

Mučení otřese důstojností a sebeúctou úplně každému. Sám s tím mám trochu zkušenosti, Severusi,“ řekl Harry, když si připomněl noc, kdy Voldemort zabil Cedrika a jeho mučil Cruciatem. Bylo mu jasné, že ač se jeho vlastní zážitky jevily jako hrozivé, se Severusovými zkušenostmi se vůbec nedaly srovnávat. Přesto si pamatoval, že se po té příhodě cítil úplně stejně jako jeho přítel. „Časem se ale vrátí.“

„To ostatní ne. To je... v troskách.“

„Jaké 'ostatní'?“ zajímal se Harry.

Severus se náhle zatvářil velice obezřetně, jako by si svou upřímnost lépe promyslel. „To... není důležité. Vůbec jsem se o tom neměl zmiňovat.“

„Severusi, prosím, mluv se mnou. Snažím se pochopit, čím si procházíš. Nedokážu to, pokud mi nepovíš, co tě trápí. Co může být důležitější než tvá důstojnost a úcta k sobě samému?“

Harry úplně viděl, jak se v jeho společníkovi sváří upřímnost s potřebou chránit se. Po dlouhé odmlce si Severus unaveně povzdechl a řekl: „Předpokládám, že v této chvíli je stejně docela jedno, jestli o tom budu hovořit, nebo ne. Nechci, aby to vyznělo melodramaticky, ale v den, kdy mě Burke unesl, jsem byl možná nejšťastnější v celém svém životě. Toho rána jsi mi dal dar. Něco, o čem jsem si vždy myslel, že pro mě bude nedosažitelné a... poprvé, kam až sahá má paměť, jsem se na svou budoucnost díval... s optimismem.“

Dar? Harrymu trvalo téměř celou minutu, než mu došlo, na co Severus naráží.

„Mluvíš o našem plánu, že se nastěhuju do sklepení?“ zeptal se a knedlík z krku se mu pomalu přesouval do žaludku. Pro Severuse to bylo důležitější než ztráta vlastní sebeúcty?

Severus ztuha přikývl.

Harry byl ohromený. Snažil se najít vhodnou odpověď, ale Severusova slova ho natolik šokovala, že sotva dokázal myslet. Vždycky se mu zdálo, že Severuse potřebuje víc než on jeho. Věděl, že jej ten muž miluje, ale nikdy ho nenapadlo, že pro něj může znamenat až tak mnoho. Navíc to odhalení přišlo možná v tu nejhorší možnou dobu. Harryho svět obrátilo doslova vzhůru nohama. Severusovo přiznání v něm vzbouřilo celou kaskádu emocí a on díky nim nedokázal udržet souvislou myšlenku, natož pak mluvit. Nakonec ze sebe dokázal vysoukat: „A jak to, že je to všechno 'v troskách'? Teď jsem tady s tebou ve sklepení. Já... Říkal jsem ti, že tě stále miluji. Nelhal jsem.“

Uvědomuji si, že ke mně stále... chováš náklonnost. Ale už nejsem, kým jsem býval před začátkem ledna. A nikdy nebudu. To, co mezi námi bylo-“

Na tebe pořád čeká,“ přerušil ho Harry, než mohl Severus říct něco, díky čemu už by se mladší muž dozajista zalkl. „Byl jsi téměř zabit. Ale uzdravuješ se. Den ode dne sílíš.“

„Nejhorší zranění nejsou fyzická,“ namítal Severus a jeho tváří zahalenou stíny se mihnul stísněný výraz.

Já vím,“ souhlasil Harry uklidňujícím tónem. „Uvědomuji si, že sis během posledních měsíců procházel peklem. A taky chápu, že ti to zvíře tak ublížilo, že už možná nikdy nebudeš schopen dělat věci, na které jsme byli zvyklí, ale... Ale mezi námi toho bylo daleko více než jen sex. Až ti bude lépe-“

„A co když mi nikdy nebude 'lépe'? Co když už nikdy nedokážu...“

Severusův strach nebyl úplně od věci. To Harry věděl. Z některých ran se člověk nikdy nevzpamatuje. Znovu natáhl dlaň k Severusovu napjatém předloktí. „Tak to nedokážeš. Pořád tady budu.“

Harry tu nabídku nečinil s lehkým srdcem. Věděl, o čem mluví. Nikdy se nedokázal vídat s více partnery najednou. Pokud bude se Severusem, tak zkrátka bude jen s ním – výhradně. I když by přitom dává vsázku mnoho. Úplně cítil Severusův úžas.

