Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 76.část

   
Autorka:
 Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy 

 

Ahojky UPčkáři! Všechny vás vítám u další kapitoly UP a doufám, že jste měli klidnější týden (a víkend) než my se sevykem. :-) Přesto jsme se pro vás pokusily připravit alespoň kousek překladu. Není toho moc a není to dokonalé, ale je to pro vás, takže přejeme hezké čtení.

Děkujeme za krásné komentáře a neutuchající přízeň! Do konce nám zbývá už jen kousek, tak doufáme, že ho doklepeme bez velkého škobrtání. :-)

 

Kapitolu věnujeme komentujícímAbigail, aMaja, Anfulka, anonymka9, assez, Bábovka, bacil, Cezminka, cim, fin, grid, Charli, Janica, Katherine, keishatko, Kitti, Lucka, Marta, Michangela, Michelle_Flamelova, Mononoke, Nade, nika, patolozka, Pavlí, POPO, Profesor, raven9, Sanasami, Sharlaid, Suellen, ZJTrane

 

Vaše Slimča

   


*** Until Proven ***
   

Harry Potter sestupoval po nekonečných schodištích vedoucích z nebelvírské věže do zmijozelského sklepení a přemítal, co dokáže s člověkem udělat pouhých pár dní. Dnešní večer strávil známkováním esejí s Ronem a Hermionou a celou dobu měl pocit, že se vznáší na obláčku.

Již čtyři noci po sobě se se Severusem milovali! Sice se nepokoušeli o nic víc než příjemné mazlení a vzájemné tření, ale už jen samotná skutečnost, že vůbec něco dělali, působila jako hotový zázrak.

Milování mělo na Harryho ohromující účinky. Připadalo mu, že se jeho svět během páteční noci převrátil doslova vzhůru nohama, a podle všeho z něj ta pohoda přímo sálala. Ještě teď se červenal při vzpomínce na škádlivé popichování, kterým jej posledních pár dní častoval Ron, a dokonce ani Hermiona si neodpustila drobný komentář k jeho zářícím očím. Harry jen pevně doufal, že si alespoň studenti nedají dvě a dvě dohromady a neodhadnou příčinu jeho dobré nálady. To by bylo nadmíru ponižující.

Ostatně, po cestě těch zvědavců potkával na svůj vkus docela dost, pomyslel si Harry, když zpomalil, aby oplatil další pozdrav. Copak už v Bradavicích neplatí zákaz vycházení po večerce? Pak mu však došlo, že je sotva osm hodin večer, a tiše se zasmál. Vysloužil si tím podezřívavý pohled od skupinky procházejících Mrzimorů. Úsměv mu povadl ve chvíli, kdy si uvědomil, že jeho milenec bude ještě minimálně dalších třicet minut trávit dohlížením na poškoláky. Při loučení s Ronem a Hermionou měl z nějakého důvodu pocit, že je mnohem později.

Dobrý, profesore Pottere,“ pozdravily Maggie Adairová a její dvě přítelkyně, které ho právě míjely.

Dobrý večer, děvčata.“ Harry se užuž chystal pokračovat v chůzi, když si uvědomil, že tady něco nehraje. „Maggie?“

Křehká brunetka se zastavila na učitelově úrovni. Při pozorném pohledu Harrymu neunikl její zválený hábit posetý zbytky vadnoucí trávy. V podobném stavu se nacházel i oděv jejích dvou pohihňávajících se kamarádek. Harry nikdy nepochopil, proč se v jeho přítomnosti tolik dívek chová právě takto. Teď jej však zaujala především tráva na jejich oblečení. Maggie Adairová a Adam Viers obdrželi v říjnu od Severuse celoroční školní trest. Ta mladá dáma by přeci měla sedět dole v učebně lektvarů, a ne pobíhat venku se spolužačkami.

Ano?“

Neměla byste si právě teď odpykávat školní trest?“ zeptal se Harry. Kdysi by z něj ta slova vyšla jen neochotně a váhavě, ale čtyři roky učitelské praxe v něm vypěstovaly autoritativní rysy, za jaké by se nemusel stydět ani Severus.

Maggiiny přítelkyně se přestaly hihňat.

Profesor Snape nám už před měsícem odpustil zbytek trestu,“ vysvětlovala Maggie.

