Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 7.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy, Lucy

 

Baf! Divíte se, že už v pátek? :-D Odjíždím na víkend, takže přidávám o den dříve, abych vás neošidila o zítřejší kapitolu. Konečně se dozvíme, co je zač onen tajemný zloduch Burke, a doufám, že vás závěr alespoň trochu navnadí na příště. Já už se totiž těšíííím! ;-)

Kapitolka je pro mé hvězdy: 1beruska , assez , bacil , Bara1982 , Cory , enedaka , Fiorrancina , Gigi... , grid , Hajmi , Janica , Jikita , kami , Michangela , Misule , Nade , nika , Saskya , sevy, Šaren

Hezké čtení! Slimča

   

*** Until Proven ***
   

„Nikdy jsem o něm neslyšel,“ přiznal se Ron. „Nevzpomínám si, že by jeho jméno figurovalo mezi těmi několika Smrtijedy, kteří ještě běhají po svobodě, a myslím, že se o něm nikdo nezmínil ani při přelíčení.“

„Ani jste o něm nemohl slyšet. Opustil řady Smrtijedů dlouho předtím, než se stal Voldemort skutečnou hrozbou.“

„Aha,“ vydechl Ron, zatímco ho Hermiona kárala: „Ne každý zločinec je bývalý Smrtijed, Rone.“

„Severusi, s tím jménem jsem se nesetkala ani mezi řadou našich studentů, a to tady učím už téměř padesát let,“ řekla Minerva.

„Jistě. Sice byl bradavickým studentem, ale ne ve tvé době,“ vysvětlil Snape. Harry Snapea znal – alespoň natolik, jak jej kdy mohl poznat obyčejný smrtelník – a mohl s jistotou tvrdit, že mistrovi lektvarů něco dělá starosti.

„Co myslíš tím 'ne v mé době'?“ dohadovala se Minerva. „Harry řekl Ronovi, že je podezřelý zhruba padesátník. Jestliže studoval v Bradavicích, měla bych ho v jedné ze svých tříd.“

„To by souhlasilo, kdyby bylo Casciovi Burkemu skutečně padesát. Už když jsem ho před více než třiceti lety poznal, měl přes sto deset,“ odpověděl Snape a zdálo se, že se ještě pořád soustředí na něco ve své hlavě.

„Co to říkáte? Viděl jsem, co se stalo klukovi. Ten chlap neměl ještě ani šedesát,“ nechápal Ron.

„Přesto to byl Cascius Burke,“ trval na svém Snape.

„Takže vy tvrdíte, že používal nějaké kouzlo?“ chytila se Hermiona nejrozumnějšího vysvětlení.

„Neměl žádný důvod pro použití kouzla,“ protestoval Harry dříve, než mohl Snape odpovědět. „Jedinou osobou, která ho viděla, byl Carl a tomu ten mizera dokonale vyčistil paměť podvrženou iluzí. Neměl proč se před Carlem skrývat.“

„Ale ten člověk v myslánce nebyl starý,“ ozval se McGreor. „Netipoval bych mu ještě ani padesát. Jak je to možné?“

„Albus Brumbál měl skoro dvě stě, když... jsme ho ztratili,“ připomněla Minerva.

„Ano, ale ten vypadal staře,“ podotkl Harry.

„To Burke taky, když jsem ho znal,“ řekl Snape a Harry pochopil, že ho znervózňuje právě tohle.

„Pak to musí být kouzlo,“ tvrdil Ron. „Nebo jste si spletl jeho totožnost.“

„Nemýlím se. A nejedná se o kouzlo,“ stál si Snape za svým.

„Jak si můžete být tak jistý?“ dožadoval se McGregor. „Mohl to být jeho syn, nebo někdo, kdo se mu prostě podobá.“

„Jsem si jistý. Znal jsem toho muže stejně dobře jako Toma Raddla. Cascius Burke není někdo, na koho byste snadno zapomněli, dokonce ani po letmém setkání – a naše setkání taková nikdy nebyla,“ odpověděl Snape. „Tohle byl Cascius Burke.“

Ron ani jeho kolegové nevypadali příliš přesvědčeně, ale Harry Snapeovi věřil.

