Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 73.část

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Ahojky všem! :-) Máme tady pokračování rozhovoru s doktorem Penbrokem a ještě kousek něčeho navíc, aby... No aby to bylo delší. :-D Snad se vám kapitola zalíbí. Pro všechny zvědavce přidávám informaci, že se povídka skutečně blíží ke svému závěru, ale jak je u Tiry zvykem, nebude to na pět stránek, takže počítám, že nás čeká ještě přibližně šest kapitol.

Užijte si čtení!

P.S.: Kapitolu jsem po Sevynčiných připomínkách opravovala s horečkou a dítětem mlátícím do klávesnice, takže pokud najdete nějaké nesrovnalosti, prosím, ozvěte se...

Za milé komentáře děkujeme a naše věnování patří: 1beruska, Abigail, abigail.Snape, Allishka, aMaja, Anfulka, anonymka9, bacil, Cezminka, cim, Erumoice, fin, gleti, grid, Katherine, keishatko, Kitti, Lucka, mamba, Marta, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, patolozka, Pavlí, POPO, Profesor, Sanasami, Saskya, Sharlaid, Suellen, Wigy, ZJTrane

Vaše Slimča

*** Until Proven ***
   

A to také budu, slibuji. Ale musíte spolupracovat,“ přerušil ho Penbroke. „Povězte mi, jak jste si představoval, že vám pomohu?“

Já-já nevím. Nikdy jsem u mudlovského psychiatra nebyl.“

A přece jste si zjistil dost na to, abyste dělal narážky na naše stereotypní metody.“ Při pohledu na Severusův prázdný výraz Penbroke připomněl: „Mám na mysli ten váš komentář na téma, jak se psychiatr pokaždé ptá svých pacientů na vztah s matkou.“

Předpokládám, že jsem během let párkrát zaslechl, jak o tom vtipkují mudlorození studenti,“ připustil lektvarista.

Ty vtipy určitě nebyly zcela od věci. Musíme položit spousty otázek, abychom získali potřebné informace, a mohli pak svým klientům nějak prospět. Tak například – před chvílí jste se zmínil, že jste byl mezi vrstevníky sociálně nežádoucí. Nebylo to nadnesené?“

Severus musel uznat, že ten muž je bezesporu houževnatý. Penbroke byl sice moták, ale lektvarista nepochyboval, že právě houževnatost řadila všechny členy jeho rodiny už po staletí právě do Zmijozelu. Potlačil povzdech a odpověděl: „Ne, a když už to musíte vědět, během mých školních let ke mně většina spolužáků cítila odpor a mučila mě. Od té doby se toho změnilo jen velmi málo, až na skutečnost, že dnes už se mi nikdo netroufne otevřeně vysmívat.“

Řekl jste 'většina spolužáků'. Ne všichni?“

Severus zvažoval, zda je moudré odpovídat pravdivě. Po chvíli váhání pohlédl do hnědých očí plných očekávání a rozhodl se, že se toho muže pokusí šokovat pravdou: „Ve Zmijozelu bylo pár starších chlapců, kteří mě nepopichovali. Oni... Tedy, při zpětném pohledu to vypadá, že mě sexuálně zneužívali.“

Ach tak,“ promluvil Penbroke do tíživého ticha, které mezi ně po tom odhalení padlo.

Severus sledoval společníkovu tvář a ovládl ho dětinský pocit zadostiučinění. On sám se totiž tváříval přesně jako teď Penbroke, když nevěděl, co říci.

Povídal jste 'při zpětném pohledu',“ ozval se nakonec blonďák po chvíli přemýšlení. „Co jste si myslel tehdy?“

Severus si vybavil své první roky ve škole. James Potter a jeho banda mu dělali ze života peklo, ale čas, který strávil s Luciusem a jeho kumpány mu to nekonečné posmívání bohatě vynahradil.