Před měsícem?“ zopakoval po ní přihlouple Harry. Za celou dobu, co žil se Severusem ve sklepení, se lektvarista ani jedinkrát nevrátil domů dříve než o půl deváté. A rozhodně se nikdy nezmínil o tom, že by propustil studenty, kterým udělil dlouhodobý trest. Ve skutečnosti si byl Harry jistý, že mu jeho milenec připomínal pravý opak. Když ho Harry minulé úterý zval na skleničku ke Třem košťatům, Severus tvrdil, že musí nejprve vyřídit své povinnosti se záškoláky.

Ano. On, ehm, neřekl proč. Neptali jsme se, prostě jsme šli,“ doplňovala chvatně Maggie.

Samozřejmě,“ přikývl Harry ve snaze skrýt svůj zmatek. „Omlouvám se za tu otázku.“

To je v pohodě. Uvidíme se ráno, profesore,“ prohlásila Maggie a po boku svých přítelkyň se vydala zdolat další desítky schodů.

Harryho bublina štěstí praskla. Pokud už Severus nevede školní tresty, tak kam, k čertu, den co den po večeři skoro na dvě hodiny mizí?

Mladý kouzelník nenáviděl pochybnosti a strach, které ho náhle přepadly, jenomže si zkrátka nemohl pomoci. Už se jednou či dvakrát ocitl v pozici podváděného partnera a znal i typické příznaky mužské nevěry.

Ale... vůbec to nedávalo smysl. Jak ho mohl Severus podvádět, když se až do minulého pátku nebyl schopný milovat? Harry usoudil, že určitě musí existovat jiné vysvětlení a bral schody po dvou, když sbíhal dolů na výsostné území Zmijozelů. Pozdravy kolemjdoucích už sotva vnímal.

Možná Severus pracuje na něčem v laboratoři, napadlo Harryho. Uvědomoval si, že jeho milenec teď díky jejich vztahu přichází o spoustu času, který dříve patřil výzkumu. Třeba zrušil tresty, aby se mohl více věnovat svým experimentům, a Harrymu to neřekl ze strachu, aby neranil jeho city. Ano, to muselo být ono! Harry si jednoduše neuměl představit, že by se Severus mohl s někým scházet za jeho zády. I když... To si neuměl představit ani u předchozích dvou nevěrníků. Na druhé straně, ony zmiňoané vztahy trvaly skutečně jen krátce.

Harry se tím vysvětlením poněkud uklidnil a pospíchal k milencově soukromé laboratoři. Ochranná kouzla u vchodu byla aktivní. Mladý kouzelník zamumlal heslo a chvatně vstoupil. Uvnitř panovala tma jako v ranci a plamen nehořel dokonce ani pod kotlíkem uprostřed hlavního pracovního stolu.

To ještě pořád nic neznamená, říkal si Harry, když zavíral dveře a opět aktivoval ochrany. Možná Severus propustil jen Maggie a Adama, ale musí hlídat ještě ostatní poškoláky.

Harry se své víry držel jako záchranného lana a chvátal chodbou k učebně lektvarů, kde tiše pootevřel dveře. Místnost byla stejně temná a pustá jako laboratoř.

Harryho naděje pohasla. Obrátil své kroky k Severusovu příbytku, jedinému místu, kde to ještě nezkoušel, a žaludek mu pomalu klesal níž a níž.

Předpokládal, že je nakonec možné, že Severus jen chce nějaký čas sám pro sebe, ale to se mu nezdálo. Proč by minulé úterý lhal o trestech, kdyby jen tak o samotě seděl ve svých komnatách? Což navíc určitě nedělal, uvědomil si Harry. V té době se totiž on sám vrátil do lektvaristových prázdných pokojů známkovat testy, než vyrazili ven.

Když vstoupil do milencova bytu, přivítal ho opuštěný obývací pokoj. Působil neskutečně depresivně. Harry zapálil myšlenkou oheň v krbu a nástěnné svícny. Všechno v něm křičelo, že by mu Severus nikdy nebyl nevěrný. I kdyby se nestala ta věc s Burkem, ten člověk na to zkrátka nebyl ten správný typ. Nebo tomu Harry alespoň věřil. Tedy doufal. Upřímně, ve skutečnosti však nedokázal přijít na jiný důvod, proč by mu měl Severus tak nepokrytě lhát o tom, kde je, kdyby se jednalo o něco nevinného.

Posadil se na pohovku a s pocitem, že se mu hroutí celý svět, prostě jen čekal.