Po dlouhé chvíli ticha se starší muž tiše zeptal: „Ty... Ty bys zůstal? I bez...?“

Skutečnost, že lektvarista to tvrzení okamžitě nezpochybnil nebo rovnou nezatratil, byla pro Harryho malým vítězstvím. Severus mu věřil, že to myslí vážně! Kdyby už nic jiného, posledních pár týdnů mu tedy dalo alespoň trochu více víry v Harryho. Mladšímu kouzelníkovi to dodalo kuráž, a tak přikývl.

Proč?“ vyhrkl Severus, jako by to slovo nedokázal zadržet.

Harry využil příležitosti a natáhl ruku, aby svému společníkovi odhrnul z tváře spánkem pocuchané vlasy. K jeho nekonečné úlevě před ním Severus neucukl ani jej neodstrčil. Tvářil se sice obezřetně, ale o nic více než jindy.

Protože už jen možnost být tady s tebou je tisíckrát lepší než ten nejbáječnější sex s někým jiným,“ přiznal Harry tiše. „Miluju tebe, nejen to, co jsme spolu dělávali.“

Severus, kterého Harry znal celý svůj život, by mu teď dozajista věnoval nějaký sžíravý komentář na téma, jak žalostný sexuální život musel doposud vést, pokud hovoří pravdu. Proto se obrnil proti očekávané urážce.

Když však starší kouzelník promluvil, jeho hlas nezněl pohrdavě, zato byl plný úzkosti. „Ale když nebudu nikdy schopen-“

On Harrymu věřil! Byl to tak obrovský pokrok, že měl Harry téměř problémy tu novinku zpracovat.

Ššš,“ šeptal uklidňujícím tónem a snažil se trochu sebrat a vrátit věci do normálu. „Teď se tím nebudeme trápit, hm? Prostě se jen pokusíme ještě na chvíli usnout, co ty na to?“

Severus pomalu přikývl. Svým pohybem lehce odstrčil Harryho dlaň, která ještě stále spočívala v jeho dlouhých, tmavých vlasech. Harry si pomyslel, že je možná druhému muži ten dotek nepříjemný a neochotně vymotal prsty z příjemného živočišného tepla. Než se však stačil úplně odtáhnout, Severus ho pevně chytil za zápěstí.

Harry cítil, jak se Severus celý chvěje. „Co se děje?“

„Já...“

Bylo toho na něj moc. Jeho poplašený výraz to na Harryho přímo křičel. Ale tak jako už mnohokrát, Severus prokázal svou odvahu a nevycouval.

Harry se nechtěl nechat zahanbit, a tak sebral svou vlastní kuráž a vyslovil otázku, kterou se bál položit od chvíle, kdy ho bývalý milenec nechal v lednu stát zmateného na schodech před ošetřovnou. „Mohu tě držet?“

Věděl, že na to může být příliš brzy. Celý minulý týden se úzkostlivě snažil udržet jejich přátelství jen v platonické a zcela bezpečné rovině. Ale teď na něj všechny instinkty křičely, že Severus potřebuje něco víc. Něco, co by mu dokázalo, že Harry nemluví do větru.

Lektvarista nedokázal zamaskovat svou nejistotu. Zjevně si stejně jako Harry uvědomoval, že přijetí té nabídky nezvratně změní jejich křehký vzájemný vztah. Po chvíli přemítání, během které Harry bez velkých pochyb očekával zdvořilé odmítnutí, se k němu Severus přisunul blíže.

Mladší muž rozevřel náruč a Severus do ní opatrně vklouzl. Podle jeho váhavých pohybů bylo zřejmé, že si není příliš jistý správností svého rozhodnutí.

Když Harryho obklopilo Severusovo teplo a jeho známá vůně, cítil se jako v ráji. Jak jen tu blízkost postrádal! Ovinul paže kolem štíhlého muže po svém boku a celé jeho tělo jako by při tom kontaktu pookřálo. Severus složil hlavu do obvyklé pozice na Harryho rameni. Byl o mnoho kostnatější, než si mladší kouzelník pamatoval, ale stačila trocha posouvání a vrtění a už to nevadilo. Než si to Harry vůbec stačil uvědomit, ocitl se v pevném přítelově objetí.