„Mohl využít Kámen mudrců?“ zeptal se. Profesor Brumbál sice říkal, že byl kámen zničen, ale Harry už nebyl jedenáctileté dítě. Věděl, že mu ředitel pokaždé nesvěřil celou pravdu, a přestože jej nemohl obvinit ani z přímé lži, bylo mladému kouzelníkovi jasné, že byl tím starým mužem často přiveden k nesprávným závěrům. Mlhavě si vzpomínal na jejich společný rozhovor na ošetřovně, když se tam ve svém prvním ročníku probudil po konfrontaci s profesorem Quirellem a Lordem Voldemortem, ale detaily mu splývaly. Jediné věci, které si vybavoval jasně, byly, že je kámen pryč a že Nicholas Flamel zemře.

Snape se na něj otočil. K Harryho překvapení zmizela z jeho bezedných očí určitá tvrdost. Snape vypadal téměř zaraženě, že mu někdo věří a bere jeho argumenty vážně. Po chvíli přemýšlení potřásl hlavou: „Viděl jsem na vlastní oči, jak byl zničen. A i kdyby ne, Nicholas Flamel a další osoby vystavené působení kamene jen přestaly stárnout; nikdo neomládl.“

„Co třeba omlazovací kouzlo?“ navrhla Hermiona.

„A z jakého důvodu?“ namítal Snape. „Burke se dost vysiloval už tím, že držel chlapce pod Imperiem, zatímco... uskutečňoval své plány. V určitých okamžicích udržoval hned tři rozdílná kouzla najednou. Nedovedu si představit, že by plýtval energií na další kouzlo jen kvůli své marnivosti.“

„Kvůli marnivosti?“ zopakoval Ron.

„Jeho plán zanechal pana Westfielda bez jediné vzpomínky na skutečného útočníka,“ připomněl mu Snape.

„No dobře,“ souhlasil Ron.

„Je vůbec možné používat tři kouzla naráz?“ zaměřila se Hermiona na část Snapeova sdělení, která nejvíce zaujala i Harryho.

„Je to možné,“ odpověděl Snape a svou tvář otočil z nějakého důvodu k Harrymu, „ale moc často se to nestává.“

„Proč ne?“ zajímal se Ron.

„Už jste někdy zkoušeli udržet současně alespoň dvě?“ ptal se Snape.

Ron, Harry a většina ostatních zavrtěli hlavami. Jen Hermiona, která byla mezi nimi vždy nejbystřejší a nejvíce popředu, odpověděla: „Jednou. Jeden z mých studentů vytáhl z jezera vodního člověka a já přivolala vodu, abych ho udržela naživu, než jej dostanu zpět. V jednom okamžiku jsem zároveň držela pohromadě vodu a levitovala stvoření zpátky ven.“

„A jaký byl výsledek?“ zajímal se Snape.

„Kouzla fungovala, ale pak jsem se cítila hrozně vyčerpaná a hlavu jsem měla jako střep. Musela jsem ukončit hodinu, protože jsem nedokázala udržet oči otevřené,“ popisovala Hermiona.

„Přesně. Dokonce i nejmocnější kouzelníci zvládají jen dvě kouzla,“ potvrdil Snape.

„A vy říkáte, že Cascius Burke udržel tři?“ zeptal se Ron.

Snape přikývl. „Chlapec byl po celou dobu v přítomnosti Burkeho pod kletbou Imperius. Zatímco Burke udržoval Westfielda pod Imperiem, sundával a přesouval kusy jeho oděvu, používal nitrozpyt, paměťové kouzlo, kouzlo dobrého pocitu a když byl se vším hotov, přemístil se pryč.“

„Ale to je...“ začal Ron.

„Sedm,“ dokončil za něj Snape. „Přesně tak. Ale podle mého odhadu, dle vzpomínek z myslánky, využíval v jednom okamžiku simultánně jen tři,“ řekl Snape.

„Severusi, nikdy jsem o tom neslyšela,“ divila se Minerva.

Místnost se na pár chvil ponořila do ticha. Dokonce i mladší bystrozorové vypadali, že si uvědomují závažnost Snapeova sdělení.

Nakonec prolomil ticho Ron, když se tiše otázal: „Takže, znal jste Burkeho dobře?“

„Ano,“ přitakal Snape.

Harry přemítal, jestli i ostatní slyšeli napětí, vtěsnané do toho jediného krátkého slova.

