Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 70.část

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Další kulaté číslo – 70! Všem se vám omlouvám za zpoždění, opravdu se nám se Sevynkou rychleji nedařilo. Doufáme, že se vám kapitola bude líbit. :) Jako vždy všem moc děkujeme za komentáře. Těší nás, že se pořád vracíte, i to, že stále potkáváme nové příznivce. Jste skvělí!

Kapitolu věnujeme: Abigail, abigail.Snape, Aidrien Assagir, aMaja, Anfulka, bacil, Cezminka, cim, Daniela, fin, grid, Hajmi, Katherine, Kitti, Lily, Lucka, mamba, marci, Marta, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, patolozka, Pavlí, POPO, Profesor, ranchan, raven9, Sharlaid, Suellen, Suzanne, Wigy, ZJTrane

Vaše Slimča

*** Until Proven ***
   

Víc ze sebe dostat nedokázal. Sklopil zrak ke kapradí rašícímu z napadaného loňského listí u jeho nohou. Netroufal si ani pomyslet, co to znamená pro jeho budoucnost. Ne, že by bez Severuse o nějakou stál.

A do toho děsivého ticha starší muž promluvil: „Prohloubily se.“ Jeho hlas zněl tiše a možná i trochu zkroušeně.

Harry prudce zvedl bradu: „Cože?“

Prosím, pochop mě. V celém mém životě se nenašel člověk, který... by mě miloval. Včetně vlastních rodičů. Doopravdy jsem nevěřil, že by vůbec někdo... mohl, ale... Tvé jednání mě přinutilo připustit si, že ty... ke mně skutečně cítíš lásku. Nechápu to. A pravděpodobně ani nikdy nebudu, ale... Je to má spása.“

Harry se nezmohl na víc než ohromené zírání. Něco takového nečekal. Když však zpozoroval, že se do Severusova výrazu vkrádá nervozita, vzpamatoval se a rychle promluvil: „Pořád jsi můj zázrak.“

Odpovědí mu bylo všeříkající odfrknutí.

Lektvaristova snaha zakrýt nevěřícný úžas vyloudila na Harryho tváři pousmání. Po chvíli se však opět zvážněl. „Takže to znamená, že si přeješ, aby to mezi námi bylo zase jako dřív?“ zajímal se.

Věděl, že se ptá jako hlupák, ale ještě stále nebyl schopen položit přímou otázku týkající se intimní stránky jejich vztahu. Myslí si Severus, že by zase někdy v budoucnu mohl zatoužit po společném sexu?

Lektvarista byl naštěstí vůči náznakům daleko chápavější než Harry. „Nevím kdy, a dokonce ani zda budu někdy... 'připraven', jak jsi to před chvílí nazval. Ale... Velice bych si přál získat zpět vše, oč jsem byl okraden,“ přiznal starší kouzelník.

Harry měl po těch slovech pocit, jako by mu právě někdo sundal z ramen tíhu celého světa. Také vnímal Severusův strach. Jeho obavy, zda se vůbec někdy dokáže zotavit. Proto přispěchal s ujištěním: „Časem to zvládneme.“ Lektvarista jeho víru zjevně nesdílel. Přímo mu to křičelo z očí. Proti Harryho optimistickému prohlášení však nijak neprotestoval, a tak si mladší muž dovolil otázku: „Můžu se tě na něco zeptat?“ Jakmile se dočkal přikývnutí, pokračoval: „Když jsem tě před chvílí políbil, všechno se nějaký čas zdálo v pořádku, a pak...“

Severusovou tváří problesklo něco jako stud, než se jeho výraz ustálil do obvyklé bezbarvé masky. „Mé tělo prostě... zamrzlo. Věděl jsem, že jsi to ty a že se absolutně nemám čeho obávat, přesto jsem nedokázal kontrolovat...“

Možná ani nebylo v Harryho moci pochopit, kolik sil Severuse podobné přiznání stálo.„Zastihl jsem tě nepřipraveného. Je jenom přirozené, že jsi reagoval tímto způsobem.“

Na tom není nic 'přirozeného',“ nesouhlasil Severus. „Netuším... jak tu reakci překonat.“

Snad pomůže čas,“ mínil Harry. „A třeba bychom to mohli usnadnit tím, že budeme postupovat po malých – dětských krůčcích.“

Dětských krůčcích?“ zopakoval lektvarista.