Položil mu dlaň na záda zakrytá noční košilí a jemně je v pomalých kruzích hladil. Cítil, jak z těla pod jeho rukama postupně opadá napětí, ale Severus byl stále vzhůru. Po pár minutách, kdy si jen tiše vychutnával vzájemnou blízkost, Harry zašeptal: „Tohle mi tak strašně chybělo...“

Severusovu odpověď tlumila látka vršku od pyžama, proti němuž spočíval jeho obličej. „Má... hloupost nás zranila oba.“

Nebylo to hloupé,“ protestoval chvatně Harry, v němž se vzedmuly ochranitelské pudy. „Po tom, čím sis prošel, by nedokázal nikdo jen tak vyskočit a jít dál. Musíš se sebou mít větší trpělivost.“

„A zatím je to tvá trpělivost, kterou... svým chováním nejvíce pokouším,“ soudil Severus. Stisk jeho paží omotaných kolem Harryho ještě zesílil, když tiše hlesl: „Já... opravdu lituji všeho, čím jsem tě zranil.“

V té chvíli si Harry nedokázal pomoci a sklonil se, aby vtiskl do teplých vlasů na temeni Severusovy hlavy lehký polibek. S nadzvednutými rty pak odpověděl: „V mém případě nemusíš nikdy ničeho litovat, dobře? Jsme tady spolu. Na ničem jiném nezáleží. Přestaňme se týrat minulostí, ano?“

A přece to byla právě minulost, co mě téměř zničilo,“ poznamenal Severus. „Je... neustále se mnou.“

Harry si skutečně cenil lektvaristovy upřímnosti a pokusil se ho povzbudivě sevřít. „Je s tebou i teď?“

Téměř cítil, jak jeho společník hodnotí svůj vlastní stav, než po dlouhé chvíli odpověděl: „O něco méně. Po tom, co jsem prožil, to nedává smysl, ale... Když jsi mi nablízku, tak jako nyní, temnota se nezdá tak ochromující.“

Harry uvažoval, jestli Severus vůbec tuší, jak moc pro něj ta slova znamenají. Hrdlo se mu stáhlo tak těsně, že sotva zvládl dýchat. Nějakou chvíli trvalo, než si byl jistý, že má dost kyslíku, aby dokázal bez zajíknutí promluvit. Pak ze sebe vysoukal: „To se tedy musíme ujistit, že budeme ve vzájemné blízkosti trávit tolik času, kolik jen půjde.“

„Pokud... tě to neobtěžuje.“ Dokonce i po všem, co bylo vyřčeno, Severus stále působil nejistě.

Harry si přál dostat do rukou lidi, kteří mu tohle způsobili. Burkeho sice mohl vinit za jejich současnou krizi, ale dobře věděl, že si ten lotr jen pohrával se Severusovou stávající nízkou sebedůvěrou.

Ty mě nikdy nemůžeš obtěžovat,“ dušoval se Harry. „Tento týden jsem se poprvé od ledna cítil... lépe. Jen chci, abys měl na paměti, že... když tě mohu držet nebo jen mít po svém boku, jsem šťastný, ano?“

Severus vždy obtížně důvěřoval druhým, zvláště když byla řeč o věcech týkajících se jeho přitažlivosti či schopnosti probouzet skutečné city. Harry vnímal, jak jeho společník bojuje sám se sebou při hledání vhodné odpovědi. Byl si téměř jistý, že teď Severus zpochybní buď jeho příčetnost nebo pravdomluvnost. Mýlil se. Ať už během posledních dvou týdnů udělal cokoliv, čím Severuse dokázal přesvědčit o své upřímnosti, zjevně to stačilo i na překonání současné situace.

Místo, aby mu Severus spílal za to směšné, cituplné přiznání, odpověděl tichým, roztřeseným hlasem: „Pokusím se na to nezapomínat.“

„Víc po tobě nikdo ani nemůže chtít. Myslíš, že teď dokážeš znovu usnout? Zkusím nás tentokrát nevzbudit dříve než ráno.“

Severus mu přikývl do ramene.

Harry vyslal svou magii a vytvořil mezi nimi dobře známé spojení, které před časem přerušila jeho noční můra. Během překvapivě krátké chvíle se lektvaristovo dýchání prohloubilo poklidným spánkem.

Harry, s myšlenkami vířícími kolem rozhovoru se Severusem, dokázal usnout až mnohem později.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

11.02.2012 21:12:58
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one