„Jen 'ano'?“ chtěl vědět Ron. „To nám mnoho neřekne. Kde jste jej potkal?“

Snape se narovnal: „Před třiceti lety. Tom Raddle chtěl, aby se k němu Cascius Burke připojil. Ten zpočátku nebyl příliš ochotný a nechal se přesvědčovat. Raddleovy přívržence opustil ihned poté, co se z Toma stal Lord Voldemort.“

Harry si vyměnil pohled s Hermionou a Minervou. Viděl, že na tuto informaci zareagovaly obě stejně jako on: Lidé jen tak neopouštějí Voldemorta.

„Pak nemůže být tak špatný,“ uvažoval McGregor a potvrdil tím svůj status vesnického balíka. Možná to myslel jako vtip, ale pronesl jej ve společnosti čtyř lidí znajících teenagera, kterého Burke znásilnil.

„Co?“ vyštěkl Ron na svého kolegu a hrál vzteky všemi barvami. „Právě jsi v myslánce viděl, čeho je ten perverzák schopný! Jak můžeš něco takového říct?“

„Myslel jsem tím, že byl dost chytrý na to, aby odešel od Toho-jehož-jméno-nevyslovujeme dříve, než se věci začaly kazit,“ rychle uváděl na pravou míru McGregor.

Harry se po tom vysvětlení trochu uvolnil, ale pomyslel si, že mladý bystrozor má ještě méně sociálních dovedností než Snape, a to už je co říct.

„A odkud pramení vaše přesvědčení, že jej k tomu vedla inteligence, pane McGregore?“ zeptal se Snape hlasem, který používal k zastrašování místnosti plné sedmáků.

„No, musel vidět, že byl Voldemort odsouzen k porážce,“ navrhoval McGregor, cítě se zjevně nepohodlně.

„To sotva,“ odfrkl si Snape. „V době, kdy se cesty Burkeho a Temného pána rozdělily, bylo velmi pravděpodobné, že Voldemort dosáhne v bitvě o nadvládu nad kouzelnickým světem vítězství.“

„Tak proč s ním potom Burke nezůstal?“ ptal se Ron.

„Burke netoužil nikoho nazývat svým pánem,“ vysvětloval Snape. „Nebyl Voldemortovým poskokem. Byl jeho rovnocenným partnerem.“

„Myslíš na společenské úrovni?“ poposedla si Minerva.

Harry s Hermionou na sebe nervózně pohlédli, než vrátili svou plnou pozornost ke Snapeovi.

„Ne, nemyslím,“ odmítl Snape.

„Eh?“ Ron se střídavě obracel z Hermiony na Minervu a dokonce na Harryho, jasně zaznamenávaje jejich obavy a reakce.

„Domnívám se, že má profeor Snape na mysli spíš jejich vyrovnané magické síly,“ řekla Hermiona. „Tohle jste chtěl říct, profesore?“

„Bohužel,“souhlasil Snape.

„Chcete tvrdit, že hledáme někoho-“ začal McGregor.

„Někoho dost mocného na to, aby opustil Voldemorta a zůstal naživu,“ dokončil Snape větu.

„Takže, Burke vás falešně obvinil, aby pomstil Voldemorta?“ dohadoval se Ron.

„O tom upřímně pochybuji. Když se naposledy Burke s Voldemortem potkali, bylo to v souboji na život a na smrt,“ řekl Snape.

„Tak proč je Burke ještě naživu?“ nemohl si Harry pomoct a zeptal se. „Žádný čaroděj po boji s Lordem Voldemortem prostě jen tak neodešel.“

„Tenhle ano,“ odpověděl Snape a tón jeho hlasu dával těm dvěma jednoduchým slovům širší význam.

S každou novou informací, kterou jim Snape nabídnul, se situace stávala více matoucí.

„Nerozumím, proč vás Burke obvinil, jestliže byl s Voldemortem ve při,“ mudroval Ron.

„Řekněme, že měl Burke dostatečně dobrý důvod, aby se dopustil tohoto podvodu,“ prohlásil Snape po delší odmlce. Harry viděl, že se mu na toto téma skutečně nechtělo diskutovat.

„Dost vykrucování! Proč vám to udělal?“ dožadoval se McGregor s viditelnou podezřívavostí.