Že jsou mí přátelé,“ přiznal Severus. „O iluze jsem přišel až v šestém ročníku, když jsem náhodou vyslechl jeden z jejich rozhovorů. Mluvili o mně a já tehdy zjistil, že mě nepovažují za nic víc než obyčejnou běhnu.“

To muselo mýt bolestné, Severusi. Mohu vám říkat Severusi?“

Lektvarista stroze přikývl.

Co k těm mladým mužům cítíte dnes?“

Cože?“ Severuse ta otázka zaskočila.

Pokládal jste je za přátele. Určitě vás velice ranilo, když jste odhalil, že neměli čestné úmysly.“

Stalo se to před více než třiceti lety. Co na tom dnes záleží?“ vypálil Severus a vyčítal si, že to téma vůbec načínal.

Vždy na tom záleží,“ tvrdil Penbroke.

Teď bych o tom raději nemluvil,“ bránil se Severus.

Dobře. Tak co si místo toho přejete probrat?“

Chci vědět, co mám dělat, abych se cítil lépe,“ odpověděl Severus.

Jak už jsem se jednou zmínil, musíte se mnou mluvit. Nechtěl byste mi něco povyprávět o svém mladém příteli?“

Proč?“ nedokázal Severus zcela zamaskovat svou podezřívavost.

Tvrdil jste, že je jedinou dobrou věcí, která vás v životě potkala. Rád se bych o něm něco dozvěděl.“

Severus přemítal, kolik by toho riskoval upřímnou odpovědí. Věděl, že skandální plátky by za nahlédnutí do milostného života Chlapce, který přežil, vydaly hotové jmění. Takovou sumou by jistě nepohrdl ani samotný Malfoy. Nic v dosavadním Penbrokově jednání sice nenasvědčovalo tomu, že by měl nějaké nekalé úmysly, ale lektvarista ani tak nechtěl Harryho s nikým rozebírat za jeho zády..

Po dlouhé chvíli ticha opatrně pronesl: „Je mladý a pohledný, silný a vlídný. Snoubí se v něm všechno dobro a krása tohoto světa.“

To zní, jako by vám na něm velice záleželo,“ mínil Penbroke.

Inu, Severus už se tomu člověku přiznal, že to Harry je důvodem, proč se dnes ocitl v Pebrokově kanceláři. Nemohlo tedy nijak uškodit, když nahlas připustí, že se jeho zpovědník nemýlí. „Já... Záleží.“

Můžete ho nazývat jménem, pokud se vám tak bude lépe hovořit. Nebo si nějaké vymyslete, jestli vám není příjemné odhalení jeho skutečné totožnosti,“ navrhl Penbroke.

Lektvarista zvažoval možnost titulovat Harryho jinak, ale uvědomil si, že by bylo velmi obtížné nezapomínat se. Nakonec usoudil, že v Británii žije dost mužů pojmenovaných stejně jako jeho milenec, takže může zariskovat a odhalit další kousek pravdy. „Jmenuje se Harry,“ řekl.

Umím si představit, že to, čím si procházíte, není jednoduché ani pro Harryho,“ mínil Penbroke a čekal na reakci.

Severus znovu zamítavě potřásl hlavou. „Vydržet se mnou je velmi obtížné.“

Hádáte se?“

Ne, on je přímo vzorem trpělivosti,“ odvětil Severus.

Ale říkal jste něco o strachu, že ho ztratíte,“ připomněl Penbroke.

Ještě mu nebylo ani třicet. Jak dlouho může tak mladý muž vydržet lapený v pasti asexuálního vztahu?“ vyslovil Severus svou nejhlubší obavu, která posledních pár týdnů sžírala jeho duši.

