Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 75.část

   
Autorka:
 Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy

Varování: Sexuální scéna (18+)

 

Naši nejmilejší UPčkáři! Velmi se omlouvám za dvoudenní zpoždění. Mám toho opravdu strašně moc a navíc jsem po večerech zůstala odříznutá od PC. Kapitola je proto poměrně krátká, ale věřím, že o to veselejší. Snad vám její obsah tu abstinenci dokonale vynahradí. Bavte se! ;-)

 

Za povzbudivé komentáře děkujemeAbigail, abigail.Snape, Allishka, aMaja, Anfulka, anonymka9, assez, bacil, Cezminka, cim, fin, grid, Hajmi, Katherine, keishatko, Kitti, marci, Marta, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, Nixerwil, patolozka, POPO, Sanasami, Suellen, XYC, ZJTrane

 

Vaše Slimča

   


*** Until Proven ***
   

„Promiň, málem jsme se rozštěpili,“ smál se Harry, když těsně poté, co mu Severus uvolnil prostor před krbem, vystoupil z plamenů.

Spíš srazili,“ opravil ho nepřítomně lektvarista. „Už jsme se přeci zhmotnili.“

Zmínil jsem se někdy, jak sexy vypadáš, když takhle vrčíš?“ culil se Harry. Od svého milence si tím vysloužil pochybovačný pohled, který ho znovu rozesmál. Rozjásaný zvuk jeho hlasu zaplnil celý obývací pokoj. Byly to už celé věky, co tady naposledy zněl něčí smích.

„Díky, že jsi se mnou dneska šel,“ řekl Harry, jakmile se trochu uklidnil. „Moc jsem si to užil.“

„Konverzace mě překvapivě zaujala.“

„Bavil ses?“ zajímal se mladší kouzelník plný nefalšovaných obav.

„Víc než jsem čekal. Forresterovi jsou velice příjemní,“ přiznal Severus.

Ano, jsou vážně fajn. Zdálo se mi, že sis docela padl do noty s Johnem. Hermiona na něj nedá dopustit.“

Přesně teď nastal ten správný okamžik, kdy měl Severus vyložit karty na stůl. A přece mu cosi uvnitř bránilo, aby otevřeně přiznal, že vyhledal pomoc. Takže namísto, aby Harrymu trochu ulevil a ubral mu pár starostí, pěkně po zmijozelsku se vykroutil: „Působil velmi sympaticky.“

„Zřejmě ve svém oboru dokáže hotové divy,“ poznamenal Harry opatrným, nervózním tónem.

Chceš mi navrhnout, abych se s ním spojil?“ obvinil ho Severus. Podobnou výzvu od něj očekával už celé měsíce, ale Harry mu až do této chvíle ani slůvkem nenaznačil, že by měl využít rady odborníka.

Mladší muž potřásl hlavou. „Ne. Hermiona mi říkala, že ti dala jeho navštívenku. Vím, že bys... Že nerad žádáš o pomoc. Je to jen téma k zamyšlení, nic víc. Zlobíš se, že jsem o tom začal?“

Severus zavrtěl hlavou a stále se snažil přijít na to, jak svému milenci sdělit pravdu.

„Dobře,“ hlesl Harry. Naklonil se dopředu, zahákl mu dlaň za temeno hlavy a přitáhl si jej k jemnému polibku. Když se po pár minutách celí bez dechu oddělili, věnoval Severusovi úsměv a prohlásil: „Půjdu si odskočit. Sejdeme se v posteli.“

I lektvarista, po vzoru svého společníka, navštívil toaletu a vrátil se do ložnice, kde už na něj čekaly rozžaté nástěnné svícny i oheň v krbu. Působily přívětivě, ale nejvíc ho stejně zahřál pohled na Harryho v pyžamu barvy nebeské modři, jak se rozvaluje na posteli. Severus postával ve dveřích koupelny, pečlivě zahalený ve své šedivé flanelové noční košili, a jen obdivoval Harryho smyslný zjev. Domácí atmosféra po návratu z večera plného veselé společnosti, smíchu a vtipkování v něm probouzela skoro stejné pocity jako za starých časů. Až na to, že před lednem by se teď dychtivě vrhl do peřin a v momentě by byli s Harrym propleteni jeden do druhého, zatímco dnes... Dnes byl rád, že už při pohledu na svého čekajícího milence necítí strach. Bylo to sice dost ubohé, ale oproti minulému měsíci se nepochybně jednalo o zlepšení.