Následovala další dlouhá pauza, než Snape konečně promluvil: „Zradil jsem Burkeho důvěru, když jsem Voldemorta informoval, že plánuje jeho vraždu.“

„Vy – co?“ zíral Ron, omráčený stejně jako ostatní v místnosti.

Harry byl tak zvyklý přemýšlet o Snapeovi jako o důvěryhodném agentovi profesora Brumbála, že často zapomínal, že býval dlouhé roky skutečným smtrijedem. Alespoň do doby, než něco zasáhlo jeho srdce a nasměrovalo ho za bývalým ředitelem.

„V tom případě jsem překvapen, že je Burke stále naživu,“ konstatoval Harry, když se ticho nepříjemně protahovalo. „Voldemort nebyl příliš shovívavý vůči zradě.“

Snape se mu podíval do očí: „Ne, nebyl. Nicméně, Burke byl natolik mocný, že ho nedokázal lehce porazit ani Voldemort.“

„Cože?“ zeptal se McGregor.

„Cascius Burke byl jedním z nejmocnějších čistokrevných kouzelníků své doby. Voldemort mu nadbíhal více než tři roky, než se Burke uráčil připojit do řad Smrtijedů. Když se pak dozvěděl o Voldemortových mudlovských předcích, naplánoval jeho smrt a chtěl zaujmout jeho místo.“

„A vy jste to Voldemortovi řekl?“ McGregor se ušklíbl s takovým opovržením, že to bylo hodné samotného Snapea.

„Ano,“ poskytl Snape další ze svých úsečných odpovědí, v nichž Harry vnímal potlačenou emoci.

„Proč?“ zeptal se Ron.

Harrymu se po většinu času zdálo, že jsou Minerva i Hermiona, stejně jako on sám, ochotné nechat bystrozory pokládat Snapeovi nepříjemné otázky. Všichni na ně chtěli znát odpovědi, ale Harry a jeho kolegyně museli se Snapem vycházet dnes a denně, a proto byli méně povolní narušit Snapeovo soukromí.

„Když Voldemort začínal lákat své následovníky, chtěl povýšit kouzelnickou rasu nad mudly, nastolit staré způsoby a obnovit naši vznešenou minulost. Burke chtěl mudly vyhladit. A co více – byl dostatečně mocný, aby to dokázal.“

„Myslel bych si, že to bylo přesně podle vašeho gusta,“ podotkl McGregor. „Víme, jak Smrtijedi nahlížejí na mudly.“

„Stejně jako spousta lidí jsem měl ve svých čerstvých dvaceti mnoho arogantních představ a předsudků, jejichž zralost mě časem dovedla až k hrozícímu vězení,“ řekl Snape bystrozorovi před sebou, který sotva překročil dvacítku. McGregor však jemný sarkasmus přehlédl.

„Zradil jste ho Voldemortovi, abyste zachránil mudly?“ zeptal se nevěřícným tónem vyšší z bystrozorů - Martin.

„To sotva. V tom věku jsem se neznepokojoval osudem lidstva. Popravdě jsem mu stěží věnoval pozornost,“ odpověděl Snape s nemilosrdnou upřímností.

Harry sledoval, jak nepříznivě na jeho společníky zapůsobila Snapeova necitelnost. Zdálo se, že byl jediný, kdo zaregistroval jasné časové vymezení, kterým Snape zahájil svou odpověď – 'v tom věku'. Aby rozptýlil narůstající nepřátelství vůči Snapeovi, jež panovalo v místnosti, tiše se zeptal: „Tak proč jste to udělal?“

Harry si nebyl jistý, z jakého důvodu se cítil povinen uklidňovat nevraživost vůči svému bývalému profesorovi. Předsudky, které Snape připouštěl, přeci byly naprosto trestuhodné.

„Kvůli svému přesvědčení, že Burke mudly podceňuje. Nemusejí mít magii, ale jejich vyspělé technické vynálezy se v mnoha ohledech kouzlům přibližují. Obával jsem se, že když napadneme mudly, jak to plánoval Burke, uvědomí si naši existenci a využijí své technologie, aby pronikli do našeho světa a zničili nás,“ vysvětloval Snape.

„To dává smysl,“ potvrdil Ron.

„Takže, co se stalo mezi Voldemortem a Burkem?“ zajímal se Harry.