Mám dojem, že záleží na tom, jak moc vás miluje. Máte pocit, že jste tlačen do věcí, na které zatím nejste připraven?“

Ne, my... Děláme dětské krůčky,“ použil lektvarista Harryho terminologii a cítil se při tom před cizím člověkem poněkud směšně. Na druhé straně, Penbroke nepůsobil jako cizinec. V tom mírném motákovi bylo něco, co budilo důvěru. Když si Severus uvědomil, co všechno na už sebe během tohoto krátkého rozhovoru stačil prozradit, nemohl si pomoci a přemítal, zda v tom přece jen nemá prsty nějaký druh magie. Jednoduše nemohl uvěřit, co všechno Penbrokovi svěřil o svých rodičích nebo nechutných stycích ze svých raných školních let.

Dětské krůčky?“

Já... špatně reaguji na dotek. Harry se domnívá, že když budeme postupovat velmi pomalu a po troškách budeme zvětšovat kontakt, pomůže to zmírnit mé potíže.“

Takový přístup zní velmi rozumně. Funguje to?“

Ano, ale...“ Severus cítil, že ho opouští odvaha.

Ale?“ pobídl ho Penbroke.

Lektvarista se zhluboka nadechl a konečně vložil do slov, co ho nejvíce tížilo: „Ale když dosáhneme určitého stupně... intimity, pokaždé úplně ztuhnu. Nejsem... schopen se přes to dostat.“

Mnohé oběti znásilnění zažívají totéž,“ ujistil ho Penbroke.

Ta informace samozřejmě příliš nepomohla. Severus přeci hledal cestu, jak z toho ven. Zklamání se mu zřejmě muselo promítnout i ve tváři, protože Penbroke pokračoval: „To, že jste sem přišel, je první krok k uzdravení. Zaměřme se na chvíli na ten problém a pokusme se zjistit, zda vaši reakci spouští nějaká konkrétní věc.“

Myslíte kromě faktu, že očekávám nějaké sexuálními aktivity?“

Severusův sarkasmus Penbroka ani v nejmenším nerozhodil. Prostě se usmál a řekl: „Ano, kromě toho. Vybavujete si nějaký konkrétní akt, který vás nutí takto reagovat?“

Chcete po mě detaily mého intimního života?“ pohoršoval se Severus.

Jen vás žádám, abyste se zamyslel, co se děje ve chvíli, kdy vaše tělo takto odpovídá. Někdy se jedná o specifický spouštěcí mechanismus. Může to být něco tak jednoduchého jako třeba polibek nebo pohlazení na určitém místě. Mají všechny ty případy, kdy zamrznete, něco společného? Nebo to vyvolává pouhá představa, že vás čeká sex?“

Severus konečně pochopil, kam Penbroke míří, a zadumal se. „Ze začátku to způsobovalo očekávání, že... do mě někdo vnikne.“

Zabýváte se obvykle aktivitami, které vedou k takovému druhu spojení?“

Severus cítil, jak mu do tváří stoupá horkost, a ztuha přikývl. Věděl, co si kouzelnická veřejnost myslí o mužích, kteří se v posteli dobrovolně ujímají pasivní role.

A před znásilněním jste si tyto aktivity užíval?“

Severuse ta otevřenost natolik překvapila, že druhému muži dokonce pohlédl do očí. A ať se díval, jak se díval, ani tentokrát nenašel v Penbrokově otevřené tváři jedinou známku odsouzení. „Harry má raději aktivní roli a já... obvykle preferoval tu opačnou. Naše potřeby se vždy doplňovaly.“

A jaké pocity ve vás ta představa budí dnes?“ zajímal se Penbroke.

