Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 69.část

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

 

Ahojky! :-) Přikládám další kapitolu a přeji příjemné počteníčko! Mé díky patří všem komentujícím a samozřejmě Sevynce. Má toho moc a já ji tlačím do práce až hanba! Děkuji, betynko!

Kapitolu věnujeme: 1beruska, Abigail, Aha_Lucia, Allishka, aMaja, Anfulka, anneanne, anonymka9, arrianne, bacil, belldandy, Cezminka, cim, fin, grid, Hajmi, Katherine, Katka Br., keishatko, Kitti, Lucka, Lucy1313, maria, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, Pavlí, Petra, POPO, Profesor, Sharlaid, Suellen, Suzanne, Wigy, ZJTrane

Vaše Slimča

*** Until Proven ***
   

Konečně dorazilo jaro. Skrz vysoká okna proudilo do Velké síně časné májové slunce. Jeho jasné paprsky osvětlovaly neuspořádaný tanec vznášejících se prachových zrnek, vrhaly zlatá prasátka do vlasů každého z přítomných a odrážely se od pečlivě naleštěných stolů. Po dlouhé, tuhé zimě dostihla snad každého obyvatele Bradavic jarní únava. Proto bylo dnešní krásné, slunečné počasí hotovým požehnáním, zejména po nepříjemně deštivém minulém týdnu.

Severus spořádal zbytek své polévky a Harry se při pohledu na něj usmál. Poslední měsíc s tím mužem dokázal hotové zázraky. Jistě, lektvarista nikdy nebude podsaditý, ale díky pravidelné stravě a odpočinku už stačil nabrat zpět všechna kila, o která ho připravilo předchozí strádání. Harry studoval známou kostnatou tvář zalitou sluncem a nenašel v ní jedinou stopu po fialových kruzích, jež od ledna do dubna rámovaly mužovy unavené oči.

Harryho rozjímání přerušil Hermionin hlas ozývající se z vedlejšího místa: „Odpoledne jdeme s Ronem do Příčné ulice na večeři, a pak do mudlovského kina. Nechcete se k nám přidat?“

Harry se otočil na svého společníka. Překvapilo ho, že Severus o té nabídce skutečně uvažuje. Po chvíli však zamítavě potřásl hlavou a zněl opravdu zklamaně, když odpověděl: „Děkuji za pozvání, ale mám rozvařených několik lektvarů, které vyžadují dohled.“

„Tak možná příště,“ kývla Hermiona. Podle jejího výrazu Harry nepochyboval, že ji lektvaristova reakce také velmi překvapila. Teď využila Harryho pozornosti a znovu se zeptala i jeho: „A co ty, Harry?“

„Díky, ale myslím, že se budu raději poflakovat tady a lézt Severusovi na nervy.“

„Podle všeho k tomu má přirozený talent,“ konstatoval Severus teatrálně. Ten tón na něm Harry miloval. Tak strašně dlouho se zdálo, že deprese zahubily veškerý mužův vtip, ale poslední dobou se jeho suchý smysl pro humor přece jen čas od času odněkud vynořil.

Hermiona se zasmála a pak prohodila: „Dobře, tak se uvidíme později. Seber se, Rone, musíme se převléct.“

Ron vzhlédl od nedojedeného zákusku a otráveně zavrčel: „Fakt musíme?“

Ano. Pospěš si,“ popoháněla ho mladá žena.

Harry se chvíli díval za svými odcházejícími přáteli, než se obrátil na Severuse. „Opravdu vaříš nějaké lektvary?“ Strávili spolu celé dopoledne a nepamatoval si, že by Severus v té době navštívil laboratoř.

„Až se ti dva vrátí, už je vařit budu.“

Vskutku zmijozelská odpověď. Harry se musel pousmát.