„Voldemort byl předem varován. Když Burke zahájil svůj pokus o uchvácení moci, byli on a jeho přívrženci poražení věrnými Voldemortovými Smrtijedy. Burkemu v boji padl jediný syn a tři vnuci. On sám byl tehdy těžce zraněn, ale podařilo se mu uniknout. Stále jsem doufal, že nakonec svým zraněním podlehl, ale... očividně jsem se mýlil,“ řekl Snape.

„Jeho syn i všichni vnukové byli zabiti?“ zeptala se Hermiona.

Snape přikývl: „Té noci vymřela celá Burkeho linie, takže, jak vidíte, má více než dobrý důvod mě nenávidět.“

„Jak jste se dozvěděl o Burkeho plánu svrhnout Voldemorta?“ zjišťoval Ron.

Následovalo další tíživé ticho, než Snape konečně promluvil: „Svěřil mi to sám Burke. On mi... v tomto důvěřoval.“

Harry cítil, že se v tom příběhu skrývá zatraceně více, než jim Snape přiznal, ale neslídil po podrobnostech o něčem, co muselo pro Snapea být velmi obtížným rozhodnutím.

„Máte docela kouzelnou minulost, plnou zrazování lidí, co?“ zeptal se McGregor s povýšeným odporem, který Harry občas vídal namířený proti Snapeovi.

„To by stačilo,“ řekl Harry. „Ptali jste se ho, proč by Burke zašel tak daleko a falešně ho obvinil. Myslím, že profesor Snape uspokojil vaši zvědavost.“

„Vraťme se k našemu podezřelému,“ odvracel Martin pozornost od další počínající hádky. „Říkal jste, že byl Burke mocný. Jak velkou je pro nás hrozbou?“

Harry se přistihnul, jak si se Snapem vyměňuje nevěřícný pohled. Bylo fascinující, kolik toho dokázal přečíst z jediného záblesku v těch černých očích. Teď mohl s jistotou tvrdit, že aniž by Snape jakkoliv změnil výraz, nebo řekl jediné slovo, byl tou otázkou stejně šokován, jako on sám.

Snape odpověděl se svou typickou jízlivostí: „Dokážu si představit, že Cascius Burke není o nic nebezpečnější, než kterýkoliv jiný čaroděj, který zvládl o století zredukovat svůj věk, vytvořit téměř bezchybnou alternativní vzpomínku, dostatečně mocný, aby udělal frašku ze svědectví pod Veritasérem a přežil společný útok Lorda Voldemorta a jeho dvaceti silných Smrtijedů. Ani by mě nenapadlo čehokoliv se obávat.“

„Burke přežil boj s Voldemortem a dvaceti Smrtijedy?“ vyslovil Harry nahlas to, o čem všichni přemýšleli.

„Burkeho syn, vnukové a ostatní přívrženci padli během prvních dvou minut. Burkeho čistě zasáhla neodpustitelná od Voldemorta, mě samotného, Luciuse Malfoye a čtyř dalších zkušených duelantů. Přes deset minut nás všechny držel v šachu a poté dokázal prolomit Voldemortovy ochrany a přemístit se pryč,“ řekl Snape.

„To není dobré,“ konstatoval Ron.

„Skuteně?“ zvedl Snape sarkasticky obočí.

„Sakra,“ zašeptal Ron, než se otřepal a vrátil se zpět do své profesionální polohy. „Musím se co nejrychleji dostat zpět do kanceláře. Je potřeba ihned informovat Chiefa Lavrence. Musíme zahájit pátrání. Nepředpokládám, že víte, kde se tenhle podivín Burke nalézá?“

Snape pomalu zakroutil hlavou. „I kdybych dokonce věděl, kde žije, čaroděj jeho magické úrovně nebude sedět na zápraží a čekat, až ho někdo dopadne.“

„Jo, to si myslím taky. Jen doufám, že budeme mít s pronásledováním Burkeho větší štěstí, než když jsme po útěku z Azkabanu hledali Siria,“ přikývl Ron a obrátil se na své muže: „Měli bychom se dopravit na velitelství. Dnešní noc bude dlouhá.“

„Možná bych měla jít taky,“ ozvala se Minerva. „Než se škola odváží povolit další víkend v Prasinkách, musíme mít jistotu, že bude cesta pro studenty bezpečná. Musím si s Chiefem Lawrencem promluvit o posílení bezpečnosti.“

„Půjdu s vámi,“ nabídla se Hermiona.