Severus s obtížemi polkl. Nevěděl, co čekal od jejich úvodního pohovoru, ale rozhodně si nepředstavoval toto. Připomněl si Penbrokova slova, že jeho vyléčení bude záviset na schopnosti upřímně reagovat. Byl odhodlaný udělat vše, co bude v jeho silách, aby uspokojivě zodpověděl jakékoliv mužovy otázky. „Přeji si, aby bylo všechno jako dřív. Chci Harrymu zase dávat to, nač jsme byli zvyklí.“

To je jistě vznešený cíl, ale neodpověděl jste na mou otázku. Jaké pocity ve vás budí představa, že si vás někdo bere?“

Já... Ta myšlenka...“ Severus si nevzpomínal, že by se vůbec kdy otevřeně přiznal, že ho něco děsí. V útrobách cítil ledový chlad, když konečně promluvil: „... je těžko zvladatelná.“

Probírali jste to s Harrym?“

Další zavrtění hlavou a neochotné: „Ne.“

Proč ne?“

Protože se přes to musím přenést. Chci, aby se zase vše vrátilo do normálu.“

Netvrdím, že se to stane, ale co když zjistíte, že už si svou bývalou oblíbenou pozici nebudete moci nikdy vychutnávat?“ zeptal se Penbroke.

Severus při zvuku slov, která vyjadřovala jeho nejniternější obavu, polkl. „Potom ho ztratím.“

To už je jisté?“

Který muž by setrvával ve svazku, v němž nikdy nedosáhne sexuálního uspokojení?“ odsekl Severus.

Existují i jiné cesty k uspokojení než ta, kterou jste právě popsal,“ podotkl Penbroke.

Severus měl neodbytný pocit, že terapeut svůj návrh vyslovil tak diskrétně jen s ohledem na city svého pacienta.

Ano a těm jsme se také věnovali. Ovšem toto byl náš... oblíbený způsob milování.“

A vy věříte, že vás váš milenec opustí, pokud se k této činnosti nebudete schopen delší dobu vrátit?“

Na to mohl Severus pouze kývnout.

Přesto mi tvrdíte, že je to pět měsíců, co jste spolu neměli vůbec žádný sex, a on je pořád s vámi. To vypadá, že jsou pro něj city k vám důležitější než pouhé sexuální vybití. Nezdá se vám, že Harryho možná tak trochu podceňujete?“

Jak to myslíte?“

Říkal jste mi, že Harry připustil, že vás miluje. Zůstal s vámi i za okolností, které by většinu vztahů rozbily. Neznám ho osobně, ale z toho mála, co vím od vás, na mě nepůsobí jako člověk, který vycouvá, jakmile se pro něj situace stane příliš složitou.“

To ne... On je nesmírně loajální, ale... Jak dlouho může i hotový vzor všech ctností vydržet takovou... újmu?“

Možná to nevnímá jako újmu,“ namítal Penbroke.

To mi tvrdí.“

A vy mu nevěříte? Proč?“

Severus, tak jako pokaždé, nechápal, jak někdo při pohledu na něj může položit tak podivnou otázku. Penbroke byl přeci moták, ne mudla. Kouzelnický svět znal natolik dobře, že musel slyšet všechny klepy a pomluvy. Přesto se tvářil doopravdy zmateně a jednoznačně očekával odpověď.

Lektvarista konečně nalezl vysvětlení, které bylo pravdivé, a přitom je mohl vyslovit, aniž by se úplně znemožnil. „Protože nikdo jiný nikdy nezůstal, když už jsem dále nebyl schopen či ochoten plnit jeho sexuální potřeby. Toto je... zcela nová zkušenost.“

Někdy mají právě ony zcela nové zkušenosti potenciál přestavět od základů celý náš život, pokud jsme vůči nim otevření,“ konstatoval Penbroke.

Severus ta slova vážil. Harry už pro něj přesně tohle udělal.

Myslím, že dnešek byl pro nás dobrým začátkem, Severusi,“ řekl Penbroke. „Zvládnete v průběhu týdne další schůzku?“

Tmavovlasý kouzelník nevěděl, zda se mu ulevilo nebo je zklamaný, že už je jejich společný čas u konce. Zamyslel se nad mužovou otázkou, a pak odpověděl: „Ano.“

Dobře. Velmi dobře. Bude vám to vyhovovat pozítří ve stejném čase jako dnes?“

Jednalo se o večer po vyučování, dobu, kdy byly v plném běhu školní tresty. Severus by za normálních okolností v tuto hodinu nikdy nepřijal žádnou schůzku, ale… toto se zdálo důležité. „Budu tady.“

Jste učitel, takže tohle oceníte... Dám vám na ty dva dny domácí úkol,“ řekl Penbroke.