No, vypadáš v pohodě, když... tě před usnutím držím,“ poukázal Harry a tiše doufal, že tuto výhodu svým mluvením neohrožuje. „Chci říct... Při prvním doteku taky pokaždé ztuhneš, ale po pár minutách se zdáš v pořádku.“

Severus nad jeho slovy podle všeho přemýšlel. „V té chvíli mě obvykle obklopí tvá magie. Je to velmi... uklidňující.“

Harry přikývl. „Přesto si nemyslím, že je to správná cesta – zahrnout tě svou mocí pokaždé, když se tě dotknu. Ty ano?“

Severus zavrtěl hlavou. Jeho oči působily prázdně a ztraceně.

Co když se dohodneme, že sex není v blízké budoucnosti na programu? Myslíš, že ti pomůže vědomí, že... nemám nic takového za lubem?“

To jsem přece věděl i dnes,“ povzdechl si Severus a působil snad ještě deprimovaněji.

To bylo to poslední, co si Harry přál. Proto chvatně odpověděl: „Ano, ale nečekal jsi, že tě tak políbím. Byl jsi samozřejmě v šoku. Říkal jsem si, že když na všechno půjdeme opravdu pomalu a s jistotou, že z toho nic víc nevzejde, mohl by sis možná na mou fyzickou blízkost znovu zvyknout. Ale pokud se na to ještě necítíš, nemám s tím problém. Není kam spěchat. Jedná se jen o návrh.“

Severus Harryho nápad mlčky zvažoval, zatímco mladší kouzelník nevědomky zadržoval dech. Nebyl psychiatr, takže neměl nejmenší představu, jestli tak Severusovi pomůže, nebo naopak zastaví veškerý pokrok. Jen se mu zkrátka zdálo, že když se nebudou snažit, dost možná se nikdy nic nezmění.

Lektvarista podle všeho došel ke stejnému závěru, protože nakonec tiše pronesl: „Co jsi měl na mysli?“

Jeho ochota spolupracovat vyvolala v Harrym hotový výbuch euforie. Snažil se to však nedat příliš znát a vysvětloval: „Uvažoval jsem, že když jsme spolu sami, jako třeba teď, tak bychom možná mohli...“ Dokonce i teď bylo těžké požádat o pomazlení. Ale přesně tohle chtěl zkusit, takže ze sebe nakonec dokázal vysoukat: „… sedět těsně vedle sebe a objímat se?“

Skutečně se domníváš, že to pomůže?“ chtěl vědět Severus.

Nevím. Pokud to náš problém... nezhorší, nemělo by to nijak ublížit. Chceš to zkusit?“

Místo odpovědi se Severus postavil a znovu se usadil na kmen těsně vedle svého mladého společníka. Díky jejich rozdílným výškám bylo z Harryho strany nesmyslné snažit se položit lektvaristovi ruku kolem ramen, takže mu jen lehce omotal pravou paži kolem pasu. I kdyby teď mezi nimi byla třeba několikacentimetrová mezera, Harry by stejně cítil, jak se tělo jeho přítele napíná.

Je to příliš?“ kontroloval. On sám si připadal úžasně.

Ne, to jen...“

Ano?“ povzbuzoval mladší muž Severuse a lehce jej stiskl.

Ty se musíš neuvěřitelně nudit.“

Těch pár rozpačitých slov Harrymu málem zlomilo srdce. Okamžitě se bránil: „Vůbec se nenudím. Podívej se na mě.“ Když se k němu váhavě zvedl pár černých očí, Harry se zeptal: „Vypadám znuděně nebo nespokojeně?“ Snažil se do svého výrazu promítnout vše, co cítil. Severusovu tvář začaly pomalu opouštět obavy a napětí a nahradilo je něco blízkého úžasu. Jejich pohledy se střetly a zdálo se, že ani jeden z nich není schopen oční kontakt přerušit. Touha natáhnout se k Severusovi byla pro Harryho téměř neodolatelná.