„Děkuji,“ Minervě se podle všeho po Hermioniných slovech ulevilo. Potom se otočila na Harryho: „Harry, nevadilo by ti, kdybychom si ponechali v myslánce tvé vzpomínky pro Chiefa Lawrence?“

Než mohl Harry odpovědět, že si tuhle část vzpomínek může nechat klidně třeba navěky, promluvil Ron: „To nebude nutné. Ministerstvo vlastní několik myslánek. Mohu s Chiefem sdílet cokoliv z toho, co jsem viděl u Harryho, když bude potřeba. Musíme jít.“ Ron ještě pohlédl na svého přítele: „Ještě jednou díky za pomoc, Harry. Uvidíme se později.“

Ron ho přátelsky poplácal po zádech a Hermiona jej vtáhla do rychlého objetí a zašeptala: „Uvidíme se brzy. Dávej na sebe pozor.“ Poté se všichni tři bystrozorové, Hermiona i Minerva zvedli od stolu a vydali se ke krbu do vedlejší kanceláře.

Sotva poslední z nich opustil místnost, uvědomil si Harry, že v honbě za svým novým podezřelým tolik spěchali, že žádného z bystrozorů ani nenapadlo, aby se Snapeovi alespoň omluvil za jejich nedopatření, nebo dokonce poděkoval za spolupráci. Obrátil se na muže, aby mu nabídl díky, které si bezesporu zasloužil, a setkal se pronikavým tmavým pohledem: „Děkuji vám za pomoc. Bez vaší intervence bychom sotva zjistili, kdo Carla napadl.“

„Ó ano, bystrozorové přímo překypovali vděkem,“ opáčil Snape se svým drtivým sarkasmem, jímž každého bez problémů přiměl cítit se jako úplný idiot.

„Myslím, že byli příliš dychtiví začít své pátrání, když teď znají pravého viníka,“ pokusil se Harry omluvit jejich nevhodné chování.

„Všiml jsem si, že na děkovnou řeč pro vás si čas našli,“ poukázal Snape.

„Jo, no...“ koktal Harry.

„Zapomeňte na to, Pottere,“ řekl Snape a odvrátil zrak.

Harry sledoval tmavé oči, bloudící po policích s knihami a podivnými předměty. Zdálo se, že po dlouhých letech jejich známosti nastal jeden z prvních okamžiků, kdy Snape nenacházel slova. Ani Harry nevěděl, co říci. Snape mohl být skrz naskrz nepříjemný podivín, ale zasloužil si omluvu a poděkování. Slyšel, jak muž zhluboka vtáhnul vzduch do plic. Podobně dýchal Harry, když se snažil setřást účinky jedné ze svých nočních můr. A možná to bylo přesně to, o co se Snape právě pokoušel; konec – konců, hrozil mu pobyt v Azkabanu. Harry překvapivě zatoužil po nějakém skutečném kontaktu s člověkem, jehož myšlenek se mohl před chvílí dotknout, a tak se opatrně ozval: „Bylo to... obtížné odpoledne. Jak se cítíte?“

Snapeovy oči zaplály čistou zlobou, když vyprskl: „Jak asi... Co myslíte? Kolegyně, jíž jsem třicet let důvěřoval, byla přesvědčená, že jsem obtěžoval jednoho z našich studentů.“

Ta zlost v jeho hlase nějak způsobila, že se Harry cítil o něco lépe. Toto byl Snape, kterého znal.

„Minerva je teď ředitelka. Musí se starat v první řadě o studenty,“ hájil Harry svou nadřízenou a napjal se v očekávání dalšího výpadu. Člověk nikdy nemohl vést normální konverzaci se Snapem, vždy se jednalo o nějaký druh slovní přestřelky. Jenomže tentokrát nic podobného nepřišlo, jen se prohloubilo ticho. Harry vzhlédl k vyššímu kouzelníkovi a prohlížel si jeho ostře řezané rysy. Obvykle se na tom zamračeném obličeji nezračily žádné emoce, ale dnes Harry prohlédl Snapeovy barikády. Tak jako teď jej Harry spatřil jen jedinkrát – v noci po závěrečné bitvě s Voldemortem, když skončily poslední boje a z nádvoří přinesli mrtvé tělo Albuse Brumbála.