Od té ranní pohromy před třemi týdny se nesnažili milovat. Severus věděl, že je zastavení jakéhokoliv pokroku jeho vina. Tolik se bál, že udělá další chybu! Hodiny v Penbrokově kanceláři, strávené pitváním vlastních obav, mu sice pomohly utlumit tu nejhorší, ochromující paniku, ale i tak byl stále příliš vyděšený na to, aby se o něco pokusil. A Harry jej do ničeho nenutil.

Nejspíš si Severuse právě všiml, protože vesele pozdravil: „Nazdárek, ty tam!“

Lektvarista si uvědomil, že byl právě nachytán, jak nepokrytě zírá. Ztuha polkl a přinutil se normálním tónem odpovědět. „Ahoj.“

Vydal se k posteli a než se uvelebil na svou stranu, cítil na kůži pálící Harryho pohled. Jakmile se zavrtal pod těžkou deku, jeho společník zhasil jedinou myšlenkou všechny svíce. Tak jako každou noc teď po zdech místnosti tančily odlesky plamenů z krbu. Severusovi chvíli trvalo, než si překvapeně uvědomil, že si Harry nelehl, ale dál sedí opřený o hromadu polštářů v čele lůžka a pozoruje ho.

„Jsi v pořádku?“ staral se lektvarista. Muž po jeho boku býval málokdy tak zaražený.

Harry přikývl. „Dnešek byl skvělý. Chtěl jsem ti poděkovat za to, že jsi souhlasil a šel se mnou.“

Severus úporně bojoval s pocitem viny. Až moc dobře věděl, že pár obyčejných polibků není zrovna způsob, jakým by jeho mladý milenec nejraději zakončil večer. Znovu na něj těžce dolehla nespravedlnost celé jejich situace. Odhodlaně Harrymu oplácel upřímný pohled a tiše řekl: „Přál bych si, abych pro tebe mohl znovu být tím čím dřív.“

„Ale to přece jsi,“ ujistil ho Harry. „Slyšel's mě snad, že bych si stěžoval?“

Ne, ale-“

„Žádné 'ale'. Jsem šťastný, že jsme si užili pěkný večer mezi lidmi. Nekažme si ho. Prosím!“

Severus odvrátil zrak, aby Harry z jeho očí okamžitě nevyčetl všechny zrádné emoce.

„Chtěl bych, aby ses tím přestal trápit,“ žadonil mladší kouzelník.

„Já jen... Nevím, jestli se ještě někdy spravím,“ vložil Severus do několika tiše zašeptaných slov svůj nejhlubší strach.

Přesně v tomto okamžiku by mu asi každý normální člověk navrhl konzultaci s odborníkem, došlo Severusovi. Harry ne. Místo toho vesele promluvil: „Dneska večer ses choval skoro stejně jako za starých časů. Bylo úžasné tě takhle vidět. Nemusím být žádný expert, abych poznal, že se jedná o neskutečné zlepšení.“

Ale ještě pořád spolu...“ Severusovi se vytratil hlas. Nějak mu došlo, že by svými pochybami Harrymu leda zkazil dobrou náladu.

Jeho společník se však znovu zachoval zcela neočekávaně. Místo toho, aby jej podle předpokladu zahrnul spoustou prázdných frází a ujištění, jen měkce a podivně tajemně promluvil: „Noc je ještě mladá.“

Severus byl tak utopený ve vlastní depresi, že mu trvalo přes minutu, než si uvědomil jednu věc. Harry ho neutěšoval. Překvapeně vzhlédl k místu, odkud jej stále sedící milenec sledoval. „Co jsi to říkal?“

Harry se na něj podivně stydlivě usmál, ale jinak neodpověděl. Pouze se dál opíral o čelo postele a díval se mu do očí.

Že se něco děje, postřehl Severus teprve po chvíli. Zdálo se, že i samotný vzduch mezi nimi vibruje magií, v níž starší kouzelník okamžitě rozeznal Harryho surovou moc.

Co... co to děláš?“ zeptal se roztřeseně. Cítil, jak se všude kolem něj i skrz jeho tělo přelévá magie. Nevypadalo to, že by ji Harry vysílal za určitým účelem. Zkrátka ji jen vyzařoval – asi jako slunce, které vám dává světlo a teplo. A stejně jako květina po dlouhém strádání ve tmě, i Severus se k té záři vzpínal celým svým bytím.

Magická síla vzrostla a lektvarista zalapal po dechu. Brněl jej snad každý čtverečný centimetr kůže. „Harry?“

„Tak mě před časem napadlo, že jsme na to možná šli úplně špatně,“ promluvil Harry tichým, zastřeným hlasem jako při milování.