Myslíš, že bych tě dokázal přesvědčit, abys tu laboratoř na chvíli odložil?“ zajímal se mladší kouzelník a zadržel dech. Severus se sice v posledních týdnech daleko lépe zapojoval do společnosti, párkrát spolu dokonce byli U Tří košťat, ale nikdy se nedalo předem říci, jak na podobnou nabídku zareaguje. O těch dvou se nedalo tvrdit, že spolu vyloženě randí, ale nemohla být řeč ani o pouhém scházení dvou přátel, kteří si společně občas skočí na skleničku. Celý čas mezi nimi ležela vzpomínka na vše, čím si bývali. Harry se to z ohledů k Severusovi snažil ignorovat a chovat se tak platonicky, jak jen mohl, ale připadal si jako hromádka železných pilin snažící se vzdorovat přitažlivé síle magnetu. Něco ho k tomu muži táhlo. Nedokázal však říci, zda to Severus vnímá stejně. Všechno bylo strašně matoucí.

„Co jsi měl na mysli?“ otázal se Severus.

„Venku je dnes krásně. Říkal jsem si, že bychom mohli vyrazit na procházku, kdybys byl pro.“

Harry věděl, že Severus neměl zrovna v oblibě pobyt na přímém slunci, a to ani ve svých lepších dobách. Proto prakticky počítal se zdvořilým odmítnutím. Ještě když bývali sexuálními partnery, lektvarista jej často doprovázel na čerstvý vzduch, ale jeho jedinou motivací se zdála snaha vyhovět svému mladému milenci.

Severus se tvářil zhruba stejně, jako když zvažoval Hermionino pozvání, takže Harry bez větších pochyb očekával nějakou obdobu proslovu o 'vaření lektvarů'.

K jeho nesmírnému překvapení starší muž přikývl a souhlasil: „Tak dobře.“

„Skvělé!“ Harry věděl, že reaguje jako dítě, které zůstalo poprvé bez dozoru v obchodě U Taškáře, ale on jednoduše nedokázal skrýt své potěšení.

Poté bok po boku opustili Velkou síň.

Den byl přesně tak nádherný, jak slibovala sluneční záplava proudící okny do hradu. Harry se Severusem prošli růžovou zahradou profesora Brumbála, která hýřila nepřeberným množstvím barev a vůní, a pak se vydali cestou k Černému jezeru a Zapovězenému lesu. Tráva pod jejich nohama nabrala tak intenzivní zelený odstín, až z něj bolely oči, a všude kam dohlédli ležela záplava květů a hemžilo se to včelami a motýly.

Po celém okolí se také trousili studenti. Někteří hráli mudlovský fotbal, jiní se jim vznášeli na košťatech přímo nad hlavami a mnoho těch starších se povalovalo v trávě. Poslední jmenovaní od sebe legrační rychlostí odskakovali, jakmile se k nim přiblížila temná postava profesora Snapea. K Harryho úlevě se Severus nezastavil, aby rozdal školní tresty, i když některé z míjených dvojic byly tak rozcuchané, že měl Harry sám sto chutí prohodit něco o vhodnosti veřejného muchlování. Jelikož se však jeho společník zdržel jakýchkoliv komentářů, i on to nechal být.

„Zdá se, že všichni měli stejný nápad,“ poznamenal Severus, když zpod blízkého dubu vyskočila další dvojice a s očima vytřeštěnýma hrůzou se hnala pryč jako párek vyplašených zajíců.

Harry cítil, že si jeho přítel procházku po přelidněných pozemcích příliš neužívá, a tak navrhl: „Chtěl bys navštívit tu část lesa, kterou jsi minulý podzim očaroval? Myslíš, že je tam teď zima?“

„Nevím,“ zamyslel se Severus. „Kouzlo bylo vázáno na koloběh života cikád. Netuším, co se stalo s rostlinstvem, jakmile hmyz svůj cyklus dovršil. Určitě by bylo zajímavé to zjistit.“

Slovo dalo slovo a oba se společně vydali k temné hradbě lesních velikánů. Konečně se zdálo, že nechali hlučný dav adolescentů daleko za zády. Studenty bezpochyby zastrašila mnohá nebezpečí číhající v Zapovězeném lese.