*~*~*

V každém vztahu nastane okamžik, kdy je potřeba vyložit karty na stůl,“ promluvil Penbroke do hrobového ticha, které se rozprostřelo po odhalení některých detailů Severusovy minulosti ve Voldemortových službách. „Pokud Harrymu nedůvěřujete natolik, abyste mu dovolil poznat, kým skutečně jste, můžete si být opravdu jistý vaším přátelstvím?“

Tak jako téměř všechny rozhovory, které spolu vedli, i tento se nakonec neomylně stočil k otázce důvěry. Penbroke se k ní vracel tak často, že Severus pomalu začínal nenávidět už to samotné slovo. Zhluboka se nadechl, trochu si poposedl, takže kožená pohovka pod ním trochu zavrzala, a promluvil, jak nejklidněji dokázal: „Kdyby to Harry zjistil, byl by dávno pryč.“

To nemůžete vědět,“ namítal Penbroke.

On je ztělesněním dobra a ušlechtilosti. Myslíte, že by se zahazoval s někým tak pošpiněným zločiny, o nichž jsme právě hovořili?“ Severuse vytáčel vlastní roztřesený hlas.

A co vás vede k přesvědčení, že už to dávno neví?“ zajímal se Penbroke.

Prosím?“ vyjel Severus.

Vaše působení mezi Smrtijedy je obecně známou skutečností. Doopravdy věříte, že zrovna Harry Potter nemá představu, co to znamenalo? Nezapomínejte, že se s Voldemortem sám nejednou setkal. Znám ho skoro šest let a věřte mi, Harry je všechno možné, jen ne naivní.“

Snad máte pravdu. Možná i tuší, co všechno se dělo, ale... Pouhé tušení se nedá srovnávat se situací, kdy o těch zvěrstvech slyšíte z úst vlastního milence. Současný stav věcí mi poskytuje iluzi neinformovanosti, bez toho...“

Byste měl jistotu, že vás miluje pro to, kým a čím jste dnes. Vaše minulost by zůstala tam, kam patří - za vámi. Při momentálním uspořádání neustále očekáváte, že zůstanete sám. Takhle chcete trávit zbytek života?“ dorážel dál Penbroke.

Je to jediná šance, jak o Harryho nepřijít,“ odpověděl Severus. „Kdyby zjistil jen polovinu mých hříchů, odešel by...“

Domnívám se, že se mýlíte,“ trval na svém Penbroke. „Myslím, že sobě i Harrymu dlužíte šanci, aby vás přesvědčil o opaku. Musíte k němu být upřímný. Je to jediný způsob, jak se s tím vším vypořádat.“

Vypořádat? Jak se chcete vypořádat se skutečností, že jste se účastnil mučení a vraždění?“ dožadoval se Severus. Zděšeně si uvědomil, že se celý třese a po tvářích mu stékají zahanbující slzy, jako skoro pokaždé během rozhovoru s Penbrokem. Přitom se domníval, že je tentokrát dokázal zadržet.

Vy svých prohřešků litujete. Navíc věřím, že jste je všechny odčinil způsobem i měrou, jež musí uspokojit i takového Nebelvíra, jakým je Harry.“

Takové věci... nikdy nesmažete,“ prohlásil Severus. Dělal, co uměl, aby mluvil dostatečně nahlas.

Možná ne, ale čas pracuje v náš prospěch. Někdy dokonce léčí. Mluvil jste předtím pravdu?“ zeptal se Penbroke.

Severus přikývl.

Dle vašeho popisu událostí se mi nezdá, že byste měl jinou volbu, než vyhovět požadavkům ostatních Smrtijedů. Ve chvíli, kdy se vám naskytla příležitost, jste kontaktoval profesora Brumbála a nabídl mu svou věrnost.“

Příliš pozdě. Spousta lidí zemřela,“ připomněl Severus.

Ale více jich díky vašemu rozhodnutí přežilo. Myslím si, že to Harry pochopí,“ mínil Penbroke.

A pokud se mýlíte?“ Severus nechápal, proč jeho city při každé konfrontaci s Penbrokem tak vybublají na povrch.

Pak už alespoň nebudete žít ve strachu. Ať tak či tak, budete mít jistotu.“

Tu už mám,“ protestoval Severus.

Ne. Obáváte se nejhoršího, to není totéž, jako mít jistotu. Dejte Harrymu možnost, aby vám dokázal, že se pletete.“

Místnost opanovalo tíživé ticho. Po chvíli se Penbroke jemně zeptal: „Jste v pořádku?“

Jeho klidný hlas vpadl do Severusových myšlenek, které se právě ztrácely na místě tak temném, že se k němu už léta odmítal vracet. Jeho léta mezi Smrtijedy pro něj vždy bývala hlavním zdrojem nočních můr, ale nakonec... Skoro celý jeho život připomínal jednu velkou noční můru! Neuměl si představit, že by takovou špínu sdílel s Harrym.