„Špatně?“ zachraptěl Severus. Intenzita kouzelné moci teď prudce narůstala. Lektvarista si nebyl jistý, zda se nejedná jen o jeho vlastní představivost, ale zdálo se mu, že Harryho pokožka teď doopravdy zlatavě září.

„Jo. Snažili jsme se tě tlačit do věcí, kterých se děsíš. Tak jsem si zkrátka myslel, že bychom mohli zkusit použít něco, co máš rád. Jsi... Nevadí ti ta magie?“ zeptal se Harry. Klidný výraz jeho tváře vůbec neodpovídal ustaranému tónu, kterým tu otázku vyslovil.

Každý normální kouzelník by byl takovou neustále vzrůstající mocí ve své bezprostřední blízkosti vyděšený. Jednalo se o sílu, která rozděluje moře a vytváří kouzla, z nichž se stávají legendy. Ovšem Severus nikdy 'normální' nebyl. Ne tehdy, když přišlo na tak neskutečný magický potenciál. Tak nesmírná moc na něj působila jako volání Sirén. Vyřazovala mu z provozu mozek, bořila jeho zábrany a úplně ho přemáhala, což Harry nepochybně musel vědět.

Severusovi bušilo srdce tak mocně, že sotva dokázal myslet. Zrychleně dýchal a měl pocit, že se mu v místnosti nedostává kyslíku. Ještě včera mu takové pocity dokázal přivodit jen strach, ale dnes je způsobilo něco naprosto odlišného. Něco, o čem Severus věřil, že už nikdy nezažije. Zmohl se jen na lapání po dechu, zatímco se celý napínal a jeho erekce pulzovala v souladu s magií vibrující celou ložnicí.

Nebylo to stejné, jako když se milovali. Tehdy Harry svou silou záměrně řídil jeho systém. Tentokrát se jednalo jen o přirozenou reakci Severusova těla na tak nesmírnou moc – o demonstraci jeho největší slabosti.

Harryho síla jím proudila jako elektrický proud, sváděla ho, lákala a zdolávala. Severus měl pocit, jako by každičká jeho buňka žebrala o pozornost a dotek. A Harry dál jen nehybně seděl, sledoval jej a jeho magie stoupala k nekonečným výšinám.

Severus odněkud pracně vydoloval vlastní hlas a zasípal: „Co teď míníš dělat?“

„Vůbec nic,“ odvětil Harry klidně. „Myslel jsem si, že zkrátka budu jen tak sedět.“

„Jen tak sedět?“ Lektvarista si nikdy nemyslel, že by Harry dokázal být i krutý.

To neznamená, že se nesmíš hýbat ani ty,“ poukázal mladší kouzelník, hlas plný vlídnosti a pochopení.

„Já... Ach...“ Severus se tak ztrácel ve svých pocitech, že mu význam Harryho slov došel až za chvíli. Jeho milenec teď zvýšil proud magické energie na skutečně fascinující úroveň. Bývaly doby, kdy magie cíleně vstupovala do lektvaristova těla a dráždila jeho citlivá místa, ale dnes jen ve stále rostoucích vlnách pulzovala kolem.

Severus jako uhranutý odstrčil stranou přikrývku, vyškrábal se na kolena a s lapáním po dechu se zadíval svému společníkovi do očí. Harry, věrný vlastnímu slovu, skutečně jen seděl a díval se. No dobrá, víc než to – opět zvýšil vyzařovanou moc.

Severus si ani neuvědomil, že se pohnul. V jedné vteřině klečel jako přimražený a hned v té další seděl obkročmo na Harryho kolenou, ruce mu jako dva pařáty zatínal do předloktí a ústy hltal milencovy vstřícné rty, zatímco jejich majitele tlačil hluboko do polštářů v čele postele.

Ani si nevzpomínal, že by kdy někoho líbal tak lačně jako dnes Harryho. Bylo to, jako by okolní magie probouzela k životu a pak krmila stejně mocnou touhu v jeho nitru. Severus líbal a líbal, živočišně a divoce, až nakonec pouhé polibky přestaly stačit.

Po chvilce zadýchaného vrtění a potahování se Severusovi podařilo vyhrnout vlastní noční košili a tápavě rozhalit Harryho pyžamový kabátek i kalhoty, aby se k sobě mohli přimknout holou kůží. Následovala ještě trocha hemžení, dokud oba neleželi natažení na posteli, Harry dole a Severus nahoře. Lektvarista vnímal Harryho silné dlaně, které se mu horečně potulovaly po zádech i bocích, zatímco on sám se ztrácel ve sladkých hlubinách milencových úst a tiskl k sobě jejich roztoužené klíny.