Právě minuli záhony za Hagridovou hájenkou a zamířili na cestu, která je měla dovést mezi stromy, když Severus tichým a opatrným tónem promluvil: „Domnívám se, že bychom si měli pohovořit o tom, co se poslední dobou děje po nocích.“

Harrymu se úlekem stáhly všechny vnitřnosti. Tajně doufal, že potrvá ještě alespoň týden či dva, než Severus to téma nakousne, ale starší kouzelník se v těchto dnech zjevně cítil o mnoho lépe. Harry se zhluboka nadechl, a zatímco kráčeli k lesu, pokusil se co nejvšednějším tónem odpovědět: „Říkal jsem si, kdy s tím přijdeš.“

„Už jsi skoro dva týdny nepoužil magii, abys zarazil mé noční můry, mám pravdu?“ otázal se lektvarista.

Harry pokýval hlavou a tiše přitakal: „Ano, máš. Už nějaký čas jsi zvládal spát celou noc bez mé pomoci.“

Věděl, že by tím měl být nadšený. Severus se konečně uzdravoval. Byla to událost hodná oslavy. Jenomže on měl místo toho pocit, jako by žil jen půjčený život, který brzy skončí.

Severusova následující slova navíc přesně odpovídala těm, jichž se Harry celé týdny obával. „Možná nastal čas přestat s monitorováním.“

Předpokládám, že máš pravdu. Vedeš si už mnohem lépe.“ Harry se pokoušel znít vesele, ale do společníkových tmavých očí se podívat nedokázal. Byl zklamaný. Pokud už jeho přítel nemá výraznější problémy, neexistuje důvod, proč by měl zůstávat u něj ve sklepení. Jenomže... On nechtěl ztratit možnost být Severusovi nablízku, i když spolu neprovozovali sex.

„Díky tobě.“

Jemnost v tom hlubokém hlase přiměla Harryho pozvednout zrak k ostře řezané tváři zalité sluncem. Zastavili se na okraji lesa a Severus shlížel přímo na něj. Mladší muž si nemohl pomoci a přemítal, co teď asi lektvarista dokáže vyčíst z jeho tváře. Nějak se mu podařilo najít vlastní hlas a říct to, co musel. Jeho slova byla pravdivá, i když podbarvená lítostí. „Není mi zač děkovat. Potěšení bylo na mé straně.“

„Dovolím si nesouhlasit. Vděčím ti za záchranu svého duševního zdraví. Nedaroval jsi mi jen tak nějakou maličkost.“

Nechci tvůj vděk,“ odpálil ho rychle Harry. Obával se, že se dostane do stejné 'škatulky' jako před lety jeho otec, když Severusovi zachránil život.

Já vím,“ překvapil jej jeho společník. „Jen bys měl vědět, že tvé úsilí... oceňuji.“

Pro Severuse muselo být nesmírně těžké hovořit tak otevřeně o svých pocitech. Harry si to uvědomoval, a tak chvatně odpověděl: „Jak už jsem řekl, potěšení je na mé straně.“ Věděl, kam tento rozhovor směřuje. Jedna jeho část se tomu problému toužila úplně vyhnout a nechat Severuse, ať ho vynese na světlo světa jako první, jestli se s ním chce nějak vypořádat, ale... Toho muže stálo nemalé úsilí, aby získal zpět svou duševní i citovou vyrovnanost. Nebylo fér, nechat celé to břímě ležet právě na něm. Proto se nakonec Harry rozhodl, že to svému bývalému milenci usnadní a kousne do toho kyselého jablka raději sám. „Já, ehm, myslím, že teď asi budeš chtít, abych se přestěhoval zpátky do nebelvírské věže.“

Došli na lesní pěšinu a zmizeli z dohledu obyvatel školy i Hagridovy chalupy. Kolem nich panovalo šero, protože obrovské koruny okolních stromů zachytily téměř všechny sluneční paprsky.