K jeho překvapení se k němu Severus začal sklánět. Harry zadržel dech. Čekal, že na lektvaristu každou chvíli dolehne realita a bude po všem. Severus však působil jako uhranutý pohledem do Harryho očí. Ostatně, ten pocit byl vzájemný.

Zapřel se rukama o Harryho ramena a pak mu svými úzkými rty překryl ústa. Mladší kouzelník při tom doteku doslova tál. Všechen jeho odpor se okamžitě rozpadl na prach a on se vší vervou polibek oplácel. Cítil se jako v ráji. Bylo to ještě krásnější než okamžik, který spolu sdíleli na okraji lesa.

Severusův jazyk se poprvé dotkl Harryho rtů, jež se okamžitě otevřely jeho vpádu. Harryho zaplavila mužova tak neskutečně dlouho postrádaná chuť. Prolnula s celým jeho bytím. Ten pocit se nedal popsat obyčejnými slovy. Rozum Harrymu říkal, že jde jen o obyčejnou pusu a z hlediska nekonečnosti vesmíru se jedná o zcela bezvýznamnou záležitost, ale on měl pocit, jako by se mu tím jediným kontaktem změnil celý svět.

Harry se poddal svému instinktu a ještě o něco více se přitiskl ke svému příteli. Jakmile na sebe jejich těla narazila, ucítil známé ztuhnutí. Okamžitě se vzpamatoval a přinutil se odtáhnout, avšak Severus mu v tom zabránil. Zarýval mu prsty do masa na ramenou a jednoduše ho odmítal pustit. Jeho ústa už se sice proti těm Harryho nepohybovala s takovým zápalem jako před malou chvílí, ale ani z polibku nevycouval.

Harry měl zápěstí volně položená na společníkových ramenou a jen lehounce se dotýkal jeho krku. I to však stačilo, aby cítil na kůži mužův zpanikařený tep. Přesto se nezdálo, že by se Severus chystal dát na ústup. Harry kolem něj ovinul pravou paži a začal mu uklidňujícím způsobem kroužit po zádech. Doufal, že mu tak alespoň trochu uleví, ať už jej trápilo cokoliv.

Nakonec se Severus odtáhl a roztřeseně vydechl. Harry mu rozuměl. I jemu samotnému srdce uhánělo jako letící hipogryf a měl pocit, že ze Zapovězeného lesa někdo vysál všechen vzduch. Lektvaristova odvaha ho vysloveně omráčila. Zmohl se jen na mlčenlivé zírání na jeho zhruba stejně nechápavě vyhlížející tvář. Ještě v dobách, kdy bývali milenci, by dokázal spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát Severus zahájil polibek jako první. Skutečnost, že to udělal právě teď... otřásla zemí.

Jak už jsem řekl, pořád jsi můj zázrak,“ hlesl Harry, když opět dokázal promluvit.

Severusovi se nápadně zbarvily tváře a odvrátil zrak. Polibek byl zjevně trochu více, než měl původně v plánu. Harry si nebyl zcela jistý, co by teď měl udělat, a tak znovu vklouzl rukou kolem mužova pasu a trochu se o něj opřel. Po chvíli mu Severus ovinul paži kolem ramen.

Ani jeden z nich nemluvil, prostě jen seděli, užívali si svou znovu nalezenou blízkost a sledovali zurčící vodu v nedalekém potoce. To, co dnes prožili, sice mohl být pouhý slabý odlesk vášně, kterou spolu kdysi sdíleli, ale Harry ten prostý kontakt vnímal jako nejsladší dárek, jaký si uměl představit.

*~*~*

Severus se s trhnutím probral. Od doby, kdy ho Harry v noci přestal zahrnovat svou magií, se často budil ve stavu podobném panice. Noční můry už ho netrápily tak jako minulý měsíc, ale okamžiky mezi spánkem a bděním byly často naplněné úzkosti, když se snažil zjistit kde je a co se s ním děje.

Zhluboka se nadechl a pomalu otvíral oči. Zelený sametový baldachýn nad hlavou mu prozradil, že leží v bezpečí svého pokoje a své vlastní postele. Jeho lůžko navíc nebylo studené a prázdné, jak si na to zvykl od letošního ledna.