Magie vibrující prostorem se zdála dost silná na to, aby otřásla hradními základy, ale nic takového se nestalo. Jediné, čím zatřásla, byl Severusův svět.

Lektvaristovy boky si našly vlastní rytmus a Harry se k němu přidal a odpovídal na každý z jeho divokých výpadů. Severusova mysl nadobro vzdala svou vládu a společně s ní odpluly i všechny obavy. Zato tělo si velmi dobře vzpomínalo, jak toho muže pod sebou milovalo. A stejně jako při všech něžnostech, které sdíleli, než jim Burke zničil společné štěstí, i tentokrát se pohybovali jako jeden muž. Necítili žádné zábrany ani stud, jen nesmírné potěšení. Severus vyrážel proti milencovým slabinám, Harry se proti němu vzpínal a někde mezi nimi se rodil docela nový význam slova extáze.

Harry vyvrcholil s ostrým, pronikavým výkřikem a jeho moc vířící kolem nich dosáhla neúnosné výše. Severus nad sebou pod jejím vlivem úplně ztratil kontrolu. Mocně explodoval a do lepkavé hmoty mezi jejich břichy přidal svůj vlastní díl, zatímco se jeho vědomí roztříštilo na milion kousků čiré radosti.

Když se vrátil zpět do reality, zjistil, že se tiskne k prohlubni mezi Harryho krkem a ramenem a nekontrolovatelně se třese a vzlyká.

„Severusi? Severusi! Prosím, je mi to líto! Severusi?“ Harry působil zdivočele.

A ne bez důvodu, musel uznat lektvarista, když zhodnotil svůj stav. Zvedl hlavu a očima plnýma slz vzhlédl k milencově tváři, v níž se zračila úzkost a vina. To druhé Severus nemohl připustit. Vyprostil zpod Harryho jednu ruku a jemně mu přikryl tvář. „To bylo... Nejsem-nejsem mrtvý.“

Ačkoliv mluvil dost nesouvisle a zadrhával, zdálo se, že jeho vyjádření mělo na Harryho uklidňující vliv. Na tváři se mu totiž rozlil opatrný úsměv, když odpovídal: „A dokonce ani zlomený.“

„Nevěřil jsem, že bych mohl,“ hlesl Severus. Stále zněl trapně drsně a ochraptěle.

„Já vím,“ zamumlal Harry. Ani on nemluvil zrovna vyrovnaně.

„Jak jsi přišel na to, co...?“

V Harryho pohledu se mihl lehký neklid. „Nepřišel. Neměl jsem jistotu. Jen jsem si myslel... No, vždycky jsi měl rád mou magii. A jednalo se o jednu z věcí, které jsme ještě nezkusili.“

„Byl jsem to já, že?“ zeptal se Severus, kterého náhle přepadly pochybnosti. „Nedělal jsi...?“

„Všechno jsi to byl pouze ty, lásko. Já jen odvedl tvou pozornost. Nezlobíš se na mě, že?“

„Kvůli čemu?“ nechápal Severus milencovu otázku.

No, neřekl jsem ti, co mám v plánu. Ve skutečnosti jsem ti vůbec nedal šanci odmítnout. Jen jsem-“

„Slepil dohromady mou polámanou duši?“ navrhl jemně lektvarista.

Slyšel, jak Harry polkl, než nervózně odpověděl: „Nemyslím si, že jsi úplně vyléčený, Severusi.“

„Já vím, ale... je to začátek, ne?“ Staršího kouzelníka šokoval nával optimismu, který jej náhle přepadl.

Je to zatraceně víc než jen začátek,“ mínil Harry, jehož tvář už opustilo veškeré napětí. „Bože, to bylo skvělé, viď?“

Nedoufal jsem, že ještě někdy pocítím něco podobného. Bylo to... úžasné.“ Své neobvyklé prohlášení Severus doplnil mohutným zívnutím.

Harry se zasmál. „Jo, to jsi určitě byl.“ Pak je oba trochu posunul a přikryl dekou.

Severus chtěl odpovědět, ale pravidelné zvedání a klesání hrudi pod jeho tváří na něj působilo jako uspávací kouzlo. Než vůbec stačil zareagovat na milencovo nesmyslné tvrzení, klesla mu víčka a už se odmítla otevřít.

*~*~*

Předchozí      Další

   



 

 

02.04.2012 18:56:41
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one