Harry sklopil zrak k tvrdě udusané stezce pod jejich nohama. Pozoroval dlouhý průvod černých mravenců, kteří si to mašírovali loňským suchým listím kolem jeho pravé tenisky.

„Harry?“

Severusův hlas zavibroval něčím, co tam mladší kouzelník slýchal jen velmi zřídka. Znělo to skoro jako něha. Ta neobvyklost jej donutila zvednout oči a setkat se s tmavým společníkovým pohledem. „Ano?“

„To téma jsem neotevřel proto, abych tě vyhnal,“ prohlásil Severus.

„Ne?“

Severus zavrtěl hlavou. „Ne.“

Ach...“ Harryho zaplavila vlna nesmírné úlevy a zamumlal: „Ehm, díky. Bál jsem se, že mě budeš chtít vypakovat, jakmile se ucítíš trošku lépe.“

„Měl bys to udělat. Oba víme, že by to pro tebe bylo lepší,“ podotkl lektvarista a tvářil se přitom téměř provinile.

Možná bylo na vině venkovní přirozené světlo, ale Harry měl najednou pocit, že dokáže v Severusově utrápeném obličeji číst jako v otevřené knize. Náhle přesně chápal důvody jeho nutkání vyslovit něco podobného.

„Pro mě neexistuje nic lepšího, než být s tebou,“ namítal jemně.

„Jsi mladý muž se zdravým sexuálním apetitem. V našem vztahu se připoutáváš prakticky k eunuchovi,“ prohlásil Severus.

Nejsi eunuch,“ opravil ho rychle Harry. „Byl jsi strašlivě zraněn a léčení potřebuje svůj čas, ale každým dnem se zlepšuješ.“

„A ty se zase na celou tu situaci díváš skrz růžové nebelvírské brýle,“ obvinil ho starší kouzelník. „Já jsem... zlomený. Je více než možné, že už nikdy-“

Harry neměl sílu znovu poslouchat všechny ty nesmysly a rozhodl se vše vsadit na jednu kartu, i když jej to v životě párkrát přivedlo do pěkného průšvihu. Zvedl ruce, popadl Severuse za zátylek a přitáhl si ho k polibku

Překryl mužovy 'zlomené' rty svými vlastními a absolutně při tom netušil, co očekávat. Když spolu lehávali v posteli, často svého přítele líbal do vlasů, na čelo či tváře, ale od chvíle, kdy byl Severus unesen, se na něj nikdy nevrhl s takovou vášní. Svědomí na něj varovně křičelo, že je neskutečně sobecký. Přece věděl, že jeho společník není ani zdaleka připraven na sex. To, co právě prováděl, bylo... nebezpečné. Tímhle představením mohl svého milence vrátit do stavu, v jakém se nacházel před měsícem.

Až na to, že Severus se nevyděsil. Během prvních několika vteřin mu ústa ztuhla hmatatelným šokem, ale pak začal jeho odpor slábnout a po chvíli už Harrymu polibek oplácel.

Bylo to... perfektní. Harry ochutnával milencovu sladkost a celá jeho bytost pulzovala mocí a vzpínala se k Severusovi. Tak dlouho... Bylo to tak zatraceně dlouho! Tělo ho bolelo touhou dostat se ještě blíž, obklopit Severuse a ukázat mu, jak moc je milován.

Harry přesně vycítil okamžik, kdy druhému muži došlo, co se děje. Každičký sval v jeho dlouhém těle ztuhl na kámen.

Dříve, než ho mohla zachvátit skutečná panika, se Harry odtáhl. Skrz povážlivě přerývaný dech procedil: „Nejsi eunuch a nejsi zlomený. Přinejmenším ne natrvalo. Právě teď se necítíš připraven na to, co jsme spolu kdysi prováděli, ale přijde den, kdy se to změní. A až se to stane, já budu stát právě tady, vedle tebe.“

Severusův ohromený výraz Harryho až příliš pokoušel, a tak se raději chvatně vydal směrem k části Zapovězeného lesa, kterou lektvarista před časem očaroval. Jeho srdce a svědomí si právě teď dost protiřečily v názoru na to, co se stalo. Sice věděl, že je Severus ještě pořád hrozně křehký, ale... Ten člověk potřeboval jistotu, že ho Burkeho mučení nedokázalo zničit. Harry jen doufal, že to svým polibkem nepřehnal.