Bože, jak se ten muž asi cítil! Mít na krku takové strašné obvinění, podepřené neprůstřelnými důkazy ve formě svědectví pod Veritasérem, a téměř nikoho, kdo by, navzdory dlouholeté známosti, věřil v jeho nevinu! Jen okamžiky jej dělily od zdí Azkabanu... Harry si mohl stěží představit, jak by reagoval ve Snapeově kůži. Sám byl ještě celý roztřesený, a to jemu osobně vlastně nic nehrozilo. Snape se musel pod svou chladnou fasádou sypat.

„Předpokládám, že jsem volný a mohu odejít,“ zavrčel Snape. Poškrábanou rukou, která mu dnes zajistila svobodu, si odhrnul vlasy z očí a Harry si všiml jejího lehkého třesu. Dokonce mu ani neřekli, že může jít, uvědomil si znechuceně. Prostě Snapea jen využili, aby získali potřebné informace, a bez jediného slova díků zmizeli. Přestože chápal Ronovu potřebu spěchat, nedostatek obyčejné lidské zdvořilosti jej přecejen rozčiloval. Snape sice mohl být mizera, ale bez jeho pomoci by sotva zjistili, kdo je jejich podezřelý. Prostě nebylo správné, že na něj jen tak zapomněli. Harry, jehož to opomenutí rozrušilo více, než čekal, pohlédl na svého bývalého učitele. Možná si toho dokázal všimnout jen on, ale Snape byl událostmi dnešního večera skutečně silně otřesen. Trápila ho představa, že ten muž teď půjde sám dolů do sklepení a bude se užírat vší tou nespravedlností, ale netušil, co s tím udělat. Nemyslel si, že by s ním Snape chtěl dobrovolně trávit svůj volný čas.

„Jo, myslím, že teď můžeme oba zmizet,“ souhlasil Harry a zamířil ke dveřím.

„Pottere!“

Ostrý hlas ho zastavil v půlce kroku. „Ano?“

„Nechystáte se odkráčet a nechat to tady všem na očích, že?“ zeptal se Snape a pokynul směrem k myslánce na stole a k jejímu třpytivému obsahu.

„Ach, ano.“ Úplně zapomněl na vytažené vzpomínky.“Jak je získám z myslánky zpět?“

Obrnil se proti nějaké kousavé poznámce, ale Snape jen řekl: „Vložte hůlku znovu do mísy a představte si zlatou bublinu, jak se vrací stejnou cestou, jakou jste ji dostal ven.“

„Dobře. Díky.“

K Harryho překvapení Snape neodešel. Možná jen nevěřil, že jeho mladší kolega dokáže vše udělat správně. Nebo že to vůbec může zvládnout. Každopádně setrval v místnosti, i když už k tomu neměl jasný důvod. Harry ponořil konec hůlky do mihotavých světélek na dně nádoby a sledoval, jak do sebe nasává vzpomínky jako mudlovský vysavač. Cítil nepatrný posun energie, jak vstupovaly do jeho systému, a pak, o jeden srdeční tep později, byly zpět v jeho hlavě a napadly Harryho plnou silou.

Bylo to asi, jakoby dovnitř právě vstoupil mozkomor a vysál z něj všechnu radost. Harry zalapal po dechu a zakymácel se pod náporem temných emocí. Hlavou mu běžely detaily znásilnění Carla Westfielda, jako nějaký nechutný film s dětskou pornografií, a působily mu neskutečná muka. Na kůži mu vyrazil studený pot, obrátil se mu žaludek a hořká chuť žluči mu spálila krk a zaplnila ústa. Harry ji polknul a dělal vše, co bylo v jeho silách, aby nad sebou získal kontrolu, než ho za předloktí uchopila pevná ruka a pomohla mu udržet rovnováhu.

„Vždy je nepříjemné, když se vrátí tento typ vzpomínek,“ vysvětloval Snape. „Dejte tomu chvíli. To přejde.“

Harry přikývnul. Mělo by to přejít. Vzpomínka na cizincův penis, vrážející do Carlova těla, byla tak živá, že téměř cítil bolest, ale... to přejde. Ksakru, mělo by! Harry se párkrát zhluboka nadechl a snažil se získat trochu odstup, ale celá ta věc byla příliš hrozná a příliš reálná.