Severus stočil pohled k neuspořádané změti černých vlasů na vedlejším polštáři. Mezi dvěma prameny Harryho kštice vykukovala jizva ve tvaru blesku. Mladý muž zčásti ležel na lektvaristovi a ještě tvrdě spal.

Severus musel poslechnout volání přírody, a tak se opatrně vymanil zpod Harryho hřejícího těla. Ještě před odchodem mu věnoval jeden rychlý pohled. Obrázek spícího mladého muže jej pokaždé zahřál u srdce.

Lezavé vlhko ranního sklepení ho donutilo co nejrychleji vybavit vše potřebné a vrátit se do postele. Za tu chvíli, co byl pryč, se Harry pohnul. Teď se rozvaloval na zádech přesně uprostřed lůžka. Severus se přistihl, že ho ten pohled úplně polapil. Jeho mladý spolunocležník měl na sobě mudlovské pyžamo z látky svěží zelené barvy, která téměř odpovídala odstínu jeho očí. Teď měl ovšem zavřená víčka a obličej uvolněný spánkem. Ležel přímo ve středu Severusovy obrovské postele, zamotaný do čistě bílého prostěradla a hnědé deky. Lektvarista si prohlížel jeho rysy, zasažený mužovou krásou. Takto s ním nic nepohnulo už celé měsíce. Jistě, věděl, že je Harry pohledný. Jeho vypracované atletické tělo, výrazná tvář a vlídné oči se daly sotva přehlédnout. Ten člověk byl mimořádně přitažlivý a přitom podivně skromný. Od ledna si to však Severus uvědomoval pouze na jakési rozumové úrovni, pokud si takových detailů vůbec všímal. Spíš se neustále utápěl ve svém utrpení a stěží vnímal cokoliv jiného než peklo, které právě prožíval.

Ale nyní, po více než měsíci plném pokojných nocí, jež mu zajistila Harryho magie, už mu ta trýzeň nepřipadala ani zdaleka tak skličující. Ještě stále míval špatné chvíle. Při pouhém zvuku kapající vody se jeho tělo pokrylo studeným potem, a když mu občas pohled na růžovou pokožku pravé ruky připomněl, proč není stejně zažloutlá jako ta levá, úplně zamrzl. Celkově vzato si však vedl mnohem lépe.

Dnes to bylo poprvé, co se podíval na Harryho a cítil, že se s ním něco děje. Nejednalo se o tu palčivou touhu, kterou v něm kdysi probouzel pohled na to atraktivní tělo, ale bylo to tady a bylo to skutečné. Severus se až do této chvíle bál, že ten pocit už nikdy nezažije.

Užíval si a hýčkal to sladké brnění a dovolil, aby ho od hlavy až po paty vyplnilo křehké teplo. Pohled na ležícího Harryho Pottera, rozehřátého a pomačkaného spánkem, s až bolestně nevinným výrazem ve tváři, v něm probouzel touhu vrátit se do postele a... dotknout se ho.

To nutkání jej vyděsilo i nadchlo zároveň. Opatrné výhonky touhy mu dávaly pocit, jako by byl ze skla, které se při sebemenším otřesu rozbije.

Vzal-li to čistě rozumově, pak věděl, že mu od Harryho nehrozí absolutně žádné nebezpečí. Doteď vlastně ani netušil, že je možné někoho zahrnout takovou péčí, jakou na něm v posledních dnech mladý muž plýtval. Neochvějná trpělivost, laskavost a bezpečný prostor, který mu Harry vytvářel... Díky tomu všemu nepochyboval, že by se své chuti po doteku neměl bránit a že se určitě nestane víc, než nač je sám připraven.

Bylo mu jasné, že vše, co s Harrym sdíleli, nemá nic společného s věcmi, které mu provedl Burke. Za celou tu dobu, co byli spolu, se nestalo, že by ho mladší muž do něčeho nutil, nebo projevil násilnické sklony. Dokonce, i když byl Harry poté, co mu Severus změnil vzpomínky, bez sebe vzteky, jediná hrubost, jíž se vůči němu dopustil, bylo přitlačení proti zdi. Harry měl dostatek síly, aby si vzal úplně cokoliv, ale zkrátka to neměl v povaze. To všechno lektvarista věděl. Nikdy v nic nevěřil tolik jako v charakter mladého muže po svém boku.