Mladý kouzelník mohl den za dnem sledovat, jak se Severus díky nepřerušovanému odpočinku fyzicky zotavuje. Po emocionální stránce to však bylo obtížnější. Jeho milenec v této oblasti nikdy nebýval zrovna upovídaný. Žádné velké řeči mezi nimi nikdy nic nevyřešily. Harry věděl, že může mluvit a mluvit, až bude tou urputnou snahou prosadit svou pravdu modrat v obličeji, a Severus stejně neuvěří, že na tom jednou bude lépe a že to mezi nimi opět může fungovat jako za starých časů. Ovšem pocity, které v obou probudil ten polibek, to byla jiná káva. Něco podobného už Severus nemohl jen tak přehlížet.

Když se k němu jeho společník zhruba po minutě připojil, Harry na něj vrhl kradmý pohled. K jeho nekonečné úlevě lektvarista nepůsobil dojmem člověka, jež právě prochází těžkým traumatem.

Harryho nenápadné zkoumání však neuniklo páru pozorných černých očí. Mladý kouzelník se rozpačitě usmál a řekl: „Asi jsem, ehm, to neměl dělat. Omlouvám se. Zlobíš se na mě?“

„Ne,“ odpověděl Severus.

„To je dobře, děkuji.“

„Za co?“ Severus zněl opravdu zmateně.

„Že jsi neutekl a nekřičel hrůzou?“ navrhl Harry. „Vážně jsem neměl takhle zneužít situaci.“

Severus okamžik mlčel. Když potom promluvil, vypadalo to, jako by si nebyl jistý, zda dělá dobře. „Nikdo se špetkou zdravého rozumu by od tvého polibku s křikem neutíkal. Vím, že nyní nejsem zrovna duševně v pořádku, ale...“

Pracuješ na tom,“ prohlásil Harry a položil svému příteli ruku na záda, zatímco spolu kráčeli lesem. Srdce mu díky Severusovu komplimentu zběsile tlouklo a on se znovu cítil jako nějaký teenager.

K lektvaristově zázračné 'zemi věčného slunce' nevedla žádná cesta, ale Harry by tam uměl dojít i poslepu. Před tím nešťastným lednem tady byli mnohokrát. Nedokázal by ani spočítat, kolikrát se milovali uprostřed voňavého kapradí na vlhké lesní půdě. V této chvíli kapradiny pokrývaly celý les.

Vlastně to teď všude kolem vypadalo jako v očarované části, zelené a překypující životem. Harry kráčel pod rozložitými korunami, jimiž sem tam prosvítaly paprsky jasného jarního slunce, a zhluboka vdechoval sladkou vůni jehličí a spadaného listí, které mu křupalo pod nohama. Borovice i staré duby zde dorůstaly obřích rozměrů.

Zakrátko došli až na místo, které kdysi bývalo pod vlivem Severusova kouzla.

Vypadá to tady úplně stejně jako ve zbytku lesa,“ podivil se Harry, když si všiml čerstvých zelených lístků na nedalekém dubu.

„Ano, je to zvláštní. Dospělé cikády měly uhynout někdy v průběhu ledna. Čekal bych, že stromy budou ještě holé,“ řekl Severus.

Možná, že v lednu skutečně opadaly a tohle je nové listí,“ navrhl Harry, zatímco mířil k vyvrácenému kmeni zarostlému kapradím, kde se kdysi poprvé políbili. Stále to tady považoval za své oblíbené místo, i když se s ním pojily hořkosladké vzpomínky.