Severus si skousl spodní ret a ztuha přikývl. Pak se od svého společníka odvrátil a nenápadně si rukávem otřel tváře. Slzy ho, tak jako vždy, překvapily. Dokázal by spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát za těch čtyřicet osm let, co je na světě, skutečně plakal, a pár prstů by ještě zbylo. Ale vypadalo to, že není schopen absolvovat jediné obyčejné sezení s Penbrokem, aniž by skončil jako vzlykající uzlík nervů. Bylo to zahanbující. Lektvarista se vždy domníval, že je z tvrdšího těsta. A přece se nezdálo, že by druhý muž jeho zhroucení vnímal jako něco ponižujícího. Díky Merlinovi! Už tak bylo těžké rozebírat některá témata, natož kdyby se Severus musel starat ještě o to, co si o něm jeho zpovědník myslí.

Řekl bych, že jsme pro dnešek skončili,“ ozval se Penbroke. Vypadalo to, že ten člověk pokaždé přesně ví, kdy Severus došel na hranice svých možností.

Lektvarista znovu kývl. Ujistil se, že má suché tváře a opět se otočil čelem ke svému terapeutovi.

Vím, že vám to tak možná z místa, kde sedíte, nepřipadá, Severusi, ale skutečně děláte neuvěřitelné pokroky.“

Tomuhle vy říkáte pokrok?“ nedokázal Severus skrýt nedůvěru.

Inu, zdá se, že už své pocity nepohřbíváte tak hluboko uvnitř. Vypadá to, že jste s nimi daleko víc v kontaktu,“ poukázal Penbroke.

Kdybych si je připouštěl jen o trochu více, byla by ze mě neustále fňukající troska,“ odpověděl Severus konverzačním tónem, který Penbroka pobavil asi stejně jako pokaždé Harryho, alespoň pokud se dalo soudit podle mužova smíchu.

Neřekl bych, že neustále,“ odporoval Penbroke. „Z vašeho vyprávění jsem vyrozuměl, že na páteční noc si rozhodně nemůžete stěžovat.“

Severus si připomněl ono malé vítězství a jeho rtů se dotkl letmý úsměv. „Předpokládám, že bych vám za to měl poděkovat.“

Penbroke se znovu rozesmál. „Nevypadá to, že bych s tím měl cokoliv společného!“

Možná ne, ale... Když jsem k vám poprvé přišel, myslel jsem si, že to bude úplně zbytečné. Nechápu, jak to funguje, když většinou skončím v slzách, ale... nějak vnímám ten rozdíl,“ přiznal Severus.

Měl jste obtížný život,“ promluvil Penbroke. „Zřejmě jste se naučil přežívat tak, že jste odmítal vzít na vědomí svou bolest. Ona tím ovšem nezmizela. Slzy jsou jedním ze způsobů, jak si od ní tělo ulevuje.“

Podle všeho jich mám pořádné zásoby, co?“ pokusil se Severus zavtipkovat.

Ne s ohledem na některé vaše zkušenosti.“

Lektvarista přikývl. „Snad. Měl bych se vrátit do školy. Zase jsme překročili vymezený čas.“

Na tom nesejde,“ zaplašil Penbroke jeho obavy. Přece si nemyslíte, že ke mně takhle pozdě ještě někdo přijde, hm? Upřímně, v této chvíli jste mým jediným kouzelnickým pacientem.“

Skutečně?“

Penbroke si odfrkl. „Většina kouzelníků nemá vaši odvahu. Chtějí všechno, co je trápí, léčit kouzlem nebo lektvarem, i když je to záležitost psychiky.“

Takový lektvar by byl užitečný, že?“ otázal se Severus, jehož ta myšlenka zaujala.

Chystáte se mě připravit o práci?“ smál se Penbroke. „Huš! Jděte domů za Harrym, než přijdete s nápadem, jak mě učinit nezaměstnaným.“

Tak nějak si neumím představit, že k tomu někdy dojde. Alespoň dokud potřebuji každodenní terapii.“

Penbroke se zasmál a postavil se. „Dobrou noc, Severusi. Uvidíme se zítra.“

Severus přikývl a se zdvořilým přáním dobré noci se přemístil k bradavické bráně.

Předchozí      Další

   



 

15.04.2012 17:43:49
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one