„Dýchejte zhluboka,“ radil Snape.

Harry vtáhl trochu více vzduchu. Sevření kolem jeho vnitřností pomalu ustupovalo a akutní potřeba zvracet také mizela. Jakmile byl schopen vnímat i něco jiného, než brutální scénu ve stodole, zaostřil na ruku svírající jeho paži. Žluté prsty... Pamatoval si, jak se tytéž zažloutlé prsty natahovaly k jeho kalhotám... Ne, to se nestalo doopravdy. A ty části, které skutečné jsou, potkaly někoho jiného. Náhle si uvědomil, že jsou v místnosti sami, přesně jako Carl se Snapem během trestu. Harryho podráždilo, když zjistil, že se opět třese. Celou svou bytostí toužil vyškubnout se, ale... Snape se mu snažil pomoci.

„To jsem nebyl já,“ připomněl Snape a stáhnul se.

Harry se zapotácel a opřel se o hranu stolu, aby se nesesunul k zemi.

„A než mě obviníte z opětovného čtení vaší mysli – byl to váš výraz, který mi řekl, nad čím uvažujete,“ dodal ještě.

Sakra! Nemohl to nechat pokračovat tímto směrem. Nebál se toho muže ani v jedenácti, a tehdy měl skutečně důvod. Neměl v úmyslu dát nad sebou Severusi Snapeovi takovou moc, ne teď.

„Promiňte,“ omlouval se Harry. „Netuším proč... Chci říct, od začátku jsem si byl jistý, že jste...“

K jeho překvapení nebylo ve Snapeově odpovědi odsouzení. „Pottere, převzal jste chlapcovy vzpomínky. Burkeho iluze byla prakticky bezchybná. Bylo by divné, kdybyste na to nijak nezareagoval. Ostatní prostě viděli to, co bylo v myslánce. Vy jste to i cítil.“

Harry zíral na lektvaristovu tvrdou tvář, podivně potěšený změnou ve Snapeově chování.

„Jste v pořádku?“ zeptal se Snape zhruba po minutě, kdy si jej Harry přihlouple prohlížel.

„A vy?“ otočil Harry otázku, jelikož ani pro jednoho z nich nebylo příjemné připustit před tím druhým slabost.

Skutečnost, že Snape okamžitě neodseknul „jistě“ nebo „samozřejmě“, byla sama o sobě dostatečnou odpovědí. Harry oceňoval, že se mu ani nepokoušel lhát. Ticho se protahovalo a stávalo se nepříjemným. Harry nerozuměl tomu, proč Snape neodešel, ale pak ho napadlo, že se tady mohl skutečně zdržet proto, že si o něj dělal starosti. Nebo jednoduše zatím nechtěl zůstat sám s výjevy, které spatřil v myslánce. Alespoň Harry tedy rozhodně nechtěl.

Upřeně hleděl do přísného obličeje protkaného vráskami a s dlouhým hrdým nosem. Jako chlapec tohoto muže nenáviděl, ale teď už nebyl dítě a věděl, že svět není jen černý nebo bílý, jak se mu kdysi zdálo. Snape nebyl jeho nepřítel. Tím si byl jistý. Přesto pečlivě zvažoval, co dělat dál. Lektvarista nemusel být jeho nepřítelem, ale nedal se označit ani za přítele. Ten člověk si jej na pravidelných schůzích zaměstnanců držel daleko od těla a zdálo se, že se vyžívá v možnostech udělat z něj hlupáka. Bylo mu jasné, že pokud teď udělá to, o čem přemýšlí, vydá se Snapeovi na milost a nemilost na mnoho let dopředu. Nejrozumnější by bylo držet jazyk za zuby, odebrat se do svých komnat a počkat, až se vrátí Ron s Hermionou, ale logika nebyla nikdy jeho silnou stránkou. A tak se zhluboka nadechl a opatrně se zeptal: „Podívejte, já nevím jak vy, ale já jsem právě teď tak trochu rozhozený. Rád bych odsud vypadl a dal si něco k pití. Nechcete se ke mně přidat?“

Předchozí      Další

   

 

 

10.09.2010 10:22:42
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one