Ovšem přese všechnu jistotu, že mu Harry nikdy neublíží, ho naprosto děsila představa, že by se měl přesunout zpět do postele, natáhnout ruku a pohladit svého milence.

Milenec. Takto o Harrym už velice dlouho nepřemýšlel. Po únorové chybě na famfrpálovém hřišti byl přesvědčen, že už nikdy nebudou sdílet takovou blízkost. Ale, proti všemu očekávání a veškerým zákonitostem zdravého rozumu, mu Harry odpustil. Kdyby Severus mohl mít tři přání, toto by jistě stálo na prvním místě. A hned druhé by bylo, aby se s Harrym zase mohl milovat. Více než po čemkoliv jiném toužil, aby dokázal najít kuráž a překonat vše, co se mu stalo.

Severuse neustále pronásledovalo svědomí a připomínalo mu, jak strašně nespravedlivá je celá ta situace právě vůči Harrymu. Vždyť to byl mladý muž se zdravým sexuálním apetitem. Zasloužil si milence, který by šílel touhou po něm, tak jako kdysi samotný Severus. Ještě si pamatoval, jaké pocity v něm mladý kouzelník probouzel. Nevybavoval si jedinou noc, kdy by byli spolu a on nechtěl Harryho cítit ve svém nitru. Jenomže všechny ty vzpomínky se teď zdály cizí a nějak podivné. Při představě, že by se měl před někým svléknout, dokonce i před svým něžným, milujícím Harrym, nebo že by měl jinému muži dovolit, aby se ho dotýkal či do něj dokonce vstoupil, se mu celé tělo stáhlo odporem. Jakákoliv myšlenka na anální sex jej okamžitě vracela zpět do té děsivé mučírny a nutila ho znovu myslet na vše, co si tam vytrpěl. A vůbec nezáleželo na jeho vnitřním přesvědčení, že by se Harry takových zvěrstev nikdy nezúčastnil. Jeho tělo se zkrátka přes vzpomínku na znásilnění nedokázalo přenést.

Severus si skousl spodní ret a snažil se ovládnout svůj strach. Prakticky cítil, jak z něj opadá předchozí opatrná touha a zanechává po sobě jen chladnou tělesnou schránku bez života. Harry si zasloužil víc než toto. Lektvarista shlížel na jeho tvář a zuby nehty se držel toho prchavého toužebného pocitu, který přiživoval vzpomínkami na každý sladký polibek, který mu Harry v posledních týdnech věnoval.

Ten muž ho miloval. Severus tu emoci nechápal, alespoň o nic víc než záhadu, jak k němu Harry ještě stále dokáže něco cítit. Avšak ani jeho vždy tak pochybovačný mozek nemohl popřít, že Harrymu zkrátka není lhostejný. Tak vzácný dar si zasloužil cosi na oplátku. Rozhodně něco víc než jen objetí a příležitostný cudný polibek.

Severus nebyl zbabělec. Už jen pro Harryho dobro, ne-li pro své vlastní, se přes to musel přenést. Zhluboka se nadechl, aby se přestal třást, a přinutil se zamířit k lůžku. Obával se, že prohýbající se matrace Harryho probudí, ale ten měl vždy tvrdé spaní, snad až na dny, kdy ho trápily noční můry.

Starší kouzelník vklouzl pod deku na své straně postele, která byla teď, když Harry ležel uprostřed, povážlivě užší. Otočil se na bok a studoval známé rysy. Vzpomínal si, jak rád mapoval špičkou jazyka milencovu jizvu ve tvaru blesku. Téměř cítil v ústech broskvovou a smetanovou příchuť Harryho kůže. Tenké obočí mělo slaný nádech, uši trochu trpký a jeho ústa...

Severus se nemusel ohlížet příliš do minulosti, aby se mu v mysli vynořila ona skvělá zkušenost. Harry ho jedním z těch hebkých, nekonečných polibků obdaroval zrovna včera večer před usnutím. Při vzpomínce na ten kontakt se brnění změnilo v lehké chvění. Severus si nervózně olízl rty a naklonil se kupředu. Jen polibek. Polibek by mohl zvládnut...

Předchozí      Další

   



 

27.02.2012 00:26:37
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one