Domácí úkol?“ zopakoval lektvarista nejistě.

Během našich sezení budeme zkoumat mnoho témat, kterých jsme se zatím jen letmo dotkli. Ale dnes večer a zítra po vás chci, abyste si zapamatoval okamžiky, kdy při pokusu o nějakou intimitu zamrznete. Pokuste se určit, zda mají nějaký společný prvek, zodpovědný za vaši nepříznivou reakci, když jste Harrymu nablízku. Myslíte, že to zvládnete?“

Ano.“

Dobrá. Takže se uvidíme v úterý večer.“

Poměrně silně otřesený Severus se zvedl z gauče a zamířil ke krbu. Ve svém obývacím pokoji ze sebe setřásl popel, vděčný, že je tady prázdno. Teprve pak si uvědomil, že tomu muži zapomněl zaplatit.

*~*~*

Severus Snape vystoupil z krbu U Tří košťat a okamžitě na něj padla typická atmosféra zdejšího pátečního večera plná hluku, hudby a smíchu. Projevy hlučícího davu mu připadaly jako rána pěstí do břicha. Jeho už i tak dost napjatým nervům navíc vůbec nepomohlo, že jakmile ho zdejší štamgasti poznali, konverzace v bezprostřední blízkosti ohniště okamžitě utichla.

Jsi v pořádku?“ ozval se za ním tichý hlas Harryho Pottera a na paži se mu usadila teplá mužská dlaň, aby mu pomohla udržet rovnováhu.

Severus se zhluboka nadechl, ztuha přikývl a otočil se, aby se mohl setkat s Harryho pohledem. Ustarané zelené oči se nedaly přehlédnout ani za čirými skly brýlí, od kterých se v mnoha pablescích odrážela okolní světla.

Kdyby ses chtěl raději vrátit domů, můžeme hned odejít,“ navrhl Harry a přistoupil blíž.

Starší kouzelník tu nabídku zvažoval. Ve skutečnosti si více než cokoliv jiného přál uniknout do klidu svého sklepení, ale... Skrýváním se mezi jeho mocnými zdmi strávil posledních pět měsíců. Navíc tady byl Harry, který se nedostal ven od chvíle, kdy začal Severusovi pomáhat s jeho nočními můrami. Za celou tu dobu se nezúčastnil ani jediného z pravidelných pátečních setkání se svými přáteli. Dnes ráno se Severuse zeptal, co by řekl večerní návštěvě místní hospůdky, a ten toužebný výraz v jeho očích nenechal staršího muže na pochybách, jak moc si Harry přeje společensky žít. Lektvaristův návrh, aby si Potter vyrazil bez něj, absolutně neprošel. Mladý kouzelník bez okolků nabídl, že také zůstane doma. Severus věděl, že současné uspořádání věcí bylo vůči Harrymu velmi nespravedlivé. Už celé měsíce nedělali nic, co by Harryho potěšilo. Takže... Teď zkrátka byli tady.

Ne,“ odmítl Severus. „To bude dobré.“

Harryho úsměv plný úlevy lektvaristovi potvrdil, že se rozhodl správně.

Harry, Severusi,“ přehlušil Hermionin hlas okolní rámus. „Tady jsme!“

Harry ho popadl za paži a táhl jej do vzdáleného koutu místnosti, kde Weasleyovi zabrali jediný stůl, u kterého bylo ještě pár volných míst. Severus se vděčně sesunul na židli úplně v rožku a Harry se usadil vedle něj.

Teda, tady je dneska narváno,“ konstatoval Harry.