Usadil se na mohutném kmeni mrtvé borovice nedaleko potoka a zhluboka nabral do plic opojnou vůni vlhkého dřeva. Severus se uvelebil vedle něj. Temný pohled upíral na téměř hypnotický proud vody jen pár metrů před nimi. Pak se jejich oči konečně setkaly. Harry měl pocit, že v Severusových temných zornicích vidí tytéž vzpomínky, které právě vířily jeho vlastní myslí a plnily ho bolestným pocitem ztráty.

„Tady jsme spolu začali,“ řekl. „Stáli jsme přímo před tímhle kmenem, když jsi mě poprvé políbil.“

„Zdá se to jako v jiném století, že?“

Harry tak trochu očekával, že se lektvaristovi jeho připomínka nebude zamlouvat. Po tom intenzivním polibku měl dojem, že každá zmínka o jejich bývalém vztahu vyzní jako nátlak, ale Severus zněl jen smutně, přesně jak se Harry cítil.

Není to zase tak dávno,“ odporoval vlídně. Utěšilo ho vědomí, že Severus znovu nepoukazuje na svou nepoužitelnost. Pomyslel si, že možná konečně nastal ten správný okamžik, aby položil některé otázky, jimž se posledních pár týdnů oba úspěšně vyhýbali, a hlesl: „Nikdy jsme doopravdy nemluvili o naší budoucnosti. Vím, že se ještě pořád necítíš jako dřív, ale napadlo mě... No, chci říct, že jsem přemýšlel nad tím, jestli chceš, aby to mezi námi bylo zase tak jako dřív. Mám na mysli, samozřejmě, ne hned, ale... někdy v budoucnu. Uvědomuji si, že i když se mé pocity vůči tobě nezměnily, nemusí to nutně znamenat, že to platí i obráceně.“

Až do této chvíle neměl odvahu to vyslovit. Bál se Severusovy reakce. Čekal, že ten muž jediným slovem zhatí všechny jeho naděje, ať už z trucu nebo z nějaké zvrácené starosti o Harryho blaho.

Severus dlouze vydechl. Ve tváři se mu zračila nervozita.

„Teď o tom nemusíme mluvit, jestli nemáš náladu,“ ujistil ho Harry rychle.

„Ne, po všem, čím jsem tě donutil projít, máš právo to vědět,“ odvětil starší kouzelník. „Uvědomuji si, že tato... nejistota, v níž pár posledních měsíců žijeme, pro tebe není jednoduchá.“

Severus, s nímž Harry jednal v březnu, by nebyl schopen takové otevřenosti vůči pocitům ostatních lidí. To byla rozhodně potěšující změna a důkaz lektvaristova zlepšení. Harry, povzbuzený pozitivním vývojem, tiše odmítl: „Do ničeho jsi mě nenutil. To Burke nás oba odsoudil k peklu. On nese veškerou zodpovědnost, ne ty nebo já.“

„Nicméně, díky mému chování jsi velmi trpěl-“

Trpěli jsme oba,“ opravil ho Harry. „Za to, čím jsme si prošli, mi nic nedlužíš. Jsem tady s tebou, protože to přesně tak chci. V tomto případě jednám velice sobecky.“

„Sobecky?“ podivil se Severus. Znělo to, jako by to slovo slyšel poprvé v životě.

„Naprosto,“ přitakal Harry a zdálo se mu, že se snad každou chvíli utopí v bezedných hlubinách milencových černých očí. „Takže rozhodně nemusíš cítit povinnost dělat cokoliv, nač nejsi připraven.“

„Myslím, že rozhovor zvládnu,“ odvětil Severus zdvořile. Vždycky tak s Harrym jednal. Po chvíli ticha pokračoval: „Ptal ses, jestli se mé city vůči tobě nějak změnily.“

Harrymu se stáhl žaludek hrůzou. Ač toho muže nesmírně miloval, stále v něm ještě nedokázal číst. S obtížemi ze sebe dostal: „Ano.“

„Změnily.“

Harry se snažil být silný, vážně. Jenomže měl dojem, že se mu právě zhroutil celý svět. Což byla ostatně pravda. „Ach...“

Předchozí      Další

   



 

19.02.2012 23:17:46
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one