Ano,“ přitakala Hermiona. „Zdá se, že pěkné počasí všechny vytáhlo ven.“

Harry stočil pohled na zbývající prázdná místa. „Kde jsou Fleur s Billem?“

Georgii je špatně od žaludku, takže nedorazí,“ vysvětloval Ron.

Ach jo, škoda,“ povzdechl si Harry. „Myslím, že Severus měl v plánu přemlouvat malého Freda, aby se nechal zařadit do Zmijozelu.“

Fredovi jsou jenom dva roky,“ protestoval Ron.

Severus se pokusil uvolnit. Soustředil se na své tři společníky a zdvořile odvětil: „S očkováním je rozumné začít co nejdříve.“

Harryho smích ho obklopil jako teplá přikrývka a zírání všech těch cizinců kolem mu náhle nepřipadalo tak obtěžující.

„Hermiono?“ zalétl k nim od barového pultu melodický ženský hlas.

Všichni se za ním otočili, aby spatřili, jak k nim míří krásná blondýna. Hermiona okamžitě vyskočila na nohy a objala ji. Zato v Severusovi by se krve nedořezal, když poznal nejen onu ženu, ale, což bylo daleko podstatnější, i jejího podsaditého společníka. Ta mladá dáma byla Lýdie Forresterová. Neznámého muže, který ji doprovázel, si Severus zařadil jako jejího manžela a celou skupinku neuzavíral nikdo jiný, než Lýdiin bratr - John Penbroke, jehož lektvarista poznával naopak až příliš dobře.

Jejich pohledy se střetly a zdálo se, že terapeut na okamžik zaváhal. Severus sledoval, jak si zavalitý blonďák prohlíží celou jejich skupinku. U Harryho, jenž seděl k Severusovi o něco blíže, než bylo dokonce i v tak přeplněné hospodě bezpodmínečně nutné, se zdržel o něco déle.

Ron s Harrym se zvedli od stolu a potřásli Penbrokovi i tomu neznámému muži rukou. Zjevně se všichni navzájem znali. Při jejich nadšeném tlachání se Severus cítil jako páté kolo u vozu, ale měl sotva čas si ten dětinský pocit uvědomit, protože se k němu obrátil Harry s vřelým úsměvem na rtech. „Severusi, myslím, že Lýdii už znáš.“

Lektvarista pohlédl ženě proti sobě do očí a přikývl: „Slečno Penbrokeová.“

Teď už paní Forresterová,“ opravila ho Lýdie. „Tohle je můj muž Terrence Forrester,“ mávla rukou k pohlednému tmavovlasému kouzelníkovi po svém boku a potom pokynula směrem k Penbrokovi. „A tohle můj bratr John. Tak ráda vás zase vidím, profesore!“ Po splnění veškerých společenských formalit se rozhlédla po všech přítomných. „Jsou ta místa obsazená? Za nic na světě se nám totiž nedaří sehnat volnou židli.“

„Nejsou. Prosím, připojte se k nám,“ nabídla rychle Hermiona. „Ale obávám se, že nám stejně jedna židle chybí.“

„Vydržte chvíli,“ ozval se Harry. „Postarám se o to.“

Víš, že Rosmerta nemá ráda, když jí přeměňujeme nábytek,“ mračila se Hermiona, na Harryho, který vytáhl hůlku a ukázal na slánku sebranou se stolu.

Na Severuse opět mocně zapůsobilo, jak je jeho mladý milenec na veřejnosti opatrný. K přeměně židle použil hůlku a pečlivě vyslovil kouzlo, přesně jak by to udělala většina ostatních kouzelníků.

„Díky Harry,“ řekl Terrence Forrester, zatímco si všichni nově příchozí posedali. Lýdie s manželem si vybrali prázdná místa vedle Rona a na Penbroka zbyl přeměněný kus nábytku přímo u Severuse.

Předchozí      Další

   



 

17.03.2012 18:00:10
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one